\



*

s



Antonin Martin Slomšek.

biskup Lavantsk/.

knizebiskup Lavantsky,

p f 1 s e ž n f  apostolske stolice,

N'

m e š t’ a n Rf m s k y.

Mo život a apostolska člnnost’

Ze spisu slovinskčho Františka Košara preložil

Fr. Klima,

f a r & r v K r 6 s n e.

V Brne 1882.

'J’iskem h nakladem knihtiskarny benediktinske.

102178


I. Mladi Antonia a Slomšeka.

^^.ntonin Slomšek narozen byl na pfijemnčm navrši farnosti Ponkovske,
kterež se zove Slom, odkudž i jmeno jelio a nazev Slomšek se odvozuje, dne
26. listopadu 1800. Rodiče bvli stavu sedlskeho, dosti zimožni a což vice vazi,
take zbožni.

Tehda nebylo ještč v rozsahle farnosti Ponkovski nižidne školy. Avšak
prozfetelnosti Boži stalo se, že priv S, když Slomšek dospel v ona leta, kdy
molil školu navštčvovati, ustanoven tam za kaplana zbožny a pro vychovivini
mlideže horujici kaplan Pražnikar, krajinec, a ten v kaplance sve z počitku
15 ditek vyučoval, mezi nimiž i Slomšek byl. Kdvž pak ditek den ode dne
pribyvalo, nastala potreba, by prosfrannčjši mistnost’ ve fare v učirnu byla zamč-
nčna. Antoniu byval skoro vezdy prvnim, ba byl i dohližitelem nad druhymi.
Prvni vefejni zkouška vykonina u pfitomnosti prečetneho panstva uprostfed vsi
pod košatym ofechem a byl take pri ni Antoniu prvnim vyznameninim podčlen.
Nejeden z jeho žijicich spolužikuv ještč nyni vysvčdčuje, že už tebda Antonin
vyznačoval se nad ostatni mirnosti, rozšafnosti a zvlištč zbožnosti. Pišet z ničli
jeden takto: „Už tehda ničli jsme my ostatni žici jakousi uctu pred Antoninem,
a kdykoliv on s nimi šel, vždy cliodivali jsme mirne a zvedenč do školy i ze
školy. Ale nejradčji chodival Antonin sam. Casem doprovizel j s e m bo až domu,
a tu dobri a laskavi matka jeho nepropustila mne nikdy bez pomazinky. Take
na pahorku sv. Osvalda, kdež stido otcovo pisival, j sem ho nezfidka navštčvoval
a tam u kapličky nejednou vystoupil Antonin na schodky a kizival, my pak
ostatni pastouškove jsme byli jeho posluchači. u

Nade ji ne už tehda velmi rad v chrimu Pinč knčzi pfisluhoval. Co den
važil Antonin pul hodiny cesty hned zihy z rina do chrimu Pinč, by tam
velebnemu pinu fariri a kaplanovi pri mši svate molil posluhovati. A nejvčtši
jeho potčchou bylo, mohl-li nčkdy pana kaplana k nemočnemu doprovizeti. Vubec
už telida byl Antonin radčji v kaplance nežli doma, a jakož sim se priznal,
trivival volni chvile učenim.

Naklonnost k ducliovnim stavu, jižto matka u Antonina zihy zpozorovala,
byla ji k nemale radosti. I snažila se, seč byla, v srdci jeho ji udržovati. Když
Antonin se pripravoval k sv. bifmovini, pravila mu matka: „Mily Toničku!

kmotra si sim vyvol. Ale preče uposlechni mne a vyvol sobč toho, kdo pri
kfestanskem cvičeni z mužuv hude nejlepe odpovidati.“ A Tonik take uposlechl
rady matčiny. Vešed do chrimu Pinč, vyhledal si misto, ze kteriho molil se
po celem clirime dobre rozhlednouti. Jakys prosty a chudy rolnik zdilo se
Antoninovi že nejlepe odpovidi. Toho tedy zvolil za kmotra. Když pak pan
kaplan Tonika na jmeno kmotrovo se dotazoval, nemilo se podi vil, že synek

4

tak možneho rolnika voli sobč kmotra tak chudeho. Ale po nedlouhem rozmy-
šleni sam pravil: „Toničku! dobre jsi volil; kmotr tvuj je sice chudy, ale za to

rozšafuy a zbožny muž, a nad to ve pravdach svateho naboženstvi obeznaly.“
A když jednou zesnuly biskup tuto udalost vypravoval, jakoby jinemu nčkomu,
a nikoliv jemu samemu se byla pfihodila, pripojil k tomu: „A Buh laskavy

požehnal onomu ditčti, chodilot do školy, stalo se knčzem, ba i biskupem. u

Jakmile Ponkovskou školu vvchodil, oteč Marek určil paeholika pro stav
selsky, a zaliv bylo mu, jak sam v jednom ze svych pastyfskych listuv priznava,
tčžkou prači konati. Pišet: „Take mne selska matka na slamč povijela a na

slamu pokladala. Do trinacti let jsem dosti težko pracoval. Jsa k radiu jest6
slab, musel jsem alespoii kotle pohančti, mlatit a žiti, a dobvvati sobč chleba
pravč tak, jak vy bo dobyvate.“ Tehda již byla v nčm neukojitelna touha po
eetbč i nosival knihu s sebou, do kterež kradmo nejednou nahližel. Když to
kdysi oteč jeho zpozoroval, všecek se rozhorlil: „Sedlakein budeš, a pracovati

budeš; necht mčstšti panačkove nosi s sebou knihy, ty vsak neopovaž se knihy
s sebou vziti. “

Ale zcela jinak nežli oteč Marek, smyšlela zbožna a laskava mati.
Nejmilejšim pranim srdce jejiho matefskeho bylo, aby mohla synka poslati do
vyššich škol. Z tolio nemala rozepfe se stala mezi otcem a matkou. Zbožna
matka v tisni a nesnazi sve zašla k panu kaplanu s prosbou, by pfec otce snažil
se pfemluviti, aby se jinak rozinyslil a hocha poslal do škol. Vice z donuceni,
nežli z dobre vule svolil konečnž i oteč.

II. Antoniu na Iatinskycli a filos«fickych školacli.

Tak rozloučil se Antonin Slomšek v čtrnactem roče včku svelio s rodnym
domeni vstoupiv o velikou noc r. 1814 v tfeti tridu nemeckych a z jara v prvni
tfidu latinskycb škol v Cejli.

N Smerna ovšem byla Antoninovi z počatku na zavadu, ale že dobre znal
prislovi: „Kolik jazykuv znaš — tolik naroduv znaš,“ neustal, až nSmčiuS se pri¬
učil, a od te doby byl vezdy mezi prednimi a od šeste tfidy prvnim. V latinskych
školach takd ujala se u nčho laska k rodne mluve. Učeny a zbožny učitel
Zupančič, jehož zesnuly biskup nikdy se nemohl dochvaliti, svym žakum fikaval,
žet to nemalou hanbou pro vzdeiauelio človčka, nezna-li matefske mluvy lepe,
než nevzdčlany a prosty pastuclia pohorsky, ktery ve škole nikdy nebyl. A proto
take často žakum svym byl tou radon, by ulohy školni doma take nčkdy v ma-
terskem jazyku vypracovali. Nikdo nebyl poslušnčjšim nad Slomšeka, kteryž
už s mlekem matefskym lasku k matefske mluvč vssal. Pfečasto již u vysokem
stari s radosti sobč pripominal matku dobrou, ktera mu zbožne slovinske pisnS
pela a narodni pohadky vypravčla. Když pak jednou školni ulohu, dobre slovinsky
propracovanou ve škole pfedčital, byl od učitele vefejnč pochvalen, čimž vice
ještč lasky k matefštinč u nčho pfibyvalo. .Když pak se jednou pfihodilo, že
Zupančič vybral tri žaky, aby j istemu učiteli ku svatku vazanelto tri basničky,
latinsky, fecky a nčmecky složili, uboleval Slomšek nad tim velmi, že take jemu
nedostalo se ulohy tak cestne. Urnimi sobč, že ukradkem složi slovinskou basen,
a tim milenemu učiteli take radost zpusobi. Když pak v slavuy oueii den tri

5

žaci basnč sve pfedncsli, prosil Slomšek, by take jemu bylo volno neco prednosti.
Libezne, plynč, milo a sladce finula se mu sloviiiska basen z ust, tak že krase
jazyka slovinkeho podivili se nemalo i učitel i žaci a Zupančič nemalo rozra-
dovan a udiven, pravil: „Zda se mnč, že dostalo se vam zvlaštniho daru od

Pana Boha, a že kdysi proslavite sloviuskj jazyk. Proto vam radim, ba prosim
vas, byste se zvlaštni pilnosti a laskou jazyk sviij matefskj pčstoval.“ Tato
slova milcncho učitele dostačila, by v nitru Slomšekovč probudilo so narodni
uvždomčni a žaro ven laska k jazyku matefskemu v srdci j oho takovym žarom
vzplanula, žet olinč toho ani nejprudči viehr protivenstvi nemohl již uhasiti.
Od tč chvile obiral so Slomšek so slovinštinou s horlivosti obzvlaštni, a dobry
učitol milerad mu potrebne k tomu knihy opatfoval.

Avšak jakož dobre darilo se Slomšckovi ve škole, tak nedobfc vedlo se
mu mimo školu. Jestit’ zvlaštnim rizenlm prozfetelnosti Boži, že P&n muže ony,
kterež ku velikym činum vyvolil, vodi obyčejnč stezkou utrpeni a križe hned
zahy z mladi. Buli odjima jim všecko, co jim zde na zemi milo a dralio, a
k čemu by molili srdce s ve prikloniti, aby tak srdee jejich ode vši svetske
pfitulnosti odloučil a očistil, aby srdce jejich jenom pro Boha bilo, a aby nad
to takou volkodušnosti je nadehnul, jakež lze jenom ve škole križe, protivenstvi
a utrpeni nalezti. Tak jcdnala prozfetelnosf Boži i s mladistvym Slomšekem.
Zahy z mladi mčlo v nitru jeho povolani a nacliylnost’ ku stavu ducliovnimu
ode všech svčtskjch pfilepkuv byti očistčno, zahy ničlo rame jeho pfivykati
trpelivemu sn&šeni križe Kristova, a mčlo i pri nem nabyti platnosti slovo Panč:
„Dobfe muzi, nese-li jho hned od mladosti.“

Pokud pečliva mat jeho byla na živu, byl Slomšek všim potfebnjm
vhojne mire opatfen; alo už 2. ledna r. 1816 vyrvala mu matku smrt neuprosna.
Umfelat’ tak nahle, že Slomšek dfive zvčdčl o smrti matcinč, než o jeji cliorobč.
A nyni počaly pro ubohelio žaka žaluplne doby! — Otci, jak nam už povčdomo,
nebylo hned zprvu po cliuti, že Antonin navštčvoval školy, — nastaly doby
velike neurody, — rozsalile liospodafstvi na Slomu bylo bez hospodynč, — pčt
maljeh dčti kolem otce obstarožnčho, — Antonin pak, ktery molil nejzd&rnčji
otci pomahati, byl ve školach: zajistč udalosti, kterež oteovi i synovi nejednu
trpkou hodinu pfipravily.

Avšak dobra a poelivč matka nezapomenula ani na smrtelnem loži na
sveho milačka. S okem uslzenym a rukama sepiatyma prosila pana kaplana, by
ji pfislibil, že bude po smrti jeji o Antonina pečovati, by takto pokojnč molila
odebrati se na vččnost. Dojat slibil duchovni matce, že dle sil svych prani jeji
vyplni, a take dostal slovu. Oteč Marek, prinucen okolnostmi, musel se podruhč
oženiti, avšak druha manželka nikterakž nenahradila Antoninovi bolestnou ztratu.
Mčlo jenom byl od onoho okamžiku z domu podporovan; a veškera starost
o Slomšeka pripadla nyni velebnemu panu Pražnikarovi, o nčmž jednou sam
Slomšek jsa již biskupem ve svčm kazani se vyjčdfil: „že mu jest včtšim

dikem zavazan, nežli vlastnimu otci a matce. “

Proto take nenazyval Slomšek až do sve smrti Pražnikara jinak, nežli
svym nejvčtšim dobrodincem, a o prazdninčcli vždy jenom u nčbo prodleval, ba
když jednou jsa biskup sve knčžstvo napominal a prosil, aby schopne a chudč

žaky podporovalo, pravil verejnč: „Bez pomoči a prispeni duchovniho nebyl

byeh ani ja prišel do škol, a nebyl bycb clle sveho dosahl!“

Což pak divu, že za tak neblahych okolnostl mladičky Antoniu takofka
byl donucen, aby posily a ulevy hledal v modlitbS u Boha, že vše svčtske se
mu omrzelo, že zatoužil po stavu ducliovnlm, a že dosaženlm touhy te doufal
pookfati a pravych slasti dojiti. Proto tak<5 obllbil sobč samotu, kniliy byly jeho
nejmilejšlmi družkami a chram Pano byl mu mlstem osvoliy. Spolužaci jeho
vypravujl, že jednou postrelili Slomšeka ve chramu Pane, ldečlclho na liolo dlažbč,
a splnajlclho ruce v horoucne modlitbe k nebesum. I v prazdninach zamiloval
s ob 6 samotu nade vše; maje knihu nejakou v ruce, prochazival se nejradčji po
pahorku sv. Osvalda. Casto vyprosil sobe Slomšek na kostelnlku klic od kaply,
vesel do stanku toho ticheho, a tam bucfto vroucno k Bohu se modlil, anebo
vystoupiv na kazatelnu, cvičlval se v duchovnlm rečnictvi. Proto take byvala
tato kapla Slomšekovi i jako biskupovi nanejvyš mila a draha; nazjvalt ji
nejdražšl upomlnkou sve mladosti a všemožnč duchovniho napominal, aby byla
obnovena, by ji ješ to než zemre mohl posvčtiti. A Buh dobrotivy dal mu dočkati
se ještč i teto radosti. Když byl Slomšek sam nejznačnčjši dar na opravu kaply
venoval, posvetil ji jakož i dva oltafe r. 1856, a jakožto k n Sz a biskup na
tomtež mistč a z tčtčž kazatelny kazal, kdež za mladi jako pastoušek a študent
v duchovnim fečnictvu se byl cvičil.

Po d okori čonyeh školach latinskych odebral se do Lublano na školy
filosoficke; ale čim vice modlitbou a laskou ku stavu duchovnimu srdce Slomšekovo
se roznčcovalo, tim zdlouhavčji mijely mu dny a leta, tim odpornejši z dal se mu
život ve svčtč. Nižadna zprava nenaplnila Slomšeka vetši radosti v Lublani nad
onu, když zaslechl, že v Senji v Dalmatsku lze sedmou a osmou tfidu jednim
rokem odbyti. Bez dlouhe rozvahy opustil Slomšek Lublan, a duvčruje upi n o
v prozretelnost’ Boži, vydal se neprodlenč na cestu tak dalnou, odkudž za rok
s vysvčdčenim vytečnym se navratil. Leč jak zarmouceno bylo srdce jeho, když
žadaje o prijeti do seminafe bohosloveckeho, se dovčdel, že vysvčdčeni ono
norna vefejne platnosti, a že musi tedy osmou tfidu na novo započiti. Co nelze
zmčniti, tomu človčk musi volno se podrobiti; tak i Slomšek bez roptani učinil,
a v Celovci do osme tfidy latinske dal se zapsati, kamž jej srdce zajistč i z te
pfičiny talilo, že tam byl seminar duchovni pro chovance knčžske biskupstvi
Lavantskčho.

III. Antoniu v semin^ri bohosloveckcm.

Když byl Antonin Slomšek veškery zkoušky, jimiž Buh povolani jeho
a naklonnost ku stavu duchovnimu protribil, pfestal a pfetrpčl, vstoupil r. 1821
do seminafe bohosloveckeho. Tehož roku i oteč jeho Marek zemfel. Nyni tim
vice pfivinul se Slomšek ku Panu Bohu a žil jedine svemu budoucimu povolani.

Pilen a pečliv jsa nad miru ve sv. včdč, použival zaroveii i prazdnych
chvil k tomu, by k povolani budoucimu hodne mohl se pfipraviti. Cteni Pisma
svateho jej nade vše jine tčšilo, od prvniho až do posledniho rddku Pismo svate
prečital, a ješ tč jako biskup nejednou si pfipomenul ony blaho a slastne chvile,
kterych pri čteni tom zakoušel. Krouič Pisma sv. čitaval tolikež spisy svatych

7

oteu drkevnich, zvlašte jejich kazani; nebot’ rečnieka krasa, uhlazenost' a lepota,
jakouž v nich nalczal, tim vice jej zajimala, čim vetši nachjlnost k uradu
kazatclskemu v nitru svem pocitfoval. Mnohe učinil si z nich opisy a vypisky,
což v lotech pozdčjšich nemalo mu prospelo pfi pracich kazatelskjch. A cokoliv
mu zbjvalo nad to času, tolio včrnč použival ku vzddlavdni a pdstovani matef-
skdho jazyka. A jelikož Slomšek nade všecky vrstevniky znalosti jazyka slovin-
skeho se vyznamenaval, uvažal se ku prosbč pfedstavenych v čestny ukol vy-
učovati ostatni bohoslovco jazyku slovinskčmu, čimž dostalo se mu onoho
prečestneho uradu, že byl prvnim učitelem jazyka slovinskeho v seminafi boho-
sloveckem.

