>•' > /" *V' i . fl, \w,. '■ ■ ■ y ‘ )

■

A v #


» ma-aa AmvAA - -d^-m  ...v

i

,

" T - asH i#§ft * '

-

z, mk  s , ;  • ■ •

■

V., ih'^'

Vskkt :: 1  ■■'■■■

> i •“/v ’-■
08 1  ,'ik -;.;? '

IfSKffi? '/" ; - : k;.

■ I\L ,.v* ,. i

^kk-pi> W

-

u 'avama;  < ■ v m ; -m/m.;m'M ?■:■■;  m'm.'..m  r  m...m.

AMiMsJtA. -0^' r 'š • $W(r ¥/’'*&

iti'' '"■>  S ^ ’ - > * '

.....  „...,,

. k'7 kAlA

Sf;k: H

'Sfefe

g!®’

' m  t > - -

-is? 5 j»-••.•  ■■ ■■’ .' yxv-o ■ S. \ \ \ ■- • ■;:-■ ■"••.••. -v '\ i, >. .». .-■■■ , -

-

m/mI  f- .

, ‘, 4 I - s \f* r *u >\  . \ 2*JS o ' A

...... ^ ■• ' ■■'■• • : '  ,: :

;•#

AI \ '-V <hM $kt

k J ‘a * 1  A - t

' | kV  A' '

,:v'' : ‘;;:.kkr-.V g?-*,/... v'><'., •*''&•;■,.•! r- -" •-•; '-. k''v-

i^Vk, /k 7  1 -


/k;: 5 >A'.' [ 4 V; [•'■'
>■■ : 1  ■ '


,

t' ' \  ., ^ 1  - - . . ,.-


MA,-or '■;•'»;■

-

< ,M' *

; : •. ... ..,rr ,-■ ...'m  ., /VA‘ ;, -v . ,f ': \  ' '. - 'A.

.KH :>■'

’ 'i ,  ' •■

..M ■ M k

* ' * ,  i ^ si

M - .M

- A V ;. ,!\ -A' Vi.. ;. .....  ;L :  ’v«' -' A >...'■ ,- ) ■ ■/


}Č'*l

J " > -,L 1  T ‘ V \,  t, " - ' .

,

M ..•.'M>^ ;.:. ,■ .. t;  r-...*•:.. :i'> .'• -A;'. ' SAil A': J ■: - kV.;,.'

:-.. ,'k/;,A /0  X ••

.. .  '""' ' *f /-//■ >i , ^g|

A V ..' Kj, s/;$ ‘) A./ -/'IšJv. %'■  - , -' :• .'•

• , - N ' / A ' ^ ' vfA ^' N
>A' v -r' ' • J: - fJ /> ' - ^ '■' r  '■;'

- -—^ ‘s  > a •< »m  -.t^F'-v-: ,;a,m


Št

Ar* '' '/J  A f r : ^’, ('■'{/'■'.  /A?A-V

f« :A a'  * i «dpV a - s a ' -- ^ "■ "/a '

■' AAm  ,'fMr’ M #M '■• '.A - •

'A ■ 8  ... / A ' ..- M. ■ ^

K« v \> f - ^

mBmi

v  h c



JAN IvOLLAr r. 1838.

DLE OLEJOVEHO OBRAZU MICH. BARABAŠE.

J. Otto v Praze,

JAN KOLLAR

1793—1852

SBORNIK STATI O ŽIVOTfi, POSOBENl A LITERARNI
ČINNOSTI PEVCE „SLAVY DCERY“

NA OSLAVU JEHO STOLETVCH NAROZENLN

REDAKCI

FRANTIŠKA PASTRNKA

VYDALY

ČESKY AKADEMICKt SPOLEK VE VIDNI

A

SLOVENSKA AKADEMICKt SPOLOK »TATRAN« VO VIEDNI



VE VIDNI 1893.

TISKEM J. OTTY V PRAZE. — NAKRADEM OBOU SPOLKCl.

T

52376

CGOO 2 & 2&0

PREDMLUVA.

Cely slaviansky svet slavi storočne narodzeniny velkeho syna Slovenska a
genialneho pevca »Slavy Dcery« Jana Kollara.

Akademicka mladež slovenska, verna tym idealom a myšlienkam, kto-
r^rni Kollar kriesil, budil našich otcov a k životu narodnemu priviedol spiace
Slovensko: nevdačnou mohla by sa nazyvaf, za nehodnu velikana držat, jestli
by nepochopila vyznam pamatneho dna.

Stredisko slovenskej študujucej mladeže, slovensky akad. spolok »Tatran«,
pred seba si vzal oslavif pamiatku narodenia Jana Kollara pomnikom literarnym,
totiž vydanim II. svazku »Almanachu mladeže slovenskej«. V tedy navrhnul
univ. docent pan Dr. F. Pastrnek, — ktory od počiatku sa diela zaujimal a
obtažnu redakciu prevzal — vydaf sbornik stati a prač pojednavajucich o ži-
vote a posobeni Kollarovom.

Aby však pomnik mohol byt dostojny, ideam Kollarovym zodpovedajuci,
spojil sa »Tatran« s Ceskym Akademickym Spolkom vo Viedni, by svorne
vystupily a spoločne vydaly dielo na oslavu pamiatky otca tyeh idei, ktore sti
nam spoločne.

Cie! knihy je zrejm^: predstavit svetu kus vzajomnosti Kollarovskej,
literarnej, ukazat Slavianstvu češtinu a slovenčinu spojenu duchom Kollarovym,
dokazat, že mladež československa pochopila vysoke myšlienky svojho veštca!
My pušfame knihu tuto do sveta slavianskeho s tym želanim, by dopomohla
k oživotvoreniu ducha Kollarovho, by dopomohla myšlienke vzajomnosti sla-
vianskej čo len o krok v pred!

Slovensky akad. spolok »Tatran« vo Viedni je srdečnou vdakou zavia-
zany panu Dr. F. Pastrnekovi, čo redaktorovi, jako aj všetkyrn tym pt. pp.,
ktori pračami a penažnou podporou k uskutočneniu diela laskave prispeli.
Bud' všetkvm uprimna, vrela vdaka.

Vieden, v mesiaci Juni 1893.

Za slovensky akad. spolok »Tatran« vo Viedni

Odbor pre vydanie sborniku Kollarovho

Pavel Blaho,
predseda.

Jaromir Križko, Jan Trokan,
členovia odboru.

Cela češka vlast oslavuje letošniho roku pamatne jubileum Kollarovo,
i nemohla ostati lhostejnou ani češka akademicka mladež ve Vidni. Stykajice
se zde s akademiky všech jinoslovanskych narodu, maji prave videnšti češti
akademikove nejvice priležitosti pestovati slovansky ideal Kollaruv, a bylo by
smutnym znamenim doby, kdyby toto jubileum prave je našlo vlažnymi
a lhostejnvmi.

Akademickj'- spolek ve Vidni vsak slavi letos jeste jine, vlastni jubileum.
Jest tomu letos petadvacet let, co trva tato organisace češke akademicke
mladeže videnske, jež ji byla vždy zde v mori cizoty nejsilnejši tvrzi narod-
niho vedomi. Clenove našeho spolku roztroušeni jsou dnes po všech českycb
krajich a pracuji tam na zaklade tech zasad, k jichž zesileni a prohloubeni
»Akademicky spolek« prispel. Proto ma oslava našeho petadvacetileteho jubilea
vyznam pro celou českou verejnost.

Akademicky spolek se usnesl sloučiti oslavu sveho jubilea s oslavou
Kollarovou a spojil se za tim učelem se slovenskym akademickym spolkem
»Tatranem«, jsa presvedčen, že jest jen dusledkem všeho života a pusobeni
Kollarova, když se akademicka mladež obou techto kmenu spojuje k oslave
toho, k nemuž oboji pohliži s uctou a obdivem, a že to poslouži k sesileni
pasek, jež oba kmeny k sobe poji.

Nechteli jsme jubileum Kollarovo oslaviti pouhou prchavou slavnosti,
chteli jsme je oslaviti nečim trvalym, co by pretrvalo nadšeni jednoho dne
a vždy svedčilo o tom, že dnešni češti akademici ve Vidni ješte neusnuli
v mori všednosti, že posud trimaji pevne prapor, na nemž napsany jsou idee
Kollarovy. Proto uvitali jsme vrele myšlenku vvdati tuto knihu. Ze se
dočkala provedeni, za to dekujeme predevšim p. Dru. Pastrnkovi, univ. docentu
ve Vidni, kter^ nam myšlenku tu navrhnul a obtižnou redakci celeho dila
prevzal, a pak prizni všech spisovatelfi, kteri žadosti naši za članky ochotne
vyhoveli. Vsem bud’ za to dik!

Dnes predkladame tuto knihu obecenstvu s pranim, aby rozmnožovala
rady Kollarovych ctitelu, širila a prohlubovala jeho velike idealy, a kojime se
nadeji, že podnik naš prispeje i k tomu, že se rozširi kruh pratel a priznivcu
našeho spolku.

Z »Akademickeho spolku ve Vidni«, v červnu 1893.

Phil. Dr. J. Karasek,

pfedseda liter, odboru.

JU C. Jindtich Vcicha ,

t. č. starosta.

P R O S L O V

ak okouzlena knežna časem drirna
' , myšlenka velka v dušfch mnohy vek,
až slovem plamennym to kouzlo snima
a k životu ji budi' ducha rek —
co v hlavach, srdcich dlouhe, dlouhe časy
jen šerilo se v matnem tušenf,
to pojednou se nori' v plne jasy
a činorodd niti nadšeni
a tisicum se metou jasnou blyšti,
k niž chvataji' pak mnohd vžky pHštf.

Tak Slava spočivala v tuhem spani,
jsouc jedva znama vlastnfm synfim sv^m;
ti sobš cizi, svarem rozervanf,
v plen, posmech byli sokum hrabivyrn —■
tu hlasem divne lahody a moči
se nahle rozleh’ tichych Tater sklon,
ten hlahol zaznel v puste slavske noči
jak na vzknšem' velkonočni zvon
a prochvel srdcem nesčfslnych davil,
všech bratrf od Uralu po Sumavu.

»Jste jedna krev! Zde vizte velkou matku!«
hlas Tvuj, 6 Kollare, tou dali hrmel.

»Již konec budiž rozbroji a zmatku,
dost dlouho katan Slavu deptat smel,

Jan Kollšr.

1

3

dost dloulio lkate v potupe a muce —

6 vizte polabski ten širy hrob!

Již v lasce podejte si svorne ruce
a společne se hajte cizich zlob —
pak vsem vam zora lepšich času vzplane
a z pomzem k slave rod naš vstane!«

A vše, co vrelo ve slovanskem rode,
všech dlouh^ch veku žaly, stud a hnev,
stesk na krivdy a touhu po svobode —
vše tlumočil Tvfij velkolepy zpev:
on Ikal a tešil, proti vrahfim hfirnal,
lil v srdce bratri šilu, nadeji —- •—
on prapor shody vseslovanske tnmal
nad kalnou pntomnosti pefejf,
jenž shromaždil pod jasne tfasne svoje
za kratko brancfi zanicenych voje.

O pevce, proroku! Ty jeste veky
jak titan budeš nad Slovanstvem čnit
a zpevu sveho velebou a vdeky
žar svatjl' v srdci' mil!iony lit,

Ty budeš zarit slavskym šikum v čele,
až do posledni bude pi'smeny
vše vyplneno, dovršeno skvele,
co predpovidal zpev Tvuj nadšeny,
až v slave vznese synu zastup svorny
mat Slavii na prestol nerozborny.


S. Čech.

Jana Kollara detinskj vek a školarenie v Mošovcach

i Kremnici.

(Životopisne prispevky.)

Nesmrtelny spevec »SlavyDcery« nakreslil, ako znamo, svoju mladost v spise
»Pameti« zvanom tak obširne a podrobne, že je nie malou a 1’ahkou lilohou
dodat k tomu ešte četnejšie a zaujimavejšie zpravv, nechceme-li opakovat to,
čo nam už on sam sdelil o sebe a o osobach i pomeroch, s ktorymi a v ktorych
žil a vyriastol; no napriek tomu nebudu snad’ nezaujimavymi a pre jeho životopis
bezcennymi z čiastky rozpomienky inych 1’udi na Jana Kollara a ustne zpravy
o nom, zachovane až po tuto dobu, a z čiastky i stručne ličenie Kollarom
nespomenutych, lebo jemu samemu snad' bud’to celkom neznamych, budže
aspon nie dost jasn^ch pomerov a okolnosti, v nichžto sa nachadzal a roz-
vijal. A tieto rozpomienky pismom i najdalšiemu potomstvu zachovat a
o školareni Jana Kollara v Mošovcach a v Kremnici, na kolko možno, jasny
obraz podat, ma byf hlavnou lilohou pritomneho članku.

Prv však, než bych pristupil k dielu, citim sa byf povinnym udat žriedla,
z ktorych som čerpal latku k tej to prači, a vvslovit uprimne vd’aky i na tomto
mieste svojim zpravodajcom a pomočnikom.

Na mošovsku dobu Jana Kollarovho života vztahujuce sa zpravy obdržal
som hlavne od tamojšieho evanj. učitela p. Petra Zgutha a mimo toho i od
mošovskeho ev. farara, p. Miloslava Krčmeryho a od slečny Miliny Chorva-
thovskej z Blatnice; o kremnickom školareni rozpraval mi pred tridsiatimi
rokmi ustne jeho byvaly rovesnik a spolužiak, nebohjl p. Andrej Kosina,
byval^ farbiarsky majster a meštan kremnicky, a pred nedavnom i tohoto až
posial tu žijuca dcera, p. Zuzanna Martinička, okrem toho však čerpal som
zpravy o tejto dobe i z tunajšieho evanj. cirkevneho a čiastočne i z mestskeho
archivu; konečne o slovensko-pravnianskom Kollarovom pobyte sdelil mi tamojši
ev. farar, p. Samuel Chorvath, a jeho pričinenim i p. Juraj Fontany, tamojši
meštan a byval}i žiak Jana Kollara niektore zpravy, k nimžto pripojil blat-
nick^ ev. farar, p. Andrej Chorvath data, vztahujuce sa na Kollarovu liečbu

4

v Budiši a na jeho priatelske pomery s byvalym ivančianskym ev. fararom,
nebohym p. Andrejom Šoltisom. Ustne zpravy pochadzaju napospol budto
od našho oslavencovej rodiny, budže od inych slavneho našho basnika osobne
znavšlch hodnovernfch 1'udl a čiastočne i očitych svedkov.

M o š o v c e.

Rodiskom Jana Kollara su — ako znamo — v turčianskej stolici le-
-žiace mestečko Mošovce, jehožto svetlopisny obraz je tu pripojeny. V tomto
nevefkom, avšak čisto slovenskom mestečku stal nedaleko dolneho konca,
poniže r. k. kostola v ševcovskej, teraz dolnou zvanej, ulici pod čislom 16
ten dom, v ktorom slavny prorok naš a horlivy spevec slovanskej vzajemnosti
dna 29. jula 1793 uzrel svetlo božie.

Tento jeho rodmji dom zaležal z jednej vačšej, prednej izby, majucej dva
obloky obratene do ulice a dva do dvora, a z druhej menšej — i radnou
zvanej — izbice s dvoma na dvor obratenymi oblokmi, medzi ktorymi chyžami
ležal pitvor, služivšl zaroven i za kuchynu a majuci hlavny domov^ vchod na
juhovychodnej Strane. Pred domom až po hradsku cestu rozprestierala ‘ sa ne-
velka, skladmi čiže okrajkami (krajnicami) opravena zahradka a v nej stal pri
1’avom uhle domu velky a stary vlasky orechovy strom, ktory pozdejšie JAnov
Kollarov mladšl brat, Matej, dal vy(at, ponevač velmi tienil všetky štyri
obloky na prednej chyži a robil ju prlliš tmavou. Za domom bola bezpro-
stredne komora, za tou syparen a kolen a konečne ine hospodarske stavy.
I tieto budovy, i dom sam, zaležaly vonkoncom z dreva, iba syparen vystavil
Janov oteč, Matej Kollar, pozdejšie z pevnych latok na miesto predošlej, tiež
povodne drevenej a pre starobu už značne poruchanej syparne.

Všetky tieto drevene stavby lahly popolom dna 16. augusta 1863 vo
velkom mošovskom požiari, spustošivšom čelu ševcovsku ulicu, ktory povstal
nasledkom toho, že všetečny zamočnlcky učen, N. Janovec, poslany svojim
majstrom pre zapalky, iduc uzkou uličkou pomedzi dve humna, zapalil jednu
z nich a odhodil horiacu; tato zapalka padla nahodou do slamy a prv,
než učen došiel domov, celji dom stal už v plamenoch. Namahy 1’udske
pri hasenl tohoto požiaru dokdzaly sa byt marnymi, a v kratučkom čase
zasiahol a pohltil zurivy- živel i dom slavneho našho spevca, zanechav z neho
iba syparen z pevnjich latok vystavemi sfaby na pamiatku. Teraz, ked’ sla-
vime pamiatku prveho storočia Janovych Kollarovych narodzenln, vyzera to
miesto, na nomžto stal jeho rodny dom, tak, ako nam ho predstavuje foto-
graficky obrazok tu pripojeny.

Stastlivej nahode nutno pripisat, že v Mošovcach jestvuje dla jednosvor-
neho svedectva všetkych staršlch mošovskych obyvate!ov ešte až posial’ dakolko
inych, niekdajšiemu Kollarovmu domu nielen celkom podobnych, ale i uplne
rovnych domov, a jeden z nlch vykresleny je na fotografickom obrazku tu pri-
pojenom k tomu cielu, aby tvarnost jeho rodneho domu bola zachovana
i najdalšiemu našmu potomstvu a živo predstavena všetkym ctitelom našho
oslavenca.

Mošovce.

6

V takomto dome sa naš Jan Kollar narodil, v tom dome travil svoj
detskjt zlaty vek a s tymže a takym domom rozlučil sa roku 1810 po
utrapach v svojich »Pametech« (pražske vydanie z r. 1862) na str. 152—155
opisanych s krvacajucim srdcom, aby hladal st’a vyhnanec bez vlasti prftulok
u inych dobrych 1’udf. On nežehral na prilil prfsneho a svojhlaveho otca svoj ho,
ani niet najmenšieho znaku po všetkych jeho četnych spisoch, že by bol
zanevrel na svoje rodisko a v nom i na ten dom, ktory byval často nemyin
svedkom jeho horucich slz a premnoheho trapenia, ale predsa vkročil pozdejšie
už iba sla peštiansky knaz a host dakolkokrat do tohože domu, a tento
svedok jeho muk s£aby tažkou kliatbou stihnut.y zmizol s tvare zeme a posial’
nepovstal z rumov svojich. I hromada kamenia na dvore nasvažaneho, z nejžto
mal byf na mieste shoreneho, stareho vybudovany dom novy, zostala až po
dnes netknuta a zariastla machom a burinou.

Z rozpomienok na detsky vek Jana Koilara zachovaly sa v jeho ro-
disku iba dve, z ktorych jedna hovori, že naš oslavenec ešte sta maly chlapec
spadol do hlbokej, Jurajovi Kuzmovi patrivšej studne, a len zvlaštnou mi-
lostou božou a dost včasnym prispenim tohože suseda bol zachraneny životu,
a druha vyprava, že hrajuc sa s inymi detmi, hadzal kamene do oblokov
istemu Mešovi a že bol za ten čin svojim otcom ukrutne zbity.

Druhy tento pripad nespornima naš oslavenec ani slovfčkom vo svojich
»Pamafach«, o prvnejšom však i on vypravuje dosf obširne na Strane 92.

Pisomne pamiatky o Janovi Kollarovi zachovala nam zapisnica mošovskej
evanjelickej školy, počinajuca rokom 1799 a končiaca sa rokom 1852. Avšak
i v tejto začfnaju sa chudičke zpravy o nom iba v školskom roku 1801/2,
totiž iba od tej doby, ako začal starat sa o tuto zapisnicu učitel’ Jan Sulek;
jeho predchodca, Juraj Hruz, nevpisal do nej ani jedno jedine zo školskych
deti, a tak i nemožno určit, kedy vlastne naš spevec vstupil do verejnej školy.
Ze bol i Hruzovym žiakom, o tom nam sam zanechal zpravu, no neudal
nikde vyslovne, ako dlho chodil k tomuto učitelovi do školy, a o tejto dobe
len tolko vieme, že sa pod PIruzovou spravou velmi malo naučil. Pravde je
velmi podobne, že čitaf a pisat už niečo znajuci naš Jan Kollar v školskom
roku 1800—1 dany bol sta sedemročny chlapček do školy.

Vel’kym štastim bolo pre Jana Koilara a jeho rovesnikov, že kadenahle
Hruz odišiel, mošovska evanj. cirkev zvolila za učitela pre svoju mladež Jana
Suleka, muža značne vzdelaneho a učitela štastneho, neunavneho a vyborneho,
o nomžto i naš slavny spevec hovori vždy a všade s vrelou laskou a uctou.

Dla jeho životopisu, vpisaneho z vačšej čiastky jeho vlastnou rukou do
školskej zapisnice, narodil sa tento — dl’a Kollarovych slov — »vlidny muž
a znamenity učitel« dna 29. juna 1774 v Rajci v trenčianskej stolici z otca
Michala, povodne obuvnika a potomne učitela vo Veličnej a Istebnom v orav-
skej župe, a z matky Anny rodenej Kavec, a chodil do škol od roku 1780
v Istebnom, vo Velkej Paludzi, v Niredhaze, v Štiavnici, v Kežmarku a v De-
brecine; školy dovtšil zase v Kežmarku r. 1797, a ešte v oktobri tohože roku
bol povolany za učitela do Hyb v liptovskej stolici, kde však ztravil iba pol-
druha roka a prešiel v maji r. 1801 do školy mošovskej. Tu posobil blaho-
darne až do oktobra r. 1805, a potom sa odobral za kazatela najprv do obče

Miesto, kde rodny dom Kollarov v Mošovcach stal.

8

Pržno na Moravu a pozdejšie asi r. 1815 odtial do Sobotišta v nitrianskej
stolici, kde pracoval na šireni osvety až do svojej smrti. Sta mošovsky učitel
spisal medzi inym i knihu »Latinska Grammatyka k dobremu slovvenske mla-
deže slowenskym gazykem od Gana Scbuleka sepsana. W B. Bistricy 1801«.
a menšie dielce pod nazvom »Rozmlauwanj o Ohni. Nakladkem Sla\vnych
Stawu Sl. Stolice Turčanske. W Bistricy 1804.« Hned po jeho prichode do
Mošoviec a sice hlavne Matejovym Kollarovym, našho oslavencovho otcovym
horlivym pričinenim bola vystavena i nova školska budova z pevnych latok.

Ako posobil Jan Šulek, tento vekom sice mlad]/, avšak duchom zraly
muž na mladež, sverenu jeho vodcovstvu a opatere a obzvlašte na 8—12 roč-
neho svojho žiaka Jana Kollara, o tom rozprava tento sam dost obširne,
i bolo by istotne nemiestne opakovat tu všetky jeho reči; dost bude snad’,
ked’ jednoducho spomneme, že Šulekove verne namahy donašaly pri jeho
žiakoch a žiačkach žiaducne ovocie No nutno nam obratit zrak na to, o čom
niet v »Pamafach« ani šlaku, a videt, ako Jan Šulek bol prinuteny konat
tažku a namahavu pracu, aby sme si mohli tyrn jasnejšie a vypuklejšie pred¬
stavit uspech i pri učitelovi i pri jeho chovancoch, i aby sme mohli pochopit’,
prečo tak znameniteho učitela verna prača nemohla sa domoct ešte skve-
lejšich v^sledkov.

Odhliadnuc už celkom od toho, že na začiatku tohoto storočia — a prave
vtedy Jan Kollar počal chodit a chodil do školy — nebolo v školach vobec
a v chudobnych evanjelickych školach, k nimžto patrila i mošovska, obzvlašte
ani slychu, ani chyru o rozličnych tych a takych vyučovacich prostriedkoch
a pomockach, ktore a ake za našej doby značne oblahčuju každemu učitelovi
jeho trudnu pracu: obtažovala vtedy i učitelovi i jeho učenikom školske diela
a žiaducny pokrok v učeni i stara, tažka metoda a prilišne velky počet dietok,
prideleny jednomu jedinemu človekovi, i konečne ten staly neriad, že žiaci
a žiačky nevstupovali všetci razom na začiatku školskeho roku do školy, ale
dochadzali vše novi a nove až do konca zimy, ba prave až do jiina, a vytra-
cali sa po jednom a po dvoch zase zo školy, kadenahle sa otvorila jar a bolo
možno past statok na poli.

So všetkymi tymito tažkostmi zapasila stale i mošovska evanjelicka škola.

Ked’ sa započal dnom 14. septembra školsky rok 1801/2, dostavilo sa
do školy iba 24 žiakov a 6 žiaček, teda iba asi jedna štvrtina všetk^ch
v tomže roku do tejto školy chodivšich dietok. Jejich počet rozmnožil sa do
konca septembra ešte o 11, v oktobri o 35, v novembri o 23, v decembri o 1
a do mesiaca juna ešte o 18 dietok, tak že jich v tomto školskom roku
bolo suhrnom 118, a sice 77 chlapcov a 41 dievčat. A ako nepoprichodily
tieto dietky razom do školy, prave tak dialo sa celkom neriadne i jejich vy-
stupovanie zo školy, započavšie sa už v decembri r. 1801 (vystupili 5 žiaci a
4 žiačky) a trvavšie až do začiatku juna r. 1802; na konci školskeho roku
mošovska škola počitovala už iba 52 žiakov a 29 žiaček, suhrnom 81 dietok.

