Češke Budejovice 3. dubna 1936 » TRBOVELJSKI SLAVČEK« Emil Adamič: St. St Mokranjac: Karel Pahor: Ivan Matetič-Ronjgov Ciril Pregelj: Dr. Miloje Milojevič: Slavko Osterc: Matija Tomc: Marij Kogoj: Emil Adamič: Vinko Vodopivec: Matija Bravničar: Vasilij Mirk: Emil Adamič: Kytice slovinskych närodmch pisni — (Venček slov.mladinskih narodnih pesmi) Trh na zvirata — (Pazar živine) Obirame vino — (Bendimači) : Täto muj! — (Čače moj!) * * * Zlato v Blatne vsi — (Zlato v Blatni vasi) Lijak — (Letnji pljusak) Kvartet Zeleny Jiri — (Zeleni Jurij) * * * Když jsme spali — (Ko smo spali) Ukolebavka — (Uspavanka) Do Korutan — (V Korotan) Vesela pisen — (Vesela pesem) Pojd'me spat — (Pojdimo spat) * * * Dva plži — (Dva polža) Svatojirskä — (Jurijeva) Sestrička — (Sestrica) Cikänskä — (Ciganska) Kapelnik: August Šuligoj — Sola: Rezika Koritnikova Vystupy: Detsky sbor a capella, sola a dueta s dopro-vodem klaviru, detsky sbor s doprovodem klaviru UČITELJSKA TISKARNA V LJUBLJANI 638-36 Emil Adamič: Kytice slovinskych narodnich pisni Zazsvit’ slunce a) Zasvit’, zasvit’ sluničko ... b) Zima odehäzi, jaro priehazi... c) Krasne jitro! Vstävejte hoši, devrata a ženy ... č) Ježiš sazel vinohrad ... St. St. Mokranjac: (Na slova narodni pisne.) Trh na zvirata Šel jsem rano na pazar, koupil kure za dinar, slepičku, kohouta, huzičku ... Karel Pahor: Obirame vino Obirame vino, psičci je vozi, soudky a soudecky vozi mlade kote, kosiky nosi zajiček dlouhouchy. Bude hojne vina. Kdo však s nami nechce, at’ doma funkd a vodu pije. Ivan Matetid-Ronjgov: (Narodni pisen z Istrie.) Täto müj! Narikäni za otcem Tdto mu j! Uboha je vaše sirota! Ach, dobry müj priteli, ta to mu j! Koho jsem nyni ztratila! Komu jste vy naše sirotky poručil a doporučil, sirotky drobne a male, nerozumne a nezkušele, ach kde züstaly. Jako ström podt’aty, jako ut’ata vetvička, aeh, moje všeehno dobro, tato müj, moje i tech drobnych sirotku, täto müj! * * * Ciril Pregelj: Zlato v Blatne vsi Prišli obehodnici s penezi do Blatne vsi, na trhu prostred blata nechali hrnec zlata, a pak odešli; prišla slipka-pipka, zlato pocapala, zlato pozobala a pak odešla; sešli se Blatničani a usoudili, že slipka ponese zlata vejce a oni že budou pit. Dr. Milo je Milojevič: Lijak Rozblyskne se a potom lijak, vše se razuteče a pak čeka. Lijak. Stale v«tši lijak. Najednou roztrhnou se mrakv. Slunce. Deti pribehnou a bosy brouzdajl se kalnou vodou. Kvartet U rozpustile opice uradi se osel, kozel a medved Miško, že zahraji si kvartet. Opatri si noty a nastroje a usednou v lesiku ke zkoušce. Ale nejde to. Opice radi, aby si presedli. Učini tak a začnou znova. Zas to nejde. Tu radi osel, oby si sedli križem, ale nemohou se shodnout. Najednou prileti slavik, ptaji se ho na radu a prosi, aby je spravne rozesadil. Slavik však jim da svou lekci: kdo chce byti hudebnikem, musi taky neco znat a mit zimnejši sluch než vy; vy kdybyste sedeli buhvi jak, nikdv spravne nezahrajete. Matija Tomc: (Narodni z Bile Krajiny) Zeleny Jiri Odešly, odešly velikonoce a prišel, prišel zeleny Jiri na zelenem koni, po zelenem poli. Dejte mu, dejte, Jiriho obdarujte ... Marij Kogoj: Když jsme spali Když jsme spali v tiche noci, prišlo ze slunecnych dälav jaro, rozhodilo po navršich zelen, bujne kviti, stromum otevrelo pupeny a nasadilo ve vgtvich zbor okridlencu a nad všim jemnom rokou rozprostrelo slunce zlaty trpvt. Emil Adamič: Ukolebavka Spanek-spalec, černy mužik chodi v nou, nema nožek; tiše se otevrou dvere, okna, on ulehne do kolebkv, zavre oči; mešiček ho koleba, spanek se usmivd. Emil Adamič: Do Korutan Proti Sineji vsi, tam jsou naše srdce, tam je naše krev; už za touto horou — tam maminka ma milujici ruku; mamička naše nas zdravi: Oj, dobry den! — Pojd’me, deti, do našich Korutan! Emil Adamič: Vesela pisen Do poli, hdju kračim rad a hbitym krokem, jaro zavitalo do vsi k nam, nejvetši zemč okrasa; srdce je st’astno, duch volny, vše vola a vabi ven, do poli, hajü kračim räd hbitym krokem. Pojd’me spat Pojd’me spat, krasne sny snit o božim kraji, o svatem raji. Panna Maria po raji chodi, mileho Ježiška za ruku vodi. Pred nimi andilci peji, za nimi ružičky kvetou, nad nimi ptdčci štebetaji tak krasne, tak sladce, že na’m dojimaji srdee. Matija Bravničar: Dva plži Sešli se dva plži na: vrchu hory, prvni mel domeček, druhy byl bez neho. Prvni rek’ druhemu: Brat’ko nahaty, kam jsi dal svüj domek? Prodal jsi ho, či snad jsi jej propil? Vasilij Mirk: Svatojirskä Zazvonily bile zvonky piseu veselou, ale pod mrazem, snehem a krava’kem vše konec vzalo. Prišel na hbitem vraniku svaty Jiri do kraje a všechno množstvi ze snehu premohl jak draky. A proto otevrela Vesna dokofdn dvere a podivila se: Jaky’s tv junäk chrabry, svaty Jiri! A petrkliče zapely mu: večne slava! Zazvonily bile zvonky a ovencly mu hlavu. Emil Adamič: Sestrička Nekdo zat’uka na dvere a pta se deti, jsou — li doma a aby otevrely. Deti se ptaji, kdo je to. Odpoved’: Sestrička vaše z nebe, ma vlasy jak slunečni paprsky zlate, obličej ze samych ruži spleteny a jmenuje se jaro. Deti otevrou a daji se vesti jarem do rozkvetlych luk. Emil Adamič: Cikänska Stan je nade mnou rozpiat, všechen od sazi a dymu. Bud’ pozdraveno jaro, pestry svete! Sbohem zimo! Domy temne at’ jdou sbohem, struny pisne nam peji vyskajice za hdjem. At’ zni housle, živa pisen do jara ot’ proudi, u nas hostem je plač a smich. Hrajme, cikani!