Z toho patrno, že zesnuly biskup už jako bohoslovec vice byl podoben
muzi vyspčlčmu, nežli mladiku dospivajicimu. Žilt Slomšek jedind bohovčdd a
slovinskd reči, o vše ostatni zaležitosti svdtskd se nestaral, a nedivme se tedy,
že už tehda mezi soudruhy jeho byl jeden o tom hlas, že zbožnou a šlechetnou
hlavu takdho pilndho bohoslovec zdobiti bude kdysi biskupska mitra.

Pilnosti svou nevšedni dosahl toho Slomšek, že byl po ukončenem tfetim
roče 8. z&fi r. 1824 na knčžstvi vysvčcon. Tu opčtnč poznavdme vdččne jeho
srdce, kterež tim se osvčdčilo, že nechtčl miti prvotiny knšžskd v rodnd svd
farnosti, nybrž v Ulimji, kdež se byl zatim dobrodinec jeho Pražnikar jako faraf
usadih Na jeho bcdrach spočivalo bfimč pečovati o Slomšeka v dobč one, v niž
školy latinske navštčvoval, jemu tedy mčlo se tako prvnimu dostati potčchy a
slasti dne onoho radostneho. Nyni tedy ve chvili pfeblažene uvadčl Pražnikar,
v odmčnu za klopoty pfestald, nadčjndho knčze mladistveho k oltafi Panč, a
tolikdž i pfi mši svate kazal tomu, ktery za nedlouho mčl sc st/iti korunou a
ozdobou všech kazatelu tchdejšich.

IV. Antoniu Slomšek jako kaplan.

Po ukončenych bohosloveckych studiich byl Slomšek na podzim r. 1825
za kaplana zprvu ku sv. Vavfinci na Bizelsku a r. 1827 k Novemu chramu
ustanoven. Ovocc pilnd pfipravy jeho ku stavu duchovnimu za nedlouho se
projevilo.

Nadšen jsa vznešenosti povolani sveho žil Slomšek jen pro čest’ a sl/ivu
Boži a sp&su duši. Život jeho byl pfisny, ustrančny a nad miru dčlny, tak že
jako knčžstvo tak i lid včfici spatrovali v nčm vzor zbožndho, horliveho a pravč
apoštolskcho knčze. Pravim-li však, že život jeho byl prisny a ustrančny, nechci
nikterak tvrditi, že by byval tv/ire zasmušild a nevlidnd, nybrž i v te pfičinč
pravou jevil zbožnosf, že vezdy byval veseld a bodrd mysli.

Milcrad chodil navštčvovat znamych a prdtcl, s nimiž ušlechtile a nenu-
cenč se bavival, a hlasem stfibrozvučnym nejednou pisni všecky l-ozjafil a
rozvesclil. Jak dovedi oceniti nevinnou radost, tim dokazal, že sdm hojnč
krasnjch pisni složil, a stard pisnč opravil. Mnohd z nich tak se libily, že
zuarodnčly.

Nejsndze lze ziskati ldsky lidu včficiho tomu duchovnimu, kteryž pravou
zbožnosti jsa ozdoben vezdy jest tvdro veseld. Proto byl takd zesnuly Antonin

8

všude milačkem svyeh farnikuv. Každy rad se s nim zastavil na slovo, a nej-
radčji tehda mu naslouchal každy, kdy slovo Boži hlasal. Doposud jeste možno
slyšeti od farnikuv obou mist, na nichž Slomšek kaplanoval, že lide ze všech
stran houfnč se sch&zivali, aby kazani Slomšekovo mohli poslouchati, nebot'
flkali si o nem už tehda, že tak kaže, tak hlasd. slovo Boži, jakoby ruže sazel.

V. Antoniu spiritigalem v Celovškem seminar!.

Tak svaty a neuhonnj život, takova horlivost’ a svčdomitost’ v plneni
povinnosti knčžskych nemohla zustati tajna. Jmeno Slomšekovo vyslovovano
s lictou i u biskupskeho sidla ve sv. Ondfeji, a tak stal se Slomšek milačkem
svych predstavenych, neveda ani sam o tom, aniž po tom toužil. A tak byl
vyvolen za duchovniho vudee nebo-li spirituala chovancum seminare bohoslovec-
kelio v Cclovci. Nemil žet’ včru nižadnv knez krasnčjšiho ukolu sobe zadati nad
ten, je-li vudeem a vychovavatelem budoucich dčlniku na viniei Panč. Proto
take se Antonin Slomšek toho uradu noveho ujal celou duši, celym srdcem a vši
silou: bylt’ skutečnč pravym duchovnim otcem nadčjnych knčži.

Laskav jsa a pfisny zaroveh jakož toho potreba kazala, včrnč se o to
pfičinoval, aby mladi delnici svedomitč a pilnč pro nastavajici svuj pastyfsky,
veleduležity urad dobre byli pfipraveni. Doposud ješte posluchači jeho nezapo-
menuli na ona prekrasna naučeni, jakychž se jim dostavalo co den iisty milova-
neho otce duchovniho. Popfedne pak dbal Slomšek jak v kazanich tak i v roz-
jimanich o to, by v utrobach mladistvych dšlnikuv obudil horoucnou touhu po
spaseni duši, aby je nadechnul k neunavne prači ve zpovčdnici a ve vyučovani
školni mladeže. Poučoval je, by ochotnč zakladali ve farnostech bratrstva, zvlaštč
bratrtsvo sv. Leopolda, ktere tehda pravč vzniklo ku podporovani misionaruv
americkych. Sime pak svatych etnosti, jež zasčval jako zahradnik pečlivy do
mladistvych srdei svych chovancuv, neopomenul zalevati horoucnou modlitbou,
a zahfivati teplymi a jasnymi paprsky vlastniho pfikladu. Neunavnč pracoval
Slomšek dnem i noči, každemu rad posloužil, kdokoliv o radu neb o pomoč ho
požadal. Zlmsta sedaval ve zpovčdnici, a častčji ještč kazaval slovo Boži jak
v mčstč samem tak take mimo mčsto. Tak mčl tčž kazani o sedmibolestne Marii
Pannč, jež konal ve chramč svateho križe u Celovce. A byvala pri kazanich
tčeh takova tlačenice, takovy naval posluchačstva, že už o dvou hodinach
s poledne musel pfijiti, kdokoliv kazani chtčl byti pritomen, ač teprve o čtvrte
hodinč kazani počinalo. Za nedlouho byval cely pahrbek, na nčmž chram svateho
križe stoji, lidem pfeplnčn, nebot nikdy pred tim neslychal lid slovinsky kazatele,
ktery by mluvou tak vytfibenou byl hlasal slovo Boži.

S&m na sebe byl Slomšek pfisny. M41o jenom spaval, lehaval pouze
na slamniku, lože sim sobč stlal, snidaval jenom zridka, vina nekdy toliko sobč
dopral, k;ivy nikdy. Začaste utrhl sobč od ust i večeri, aby pokrmem sobe
uchystanym mohl podpory poskytnouti chudym studentum. Odčv Slomšekuv
byval vezdy slušny, ale jenom prosty a chudobny; cokoliv uchranil, rozdal bud’
chudym studentum aneb občtoval na vyd4vani zbožnycli a užitečnych slo-
vinskych knih.

9

Krorne sveho zamestnani, jakež mu ukladal urad spirituala, dbal tako
o pčstovani slo vinske mluvy, o povzneseni slovinske literatury a o prave, kfe-
stanske vzdčl4ni a ušlechtčni lidu slovinskeho.

Slovinci žili tehda vera v pomčrech trapnych a neutčšenych, Nebvlol’
tehda uikde vidčti slovinske knihy, vyjma noktere knihy modlitebni a cvangelia.
Nebylot temčf jedineho vzdčlance, ktery by byl dovedi alespon pončkud zbčžnč
slovinsky čisti aneb psati. Vždyf uebylo tehda ani slovinskych škol, ve kterych
by bylo lze slovinskemu jazyku v pismč a v mluvč se priučiti.

Skoly obecne byly po včtšinž pončmčeny. Ditky slovinske byvaly
nčmčinou mučony a tyrany, ale nekolik tčch vjrazuv nčmeckych, kterež jim do
hlavy byly vpraveny, za kratinkou dobu opčt zapomnčly. Tak se stavalo, že
ačkoliv ditky slovinske po šest let do školy chodily, když ji vychodily, neumšly
ani nčmecky ani slovinsky čisti ni psati: nčmecky neumčly, že jenom povrchne
nčmčinč se priučily, a slovinsky neznaly, že v mluvč matek svych nebyly cvičeny.
Nik do tehda nemohl se oddati pobožne a ušlechtile četbč, nikomu nebylo lze ve
slovinskych knihach poučeni a zabavy hledati proto, že slovinskych knih nebylo.
Tak byli Slovinci zanedbani, že namnozo ani nejpotfebnčjšich modliteb každo-
dennich neznali, ač po šest let nčmecke školy navštčvovali.

Zarputileji než na školach obecnych, byla slovinština nenavidčna na
školach vyššich. Yždyt už v nčmeckych školach obecnych ditkam zapovidalo se,
slovinsky rozmlouvati; a kdo proti nafizeni tomu se provinil, byl pfisnč trestan.
Takou mčrou zapomnčly ditky i tu trochu slovinštiny, kterou z domu otcovskeho
do školy prinesly, stydčly se za svuj rodny jazyk, za mluvu otcuv a dčdu svych
ba zapiraly i slovinsky svuj puvod. A jelikož nebylo ve školach vyššich ni
jednoho slova slovinskeho slyšeti, že nad to ni slovu slovinskemu tam neučeno,
stalo se, že vychazeli ze škol ončeh knčži a urednici majici mezi lidem slovinskym
pusobiti, kteid však bud'to nejen velmi malo nebo zhola nic slovinsky neumčli.
Slovinec tehda byl odstrkovanou popelkou. Vešel-li do kancelafe, byli tam ured¬
nici, kteid jenom na polo mu rozumčli, kdežto on ubožak jejich vynosum uradnim
pranic nerozumčl. Vstoupil-li do školy nebo do chr4mu, i zde knčži a učitcle
jen poiddku a velmi neradi slovinsky mluvili.

Včru neocenitelna jest zasluha muže toho, ktery prvni žalny a smutny
stav lidu slovinskeho poznal, ktery prvni opuštčnych Slovincuv se ujal, ktery
prvni na to nalehal, aby každy knčz a každy učitel dobre slovinskeho jazyka
byl znaly, a tak i ochotnč a rad v plnčni povinnosti svych mezi lidem slovinskym
se uvažal, ktery prvni započaj Slovincum užitečne knihy spisovati, ktery prvni
podjal se boje kruteho s odpurci a protivniky naroda slovinskeho, a ktery k vidi
Slovincum všecko občtoval, penize, prazdne chvile, a dobre jmeno a vše, cokoliv
človčku muze byti milo a draho. A mužem timto byl Slovincum zesnuly biskup
Antonin Martin a juž jako spiritual v Celovci ujal se horlivč dila na zanedbane
roli narodu sveho mileho.

Prede všim dbal Slomšek o to, by bohoslovcum v srdce srdci jejich
vštipil lasku k rodne mluvč, aby slovinskemu jazyku dobre se naučili, aby pak
mohli lidu svčmu slovo Boži plynnou mluvou hlasati a zpusobem dustojnjm.
Nebot’ dobre včdčl a naznaval, že jenom ten kazatel srdce posluchačuv svych

10

ziska, kterj mluvou jcjicli uplnč vladne, a kdo s lidem za jedno citi a smvšli.
Predobre take včdčl, že svatosf a dulcžitost’ slova Božiho vymaha, aby v ozdobne
a ušlechtile zpusobč lidu včricimu se podavalo. Proto take na novo vzkfisil a
obnovil školu slovinskou, kterou byl pred časy v seminari vedi. Každy tyden
dvakrate vvučoval Slovince mluvč matefske, navadčje jich k tomu, by pisemne
pračo v jazyku slovinskem pracovali a tim zaroven k budoucimu uradu svemu
kazatelskemu se pfipravovali. Ku konci školniho roku konana slavna zkouška,
ku kterež všickni narodovci z blizka byli pozvani, a ukončila se obvčejne nčjakou
veselou slovinskou pisni.

Druha včc, kterj' ž Slomšekovi pfirostla k srdci, byly obecne školy,
jejichž smutneho stavu shora jsme dotekli. Slomšek dobre predvidal, že Slovinci
potud v nevčdomosti setrvaji, pokud vzdčlani nebudou na zakladč matefske sve
mluvy. A jelikož jsa spiritual nemel na šlcoly vlivu, chtel alespoii mladym
knčžstvem znen&hla opravy provadeti. K tomu učelu zamyslil Slomšek založiti
nedčlni opakovaci školy pro mladež slovinskou. Zakladni myšlenkou tčch škol
bylo, shromaždlovati a vyučovati v nich onu mladež, kteraž všedniho dne pro
prači do školy clioditi nemohla, ba i zrostli mohli školu onu navštSvovati, kterym
v mladi nedostalo se toho štosti. V školach tčcli mfilo vyučovati se na zakladb
jazyka slovinskeho, aby za kratkou dobu značncbo mohlo se dosici uspžchu.
Prosival Slomšek bohoslovee, by takovou mladež do opakovaci školy brali, a
tam z 14sky k Bohu a bcze vši nadžje na odmfinu učili ji čteni, psani a počitani,
a vsemu tomu, co muzo stavu selskčmu prospčti. Ale Slomšek neprosil boho-
slovcu toliko pouhymi slovy, nybrž i sam ve škole takove pfikladem jim razil
cestu, ukazuje jak by mčli sobč vesti. Byltč Slomšek pevnč pfesvčdčen, že
takovou mčrou i do onžch škol, ktorčž ve dny všedni byly navštčvov4ny, lepši
dueli vejde, což se takč splnilo. Ne bot už tehda tu i tam nčktcrč nadejne
slovinske kvitko ve škole vykvetlo, drive ještč — než po mnohych teprv letech
— oprava škol byla provedena. Aby pak včtši jarost a živost pri vyučo\4ni
zjivlidla, učil take Slomšek bohoslovee pisnim nevinnym, dčtinnym a krato-
chvilnym, jež sam skladal, a jichž značnou sbirku uvefejnil. A tak hle! opčt
Slomšek byl muž onen, kteryž zpčvem oživoval učeni ve školach obecnych.
A jeho pisnč neobyčejnč oblibč se tčšily po vši vlasti slovinske, čimž zaroven
mnoho pisnč neslušno, anebo mluvou i napčvem zepsutč, ponenahlu vymizely, a
lepši vkus mezi lidem i mladeži zavl&dnul.

Dalši peči Slomšeka neunavnčho bylo, lidu svemu opatfiti dosti knih,
naboženskelio, poučneho a zabavneho obsahu. Což by bylo prospčlo vyučovati
mladež čteni, když by pak odrostši, nemčla knih ku čteni? Kr&snč a poučne
povidky, kterež bohoslovci slovinšti z jinych reči na jazyk slovinsky pfevadčli,
dal Slomšek tiskem uvefejniti. Pčt svazečkuv vyšlo jich tiskem. Z nich velkoho
rozšireni se dostalo spisu: „Kfestanske panny,“ kterež vyšlo v sedmerem, a

„šfastn& pout živetem“, jež vyšlo v trojim vvdiini. Jako spiritual vydal tolikčž
i sbirku pisni, mezi nimiž je četnč Slomšekem samym složenych. Nejznamenitčjšim
' dilem doby onč jest „evangelsk& hrana“, evangeličky pokrm, kdež jsou vyklady
perikop evangelickych na nedčle a sv;itky celeho roku, kteraž kniha už v nčko-
lika vyšla vydhnich a slavu Slomšekovu po celčm Slovinsku roznesla. Nalezajit’

11

se zde kAzani, jež jako kaplan konaval, a z nieh presnadno lze poznati neumornou
pili, s jakou kil kazani se pfipravoval. Veru pfepodivnj obrat zpfisobilo pero
Slomšekovo onou dobou v literature slovinskc! Pravil Slomšek jednou sam:
„Když jsem chtčl prvni knihu, bvlat' to modlitebni kniha, dati do tisku, nemohl
jsem najiti nakladatele“. „Slovinskych knih nikdo nekupujc,“ ' tak Slomšekovi
povčdčno. Musel tedy dati ji vytisknouti vlastnim nakladem. Ale knilia ona
šla skutečnč jako na dračku, tak že nakladate!, když Slomšek novy rukopis
k tisku donesl, s veselou tvafi jej prijal, a knihkupci nyni o knihy jeho
se tahali.

Jinym pak dilem Slomšekovym byla slovinskd škola pro mimoseminarni
posluchače. Tehda byvalo hoj 116  urednikov v Cclovci, ktefiž tam mčli zkušebni
beli pro soudni jednani, a jimž vsem aspon jakas takas znalost slovinštiny byla
nezbvtnč potrebna. Jelikož ochota a laskavost Slomšekova po všem m tiste byla
znama, došel na Slomšeka od nejvyššiho sudiho dotaz s prosbou, zdali by se
uvolii take ufedniky ve slovinštinč cviliti, a zAroven dano mu povoleni, vysvčd-
eeni s vefejnou platnosti vystavovati. Jak rad a ochotnč podrobil se Slomšek
tomuto novemu bremeni a skutkem take dokdzal, že pravym obdanem jest ten,
kdo zapiraje sebe sama veškere sve sily k užitku a dobru vlasti v d n uje.