Naš maly Jan Kollar dostavil sa hned’ na samom začiatku a vytrval
v škole až do uplneho zaklučenia tohože školskeho roku; jeho bratanec a
pozdejšie slovensko-pravniansky učitel, tiež Jan Kollar, došiel do školy iba
4. oktobra a zavtšil uplne koncom tohože školskeho roku svoje školarenie

Domček mošovsky, rodnemu domku Kollarovmu uplne podobny.

IO

v Mošovcach; naproti tomu Janova sestra Zuzanna sotrvala v škole iba od
22. novembra až do 12. decembra 1802 a to bolo cele jej školarenie, lebo jej
meno je viac nie zaznačene v školskej zapisnici. I tento prfpad charakterizuje
verne otca našho oslavenca. Matej Kollar, rychtar mošovsky, jeden z po-
prednejšich a majetnejšich obyvate!ov a dla jednosvorneho svedectva mest-
skych i cirkevnych zapisnic muž o prospech a zveladok i mestečka Mošoviec
i tamojšej evanjelickej cirkve a školy horlive zaujaty a stale pečujuci, doprial
svojej jedinej, vtedy prave jedenasfročnej dcere (krstena bola dna 30. januara
1790 v Mošovcach) sotva jednomesačne školarenie! V skutku verne je sve-
dectvo, ake naš spevec bol prinuteny vystavit svojmu otcovi. Prilišna hrabivost
urobila tohoto muža postrachom jeho dietkam: videl v svojom plode iba
lačne nastoje ku prači a shtnaniu zemskych majetkov. Tento prfpad zna-
zornuje nam verne a robi pochopite!nym i stav a položenie našho spevca,
ked’ mu bolo nutno bojovat o svoju buducnost s vlastnym otcom a riešit
otazku, či ma zakrnet v prači telesnej sta rolnfk a potažne sta remeselnfk,
alebo či ma dojst svojho ciela a stat sa velkym prorokom a preslavenym bas-
nikoin velnaroda slovanskeho.

V školskej zapisnici Jan Sulek zaznačil jeho meno na školsky rok 1801/2
pod 16tym čislom.

Nasledujuci školsky rok 1802/3 započal sa dnom 7. septembrom, a naš
Jan Kollar bol zase medzi tymi nepočetnymi dietkami, ktore sa hned’ od za-
čiatku do školy dostavily a v nej až do hlavnej zkiišky i sotrvaly.

I v tomto roku trvalo neriadne vstupovanie do školy, no vystupovanie
stalo sa o niečo zriedkavejšfm; v školskom roku zaiste opustili ju už iba
18 žiaci a 4 žiačky. V celku ju navštevovalo 82 žiakov a 32 žiaček, teda
114 dietok, medzi ktorymi naš Jan Kollar je pod čislom 10 zaznačeny.

V oboch posial spomenutych školskych ročnfkoch zapisana je školska
mladež bez všetkeho roztriedenia ohladom na pokrok vo vedach alebo ohladom
na vek; jedine dla pohlavia tvoria žiacke menoslovy v každom ročniku po
dve skupeniny. Avšak treti, totiž školsky rok 1803/4, poskytuje už dost jasny
obraz, ako si Sulek roztriedil školske dietky.

Dl’a jeho zapisu mal v škole predne 7 syntaxistov, potom tiež tolko
staršich a šest mladšich grammatistov (»grammatistae majores et minores«),
dalej 9 deklinistov (tak sam zove t^ch žiakov, ktori boli v inych školach zvani
donatistmi), za tym 16 takych žiakov, ktori sa učili pismeny poznavat, šlabi-
kovat’ a čitaf (»legentes, syllabisantes et literas congnoscentes« napisal Sulek),
nadto 16 staršich a 16 mladšich Slovakov (»Slavi majores et minores«), totiž
žiakov nezamyšl’ajucich pokračovat v dalšich študiach a preto i neučiacich sa
latinsku reč, a konečne dve triedy žiaček, z nichžto vyššia čitala 12 a nižšia
18 dietok. V celku v tomže roku chodilo do tejto školy 72 chlapcov a
30 dievčat, teda suhrnom 102 školakov.

Ako vidat z tohoto roztriedenia školskej mladeže, zahrhovala vtedy mo-
šovska evanjelicka škola nielen čelu počiatočnu školu, ale nad to ešte i terajšich
asi šest gymnasialnych tried, a jej učite! musel byt ozaj zručnym majstrom
v svojom obore, ak chcel pri tolkom množstve žiakov a žiaček rozličneho
veku a pri tak rozširenych učebnych predmetoch preukAzat dajaky zrejmy

II

vysledok svojej prače. Šulek‘bol istotne takymto šfastnym učitelom, lebo keby
sme i nemali o iiotn vyslovneho svedectva od našho oslavenca, teda mame
zrejmy dokaz o všeobecnej dovere rodičov k tomuto učitelovi v tom, že
i prespolm rodičia radi posielali svoje dietky do jeho školy. Tak navštevovalo
tuto školu v školskom roku 1801/2 dvanasf, v nasledujucom sedemnast a
v tretom roku štrnast prespolnych čiže nemošovskych žiakov a žiaček, kdežto
hned’ po Sulekovom odchode zostala tam, okrem jednoho jedineho blatnickeho
chlapca, vylučne iba mladež molovska.

Našho Jana Kollara nachodime v školskom roku 1 >03/4 už medzi syn-
taxistmi a slce na piatom mieste, kdežto jelio posavadny a potomny spolu-
žiak a obzvlašte od roku 1805/6 až do roku 1808/9 horlivy školsky super,
Andrej Kosina, v tomto sozname uplne chybuje.

Podivne je, že Jan Kollar vstupil iba 2. oktobra do školy, kdežto sa
riadne vyučovanie už 5. septembra bolo započalo. Zeby bol byval snad’ chory
a pre nemoč zameškal riadny prichod do školy a taktner celomesačne vyučo-
vanie, to nezda sa byf pravde podobnym, ponevač o nejakej nemoči v tomto
čase nepiše ani slova v svojich »Pamatach«; skor možno uverif, že jeho oteč
uznal za lepšie upotrebit’ svojho desatročneho synka za ten čas pri poln^cb,
hospodarskych pracach, než poslat ho dost včasne do školy.

Nasledujuci školsky rok 1801/5 nie je v zapisnici zaznačen^ a tak ani
neznat ničoho v tomže čase o mošovskej škole, ktoru i vtedy naš oslavenec
navštevoval. Divno, že pilnjt inače Sulek nezachoval nam ani o tomto, ani
o začiatku nasledujuceho 1805/6teho školskeho roku žiadnu pamiatku. Času
mal dost k tomu, lebo opustil Mošovce iba v oktobri r. 1805.

S odchodom Sulekovym mošovska evanjelicka škola utrpela nemalo na
svojom chyre, bars jeho bezprostredny nastupca, Adam Burian, tiež bol dobry
učite! a vzdelan^ človek.

Počet školskej mladeže v školskom roku 1805/6 klesol až na 53 žiakov
a 31 žiaček, a prespolne dietky, ako sme už prv spomenuli, prestaly všetky,
okrem jednoho, navštevovaf tuto školu. Tym činom dokazali rodičia, že ne-
maju tolku doveru k novemu učitelovi, Burianovi, kolku mali k jeho pred-
chodcovi.

Adam Burian, vpisavši tiež vlastnoručne svoj životopis do školskej zapis-
nice, narodil sa 10. oktobra 1783 v Nemeckej Lupči, v liptovskej stolici, z otca
Andreja a matky Evy, rodenej Solarik, a chodil do škol najprv vo svojom
rodisku a potom v Banskej Bystrici, v Oždanoch a v Kežmarku, kde i zavfšil
svoje učenie. Mienil sice oddat sa knazskemu stavu; avšak sotva bol započal
pokračovaf v bohosloveckych študiach, už ho odporučal rektor kežmarskej
školy, Adam Podkonicky, na žiadost’ mošovskej evanj. cirkve za učitefa a tato
cirkev ho vokatorom dna 5. decembra 1806 vystavenym i skutočne povolala
za rektora a učitela svojej osiralej školy. Tu potom pracoval až do svojej
smrti, totiž takmer do konca roku 1856.

Burian ustanovil sa do Mosoviec bezodkladne a zapocal dna 9. decembra
tohože roku vyučovanie 24 žiakov a 4 žiaček, podržav šulekovske roztrie-
denie školskej mladeže s tym jedinym rozdielom, že nepodelil grammatistov,

12

(bolo jich krem toho dohromady iba pat) a »Sfbvakov« na staršich a mladšich
a že »deklinistov« nazval donatistmi.

Jan Kollar dostavil sa hned’ v prvy den do školy a zostal v nej sta treto-
ročny syntaxista až do konca školskeho roku. Okrem neho boli syntaxistmi,
tiež od začiatku, Jan Klaudiny a Jan Varga a dna 28. janudra došly Andrej
Kosina, z tychto však vystupil Jan Klaudiny už dna 29. marca liplne zo školy,
a tak Burianova syntaxis zaležala takmer stale iba z troch žiakov, medzi kto-
rymi naš oslavenec po odchode Klaudinyho zaujimal prve miesto.

Čomu všetkemu a v kolkej miere sa tito molovski syntaxisti učili, ne-
možno vypatrat žiadnym sposobom, ale že suhrn jejich znamosti nerovnal sa
vedomostani syntaxistov na inych dobre sriadenych a obyčajne viac učitelmi
opatrenych školach, ba že nemali ani grammaticke vedy uplne v moči, to
vidaf najlepšie z tej okolnosti, že molovski syntaxisti museli elte raz opatovaf
grammatiku, ked’ prešli do inych škol, ako sa to stalo i samemu našmu osla-
vencovi a jeho priatelovi Kosinovi.

Medzi inymi pričinami tohoto neutešeneho stavu bola a dla mojej skromnej
mienky je hlavnou ta, že k voli akemusi zovnutornemu lesku i Sulek i Burian
neuspokojili sa vylučne iba spravou a vedenim počiatočnej, čiže ludovej školy,
ale snažili sa dokazat, že su v stave vyučovat i vyššie triedy a tomu k voli
prednašali okrem počiatkov literneho umenia i predmety a vedy take, k je-
jichžto pochopeniu a stroveniu jejich chovanci boli ešte až prilil nedospeli
a nezrali. Naš Jan Kollar, ku prikladu, doplnil len deviaty rok svojho
veku a už stal sa syntaxistom. Mladušky teda chlapček bol prinuteny učit
sa a mal chopit to, čo sa teraz prednaša asi v tretej alebo vo štvrtej gymna-
sialnej triede. Že takuto školsku vychovu nemožno nazvat rozumnou, to —
tulim — každemu bude jasne; ona bola istotne nie učenim, lež radšej mu¬
čenim a nemiestnym kolomutenim mlad.uškych duchov, a že vzdor takejto
vychove Jan Kollar stal sa tym, čim pozdejšie vskutku bol, totiž velduchom,
to nutno pripisat popri zvlaštnej milosti božej jedine jeho železnej pilnosti a
a obdivu hodnej vytrvalosti.

O Burianovi hovori naš slavny spevec vo svojich »Pametech«, že mu byval
hned’ z prvu viac priatelom než učitelom; ine hodnoverne svedectva pred-
stavuju tohoto muža sta pilneho a svedomiteho učitela a vodcu sverenej
mladeže.

Naš oslavenec a spolu s nim i cele Slovanstvo maju hlavne Adamovi
Burianovi čo dakovat, že uzkoprsym svojim otcom až k zufalstvu dohnany
velky slovansky basnik neztratil sa v baline každodetmeho života, ale, odba-
viac mošovsku, že prešiel i na ine školy a pripravil sa v nich k smelemu a
mohutnemu basnickemu letu.

Kremnica.

Už po odbaveni mošovskej školy hrozilo Janovi Kollarovi nebezpečenstvo,
že totiž nebude moct pokračovat’ dalej v školareni, lebo jeho oteč vahal, či
ma svolit k synovej tužbe a poslat ho i dalej do školy. Avšak snažne prosby

13

Janove, vrele primluvy jeho dobrej matky, ako i bratanca Jana, ktory
vtedy už štvrty rok bol skončil v Kežmarku, hlavne však a nadovšetko rady
Burianove a pochvaly, nimižto obsypal svojho byvaleho žiaka, pohly a primaly
ešte tentokraf Mateja Kollara k tomu, že svolil, aby jeho syn šiel na vyššie
školy. Okrem toho posobila na priaznive riešenie tejto otazky i okolnosf,
že i jeden z rovesnlkov a mošovskych spolužiakov Janovych Kollarovych, totiž
Andrej Kolina, sa sberal do kremnickej školy. Tomuto bol zomrel oteč
už pred rokom, no matka vdovica chcela mat syna vzdelaneho, a tejto vdove
»mošovsky rychtar«, Matej Kollar, nechcel sa dat zahanbit.

Avšak jeho nerozhodnost trvala predsa ešte za dost dlhy čas po prešlych
školskych prazdninach, a tym sa stalo, že naš Jan Kollar a spolu s nlm i jeho
priatel Kolina zmamili daromne skoro cele dva tyždne, kym sa vydali na
cestu do Kremnice.

Prečo si naš oslavenec vyvolil prave Kremnicu, o tom nas poučuje sam
vo svojich »Pametech« (str. 121 —123).

Dna 11. oktobra 1806 vybral sa konečne Matej Kollar so svojim synom
a mladym Košinom do Kremnice a odovzdal tu oboch do hospody a opatery
vdove Zofii Spanikovej, ujednav sa s nou, že jej bude platit za svojho syna
mesačne jeden zlaty a tiež tolko i Kosinova matka za svojho syna, za tento plat
však že bude Spanička povinna dat obom byt, kurivo i svetlo a varit jim to, čo
jim budu každy tyždenne posielat z domu. Hned’ so sebou Matej Kollar priviezol
a oddal Spaničke niečo muky, hrachu, fazule, pohanky, vajec a slaniny, ako
i cele štyry chleby (tak mi to rozpraval sam nebohy Kosina), a z toho vidat,
na akej strave žili naši šuhajci v Kremnici. O masitych jedlach alebo o nejakych
lahodkach veru ani len nechyrovali, a najvačšim marnotratnictvom bolo jim,
ked' si — a i to len velmi zriedka — kedy tedy dovolili kupit' za groš slivak
alebo ineho ovocia, o ktore sa potom celkorn svedomite delievali. Ked’ nebola
z dakej piičiny možna uplne rovna delba, teda si oba pisomne zaznačili,
komu z nich sa viac ušlo, a pri najbližšej priležitosti vyrovnali verne cely
rozdiel. Najhoršie bolo pri tom, že Janovi Kollarovi oteč nedal zhola žiadne
peniaze do ruky a len jeho starostliva matka mu z času na čas mohla po-
tajomky doručit' dakofko krajciarov, kdežto Košinova matka bivala štedrejšia
oproti svojmu synovi. V čas nudze teda naš oslavenec musel sa utiekaf

0 pomoč k tomuto svojmu priatelovi a ten mu i vypomohol, ale i zapisal si
každy krajciar a nedaroval ani jeden svojmu druhovi. Tento vračal a platil
sice dlžoby vždy a všade, kedy a kde len rnohol; predsa však koncom tre-
tieho školskeho roku v Kremnici nebol v stave všetko poplatit, i zostal Ko-
šinovi dlžen dva groše, a tieto dva groše, alebo dla tehdajšej penažnej meny
celych šest šajnovych krajciarov, ominaly Košinu ešte roku 1862, teda po uply-
nutych 53 rokoch, ked’ mi o nich rozpraval.

Spomenuta Žofia Spanička bola už asi od roka vdovou a chudobnou
sice, ale pobožnou a v dobrej povesti stojacou ženou. Tak svedčil o nej

1 mestsk^ »oteč chudobnych«, ked’ naradzal, aby jej, počnuc od začiatku
roku 1810, bola davana tyždenne 10 krajciarova podpora z mestskej poklad-
nice. I naš basnik rozpomina sa na nu vo svojich »Pamatach« s uznalostou
a povdačnostou. Jej nebohji muž bol krajčirskym majstrom a vladol i ne-

i4

vel’kym domcom, ktory však postupil ešte roku 1804 svojmu buducemu zafovi,
Jurajovi Kurhajcovi, a vymienil si v nom iba doživotny bezplatny byt pre
seba a svoju manželku.

I tento, u vchodu do tak zvanej Zvolenskej Doliny, totiž vychodnu čast’
kremnickeho mesta tvoriacej ulice ležiaci doinec bol cely dreveny a zaležal
z jednej vačšej, štyrmi oblokmi opatrenej chyže, z jednej menšej izbice s jednym
oblokom, z jednej komory, z drevarne a zo stajne, a bol obtočeny z troch
stran ovocnou zahradou. Kollarovi a Kosinovi bola bytom spomenuta menšia
chyža, a i tato i cely ten dom boly vymluvnymi svedkami, že naši mladici
už vtedy borili sa s biedou.

Ako vyzeral tento kremnicky byt našho oslavenca, znazornuje verne
obrazok tu pripojeny.

Dom ten tiež už nejestvuje. Roku 1890 odkupilo ho mesto Kremnica od
Španičkinej vnučky a dalo ho zrucat hned’ v nasledujucom roku, ponevač
špatil cele okolie a obtažoval premavku. Teraz rozklada sa na jeho mieste
nevelka promenada.

Obznamivše sa takto v stručnosti i s opatrovatelkou i s bytom našho
basnikovym a jeho druhovym, obratme teraz už svoj zrak na to, čo jich
priviedlo sem, totiž na školu.

Vtedajšia evanjelicka škola v Kremnici mala dva osobitnč oddiely, totiž
školu dievčensku a školu chlapčensku, ktora poslednejšia bola rozdelena na
počiatočnu, na donat a na grammatiku spojenu so syntaxou.

V počiatočnej škole chlapčenskej vyučoval Andrej Štur, dievčata učil
Augustin Paleš a po jeho smrti (zomrel 2. okt. 1807) tato škola bola dočasne
sverena Janovi Groszmannovi, ktory bol vlastne učitelom donatistov a pomahal
si tak, že predpoludnim vyučoval tvchto a v odpoludnajšich hodinach diev¬
čata; konečne staral sa o vyučbu grammatistov a syntaxistov Štefan Komary,
suc už od 19. juna 1787 sučasne i rektorom celej školy. Dozor nad učitel-
skym sborom a cplou školou svereny bol cirkvou miestnemu nemeckemu
slova božieho kazatelovi, Jurajovi Lačnemu a cirkevnemu poddozorcovi, Janovi
Freyseysenovi.

Pre našich Mošovčanov bol hlavnou osobou v Kremnici — rozumie sa —
sam rektor a jejich novy učitel, Štefan Komary. Charakteristika tohoto muža
v Kollarovych »Pametech« (str. 124—125) srovnava sa uplne s usudkom
Andrejovjim Košinovym, ktory som počul od neho, ked’ už bol 70ročnym
starcom, a suhlasil i so zpravami v konventualnej zapisnici a v inych v tunaj-
šom evanj. cirkevnom archive uloženvch listinach o tomže Štefanovi Komarym
zaznačenymi a zachovanymi. Len v jeho veku mylil sa naš oslavenec o celych
šest rokov, lebo ho mal za muža 55 ročneho, kdežto čital vtedy už 61 rokov,
ked’ Jan Kollar prišiel do Kremnice.

K tomuto učitelovi vstupili naši mošovski šuhajci hned’ v najbližši pon-
delok do školy, kde našli už inych deviatich žiakov, a každy- z nich oboch bol
ešte v ten isty den sta »diligens« (=pilny) klassifikovan^.

Klassifikovanie jednoho každeho žiaka v kremnickej škole dialo sa i pred
obedom i popoludni, kedykol’vek vydržiavaly a skončily sa učebne hodiny.
Ono bolo navodom Komaryho nariadene konventualnym uzavretim vo všet-

15

kych triedach a stalo sa tiež jednym z prostriedkov, veducich školsku mladež
k pilnosti a poriadku milovnosti.

Klassy čiže triedne stupne boly: diligens (=pilny), correptus (=po-
karhany), petulans ( = neposedn^), negligens ( = lenivy), tarde veniens (= pozde
prišly) a absens (= nepritomnf).

Stastnou nahodou zachovala sa v cirkevnom archlve až po dnes celoročna,
Komarym vlastnoručne pisana klassifikacia z roku 1806—7, a z nej vid at' jasne
i našho oslavencovu a jeho mošovskeho priatelbvu pilnost a všetky jejich
klassy. Dla tejto uplne hodnovernej listiny zaznačil Komary:

Naš oslavenec bol teda už cely školsky rok bud’to pilnym, budže chy-
boval pri vyučovani.

Januarove, aprilove a majove Kollarove a Kosinove »absencie« dokazuju,
že i tfto pilni žiaci svatievali tak zvane turčianske školske pr£zdniny, totiž že
slaviac vianočne, velkonočne a turične sviatky v Mošovcach, nevracavali sa
v riadny čas oddal do Kremnice, ale čakavali vždy až do najbližšej po sviat-
koch soboty a potom dochadzavali s inymi, na trh do Kremnice iducimi
Mošovčanmi.

Iny, na pilnost mladeže nie menši vplyv majuci Komaryho prostriedok bol
takzvana provokacia čiže našsky preteky.

Každy jeho žiak totiž mal pravo označit a vyzvaf ku školskemu suboju
daktorebo ineho, pred nim sediaceho svojho sudruha. K tomu cielu teda
oznamil, kto k tomu mal chut, Komarymu, s kym sa chce merat, a Komary,
vypočuvav prednašky a odpovede oboch sokov, určil, ktory z nich lepšie znal
označeny predmet a posadil tohoto na vyššie miesto. Tieto provokacie nielen
vzbudzovaly, ale i stale udržiavaly v Komaryho žiakoch horlivu revnivosf. Ti
zaiste z nich, ktori sedeli na prednejšich miestach, chranili si jicb, ako len naj-
lepšie mohli, i museli byt stale dobre pripraveni, ak jich nechceli utratif,
naproti tomu zase žiaci sediaci na nižšich miestach usilovali sa všemožne
dostaf sa do predku, a k voli tomu napinali všetky sily v učeni, lebo v tejto
škole každy žiak bol tym viac hoden, čim na prednejšom mieste sedel.

Jan Kollar dostal h ned 1  v prvy den svojho kremnickeho školarenia osme
a jeho priatel Košina deviate miesto, kdežto už pred nimi, totiž dna 8. oktobra
do tejto školy vstupivšieho Antona Vladara Komary posadil na desiatom
a sučasne s tymto prišleho Žigmunda Čepčanyho na jedenastom čiže na po-
slednom mieste. Pred Kollarom zostali predbežne sedet už starši kremnicki

i6

žiaci, totiž Štefan Zimany, Michal Komary, Jan Freyseysen, Karol Medvecky,
J in Kastner, Jan Jakšovskj? a Andrej Žiak. No už v nasledujucom mesiaci, no¬
vembri, bol i Kollar i Kosina vradeny medzi staršfch grammatistov a obdržal
tento medzi nimi piate a tamten tretie miesto. Kollarovi sice odobral v de¬
cembri provokaciou Karol Medvecky toto miesto, tym ho však popudil len
k vačšej pilnosti, a naš oslavenec, napnuv všetky sily, zkusil i na sebe uplnu
pravdivost' toho, čo pozdejšie tak krasne vyslovil, totiž že »vuli pevne, tužbe
ušlechtile rado dava nebe dojit čile«, lebo nielen že v januari tretie miesto
Medveckemu zase odnal, ale vstupil v zapas i s Freyseysenom, cirkevneho pod-
dozorcovym a mestskeho radneho panovym a pozdejšieho mešfanostovym synom
a vytečnym žiakom, i neustal, kym i tohoto, totiž druhe miesto nezaujal, čo
medzi tym jeho priatel a tiež pilny žiak i velmi dobra hlava, Kosina, svoje
piate čiže medzi staršimi grammatistmi posledne miesto vzdor všetkym na-
maham a provokaciam až do konca maja podržal a len v juni na tretie miesto
štastne sa vyškriabal.

Prveho miesta medzi svojimi spolužiakmi domoct sa nebolo možno
Janovi Kollarovi, lebo to zaujal za nim, totiž len dna 3. novembra do školy
vstupivši Jakub Goldberger už v januari a podržal nepretržite až do konca škol-
skeho roku. Jeho oteč bol od konca oktobra 1806 slovenskem ev. slova bo-
žieho kazatelom v Kremnici a zabyval sa i sam ustavične vychovou oboch
svojich synov, ktori boli mladici už od prirody vysoko nadani a k tomu
i pilni. Že nemožno vinit Komaryho, akoby on sam bol snad’ nadržoval
Jakubovi k voli jeho otcovi a akoby z tejto pričiny nebol chcel povyšif Jana
Kollara na prve miesto, to vysvita najlepšie z toho, že ani jeho vlastny syn
Michal, vradeny do syntaxi, ač inače tiež pilny a nadany mladik, nesedel na
prvom mieste, ponevač Zimany bol lepšim žiakom od neho. Komary videl
v škole iba svojich žiakov a mal ohlad vylučne iba na jejich pilnost a pokrok,
nikdy sa neobzerajiic na jejich rodičov. Akby mu zaiste bol smerodajnym
byval stav a vplyv rodičov pri utriedovani žiakov, to by Kollar a Košina boli
museli zaujimat vždy posledne miesta.