Horlivy katolicky knčz ncpfeje sobč odpočinku, a nomiiže ho mnohdy
sobd ani poprati. Vzorom takeho k n <5 z o byl spiritual Slomšek. Když po cely
rok byl zamdstnan, fekneš snad, že alespon o prazdninach odpočival ? A preče ani
tou dobou nepral sobd Slomšek oddechu. Jakmile na konci roku školniho
Slomšek odložil pero, vybral se ncprodlem; pdšky na cesty, aby vzdalene a cizi
z e m e navštivil a zhlednul. Jcstit’ sice u zamožnych zvykem, že cestuji do krajin
cizich, ale čini tak po vytce jenom pro kratochvili a zabavu. Avšak zcela jiny
umysl mol Slomšek pri cestovani. Nenaljadala bo k cestovani pouze zvčdavost,
nybrž umysl vznešeny, aby totiž na ccstž navštivil ruzne klaštery a chr4my, aby
sobd pohovofil s jinymi duchovnimi, by seznal vodeni mladeže i v jinych kra-
jinach a z tolio pro sebe koristil. Tolikež cbtdl Slomšek seznati ruznorodd pleme
slovanski, cbtel poznati mluvu jejich a obyčeje, dobre i zid vlastnosti, a čeinu-
koli by na cestach se naučil, obrdtiti k užitku a prospčchu lidu vlastniho.
Zkušenosti sve z cest pfemnohych uvefejnil Slomšek tiskem, a z nich vidfiti, že
vdtši čast riše rakouske o prazdninach procestoval.

VI. Slomšek fararem ve Vuzenici.

Když byl Slomšek bfimč uradu obtižnčho jako spiritual včrnč po devčt
let nesi, vzkličilo v nitru jeho pfAni, bfimč to na silnčjši a statnčjši bedra
složiti, aby sAm pak opčtnč mohl v duchovni zprAve pracovati. A že nikdy
Slomšek po cti a bohatstvi nebažil, požadal zaVuzenickou faru, v kraji hornatčm
a malymi jenom duchody opatrenou. UvAzal se ve zprAvu fary r. 1838 a zAroven
jest školdozorcem ustanoven.

Tak byl sice Slomšek tčlem ze seminafe vzdAlen, ale srdce jeho dlouho ještč
nemohlo na seminAf a na bohoslovce zapomenouti, a nezapomenulo na nč v pravdč
nikdy. Aby dostalo se jim mile upominky, a aby dfevni paska prAtelskA ještč

12

užeji je pojila, jal se spisovati novou knihu, v niz četna pfiležitostna kazani, pri
ruznych naboženskych ukoncch konana, v ladnv vinck byia uvita. I vydal ji
r. 1840, pod nazvem: „Mnemosynon slavicum/ 1  eož lze reči naši pfetlumočiti:

Upominka slovinska nčkdejšim posluchačum a pfemilym pratelum.

Jako školdozorce mčl Slomšek pfiležitost’ žalostny stav narodnich škol
jeste dukladnčji seznati. Horoucnou laskou zaujat jsa za pravou osvčtu lidu
slovinskeho, jal se spisovati knihu školni, ktera sice zprvu jenom pro nedčlni
školy opakovaci byla určena, a však i do obecnych škol prijata byla. —
Knihou tou prokazal se Slomšek byti znalcem vybornym školniho zfizeni, jakož
i moudrym vychovatelem mladeže, a neni tedy divu, žo i mimo hranice slovinskč
slynula, ba i Rusum se zamlouvala, a po tfikrate v ruskem preklade vydana byla.

Jako dekan byl Slomšek spiše pritelem nežli pfedstavenym svych du-
chovnich spolubratfi, pro nož vezdy mčl pohotovč poučeni a dobrou radu. Proto
take duchovni zhusta a radi Slomšeka navštčvovali. Tolikež zvdval Slomšek
duchovni sve bratry, by společnč se breviar modlili, pak potrebne zaležitosti
ufedni vypravili a konečnč rozliovorem pfatelskym se pobavili. Bylo-li nčkolik
duchovnich u Slomšeka navštčvou, zasedi nezridka ku klaviru, a zapčl s nimi
tu neb onu pisen narodni.

Jako farar byl skutečnč Slomšek duchovnim otcem po pfikladu Kristove.
Každy mohl k nčmu kdy chtel a ku každemu byl vlidny a ochotny a laskave
každeho vital, byt i v zaležitosti nemile pi-ichazol. Veškerych potreb jak duchovnich
tak tčlesnych stadce sveho byl dbalym, pidvčtiv a vlidny k bohači i cbudasovi,
rad a ochotnč pfispival ku pomoči chudym i bohatym, a neni ve farnosti
Vuzenicke chatrče tak chudičke, aby byl do ni Slomšek co andel stražny nevkročil.
Veškere utrpeni, kterež zasahlo stadce jeho, bylo tak6 utrpenim Slomšekovym,
a nejvčtši jeho slasti a potechou bylo, mohl-li chudym pomahati, zarmoucene
tčšiti a lkajicim slzy utirati.

Jako pritel mladeže školu rad navštevoval, s ditky jako ditč se veselil,
zpival s nimi a povidky jim vypravoval • i učitelum byl nejednou radcem, jakby
jim bylo na vvchovč mladeže se zdarem pracovati.

Vice ještč nežli škola pfirostl Slomšekovi k srdci farni chram Panc.
Kdož by nevčdčl, jak srdce rozveseluje a mysl k Bohu povznaši ozdobeny a
okrašleny chram Panč. I ozdoboval a okrašloval Slomšek sviij farni chram Panč,
pokud nepatrne duchody jeho stačily. Ničim nebyl trapnčji dojat, než nedbalosti
a zpustlosti v chr&mu Panč.

Vice však než strojena okrasa chramu Panč povznašeji k zbožnosti samy
služby Boži. K tomu čili zvelebil Slomšek kostelni zpčv, zarazil ruzna bratrstva
a byl neunavnym ve zpovčdnici. Cim dele mu bylo ve zpovčdnici sedčti, tim
byl veselejši. Aby pak všem kajicnikum molilo byti vyhovčno, zavedi zvlaštni
rad dom&ci, dle nčhož v nedčli a ve svatek kaplani s far4fem se stfidali. Pro
toto vyhodne zarizeni pfichazeli nejenom domači, nybrž i cizi z široka daleka
ochotnč do Vuzenice k svate zpovčdi, jakož i poslechnout kazani, nebot’ farar
Slomšek slynul daleko široko jako prvni kazatel. Ačkoliv v fečnictvu duchovnim
Slomšek tak byl sbčhly, preče ještč s nejvčtši pili a svedomitosti na každe
k4zani se pripravoval, a bud’ cele kazani napsal, anebo, nebylo-li po chvili,

alespoh rozvrh si poznamenal. A tak opčt dvoje dilo dokončeno. Prvni:
apostolska hrana  nazvanč, vyklad epištol nedSlnicli a svatečnich na cely
rok; druhe pak byly tak zvane osnovy na kazani pro cely rok.

Z listuv, jež tou dobou svym pFatelum psal, seznavame onu neumornou
pili, s jakou Slomšek v povolani svem pracoval. Tak piše v listu jednom: „Ani
obyvatele Poddravi, ač velmi vahavi a netečih, preče nenechavaji mne bez utechy.
O slavnosti nejsladšiho jmena Ježiš nemohli jsme všem kajicnikum ani vyhovčti;
mčlit jsme po cely den pfes osm hodin prače ve zpovčdnici. Karban z farnosti
me uplnč vymizel; ba i valna čast’ polioršeni vefejneho oddalena. Bylo mi ovšem
pFemnoho se namabati a veškery sily napjati, ale nad miru byli mne povdččni
všicltni, kterikoliv slovurn mym naklonili sluchu. Ale jest mi ješ tč pFemnohe
utržky a ustrky nesti, až ruka Panč dolehne spravedlivym trestem na ty, kteFi
všemožne nesnaze pusobeni mdmu kladou v cestu. O kež by jenom všickni
duchovni v pravou dobu mluvili, a pravdu neohi^oženč všem kazali, zajiste by
pohoršeni se umenšilo. A kdyby veškeFi duchovni zpravcove stejnym duchem
byli ovladani a napominani sva vlastnim utvrzovali životem, a nad to neopomijeli
napominani sva živnou rosou modlitby zavlažovati, v brzce by veškera zeme
byla obrozenaA

Ku podFizenym knčžim mčl se Slomšek jak oteč. Proto take milovali
ho jako vlastniho otce, nemohouce nan zapomenouti. Milerad dlel Slomšek mezi
nimi, rozmlouvaje. s nimi jak oteč s ditky, a raduje se s nimi radosti nezkalenou
jako pFitel s pFitelem. Jako duchovni bratr modlival se s nimi společnč cirkevni
hodinky, a čitaval i Pismo svate, a jsa staršim a zkušenžjšim spolubratrem
ochotnč zkušenosti sve v duchovni zpravč nabyte s nimi sdilel. Veškeru zpravu
duchovni, nejenom pFijemnou a milou, nybrž i klopotnou a nesnadnou zaroveh
s nimi vedi, i na nepFistupne vrchy chodivaje k chorym, kdykoli nan došlo.
Nedal se zastrašiti od plnžni včrneho povinnosti knčžskveh ani temnou noči, ani
krutou zimou, ani letnim vedrem, ani nechvili ni cestou neschudnou. Slvšmež
o nčm hlas jednoho z jeho kaplanu: „Po smrti knižete-biskupa našeho, mileho

meho a upFimneho otce, nezažije srdce me zde na zemi snad už nižadne radosti
a utčchy. D no ve, jež jsem ve Vuzenici kaplanem jsa travil, jsou ncjkrasnžjši
dobou meho života. — Radu, jakyž v chramu PanS i v domačnosti byl určen,
sam faraF co nejsvčdomitčji šetFil. — Tak mival Slomšek krornč cvičeni
kFesfanskeho z pravidla take ranni mši svatou. — Bylo-li ukony cirkevni
zadamo konati, konal je obyeejnč sam, placene \ T šak nam ponechaval. —
Tak na priklad v adventš mival Slomšek neplacene mše svate pFed usvitem,
my pak sloužili jsme placene fundačni. Když jsem zimui dobou ochuravžl,
zastaval mne Slomšek i pFi zaopatFovani nemocnych, tak sice, žc spolubratr
muj šel jednou, Slomšek pak podvakrate. — Bylo-li tFeba nočni dobou jiti
k nemočnemu, zapujčil nam pokaždd sveho konč, bychom nemuseli jiti pčšky,
a mnolidv i za dne jsme jezdivali k nemocnym, kdykoli pilna a nalehava prače
polni tomu nebranila. Čehokoli jsme požadali co v domačim Fadu zaneseno bylo
pod napišem: „Mirny plat, K  ddvano nam obyčejnč darnio. Veškeru obslubu

konal nam sluha faraFuv. Každy tyden chodivali jsme jednou nebo dvakrat do
Trebonč (sousedni fary) na navštevu. Pri všech jinych zabavnycli vych:izkach

14

j sme se vždy vystridali, tak že jednou šel ten, podruhe onen, aby snad simč
zavisti v nitru našem se neujalo. Pozdčji teprvč seznal jsem uplnč, jak laskavym
a dobrym otcem byl nam Slomšek. Budiž mu za to dik muj neliynouci! Nelzef
srdci memu nikterak zapomenouti na otce draheho. Mohu jenom tolik fici:
že na zesnuleho biskupa nikdy nezapomenu, a že dik muj i za hrob bo
provazeti bude.“

V domačnosti byl Slomšek obezfetnym, laskavym, ale bylo-li treba pfisnym
hospodafem. Zrak jebo bystry všude a všecko postrehl, nic mu neušlo. Za každy
poklesek byvala čelecf laskave ale prisnč kdrana, a kdokoli proti domacimu fadu
se prohfešil, zajistč pokarani zaslouženemu neušel. Nedal-li si však čeledin po
dvojim anebo trojim napomenuti fici a k dobremu se nakloniti, byl okamžite ze
služby propuštčn. I Čeled’ ničla určeny domači rad, dle nčhož pobožnosti sve
každodenni, tydenni a mčsični musela konati.

Vil. Antoniu vrt*h in rtozorce obeenych skol.

Jsa farar tak horujici pro spasu duši — dčkan tak zbelilv a obezfetnf
ve všech duchovnich včcecli, dozorce školni v každe jpričinž povytečny, byl
Slomšek zajiste jakoby k tomu stvofen, dostoupiti uradu nžjakdho vyššibo, ve
kterem by mobl celemu biskupstvi byti prospčšen. A tak se take stalo. V kvčtnu
r. 1844 uprazdnilo se misto vrclmiho školniho dozorce pro cele biskupstvi a
misto kanovnika pri stoličnim cliramu Pand, a Slomšek vybidnut, aby o misto
ono se hl&sil. Byl-li vubec kdo v celem biskupstvi schopen zastavati urad tak
duležity, byl to j is tč Slomšek; a preče v pokore sve pfedstiral i nehodnost’ i ne-
schopnost! svou pro urad tak duležity. Psal tehdy jistemu pfiteli: „Nabizi se

mnč misto kanovnicke pri stoličnem chramu Pane ve sv. Ondreji, ale s tčži
jenom odhodom se na urad onen nastoupiti. Než jak Bohu libo, tak učinim —
kež bych jenom mohl vuli jeho poznati, a seznati, že volba ta od Boba pficliazi
a k Bohu mne zase privede. Jakmile však vuli pfedstavenyok svych seznal,
ilined se ji podvolil, ač zustal ve Vuzenici ještč až do inesice srpna, v nčmž za
kanovnika sidelniho chramu Pano byl ustanoven.

Se vši vroucnosti srdce sveho, ktere planulo touhou po tom, by mila
mladež školni v dobrem prospivala, uchopil se dila nad miru obtižneho a jakkoli
prozfetelnost Božska kratky jenom čas Slomšekovi v ufadč novem vymčfila,
dosahl preče značnych uspčebuv.

Napsalt' Slomšek hojnč naučeni pro učitele, jak by v tom neb onem pfi-
padč mčli sobč vesti. Všemožnou o to mčl take peči, by školy chatrne a nedbale
upravene byly pokud lze opraveny a jak učitelum tak i žškum ncbyly mučirnami,
nybrž učirnami; ani na zaldadAni a rozmnoženi škol nezapominal. Take sepsal
Slomšek dvč modlitebni knihy pro mladež: „Andčl stražnj u  a „Pobožnost' pro

žaky“, kterež obe valneho se dožily rozšifeni a nemale obliby. A popfednč
! prosbami nalehal na dčkany, by nižadne prače a klopoty se neštitili, naznavaji-li
i že by tak neb onak dal se stav škol obecnych zlepšiti. Tak na pf. psal jistčmu
dčkanovi: „Dejž Pan nebesky, aby milč slunce milosti Boži zahfivalo a k hoj-

I nčmn zdaru pfispivalo onem ušlechtilym kvčtindm ditek Božicli, nad nimiž

v rozsihlim dčkanstvi tvem dohled tobč svčfen. Tyt maš schopnosti, maš i dobrou
vuli, a snaze tve upfiinne Buh laskavy požehnini neodepfe. Priči h se o to, bys
ze škol dčkanstvi sveho nerazumne a mechanicke papouškovani vyloučil, kterež
jako rez kazi vše dobri simč a školam našim na velikou jest zihubu. Nadchni
školy sve duchem novym a životem jarym. Navštčvuj neočekivanč a nepfedvi-
danč tu i onu školu. Ukaz jakby se ničlo vyučovati, sam take milerid a ochotnč
chop se vyučovani a nikdy nejdi kolem, abys se tam nezastavil.“

Uznino už ode všech, že nic nepodporuje zdar vyučovani tak, jako
veseli pisen, kteriž dčtem pravou jest rozkoši a zotavenim. Proto take ustanovil
se Slomšek na tom, že upravi sbirku pisni pro mladež a za tim iičelem vydal
provolini ku všem učitelum sveho obvodu, by pisnč školni sebrali a jemu zaslali.
Sbirku tčch pisni ukončil Slomšek teprve jako biskup (r. 1853), a vydal pod
nizvem: „Skola veseleho a ladniho zpčvu pro pilile žiky.“

Ješ tč nalchavčjši potreba byla učitelum venkovskym, ktefi tehda i službu
varhanikuv mčli, sbirky kostelnich pisni. Všickni zajiste dobre znime, jak
vroucnč lze v chramu P inč se modliti, když veškeren sbor včricich jednčmi
usty za zvuku varhan pisni hlasnou Hospodina velebi a oslavuje. A naopak
každemu znamo, jak trudno a neveselo v onom chramu, kde zpčv libohlasy
naprosto umiki. Zavesti pak zpčv chramovy po celem obvodu biskupskem a
tam kde zaveden jest zvelebiti ho, lze pouze, je-li sbirka kostelnich pisni po ruce.
Proto nafidil Slomšek všem učitelum, by mu zaslali opisy všech pisni, ktere pri
služb&ch Božich se zpivaji i s napčvy. I toto dilo nad miru obtižne dovršeno
teprv, když byl již dosahl hodnosti biskupskč.

Tak horlil Slomšek pro školu, že, když jednou ve svatem Ondreji kate-
cheta ochuravčl, on s&m ve všech tridach po celč pulleti ho zastavah

Pečuje dle sil svych o ditky, nezapominal Slomšek na dospčlč. Cim
vice bylo Slomšekovi s lidem jednati, tim vice ubolevalo srdce jeho, že nedosta-
valo se pro lid obecny knih, ze kterych molili by poučeni a zabavu čerpati.
Aniž ho bylo tajno, že človšk jediny nemuže všem potrebam vyhovčti. Proto
zamyslil cestu jinou. Chtčl založiti družstvo pro vydavani dobrych a užitečnych
slovinskych knih. Ale nastojtc! v tom byli Slovinci odmrštčni, v tom oslyšena prosba
muže, jehož poulič j meno dosti bylo zarukou, že knihy ony pčstovati budou a širiti
včdomi kfestanskč. Nelze upriti, že takove jednani nespravedlive velmi zabolelo
srdce Slomšekovo. Jednomu pfiteli o tom psal: „Ze prosba naše založiti družstvo
pro vyda\4ni užitečnych a prospčšnych knih jest zamitnuta, aniž udana pričina^
už jistč vite. Jsem tim ovšem pozbaven noveho bremene, ale za to dobra včc
utrpi. Osamotnčli jsouce ochabneme v priči a zemdlime. O tom dobre včd[
naši protivnici, a proto všemu dobremu stavi se na odpor. Avšak pro to nedam
se myliti, bych dle slabych sil svych nepracoval do posledni chvile ke cti a
chvale Boži a ku prospčchu naroda onoho, z nčhož dal se mnč Buh zroditi.
Našim lieslem budiž: „Malo mluviti, — pilnš a vytrvale pracovati, — a vše

ochotnč trpčti.“

Co tuto Slomšek napsal, dle toho se taki včrnč sam choval. Nedal se
pripadem tim zastrašiti a neochabnul na cestč n as ton pene; ale jako pravy kfe-
stanskv vlastimil, kteryž ani chvily ani zisltu nevjddcdavh zde na zemi, napjal
nyni vešliere sily na prospčch lidu sveho slovinskiho.

16

Když tedy družstvo bylo zapovčzeno, uminil si Slomšek vydavati ročenku
nčjakou, aby v ni spisovatele plody sve duševne mohli uvefejniti. Takovou
merou zamyšlel Slomšek, nemoha hojneho pokrmu lidu drahemu a milemu posky-
tovati, aspoii nčjakvmi drobty mu posloužiti, a z te pflčiny dan ročence nazev:
„Drobtince.“ Vychazely od r. 1846, a jakkoli Slomšek biskupem jsa nemolil již
byti pofadatelem ročenky, preče vezdy zustal popfednim prispčvatelem a byl
vlastni duši ročenky one. Nejvčtši čast prispčvkuv vyšla z pera Slomšekova,
a jsou take jeho plody duševni nejznamenitčjšimi; zvlaštč pak prokazal se
Slomšek byti mistrem v duchovni zpravč, v životopisech proslulych, zesnulych
vlastimiluv slovinskych a v zaležitostech školskych.

Mohli bychom všim pravem domyšleti se, že pilnost tato neumorna
školam a pisemnictvu slovinskemu včnovana nedala Slomšekovi ni chvili poklidu,
by i jinymi zaležitostmi molil se obirati. Ale nebylo tomu tak. Veden jsa
horoucnou touhou po spase duši, včnoval všakou hodinu prazdnou tomuto čili
vznesenemu, podporuje kde koho v dosaženi spasy duše, kdekoli bylo lze.
Zhusta kazaval i ve svatem Ondfeji a za nedlouho byl milačkem lidu sveho.
A prave kazani Slomšekovo, kterčž mčl u pfitomnosti arcibiskupa Solnoliradskelio
tehda ve sv. Ondfeji meškavšiho bylo pohnutkou, že tento poznal cenu a ctnosti
kanovnika Slomšeka.

VIII. Antomu Martin opat v Celji.

Je-li tedy na div, že Slomšek pro nadobyčejnou svou horlivost a svčdo-
mitost' stal se milačkem biskupovym, ktery ho rad u sebe vidal. Avšak muž
dle vule Boži, jakymž byl biskup František Kutnar, nehledčl k tomu, co si
pralo srdce, ale co bylo na prospčch biskupstvi. Proto ač nerad pfimlouval
Slomšekovi, by se hlasil o opatstvi v Cejli, kterež pravč tehda bylo uprazdnčno:
chtčl miti Slomšeka, protože sam ustavične churavčl, uprostfed sveho biskupstvi,
aby mu byl pravou rukou. Vule velepastyfe byla Slomšekovi vuli Boži a tak se
v mčsici dubnu 1846 do Cejle prešidlel, zaslzenym okem s Lavantskou plauinou
se rozloučiv. Jsa skromny jako vždy, zustal noclehem v poblizke Vitanske fare,
a časnč zjitra aniž kdo o tom včdčl, dorazil pčšky do mčsta. Prvni kroky
namifil do chramu Panč, a tam odslouživ mši sv. s ružencem v rukou v pruvode
se učastnil; — bylt pravč den sv. Marka, a tak byla prvni ufedni cesta Slom¬
šekova mčstem v prosebnim pruvodu.

V listu ku svemu pfiteli piše: „Štastnč jsem dorazil do Celje, kdež,

da li Buh, bude i muj hrob.“ Na konec pak pfipojuje dotaz: „Kdy asi noveho

biskupa uzfime? a  Tak taže se Slomšek po novem biskupu, nebot mu nepfipadlo
na mysi, že už Buh Samuelovi ukazal, aby pravč Slomšeka, kteryž mčl se za
nejnehodnčjšiho, na biskupa pomazal, a tak pastyrem tim vzornym a zbožnym
lid slovinsky obradoval. Ubiraje se Slomšek do mčsta sobč tak mileko a draheho,
nepomyšli na čest a radosti pozemske, nybrž pomyšli na smrt domnivaje se, že
už na nejvyššim stoji stupni, a že zde dojde posledniho odpočinku. Ale človčk
mini a Pan Buh mčni. Nemčl Slomšek dlouho v Cejli prodlevati, nebot Pan
povolal jej k vyšši hodnosti. Muž, daleko široko učenosti a zbožnosti slynouei
a v nejrozmanitčjšich zaležitostech duchovenskych tak vybornč obeznaly, —

17

muž, kterjž v srdci svem nosil veškeren nhrod slovinsky, bvl zajiste koden, aby
byl svčtlem zaricim celemu biskupstvi, aby byl Slovincum svici, vudcem a obranou.
A tak se take stalo. Už koncem mčsice kvčtna tčhož ještč roku byl od
arcibiskupa Solnohradskeho knižete Bedficha Švarcenberka Slomšek jmenovan
biskupem Lavantskym, jakožto hodny nastupce biskupa Kutnara, jemuž ještč
pred odchodem svym ze sv. Ondreje pohfebni reč činil.

IX. Antoniu Martin kiiižebisknp Lavantskj.

Jestli kdy, zajiste volbou touto osvčdčilo se starč prislovi: „HIas lidu,

hlas Boži.“ Sotva že biskup Kutnar oči zavrel, juž duchovni i včrici prani
sve pron&šeli, že Slomšek jest muž onen, jejž prozfetelnosf Božska biskupem
Lavantskym určila. Když tou dobou jisty farar Krajinskem cestoval, tazal se
ho jeden z tamčjšich knčži: „Mate-li pak už biskupa „Nemarne ještč“ odpo-
včdžl onen. Na to odvčtil tento žertovnč: „Ma-li Duch svaty v Solnohradč

ještč co mluviti, nemuže jim nikdo jiny byti jedine Slomšek.“ A v pravde: jak
daleko hlahol slovinsky šaha, tak daleko širila se radost a veseli z noviny,
že Antonin Slomšek, milaček lidu slovinskčho, jmenov4n biskupem Lavantskym.
Cejske mesto pak nikdy take slhvy nevidčlo jako v onen den, kdy Slomšek
odtud odchazel. Od bran opatstvi až k nadraži st41 svateenž odčny a na obou
stranach rozestaveny pruvod, a lidstva nesčislneho davy všude se hemžily, veškero
pak duchovenstvo a urednictvo tvorilo čestny pruvod. I zde objevilo se zbožnd
srdce Slomšekovo. Když vyšel z opatstvi a davem lidstva nesčetneho se ubiraje
ku kostelu se pfibližil, prodrav se davem, oči maje zarosene, slova nepromluviv,
spčchal k oltari, kdež na kolenou modlitbu posledni konal. Nemalo pohnuty
poziraly zastupy lidu za Slomšekem, jejž duchovenstvo doprovazelo. Když pak
pred nejsvčtčjši Svatosti oltarni srdci stisnčnemu pončkud ulevil, a modlitbou se
posilnil, ubiral se oddan do vule Boži na misto noveho uradu s v eh o. Snad už
tehda duše jeho zbožna nazirala v budoucnost’, a pfedvidala, že jako Spasiteli
milemu slavne hosanna zmčnilo se ve hrozne „ukrižuj ho“, tak že i jeho na
cestš novč nejeden križ tčžky očekava.

DvanActe knčži, z nichž nžktefi byli duvčrni jelio soudruzi, jini pak
nčkdejši chovanci, vyprosilo si cest, by molili Slomšeka doprov&zeti až do Solno-
hradu, a tam byti svčdky posvčceni a povyšeni svelio pfitele, učitele a bu-
douciho biskupa.

Na pfivžtivem pahorku bliže Solnohradu stoji klas tor benediktinsky
s kostelem Matky Boži, jejž nazyvaji „Maria Plain“. Pfišed do Solnohradu, do
klaštera onoho se odebral, by tam duchovnim cvičenim na budouci urad sviij
biskupsky mohl se dustojnč pripraviti. O tčch biaženych dnech vyjadril se
v jednom kazani: „Bylo to v prvnich dnech mčsice července 1846, kdy jsem

se v benediktinskem klaštefe Maria Plain na posvčceni biskupske pfipravoval.
— Prohliželt jsem fady mnichuv, synuv sv. otce Benedikta, jako: sv. Ruperta,
Boniface, KiliAna atd. Divil jsem se znamenitym pracim svatych tčch bratfi, a
poziral jsem s pfivčtivčho chlumku na pfehojne požehnani nebeške, kterež rad
tento jak na Solnohrad, tak i na všecko okoli rozestfel. Tehda jsem sobč urnimi,

Antonin Martin Slomšek. 2

18

rozjimaje prače apostolski tichto svitcuv, že taki sam v novim uradi svim
biskupskim dilu apoštolskimu ze všech sil se clici vino vati. “

Modlitbou a rozjimanim posilil in. byl Slomšek 5. červenee na biskupa
posvicen. Na zp&tečni cesti udiloval Slomšek v Celovci nikterjm bohoslovcum
nižši sviceni, všickni pak byli jsme novimu vel e pas tj fi pfedstaveni, bycbom
polibenim prstenu oddanost’ a iictu svnovskou mu projevili.

Slomšekovi bylo šest a čtyficet let, kdy pevnou a mužnou rukou ucliopil
se vesla biskupskiho, a všickni jsme se nadali, že dioecese po dlouhd ješti lita
bude se radovati z pastjfe tak dobriho.

X. Biskupa Antonimi Slomšeka zamlulij o dioecesi

vubec.

Pozirame-li povšechni na biskupski prače Slomšekovy, jest nam pri¬
znati se, že nejielnijšim dilem, jakiž podnikl a vykonal, bylo pfesidleni ze
svatiho Ondfeje do Mariboru.

Lav antska dioecese, založeni r. 1228, byla zprvu jenom nepatrna a ne-
obnišela dilka jeji nic vice, než-li co za puldruheho dne statnj cbodec muže
piškv ujiti. Vitši čisti dioecese tvorila horni a dolni čist Korutanska. Tou
dobou, kdy biskupstvi to bylo založeno, bylo misto svaty Ondfej takofka ve
stfedu biskupstvi a nejvjhodnijšim sidlem biskupskjm. Avšak když biskupstvi
Lavantskimu r. 1786 veliki čist dolniho Styrska pripadla, svaty Ondfej už by I
mistem Štjranum velmi odlehljm, a proto bylo jak biskupovi tak taki dioece-
saniim j ednini vespolni velmi ztiženo a znesnadnčno.

Proto ode divna už ozjvalo se prini, by sidlo biskupski do Štyrska
bylo preneseno, a častčji už o provedeni tobo se zasazovino, avšak pro klopoty
pfemnohi a nesnadnosti zustalo tak. Z toho tedy vidno, jak nesnadni dilo to
bylo, že tolik biskupuv se ho nepodjalo, a velikjm tudiž dikem jsou dioecesini
biskupovi zesnulimu povinovini, že on mocnou rukou dila se chopiv, taki ku
štastnimu je uvedi konci.

Jesti ovšem pravda, že dobou novčjši pfesidleni ono bylo ješti naliha-
vijši, nežli dfive. Roku asi tficitiho se nirodni vidomi mezi Slovinci ponikud
probudilo, a čim vice vidomi to se širilo, tim tižeji nesli duchovni i vifici lid
dioecese Sekavske, že jsou v dioecesi, kde velepastjf nebjval jazyka slovin-
skiho znaly.

A jakkoliv tfetina dioecese Sekavski skladala se ze Slovincuv, pfece
žadnj biskup Sekavskj nebyl jazyka slovinskiho močen; ani mezi kanovniky
nebylo Slovince, a v seminifi bohosloveckim tolikiž slovinski mluva nebyla
pistovina.

Jak bylo asi srdce Slovincuv zarmouceno, že nesljchali slova Božiho
v materštini z ust sviho biskupa, a že nemohli ustni se svym biskupem se
dohodnouti, a duvirni jako ditky otci milimu touhy a tisnž srdce skličeniho mu
pfednisti. Jakou obtiži bylo knižim i učitelum vyučovati ve eliramu Pini, a
ve škole jazykem, jemuž nemohli se pfiučiti. Jsout ješti nyni niktefi ze staršich

19

duchovnich, ktefi sobA stAžovali, že vyšedše ze seminAre ani ruženec, ani tri
božskA ctnosti, ani ji ne obyčejne modlitby slovinsky modliti se neumAli.

Kdo by tedy mobl zazlivati Slovincum Sekavske dioecc.se, že vždy
duraznAji zadali, aby privtAleni byli dioecesi LavantskA. Verici lid toužil po
spojeni z te pfičiny, by m<5l biskupa obeznalAho v mluvA otecke. Duchovenstvo
pak prAblo po spojeni tom proto, by dostalo se mu slovinskAho seminAfe knAž-
skAho, kdež by v mluvA matefskA molilo k budoucimu povolAni s v emu byti
odchovAno. HoroucnA tato touba dostoupila vrcholu tebda, kdy Antonin Slomšek
stal se biskupem. Seznalit’ v n Ara Slovinci Sekavšti muže, ktery otcovskym
srdcem lid svuj miluje, ktery touhy a potfeby jejich nejen znA, nybrž i sAm citi,
a u nAhož nenedostAvA se ani odyahy ani zkušenosti, by mohlo byti pfAni jejich
nalAhavAmu vyhovAno. Když tedy rok 1848. se pfibližil, a nArodum volnosti
popfAl, touby a žAdosti s ve peticemi prednAšeti, neustali Slovinci Sekavšti jak na
arcibiskupa Solnohradskeho, tak i na biskupa Lavantskeho nalehati, by konečnž
zamjšlenA pfesidleni se provedlo.

Slomšek pral ŽAdosti teto, ale za dob ončch bouflivjch nemohl žAdosti
td vyhovdti. Ješ te r. 1853 počalo se vyjednAvati nanovo a zpusobilo zesnulemu
biskupovi nejednu krušnou a trpkou chvili. CastSji bo bylo tehdy slyšeti:
,, Nebyl bych se nadal, že by pfesidleni s takovymi nesnAzemi a trudy bylo
spojeno, ale jelikož už dilo jednou započato, at take je dovršeno. Pro nAs jest
pfesidleni nemalou ob Ati. Nic z nebo nezakusime dobrelio; snad o tolik vice
dobreho vzejde nAstupci našemu, nAm ucbystAno jenom utrpeni pfemnohe.“
A vžru pravdou osvždčilo se proroctvi toto! Od r. 1859, kdy pfesidleni se
udAlo, pominuly Slomšekovi blalie dobv miru a poklidu zlatebo; a veškeren
život pozdejši byl sama trpkost a hofkost.

Co vše Slomšek pro pfesidleni podstoupil a vykonal, j edin e jemu samemu
znAmo, tolikež nikomu neni zn Arno, jaky nAklad penžžitj stAlo, nebot’ v teto vžci
nerAd mluvival, a take u ndho nevždžla levice, co učinila pravice.

XI. Biskupa Antonina Slomšeka p^ce otcovskd

o duchovenstvo.

Nenadarmo pravi prorok: „Biti budu pastyfe, a rozprcbnou se stAda“.