V kremnickej škole videli a zkusili oba naši Mošovčania, ako malo zna-
mosti vyniesli z mošovskej školy oproti tym triedam, do ktorych boli tam
vradeni. Odbaviac zaiste uplne tri roky v syntaxi, museli i Jan Kollar
i Andrej Košina napružif v Kremnici všetky schopnosti a sily, len aby sa
tunajšim staršim grammatistom v znamosfach vyrovnali. Jakub Goldberger stal
v tomto ohlade daleko pred nimi; preto i nemožno vinit našho oslavenca
z akychkofvek inych slabosti, že i tohoto svojho spolužiaka nepredhonil.

O podržanie druheho miesta Jan Kollar musel stale zapasif s Freyseysenom
a s Kosinom, ba zavše i s Medveckym. Obzvlašte Košina bol na toto miesto
velmi upriamenji a nechcel ustupif v pretekach vzdor všetkym nezdarom,
k^mkolvek chodil s Kollarom v Kremnici do školy.

On bol od Jana Kollara asi o polštvrta mesiaca mladši (narodil sa
v Mošovcach a bol tam krsteny dna 17. novembra 1793), no od utleho de-
tinstva stalym spoločnikom i v hrach i v učeni. Spolu riastli, spolu žili a sta
uprimni priatelia i do Kremnice spolu sa odobrali. Tu však pohybaly a otriasly
v zakladoch jejich priatelstvo spomenutč školskč preteky.

i7

V Kosinovi totiž ctižiadosf dosiahla časom tolkeho stupna, že i zanevrel
na svojho spoludruha, ked’ ho nemohol uplne premocf v školskych pretekoch.
S tym sa neuspokojil, že sa mu zavše podarilo sedet i na druhom mieste,
lebo jeho slava nikdy za dlhši' čas netrvala; Kollar ho shodil obyčajne už
v najbližšfch školskych hodinach. Ked’ teda nebolo možno Kosinovi ukojif tuto
svoju ctižiadosf, snažil sa s Kollarom nadpriasf hadky a škriepky a protirečil
mu, kde len mohol, aby sa na horn vyvršil tymto sposobom. Kam konečne
dospely tieto neblahe pomery, o tom nas naš oslavenec poučuje vo svojich
»Pametech« (str. 129 a 130), a z Košinovych ust som počul, že ked’ mu ne-

Domček v Kremnici, v ktorom b^val Jdn Kollar.

bolo možno inym sposobom vyniesf svojho druha z trpelivosti, chcel a od-
hodlal sa ranit ho tjim, že začal vychvalovaf Nemcov a hanif Slovakov.
Tym ovšem došiel svojho ciefa; vašen jeho bola ukojena a Kollar pokorenji,
avšak olutoval nerozvažny ten krok Kosina a ešte v svojej starobe žialil,
že to urobil. I Kosina zaiste bol a zostal horliv^m Slovakom až do svojej
smrti (umrel dna 21. oktobra 1864 sta farbiarsky majster a važemž meštan
v Kremnici).

Ked’ boly dobre a priateTske medzi nimi pomery, a take byvaly najviac,
vtedy Košina poskytoval vdačne Kollarovi i svoje knihy k učeniu, lebo bol
nimi lepšie než Kollar zaopatreny, zdediv niektore po svojom bratovi

Jan Kollar. a

i8

a obdržav ine od svojho ujca, Michala, evanj. faraia. Jedna z takych kruh,
totiž »M. Tullii Ciceronis XIV orationes selectae«, vydana v Norimberku
r. 1781 a patrivšia od r. 1798 spomenutemu Michalovi Kosinovi, z ktorej sa
Jan Kollar a Andrej Kosina v Kreinnici spolu učievali, zachovala sa až po
dnešny den a bola postupena darom mne kroz Andrejovu Košinovu dceru,
vdovu p. Zuzannu Martiničku. Kniha tato umožiiuje nam predstavit si aspon
približne ten stupen, na ktorom v latinskej reči stal naš oslavenec už sta krem-
nicky syntaxista, totiž vo svojom 14—15tom roku.

V tejže knihe a spolu s nou zachovaly sa i niektore maliarske prače Kol-
larove a Kosinove, totiž betlehemske obrazky a sice: 1., v jaslach ležiaci
novonarodenji Spasitel a vedla neho jeho matka i pestim; 2., letiaci anjel
s napisom »Gloria in excelsis Deo« ; 3., iny anjel, hlasajuci pastierom narodenie
Spasitelovo a ukazujuci prstom do Betlehema; 4., pastier, nesuci v kosilcu
dve husy a 5., iny pastier, nesuci na chrbte snop v obet narodenemu Spasi-
telovi; 6., koza, vyskočivšia prednymi nohami na bok akejsi skaly a obhry-
zajuca zo skalnej pukliny vyrastlii travu a 7., osol samotne stojaci. Andrej
Kosina, ukazujuc mi pred tridsiatimi rokmi tieto obrazky, hovoril, že jich
spolu s Kollarom maloval a že si Kollar hotovenim a odpredavanim takychto
obrazkov potrebne na zakupenie školskych knih peniaze zarabal a jeho oteč
že za neho iba Spaničke mesačne po jednom zlatom a školsky plat štvrtročne
po 45 krajciaroch, ako i za drevo na okurenie školy niekolko krajciarov pla-
tieval. Že mi Andrej Kosina spravne udal v^šku školskeho platu, o tom som
sa presvedčil i z konventualnej zapisnice, kde je tenže plat uzavretim zo dna
19. jima 1787 štvrtročne v skutku na 45 krajciarov ustaleny.

Komary preberal so svojimi syntaxistmi, ako vidaf i zo školskeho dennika
z roku 1807 i z programmu pre hlavnu zkušku z roku 1808, hlavne dielo
Corneliovo Nepotovo v škole; o Ciceronovych dielach niet ani v denniku ani
v programmoch najmenšieho šlaku; zda sa teda, že naši Mošovčania čitavali
Ciceronove reči iba zo sukromnej pilnosti.

Spomenuty školsky dennik zachoval sa v povodine a siaha od 1. marca
až do 14. jula 1807 i zahrnuje v sebe vačšiu polovicu z prveho roku Kolla-
rovho kremnickeho školatenia. Zapisane su v nom všetky i pred- i odpolu-
dnajšie učebne hodiny a sučasne i všetky učebne predmety a sice tak, že
vidaf z pjchto zapiskov, ktoru čiastku z každeho predmetu sa žiaci v patričnej
liodine učili a ako v učeni časom postupovali, i poskytuje tato listina jasne
svetlo o činnosti Komaryho a jeho žiakov. Bolo by snad’ priobširnym opisovat
podrobne všetky v tom denniku zaznačene školske prače; no dovolujem si
sdelit aspon to, že Komaryho žiaci prekladavali Cornelia Nepota nie len do
nemčiny, ale i do slovenskej reči a že sa učili a v škole prednašali vedla la-
tinskycb, nemeckych a mad’arskych i slovenske basne a rečnovanky.

Comu všetkemu sa učil Jan Kollar a jeho spolužiaci v kremnickej škole,
to znazornuju v cirkevnom archive uložene programmy pre hlavne zkušky
v rokoch 1806/7, 1807/8 a 1808/9.

Dla svedoctva tychto Komarym tiež vlastnoručne pisanych listin pred-
našal tenže ucitel. 1., z naboženstva clanok o hriechu, o posvateni a o krste

19

a zbiblickych dejfn počnuc od babylonskeho zajatia až po Krista a v nasledu-
jucich školskych rokoch od Kristovho narodenia až po nasledujuce časy (»ad
tempora sequiora«, napisal Komary), oboje dfa Seilerovho compendia; 2., z filo-
sofie o Bohu, o zakonoch a o auktorite zlateho a strieborneho veku dla spisu
»compendium classicum«; 3., z prirodopisu o človeku, o živočichoch vobec
a o vtakoch dla tohože spisu; 4., zo všeobecneho dejepisu o povode Grekov
a zraste svobodnych urnem' u tohoto naroda a za tym začal prednašaf dejiny
od stvorenia sveta a dospel až po časy Abrahamove (učebny spis neudal);
5., z vlasteneckeho dejepisu o počiatkoch madarskeho naroda, o panovani
kralov Karla VI a Marie Terezie, o Avaroch a o panovani uhorskych kralov
v jedenastom storoči až po Kolomana; 6., zo zemepisu o kniežatstve sedmohrad-
skom, o tureckej Azii a Afrike; 7., z latinskej reči o analysach, resoluciach,
variaciach, syntaktickych konstrukciach a o tvoreni jednoduchych i složenych
period dla spisov Gedickovych a Corneliovych Nepotovych a dla »Compen¬
dium Thekuschianum« a 8., z mad’arčiny o čitani, pisani a sklonovani. Okrem
toho Komaryho žiaci zabyvali sa i počtovedou; neznaf vsak, s ktorymi jej
čiastkami, a konečne i cvičbou v rečneni, v ktorom Komary bol velkym
majstrom.

Jeden a ten isty odsek z daktoreho predmetu učebneho prednašal Ko-
mary iba raz cez cele tie tri roky, kym naš oslavenec bol jeho žiakom; len
vyučovanie latinskej a madarskej reči bolo obmedzene na užšie hranice i to¬
čilo sa každoročne v tych istych medziach a každa hlavna zkuška končila sa
divadelnemu kusu podobnymi dialogmi, v ktorjVh sučastnovali sa viaceri
žiaci. K tomu cielu Komary zvolil pre prvu zo spomenutych zkušok uryvok
z Luciana, pre druhu dejiny Jožefa syna Jakubovho a pre tretiu boj Da¬
vidov s Goliašom. Tento obyčaj vsak nepanoval vjdučne iba v Komaryho
škole, ale bol za onfch  čias i v inych školach značne rozšireny a oblu-
beny, a vo veršoch československy spisany taky kusok o boji Davidovom
s Goliašom, ako byval predstavovany na banskobystrickej škole, na ktoru
prešiel, skončiv studia v Kremnici, i Jan Kollar, zachoval sa v rukopise až
posiaf v uplnom zneni.

Už prv bolo spomenuto, že sa naši Mošovčania i malbou radi zabyvali
a z Kollarovych »Pameti« vidat (str. 126—DS), že za jejich školarenia bolo
kreslenie a malovanie nielen jejich oblubou, ale že malo horlivych privržencov
a pestitelov takmer vo všetkych vrstvach kremnickeho obyvatel’stva. Ono stalo
sa oblubenym spolu i s hudbou už koncom minuleho storočia, no prešlo tak¬
mer v maniu prave v tych časoch, ked’ naš Kollar študoval v Kremnici, tak
že malo u žiactva neprajny vplyv na pokrok v liternom umeni. Učitelia a
medzi nimi i sam rektor Komary videli sa teda byf nutenymi brojit proti
hudbe, kresleniu a malhe, a ked’ sa tieto jejich snahy nepotkaly so žiaducnym
vysledkom, bol konečne prinuteny i evanj. cirkevny konvent zabyvat sa touto
otazkou.

Riešil ju doplnenim a rozširenim školskych zakonov, do ktorych bol
vneseny osobitny — dvadsiaty siedmy — bod, že žiakom dovoluje sa pe¬
stovat hudbu, kreslenie a maliarske umeme sukromne iba v tolkej miere, aby

*

20

tfm  užitočnejšie veci a učebne predmety neboly zanedbavane a nikdy žiadnej
ujmy aby neutrpely. Uplne zakazaf pestovanie krasnych urnem' nevidelo sa
byf konventu žiadiicnym ani ospravedlnenym, preto snažil sa mu vykaza£ len
užšie medze.

V osnove tychto školskych zakonov, obnovenych r. 1809 i vyhlasenych
hned v školskom roku 1809/10 a zaležiacich v celku z 34 bodov, zrači sa
školsky život i v samej škole i mimo nej, a ony su jasnym dokazom, že vte-
dajšie žiactvo nemalo ani z daleka tolke svobody, ako jeho terajšie potomstvo.
Snaha zachovaf hlboku nabožnost a čiste mravy i poistit pilnosf a pokrok vo
vedach u žiactva prisnou disciplinou su hlavnou znamkou tohoto až posial
zachovaneho spisu.

Naš oslavenec a jeho spolužiaci, ktorych počet (rozumieme len grammatistov
a syntaxistov) zrastol v školskom roku 1807/8 na 24 a v nasledujucom vy-
stupil až na 40, ako to i sam udava v svojich »Pametech«, žili teda v takych
pomeroch, akymi su vyličene v pritomnom članku, a že sa dobre citil v Krem-
nici, že miloval i on svojho učitela a že bol navzajom i on učitelom svojim
milovanji, to je znamo z jeho vlastnych reči.

Po vyročnej, dna 13. jula 1809 odbyvanej zkuške Jan Kollar opustil sfa
druhoročny syntaxista Kremnicu a malo za tym složil i jeho učitel, Stefan
Komary, tunajši svoj urad a odobral sa ku svojej sestre do svojho rodneho
mesta, Banskej Bystrice, sta 65 ročny starec na zasluženy odpočinok.

P a b e r k y.

S odchodom Janovym Kollarovym z Kremnice mohla a mala by byt
pritomna prača uplne zavčšena; pamatajuc však s jednej strany na to, že pre
uplny- a podrobni životopis našho oslavenca treba sosbierat a zaznačit všetko,
čo stalo s nim v spojeni, nakolko je posial ešte nie zvečnene pismom, a s druhej
strany i na to, že byvali druhovia, žiaci a znimi našho oslavenca kam dial,
tym viac rednu a jejich svedoctva a zpravy o nom že vstupuju spolu s nimi
do hrobov i miznu až na podiv ešte i v samom jeho rodisku, vidi sa mi byt
žiaducnym a potrebnem zaznačit aspon tie, ktore sa až posial udržaly, aby
tymto sposobom boly zachovane i buducim vekom.

Dla tjichto ustnych a hodnovernych zprav chcel a žiadal silou-mocou
Matej Kollar, oteč našho oslavenca, aby jeho syn Jan, dokončivši kremnicke
školy, stal sa krsnarom, čim bol i jeho oteč, a vedla toho rolnikom.

Poslušny syn poddal sa z prvu voli otcovej a pracoval pri polnom hospo-
ddrstve. Raz mu však, ked’ šiel orat, voly po nohach poskakaly a nad to mu
i pluh prešiel cez nohy. V bolasfach a s plačom osvedčil sa tedy celkom
určite pred otcom, že nebude ani roljiikom, ani krsnarom, a prosil ho upenlive,
aby mu dovolil v školskych študiach pokračovaf. Jeho byvaly spolužiak,
Andrej Košina, ktorji z počiatku tiež mienil oddat sa knazskemu stavu, zmenil

21

prvotni umysel na radu ujcovu Michalovu, a stal sa remeselmkom hned’ po
skončem' kremnickej školy. Tymto svojim krokom a prikladom, nechtiac, po-
služil velmi zle našmu oslavencovi.

Tvrdocity zaiste a svojhlavy oteč, odvolavajuc sa stale na priklad Kosinov,
zavrhol opravnenu žiadost' synovu po školach, a ked’ tento nikam nechcel
byt krsnarom a hospodarom, dal ho za učna k masiarovi Kučesovi. Tu trapil
sa naš oslavenec takmer za uplneho štvrfroka. No i toho sa konečne oslo-
bodil. Jeho srdce nebolo dosf tvrde, aby sa boi mohol chladnokrevne divaf
na zabijanie volov a rezanie teliec i oviec; v tom zlatom srdci sidlily už v tej
dobe jemne, basnicke city. Dochadzajuc sta masiarsky učen pre telce i do
Slovenskeho Pravna, žalovaval sa tam horko na svoj žalostny stav svojmu
bratancovi, Janovi Kollarovi, ktory bol tam učitelom, a ten slutoval sa nad
nim i dal mu radu, aby opustil masiarstvo, a prisMbil mu sučasne i hmotnu
pomoč a ochranu, akby tymto krokom otca až priliš popudil.

Nasledky boly ovšem velmi smutne pre mladika po vedach tužiaceho,
tak že konečne musel opustit rodičovsk^ dom a hladaf pristrešie u svojho
bratanca v Slovenskom Pravne.

Pomocou tohoto bratanca a hlavne prispenim Burianovym podarilo sa
konečne našmu oslavencovi po prečkanom strašnom pre neho roku 1809/10
dostaf sa do škol bansko-bystrickych, no školske prazdniny travieval i po¬
zabam v Slovenskom Pravne a pomahaval pri vyučbe svojmu bratancovi,
ktory dost včasne upadol do suchot a umrel v mladom veku. Medzi inym
predpisovaval tu školskym dietkam krasopisne iilohy, a jeden z jeho byvalych
tamojšich žiakov, p. Juraj Fontany, rozprava ešte i teraz, ako mu naš oslavenec
napraval pero, ukazujuc, ako ho ma pravidelne držat, i ako mu zavše vodieval
ruku pri pisani.

Tento Fontany sišiel sa pozdejšie ešte raz so svojim byvalym učitelom
i piše mi o tom takto: »O dalšom jeho pokračovani vedomosti som nemal,

až, ako myslim, bolo to v rokoch 1836 alebo 1837. Ako som z Lučenca zo
školy prišiel a moj oteč ma pri domačnosti potrebneho zadržal, pojal mna
do Pešte, kam on sam každy rok raz chodil pre tureckč koziny (kordovan).
Ked’ sme sa tam prež nedelu bavili, moj oteč mna oslovi, že pojdeme do
kostola, lebo že je tu ten Kollar za farara, čo mi ukazoval, ako mam pisat,
a tak s chufou velkou som sa poberal. Bolo to na nešporne služby. V chrame,
vtedy nemecko-slovenskom, sadli sme oproti kazatelni do malych stolic. Po
službach božich p. farar kostolnika upravil, aby nas do fary priviedol, kde
nas velmi vludne prijal a i počastoval. Pri dlhšom rozhovore povedal, žeby
rad, aby Slovaci boli vyplateni z tohoto spoločneho kostola a samostatnjl aby
si vystavili, čo i ufa vykonat, lebo že ma dobreho priatela barona Alexandra
Pronaya, s ktorym sa častejšie navštevuju. Tvrdo lučiac sa so svojimi
krajanmi, prepustil nas s duchovnjhn požehnanim. Večna budiž jeho pa-
miatka.«

Po smrti bratancovej prestaly i našho oslavencove navštevy v Slovenskom
Pravne na dlhši čas, a už len po rokoch, už sta peštiansky knaz prišiel zase
v tieto strany, aby liečil sa kupanim na Budiši v tamojšej slatine, ktoru si
dal sohrievaf rozpalenym železom, a pitim tejto vody.

22

Tu v blizkom kalamenovskom haji travieval často svoj čas a napisal
i niekolko svojich zneliek.

Svoj pobyt na Budiši spomina i on sam vo svojich Pametech« (str. 156),
neudava vsak bližšie rok, ktory- tam ztravil. No hovorf, že ho tam navštivil
i jeho oteč, a z tejto okolnosti možeme s uplnou bezpečnostou určif, že sa
liečil na Budiši začiatkom dvadsiatych rokov tohoto storočia, lebo jeho oteč,
oženivši sa druhyraz dna 9. novembra 1821 s 54ročnou vdovou Katarinou
Liškovou, rodenou Bodorovskou, zomrel dna 28. maja 1826 v 63fom roku
svojho veku, a tak naš oslavenec musel byt na Budiši pred tymto časom.
Jeho dobra matka, Katarina, rodena Trnda, upadla v pafdesiatom roku
svojho života do vodnatie!ky a odobrala sa už dna 11. decembra 1820 do
večnosti.

Z Budiša Jan Kollar navštevovaval v okoli bydliacich knazov, nosiac vždy
so sebou papier a olovko za sarou.

Medzi inymi turčianskymi knazmi bol až do Janovej Kollarovej smrti vy-
značeny jeho priatelstvom a do vero u obzvlašte Andrej Šoltis, najprv evanj.
farar mošovsky a pozdejšie ivančiansky.

S tymto naš oslavenec bol už od detinstva znamy, lebo Andrej Šoltis
bol tiež rodom Mošovčan a chodili v školskom roku 1805/6 spolu do ta-
mojšej evanjelickej školy. Sfa mužia pracovali potom spoločne na naroda roli
dedičnej, a pod vplyvom Kollarovym spisal tenže Andrej Šoltis dakolko česko-
slovenskych diel, ktore zasielaval Kollarovi v rukopisoch, a tento, prezrev
prače, staraval sa o jejich vytlačenie, ako o tom svedči i Šoltisov vlastno-
ručny a až posial v povodine zachovany list, pisany dna 17. sept. 1841 trnav-
skemu knihkupcovi Felixovi Vachterovi.

Medzi inym bol napisal tenže Šoltis s vedomim Kollarovym i brošurku,
apologiu Slovakov, ktora bola bez mena vydana a narobila u neprajnikov
naroda slovenskeho a obzvlašte Slovanstva mnoho hluku i zapričinila nemaly
poplach. O tomto Kollar pisal Šoltisovi: »Nepriatelia naši po mene auktora
apologie patraju a nejaky zlosvn vraj Vaše meno i prezradil; ale nebojte sa,
budeme sa branit.«

Andrej Šoltis, pravda, nebol tak smely, ako Jan Kollar, a majuc daktore
vytisky tejže apologie u seba, dal jich v strachu na čas do opatery svojmu
vernemu cirkevnemu kuratorovi.

Početne listy našho oslavencove, pisane Andrejovi Šoltisovi, tento dal do
matičneho musea, kde jich teraz prach a mole ženi. Podobny osud zastihol
i tie listy, ktore Jan Kollar bol pisal kremnickym evanj. fararom Hlavačovi
a Burrayovi a v ktorych rozhodne bojoval proti zavedeniu slovenskej literarnej
reči na miesto bibličtiny až do tych čas obvyklej. Dva z tychto su uverejnene
v časopise »Sokol«, ročnik 1866, str. 107.

Spomenuty Šoltis bol i horlivym pomočnikom Kollarovym pri sbierani
prostonarodnych slovenskych spevov. Hovorieval, že ho Kollar splnomocnil
v pripade potreby i platif po pat groši tym, ktori mu take spevy predriekali,
a on že to dakolkokraf i urobil, avšak tie peniaze že mu naš oslavenec ne-

I

23

prinavratil. O tom, či jich i pytal od Kollara a či vobec tento niečo znal
o takych vydavkoch Soltisovych, nemožno už teraz zvedet’ istoty.

I sam Jan Kollar, baviac sa v Budiši, sbieral tu i v okoli prostonarodne
piesne; ba jim k voli dochadzal ešte i pozdejšie z Peste do Mošoviec a ztravil
raz tu cele jedno leto. Co nemohol posbierat sam, toho sbieranim poveril
inych 1'udi.

Jedna taka sbieročka pod nazvom »Pisne swetske Lidu Slawenskeho
w Uhrach. 1827.«, pisana v Mošovcach lidajne pre Jana Kollara, zachovala
sa až po dnešnu dobu a nachodi sa teraz v mojich rukach. Ona obsahuje
95 prostonarodnych pesničiek, za ktorymi na konci je dopisany »Recept
Na lekarstwy gedneg každeg nedobreg a dudraweg žene«, potom »Nowa
Hadka« ve veršoch a konečne »Kazen Ruska« v prostomluve.

Dochadzajuc naš oslavenec občas do Mošoviec, byval hosfom svojho
bratovym, Matejovym, ktory bol od neho o devaf rokov mladši, lebo ibo
krsteny dna 30. sept. 1802.

Tento Matej Kollar zdedil po otcovej smrti rodičovsky dom a bol tiež
jednym z prednejšich a važenejšich občanov a sta taky v rokoch 1831/5
mestskvm notarom a r. 1843 pokladnikom mošovskym. Jeho druha manželka
a posial’ v Mošovcach žijuca vdova bola poslednou obyvatelkou Janovho Kol-
larovho rodneho domu. Tu vyhnaly z neho plamene.

Jej muž, Matej Kollar, zomrel asi 60ročn)i v Mošovcach a mal šest dietok;
tieto su: 1. Matej, ktory žije až posial v Mošovcach; 2- Jan, byvaly hrušovsky
ev. farar, zomrevši roku 1891; 3. Michal, tiež už nebohy; 4. Jožef, terajši
učite! v Rajci, v trenčianskej stolici; 5. Maria, ktora bola vydana za Miškocim
v Mošovcach, už mrtva, a 6. Zuzanna, vydata za Padejom v Rakši, v turčian-
skej župe.

Čože ešte povedat načim?

Jeden z českych basnikov — nemylimli sa, JablonskJ« — hovori, že
»všecko meni se valem, jenom ostane sam Buh večny« a pravdivosf tejto
vypovede dokazala sa i pri našom oslavencovi.

Ešte len teraz chyli sa prve storočie od jeho narodenia ku koncu, a kolke
už badaf premeny nielen na Iudoch, ktori našho oslavenca osobne znali
a s nim žili, ale i na hmotnycli, trvacejšimi 1’udskeho života zdajucich sa byt
predmetoch, ktore sa s jeho osobou nachadzaly v tesnom suvise.

Jeho rodny dom a kremnicky byt od tych čias už uplne zmizly s tvare
zeme, mošovska i kremnicka škola utratily svoj vtedajši raz a značenie
a zmenily uplnym prestavenim zakladne i svoju niekdajšiu tvarnosf, a to iste
stalo sa i s jeho byvalymi bytmi baiisko-bystrickymi; a konečne na sklonku
prveho storočia ma by( zničen^ i jeho viedenski/ hrob a postupit miesto snad’
slcvostnym palacom.