Nebot pravdou pravdouci jest: „Zkvetati bude zdArnž vira i zbožnost v každem

biskupstvi, kde zbožni a horlivi jsou duchovni pastyfi. Avšak nezbytnš zbožnost
ochabuje a mizi, kdekoliv svdtlo farnich chrAmuv — jimžto jsou duchovni
pastyfov6 — jest zatemnžld. Prvni tedy pdči každebo biskupa musi byti, aby
si vzorno a zbožnA knAžstvo odcboval. A to bylo takA popfedm starosti a peči
biskupa Antonina Martina.

SeminAf duchovensky nazyval zfitelnici celAho biskupstvi, a boboslovce
vitAval slovy sv. Pavla: „Vy jste mA radost’. 11  A že skutečnž bohoslovci byli

jebo utžcbou a slasti, o tom neklamny tim podal Slomšek dukaz, že nejradžji
mezi nimi prodleval. Když stal se Slomšek r. 1846 biskupem, zdAl se mu palAc
biskupsky, ač polohou a pohodlim všemožnym vynikal, pfece jenom holou pusta-
tinou, v niž jako oteč bczdčtnj pfebyval. Tehda ještA byvali Lavantšti boho¬
slovci v Celovci odchovAvAni.

2 *

20

Bvlat proto Slomšekovi nejkrAsnčjši dobou v celem roče ona chvile, kdy
bohoslovci ze čtvrteho roku do sv. Ondfeje zavitali, aby tam z rukou bisku-
povych prijali posvčceni knčžske. — Pisatel životopisu tohoto byl z pr v ničli,
ktefi z rukou Slomšekovych prijali posvečeni knčžske. Když jsme pred biskupa
pfedstoupili, uvital nas takto: „Po všecky tyto dny budete obyvati v mčm

biskupskčm obydli a budete jisti u me h o stolu a . Pak nas seznamil s domačim
fadem; skoro veškeren čas denni byl pfekrasnč rozdčlen mezi modlitbu a prači.
U stola umči biskup nčco zabavneho vypravovati, a kdykoliv setkali jsme se
s nim v sadč biskupskem, vlidnč obeznamoval nas s okolnimi horami a cbramy.
Yeškery modlitby biskup sam s nami vykonAval, vplčtaje mezi modlitbou vhodni
pokynuti a naučeni pro budouci naše veleduležite povolani. Na večer jsme
konavali společnč v domači kaple večerni modlitbu, kteraž litaniemi a svatym
požehnanim byvala zakončena. Když pri prvnim požebnani jsme si netroufali
zanotiti pisen pfihodnou, zavznčl pojednou z kuru biskupuv jasnozvučny lilas,
s nimž i my rozradovani hlasy sve jsme spojili. Na rozloučenou dostalo se
každčmu z nas nčjake krasne knihy darem, na niž vlastni rukou bylo napsAno :
„Milemu knčzi J. Antonin Martin biskup. — Napominam tebe, abys obnovil
milost Boži, kterAž dana jest tobč vzkladAnim rukou mych.“

Ale na teto pfipravč nebylo Slomšeku dosti. Neustal dfive, až bobo-
slovci posledniho ročniku byli do sv. Ondfeje preloženi. V obydli biskupskbm
prebyvali i bohoslovci, po zahradč biskupovč se prochazeli, v kuchyni biskupove
se jim strojily pokrmy, v kaple biskupovč s nim se modli vali, a Slomšek sam
pripravoval je ve škole k uradu kazatelskemu a zpovčdnickčmu. Aby priprava
jejich byla ještč zdarnčjši, uloženo jim všakou nedfili a každy s vat ek družinč
biskupovč v domači kaple kazati a konati kfcstanske cvičeni; tolikčž s čeledi
biskupovou modli vati se ruženec a jinč modlitby, taktež i pisnč pri mši svate
pčti. Aby pak nastAvajicim knčžim se dostalo potrebne zotavy dovolil jim
Slomšek jednou za mčsic odebrati se na stateček biskupuv — asi bodinu od sv.
Ondfeje vzdaleny. Tam skytano jim občerstveni, tam veselili a radovali se po
pahorcicb a uvalech, tam učili se i mlade stromovi šleclititi. A kdykobv olcol-
nosti biskupovi pončkud jenom dovolovaly, neopomenul na sve hosti se podivati.

Konečnč splnilo se toužebne pfani biskupovo a s pfesidlenim sidla bisku-
pova do Mariboru ve Štyrsku pfesidlen tam i seminbf knčžsky. Bylo to z nej-
blažšich jebo chvil, kdy Slomšek, provazen veškerymi bohoslovci, učiteli a pfed-
stavenymi za pčni stuphovych žalmuv scminaf prochazel svčcenou vodou mistnosti
vylcr4pčje a kadidlem nakufuje. Zde take až do svč smrti zustal milenym svym
žkkum učitelem nejlaskavčjšim a otcem nejpečlivčjšim. Neuplynulo ani jednoho
tčhodne, aby byl Slomšek dvakrat i vicekrate seminafe nenavštivil, bud'to boho-
slovcum potfebne udčluje pokyny, nebo s pfedstavenymi o domacieh potfcbach
se radč.

Velikym zajiste pro dioecesi dobrodinim jest seminaf knčžsky tak vedeny,
že učenost’ a zbožnost mile v jedno se poji. Jestitf sadem milovabnym, kteryž
vuni ušlechtilou veškerou dioecesi potčšuje. Než nesnadno jen muže za nynčjši
doby seminhf tomuto ukolu vznešenemu dostAti, a sice proto, že chovanci za
doby pfedchozich studii ve mnohčm nebezpeči duchovnim uprostfed zkaženčho

21

svčta prodlevaji, kdež nezfidka o zbožnost a nevinnost' byvaji oloupeni. O jak
hojnč nevinnych a zbožnych mladikuv vvcliazi z domu otcovskeho do škol —
ale jak zkaženi na tčlc i na duši k rodičum často se navracuji! Zkažene však
mladikv v seminafi pfetvofiti a k on6 dokonalosti a zbožnosti je navAdčti, kterčž
vznesenemu uradu knčžskčmu nevyhnutelnč tfeba, tot’ včci pfenesnadnou, vždyt’
zvyk jest druha prirozenosf!

O tolik tedy vice musi biskup i duchovenstvo dbkti o to, aby ti, ktefi
na stav knčžsky se oddati mini, vychovani byli v nevinnosti a ozdobeni vše-
likou ctnosti.

Ani v teto včci neustal zesimlj biskup truditi se, až ve svern biskupstvi
seminar pacholetsky zridil. Laskavymi a oteckymi slovy vybizel Slomšek ducho¬
venstvo, by k učelu tomu dčlnou priložilo ruku, sam pak byl mezi prvnimi,
ktefi k tomu prispčli. Zfizen pak seminar pacholetsky v Cejli, jejž zasvčtil
Celjskemu mučeniku sv. Maximilianovi, a druhy v Mariboru, ktery dan pod
ochranu sv mučenika Viktoria. Dilo Slomšekem započate zdarnč prospivalo a
prospivati bude ještč po mnoha leta.

Slomšek pečuje takto o dobre vychovani budoucich knčži, nepouštčl se
zretele ani duchovenstvo na vinici Pane již pracujici, nybrž neustale o tom pfe-
myšlel, jak by v dobrem mohl je utvrditi a nejenom easnč, nybrž i vččne blaho
jejich zabezpečiti.

Proto všemožnč o to dbal, aby duchovenstvo v porady se schazelo,
kdež by se o tom radilo, co by jim i svčfendmu sobč stadci bylo k užitku a
ku prospčchu hojnemu. A bylo-li Slomšekovi ponžkud lze, zajiste neopomenul
i sam v poradach tech se učastniti moudrosti a zkušenosti apoštolskou a l&skou
oteckou sve duchovenstvo povzbuzuje, tčšc a ku plnčni nesnadnych povinnosti
je nabkdaje.

Rovnčž zavedi Slomšek pro sve knčžstvo duchdvni cvičeni, kterdž
každoročnč budto v sidle biskupovč nebo v nžktcrem jinčm mistš pfihodnhm
se konaly.

Ač duchovenstvo vubec učil a napominal, preče ani na vzdalene neza-
pominal pfemnohe vyzyvaje, by mu psali, a s nim sdileli, cokoliv na srdci maji.
A skutečnč take ze všech stran dochazely Slomšeka listy, na nčž zridka kdy
zustal odpovčcT dlužen. Jenom nčkolik budiž pfipomenuto.

Jisty chory knčz stčžoval si Slomšekovi, že ne tak nemoč sama, jako
spiše myšl6nka ta ho hnčte, že nemuže pro cirkev Panč pracovati. Na to dhno
v odpovčd’: „Patftež jenom na churavost svou zrakem viry, a nebude se vam

nedost&vati utčchy. Vždyt trpite a modlite se za cirkev svatou, a tot zajistč včtši i
m4 u Boha cenu, než kdybyste v potu tvafe na vinici P4nč se trudil. “

Jiny zase duchovni toužil na to, že prizen jeho sam6 nehody stihaji, a
že mu smrt? nejmilejši z pfibuznych odjima. Na to dostal tuto odpovčd potčšnou:
„Bud’mež tim ubezpečeni, že Pan Buh zvl&štč nas duchovni takymi nehodami
navštčvuje, aby lasku naši protfibil, aby pfitulnost naši k tčlu a krvi umenšil,
bychom takto uplnč k nčmu samemu se pfivinuli.

22

XII. Biskup Autoiiiii Martin vzor kneze.

Jak otcovsky a moudre zesnuly biskup duchovenstvo svi ridil a vedi,
o tom jsme už slyšeli, — ale kterak i na sve mile stidce pamatoval, toho nyni
chceme vzpomenouti. Sezname, že pravdu dil jisty slovutny kniz, když pravil:
„Viš biskup mnž pripada jako vzorny farir celiho biskupstvi. u

Sv. Irenej di: „Ze veškery cirkve dle rimske cirkve pro prednost jejl

maji se fiditi.“ Co zde praveno o cirkvi rimske vzbledem k cirkvim ostatnim,
totiž plati o biskupskem chrimu vzbledem k ostatnim chrimum v celim biskupstvi.
Slušno zajisti, aby každy chram biskupsky tak byl zafizen, by vsem ostatnim
molil byti vzorem. Toho minžni byl i zesnuly biskup, a proto všemožni o to
dbal, by sidelni cbram biskupsky byl na takovem stupni dokonalosti, že by
vsem ostatnim byl jasnym svčtlcm pfikladu.

Nebylo v uradi knižskem ni jedine povinnosti, kterou by Slomšek
' nebyl pilni konal, všem ostatnim knižim na pfiklad a za vzor.

Kazavalt Slomšek nejen za mladi, nybrž i ve starobi, ač sily jeho
tilesni juž značni ochabovaly. Když po nikolik nedil nemohl kazati, už jej
svidomi tižilo a rikival pri stole: ..Kdo pak bude pfišti nedbli kazati? Už jest

tomu divno, co jsem nekizal, ale reknite panu kazateli, že pfišti tyden budu
ji sam kazati.“ A jestliže nikdo pfipomenul biskupovi, že by pro chorobu svou
i m61 se šetriti, dival v odvet: „Povinnosti biskupovou jest, aby netoliko usty

1  jinych kniži, nybrž i vlastnimi usty slovo Boži hlisal.“ Ochuravil-li n<5ktery
1  kniz, aneb byl-li jinak zamistnin, chuti se mu za zistupce nabidnul. Ba ani
na tom ješti nebylo Slomšekovi dosti; nejednou mival po cely advent a po cely
; pust kizani.

Jako na kazatelni, tak i ve zpovidnici byl vytrvalym dilnikem. Vidilt
dobre, že v nižadne farnosti nemuže zbožny život se ujati ani kofeny zapustiti,
kde virici iastiji neprijimaji svatych svetosti. Proto take Slomšek ochotni a
rid zpovidal, a takt: lid, kdykoli vidil biskupa ve zpovidnici, houfni zpovidnici
jeho obklopoval.

Jakož každy duchovni pastyr v kteroukoli dobu musi byti pripraven,
aby ovečkim svym mohl sloužiti, tak i biskup Slomšek od rana až do večera
ochotni prijimal každiho, kdokoli se stižnosti nijakou prichizel, a nikobo nepro-
pustil bez utichy. Se stejnou privitivosti a vlidnosti vital sedlika i že braka,
pana i sluhu. Ani na nemočni nezapominal, ale když vyšel na prochizku, Slomšek
volival si ony ulice, kde vidil, že niktery chory strada, jejž nivstivou svou
nemilo potišil, a jemuž požehnini udilil.

Osvidčiv se hned za mladi pfitelem mlideže, ziistal jim i jako biskup.
Casto navštivil farni školu, aby tam s ditky se pobavil. Sam taki ustanovil
poridek, dle nihož mila mladež navštivovati cbram Pini, a kdy modlitba se
zpžvem se mily stridati. Nczfidka taki mival duchovni cviieni s ditky, pri čemž
i sim ditek se vyptival, aby tim vitši liskou duchovenstvo ku škole nadchnul.

Za bourlivych dob r. 1848, kdy vše se sdružovalo ve spolky a hromady,

, Antonin Martin uznal za dobri, aby i zbožni a liorlivi kresfani spolky tvorili,

)  v nichž by odpurcum viry svati snize mohli celiti. Tak založil Slomšek pri

m, '

23

stoličnem chramu tak zvanč katolicke družstvo sv. križe, v nčmž byli mužovA
mysli odhodlanc a srdce neohroženčho, ktefiž byli hotovi viru svou nejenom
všude ve všem vyznAvati, nybrž i, kde toho treba, hAjiti vsemi prostfedky
zAkonnitjmi.

Mimo to utvofen take spolek mlAdencuv, panen a spolek matek
krest’anskych.

Pri zavAdčni novych spolkiiv nezapomenuto na starši bratrstva. Každemu
bratrstvu ustanoven knšz za vudce, kteryž bratrstvu potrebni poučeni udžloval.
I biskup sam nezfidka prevzal to neb ono ponaučeni bratrstva nčktereho.

A včru bratrstva a spolky jsou včei nad miru dobrou a vyhodnou, jsout’,
abych tak reki, vonnymi ružemi v zahrAdce tč ktere fary, byvaji-li členy jeho
zbožni a rozšafni farnici. Ovšem že jsou v každe farnosti i takovi lide, že
každy spolek a každč bratrstvo jest jim trnem v očich, a ktefi ku vsemu, cokoli
Boba se tyka, jsou netečni a vlažni. A co treba horlivAmu knčzi činiti, aby
i tito pro včc Boži byli ziskani? Misie jsou dle stoletA zkušenosti nejvydatnžjsim
prostfedkem, aby i taci ze sna hfišneho se probrali. Jestit hlAsna svate misie
jako močne hrimAni nebeskč, kterež o trasa i srdcem zarputilym a probouzi hriš-
niky zastarale. I tohoto prostredku s velikym prospčcbem užil zesnuly biskup
pri stoličnem chrAmu Panč.

Aby pak ovoce misii tim trvalejši a chutnčjši bylo, zarizeny poslčze
duchovni cvičby. Jakž brana na poli pyf a buren vyvleče, kterč radio pominulo,
a zAroven dobre simč, jež rolnik rozsel, lčpc prikryje a zahrne, aby tim snAze
vzkličilo, tak i cvičby duchovni ony kofeny zlych navykuv vyrvou, ktere pluh
sv. misie snad pominul, a zahrnuji tolikež naučeni sv. misie hloubčji v srdce,
aby jak PAn pravi nepfišlo ptactvo nebeške a nesebralo semene rozsetčho. Proto
take odhodlal se zesnuly biskup dilo duchovni svatymi misiemi započate ukončiti
duchovnim cvičenim. Vyvolena k učelu tomuto doba adventni r. 1858. Každy
tyden byvalo cvičeni pro ten neb onen stav, a pri každem tom cvičeni duchovnim
pracoval taktež i Slomšek neunavnč jak na kazatelnč, tak i ve zpovčdnici.

Takovou tedy peči vedi Slomšek o duši nesmrtelnou vžriciho lidu. Ale
i jinak byl pastyfem vzornym.

Jestli kdo, mohl jistč biskup nAš na sotnach s Davidem zanotiti:

„ Milo val jsem okrasu domu tveho“. Vždyt' velmi dbal o slušne ozdobeni chrAmu
PAnč. NemAlo uboleval nad tim, že pri nastoupeni ufadu velepastyfskčho nalezi
stoličny chrAm zanedbany. Každoročnč včnoval biskup -značnč sumy, aby bylo
lze aspoh opravy uejnutnčjši poriditi a chrAm ponČkud ozdobiti.

V Mariboru ovšem prodlel Slomšek jenom tri leta, ale i za tuto krAtkou
dobu veškery chrAmy PAnč oblekly se v nove roucho.

Nuže nebyl-li Slomšek pfedobrym a bedlivym duchovnim pastvfem
celčho biskupstvi, nebyl-li jasnym svžtlem, kterčž i ostatnim knčžim zAfilo?
Molilt’ beze chlouby fici všem pastyfum duchovnim: „NAsledovnici moji budite,

jakož i jA jsem Kristuv!“ A v tom take zahrnuta byla veškera Slomšekova
pčče neunavnA, by dle vzoru chrAmu stoličneho veškery farni chrAmy byly zrizeny.
Cokoli podnikal pri stoličnem chrAmu, to clitčl miti take pri ostatnich chrAmech
celčho biskupstvi.

24

Jakož tu ustnč hlasal slovo Boži, tak po všem biskupstvi činil pastyf-
skymi listy.

Jakož pri stoličnem chramu Panč byly zbožne spolky, tak i sit rozličnych
bratrstev rozpjata byla po celem biskupstvi.

Jako včricim biskupskčho sidla dostalo se misiemi znovuzrozeni, pr dve
tak i veškerym včricim cele dioecese mčlo se dobrodini toho dostati. Že pak
po tu dobu v celem biskupstvi nebylo ni jednoho fadu misionarskebo, ustanovil
se Slomšek na tom, že sam zastane urad misiondfsky. Jako pravy apoštol
Slovinciiv pfibral sobč ještč nčktere duchovni, a obchazel krajinu po kraj inč,
by tam sv. misie konal. „Byt’ bycbom i žadnych zazrakuv nečinili, 44  tikava!,
„dostali jsme alespon sv6 povinnosti. 44  Kdokoli videl anebo slyšel Slomšeka

0 misiicb kazati, citil živč onen horoucny žar, jakyž v srdci jeho baral.
Kdokoli vidal Slomšeka na kazatelnč, mimovolnč se upamatoval na Pana a
Mistra nebeskeho Krista Ježiše, jehož včrnym žakem byti Slomšek ze všech sil
se snažil. A kdo nad to vi, že veškery misie konany na iitraty biskupovy,
bude zajiste i jeho štčdrotč se obdivovati. A kdo vi a zna, že pri misiich od
rana do večera ve zpovčdnici i na kazatelnč byl činnym, musi tolikež i sebe-
zapfeni biskupovo chvaliti.

Nemohl sice slabymi svymi silami všude postačiti, nemohl konati misie
na všech mistech rozsahle dioecese, ale probuzena byla aspon touha jak v knčžstvu
tak i v lidu po tšchto bodecb duchovnich. Neunavne snaze biskupove zdarilo
se konečnč, že i ve svou dioecesi uvedi rad mision4rsky a takto ji všech dobro¬
dini, ktere z misii jako z pramene živeho se rinou, učinil učastnu.

Jakož pak biskup všemožnč dbal o okrasu chramu stoličnebo, tak bylo
mu tčž založeno na vyzdobeni chrdmuv po celem biskupstvi, a neustal truditi se a
pracovati, až z4myslu sveho aspon z včtši časti dosahl.

Nejobtižnčjši povinnosti biskupovou jest visitovani nebo-li pfebliženi
biskupstvi. A včru co by prospčlo zahradnikovi, kdyby zahradu sebe lepe
z j ara opatfil, a pak v roče ani ji nedbal, sazeniček nehledžl, jich nezaleval a
neplel ? A co by tolikčž prospčlo biskupovi, kdyby velmi vbodna daval narizeni,
a nikdy by se nepresvčdčil, kterak i duchovenstvo i včidci lid jich šetfi?
Horliveho biskupa zvlašte poznati lze po častem prehliženi biskupstvi.

I v te pfičinč byl Slomšek nasledovnikem nejvetšich svatych biskupuv,
jako sv. Františka Saleskeho a m. j. V životopise sv. Františka Saleskeho lze
se dočisti, že pro neschudne cesty, po kterycb biskupstvi sve prehližel, tak mčl
nohy otekle, že na nč po nčkolik dnuv ani nastoupiti nemohl. Zhusta bylo mu

1 na slamč nocovati, a kdykoli pruvodči jeho mu radili, aby se pončkud šetril,

rikaval: „Neni treba, abych byl živ, ale nutno, abych plnil svčdomitč sve

povinnosti. 14  Mužeme smele rici, že dle toho vzoru šlechetnoho jednal i zesnuly
biskup. Nebylo farnosti tak hornate a neschudnč, aby tam byl Slomšek i za
počasi treba velmi neprizniveho byl nezavital. Když tri tydny pred smrti pre-
hližel Slomšek Lašske dčkanstvi, byl tak nemočen, že musel na trech farach
ulehnouti na lože, aby si odpočinul a ponekud se zotavil, a jakkoli bylo počasi
deštive, a cesty nad miru neschudnč, chodil Slomšek preče pčšky a konal dilo
apoštolske neunavnč. Když za hroznčho lijavce ze sv. Mikulaše na Lašsko se

25

ubiral, pravil tora, kdož ho vitali, s usmžvem: „Tak zablaceniho biskupa jste

myslim jeste nikdy nevidžli. 44  — A nebylo fary tak chude a mizne, v niž by byl
Slomšek nepfenocoval; vždyt’ bida a nedostatek byly biskupovi milejšimi společ-
niky, než bohatstvi a nadbytek. Aby pak pfichod biskupuv nebyl nžkterimu
farafi pfiliš obtižen, pfisnž naporučil, že smžji byti pri obždž pouze tri, na nej-
vyše žtyfi pokrmy. A rozkazu toho muselo take všude byti pfisnž šetfeno.

A s jakou zbožnosti, horlivosti a svždomitosti konal Slomšek dilo s vi
apostolski! Ditek ve škole a zrostlych v chramu Panž po vytce sam se vy-
ptaval; v nedžli zahy z rana sedaval biskup ve zpovždnici v kostele farnim a
pokažde dvakrate, pfed i po bifmovani hlasal slovo Boži. Bylot mu ovšem
milejši, mohl-li chvaliti, nežli karati, ale preče, bylo-li treba, hlas jeho znžl
s kazatelny tak pfisnž, že byli lidi v kostele strachem a bazni jak obromeni,
a s tavalo se to zvlaštž tehda, vidžl-li biskup, že lid pravd sv. naboženstvi nežni,
nebo že chram Panž jest zanedbany a zpustly.

XIII. Biskup Antoniu Slomšek zakladatel slavinske

literatur^.

Kromž svych biskupskych povinnosti mžl biskup Slomšek i mnohe ji ne
zaležitosti na zfeteli, mezi nimiž neposledni misto zaujimala peže o vzdžlani lidu
slovinskeho. Slyšeli jsme již dfive, co všecko podnikl Slomšek, aby toto pfani
srdce sveho mohl naplniti, ale biskupem jsa uzn&val to za svou povinnostf, aby
tim snažnžji dila toho se ujal, nebot' dobfe naznaval, že snaha jeho v novem
povolani a každž slovo jeho vžtši u lidu nabude vahy.

Když v roče 1848 rovnoprivnost vsem narodum byla prohlašena a za
zaklad noviho zfizeni ustanovena, ukazalo se nad slunce jasnžji, jaki kfivda
Slovincum se džli školami ponžmženymi. Ale kde bylo nalezti muze, jenž byl
s to, aby trudnemu a žalnemu tomu stavu poradil?

Tehdejši ministr osvžty hrabž Lev Thun privem soudil, že nelze najiti
muze, ktery by lžpe ukolu tomu nesnadnemu dostal, nad Slomšeka, a nezmylil
se. Obratil se k nžmu s prosbou o poradu a pfispžni, zaroven ho ujišfuje, že
co se škol tyče nic bez rady jeho nepožne. Zajiste doposud nebylo Slomšekovi
milejši prosby nad tuto. Radostnž pfislibil biskup, sež bude, odepsav: „Ze

u znava za svou povinnost’, dle slabych sil svych všemožnž pravemu vzdžlani
napomihati.“ Slibil tolikež ministru vyučovini, že milerad pfijme na sebe opravu
dfivžjšich nedostatežnych knih školnich, jakož i zavedeni novych vhodnžjšich.
A takou mžrou vešli tito dva slovutni mužove, oba vžrni synove rodu slavskeho
v pfatelske dopisovani, a bžhem žtyf let žetnž dopisuv pfitelskych putovalo
z Vidnž do svateho Ondfeje a naopak. Z listuv tžch poznavime dva veli-
k4ny, oba stejnž velkodušne a slovutnž, oba vfele zaujate za pravi vzdčlini
lidu obecniho.

Z listu tžch se taki dovidame, že nejvžtši čast’ knih školnich sepsal
biskup sim, jini že povžfil k uspofadani nejlepšim užitelum, všecky pak že
pfed vydinim sam prohlidl a ponapravil. — Tou mžrou byly veškery školni
knihy sestaveny pod dozorem Slomšekovym a vladou byly vesmžs potvrzeny.

26

Zasloužena tedy vzdavala se biskupovi ze všech stran pochvala. Tak
korutansky školni rada Kudmaš nazval Slomšeka lekarem dovednym, kterv
zejici ranu školskou bezbolestnč zacelil, a pripojil pak, že ani on nezn4 leku
učinnčjšiho pro školy zanedbane, nad lek Slomšekuv. Školam, pravi dale, v nichž
na Slovince bud’ naprosto se nedb4, nebo jako s polovičnimi Nčmci s nimi se
naklada, neni žadne pomoči. Zkušenost už sice davno školy takove odsoudila,
leč vefejnosf soudu toho posud nedba. Jazyk matersky musi vždy zustati
z4kladem, chce-li kdo zevrubnč jinemu jazyku se priučiti, a chceme-li, aby
vyučov4ni plodne neslo ovoce. A pokud ve školach slovinskych zav4dčti se
budou knihy nčmecke, potud zustanou školy ony ne učirnami, nybrž mučir-
nami ditek.“

Jina zasluha Slomšekovi pripada jako spisovateli slovinskemu. Nejradčji
psaval pro časopis „ Drobtince“, a neodložil pčra z ruky, pokud mu ho smrt’
nevyrvala.

Mnoha dila, kteraž drive už byla započata, mobla teprve v uradu
biskupskem byti ukončena, jakož jsme se o tom již vzminili.

Obširnym dilem Slomšekovym jsou „dčjiny svatych“, pri kterčžto prači
zvlAštč k tomu prihliženo, aby ti svčtci byli zvoleni, kteri rolnikum a dčlnikum
mohli byti vzorem zbožneho a svatčho života. Mnoho životopisuv sepsal Slomšek
sam, a nad to i jine mnohe poopravil a k vydani uchystal. A nemčl-li za dne
kdy, nastavoval noči, pri čemž tak oči mu seslably, že posleze i na brejle
jenom malo vidčl.

Kromč toho pilnč dopisoval do bohosloveckych časopisu nčmeckych i
slovinskych.

Tfeti zasluhu ma Slomšek jako podporovatel a otcovsky r4dce ostatnich
spisovateluv. Kdokoli slovinsky psati chtčl, neopomenul ku Slomšekovi zajiti na
poradu, dobre veda, že nikdy s pr4zdnou neodejde. Ba i z jinych biskupstvi
dochazelo na Slomšeka jinych a onakych spisuv s prosbou, by je laskavč pro-
hlčdl a kde treba take poopravil.

Netušenou radosti bylo naplnčno srdce Slomšekovo, když roku 1851
v Celovci družstvo sv. Mohora bylo zaraženo, aby mezi lidem slovinskym dobi’e
a užitečne knihy byly rozširov4ny; vždyt tu vidčl Slomšek ve skutek uveden
davny svuj zamčr. Pfiplacelt' každoročnč Slomšek sam tomuto družstvu 500 zb,
a pfedseda družstva toho nazyv4 dar biskupuv uhelnym kamenem, kterymž
družstvo bylo udržovino.

XIV. ICi*kup Antoniu Martin hvezda cirkve

katolicke.

Laska tou honosi se vlastnosti, že nikdy nefik4: už je dosti, nybrž čim
vice pracuje a strada, tim vice ještč strasti a klopot sobč Ž4cl4. Takovou take
laskou miloval zesnuly biskup Slomšek Boha a bližniho. Na všech tčch pracich,
o nichž jsme se již zminili, nebylo mu dosti. Meze biskupstvi jeho, ba cele
vlasti jeho slovinskč byly tčsny, a nepostačovaly lasce jeho plamennč. Dal a
d41e rozpinal perutč lasky svč všeobsahlč, a jelikož Slomšek každeho miloval,

27

chtžl take každeho ku spase privesti; lzet všim pravem nazvati Slomšeka hvšzdou
cirkve katolicke.

Plovnim dilem, kterjm daleko vykročil z mezi svč dioecese, bylo založeni
bratrstva svateho Cyrilla a Methodčje.

Srdce Slomšekovo, ktere veškeren narod v Bohu a pro Boha milovalo,
nemalo z toho bylo rozbolestnčno, že velky n&rod slovansky, sv. bratry Cyrillem
a Methodčjem v jediny pravy ovčinec viry katolickč uvedeny, nyni tak rozdvojen
a rozštčpen u vire žije.

Pravym vlastimilem slavskym jest zajiste ten syn matky slovanske,
ktcry tšžce nesa toto rozdvojeni a rozštčpeni, všemožnč se o to zasazuje, by
rana tato byla ulečena. Chtž nam Slovanum Slomšek na stezku prave lasky
vlastenske ukazati, založil bratrstvo sv. Cyrilla a Methodčje, jehož členove se
modli za sjednoceni rodu slovanskeho.

Pr4vč jsme my knčži konali duchovni cvičeni v klaštefe františkanskem
v Bfezcich roku 1861, kdy Slomšek tam chtčl zavitati a nas v bratrstvo ono
zapsati. Ale už tehda nebezpečna cboroba jej upoutala v Oelji na lužko. Tim
pozornčji jsme naslouchali listu Slomšekovu, jimž do bratrstva na.s zval. Skoro
všickni knžži tehda pritomni dali se zapsati.

Když pak bratrstvo v Bimž bylo potvrzeno, Slomšek ihned napsal list
pastyfsky k duchovenstvu svemu, aby i vžfici lid vybizelo do bratrstva svatdho
Cyrilla a Methodžje. Poslechnžmež jenom uryvky nžktere:

Když svaty mučenik Petr Alexandrinsky pro viru ve včzeni stradal,
ukazal se mu Kristus Ježiš ve svčtlem, snčhobilem rouchu, kterež však shora
dolu byl roztrženo. Ustrašeny biskup taže se P4na: „Pane, co znamena roucho
tvč roztrženč? Kdo roztrhl roucho prekrasne?“ Kristus Pan odpovčdčl: „To

Arius učinil, ktery bludnym učenim cirkev mou roztrhal a ještč vice ji roztrha. u
Co počal Arius ve čtvrtem stoleti, dovršili falešni svudeove v dobach pozdčjšich.
Cirkev Kristova jest na dvč puly rozdčlena a nehoda ta zvlaštč dolehla na rod
slovansky. Vice než dve tretiny jsou odštčpeny od stromu cirkve katoliekč.
Pro rozkol nabožensky zapadla Slovanum hvčzda vzdčlanosti krestanske, kteraž
v devatčm stoleti po vynalezeni pisma slovanskeho u svčtle skvoucim byla po-
čala narodu tomu vychazeti. V rozkolu tom pohasla Slovanum zora společnčho
pisemnietvi. Srdce naroda, vira totiž svata, bylo rozervano, a Kristus Ježiš jako
kdysi pred včky, ukazuje nam roucho cirkve sve roztiliane, což plati zvlaštč
o narodč slovanskem, kteryž tak blizek jest sobč a preče zaroveh take dalek! . . .
Zvu tedy veškero duchovenstvo a veškery vžrici v nove to bratrstvo modlitby

vzajemne. Cim četnčjši bude bratrstvo naše, tim hojnčji bude i vojinuv,

kteriž pro kralovstvi Kristovo statečnč zde zapasi. Naše zbran: modlitba a dobre
skutky, nezasazuje r4ny, nybrž zaceluje je, prem4h4 veškery obtiže, odzbrojuje
nejkrutčjši odpurce, podmaiiuje riše i n4rody, jest zbrani nepfemožitelnou a n4m
z4rukou jisteho vitžzstvi nad rozkolnictvem; nebot’: mnoho muže modlitba spra-
vedliveho." A jakkoli nevime ani dne ani hodiny, kterouž Oteč nebesky ku
sjednoceni určil, preče uzrime močne učinky společne modlitby a budeme svedky
podivuhodnych ukaziiv. „Včztež moji bratri nejmilejši, že obratil-li nčkdo toho,

28

kteryž z cesty pravdy se uchjlil, od cesty hfichu vysvobodil duši jeli o a zakryl
množstvi hficbuv .“  Snad jste doposud neprosili za sjednoceni rozkolnikuv jmenem
Ježišovym. Proste a dana bude vam radost dokonala.

Po cela leta vypisoval Slomšek z časopisuv ruznycli všecko, cokoli
bratrstva onoho se tjkalo, a každoročnč posilan o sv4tku svatych apoštoluv
slovanskych pfekrasny spisek spoluudihn bratrstva toho, aby nadšeni jejich vice
bylo oživeno.

Jako jitfenka zlata zafi bratrstvo toto na jasnem blankytu cirkve svate,
slibujic nadčjnou budoucnost’; a zbožna laska vlastenska biskupa Antonina
Slomšeka tam na nebi ji utvrzuje a rozežiha.

Druhe dilo, obtižnčjši prvčho, jehož se biskup Slomšek podjal k oslave
cirkve sv., jest obnova reholnick faduv v fiši rakouske. Jako zly duch koukol
všude rozseva, tak ani klašteruv nešetfi. Zvlaštč v klašterich, v tčcli hradbach
cirkve svate, snaži se odpurce spasy lidske koukol netečnosti a liknavosti hojnč
rozsdvati. Jakož dobra a peeliva matka a hospodynž všemožnž obydli poklizi a
čisti, tak i cirkev svata, matka naše, dba o to, aby i klaštery zevrubne byly čas
ob čas prohlednuty, aby dostalo se tam napravy tomu, co opraviti treba. Tak
takč roku 1852 ustanovil sv. Oteč takove zevrubnč prehlednuti klašteruv v fiši
rakouskč. Dilo to nesnadne povčfeno pražskemu kardinalu, a ten zase prosil
biskupa Slomšeka, by mu v prehliženi klašterav benediktinskych byl pomočen.