Ešte i jeho rodinne meno v priamom potomstve vyhynulo a jeho rod
zostal ztrateny pre narod slovensky a pre Slovanstvo, našim oslavencom tak

24

vrelo lubene, lebo pojav Nemku za manželku, Jan Kollar vychoval i svoju
jedinu dceru Nemkou, ktorej ako i jej potomstvu je Slovanstvo cudzim na¬
rodom. Prave tak stalo sa i s Janovym Kollarovym davnym druhom a priatelom,
Andrejom Kosinom, ktoreho manželka bola tiež rodilou Nemkou i vychovala
jedinu Košinovu dceru sta Nemkynu.

Zmizly hmoty na Jana Kollara upominajiice, no zostaly jeho spisy
a v nich i jeho duch.

Kjlm žije Slovanstvo, bude žit a skvief sa v nevadmicej krase i slavneho
slovanskeho spevca »Slavy Dcera«.

Pavel Križko.

-e-

Z basnickjch prvotin Jana Kollara v Banskej Bystrici

z roku 1812.

Jedna z najvyznamnejšich dob Kollarovho života je zaiste jeho pobyt v Ban¬
skej Bystrici od r. 1810/12, lebo nielen že tu dneh jeho dosiahol volnosi, v ro-
dičovskom dome prefažko postradanu, ale pod vp]yvom Magdovym našiel
aj smer, ktorym sa cety svoj život tak mohutne hnal. On sam dava tomu
vyraz v svojej autobiografii: »Ačprave od štestl opušten byl jsem, niemene
vsak zplnilo se pri mne to slovenske prislovi: »Za živa v Bystrici a po smrti
v nebi.« Rany od otce učinene počaly celiti v dobročinnem pfivetivych lidi
povštri. Srdce me zaplašene opet se otviralo a svet širil se i ve mne
i prede mnou.  Hlava a oči predtim tajnym želem bezdečne k zemi se ne-
souce, nyni pomalu braly prirozenou postavu a zpnmily se.« O  Magdovi piše:
»S tou nejvetši uctivosti a vdečnosti prichazim nyni k mluveni o mužovi,
ktery nej p o d statnejši zasluhy ma o muj duchovni život.«  Z tej pri-
činy musi každemu ctitelovi Kollarovmu všetko to byt vitane, čo sa na jeho
osobu v tejto dobe pofahuje, zvlašf vtedy, ked’ ono hadže svetlo na postupny
vyvin jeho ducha. Bohužial, takychto pamiatok, okrem v jeho autobiografii
spomenutych, malo ostalo. Pričinou toho je okolnosf, že ev. gymnasialny
a cirkevny archiv z tejto doby ničoho neobsahuju, čo by s Kollarovou osobou
v spojitosti stalo a že jeho školske prače z tejto doby pri jeho častom stra¬
hovani sa v Pesti potratily sa. A tak nenie div, že aj ja, čo do poetu len
maličko možem pri tejto slavnostnej priležitosti podat ct. obecenstvu. A predsa
šfastnym sa citim, že aspon toto malo možem širšiemu obcenstvu slovanskemu
predostret, lebo je ono dl’a mojho zdania velkeho vyznamu pre toho, kto
Jana Kollara ako duševneho velikana uvažif a pochopif chce. Tato vyznamna
pozostalost je nasledujuca latinska basen:

Deploratio praesentis status Hungariae.

6 ! miseram, nostris male dum sic vivitur annis,

Pannoniam! quo te, quo mala fata ferunt?

Siccine, et in tantum rigidas exarsit in iras
Fortuna, et tetrico volvit in ore ruinas?

26

Heu; veluti vasto cum saevit in aequore caeca
Tempestas, adfert mille pericla rati,

Sic quoque fatum in nos atro spuit ore cruorem,

Infestat nostrae dissita membra ratis.

O! igitur tristem tu nune Elegeia vestem

Indue, nune mitte questus ab ore graves.

Ecquis nam non cernit! En ardent proxima tecta!

Ardent, vixque ulla pendet ab arte salus.

Undique praeruptis resonant singultibus ora,

Undique lugubri murmure cuncta sonant.

Armorum fera tempestas nos undique cinxit,

Fervebat rabidi Martis ubique furor.

Et quid erat tandem sperandum Marte furente

Nos circum? quam ut mox turbine cuncta ruant,

Quam certum exitium, quam fata novissima mundi,

Quam sors Sisyphea, pomaque Tantalea.

Vix tamen haec hominem tangunt incommoda quemquam,

Votis illa suis nemo levare studet.

Scilicet et dira vitiorum semina florent,

Luxuries, fastus, fasque nefasque viget.

Nummorum cui farrago, qui vivere quaestu
Novit, (nam virtus nune iacet) ille valet;

Et pretium annonae et rerum constringit egestas,

Mortalesque fames perniciosa premit,

Ex his tot casus, tot luctus, tristia tanta!

Pandorae est nostri pyxis aperta mali!

Joh. Kollar.

Tato basnička nachodf sa v tak nazvanej »velkej bibliotheke gymnasialnej«.
Su tam totižto dva »Programmy* od tehdajšieho spravcu gymnasia, Pavla
Magdu z r. 1811 a 1812, ktorymi on koncom školskeho roku rodičov a pria-
telov žiactva a školy k verejnej zkuške pozyval. Aby zanimavosf tychto
zkušok zvyšil a čim vačšiu pozornost v obcenstve vzbudil: v poslednom
»Programme« z r. 1812 uverejnil okrent mien najvytečnejšich žiakov, aj naj-
lepšie prače prvych piatich eminentov z primy. Medzi tymito pračami, ktore
sti napospol basnicke pokusy, nachodt sa aj tato tu uvedena elegia Kolla-
rova. Pre porovnanie nech stoja tu aspon nadpisy basničiek od Kolldrovych
spolužiakov. Prva je: »PIymnus in laudes Christi« od Sim. Lehotzkeho, za
nou: »Vivitur parvo bene«, od Georga Scholtza; potom nasleduje Kollarova,
a za touto: »Laudata virtus crescit« od Stepli. Mešku, a naposledy »Laus
mulierum« a »Epigramma« od Alex. Knošku. Pred basničkami stoji poznamka
od Magdu, že ich tym cielom uverejnuje, aby s jednej strany obecenstvo, či-
tajuc basničky od takych žiakov, ktori ešte pred poldruha rokom ani počiatky
basnietva neznali, videlo, s akym zdarom napreduje mladež v gymnasiume,
s druhej ale strany, aby tymto sposobom vyznačeni žiaci mravne odmeneni
sue, s t^m vačšou chutou basnietvo pestovali. Sam Magda na pracach ničoho
nezmenil a nenapravil, aby sa ony cele, ako vylučne plody duševne patrič-
nych žiakov predstavily.

Tymto som predložil ct. obecenstvu basničku J. Kollarovu, ktora dosial
snad’ menej zndma bola, lebo okrem spomenuteho programmu Magdovho len

27

v »Dejinach ev. gymnasia b. bystrickebo« od C. Rosenauera bola uverejnena.
Je ona len školska, a tak počiatočna prača, nasledkom čoho pod dihu
mieru literarnej kritiky nepada; ale školskej ki itiky sa jej dostalo vyšuvede-
nou poznamkou Magdovou a samym uverejnenim, lebo keby Magda pracu
nebol našiel vybornou, iste nebol by ju uverejnil tym ciefom, aby poukazal
na znamenite vysledky svojej vyučby.

Vzdor tomuto všetkemu, tak sa nazdavam, že ona vo velkej miere
zasluhuje zvlaštneho povšimnutia, jestli chceme jasne videt, v akom smere
a akym postupom razvijal sa duch Kollarov. Mne ona tak prichodi ako
jasny luč svetla, ktory na predmet, hustou tmou zahaleny, pada a jeho velkosf
i položenie odokryva: vidim v nej vernu a určitu akoby podobizen tehdajšieho
ducha Kollarovho. Ked vezmeme za vrchol duševneho zrastu Kollarovho tu
vyšku, ktoru on v najvyznamnejšom diele svojom, v »Slavy Deere« prejavil a sam
takto označil:

»Aj zde pode šfrym nebem tvojim
Slavo! s podivem a s velebou,

Jednou nade Tatrou stolebou,

Druhou nohou nad Uralem stojim;

Hvšzdv plynou prede zrakem mojim,

Zem jak hrudu vidim pod sebou,

Skryty prede nizkou pochlebou,

Nedostupn^ nenavisti zbrojim« —

vyšku ohromnu, s ktorej cele Slavianstvo na nesmiernych priestranstvach
v jeho davnovekosti, pritomnej »rozkydanosti« a mnohoslubnej buducnosti vidi
a spieva:

»Co z nds Slavu bude o sto roku,

Cože bude z cele Evropv?

Slavsky život, na vzor potopv,

RozSifi svvch všudy meze kroku« —

nuž nam basnička tato jasne a určite pred oči stavia ten stupen, na ktorom
stal Kollar ako 18ročny šuhaj pod vplyvom Magdovym, ktory o jeho du-
ševny rozvoj ma najvačšie zasluhy. Ona nam udava, ako Kollar už v tomto
čase »na temeni Tatry« stoji, zkadial na siru, ztiboženu vlast' svoju slziacim
okom hladi. Vyška to velika, ked’ považime, že Kollar v tom čase ešte len
bol žiakom: ale ešte značnejšou sa nam ukaže, ked’ Kollarovu pracu prirov-
name ku pračam jeho spolužiakov. Kym tito motivy k pračam svojim zo stdc
mravno-nabožnymi alebo mladeneckymi citami preplnenych čerpali: vtedy
Kollar rozopnuc svoje silne krydla, priamo do vyšky leti, a zazrtic svoju milu
vlast nasledkom dlhotrvanliv^ch vojen v hlbokom smiitku, v hmotnej biede
a v mravnom upadku: zaplače srdeom bolnym, a to tym viac, že nevidi ni-
koho, leto by ponahlal sa hynucej vlasti pomocou prispet. To je nielen vyška
myšlienok, ale aj hlbka a šlachetnost' citov skutočne vlasteneckych. Vlaste-
neetvo toto nenie naučene, ani namyslene, ale realne; vylevy srdca jeho po-

28

vstaly nasledkom skutočnych bied vlasti. Ked’ on však ako mlady šuhaj tak
hlboku a horucu lasku prechovaval k užšej vlasti svojej: akože by ju nebol
pozdejšie na cele Slavianstvo preniesol, ked’ raz zbadal a pocitil, že je i tohoto

členom, a ked aj toto nasledkom jeho »rozkydanosti« v otroctve hynut* videl?

V znamenitom sulade s touto bystrou mys!ou a hlbokym citom stoji ta

nezlomna vola, ktoru Kollar prejavil v boji proti všednosti, do ktorej ho jeho
oteč zahrabat chcel, nutiac ho byf remeselnikom. »Ja od školy neodstupim,
ja žiadnym remeselnikom nebudem!« zvolal rozhodne naš »Martyr Musarum«
braniac sa otca, ktory palicou v ruke chcel udusit' synovu chuf k študiam.
»Oj, často svet netušf, čo z mladych svitne duši!« — Kollar radšej opustil
dom rodičovsky, len aby sa všednej nizkosti ducha zbavil. Bez pcnazi, bez

priatelov a šfastia dal sa na cestu do Banskej Bystrice; a hla, našiel volnosf

duch jeho, tu počal sa do vyšky vznašaf!

Jestli tedy s tohoto stanoviska hradime na basničku, skvie sa nam ona
ako vzacny drahokam.

Okrem tejto basne uvadzam ešte mena Kollarovych eminentnych spolu-
žiakov v tehdajšiej rhetorike a prime, lebo z toho tiež vysvita, že v jeho triede
bola znamenita revnivosf. Naš Kollar zaujimal tretie miesto:

I. Pri mani:  1) Simeon Lehotzky z Turca, 2) Alexius Kmosko z Lip-
tova, 3) Joh. Kollar z Turca, 4) Jos. Velics z Turca, 5) Georg Scholtz z Lip-
tova, 6) Guill. Lissovini zo Zvolena, 7) Steph. Meško z Novohradu, 8) Lud.
Braxatoris zo Zvolena.

II. Rhetores:  1) Frano Kubini z Novohradu, 2) Joh. Ruhmann z Novo¬
hradu, 3) Joh. Benedicti z Novohradu, 4) Car. Braxatoris zo Zvolena, 5) Adam
Hlobik z Oravy, 6) Joh. Mojzsisovics z Turca.

Pri priezviskach som podržal Magdov pravopis.

Všetkjlch primanov bolo 21, medzi nimi 8 eminenti; rhetorov bolo 31,
medzi nimi 6 eminentov.

Pri prichode do gymnasia zapisal Kollara do svojich sukromnych »Za-
pisiek« Koch, toho času spravca školy. V tychto »Zapiskach« len ta jedina
na Kollara vzfahujuca sa poznamka zaznačena je, že Kollžr pri zapise jeden
zlaty zaplatil.

Na zaklade ustneho podania podarilo sa dosf hodnoverne zistit, v ktorom
dome Kollar byval počas svojho študovania v Bystrici: bol to dom pod č. 177
v Hornej ulici v bezprostrednom susedstve s Andrejom Drexlerom, ako to on
sam udava. Jeho gazda bol čižmarskym majstrom.

Z druhej doby (1815—1817) Kollarovho pobytu v Banskej Bystrici ne-
možem nič noveho udaf, lebo ako sukromy vychovavatel’ Kolbenhayera a Cil-
chesta s ev. cirkvou a jej školami v žiadnom užšom spojeni nestal. V tomto
čase byval v dome Kolbenhayerovom pod č. 218 tiež v Hornej ulici.

V tom predpokladani, že ct. obecenstvo slovenske aj osobnosf Pavla
Magdu, ako muža, ktory dla slov Kollarovych »nejpodstatnejši zasluhy« ma
o jeho duchovny život, zaujima: podavam tu dvoje mienok o Magdovi.
Prva mienka pochodi od Karola Rosenauera, ktory v svojej historii ev. gy-
mnasia b. bystrickeho takto o nom piše: »V nich (t. j. v hore spomenutych
programmoch) sdelene, duchaplne pojednavania vydavaju skvele svedoctvo

29

o važnom pommant života, vznešenom smyšfani a neunavnej horlivosti povodcu
(Magdu). Na mravnom zaklade stojaci, vybornymi intellektualnymi silami ob-
dareny a na život s vysokoidealneho stanoviska hladiaci tento duch mo-
hutne vplyval na vnimave duše jemu sverenej mladeže, vštepujuc jej do srdca
cit krasy, dobroty a pravdy, a chranac ju pred polutovania hodnou prazd-
notou a mrzkou otupelostou, ktora v mladikovi každu tužbu po šlachetnej
idealnosti v zarodku uduša.«

Druha mienka pochodi' od Mathiasa Mtillnera, povodcu »Dejin šopron-
skeho ev. gymnasia« a znie: »Er (P. Magda) war unstreitig einer der begab-
testen u. geschicktesten Lehrer seiner Zeit, bewandert auf jeglichem Gebiete
des menschlichen Wissens; sein Vortrag war klar und deutlich und hochst
anziehend.«

Na zaklade viacerych dissertacif, ktore po Magdovi mame, možno tvrdif,
že kresfansky humanismus bol jeho idealom; najprihodnejšfm prostriedkom
k jeho rozširovaniu je škola, ktora je len vtedy dobra, jestli ducha času
v smysle toho humanismu zošlachtuje. Toto je zaklad jeho duševneho sveta,
a v podobnom duchu usiloval sa aj mladež s najvačšou horlivosfou vzdelaf.
Nie div, že muž tak^chto idealov Kollarovho, nepriaznivymi pomerami
utlumenčho ducha obživil, ano k uplnemu rozvitiu priviedol, ako slnečne pa-
pršleky vyludia puky, kvet a ovocie z pod tvrdej korvjablone. Nebyt Magdu,
sotva mali by sme Kollara: tato myšlienka mnohoraz mi tanula na mysli, ač-
prave dopuštam, že Kollarov velduch aj sam bol by si cestu prerazil, lenže
snad fažšie a neskoršie.

ŠIachetny tento muž predsa nemal miesta staleho a pokojneho: nie menej
ako osem je tych škol, ktore jeho menom čo učbarovym honosia sa. Všade
sa za pomerne kratky čas zdržiaval.

Ked’ takymito zbožnymi citami obdivu a vdačnosti storočnu pamiatku
narodenia Kollarovho slavime: nemožno nemyslef na storočie prveho vydania
»Slavy Dcery«, ktore Slavia len tak zasvati dostojne, ked bude tym, čim jej
Kollar o sto rokov byf prorokoval:

»Sl£vsky život na vzor potopy
Rozširi sv^ch všudy meze kroku;

VSdy slavskym potekou tež žlabem,

Kroj, zvyk i zpžv lidu našeho
Bude modnem nad Seinou i Labem.«

Splii sa proroctvo!


Krivdou prebudeny.

Jan Kollar v Pesti.

»Dunaji! ty i všech tok8 kniže,
I všech Slav8 dčde nadherny.«

Tam na brehoch mohutneho veletoka Dunaja prežil slavny genij a velky
syn Slovakov krasnu čast života svojho; tam uplynul jeho mlady, idealny vek,
tam stravil dihe roky v mladenectve, opusteny, nešfastny a vzdialeni od svojej
Mfny! Chlad cudzoty obklučoval od počiatku až do konca jeho horuce
srdce, nepriatelia so všetkych stran stavali sa v cestu jeho šlachetnym snaham,
kladli mu prekažky, prenasledovali ho a ztrpčovali mu i tak dost trudny život.
»Cely Kollaruv život v Pesti — piše D. Lichard —-jest vlastne jedna dlauha
rada utrpeni!« a predsa Pešf je to mesto, v ktorom vytryskly z prorockeho
ducha jeho myšlienky predtym v Slavianstve neslychane! Tam zrodila sa idea
vzajemnosti slavianskej a dostala určitu formu, tam vyšla na svetlo »Slavy
Dcera«, ktora urobila ho nesmrtelnym!

Na podzim roku 1819 Kollar prišiel zo Slov. Pravna, od svojho bra-
tanca Jana Kollara do Pesti, a zaujal miesto diakona pri boku farara Jana
Molnara, ktory už dlhši čas bol chor!avy a žiadne funkcie nevykonaval. Niesol
tedy Kollar hned’ v prvom roku svojho kazatelskeho učinkovania čelu farchu
uradu sam. Nebola to uloha lahka. Cirkev evanjelicka, rozptylena v Pešti
a Budine, bola z najobfažnejšich stanic čo do vykonavania uradn^ch povin-
nosti; Kollar nuteny bol daleke, neschodne cesty konaf, ked’ navštivit chcel
chorych, ked’ pochovaval; pritom navštevoval nemocnice, domy chudobnych
a žalare, kazal nemecky a slovensky. Avšak urad a s nim spojene prače ne-
robily farchu jeho srdcu tak, jako biedny stav jednej časti cirkve, totiž časti
slovenskej. Cirkev evanjelicka a. v. v Pešti bola vtedy nemecko-slovenska, ale
len dla mena: Slovaci boli udarni cirkve, platili, prispievali na potreby cirkevne
jako Nemci, no rovneho prava nemali; slovenske služby božie vykonavaly sa
len raz za mesiac, slovenskej školy vobec nebolo, dietky rodičov slovenskych
nutene boly navštevovaf školu nemecku a počuvaf prednašky v reči jim ne-
srozumitelnej: Kollar zhrozil sa, ked’ medzi 15 slovenskimi mladikmi, — ktorych
ku konfirmacii pripravoval — len jeden jediny vedel slovensky čitaf! Tento

3i

neprirodzeny stav ved bol mu odporny, a preto zaumienil si v najbližšej
buducnosti premenif ho.

Stav nemoči Molnarovej nezlepšoval sa: čim dalej viacej chradnul, blizka
smrt jeho dala sa predvidaf, i zomrel 28. novembra 1819. Po smrti Mol¬
narovej všeobecne myslelo sa, že Kollar, — ktory už 12. okt. t. r. na urad
knazsky od superintendenta Adama Lovicha v Banskej Bystrici vysvateny
bol — stane sa jeho nastupcom. Ale velka čas« Nemcov hnecT od prvopo-
čiatku nedoverovala Kollarovi; jeho smele vystupenie, otvorene odsudenie
odstrkovania Slovakov, znepačilo sa panujucim v cirkvi Nemcom. Tak sa stalo,
že nie Kollar, ale Jožef Kalchbrenner z Agendorfu ešte pri konci života Mol-
narovho za jeho nastupcu a kazatela nemeckeho bol povolany. Novovyvoleny
farar bol čiročistjr Nemec. Coho tym strana nemecka chcela dosiahnut', je
viditelne: zbavif sa Kollara a prinutif Slovakov k nemeckej bohoslužbe; Slo-
vaci poznali nastrahu, videli nebezpečie, a poznajuc v Kollarovi horliveho
obrancu svojich prav, jednomyse!ne chceli ho voli« za vlastneho kazatela.
Tuto volbu strana nemecka nepripustila, — nebolo jej to tažko, mala všetku
moc i pokladnicu cirkevmi v rukach. Kollar, nemajuc k dalšiemu uradovaniu
žiadneho pravneho zakladu a vidiac tisicere prekažky, opustil Peš«; a ponevač
necitil sa celkom zdravym, uchylil sa do Turčianskych Teplic, kde sa liečil.
Osud chcel tomu, aby Kollar zase len vratil sa do Pesti: dobrodušny Adam
Lovich zaujal sa biednych Slovakov peštianskych, dal previes« volbu farara
slovenskeho, a rozumie sa, že vyvoleny bol Kollar. Ked’ navratil sa do Pesti,
fara bola cela Nemcami zaujata; musel si najs« byt v dome cudzom. V naj-
bližšiu nedelu šiel konat' služby božie. Nemci uradnym natlakom prekazit chceli
vydržiavanie slovenskych služieb božich. Stoličny uradnik a hajduch chceli mu
zabrani« vstup do chramu. Kollar ohradil sa mužne oproti tomuto zneužitiu
uradnej mod a odpovedal, že stolični uradnici vo veciach cirkevnych a na-
boženskych nemaju žiadneho prava a že on v tom okamženi ide do chramu
vykonava« svoje povinnostd Vo tarskom dvore našiel velke množstvo shro-
maždenych Slovakov, čakajucich na služby božie; ale dvere chramu boly
zamknute, nemeck^ kurator cirkevny zamkol bol dvere a kluč vzal k sebe:
k tomuto poslal Kollar dvoch vyslancov s vyzvanim, aby kluč vydal, lebo
inač že da zavola« zamočnika a kostol otvori«, — a kurator kluče vydal.

Takymto sposobom musel si Kollar vydobyva« cestu k chramu a slo-
venskej bohoslužbe. Jake to prekažky, sklamanie a jake uniženie pre nadše-
neho, idealneho ducha jeho hned’ pri prvom kroku na drahu života verejnu!

Divne city burily v mladistvom srdci jeho, ked videl krivdu a nepravos«
vitazi«, ked’ presvedčeny bol o pravde svojej a nevinnosti fudu; tajny bol
a trpkost zachvatily utroby jeho. Dokazuje to i ta vrucna, prenikava modlitba,
ktoru sa v osudny ten den pred kaznou modlih

Bože svatv, milostivy!

Mne dej viry plamen živy
Posluchačum smysl chtivy,

Sousedum a bratrflm smysl sndšenlivy,

Aby feč a svobodu
Nebral narod narodu!

32

Po tomto smutnej pamati dni Kollar prestal vahaf, odhodlal sa zostat',
vytrvaf v Pesti, neustupif neprajnikom, vyvies£ lud svoj zo zajatia, vybojovat'
mu rovnosf, svobodu a všetko čo s nou suvisi!

Slovakom slovenska škola! vysloviL on: a heslo toto prijala za svoje ta
mala hrstka slovenskih ludf, ktori pod vplyvom horucej rodolasky a do-
raznej vymluvnosti Kollarovej, stali sa skutočnymi, prebudenymi Slovakmi
a dobrovolne priniesli žertvy na oltar školy slovenskej v Pesti. Už roku 1820
jejž založena a 1821 v predmestl Josefovskom umiestena bola škola slovenska,
prvym učitelom a kantorom slovenskem bol Sam. Matejkovsky. Toto bol prvy
vysledok idealnych snah Kollarovych, ale aj začiatok nepretržitych, krutych
bojov z ktorych až do konca svojho pobytu v Pesti nevyšiel.

Dojmy prinesene z Jeny boly važne a silne, prenikly ony všetky zahyby
citelneho srdca jeho; nič nebolo v stave utlumif a zadušit city lasky a lubosti
k jeho Mine, s ktorou nedovolil mu osud spolužit a ktoru tym viacej miloval
čim vzdialenejši bol od nej! Urad, prača, boje, všednosf každodenneho ži¬
vota, nepriatelia neučinkovaly na jeho ducha; Kollar nevidel, nečul, miloval
a spieval:

Tatry zlate, Tokaj, ticho luny
Prst se tytyž hrati pokouši,

Ale klamne vždycky do uši
Mina jen a Mina znžji struny:

Mina bola jeho nadej, štastie, budiicnost, Mina tešitel a lekar! Prve plody
svojej lyry, »Basne«, vydal r. 1821 v Prahe. Bola to čira, sama laska; ale aj
medzi tjhnito milostnimi veršami boly otvorene, k rodolubstvu povzbudzujuce
a oduševnttjuce slova. »Basne« tieto boly len začiatkom a uvodom k velkemu
dielu; Kollar pracoval a spieval dalej, hluk sveta netešil ho, v trudnych my-
šlienkach utiekal sa k prirode, v domacom živote, ked’ pocitil niekdy opustenosf
a samotu, tešil sa hlasom lubozvučnej svojej lyry!