Ačkoliv pravč tehda Slomšek churavosti byl skličen, preče pomoč svoji
prislibil. I procestoval Moravu, Cecby, Rakousy, horni Styrsko, Korutany,
Solnohradsko a Tyrolsko a prohledl a prozkoumal patnacte opatstvi. Vždy dva-
krate za den, rano a na večer, rozmlouval se syny sv. Benedikta, po cely pak
den vyslycbal a vyptaval se na potfeby jednotlivych bratfi a prani jejich, cely
klašter do nejmenšich podrobnosti prohlednut, tak že nezridka byval biskup
nucen nastavovati noči, aby vykonati moki určene modlitby, nebot' za dne nedo-
stavalo se mu mnohdy času. Pri tom vsak nic sobč nepolevoval, jidaje s rehol-
niky z jedne misy a nechtčje tomu pfipustiti, aby snad lepši pokrmy byly mu
predloženy; kdekoliv pak za jidla zbožnčho čteni v ki aster e postradal, tam
muselo byti zavedeno. Zasloužil si tedy plnym pravem nazvu, kterym ho kar¬
dinal pražsky vyznamenal nazvav ho svym nejmilejšim pomocnikem a vysloviv
pevnou nadčji, že toto obtižne a nesnadne dilo „hojnč drahokamuv vetkalo do
koruny nevadnouci, kteraž mu za hrobem uchystana.“

Když pak kahanec života jeho pomalu již dohasinal, prano biskupovi
ještč treti dilo vykonati, kterym lasku k cirkvi katolicke vysvčdčil, žaro veri na
blizkou smrt? vhodnč se pfipraviv. Myslimet' pout,’ biskupovu do Rima ku hrobum
sv. apoštoluv Petra a Pavla, kterčžto putov4ni mnohymi odpustky jest obdafeno.

O letnicich r. 1862. chtčl sv. oteč 27 mučenikuv Japonskych za svate
prohl4siti, a za te pfiležitosti pozval všechny biskupy po širčm oboru svčta
katolickeho do Rima. Slomšek, jakkoli byl churav, pfece ochotnč se vydal na
cestu. Ale vše, cokoliv pred odehodem narizoval, zrejrnč svčdčilo o tom, že se
domniv4, že snad již z Rima se nenavr4ti! A skutečnč se jenom o nčkolik
tydnuv pfepočital!


Cesta vedla Šlomšeka Bavorskem, Švycarskem, Franci! a poslAze po
mori do Birna. Na cestč obolevalo srdce jeho zvlAštč nad tim, když vidčl tak
četnč luteranskych sbornic, kterež pred časy byvaly chramy katolickymi, a nyni
opuštčny a zanedbany žalostnily a truchlily. „Žalny stav tčehto chramiiv zfejinA
vydava svudectvi, že pravy Pan z ničli odešel,“ psal biskup z Birna.

V fiimč ubytoval se Slomšek v seminafi „germanieum“, kde bydleli
s nim tri arcibiskupovA a dvanacte biskupuv. U sv. otce vyžadal si Slomšek
zvlaštni slyšeni, aby molil vzdati povinny dik za to, že povoleno mu preložiti
sidlo biskupske. Preš čtvrt hodiny trvala obapolnA rozmluva, a na konec udčlil
sv. oteč biskupovi i včficimu lidu svoje otcovskč požehnani.

Svatym otcem dostalo se Slomšekovi jeste posledniho vvznamenani, stalt’
se pfisedicini apcštolskAho triinu jeho Svatosti a mčštanem fimskym. Pfišed na
cestč zpAtečni do Vidnč, pravil nčkterym pfatelum svym: „Byl jsem v Bimč a

nyni milerad umru.“

Tak byl zesnuly biskup po cely život svuj oddanym a včrnym synem
cirkve svate, ochotny podporovatel všech zamčruv teto matky sve mik, udatnv
zastance prAv a cti jeji, slovem: hvčzdou cirkve svate katolickA; nebot ti, kteri
mnohA vyučuji v spravedlnosti, zariti budou jako hvčzdy po vččnč včky.

XV. Biskup Antoniu Martin vzor k^estanskč ctnosti.

Mnoho pracoval sv. apostol Pavel o spAse jinych, ale zaroveii uznAval,
že daleko ještč veškero namahani jeho nepostačuje pro spAsu duše vlastni:
„Trestam tčlo svA a v kazen je uvAdiin, abycli v tom, v čem jinym kAžu, sam
nebyl zavržen.“ A tak i Slomšek skoro nad sily lidskA pracoval o spAse duši
sobč svčfenych, ale pri všem pamatoval i na spAsu duše vlastni.

Tot nejsnAze Ize poznati z teto udAlosti. Den narozenin rAd travi val
samoten, pohroužen jsa ve sv. rozjimAni. Již tebda, kdy pfebyval Slomšek ve
sv. Ondreji, mival v obyčeji večer prede dnem narozenin choditi na svuj leto-
bradek, Tiirn nazvany. Udalo se pak jednou, že pruvodči biskupuv mčl nahodou
u sebe knihu sv. Alfonse, kde o povinnostech biskupuv se jednalo. Když biskup
se o tom dovčdčl, prišel u večer k nčmu s prosbou: „Piijčte mnč knihu vaši

na dnešek a na zitfek, v niž povinnosti biskupuv se probiraji; nebot tento
pfedmčt nejlepe se mnč hodi na zitfek ku zbožnAmu rozjimAni.“ Z tolio patrno,
jak svčdomitč tobo dne užival, aby sam sobč kladi počet, vyplnil-li v roče
uplvnulAm povinnosti sve čili nic.

Casto napominal bohoslovce, by čitali životopisy svatych knčži, a aby si
tobo zvolili za vzor, ku kteremu srdcem nejvice lnou. Co radii boboslovciim,
sAm včrnč plnil.

Svčtec, jemuž Slomšek byl oddAn, jest sv. František Salesky.

Jak onen svaty biskup, tak byl take Slomšek odpurcem podivnustek
jakycbkoli, kterež u mnohych osob zbožnych lze postfehnouti. Vždyt' i samo
pismo svatA di, že veškera krAsa dcery kralovy jest v nitru — a dcera tato
kralova jest duše naše. Nikdo nepozoroval, že by byl biskup oddAu te neb on A
podivniistce, at už v tA neb onA pfičinč. K lidu byval pfivčtiv a vlidny, ale

30

tako zdrželivy, a vutiec, at u oltafe, at pri prači anebo pri odpočinku, nebo
mezi zu&mymi, vždy byl Slomšek vesele a bodre mysli. Každy bislcupa miloval,
každy etil.

Jak onen biskup, byl i Slomšek povahy prchle, kterouž však statečnč
premahal až k smrti, a zhusta narikal, že odpurce spasy naši mnohdy u veci
nepatrne ku hnčvu je) popudil. Ale jakož slušno pravemu vojlnu Kristovu,
nahradil vždy, v čem byl snad proti svati: tichosti se provinil. Už tehda, když
Slomšek byl spiritualem, dal mu jisty bohoslovec, jinak zbožny a pilny, ale taki:
prelil/: povahy, odpovčd’ spurnou. Slomšek jsa tim nemalo uražen odbyl
bohoslovce pončkud tvrdou a nevlidnou odpovčdi. Ale za kratko zavolal Slomšek
bohoslovce onoho k sobč, a d/ivaje mu knihu darem, pravil: „ Oba mame stejnou
chybu, j sme nahle a prchle povahy. Vez ničte tu knihu ode mne za upomlnku
na lasku, jakou k vam chovam.“

Jakož svaty František, tak i Slomšek kromž tichosti nejvlce byl pilen
pokory. Vždyt jsou ony rodne sestry, ktere nelze od sebe oddeliti, jsou to
ctnosti, bez nichž nelze byti nikomu pravym učenlkem Ježišovym, nebot zfejmč
Pan pravi: „Učte se ode mne, nebot jsem tichy a pokorny srdcem“. Pfitelem

jsa prave pokory, nen&vidčl až do duše pokoru ličenou, kterdž zevnč hluboko
se ponižuje, a pokorne o sobč mluvi, ale tim jenom po cti bazi, aby totiž všude
pokora byla chvalena. Dle naliledu Slomšekova byla pravd pokora tato: po
dustojnosti nebažiti, hodnosti nevyhledavati, ale ani neuhybati jim, nybrž byti
v moči pfedstaveneho, — a pohrdani a na cti utrh&ni trpčlivč nesti a se srdcem
radostnym. A v teto pokofe Slomšek dospel veliki: dokonalosti.

Nikdy nepachtil se po hodnostecb a ufadech, nikdy jich nehledal, nybrž
ony hledaly Slomšeka. Ale žadnčlio uradu, žadne povinnosti se nezfikal, kterou
predstaveni jeho mu uložili. Vždyt pokorny človek predobre uznava, že sam ze
sebe nic nemuže, ale že vše dobre pfichazi od Pana, kteryž tak jest močen,
že často človeka mdleho a nestatečneho k velikemu dilu ustanovi. A protože
ve všem jenom na Boha spolehal, nedal se žadnfmi pfekažkami zastrašiti, dobre
včda, že vuli Boži veškeren svet, nemuže na odpor se postaviti. A prdvč pokora
to pusobila, že se Slomšekovi každe dilo darilo, a že požehnani Boži nad nim
spočivalo.

Nejtčžši zkouškou pokory a tichosti bylo pro Slomšeka, zarmoutil-li ho
podfizeny jeho. Mčl-li takovčho jako biskup karati, obuval se, aby jako
krestan proti pokofe a tichosti se neprohrešil, a tak radčji mlčel a odpouštčl.

Kdysi prišlo nžkolik rolnikuv k biskupovi prosice ho, by filialni jejich
kostel povyšil na kostel farni, což učiniti bylo nemožno. Když tedy prosba nic
u biskupa neprospivala, jeden z rolnikuv tak se rozhorlil, že v surovosti sve
prohodil: „Vy nejste hoden, abyste byl biskupem.“ A co na to biskup? Jeden
z ončch rolnikuv takto udalost onu svemu faran vypravoval: „Po tžch slovech

vzal biskup kfižek do rukou, ktery visel mu kolem krku na zlatem fetizku a
dlouho na Ukfižovaneho pohližel. Neodpovčdčl ani slovem, ale pak zcela vlidnč a
tiše n&m pravil, že mužeme odejiti. V kratce zavolal biskup toho, ktery jej
tak byl zarmoutil, zpčt, a pravil: „Ze nemohu vam v tom povoliti, oč jste mne

31

prosili, chci alespon utraty cestovni vam nahraditi. Tu mate na utratv."
A vtlačil deset zlatych rolnikovi do ruky.

Jako sv. František, tak liyl i Slomšek mužem sebezapirani. Oby valt'
svčtničku, ktera o malo byla vetši, nežli cela klašterska.

Dvakr4te v temdni odeprel si snidani, a sice jednou za hfichy vlastni,
podruhe za hfichy svych oveček. Sv. František mnohdy ani nevčdčl, co ji, ba
ani, jsou-li pokrmy slane čili nie. I v tom snažil se Slomšek svčtce nasledovati.
Velice rmoutili se domači jeho, že nemolili se toho dovčdčti, ktery pokrm biskup
r4d jid4v4, a ktery ne. Ani v nemoči sve nedal včdčti, kterč jidlo by rad.

Jako sv. František, tak i Slomšek miloval ckudobu nade vše. Chudičky
byl biskupuv pfibytek; mčlt’ biskup n4radi tak prostinke, že by se nyni i prosty
mčštak za nč stydčl. Sed4val vždy na tvrde židli, sloužici mu i za klek4tko a
sed4val vezdy tv4fi obr4cen ku križi. Chudičky byl i odev jebo. Nejradeji
nosival talar z tobo sukna, z nšhož bohosloveum ta!4ry se hotovily, a nesnadno
bylo jej k tomu pfimčti, by alespon o zvl4štnich slavnostecb obl4čel se v roucho
dražši. I služebnictvo biskupovo bylo jenom nepatrnč. S m čl it’ mu slubovč sloužiti
jenom u pfitomnosti jinych, v soukromi posluhoval si biskup s4m. Jakož bylo
oded4vna zvykem Slomšekovym, stl4val si jako biskup lože sve s4m, teprve
v poslednim čase dolehal sluha na biskupa tak dlouho prosbami, že mu konečnč
dal povoleni ke službč teto. Ba i kaplanu s ve mu, kdykoli mu clitčl posloužiti,
rikaval: „1 neni treba, vždyt' j4 to s4m takč vykon4m, dosti na tom, že mnč

pri občti mše svatč sloužite.“

Ale Slomšek nezamyšlel snad takou mčrou hromaditi poklady pozemskč,
nybrž proto jednal biskup tak, by vice mohl vykonati ke cti Boži a ku spase
duši — byl mužem almužny. Pro cest’ a sl4vu Boži a pro sp4su duši hotov byl
všecko včnovati, a činival skutečnč tak o ve bojne dary, že mnohdy s4m ve včcech
velepotrebnycb mčl nedostatek.

Jako sv. František, tak take Slomšek byl muž pr4ce a činnosti. Lenosti
a zah41ky neznal Slomšek ani dle j men a, a odpočinku pr41 si teprvč tebda, když
už pro vysoke st4ri pracovati nem oh 1; ani na proch4zce nebyl Slomšek bez
papiru a oluvka, by mohl dobre myšlenky, ktere mu cestou na mysl pfišly,
zaznamenati. Vždy t vžtšinu pisni složil Slomšek na proch4zk4ch. A nedosta-
čovalo-li dne ke pr4ci, nastavil noči. Ještč když byl Slomšek far4fem ve Vuze¬
nici vidali kaplani, že i pfes jedenactou sviti, a o tfech bodin4ch byl už zase
na nobou. Tim jenom lze vysvžtliti, jak mohl Slomšek za dobu nepomčrnč
kr4tkou, tak liojnč knih sepsati. Pracovitym ostal Slomšek i jako biskup až do
posledni doby. Jeden ze sluhuv jeho fikal, že mu pfich4zelo velmi za tčžko
o čtyrecb r4no biskupa buditi, protože dobre včdčl, že až pozdč do noči Slomšek
pracoval.

Jako sv. František i Slomšek borlive se modlival. O šesti hodin4ch
rano sloužival mši sv., ku ktere vezdy rozjim4nim se pfipravoval. Po mši sv.
modlival se cirkevni bodinky. Mčl-li po chvili, pfich4zel o osmi hodin4ch opčtnč
na chor41ui mši sv. Ctvrt hodiny pred polednem navštčvoval s bohoslovci nejsv.
Sv4tost, pri čemž i svždomi zpytov4no. Odpoledne o tfech hodinach pfich4zel
Slomšek na nešpory choralni. K večeru modlival se cirkevni hodinky, po večeri

3  ‘2

pak domači čeledi predrikaval večerni modlitbu, po ni pak bylo zpytovani

svčdomi. Modlitba pred jidlem konala se hlasitč, kaplan biskupuv se modlil,

a biskup na to žebnal pokrmy. V nedčli a ve svatek navštčvoval Slomšek
dopoledni i odpoledni služby Boži. Svatou zpovčd vykonAval Slomšek často.
Zvlaštni vsak uetu choval ku Pannč Marii, Matce Boži, k jejiž cti a slave
každodennč pred spanim ruženec se modlival. Popfednč vsak braval utočištč
svč k sedmibolestne Matce Boži, jejiž obraz visel nad ložem jeho. Kdykoliv
nalehal naii bol a z&rmutek, poziral k obrazu jejimu.

Jako dum sv. Františka, tak bylo i sidlo Slomšekovo rodinnym utulkem
všech knčži. Kdokoli zavital k biskupovi, byl mu milj a dralij; a čim vice

knčži koleni sebe mčl, tim vžtši byla radost jeho. Každeho knčze zvaval ku

stolu, a pokud bylo lze, skytal jim i nocleh. Nezfidka zval nemočne duchovni,
by prijeli k n činu, a na statečku jeho pon ek ud pookfali a se zotavili. Domači
kaplan biskupuv musel pak hosty baviti a všemožnč o to dbAti, by v ničem
nemčli nedostatku. Což tu tedy divu, že rAdi knčži biskupa navštčvovali, vždyt’
žili v domč jeho jako ditky v domč otcovskem.

Po prikladu sv. Františka byl Slomšek take laskavym otcem svych
domAcich, ktefiž milovali ho jako ditky, k nčmu co k otci lAskou se vinuli
synovskou.

Kdokoli jenom nčjakou dobu v ohydli biskupovč prodlčval, pozoroval
za nedlouho, že tu vlAdne, katolicky biskup, zbožny knčz — krestansky hospodaf.