Roku 1821 oživnul mladenecky bytKollarov: dostal mladeho spoločnika
v osobe Ludevita Zellu — neskoršie basnika slovenskeho — ktory prave
v tom roku do Pesti so svojou matkou prišiel, by osadili sa stale v Pesti
pri svojom otcovi Bohumilovi Zellovi. Jako cirkevnici Kollarovi boli s nim
dobre znatni: Kollar, — ktory k roznašaniu listov, knih, k behaniu po knih-
tlačiarnach a knihkupectvach, jako aj pre svoju osobu pomoč potreboval —
ponevač nikoho pri sebe nema!, vyprosil si od rodičov maleho, 12ročneho
Ludevita, ktory čo oddany famulus Kollarovi cele tri roky verne služil a pritom
aj do školy chodil.

Slovenska škola prekvitala zo dna na den a konala dobre služby opu-
stenej a zanedbanej Slovači peštianskej. Kollar chodil po zamožnejšich Slo-
vakoch, prosil, pytal podpory, povzbudzoval k obetam a pritahoval vždy novych
udov k cirkvi slovenskej. Nemci krivo hladeli na vzmahajuci sa slovensky sbor,
protivili sa všetkym snaham slovenskem a každemu kroku, ktory viedol
k samostatnosti; no Kollar nezlakol sa a neustupil. »Smrt nebo vitezstvi« —
pisal roku 1822 Palackemu, »jen neustanme v počatem boji!« Z tychto trenic
povstal ostry cirkevno-narodny spor v Ione cirkve a preneseny bol neskoršie

33

na generalne konventy a cirkevne sudy. Kollar nezastal v prači a pokračoval
v realisovanl myšlienok svojich. Začiatok učineny bol so školou slovenskou:
tato stala sa zakladnym kamenom budovy, ktorej obraz a plan utvoril si
Kollar hned v pi*vom roku učinkovanja svojho v Pesti, ked' videl ten opusten^ - ,
do duševnej tmy vrhnuty Tud slovenska Všetky jeho prače, namahy a sily
smerovaly k založeniu samostatnej, neodvislej cirkve slovenskej! A nastaly
Kollarovi nove boje, nove utrapy, k nimž pridružila sa i nemoč. Zajlmavu
udalosf zo života Kollarovho, pofahujucu sa na jeho onemocnenie, rozprava
životopisec Ludevlta Žella. Stalo sa to bezpochyby 1823. Žello išiel si k jed-
nomu kožušnlkovi pre šaty. Ked vračal sa do bytu Kollarovho, strhnul
sa naraz krik, že hori, hori! Ludia utekajuci k ohnu hovorili všeličo, niektorf
povedali, že kasaren, inf zase, že ev. fara hori; rozumie sa, že taketo reči ho
nastrašily. Ked’ ale presvedčil sa, že ohen nezachvatil faru, uspokojil sa, no
nešiel na svoj byt ku Kollarovi, •— bolo už trochu prineskoro — vybral sa
tedy na noefah ku svojej matke. Na druhy den rano, ked’ vstupil, jako oby-
čajne, do ložnice Kollarovej, našiel jeho obuv — Kollar nosil čižmy, ktore, mimo-
chodom rečeno, musely sa pravidelne mastif — celkom zablateni! a šaty od
vody a blata fažke, jeho samčho vsak povAžlive nezdraveho v posteli. Ne-
skoršie zvedel, že Kollar vybral sa v ten večer podla zvyku svojho na pre-
chadzku, ale nasledkom zvonenia na poplacb obratil sa nazpat a zamotal sa
medzi liasičov. Vo velkom stisku nebolo možno ani pomyslef na odstranenie
sa. Bol tedy s nimi "strhnuty na rniesto požiaru, kde — bezpochyby hrozbami
ohnovych dohladačov — primiteny bol vodu nosit a striekačku fahaf. Na¬
sledkom prechladnutia a presilenia pritiahnul si Kollar fažku a dlhotrvanlivu
nemoč. Kollar bol slabej sustavy človek, jemnych kosti, i najmenšia namaha
telesna škodila mu, — duševna prača, trebars stravil pri nej dne i noči, nevadila
mu tak: ale jestli dlhšie kazal alebo hovoril, podtil slabost na celom tele;
mnohoraz soslabol vraj po kazni tak, že si musel s kazatelne rovno do postele
Iahnut. Okolo Turlc (svatodušn^ch sviatkov) r. 1823 bolo s Kollarom zle: bol
nebezpečne chory, kašlal a hadzal krv a nemoč trapila ho cele leto. Na podzim
povolany bol general, inšpektorom — srdečnym priatelom a ve!kodušnym
mecenom svojim — na jeho statky do Tot-Almašu, by zotavil sa tam; pri vy-
bornej opatere sobral sa Kollar na tolko, že po novom roku 1824 zase vy-
konaval uradne povinnosti. Uplne nevyzdravel Kollar nikdy, zdravie jeho
nebolo stale; on sam najlepšie cltil svoju slabost a fažko niesol dlhotrvajucu
nemoč, preto i žaluje sa:

Zdlouha spSjl hofe mdho kroky,
PozdS mne čas pout mych zbavuje,
Už sve dvakrat čerstvym včneuje
Karpat revlm, co ja chradnu, boky.

Onemocnžl jsem byl, chradlo tčlo,
Bolest zapolila v utrobš,

Už jsem odpoly byl ve hrobž,
Lekarstvl pak všecko neprospžlo;

Jan Kollar.

3

34

Aby ještž ovlažem' mžlo
Srdce v te a jazyk chorobž,

Kapku tokaj činy ve mdlobž
Poslez mi se okusiti chtelo.

Naš Ludevft Žello opatroval ho samojediny a on jako Ganynted podaval
mu tokajske vino k ovlaženiu ust a k posilneniu soslableho tela. Mam-li
umrit — vola — sem ten dftraz dejte,

fteknu, ale v onu stffbrnou
Lyžici jej, co mam od Ni, lejte !

Všade len ona, jej dueli, jej srdce: ani nemoč nebranila jeho myšlienkam,
nie jeho fantasii; za okamih preletel svety a more, putoval v dialne kraje,
opustil na čas prozu života pozemskeho, len aby videl jej obraz, ducha drahej
svojej Miny! Videl ju v tichom tajnom haji, pri kryštalovom prameni, na
kvetnatej luke, pod slovanskou lipou, na nebotyčnych Tatrach; videi ju v ob-
lakoch, v zrkadle Dunaja, vo snach hned’ jako Musu, tu jako Nymfu, tam
jako Psyche. On objal šlachetnym srdeom svojim čelu jej bytnost; na Te
myslim, Te jen vidim, Tebe slyšim, s Tebou žiji, vola Kollar! ... Mnohy by
myslel, že Kollar žil len sebe, svojmu idealu a svojmu obrovskemu myšlienkovemu
svetu, že svoj mlady vek len v tuženi, len v snoch lasky stravil. Ale prizrime sa
len bližšie jeho verejnemu učinkovaniu, predstavme si ho v kostole, v školc,
na cirkevnych shromaždeniach, pri pisacom stoliku, v knižniciach a spolkoch,
predstavme si ho v fažkom boji za prava ludu slovenskeho a uzname, že
činnost jeho na každom poli bola ohromna, vytrvalosf neobyčajna, neohro-
ženost podivuhodna!

Roku 1824 nalile popustila ho trosku nemoč, a ked’ lepšie sa.citil, usporiadal
nove, valne rozmnožene vydanie svojich basni v Budine pod menom »Slavy
dcera«. Touto novou sbierkou učinil ohromny krok napred; rozvinul prapor
narodnej idey, nespieval viacej len lasky baje, ale karal, volal, učil milovaf
rod a reč, budil, posiloval a kriesil Slavianstvo zo spanku tisicleteho:

Miluj vlast a horli ohnžm patre,

Kde by pravdu polkla mrakota,

Hlasem, ktery skaly ztroskota,

Slovanstvi kaž hluche vukol Tatre.

A v novjich znelkach svojich hlasal to Slovanstvo takym mohutnym,
kategorickym, neohroženym hlasom, že i jeho vlastni priatelia ustrnuli nad
smelosfou nevidanou a nepriatelia boli ohromeni. Ale vzpamatali sa skoro;
vydanie »Slavy dcefy« prinieslo mu novych a silnych odporcov; Madari,
ktori prave vtedy chystali sa založit madarskii »akademiu«, zlakli sa Kol-
larovych idei a počali ho považovaf za nebezpečneho nepriatela. Spojili sa
tedy nielen proti Kollarovei osobe, ale aj proti »Slavy dcere«. Boliati Nemci
a zemani shanali a kupovali vytisky »Slavy dcery«, aby jich potom ničili
a palili. Takymto smiešnym sposobom mstif sa chceli na Kollarovi a jeho
myšlienkach — niečo ineho, vznešenejšieho, velkemu sokovi dostojneho nemali

35

.a nevcdeli: ved Kollar čo do vedomostf literarnych i všeobecnych, nazorov
narodno-politickych a svetovih vysoko stal nad urovnou svojho času, najma
v Uhorsku, a svojimi, k činu a kulturnej prači povzbudzujucimi, Slavianstvu
velkosf a slavu slubujucimi ideami, daleko predbehol cely slaviansky svet!
Kollarovi nebolo sa tedv bat vedeckych, literarnych bojov zo stranky od¬
pornikov svojich, on bol si povedomy svojej duševnej prevahy; avšak slo¬
venska škola, cirkev, konventy boly prlstupne i nepriatelom, ba čo viac,
tl vicdli tam prve slovo a tam napadali, osočovali, uražali ho až do krve.
Kollar nezufal nikdy; a ked’ rozčuleny a popudeny nesčlselnymi krivdami pre
naval p rde ani len matke prirode sa vyžalovaf nemohol a chviTami klesal na
duchu, ako vyznava to v nasledujucej znelke:

Sam jsem nžkdy myslel, že už svemu
Losu vzdorovati nebudu,

Ani odpor kldsti osudu,

Jenž mfij narod tlači, ohromnemu

predsa pochybnosf, smiitok a žial, bedakanie nad utlačenym narodom, neboly
vlastnosfou Kollarovou, a ked’ aj kde tu zalkal nad minulostou Slavianstva,
vzpamatal sa ihned’, duch jeho vzrušil sa a volal k rodu svojmu:

Ne z mutneho oka, z ruky pilne nadžje kvitne!

Koniec roku 1824 priniesol Kollarovi radostmi udalosf, slovenskji sbor
povolal ho v tomto roku 2G decembra vystavenym vokatorom za definitiv-
neho kazatefa svojho. Bola to razna odpoved’ pre neprajnlkom a velke za-
došfučinenie pre neho sameho. V nasledujucom roku mal Kollar trochu
pokoj a venoval sa horlive zaležitosfam cirkevnym a slovenskej škole. Roku
1825 sostavil a vydal Kollar »Cltanku pro slovenske školy«, zariadil školu
s najpotrebnejšimi prostriedkami a zaopatril pre slovensky sbor vlastnu pečat,
ktora neskoršie mnoho hluku narobila v cirkvi. V tomto roku opustil Kollara
i Pešf Ludevlt Žello; zajlmave a zvlaštne je, že mlady Zello vyšiel z domu
preroka slovanskeho vedomia a otca basnikov československych tipi n e po¬
nemčenj! . . . »Nevšednl geniovia — piše životopisec Zellov — malo zapo-
dievaju sa so svojou domacnostou; neviem, či jim je to prichatrne, pi imalo
momentozne, či priprozaicke. Čo deje sa v širom svete: to všetko vidia; čo
robi sa ale v jejich vlastnom dome: pre to su slepi. Oni znaju ako smyšla
ten a ten diplomata o tej a tej dost nepatrnej otazke; ako smyšla žena, dcera, syn
o snahach otca, o jeho tužbach a idealoch: o to nestaraju sa. Tuto vlastnosf
mal i naš Kollar; on Slovanstvu nie len že Ženu svoju nezlskal, lež ani len
jedinu dceru svoju nezachoval. Nečudujme sa teda, že všetky prače a trudo-
viny Kollarove i maleho Ludka chladneho nechavaly v odnošenl narodneho
upovedomenia.«

Žello dychtil po čltanl a knihach, ale z velkej knižnice Kollatovej ne-
dostalo sa mu ani jednoho diela slovanskeho do ruky: vyjmuc ncmecke »Ritter-
geschichten«, nečltal u Kollara nič. Na prešporske školy prišiel Žello bez
všetkeho narodneho povedomia, jako Nemec; no panujuci tam vtedy živy

3 ^

narodny ruch učinkoval i na neho, a ked’ roku 1832 navštivil v Pesti Kol¬
lara, nastal v duchu jeho uplny obrat. Kollar — spomenuc verne služby
svojho famulusa — daroval mu jeden v^tisk svojich basni. »Slavy dcera«
učinila Zella basnikom!

Po odchodu Žellovom Kollar citil sa osamelym:

OsamSlvm na života hlaJkem

Chlumu stojim, kam už-nevžda:

Vukol nohou propast škareda,

Ani k predu, ani nelze zpatkem.

Akusi prazdnotu citil v srdci, vokol seba, bol rozmrzely, nespokojny.
Dopisovanie s Minou prestalo, z Jeny pisali mu, že zomrela; zvest močne
učinkovala na silneho inak ducha jeho, k tomuto pridružila sa i nemoč.
Stara choroba obnovila sa, a Kollar bol koncom roku 1825 tak fažko ne¬
močni, že na radu svojho priatela Dr. Martina Suchaniho 25. nov. aj zavet
urobil. Početni priatelia navštevovali a tešili ho počas nemoce, tak že mnoho-
krat bol vraj skromny pribytok Kollarov ce\f  naplneny peštianskymi na-
rodovcami. Uprimnym priatelom jeho bol v tomto čase spanilomyseIny Martin
H a mulj ak, člen školy Bernolakovej. Kollarov^m pričinenim stalo sa, že i Sa-
fafik vstupil s Hamuljakom do priatelskeho dopisovania, s ktorym sa potom
na jar 1825 — ked’ navštivil v Pesti Kollara — aj osobne obznamil. Zdravie
Kollarovo nebolo stale a mnoho bol si na pričine i on sam: jakonahle zotavil
sa trochu, chytil sa hned’ do svojich duchamornych prač, cele noči sedava!
pri pisacom stoliku, a pnlišne namahy duševne, časte psychicke rozčulenia boly
pričinou mnohych recidiv. Tak bolo aj pri tejto nemoči jeho: nechranil sa,
a chorlavel potom aj v nasledujucom 1826 roku V tomto roku vyšlo v Bu¬
dine vyznamne dielo Šafarikovo: »Geschichte der slavischen Sprache und
Literatur nach allen Mundarten«. Pri vydani a rozposielani diela tohto pracovali
Kollar i Hamuljak mnoho. Kollar suc v spojeni so všetkymi knihkupcami
v Pešti a Budine, upozornoval mnohopočetnych priatelov svojich na vyšle
diela slovanske, ba čo viac, i zakupenie a rozposielanie obstaraval sam; tak
zasielal knihy Safarikovi, prof. a spisovatelovi srbskemu Magaraševičovi do
Noveho Sadu, a inym. Bernolakovci, na čele s kanonikom Palkovičom a Ha¬
muljakom, mali už v tychto časoch velke zamery, chcejuc založit slovensky
časopis. Do veci zasvateny bol i Kollar: no on jako človek odvislji, zo všetkych
stran ohroženy, nemohol učasf brat pri podniku; spomina okolnost tuto
i Šafarik v liste na Hamuljaka pisanom: »Kollar ty^ch a takovy^ch veci pre
svoje položenie nerad sa tyka.«

Cirkevn^ spor fahal sa do nekonečna a naby"val vždy vačšich rozmerov;
Kollar nuteny bol velku čast svobodneho času svojho venovaf na obranu
cirkve, slov. školy a osoby svojej. Ale teraz nevidime bojovat Kollara samc-
jedineho; predvidal on sosilnenic stranky nepriatelskej, a preto postaral sa
i on o pomočmi družinu; a trebdrs marnymi zdaju sa mu namahy a zfažuje si:

Že jsme hlas jen v poušti volajici,

Že to lid ndš nežna cititi,

Zotročily jsa a nedbajici —

37

predsa myšlienky jelio — ked’ aj nepodmanovaly svety a neši'rily sa takou
mieiou, jako by si bol želal vnikaly pomaly, ale iste do srde Slovenstva,
privadzaly k povedomiu, sustrednovaly rozdrobene sily!

\ 1 ešti Kollar nevolal nadarmo, hoc učinok svojich myšlienok a prž.c pre
mnohostranne zamestnanie ani nezbadal: prekvapilo ho, ked’ videl — za tak
kratky čas — oduševnenu, odhodlanu cirkevno-narodnu stranu stat verne
pri svojom boku. Že Slovaci peštianski važne ponimali vec a že pred seba
si vzali, zabezpečit cirkev a slovenskeho kazatela navždy, dokazali roku 1828
šFachetnymi skutkami Samuel Hajnal, velky ctitef Kollarov, a Žofia Hvizdak:
ten prvy složil 500 zl., tato 10.000 zl. jako zakladinu na udržiavanie sloven¬
skeho kazatela a na slovensky chram. Kollar tešil sa nevyslovne, pocitil spo-
kojenosf a neličenu radost, lebo videl, že porozumeli mu!

V rokoch tridsiatych Kollar pracoval na svojich archeologickych a deje-
pisnych dielach, usporadoval svoje kazne a reči a chystal pod tlač uplny
material »Slavy dcery«. Roku 1831 zuriaca v celej Europe cholera zachva-
tila i Pest; strachu bolo mnoho, no Kollar jako nikdy, ani teraz nebal sa.
Pekny dokaz humanity a knazskej horlivosti svojej zanechal nam z tohto času.
Upadol tiež do cholery aj jedon evan. kupec, rodom Nemec; farar nemecky
zo strachu pred cholerou odoprel svojmu cirkevnikovi poslednu utechu. Za-
volali Kollara, a ten vyprosiac si dovolenie od farara nemeckeho, išiel k ne¬
močnemu a pripravil ho k smrti. Povest, že nemeck^ farar nechcel Ist zaopatrit
nemocneho, rychlo rozširila sa v meste, a ked’ Kollar vyšiel z domu chorelio,
s hlučnymi pochvalami prijal ho tam shromaždenjr lud a odprevadzal ne-
ohroženeho, svoju povinnost verne konajuceho knaza až do jeho pribytku.
Kollarovi nestalo sa nič a kupec tiež vyzdravel, a z uprimnej vdačnosti naproti
Kollarovi vstupil do sboru slovenskeho a obdaroval cirkev i školu. Boj o samo-
statnosf cirkve slovenskej zdal sa bližit ku koncu, lebo slušnu žiadost’ Slovdkov
odmrštily všetky cirkevne i politicke fora, a okolnost ta zadala pričinu i Kol¬
larovi rozm^-šlaf o buducnosti svojej.

V Pesti liovorilo sa, že Kollar bude musef ist preč, lebo ze nebude mat
uradu. Kollar bol už netrpelivy a nevedel sa dočkat vysledku. Nie je to ani
div u človeka pn'rody horkokrevnej: ved od 1820-ho roku vlieklo sa pravo.
Dobry priatel jeho Šafarik, človek chladnej rozvahy, i tu potešoval ho a vy-
zyval, aby vytrval až do konca.

Roku 1832 Kollar vydal uplne »Slavy dceru«, a tym rok tento stal sa
pamatnym v československej literature zvlašf a v slovanskej vobec. Učinok
tohoto arcidiela Kollarovho bol v literarnom svete slovanskom ohromny. »Slavy
dcera« otriasla driemajucim povedomim narodov, vzrušila mysle, rozpalila stdcia
mladeže, otvorila pred nou nove svety, stvorila školy a kruhy liteiaine, dala
narodu bojovnikov, vlastencov velk^ch a slavnych! Konečne popiial osud
Kollarovi faktickych vysledkov, vitazstva i slavy; po hrozivych burkach nul
zavladat pokoj, po dlhotrvajucej zime malo nastat jasne, nadejne jaro, po
mnohoročnych krivdach a utrapach — jako on sam hovori.

3 »

Od cizincii nad to dlouhovekou
Kfivdu snašim v srdci zmužilem,

I jai sem Hus: jen s tim rozdilem,

Že mne Nčrnci deset let už pekou!

Ideal Kollarov stal sa skutkom, prešiel v život; vytrvalosf, energia jeho ducha,
neustupnost vydobyly pravde slovenskej uznanie na mieste najvyššom. Sam
cisar-kral František I. rozhodnul r. 1833, po 13 rokoch, spornu otazku, a slce
v prospech cirkve slovenskej; potvrdil jej samostatnost a neodvislost od ne-
meckej! Kollar plny radosti a štastia pisal i9. febr. 1833 Palackemu: »Aspon
sem svetu ukazal, že sem za spravedlivou vec bojoval«, a povedomy sne svojho
zastoja a svojich prač pri spore tomto, plnym pravom mohol honosif sa, že
»dvanact let, v nejnebezpečnejšl dobe a bouri, lodičku Slovenstva v Uhrich
od utonuti chranil — a to teme? sam jediny«.

Doba od r. 1820—1834 rože sa pomenovat najvyznamnejšou z jeho
pobytu peštianskeho, ba smelo možeme povedat, že je ona v celom živote
jeho zlatou dobou Kollara knaza-učitela, basnika-spisovatela, neohroženeho
borcu a bojovnika! Sta knaz-učitel založil slovensku školu, dal život slovenskej
cirkvi. Už sam tento skutok budit rnusi v nas obdiv a udivenie: Kollar samo-
jediny s htstkou chudobnej, nesorganisovanej, neprebudenej a od svojich
opustenej Slovače, ide zakladat samostatnu cirkev pre Slovakov a odvaži sa
vypovedat mohutnym a vplyvnym Nemcom boj, pod zastavou Slovanstva
a svobody, v časoch tmy a neuvedomelosti narodnej! Jaky to nepomerny boj
v centrum krajiny, oproti vladnucemu nemeetvu a prebudzajucemu sa ma-
darstvul Tam sila, všetky prostriedky —tu chudoba a jedon slaby človek, jedon
duch! To bol heroismus, v dejinach našho prebudenia rovneho
n emaju  ci!

Jako basnik a spisovatel' vytvoril z citnych a vznešenych myšlienok
a z bohatej zasoby vedomosti svojich, — pobadany Ivibostou k deve
a laskou k narodu — svoje najdokonalejšie dielo, perlu poesie slovanskej,
naše narodne evangelium, svoju nesmrtelnu »Slavy dceru«. Jako povstala,
jako zrodila sa idea »Slavy dcery«, o tom piše nadšeny ctitel a priatel’
Kollarov, Ludevit Haan, nasledovne, nazyvajtic ho Petrarcom československym:
>Castus amor virginis sacerque in patriam ardor inspiravit et hujus et illius
pectus, ut divina canerent. Quod illi Avenio, ubi nimirum Lauram suam con-
spexit; id nostro fuit Jena. Amor itaque omnia vincens et ad sublimia quaevis
casta impellens praecordia accendit pectus iuvenis, cumque ei iungeretur ardor
in gentem, quo inflammata phantasia ante oculos posuit praeclara facinora
patrum in solo Germaniae, cui olim dommabantur, perpetrata, neque tamen
aliud inveniret ex pristina gloria, quam rudera arcium et profanatos lucos et
dejecta altaria, quid mirum, prorupisse in flammas desiderium avitae gloriae
atque convulsis cordium repagulis viam šibi carmine effuso aperuisse? Sic
enata est »Slavy dcera«!

Spomenute už udalosti v obdobi tomto završene boly neočakavane velkou,
v živote Kollarovom najpamatnejšou udalostou. Rok 1834 priniesol zakladnu
zmenu do jeho života; prinavratil mu ztraten^ raj, vzkriesil jeho Minu!

39

Ludevit Blazy, ev. knaz z maleho Kerešu, bol študoval tiež v Jene, a jako
mnohi z Uhorska pochadzajuci theologovia i on našiel si tam buducu družku
života. Roku 1834 poberal sa cez Pest do Jeny, aby priviezol si snubenicu
svoju domov, a ponevač vedel, že Kollar — s ktorym on tiež bol v priatel-
stve — dopisuje si s prof. Ludenom, ohlasil sa v Pesti u neho a pytal sa, či
neodkaže niečo do Jeny. »Nie!« hovoril Kollar, »ale o niečo Vas budem
prosit: bud’te tak laskavy a vyhladajte na hrobitove jenskom hrob byvalej
mojej snubenice Wilhelminy Schmidtovej a doneste mi z neho niekolko kvetov
alebo stebiel na pamiatku!« Blazy mu prislubil.

V Jene veselo • bavili sa pri svadobnom stole; hovorilo sa o všeličom,
hlavne o Uhorsku, kam mlada nevesta mala ist, a B14zy, aby rozptylil predsudky
svojej ženy a predpojatych Nemcov, vychva!oval porodne krasy Uhorska, jeho
Tud, napredovanie atd. V tom oblatila sa k neveste jej suseda a hovorila:
»O ty štastna žena, ty byvat budeš v tej krasnej zemi, ktora druhou vlastou
stat sa mala i mne, keby snubenec moj nebol v mladom veku zomrel.«

Blazymu napadly tieto slova i pytal sa: »Kto bol Vašim snubencdm?«
O pane moj,* odpovedala ona, »davno pred 17 rokmi to bolo, vy nepoznali
ste ho. Moj snubenec menoval sa Jan Kollar!« Blazy udivene pozrel na nu
a zpytoval sa dalej: »Ale prosim Vas, ako sa menujete?« »Mina Schmidtova
som« hovorila ona. »Co?« zvolal Blazy, »vy ste Mina Schmidtova? fararova
dcera z Lobdy a Kollarova snubenica? No toto je skutočne zvlaštnel Ved'
Kollar žije, a v hlavnom meste krajiny je vyznamnym knazom, ale Vtis za
zomrelu považuje. Pred mojim odchodom do Jeny poprosil ma, abych priniesol
mu na pamiatku kvietok alebo len jedno steblo z Vašho hrobu.« Cela sva-
dobna spoločnost vzrušena bola tymto zajimavym priebehom. Mina ostala
omračena! Blazy vratil sa do Pešti a hned’ sdelil Kollarovi radostmi zvest.
Ponevač dorazil do Pešti večer okolo 9-ej, a v pozdnej hodine nechcel Kollara
znepokojovat, išiel k svojmu priatelovi Samuelovi Petenyimu (Peteny) a roz-
povedal mu vec. S. Petenyi bol kustos mad’. narodneho nuisea, a za dihe
roky srdečny a najvernejši priatel Kollarov; od tohto dozvedel sa Haan ro-
manticke podrobnosti o laske Kollarovej a jeho živote. Petenyi vypočujiic
Blazyho bol skoro bez seba od radosti: poznal on duševny život Kollarov vo
všetkych jeho zahyboch a vedel, jaky prevrat sposobi tato novina v srdci
Kollarovom. Vybrali sa aj s Blazym ihned’ na faru. Bolo už hodne neskoro-
Petenyi silno buchal, Kollar rozmrzeny otvoril oblok a pytal sa, kto je? »Ja
som, S. Petenyi,« bola odpoved’. »Otvorte dvere lebo radostmi zvest nesiem
Vam! Slavy dcera pozdravuje Vas z druheho sveta.« Kollar nerozumel; Blazy
konečne vyrozpraval mu všetko. Kollar bol -vtedy 42 rokov stary, a prv, nežli
by bol dalšie kroky podniknul, dobre rozmysIel si vec. Začal pochybovat, či
dobre urobi, ked’ oženi sa v tomto veku; potom rad by bol niečo vedel
o pomeroch Miny a o jej držani sa cez tolke roky.

Konečne odhodlal sa a pisal prof. Ludenovi. »Nasledujuce lozpiaval mi
Luden sam, piše Ludevit Haan: Raz, hovoril, prišiel mi list od Kollaia,
v ktorom ma prosi, by vyzvedel som niečo o istej Mine Schmidtovej, dceie
byvaleho farara z Lobdy a napisal mu otvorene, jaka povest ide onej. Ja
hned’ chytil som sa veci, ale otaznu žensku z mojich znamych ani jeden ne-

40

poznal. Velmi utiahnuto žila. Po dihom sem i tam chodeni podarilo sa mi
vynajst ju. A preto napisal som Kollarovi, že povesti nema pr&ve žiadnej, je
o nej tedy len dobra mienka. Lebo ktora. žena nema povesti, ma prave preto
dobre meno. Kollar nepotreboval viacej, pretrhnute dopisovanie zase oživlo.
Roku 1835 navštivil Kollar Nemecko, a 22. septembra boli svoji tak dlho
rozlučeni zalubenci! O 28 rokov neskoršie sobašena bola vo Weimare v tom
istom chrame Ludmila, jedina dcera Kollarova, s professorom Schellenbergom.

Posledne mesiace r. 1834 Kollar prežil v radostnom očaka vam' a tuženi;
o šipy nepriatefov malo sa staral, vychadzal často do budinskych hor, a v ča-
rovnych dolinach stravil na jar 1835 cele dni. V cirkvi započaty bol život
novy, svobodni, slovenski, zakladina na slovensky chram sa utešene zmahala,
a všetko usilie protivnej strany, zahatit zrast slovenskeho sboru, dokazalo sa
byt’ marnym. Kollar svojim prikladnem životom, svojim mužnym vystupovam'm
ziskal si uctu aj pred nepriatelmi. Pri pozdraven! novovyvoleneho superinten-
denta Jana Seberinyho shromaždene knazstvo vyvolilo si jeho za slavnost-
neho rečnika. Kollar povedal oduševnujucu reč, a spomenuc Komenskčho,
Tranovskeho a inych, napominal svojich spolubratov: »Prestanme že už raz
blaznive sa hadat a vadit o reči a jazyky, kaž a piš každy vo svojej reči, svojmu
ludu a narodu, učinkuj každy v tej reči, ktora Ti je najbližšia, v ktorej najviac
1’udi vzdelat, osvietit a spasit možeš.«

Tak hovoril nesnašanliv^ Kollar! Nazvali ho nesnašanlivym, ked’branil svoje.

V tychto časoch už rychlo širil sa ruch katolickej slovenčiacej strany,
a zasiahol až do hlavneho mesta krajiny. Roku 1834 založili v Pesti horlivi
vlastenci slovenski na čele s Martinom Plamuljakom a Dr. A. Ottmayerom
»akciovy spolok milovnikov reči a literatury slovenskej«, a členami tohoto spolku
boli vačšinou katolicki khazi, medzi nimi viacej cirkevnych hodnostarov. Za
prveho predsedu vyvoleny bol protestant Kollar; bol to zvlaštny znak po-
kročilosti a tolerantnosti oboch stran.

Do almanachu »Zora« spolkom tymto vydavaneho prispieval aj Kollar
a učite! školy slovenskej Ladislav Jesensky. Tento posledny prišiel na miesto
učitela Matejkovskeho, ktory Kollara urazil a potom bez stopy zmiznul. Za-
pisnica slovenskeho sboru z roku 1836 pisana je nemecky (!) a plna žalob na
stranu nemecku, ktora neustale ukracovala Slovakov v chrame a pri všetkych
vykonoch cirkevnych. Roku 1837 — zapisnica madarska! — dostal Kollar po
smrti Blahovej vokator od cirkve svatomikulašskej, predložil ho konventu na
znak vzajomnej dovery a žiadal si vedief mienku svojich cirkevnikov, aby
odvolavat sa mohol na nich vo svojej odpovedi. Shromaždenie vyslovilo sa
t  v tejto veci nasledovne: »Vzacne a chvalyhodne povolanie dvojejctihodneho,
učeneho pana Jana "Kollara je novym a nepochybnym dokazom tolio, že
zvlaštne zasluhy muža vybornych vlastnosti a zriedkavej učenosti nielen medzi
nami, ale v celej vlasti su zname; a ponevač zaujmy, ktor^mi cteny pan kazate!
k vedeckemu svetu je putany — hlavne v Pešti, kde všetky skoro vedy a
učenci sa sustrednuju — najlepšie dosiahnut by sa daly: za primerane cielu
držime, aby pan kazate! aj na dalej v znamych spojeniach a literarnom kruhu
zostal. S druhej strany vsak slovenska cirkev chova sa s tak velkou laskou a
doverou k tomuto ctenemu a oblubenemu duchovnemu pastierovi, že bez ve!-

4i

keho srdečneho bolu a trpkosti nemožne by bolo od nebo sa odlučit. Preto
učeneho pana kazatela prosfme, aby vyborne, vačšie vyhody — ktorymi teraz
sa chlubit nemože — sfubujuce povolanie neprijal a ohladom na vefku lasku
cirkevnikov svojich tu obet priniesol.« Usnesenie konventu dala Kollarovi
deputacia na znamost - , a vyzvala ho, by osvedčil sa tiež v tejto zaležitosti.
Kollar vyslovil sa, že on svetske vyhody a postupovanie nikdy tak vysoko
necenil, žeby tieto mohly byf dostatočnou pričinou na zanechanie uradu;
a spomenuc svoj tunajši pomer, od ktoreho ani s radosfou sa rozlučif nechce,
ba čo viac, vidiac doveru a lasku cirkevnikov svojich, ktoru posial vždy za
najvyššiu svetsku odmenu považoval a považovat bude: hotovy je aj napo-
zatym bars jak skvele povolania neprijat, a preto žela si aj dalej medzi veria-
cimi a v cirkvi zostat, kochajuc sa stalou nadejou, že milostiva starostlivost
dobreho Boha, na sklonku už už hynuceho života jeho, požehna ho svatou
nrilostou svojou a posilnovat ho bude v pokračovani svojho uradu.

Kollar neprijal vynosnu Staniču sv.-mikulašsku, ale odporučal miesto seba
Michala Hodžu.

Myšlienka vzajomnosti slovanskej, vyslovena v »Slavy dcere«, nezdala sa
byt Kolldrovi uplnou, dokonalou a všetkym srozumitelnou, i vypracoval ju
v zvlaštnom, roku 1837 v Pesti vyšlom dielci: »Ueber die literarische Wcchsel-
seitigkeit der Slaven«.

Spisok tento vyvolal pravu revoluciu v Pešti. Mladež demonstrovala pred
bytom Kollarovym; meno jeho hanobili a vlačili po časopisoch, a od tohto času
Madari 1  Nemci videli v Kollarovi strašidlo »panslavismu«; on stal sa rušitefom
pokoja, revolucionarom, vlastizradcom ! Nebolo prostriedku, nie sposobu, ktorych
neboli by použili proti nemu. Ked’ nemohli sa na nom, mstili sa na jeho cir-
kevnikoch, Slovakoch, prepiištali jich z prače, vytvarali zo spolkov a cechov.

Ale Kollar, otuženy v bojoch a strastach, nebal sa hrozieb ani novych
utrap; on pripraveny bol na všetko, len na ustup nie, a preto branil Slavianstvo
a hajil svoju rodmi vlast, nebot Tatry — hovoril — jsou a zustanou kolebkou
všech Slovanu.

V novembri roku 1837 cirkev ev. peštianska slavila 50ročne jubileum
svojho založenia. Aj slovensky sbor oslavil tuto pamiatku dostojnym spo-
sobom. Kollar napisal kratky dejepis cirkve a dal ho vytlačif spolu so svojou
na den Všech svatych povedanou »kaznou«, s modlitbami, basnanri a pri-
hlasmi, ktorymi mnohe cirkve slovensky sbor k jubilejnej slavnosti pozdiavili.
Vo všetkych tychto basnach javi se čisty narodny duch a slovansky cit, vo
všetkjrch vidno učinok blahonosnych idei Kollarovych; Kollar jako duchovny
pastier, jako buditel, jako vodca skoro v každej je spomenuty a oslavovany.

Tak Pavel Jakubovič, farar na Cinkote, spieva:

Za spr&vce a za ozdobu
Jenž ti ddn jest Kolldr naš,

Blaž tž dlouho; v pozdni dobu
Zprdvcd stejneho zpusobu
Ducha bohda miti miš,

42

K čemus pri nynčjšim plesu
Obracela touženi
Sve ve svatem nadšeni,

O tom ja ti heslo nesu:

To vše prijde k splnžni.

Vdačny Kollarovi Michal Hodža menom cirkve sv. mikulašskej odušev-
nenymi slovami privolava peštianskym Slovakom:

6 rodaci! ty naše rodiny
Čerstvč, pracovite, pokojne
Zalidnily mžsta, pustatiny,

Zalidnily v počtu pfehojne ;

Nu kdež oni život povzbudily
Za vžc mrtvou, by se odrodily?

Maji v srdci, v reči otčinu.

V nasledujucom verši liči zasluhy Kollarove a napomina Slovakov, aby
verni zostali svojeti:

Koll&r, pastyf všrny Vašich duši,

OntS za V&s život položil,

Nebo mladost, pokoj, jako sluši,

V životš svem za Vas zubožil:

Činte mu tu radost, krev našincuv,

Nechocfte už do cizich ovčincuv,

Nade vše jest pastva domdci.

Karol Bende menom cirkve tot-komlošskej (slovensko-chmelovskej) po-
zdravuje vrele slovensky sbor, lebo z neho vyšla »Slavy dcera«:

Z tve pudy pošla Sldvie nam Dcera,

Milenka to všech, jenž Slovane sluji;

Znik ji Kolldr tvuj dal: pak od ni
Slava na Tč plyne vžčnž nazpčt.

»Spoluradost Caby« vyjavil učitel Karol Straka; on nazyva cirkev pe-
štiansku mostom medzi južnymi a severnymi Slavianmi:

Bud’ mostem nam Dolnozemcum
Mezi Čechy, Tatrami,

Privazuj nas k Slavoplemcum
Vzajemnimi knihami.

Ani mladež bratislavska nezabudla na cirkev peštiansku. Vzlctnymi
slovami prejavuju svoju radost:

Hledte, 6 Slovaci, do Budina,

K zdmku vlasti naši slavnemu,

Tam jasny vtip vznešeneho syna
Uči jazyku se vašemu,

A potrebu i Cest jeho citi:

O kyž nam všem priklad tento sviti!

43

Daniel Sloboda, kazatel a horlivy vlastenec v Rusave na Morave, v odu-
ševnenych slokach povzbudzuje bratov svojich v cirkvi:

Nuž již vzhuru letem zbožnym se vynes k Bohu, jenž ti
Dal z nebe posla oslaveneho; vzhuru
K SMvč, ku matce to, jejižto knžz

Odpiral patnacte rokfi za tebe vztekajici
Zahubč. Tento podal ti pravo, volnost,

Viru onen pak a milost Božstva

Mimo tychto poslali blahoželajiice pripisy a basne »narodem, jazykem
a sousedstvim s nami sbratreni Moravane, Polaci v Haliči a Serbove«.

Srbske basne niesu v knižočke uverejnene, no je tam jedna poteka,
a z tej zavieva zdravy duch brata Poliaka-Slaviana a priatela Slovakov. Poliak
čuje radostne spevy Slovakov, su mu znatne, blizke:

To bratnia nota! bratnie zwyczaje —

Ha! co za poci^g nieznany —

Przenikl mq. lutniti — patrz — juž ustaje!

Witaj Siotvaku — bracie kochany!

Šcišnij odtvažnie pratvic? moj?,

Polska si? s tobq raduje;

VVidzi niestety! — zna kolej twoj?

Braterstvvo tobie ztviastuje.

Citignci gromady — w nich tvidzi? siebie —

Duch dawnych Slatvian z oczu \vytryska,

Duch nieskažony, jak obtok na niebie,

Ach widok taky tzy nam wyciska! —

O by w nieskohczone lata
Dni podobne Wam jašniaty!

Kochajcie Polaka brata,

' Ktory žyczy Wam tej chwaty.

Nikodem Bctkoivski.

Koncom roku 1837 Kollar bol zase, a fažko nemocny, a sotva zotavil
sa na jar 1838, navštivila Pest ltrOzna katastrofa, znama to povoden dna
13. marca. Kollar utrpel tiež velku škodu, byt jeho bol značne poškodeny,
nabytok, knihy a rnnohe veci zkazila mu voda, a rodina jeho vo velkych uzko-
sfach prežila tieto hrozne dni. On sam bol tak soslabnuty a vyčerpany, že
22. aprila pytal si prazdniny k zotaveniu; vice-inšpektor Palčo podporo val
jeho žiadost. »Wie sehr (zapisnica nemecka!) unser geliebte und geschatzte,
aus der schweren Krankheit dem Tode zwar glucklich entrissene, abet noch
immer sehr schwache Seelsorger, Se. Wohlehrwiirden Herr Kolldr, einer Er-
holung bedtirfe, und derowegen dem arztlichen Anrathen zu kolge 3 odet
4 Wochen lange die starkende Mailuft im Freien zu geniessen musse.«

Na konvente roku 1838, 2 septembra Kollar vyslovil svoju a viacerych
udov žiadost, aby sa zapisnica »oddilneho« sboru slovenskeho jazykom slo-

44

venskym viedly. Na tomto konvente oznamil Kollar, že 50 zl. —• ktore mu nic-
ktori priatelia a Češi v Prahe sosbierali a jako nakradli za škodu pri povodni
utrpenu poslali — daruje sboru slovenskemu za iundaciu na chram slovensky;
k tomu pridal ešte 30 zl., utčženych za jubilejne kazne, a oddal sboru 80 zl.
s žiadosfou, by sa tato fundacia Pražsko-Kollarovskou nazyvala. Medzitym
prichadzaly so všetkych stran podpory pre chudobnych, psvodnou poško-
denych Pešfanov. Prišla i z Prešporka jedna lod: sprevadzali ju dvaja mladi
žiaci, vezuci lOOchlebov a 60 funtov syra — bola to almužna, jakych prichadzalo
so všetkjmh stran velke množstvo, ale ani jedna nenarobila tolko hluku jako
tato. Po novinach strhol sa krik, šprihanie proti darcom, rozdavatelom a obda¬
rovanem. Prečo ten krik proti tym, ktori dobre robili? Ti dvaja žiaci boli
slovenski šuhaji; Jožef. M. Hurban a Daniel Borik priviezli dar od slovenskej
študujucej mladeže prešporskej, Stura, $kultetyho a inych, priviezli dar pre
svojich rodakov slovenskych, poškodenych povodnou. Mnoho vytrpel za tento
šlachetne skutok krestanskej dobročinnosti a lasky aj Kollar jako rozdavatef!
V shromaždeni dna 28. dec. 1838 žaluje sa Kollar, že vo vybore — spoločnom
s Nemcami — »citedlne a tak obražen byl, že nejen on sam, ale vetši dil slo¬
venskih udri z vyboru odebrati se museli,« a Kollar osvedčil sa, že pokial
pred podobnymi uražkami nebude zabezpečeny, zasedania veboru buducne na-
vštevovat nemože. Gen. konvent potvrdil 6. januara roku 1839 žiadost slov.
sboru, by Kollarovi dany bol kaplan, ktoreho on, odvolavajiic sa na svoje
nestale zdravie a naval prač, žiadal.

Roku 1839 zvoleny bol za slovenskeho učitela Jan Kadavy. Na tomto
shromaždeni prišlo tiež do reči časte zamienanie učitelov. Isty Thaisz -— ktory
neskoršie i »Slavy dceru« do mad'arčiny preložil — napadnul Koilara a jeho
»zlemu zachazeni a nesnašenlivosti« pripisoval, že sa učitelia stale premienaju.
Kollar ohradil sa proti tejto vyčitke; učitela, ktory urazil ho v narodnych
citoch, pomenujuc Slovakov »koszos nemzet« — »prašivy narod«, nemohol viacej
trpet. Sbor vyslovil suhlas s jeho pokračovanim a odmietnul všetky napady
na Koilara činene, »ponevač ohladom na jeho zasluhy, vek a nestale zdravie
zasluhuje šetrnosti.« V tomto roku zomrel gener. inšpektor Alex. Pronay,
Kollarov priatel, ochranca a mecen. Na jeho pohrabe Kollar povedal krasnu
reč, plnu najsrdečnejšej vdačnosti: »Myslim na ten krasny svazok duši, v ktorom
som od 20 rokov s tymto zomrelym stal, myslim na tie mnohe dni a večery,
ktore som v dovernych rozmluvach a učenych zabavkach s nim preži!, myslim
na tie rady, naveštia, poučenia, ktore mi on v obfažn^ch okamženiach uradu
a života udeloval; myslim na tie dokazy priazne a priatelstva, ktore som vo
zdravych a nemocnych dnoch od neho prijal.« V Pronayovi Kollar ztratil
mnoho: on bol jeho ochrancom v konventoch a vyššej spoločnosti, on miloval
ho jako priatela a preto aj hajil ho proti uštipkom stran nepriatelskych, ktore
prave v tomto čase zmahaly sa, takže prenasledovanie Slovakov vždy vačšich
rozmerov nabyvalo. Madarisacia širila sa. Roku 1840 naloženo všetkym cirkvam
po mad’arsky viest matriky, a aj Kollar jako senior, za ktoreho už 1837 zvoleny
bol, musel nariadif svojim knazom, aby pridfžali sa tohoto inak nespravodli-
veho nariadenia. I nastaly Kollarovi trpke dni; madarisačne snahy v cirkvi,
pripravovana »Unia« čili spojenie evan. a. v. s kalvinmi, myšlienka, že všetko to,

45

comu cely svoj mlady vek venoval, ma byt ztroskotane, naplnila rozžialenč
srdce jeho strachom o buducnost.

Jak vysoko ctili si zasluhy Kollarove, a s jakou Mskou lnuli k nemu
cirkevnici jeho, to dokazuju aj slova S. Poloniho, ktory, ked’ podakoval sa
z uradu kuratorskeho, dakuje Kolldrovi »za jeho vytrvalu trpelivosf, a za tu
podpoiu a stlp, ktory zakopal do stredu sboru slovenskeho. Dakujeni mu za
jeho nepodvratnii stalost, ktora sa vždy pri nom nachadzala; lebo musfm vy-
znaf, ze sme draho vykupili a vybojovali slovensku našu školu, našeho slov.
učitela, ba i našeho dostojneho pana farara«.

Roku 1841 Koli dr bol na cestdch; netešilo ho v Pesti nič viacej: protivne
mu bolo, ked’ cirkevne zaležitosti, a s nimi jeho meno, nasilne vtiahnute boly do
novin a bojov politickych. Naruživosf a vašen riastla vždy viacej, a miesto chlad-
neho uvažovania a važneho jednania,' ony začmaju panovaf v shromaždeniach
cirkevnych. Roku 1842 Kollar povedal na gen. konvente fulminantnu, ostru
leč proti mad’arisačnym snaham v cirkvi, a zaslal ju Ludevftovi Gajovi do
Zahreba, by uverejnil ju vo svojich novinach, kde aj skutocne uverejncna bola.
Neunavny učitel slov. školy Jan Kadavy založil roku 1843 »Nedelnu školu«,
čili Besedu, ktora vytkla si za ciel, poučovaf, vzdelavaf roztratenu Slovač
peštiansku, viesf ju k riadnemu životu a branit ju pred ,palenčenym mororn,
ktory sa vtedy velmi širil a ktoremu naj viacej chudobm' Slovaci v Pešti pa¬
dali v obet.

Roku 1844 na Nov^ rok vydržiavana bola prva slavna Beseda; pritomni boli
i Kollar so svojou panou a dcerou Ludmilou, a pretriasana bola medzi inym aj
myšlienka o založeni spolku miernosti. Kollar bol velkym nepriatelom palenky,
ktoru mal za otravu a nešfastie narodov; preto mu myšlienka tato bola vhod
a hovoril: »My Slovaci mame vačšie pričiny k založeniu spolku miernosti než
ine narody v Uhrach, lebo naš narod hlboko klesnul pre pitie palenky; nas
Pešfanov to musi bolet, ked’ vidime tu mnoho ndšho ludu do nemoči tejto
upadat, a preto musime na vykoreneni tohoto hriechu najviacej pracovat.«

V lete 1844 Kollar vydal sa zase na cesty aj s rodinou. Po navrate svojom
oznamil sboru smutnu zvest, totiž smrt S. Hajnala, velazasluženeho člena sboru
ktory prvy prispel k zakladine na slov. kostol a školu. Kollar v »kantdte«,
oslavil jeho pamiatku. Na podzim zasvatil Kollar v lizkom priatelskom kružku
25ročne jubileum kazatelskeho učinkovania svojho v Pešti. Z priležitosti tejto
povyšili mu plat. Cirkev bola chudobna a tak aj plača biedna: z prvu mal
300 zl., potom cez 14 rokov 600 zl., a od 1845 až do konca 900 zl. — všetko
v »šajnach«.

Jako roku 1838 Pošt, tak r. 1845 Čechy a hlavne Prahu navštivila velka
povoden. Zprava o neštasti rozniesla sa skoro. Kollar nečakal uradne vy-
zvanie k sbierkam, ale pripomemic »ochotnii štedrost Pražanu, kteru r. 1838
zvlašte naproti sboru tomuto proukazali,« vyzval k obetam, clenovia cirkve
usporiadali medzi sebou sbierku, ktora vyniesla 50 zl., a odovzdali ju pdnu
Kollarovi »tim čilem, by ji na pana J. Šafafika pro ubohe Pražany za¬
slal.« Ku sbierke prispel Kollar 2 zl., pani Kollarova 1 zl. a Ludmila Kol-
larova 20 kr. V tomto roku Kollar napisal životopisy S. Hajnala a Žofie

46

Hvizdak, ktora na snažne prfmluvy Kollarove poručila cirkvi svoje dva domy
v cene 50.000 zl. a tak umožnila vystavenie slovenskebo ev. chramu v Pešti.
Pravda, Kollar nedožil sa už vvstavenia tohoto chramu; ale že on v Pešti ešte
aj dnes stoji, to je dielo a zasluha Kollarova.

Boj o spisovnu slovenčinu bol v rokoch tychto už v plnom prude, a velke
rozčulenie zaujalo mysle češke i slovenske. Učinky tohoto boja možeme badat
i v najbližšom okoli Kollarovom. Kollar, rodom Slovak, bol k voli jednote
privržencom češtiny, Kadavy rodom Cech, pripojil sa k prudu slovenskemu
a bol horlivym zastancom spisovnej slovenčiny. Divna to hra osudu! Z tohto
povstala medzi Kadavym — ktoreho Kollar predtym rad mal - - a nim roz-
tržka. Kollar vykazal nedelnu školu z miestnosti školy slovenskej a žiadal
suspendovanie Kadaveho. Dozorca školy zadal proti nemu na konvente
obžalobu; medzi inymi chybami Kadaveho su tam i nasledujuce: Nedelni
školv, roztržitost pusobici v cirkvi. Katolicko-Bernolacka Sturovčina.

Kollar bol temperamentu cholerickeho — a jako taky znamy bol v Pešti - -
bol basnik, tedy človek citu, mnohoraz sudil dl’a prveho dojmu, často neroz-
važil vec dost’ jasne, bol citlivy a popudlivy. Neinožno sa tedy divit jeho
chovaniu sa, jake pri niektorych veciach daval na javo. V škole bol velini prisny,
dietky triasly sa pred jeho pohfadom; aj byv. uhorsky minister Teofil Fabinyi
bol jeho žiakom v Pešti.