XVI. BS i sk n pa Antonima Martina blažena smrt’.

Starodavne a pravdivč prislovi di: „Jaky život, tako v A smrt’.“ I vyrok
Ducha sv. tomu nasvčdčuje: „Draha jest pred obličejem Panč smrt’ svatych

jeho.‘ £  Lze se naditi, že i biskup, ktery v Bohu jenom a pro Boha žil, take
blaze a sladce v Bohu usne, a že velepastyf, jehož život veškeren vzorem byl
ovečkam jeho, takč smrti svou da jim priklad pfekrasny. A v pravdž všecko,
cokoli dalo se pfed smrti Slomšekovou — pri smrti —- a po smrti jeho jest tak
pohnutlivo, že všim prAvem lze rici: jakož život jeho drahocenny byl pred tvafi
Panč, drahocennčjši ještč byla smrt jeho.

Nebezpečna ehoroba, kterAž r. 1851. Slomšeka zastihla, podryla zdravi
jeho posud skAlopevne. Plice zajiste po one nemoči tak byly oslabeny, že lčkaf
už tehda pravil, že dele než desiti let Slomšek se nedožije. Mnoho biskup
nemoči tou po mnoha leta stradal, #le nikdy nereptal.

Když byl Slomšek v mčsici červnu r. 1862 z Žima se navratil, odebral
se na zotavenou do Slatiny, kdež chtčl zdravi s v e narušene utvrditi, aby pak
mohl visitovati Lašske dčkanstvi položene v kraji hornatem. Ale pravč tu noc,
než na cestu se vydal, napadla jej ehoroba zastarala. Z rana byl všecek bled
a tvar vpadla, tak že všickni o život jeho se bali nalehajice nan, by od visitace
kraje tak hornateho a neschudneho upustil. Ale dle prikladu Panč hotov jsa i
život dati za ovce svč, nedbal biskup ani na clmravost ani na cestu neschudnou,
nybrž c.hutč vybral se na cestu. Veškery pak fary celčlio dčkanstvi visitoval
Slomšek pčšky, ale ačkoli pro chorobu po trikrate bylo mu na lože ulehnouti,
preče neustal, až bylo dilo dokonano.

33

Jenom nčkolik dnu odpočinul si Slomšek doma, nebot už 14. z ari zase
do Slatiny se odebral, aby tam konal s duchovenstvem evičeni duchovni.
Na pohled jsa zdrav, konal s knčžstvem veškery pobožnosti, ba sain každodenni
mival promluvu. Bylo znati, že smrt se bliži strelhbitymi kroky a Slomšek sAm
byl o tom pfesvčdčen, že už života jeho jest na rnAle. SAm se projAdfil:
„Slunce života mAho jakož i nejednoho z nas kloni se už na zApad, predvidam,
že už nebudu dlouho byvati mezi vAmi; brzy snad už hospodAr vinice sprAvci
svAmu, smrti, poruči, by nAs odvolala. — Proto jest svrchovany čas, abycbom
se porozhlAdli po vinici, kterA pAči naši svčfena byla, abychom, co zanedbAno,
nahradili, čim jsme se prohrešili, napravili, dfive než nAs hospodAr nebesky
z vinice odvolA, aby ji povčril jinym, kteri prinesou hojnčjši ovoce. Vše zAvisi
na tom, budeme-li včrnč plniti povinnosti stavu svAho. Nebot co muze nAm na
sotnAch včtši poskytnouti utčchy, než včdomi, že včrnč jsme konali, co Buh nAm
uložil, a co muže nAm vice osladiti nad smrt slovo Hospodinovo: „Blaze tobč

služebniče včrny a dobry! vejdi v radost PAna svAho.“

Tak dojemnč mluvival Slomšek po celou dobu duchovnich evičeni. Po
ukončenych duchovnich cvičenich pomodlil se Slomšek OtčenAš ve trojim nAreči,
aby ukAzal, že neni rozdilu u Boha mezi nArody a že jsme všickni mezi sebou
bratfi a sestry, at Nčmci at Slovinci. Prvni OtčenAš modlil se Slomšek latinsky
na podčkovanou za obdrženA dobrodini, — druhy nčmecky za bratry duchovni
nepritomnA; — treti konečnč modlil se slovinsky za toho z nAs, kdo prvni na
vččnosf bude povolAn. O zajistA nikdo netušil, že mileny biskup sAm za sebe
se modli!

Duchovni evičeni zakončeno v pAtek. V sobotu ještč vydal se Slomšek
na pout k Pannč Marii na PtujskA hory. Na večer odebral se na Kostrivnici,
kdež mčlo se konati svčceni filialniho chrAmu. Pri večeri byl vesel a sAm žert
a nad obyčej dlouho mezi duchovnimi se pozdržel, ale bylo to posledni jeho
stolovAni. V nedčli na večer vrAtil se domu, v pondčli pak odpoledne vyšel si
za mčsto prochAzkou. Bylt sice ještč i pri tAto prochAzce dobrAho rozmaru, ale
mAlo co už požival, tak že vsem se pozdAvalo, že mu neni dobfe. — V utery
odpoledne ulehl, aniž komu co reki, na lože. Na štčsti kdos z domAcich prišel
k biskupovi, ale nemAlo se zarazil vida ho na loži ve velikych bolestech stAnati.
VrAtila se zase byvalA choroba, a ted už smrt kosu ku korenu života priložila.

Ve stfedu rAno dal si zavolati zpovčdnika. Když pristoupil tento k loži
tazaje se, jak se vede, pro bolesti už sotva mluvil. Do osmi hodin setrval sam na
modlitbAch. Když po tA farAr stoličnčho chrAmu zavital k nčmu s nejsvčtčjši
SvAtosti oltArni, kterouž všickni kanovnici s horicimi svicemi provAzeli, povstal
biskup, ač krutymi bolestmi svirAn, sAm z lože, priodčl se sAm talArem, a po-
kleknuv na holou zemi s rukama sepjatyma prijal PAna a Spasitele svčho Krista
Ježiše. Potom opčt sAm z talAru se svlAkl a na lože ulehl odpovidaje pak na
litanie, jež fikAny pfed svatym pomazAnim, ba i pri sv. pomazAni sAm modlitby
obvyklA konal, a prijal pak ku konci papežskA požehnAni.

Dopoledne byl ještč dosti klidnA mysli, ale odpoledne rychle bolesti
pfibyvalo, tak že, když zpovčdnik okolo tfeti hodiny k loži jeho pristoupil^ jsa
do vule Boži oddAn, takto jej oslovih „ Or at e pro me, videtur esse ul tima hora, u

Antoniu Martin Slomšek. **

34

což znači: „Modlete se za mne, zda se mne, že se bliži posledni ma hodinka.“

— K phtš hodinš zavitali oba bratri hrabata Brandisovš k^loži biskupovu. —
Starši osiovil ho po obyčejnšm pozdravu: „Doufam, že Vašnosti zitra snad bude
lšpe. “ Načež biskup važnč odvčtil: „Biskupu už zde nem co očekavati . 11  A když

mladši hrabš pripojil: „Ale dioecese vaše mh Vašnosti potrebi, proto o život

Vašnostin se obav&me, u  pripojil Slomšek pokornš: „Vždyt na životš jednoho

človška neni nic zileženo.“

Mnohš znamky neklamne tomu nasvšdčovaly, že smrt' se bliži. Duvšrny
pritel jeden prosil Slomšeka, by srnčl po celou noc u nšho setrvati. Ale biskup
k tomu neprivolil, fka, že teto noči ještš neumfe. I ostatni kanovnici a ducho-
venstvo prosilo biskupa, by dopr&l sobč odpočinku. Když pak zpovšdnik biskupuv
prosil, by mohl noc u lože jeho straviti, dano mu mlčky svoleni. Od šesti do
sedmi hodin modlilo se duchovenstvo za biskupa svbho ve stoličn^m chramu
Pand. Když zpovždnik o tom biskupa uvždomil, bylo patrno na tvafi jeho, že

zprava ta ho oblažila. Po vykonane modlitbd vešlo ještš nškolik knšži do kom-

naty biskupovy, jimž zvlaštš byl pfizniv. Privštivš na nš pohližeje, a vlidnš a
laskavš se usmivaje, pravil: n Prišli jste, byste se rozloueiii se mnou?“ Potom

opšt se odmlšel. O pul dev&te pravil lekaf, ohlddaje tepnu: „Smrt' jest na

blizku. u  Zpovšdnik, pristoupiv k loži tazal se, zdaž by bylo biskupovi milo,
kdyby se zah modlili? Načež dano jim za odpovšd’, by se modlili. I poklekli
kolem lože biskupova všickni kanovnici, veškere duchovenstvo a cela družina
biskupova. Zadali se modliti litanii loretanskou. Biskup zprvu zretelnš a hlasnš
odpovidal: „Ora pro nobis,“ t. j. oroduj za nas! Pojednou vsak ustal a lekaf

pravil, že umira! Na to jali se modliti modlitby za umirajici, ale dfive ještš
než modlitby skonšili, odevzdal biskup tiše a klidnš duši svou do rukou Stvo-
fitele sveho.

Hlasity vykrik bolu rozlehal se nyni dvoranou biskupskou; všickni
tlašili se k loži, aby jednou ještš mohli pocelovati ruce ony, kterš tak často
otcovske jim udšlovaly požehnani. Potom pristoupil probošt stoličneho chramu,
aby Slomšekovi oči zatlačil. Mimodšk pripomenul sluha biskupuv: „Umfel

biskup n&š pravš tou dobou, kdy s nami konaval večerni modlitbu.“

Velkolepy a slavny byl prvni prichod Slomšekuv do chramu stoličneho,
ale slavnšjši ještš uchystan mu pruvod, když naposled z nšho byl vynašen. —
Bylyt lidstvem preplnšny veškery ulice, jimiž pruvod se ubiral. Tri biskupove
a preš 200 duchovnich, domacich i cizich, provazelo biskupa ku poslednimu
odpočinku. U hrobu zapšl nšmecky i slovinsky spolek pšvecky v bratrske
shodš pohfebni hymnu.

Jakož Kristus Pan pravi: ,,Budte pripraveni, nebot’ nevite dne ani

kodiny, u  byl i zesnuly biskup i toho napomenuti Panš všrnš dbaly. Už davno
pred tim, než Pan zavolal: ,.Ještš teto noči požhdaji duše tve od tebe , u  mšl
Slomšek veškery zaležitosti svš upraveny a urovnany. O ušlechtile pak mysli
jeho svšdči i posledni jeho vule.

Kšž žari po všecky časy hvšzda jeho ctnosti, jak duchovnim tak i lidu
všricimu, aby po cestš spaseni kračejice jak on ke cti a chvhle Boži a na
s p as e duši pračo vali!

I. O. Gr. D.

Mladem kDihtiskarny benediktinske vydany nasledujici spisy:

Ant. Slomšekovy homilie na evandelia roku  c Ir¬
ke  vni  h o. Ze slovinskčho na jazyk českf preložil Fr. Klima, farar
v Krasne. Cena 1 zl. 30 kr.

Ant. Slomšekovj homilie na epištoly roku  cir-
kevniho. Tentyž preložil. (1. vvdani rozebrAno.)

Ant. Slomšek« v„y kAzani na slavnosti nekterych svatveh
a svčtic. Cena 30 kr.

•X. Strossmajera p a s t y r s k f  list  I. (O ss. Cyrillu a
Metliodu) a list II. (Odpoved’ biskupum rozkolnym na nektere sporne
otAzkv). Cena jednotl. 30 kr.

X*olyglotta, čili vydanl papežskč encykliky „Grande munus“
ve vicero jazycich. Cena 2 zl.

časopis pro katolikv, zejmena pro jejich zbožne spolky

a bratrstva:

„Škola Božskeho Srdee Pane.“

VvohAzi mesičnč o 2 aršich a stoji celoročnč v predplaceni 2 zl.,
sedmy vytisk zdarma.

Jako prilohy k to mu časpisu jsou:

1. Zabavni biblioteka, ktera vychAzi ročnč v 15 sešitech
o 64 str. a stoji celoročnč i 8 premil jen 3 zl.

2. An tl el Sti-»žny, časopis pro krestanskou mladež hojnč
obrazkv, drevorytinami a premil ozdoben. VychAzi mčsičnč o l 1 / 3  archu
a stoji v predplaceni jen 80 kr.

3. Asceticka biblioteka, sbirka spisu ku zbožnosti ve-
doucicli. V predplaceni 2 zl., vydA se spisu krimske ceny za 3 zl.
Treti  s e r i e počinA vvteenfm spisem Rodriguezovym : ,, C v i č b a
v dokonalosti krestanskč.“  0 ascetickč bibliotčce v&bec,
zejmčna o spisech Eodriguezovvch pravi ,.Skola“:

Budit el e našelio naroda českoslovanskčho uhodili do živelio,
když na počatku tohoto stoleti vsemi silami zasazovali se o to, aby
starši plody literarni znova vynAšeny byly na svčtlo a mezi lidem
češkem co nejvice rozširovAny. Činem tim zajiste nejen že narod
začal se probirati z dlouheho žalostnčho spAnku, nčbrž oživeno tčž
včdomi bivale slAvy, roznicena lAska k vlasti a jazyku materskemu,
rozžata pochoden, kterA až dosud osvčcuje svčtlem svym všecky vrstvv
společnosti češke, pobizejic k dalši vytrvale prAci na zdčdčne roli do-
mAci. — V životč ethickem čili mravnčm nemuže rovnčž bčti jinak.
MA-li dobrv mrav četnfch nalezti privržencuv a ctiteluv; mA-li ctnostf
a dokonalost krestfanskA M r ti hvčzdou, vedouci lid nAš k štastnčjši bu-
doucnosti: neni ani jistčjšiho ani lepšiho prostredku, jako aby klassickA

dila ascetickd z doby starši znova se tiskem vydavala a co nejhojnčji
mezi lidem našim rozširovala. Dobre semeno, jež v dotčenyeh spisecli
jest uloženo, nepozbylo dosud kličivosti; složme je jenom v kvprou
pudu, a ono ponese zahy spanile ovoce. A tot' onen cil, k nemuž
čeli veškera snaha naše pri vvdavani , ,b i b 1 i o t e k y asceticke,“  tot"
take zvlaštni pričina, že liodlame v novem češkem rouše podati čte-
narum našim do rukou vytečne dilo Rodriguezovo: C-Vičba V doko-
nalosti krestanske.

Spisy Rodriguezovy netfeba teprv zvlašte doporučovati: co
dobreho, chvdli se samo. Dosti na tom, pripomeneme-li, kterak vznikly
a ktery byl prvotny jejicli učel.

P. Rodriguez byl, jak v pfedmluvč zevrubnčji doličeno, po
dlouha leta novicmistrem f/idu Tovaryšstva Ježišova a činival tež
staršim členuin Tovaryšstva v jiste dni exhorty vedle predpisu sv. relioly.
Tyto pak reči s ve, za rozličnych priležitosti novicum a bratfim jezuitum
prednesene, usporadal na sklonku života v jednotny celek, poslušen
jsa pri tom hlasu svycli spolubratri, jenž nepfestavali na neho naleliati,
aby tyto plody dlouholete modlitby a nmohych studii neiiecMval
tefeti bez užitku, ale radeji k obecnemu dobru je obratih Ze jest to
p niče dokonala, kdož by o tom pochyboval? Spisovatel dava ,,Cvičbou
v d o k o n a 1 o s t i k r e s t' a n s k e“ luivod k životu bohumilemu, a to
zphsobem takovym, že bezdčky j'ima rozum i srdce. On opird se pri
všem a všudy o nezvratne z4klady nauky krestanske a predcliazi takto
pčknym prikladem nejen ty, kdo jižjiž clivdtaji po ceste ’ spasy, nybrž
obzvlAšte tem, jejichž prodni povinnosti jest nabddati lid A^črici k ži¬
votu ctnostnemu, jako jsou na pr. duchovni sprdvcove, hlasatele slova
Božino, kazatele atd. Co se pak tvkd formy, stujtež zde slova, jež
napsal prekladatel o spisecli Rodriguezovhch v predmluve: „Težko
bychom nalezli,“ tak di, „asketu, ktery by ndvod k životu
duchovnimu predkladal tak jadrnč a spolu tak proste a
srozumitelnč, jako tento zkušeny novicmistr  svelio fkdu.

J e h o i- e č j e s t tak s r d e č n a, v y k 1 a d y j e h o tak n a z o r n y, ž e
clitej nechtčj čtendfe okouzli. Četne pribčhy a po-
rovndni, jež tu a tam na vhodnjmh mistech se propletaji,
čini celek nad miru s v č ž i m a puvabnymi.“

Uvažujice všecko to, kojime se nadčji, že češke vvdaui spisu
Rodriguezovvcb nebude pouhym ohnivkem v fetčze českvch našich
spisuv ascetickCch, ale že vrele uvitano bude nejprve od českvch re-
holnikuv a feholnic, kteri v ničli naleznou spolehliveho vudce a radce
na tb-aze ctnosti a dokonalosti krestanske vubec, ctnosti pak reholnipli
zvlaštč, — ode všech duši zbožnych, po mravnim zdokonaleni prahnoucicb
— zejmena vša,k od českycli kneži a kazateluv, jimž rečenimi spis_
otvii-a se hojny a čisty pramen k posvetnemu uradu kazatelskčmu.

„Cvičba v dokonalosti krest’anske“ vvchazeti bude po sešitech
o jedne nebo vice knihach, podle toho, jak ktera kniha bude objemna,
a sice tak, aby ročnč vydano bylo 15—20 tisk. archuv.