Avšak všetky domače zaležitosti, vnutorne nesvary a boje literarne za-
tichnut musely pod hlukom bližiacich sa velkych udalosti politickych. Kossuth
opanoval uhorsky snem, on stal sa panom situacie, želal si svobodu — ale len
pre narod mad’arsky, o nemad’arskych narodnostach nechcel ani počut; bol
nepriatelom urovnopravnenia narodnosti. Kollar vystaveny bol rozličnym napa¬
dom a pouličnym. insultom. Roku 1848 v marci madarska mladež pripravila mu
mačacinu a vytlkla obloky na jeho byte. Kollar a jeho rodina vystali hrozne
muky v burnych časoch tychto. Vo dne v noči stražili jeho dom a na každy
jeho krok davali pozor. Ked’ Peštania robili ochranne hradby proti cisarskym
vojskam, bolo mu vyhrožovane rozličnym sposobom: Kollar, aby uspokoiil roz-
huckany lud, tiež vvviezol dvakrat hliny na nasypy, čo mu mnohi rodaci snad’ za
jedinu slabost v živote vyčitali. Položenie jeho bolo každy den nebezpečnejšie,
sam Kossuth pisal mu vyhražny list! Osudu neušiel: bol tiež, jako mnohi
narodovci, chyteny a uvazneny, a vyslobodil sa až po dobyti Budina cisarskym
vojskom. *

*

Obdobie druhe od r. 18134—1849 v peštianskom živote Kollarovom je
celkom rozdielne od prveho. V tom prvorn vidime mlady vek, šilu ide-
alnebo ducha, horlivost, ohen srdca junackeho, bojovnosf, bezprikladnu do¬
slednost a neustupnost, v tom vysledky, vydobytie pravdy, pokojne chvile,
Jahke snašanie krivd, odražanie napadov nepriatelov pomerile pokojnych, nie
politickych! A v tomto poslednom čo vidime? Unavu ducha, nemocami oslabene
telo, starost’ o rodinu, ustavične prenasledovanie, nesčiselne sklamania, nepre-
konatelne prekažky, nepriatelov zurivych, nel’udskych, čelu kliku politicku;

47

v tomto poslednom obdobi vidfme bezvyslednosf prače, šliapanie prav, bez-
ohladne nivočenie jeho diel, rušenie pokoja, nepretržitu refaz utrpenia žiafu
a bofu!

Skoro vo všetkych oboroch verejneho učinkovanja bol nemožny.m uči-
neny, hlavne v rokoch poslednjich. Len spisovanie a priatelstvo ostaly mu
otvorene. Jedinou utechou bola mu jeho Ludmilka, priroda a priatelia. Mal
jich v tomto čase mnoho. Mimo spomenutych už hlavne stykal sa so Srbmi,
Hrvatini a s mnohymi v Pesti usadilymi Čechmi. Ctili si ho a vy hlada vali
jeho priatelstvo aj cestni Madari: tak aj šlachetny Štefan Szechenyi, ktory
nenavidel utlačanie narodnosti a predzvestoval zahubu nasilnickemu systemu,
jaky pred rokom 1848 zavladal v politike madarskej. Kertbeny alias Benkert,
htory poznal sa s Kollarom a často i prechadzal sa s mm, uverejnil vo
svojich »Erinnerungen« zajimavu rozpravu s Kollarom: Vtedy prave preložil
Ur. Hensselman— piše Kertbeny—tie sonetty »Slavy dcery« ktore, udajne,
velmi nepriatelsky znely oproti Madarom, druhe zase ostro boly namierene
proti Nemcom. O tychto znelkach hovorili spolu. Kollar — rozumie sa — ne-
pokojne krutil hlavou, a pohnuc pleciami vzdychol si:

»O jak fažko človek byva od Iudi pochopen^! Tito Madari nechcu
uznaf a nepochopuju, čo vlastne slovansky basnik takymi nahladmi mysli,
čo by sa z riadkov vyčitat malo! Ostatne nechajme to — hovoril Kollar —
pride konečne den a Madari budu musef uznat, že oni len s nami možu
isf a že nepriatel je spoIočny. Co osožia tieto trenice, do ktorych sa Madari
prave tak slepo pustili jako aj velka čast Slovanov? A pride-li naposledy
k silnej sražke — tym Iepšie, potoni len uvidia, že obidvaja su draženi
a bučkam! Ten den pride!«

Velmi chvalil a odporučal Kollar Kertbenymu ludovč piesne Slovakov.
Su, — vraj — najvačšim pokladom poesie slovanskej, a čo do bohatsva a krasy
možu sa merat s poesiou greckou! Dla Kertbenyho Kollar bol postavy nizkej,
drobneho zrastu; mal vysoke čelo, malu plešinu na hlave, končity nos, bystre,
prenikave oči; vrasky okolo ust dodavaly jeho tvari energicky, mužny vyraz.
Nosil dlhy barnavy kabat a čižmy, a s malou Ludmilkou svojou chodil vždy po
obede na prechadzku.

Jako sudili o nom Madari, dokazuju nasledujuce riadky: »Politicke ciele,
z ktorych ho niektori upodozrievali, nedokazaly sa ešte celkom. Napriek všet-
kemu upodozrievaniu pokojne (!) pokračoval v stredu Uhorska vo svojom
vedeckom badani a liter, učinkovani, len r. 1848 strhla sa v Pesti mala po¬
ulična demonštracia, ktora važnejšich nasledkov nemala. Buducnosf ukaže, na-
kofko schvalne alebo mimovolne zasiahol do pohybu tych časov. I oddal sa
vnutornemu pudu, ktory vsak mal vačši vyznam, nežli by si bol sam pomyslel.
Toto chceme verif hlavne o smutnych nasledkoch antipathie protimadarskej,
ktora pred vypuknutim revolucie z vačšej čiastky jeho prdcami podnecovana,
zjavila sa vo vlasti našej.«

Život Kolldrov v Pešti bol prdca a boj. A ked po vysvobodeni zo žalara
na jar roku 1849 lučil sa od tych, ktori pririastli mu k srdcu a ktorych tak
verne miloval, slzy zalialy šedivych, s nim spolubojujucich starcov, otcov, matky

4 8

a mlad slovensku. On, buditel, vodca, kriesitel, kfiaz, učitel, opustil svojich,
a Slovenstvo osirale zažialilo s našim Michalom Hodžom nad jeho ztratou:

O Kollare 1 čim vyplatit Tebe?

Pro Tebe zem nemi odmčny:

Tvflj duch sobč i nam stvofil nebe,

Tam, tam laskou k vlasti nadšenf,

Včnčen budeš nesmrtedlnosti,

Uslastčny citem blaženosti —

VSčnč, vžčnč tu i tam žiješ!

PRAMENE:

Haan Ludovicus: »Jena Hungarica« 18B8.

Haan Lajos: Kolllr Janos es »Sldvy dceraja« v illustr. časopise: Magyarorszag es
a Nagy vilag 1874.

Zapisnice ev. a. v. cirkve slovenskej v Pešti 1836—1847.

»Ujabbkori ismeretek tira« Pešt 1858.

Kertbeny: Silhouetten u. Reliquien. Erinnerungem. I. svazok.

»fteči, modlitby a blsnž« vztahujici se na jubileum. ev. cirkve Peštanske r. 1837.
Miloslav Bohutiensky: Životopis Jana Kollara 1833.

Pavel Blaho,  stud. med.

Listy Kollara Kopitarovi a Miklošičovi.

Podava Dr. M. Murko.

V  pozustalosti Miklošičove zachovaly se tri listy Kollarovy, ktere psal
Kopitarovi, a dva Miklošičovi, jehož synum dekujeme za jejich sdeleni.

Listy psane Miklošičovi  z Pešti dne 28. a 30. rijna 1844 neinaji zvlaštni
duležitosti. Kollar byl nucen poslati sva »Dila basnicka« k censure do Vidne,
»da wir in Ungarn namentlich in Pest und Ofen noch immer keinen slavischen
Censor haben«. Po Kopitarove smrti stal se Miklošič censorem slovanskych,
novoreckych a rumunskych spisfi. Kollar mu piše (dne 28. rijna): »Es wird
dies schon die vierte Ausgabe, oder Ausgabe letzter Hand sein,« a dovolavaje
se k tomu, že dnvejši vydani vyšla v rakouskych statech a s rakouskou cen-
zurou, pokračuje:

Ich hoffe demnach, dass auch gegenwartige nur sehr wenig veranderte
oder vielmehr berichtigte Ausgabe unsere k. k. Censur zulassen und genehmigen
werde. Die geschriebenen Zusatze und Einschaltungen sind auch nicht neu,
denn sie erschienen schon auch im Drucke und zwar theils in den bohmischen
Zeitschriften, wie in der Zeitschrift des Prager Museums, theils in den sla¬
vischen Almanachen Zora, Nitra, von welcher jener in Ofen, dieser in Press-
burg im Drucke erschienen. Ich glaube, dass bei einer solchen Recensierung
oder Revision eines schon so oft gedruckten Werkes es nicht nothig sei,
ein Doppel-Exemplar der Censur einzureichen. Dennoch hatte ich dies gethan,
wenn ich ein zweites gedrucktes Ex. hatte bekommen konnen, aber auch
dieses eine habe ich nur mit Muhe erhalten, und solches abzuschreiben oder
abschreiben zu lassen und dann korrigiren und durchsehen, ist mir bei der
Schwache meiner Augen beinahe nicht moglich. *)

Z listu psanych Kopitarovi  duležity jsou zvlašte prvni dva, protože
Kollar v nich liči zkratka sve boje s Nemci a Mad’ary. Krome toho nam svedči
o dobrem pomeru Kollarove ke Kopitarovi a doplnuji listy Safarikovy ke Kol-
Iarovi ze dne 7. dubna 1828 a 8. června 1828 (Časopis Českeho Museum

*) Takž ten list neni psdn Kollarovou rukou.

Jan Kollar.

4

1874, str. 75, 141). Šafank radii Kollarovi, aby sve stfžnosti nejen Jungman-
novi, nybrž i Kopitarovi duverne sveril a nemohl se smffiti s myšlenkou, aby
Kollar svou vlast opustil, a take Kopitar psal Safarikovi: »Auch ich wunschte
ihn fiir die Literatur seines Stammes erhalten; et fiet spero.« Že si Kollar
Kopitara take potom, když roztržka mezi videnskymi a pražskymi slavisty
pokročila priliš daleko, zajiste važil, dokazal tim, že ho proti vuli sve manželky
a vfdenskych pratel a Slovanu navštivil na smrtelnem loži, o čem nam podal
dutklivou zpravu v »Cestopisu drahem« (Sebrane spisy, IV. str. 3, 4).

Posledni dopis Kollaruv je charakteristicky pro jeho vedecke pracovam'
a zachovava nam pamet o jednom z nejhrubšjšich falsifikatu. Podvrženost toho
»psanička« vysvita již z toho, co bylo samemu Kollarovi napadno.

22. Apr. 1828 Pest.

Hochgeschatzter Herr und Freund!

Jene Last des Schicksals, die mich und die meinigen schon zehn Jahre
driickte, ist nun so schwer gevvorden, dasz es nicht moglich ist, sie weiter
zu tragen. Nec Hercules contra plures. Die Slav. Gemeinde vertheidigte sich
so ziemlich gegen einen Feind (die D.), aber sie ist nicht im Stande zwey
machtigen zu widerstehen. Schon friiher musste ganz besonders unser Volk
viele Ungerechtigkeiten von den Magyaren dulden, aber seit dem Pressburger
Landtag geht es gar zu arg, und die geheimen und offenen Verfolgungen
iibersteigen beynahe allen Glauben Man will die magy. Sprache die allein herr-
schende machen, sie auf alle mogliche Art und Weise im Lande verbreiten. Der
Eifer ware begreiflich und verzeihlich, wenn er nur die Grenzen nicht uber-
schritten und sich in eine wahreWuth venvandelt hatte. Diese Magyarisirungswuth
raset aber gegen keine hier wohnende Nation so sehr, als gegen die Slowaken.
Prediger, Schulmeister, Gottesdienste werden ihnen, unter verschiedenen Vor-
wanden, entrissen und magyarische aufgedrungen. Es werden sogar physische
Zwangsmittel, Stockschlage und Einkerkerungen dazu gebraucht, wovon wir
leider erst vor einigen Wochen ein trauriges Beyspiel erlebten in der Stadt
Wesprim, wo das Comitat vier Slaven aus dem Dorfe Lajos-Komarno
(ihre Namen sind Junatschek, Bartosch, Rus und Wrabec, alle als ehrliche
und arbeitsame Leute bekannt) offentlich mit 50, 40, 32, 24 Stockschlagen
prugeln liesz, blosz darum, dasz sie nach Pest und Ofen gingen, um hier bei
den hoheren kirchlichen und weltlichen Obrigkeiten eine Bitte einzureichen
wegen der Beybehaltung ihrer Slavischen Muttersprache bey ihrem evang.
Gottesdienste. Man hat ihnen einen Prediger gegeben, den sie nicht verstehen.

Es ist Ihnen zum Theil bekannt, wie viel selbst ich hier in Pest in dieser
Hinsicht leiden muszte, bald von den D., welche meine Zuhorer germanisiren,
bald von den M., welche sie magyarisiren wollten. Gerade vor Ostern wurde
nun hier ein sogenannter General-Convent gehalten, dessen Mitglieder meist
zu jener Deputation gehorten, die vom Landtag ausgeschickt wurde, um an
der Errichtung einer magyarischen Akademie zu arbeiten. Dieser magyarisi-
rende Convent hat nun uber unsere Sachen geurtheilt, und zwar so ungerecht,
wie es von einem Richter, der selbst Parthey ist, zu erwarten war. Nach seiner

5i

Sentenz sollten die Slaven (800—900 Seelen) kiinftighin keinen ordentlichen
slavischen Prediger, wieich und mein Vorganger Molnar war, sondern nur einen
Vikar oder Kaplan haben. Selbst dieser soli nicht von den Slaven allein,
sondern auch von den Deutschen und Magyaren durch Stimmenmehrheit
erwahlt werden, und nicht blosz slavisch sondern auch magyarisch predigen,
da doch bey der hiesigen evang. Gemeinde kaum 15—20 Seelen Magyaren
sind. Man hat es sich zum Grundsatz gemacht: im Herzen Ungarns keine
slavische Gemeinde zu dulden!

Da ich nun magyarisch zu predigen nicht im Stande bin, so bin ich ge-
zwungen mein Amt abzulegen, was ich auch gerne thun werde, um auch
meine Gesundheit und meine Ruhe zu retten vor diesen Menschen, denen jeder
Slave ein Dorn im Auge und jeder Slavist ein Verbrecher ist. — Wie vviinschte
ich es sehnlichst, wenn mich Gott aus diesem Elend erlosen und in irgend
ein anderes slavisches Land fuhren mochte. Freund Schaffarik ist in dieser
Hinsicht gliicklicher. Unter den Serben konnen. ihm die M. nicht so bey-
kommen.

Schatzbarster Freund, Ihre Ansichten galten bey mir immer viel, ich bitte
Sie mit vollem Zutrauen auch in dieser Angelegenheit um einen freundschaft-
lichen Rath. Mit dem Amte andere ich auch den St and,  und wiinsche lieber
eine Professur, oder so was, wo ich von den slavischen Studien nicht isolirt
ware. Freund Schaffarik schreibt mir, Bischof Muschitzky wolle zu Carlstadt ein
Gymnasium errichten. Allein aus Croatien und Slavonien sind alle Protestanten
legetenus ausgeschlossen. Und selbst mit Muschitzky bin ich in gar keiner
Connexion. Wie beneide ich unsern gliicklichen Kucharski! •— Ich verbleibe
mit Flochachtung

Ihr aufrichtiger Verehrer
Joh. Kollar.

Meine Adresse ist-— auf der Landstrasse beym wilden Mann.

4. Oct. 1828 Pest.

Wohlgeborner, Ilochgeschatzter Herr und Freund!

Nur einige Zeilen, denn das Uebrige werden Sie ja ohnehin ausfuhrlicher
aus dem Munde dieser unserer Abgeordneten vernehmen konnen, die Ihnen
dieses Schreiben einhandigen. Wegen der Abwesenheit Seiner Majestat konnten
sie die Reise nicht friiher antretten. Doch ist’s immer noch Zeit genug. Bitte
herzlich die Giite zu haben diesen unsere Abgesandten zu sagen, wo der Herr
v. Zaremba  vvohne. Ausdriicklich trug er mir auf, als er bey uns war, unsere
Leute sollten, wenn sie nach Wien kommen, vor allen Dingen ihn aufsuchen
und sprechen. Leider hab’ ich jetzt keinen Staats-Schematismus. um sein Quartir
zu finden. Seine Adresse ist: Adalbert de Zaremba Conseilleur actuel et Sous-
Directeur de la Chancellerie intime du Cabinet dc Sa Majeste Im. & R. &.

Was uns wegen eines schlecht verstandenen Nationalismus in unserm
Vaterlandc auf dem Wege des Rechts nicht gelungen, das wollen wir auf

dem Wege der Gnade bey Seiner Majestat, als dem gerechten Vater aller

*

52

Seiner Volker versuchen, und das mit desto groszerer Zuversicht, da die
Slaven, auszer den beyden Partheyen gemeinschaftlichen Fundationen, jetzt
noch einen neuen, besondern Fond von 16.550 Fl. W. W. blosz zur Salarisirung
ihres Predigers zusammengeschossen haben.

Seyen Sie versichert, dasz Ihnen niemand mit mehr Achtung und Ge-
sinnung ergeben ist als

Ihr aufrichtiger Verehrer
J oh. Kollar m. p.

Bey uns liat die Presse verlassen:

1 Jmenoslo\v,

2 Ueber den Ursprung d. Slaven v. Sch.

Pest 13. Oct. 1829.

Wohlgeborner Flerr, Hochgeschatzter Freund!

Zwey Gegenstande sind es, die mich nothigen, oder vielmehr mir einen
erwunschten Anlasz geben, Ihnen diesen Brief zu schreiben.

Erstens: Flaben Sie die Gefalligkeit mir ilber das altslavische Wort un,
uny*) eine moglichst erschopfende etymologisch-lexikalische Nachricht mit-
zutheilen. Ist das Wort ursprunglich slavisch, woran ich kaum zweifeln dtirfte.
Welche und wievielerley Bedeutungen hat es in den Worterbiichern der alt-
slavischen Sprache? Beyspiele des Wortes in einigen Phrasen; die Bibelstellen,
wo es vorkommt; wird es in Zusammensetzungen auch gebraucht? Ist es nicht
in einigen lebenden slav. Mundarten (Krain. Rus. etc.) noch heutzutage im
Gebrauch, wenn nicht rein, wenigstens in veranderter Gestah? Kommt es, auszer
der Bibel, in andern Biichern nicht vor? (Bey Beyspielen bitte ich auch die
Citaten.) — Ich habe leider, auszer J. Dobrow(sky’s), Mrazow(ich’s) Gramm.
und andern Kleinigkeiten nichts vor der Hand, wo ich alles das nachsuchen
konnte, und es ist mir daran gelegen.

Zweytens. Beyliegendes gedrucktes Blatt ist Abdruck eines alten slavischen
Briefchens, dessen Original sich im Neograder Comm. bey der adeligen Fa-
milie v. Etre  befindet. Gedruckt erschien es zuerst in einer magyarischen Be-
schreibung des Neogr. Com. (Pest 1826, bey Trattner), von Plerrn Botsani oder
Motsani, wo ich es zufallig fand, und sogleich einige Exemplare davon extra
abdrucken liesz, um solche an unsere Slavisten zu vertheilen. Eben schickte
ich Ex. auch an Freund Schaffarik und Hanka. Es ist ganz in der Ordnung,
dasz wir auch zu Ihnen unsere Zuflucht nehmen, und uns Ihre Ansichten liber
diese seltsame, auf alle Falle merkwiirdige Erscheinung unserer Literatur aus-
bitten. Herr von Motsani liest den Text (einige kleinere Fehler ausgenommen
z. B. jedan statt jedem, tebe statt tobe, Hlnek statt Hinek etc.) folgender-
maaszen:

Ja pan od Turych z Hradu a z Ttwrze našj Uzdin mile Sestronce Ka-
čone pozdrawenj.

') MA byt stsl. oyH£iii, oyH£mn, oyHie melior, sr. Miklosich, Lex. palaeoslov.

53

Ja jedem s pacholky mymi naproti Tatarum až (k) Šajavvskemu brodu.
Pro twoji bezpečnost prijdi na mug brad Uzdin a bud' wždy zdrawa.

Tobe žada až do smrti auprjmnv

W Twrzi našj Uzdin po Nedeli 1282 Bratrik pancjrem a lebku ozbrojeny

Hinek pan od Turych.

(:Das heiszt wortlich deutsch:)

Ich Herr von Turich (oder nur Oturič?) von unserer Burg und Feste
Uzdin, dem lieben Schwesterchen Katharina Grusz!

Ich reite mit meinen Knechten gegen die Tataren bis Schajo-Furt.
Wegen deiner Sicherheit komm auf meine Burg Uzdin und sey immer gesund.

Dir vmnscht (dein) bis zum Tode

In unserer Feste Uzdin nach Sonntag aufrichtiger, mit Panzer und Helm be-
(Montag) 1282. waffneter Bruder Hinek (Ignatz?) Herr

von Turich.

Was ist wohl hieruber zu denken? Was fur Ortographie ist das? Was
bedeuten die unzahligen Zierrathen, Kreutze und andere Striche in und iiber
den Buchstaben. Dasz das griech. Alphabet zum Grund liege, ist ersichtlich.
Ist diese Orthogr. nicht etwa ein Ueberbleisel der Kyri]lica unter den Slo-
waken? — Aber, waren damals schon die Arabischen Zahlen in Europa
gebrauchlich? Schrieb man schon zu jener Zeit Manu propria? Die Schajower
Schlacht mit den Tartaren war bekanntlich 1241—42, also 82 [!] fahre
spater [!], als es hier steht. Man sagt, die Tartaren hatten auch spaterhin noch,
in kleinern Haufen, Einfalle nach Ungarn gemacht. Oder ist die zweyte Zahl
nicht 2 sonder 4 zu lesen, wo unter Matth. Corvin Kriege mit den Turken
waren, die das Volk per abusum auch Tataren nannte. Dasz dieses Schreiben
falsch und untergeschoben ware, dazu sehe ich keinen Grund, indem es ja
kem Diplom, Document, Schenkungsbrief und dgl. ist. Die Ruinen der Burg
Uzdin, jetzt Ozdin, sind noch jetzt zu sehen, und gleich unter ihr im Thale
liegt ein Dorf Turitschka genannt. Man sagt, dasz selbst der Name der
Etre’schen Familie, durch Vermagyarisirung aus O tur — ich, E tur Etre,
entstanden sey. Wenn man alle diese Fragen beantworten und alle Dunkel-
heiten aufhellen wurde, so ware dies allerdings das alte ste geschriebene
Denkmal  der bohmisch-slavischen Sprache unter den Slowaken in Ungarn.
Die Sprache ist nicht rein bbhmisch (man findet z. B. kein r), doch auch
nicht slowakisch. Die Ausdrucke und Formen: twrze, pozdrawenj, gedem,
mymi, mug, tobe sind bohmisch; sestronce spielt ins Polnische hinein, wenn
es nicht etwa blosz ein error calami sey. Dasz nicht blosz mit Giskra und
unter Ferdinand II., sondern auch friiher schon, unter den gemeinschaftlichen
bohmisch-ungarischen Konigen, viele Bohmen nach Ungarn gekommen sind
und sich da angesiedelt haben, ist eine ausgemachte Sache. Doch ich will
Ibnen nicht vorgreifen. Mit Sehnsucht Ihre giitige Antwort erwartend verbleibe

Ihr aufrichtiger Verehrer
Joh. Kollar m. p.

-

Dva listy Kollarovy Samoslavu Hrobonovi.

Zaslal Jan Cimrak, ev. faraf v Sielnici.

I.

Premily Priteli!

Velike potešeni zpusobilo mi onehdejši psani Vaše, v nemž ste mi zpravu
sdelili o nadejnem zrustu naši narodni veci, na Vašich školach a v sousedstvi.
Ja se raduji, když i jen jednoho Slovaka vidim k sobe prichazeti a k narodni
povedomosti procitovati: tim vetši rozkoši plapolati musi srdce me, vida cele
zastupy mladeže z dlouheho snu povstavati. Pri teto radosti, aby se v za-
rmutek neobratila, jednu prosbu vzkladam na srdce Vaše, totiž: učinkujte na
stalost charakteru našich slovenskych mladikuv, aby tento ohen k narodu ne-
byl jen slameny, okamžity: ale aby trval anobrž vic a vice se zmahal v celem
živote. Smutna zkušenost poučila nas tomu: že množi, pokud ve škole byli,
vfeli a horeli plamenem k narodu a k reči, prišedše ale potom do života, do
uradu, mezi protivniky a utrhače naše, ochladli aneb aspon lhostejnejšimi se
stali. Pokud tento charakter nezmenime, nezpevnime a nestužime, nic z nas
nebude, veždy budeme predmetem opovrhovani. Sama laska k narodu a znamost
materčiny nas ješte nespasi: musime tyto veci i ze srdce a z hlavy do života
presaditi, je i pfed svetem ukazati, s nimi žiti i mriti.

Budete-li mi ješte jednou psati, prosim, nestežujte sobe poznamenati ty
knihy ode mne vydane, ktere ve Vaši knihovne už mate: co ješte chybi, snad
budu v stavu Vam to poslati, ač prave z nekter^ch staršich spisuv svych už
ani sam vytisku nemam.

Bohyne Slavy tiskne se prave dvanacty arch: toho tydna poslali Slavove
Bfetislavšti 13 pfedplatitelu na toto dilo: ze zvlaštniho ohledu k našim mladym
bratrum zpustil sem jim z predplatku co jen mi možne bylo, totiž dva dva-
catniky, tak že misto 2 zl. stribra oni jen 1 zl. 20 kr. složili. Tuto levnejši cenu
predplatku podavam i Vam, jestli se Vam libiti bude: a vsak tak, abyste mi
to čim skur oznamili a predplatky asi na budouci pešfansky jarmark poslali,

55

naleznou-li se u Vas nektere To však jedine na žaky se vztahuje, a prosim
Vas, aby ste se radeji ani nikomu nezjevili, abych omrzlost od jinych proto
zkusiti nemusel. Račte to i svym v Kežmarku a v Prešovč študujlclm pratelum
pod ružf sdeliti.

Vyfid’te srdečne me pozdravem' pp. Hlavačkovi a Tomašlkovi. Mčjte
se blaze.

Vaš upflmny prlznivec
Jan Kollar m. p.

V Pesti, 29. fljna 1838.

Sr. Wohlgeboren Herrn Samoslaw Hrobony Theologie Studirenden arn
evangel. Lyceum in Leutschau p. Kaschau.

II.

V Pesti, 22. listopadu 1840.

Mily Prlteli!

PsanI Vaše ode 17. listopadu takovou radost mi pusobilo, jakovou za-
hradnlk cftf pri uzrenl krasne rozvinovati se počlnajlclho kvčtu v zahrade sve
v jarnlm čase: do jeho radosti mlcha se peče a bazen, aby mrazy, červi,
vichrice neb jine pnhody kvetu tomu neuškodily. Proto prosim a napomlnam
Vas, zflstante do smrti, pri všech promenach a pokušenlch, temto ušlechtilym
umyslum veren, ktere ste v listu svem tak uprlmne a slibne projevili. Jsou ho-
diny, kdebych sobe zadal Vas všecky, mladi Slovaci a bratri moji, vflkol sebe
miti, naručlm svym obejmouti a k srdci pritisknouti; ale jsou i zkušenosti a
okamženl, ktera nevymluvnou trpkost a bolest v utrobach mych rozlevajl.
Kdyby ješte tech nekolika stalych a nepromenitelnych Slovaku mladšlch mou
nadeji jakž takž nepozdvihovali, již by cele byla padla, a ja temer všecku dfl-
vernost ztratil a zoufal nad možnem zkvetnutlm naši uvadle llpy. Nehnevam se
ja na naše protivnIky, každy z nich dela pro svfij narod co muze: ale na ty
tak mnohe chabe a slabe, plitke a vrtkave duše synuv našeho naroda, kterl
ve školach a v mladosti takovym ohnčm plapolaj!, že by se domnlval, že
Tatry nekdy z koren vyvratejl: ale sotvy do skutečneho života prichazeji,
chleblk  a prlzen Domini Splis jest jim nade vše. Nechcif jich jmenovati, ale
znamf jich cele pluky. Hoden-li jest takovy narod vzkrlšenl a života? Chvali-
tebneji bylof nam večite drlmati, nežli procltiti k takove hanbe celeho sveta.
Proto jako ten tam: Nemo ante mortem beatus —: tak jd již nynl nikoho za
Slovana nedržlm, prve nežby rovnlk prešel a ne peknym slovem a počatkem,
ale skutkem a celym životem toho dokazal.

Toto však Vas myliti a zarmoutiti nema, nybrž radeji vesti ku prisvojeni
sobe pevne, mužske stalosti, k nezlomne a nezmordovanč setrvalosti narodni až
do smrti. Predkem sobe myslite, co Vas a každeho horliveho Slavomila čeka:
aby Vam potom i to nejhoršl nic no veho a odstrašitelneho nebylo. Muslmet
skrze mnoha souženl vchazeti do kralovstvl božlho, do jehož hranic i narod
a reč patri. Co mne nejvlce večer nieho života zhorčuje a nejhlubšl vnitrek

56

srdce meh o tryzni, to jest tato časta bezcharakternost, vetrnoduchost, nespo-
lehlivost našich Mladoslovakfiv: my stavime na pisku a ne na skalach. Dokud
sobe, co do charakterfi, pokoleni špartanske nevychovame, ktereby všudy,
ve všech okolostojnostech, pri hladu i sytosti, na ružfch neb bodlačich, totež
nezustavalo: až potud nic nebude z nas, nejsme hodni narod a narodnost miti.

Vy muj soud o Vas a Vašich pracech žadate? Počatek tak pekny a vy-
born^, že Vas do poetu tech zaječich duši nikoli nekladu, ktere nadeje zbu-
zuji, aby je potom tim bolestneji zmarily. Nasledujte jen tah a sept sveho
Genia, kam Vas nejmocneji vede či k basnietvi, či k rečnietvi, či k libo-
mudretvi: my všeho potrebni sme. Stojiče na pfide československe neste se
všudy ku vzajemnosti kmenfiv celeho narodu. Vzdelavejte ne pouze hlavu
a ducha, ale i srdce a charakter svuj, jako na muže sluši. Od politickych šu-
milebu se chrante: ale za narod a reč se stfizlivym hrdinstvim bojujte co
Ivove.

Mejte se blaze.

Vaš up?imny pritel
J. Kollar m. p.

Hloupe matlaniny o Jitrence v Taršalkodo asi pred tydnem tištene, snad
ste již četli: i mne tam ten ztfeštenec lživou pomluvou osočil, to všecko vsak
ani opovržeru' hodno neni.

Blahorodemu Panu Samoslavovi Bohdaru Hrobonovi posluchači bohoslovi
na evangelickych školach v Bretislave.

Dobrotou.


Drobnosti zo života Kollarovho v Pesti.

Andrej Lan Štjak, teraz ešte žijuci ev. farar horno-zelenicky v nitr.
stolici, stravil skoro poltreta roka pri boku Kollarovom. Kaplanoval u neho
od r. 1846—1848, prave v tych burlivych časoch, v ktorych mnoho Kolla-
rovskycb pamiatok zahynu!o. Šedivy a roduvernj'- starček tento piše: »len
pieta k zvečnelemu, u ktoreho som vyše dvoch rokov domačim bol, vedie
ma k tomu, bych mimo tych dat, ktore do hrobu so sebou vezmem,
to, čo verejnosti, bez rozdielu rodu a narodu patri, sdelil«.

Jedonkraf, majuc snad’ umysel mna k činnosti povzbudit*, sdelil mi doverne,
o svojej mladosti toto: Ked išiel som do Nemecka na universitu, matka dala mi
na cestu jedon tvrdji toliar t. r. tereziansky a nič viacej. Tento toliar,
trebars aj v nudzi postaven^ nestrovil som, lebo pren oteč moj a stryc, čo
o pozostalosf otcovsku, preli a potekali sa. Lpela tedy na nom krev bud’ otca
alebo stryca mojho; preto za hriech pokladal som zbavit sa ho. V istom čase
boly na universitnej tabuli v Jene thesy k vypracovaniu vypisane a tiež od-
meny pre študentov určene. Jednu vypracoval som a obdržal odmenu -— bolo
mi pomoženo. K toliaru tomuto Kollar choval sa so zvlaštnou pietou: ne-
premenil ho nikdy, a ked vratil sa z Jeny, odovzdal ho zase matke svojej.

Roku 1837 Kollar volany bol na lepšiu, vynosnejšu faru. Povolanie
neprijal a povedal: »Miia Pešf Kollarom učinila!« Tu našiel tedy prime-
rane miesto pre seba. Kollar neprijal ponuknutu mu faru sv. mikulašsku, trebars
mu cirkev peštianska aj tych 600 zl. tažko splačala. A kolko musel pre nu
trpet!

Mal on dlhotrvajucu pravotu, ponevač Nemci a Madari nechceli samostatnu
cirkev slovensku uznaf a Slovakov chceli spoločneho chramu a pribytku far-
skeho zbavit*, o čom aj mnohe v rukach Kollarovych nachadzajuce sa akta sved-
čily; ale pomocou svojich ochrancov — medzi ktorymi aj jej Vysosf pani
palatinova bola — Kollar zvifazil. V dobe, ked pravota priliš dlho sa tiahla,
bolo to r. 1830—33, Kollar pisal Mladenovi, by mu v Čech&ch jakukolvek
faru našiel. Jungmann odpovedal mu: »Pytal som sa u ev. a. v. pana seniora,

58

či nenašlo by sa pre Vas dake miesto, ale zapornu odpoved’ som dostal; ne-
pozostava nič ineho, než nejaku vychovate!sku stanicu pre Vas hfadaf u našej
vysokej šlachty; avšak lepši je chlieb vlastny-, bars aj skromny, než cudzi,
čo aj skveljk«

Bol som mladik asi 26ročny-, po dennej prači vždy som si rad pospal, oby-
čajne na rano dobre sa mi spalo; ale zvečnely, držiac sa snad toho: » Aurora musis
amica«, už svojim kašlom — bol som oddeleny od jeho pracovne len dvermi —
a vobec každe rano skoro ma budil. Pri pracach svojich radii sa mnohokrat
so všetkymi slovnikmi: požrem ešte do tohto — hovorieval — jak ponima vec
ten a ten. Svoju povestmi pracu »Staroitalia« odporučal najprv spoločnosti
jazykov (Societas linguarum) v Rime. Prosba bola latinska, rnnou odpisana.
Zaujal sa za nu vraj aj Jeho Veličestvo cisar-kral, ale bez vysledku.

Na slavnost', usporiadanii na oslavu srbskeho basnika Milutinoviča pešt-
budinskymi Srbmi, Kollar povolal aj mna. Tam rečnilo sa mnoho, a reči mla-
dikov často pretrhovane boly hlučnym »Živio« posluchačov. Ja poznal som,
a divil som sa nie tak krasnej reči Polky, nie hrdinstvu Cešky, nie otvorenemu
srdcu Slovenky, jako krase Srbkyn! Po mnohych rečiach povstal Kollar a pre-
hovoril československy asi toto: Milutinovič kedyko!vek cestoval do Viedne,
u mna sa zastavil, a ja jako všetkym, tak aj Vam Srbom prajem dla toho
srbskeho: »Klas slaby, snop pevny!«

Na tieto slova ozvalo sa zo všetkych pritomnych hrdiel: »Živio Kollar!«

Jakou laskou choval sa k narodu, vysvita aj z tohto. Mal sluhu katolika
z Oravy; posluhoval on aj u predavača, ktory svoj stan a veci zo sklepu far-
skeho denne pred faru vynašal a vn&šal. Raz predavač nebol spokojny
s jeho pracou a povedal mu: »Dummer Slovak!« Mimo iduci Kollar to začul
a povedal predavačovi: »Sie beleidigen damit eine ganze Nation; ich werde
sie sammt ihrem Kram hinausvverfen lassen!«

Rokom pred povstanim Kollar dokončil svoje diela, vyjmuc »Staroitaliu«.
Na tejto dla toho »nonum prematur in annum« najviacej pracoval a dal jej
»Ultimum Colophon«. Najdi! sa možno niektori, čo myslia, že Kollar zabudol
na to, čo povedal o Homerovi Dankovskeho, že ho totiž Dankovsky za vlasy
do slavianskej lebky faha. Avšak dielo toto je na etruskych, oskych, umbri-
ckych tabellach, na dejepise a jazykozpytu založene, na materiale, ktory si v Sze-
chenovskej (teraz musealnej) a v inych zahraničnych knižniciach nadobudnul.
Kollar bol slaby, nezdravisty človek; mimo rozsiahlych prač »na naroda roli
dedičnej« venoval sa aj svojej cirkvi, tak že, dla svedectva grofa Zayho, pre-
boriac menoslovu cirkevnemu cestu, prišiel o oči, a predsa pracoval vždy
mnoho a len jednu hodinu obetoval na prechadzku, po večeroch: ked čitanie
velmi obtažne mu bolo, poprosil svoju paniu, dceru Ludmilku alebo mna, by
čitali sme mu a vybavili niektore dopisy.

Najviacej hneval sa, ked vytrhovali ho ludia z prače: niekedy sa mu ani
dvere nezatvaraly.

Raz prišiel k nemu isty Bobček, rodom z Oravy, bol presbyterom.
Kollar bol prave v prači pohruženy, obloženy kopami lenih a papierov:
»Len rychle, rychle, nemam času,« povedal komotne vykladajucemu presbv-
terovi. Tcnto vsak zase začal poznovu »ab ovo Laede« čelu historiu. To rozčulilo

59

Kollara: »Povedzte, čo chcete, a nehovorte daromnice,« povedal mu zkratka.
»Ale ved’ ste vy naš pan farar,« začal zase; toto ho dohnevalo a ukiazal mu
v nahlosti dvere. »Oho!« zkriknul presbyter, »tu som ja fararom!...« Kollar
urazen;y a rozhorčen^ klesol na pohovku.

Jako znamo, Kollar mal na vrch hlavy plešinu. Ponevač oproti prievanu
bol velmi citlivy a v kostole inač chranit sa nemohol, kupil si malu čiapočku
a tu si v kostole daval na hlavu. Z tohto povstala cela vojna medzi nlm
a cirkevnlkmi. Tito nechceli ho v čiapočke ani videt a odponičali mu paruku;
on nechcel a povedal, že nebude zo zvierat chlpy alebo vlasy z mrtvych
a Boh vie z koho na hlave nosit. Inače oblubeny bol aj u Nemcov: ked’ ne-
meckemu fararovi pokrevna zomrela, jeho nemecka tnichloreč všetkych k slzam
dojala.

Jako kazatel’, tak sa choval i sta občan. Ked’ roku 1848 pred madarskfm
museum velkč shromaždenie l’udu sa vydržiavalo, povedal, že sila a moc po-
chadza z jednoty. Na tomto shromaždenl sučastnili sa aj Poliaci; Kollar za-
zlieval jim to. V burnych dnoch revolucie cela Pest chodila narodnymi
(madarsk^mi) kokardami ozdobena; kto nemal kokardy, bol insultovany ahano-
beny od uličnlkov. Kollar, aby vyhnul neprljemnosfam, pripnul si tiež talcu ko-
kardu. Jako lnul ku svojmu kralovi, dokazuje aj to, že, ked' v čele povstania
stojacl Kossuth onemocnel, povedal: Už ta nemoč ukazuje, že predsavzatie
jeho je nad možnost.

Avšak čo tyka sa toho ohlasu »peštianskych Slovanov« z r. 1848 v »Kve-
tech« vyšleho, muslm vyznaf, že nebolo tak myslene, jako bolo pisanč. Kollar
sam uznal ho neskoršie za prehnane!

Kollar mal raz kazen o »jazyku«. Vyznat muslm, že mnoho du-
chovnych i svetskych klassikov čltal som; krasne hovori aj Jalcub apostol
o jazyku; Cicero bol slavny rečnlk: ale tak hovorit o jazyku, jako na ka-
zatelni Kollar, som neočul nikdy, nilcde nemohol som sa podobneho do-
.čltat, nilcde tak obrazy reči malcaf, slyšat a videt som nemohol, lebo zrejme
perly jasaly zo slov jeho reči. Lutujem, že pri odchode svojom nevypytal som
si tuto reč na pamiatlcu.

V rodine našej nachadzaju sa aj dva obrazy z doby Jenskej. Tieto da¬
roval Kollar svojmu spolužiakovi Scholtzovi, neskoršie fararovi sv. mikulaš-
skemu, na pamiatku. Jedon predstavuje filosofiu bez čepca, druhy theologiu
s čepcom.

Roku 1848, ked’ nepriatelia jeho pripravili mu mačacinu, o 11. hod. v noči
všetci vyrušenl sme boli zo spanlcu. Niečo podobneho som nikdy neočul. Na
druhy deh pytal sa ma Kollar, či som aj ja s nlm učasf bral na mačacine ? I o bola
tedy ta mačacina! Ano, hovoril Kollar, a kričali stale: »Kollar ki« = »Kollar von!«

V prvych časoch revolucie bol vernym jeho priatelom a ochrancom kral.
radca Schedel-Toldy, literarny historik mad’arslcy; neskoršie baron Pronay
otvoril cestu jeho rodine do Viedne.


K o 11 a r o v list.

Moja nebožka dobra matka byvala za isty čas i so svojou matkou vdovou
v Pesti, ked’ slavnej pamati Jan Kollar bol ev. fararom tamže. Moja nebožka
matka nielen že znala Kollara osobne, ale ho počitovala k svojim priatelom,
ktore priatelstvo Kollar dokazal i tym, že moju matku vyzval, aby otvorila
v Pesti slovensku dievčensku školu, v ktorej ručnym ženskym pračam vy-
učovala, a sam Kollar povzbudzoval svojich slovenskych cirkevnikov k tomu,
aby do tejto školy svoje dietky posielali. Tejto škole Kollar bol vždycky
uprimnym priatelom a dobrodincom. Priatelom zostal Kollar mojej drahej matke
i vtedy, ked sa z jeho cirkve vzdialila a odišla k svoj mu vtedy ešte svobodnemu
bratovi, Samuelovi Kokešovi, ev. fararovi na Laze v Trenčansku. O Kollarovi mne
moja matka už jako chlapcovi mnoho pekneho rozpravala a zostala jeho velkou
ctiterkou až do smrti. O jeho priatelstve k mojej drahej matke a jej velikej
ucte k nemu svedči i ten list, ktory jej vlastnoručne pisal a ktory ona bedlive
opatrovala cely svoj život a mne ho jako vzacne dedictvo poručila. Adressa
a obsah listu je tento:

Slechetne a poctive panne

Zuzanne Kokešove
k odevzdani

s balikem knih na Lazech

a s obrazy v Trene. stol.

Velectena Pntelkyne!

Posilam zde pripojeny valeč, v nemž ony obrazy se dobre skroutene na-
lezaji. Potom posilam a sice za sniženou totiž polovičnou cenu 2 ex. mojich
Kazni a 1 ex. Dila basnicka, z každeho 1 ex. za / zl.  stribra; snad se u nich
a v Jejich doline za tuto tak malou cenu mine.

Naše cirkev vydala nyni i moje nejnovejši kazani, z nehož tež 6 ex. po-
silam, 1 ex. za 1 groš stribra.

Pan učitel Kadavy složil již urad svuj u nas dobrovolne a odebral se
dnes rano do svd vlasti Cech. Zdejši mestska vrchnost (Madari) velmi ne-
slušne s nim nakladali, ze školy od dftek ho do vezeni mezi obyčejnych
areštantii odvedli atd. Buh vi, co z toho blazniveho pronasledovani Slovaku

bude.

S pozdravenim pana bratra zustavam Jejich

k službam hotovy
Jan Kollar.

8. června 1848 v Pešti.

Sdeluje Julius Žarnovicky , ev. farar v Pezinku.

Jan Kollar ve Vidni 1849-1852.

Sebral Josef Karasek.

Bourlivy rok 1848 prinesi s sebou mimo jina prekvapeni ministerstvo
Schwarzenbergo-Stadionovo, od nehož očekavali slovanšti' narodove splnem'
mnohych tužeb svych. »Politika cisarskeho domu byla posud vyhradne nemecka,
nyni pry- bude prtzniva Slovanum« — toto thema probfraly češke listy nejroz-
manitejšim zpusobem. (Sv. p. J. Helfert: »Vznik ministerstva Schwarzenbergo-
Stadionova«, Osveta 1891 ) Bšh udalosti prinutil statniky rakouske, že hledeli
narody dynastii Habsburške verne odmeniti rovnopravnosti a zaručenim prava,
jake jim prirozene patri. Na nejvyššich mistech podporovala se myšlenka, aby
Slovensko bylo vyloučeno z Uher a nabylo jiste samostatnosti. Za tim učelem
povolan take Kollar do Vidne jako »duvernik« vlady čili, jak se podpisoval,
»Vertrauensmann des k. k. Ministeriums in ungarisch-slavischen Angelegen-
heiten«.

Na vyzvani ministerstva prijel Kollar do Vidne dne 18. brezna 1849
(podle zpravy sl. Semberove), ač byl jeste dne 15. brezna v Pešti, odkud
psal žadost za podporu vevodovi Meklenburskeinu. Z počatku bydlel ve Wallner-
Strasse č. 265, III. posch. a teprve pozdeji pristehovala se za nim chot jeho
s dceruškou, pri čemž se Kollar nebezpečne nastudil, a katarrh, ktery si utržil,
neopustil ho nikdy. Z Vidne psal již 22. brezna list »Mine«; dopisy tyto,
prave uverejnene v »Časopise Mus kral. č.« 1893 byly pro mne tim zvlašte
duležity, že radu mych domnenek potvrdily.

Kollarovi jako »ditverniku vlady« bylo uloženo, aby vypracoval plan, jak
by se bez odkladu mela rovnopravnost na Slovensku zavesti. Obdržel čtyfi
otazky, na ktere mel se vši uprimnosti a dle nejlepšiho svedomi odpovedeti.
Otžzkam temto venoval Kollar veškery čas po svem prijezdu do Vidne, a pilne
se memorandem onim obiral. Hned z počatku predstavil se Kollar vsem mi-
nistrflm a rozhodujicim osobam, ktere mely pro neho laskava slova, ba i sliby.
Vedelo se totiž ve Vidni, jak težke postaveni by mel Kollar po svem navratu

63

v Pesti, a proto se hledelo, aby mohl zustati zde ve Vidni bud’ v statni tiskarne
nebo v bibliothece, ježto do Olomuce se nechtelo zase Kollarovi jiti. Z do¬
pisu v j eho, kterč zasilal v teto dobe sve »Mine«, vyzniva starost o budoucnost,
rodinu a zvlaštš o rukopisy. -—Videnška slovanska společnost privitala slavneho
pevce »Slavy dcery«, jenž byl naposledy ve Vidni r. 1844, kdy Kopitar ležel
na smrtelne posteli (Cestopis II. 2.), s naležitou uctou a pozornosti, ba i Nemci
znali jeho spisy. Obzvlaštni priznivci jeho byli Stadion, a »prava ruka jeho«,
stat. sekretar p. bar. Helfert, a min. Bach, kurator Akademie nauk. V prazd-
nych dobach stykal se Kollar s byvalymi znamymi svymi z Pesti, nejvice
Doležalkem, jenž hledal talce zaopatreni ve Vidni; s nim zachazeli odpoledne
do kavarny Gerlovičovy, strediska zdejši slovanske společnosti, kde Doležalek
seznamil Kollara s Rybičkou a Vukem.

Za prvni mčsic obdržel Kollar jako duvernik čtyri  otazky, na ktere
inči odpovedeti. Laskavosti J. Excell. pana barona J. Helferta obdržel jsem
dve z techto dosud neznamych dobrozdani, jež podavame tuto v kratkem
vytahu; tykaji se školstvi a spravy cirkevni.  Psany jsou nemecky,
v archovem formatu, a jsou obsahem duležity prispevek k životu a zasadam
Koilarovym.

Obširne dobrozdani o školach slovensk fch  ma tento titul: »Ge- *
danken und Plan  zu einer zeitgemassen Reorganisirung der Schulen  und
des gesammten Volkserziehungswesens  in der osterreichischen Mon-
archie besonders in der Slovakei von Johann Kollar«,  a jest již čtvrte
a posledni dobrozdani, jak se z uvodu dovidame.

Vysoke ministerstvo uložilo Kollarovi jako dflverniku tyto čtyri otazky:

1. Co jest na Slovensku bez prodleni nyni činiti, aby byli Slovaci pre-
svždčeni, že jest jejich narodnost s uherskou nejen theoreticky, nybrž i prak-
ticky stejne opravnena;

2. O organisaci protestantske cirkve v Uhrach a dotaci jejiho knežstva;

3. Zavedeni radu obecniho na Slovensku a k tomu nutne rozdeleni teto
zeme na kraje a okresy;

4. Jakych prostfedkuv jest treba, aby byla slovacka narodnost v budouc-
nosti proti mad’arskym prehmatum zajištena? nasledovne, co jest ustanoviti
ve školach?

Ponevadž již Kollar na prvni tri otazky odpovedel a sve operaty o tom
zadal, zustava jeste tato posledni otazka o školstvi. Že dobrozdani toto bylo psano
k rukam Excell. Plelferta, vysvita z konce jeho: »V ostatnich bodech tykajicich
se školy a vychovani, jichž se zde (Kollar) nedotyka, na pr. o navšteve škol,
školni rade, budovach, ustanoveni, propušteni učiteluv etc., soublasi spisovatel
s tištenym rozvrhem  p. min. rady Exnera o verejnem školstvi v Ra-
kousku a se spravou obecni?ch škol  od pana statniho podsekietare
Helferta,  kterou mu v rukopise sdelil, a proto považuji za zbytečne, abych
ony vyborne rečene veci a vhodne pro všechny školy rakouske monarchie
take zde ješte opakoval.«

V celku obsahuje toto dobrozdani 94 stranek na pul archu, zadano bylo
r. 1849, jak z noticky na prvni strdnce (psane rukou Excell. Helferta) vysvita.

6 4

V uvode slibuje Kollar, že bude prihlizeti jen k prakticke Strance, a proto
se bude paedagogickeho theorisovani vysth'hati. Školy byly ode davna jeho
zamilovanym predmetem vedle jeho uradu, ktery byl bez toho se školou uzce
spojen; školstvi a vychov4ni naroda venoval vždy nejvetši pozornost: byl po
dva roky predstavenym a učitelem na sirotam ustave v Prešpurku a privatnim
vychovatelem u nekolika rodin; navštivil na svych cestach po Nemecku, Svf-
carsku, Italii a Chorvatsku velmi mnoho škol, universit a vychovavacich ustavu
s pozornem učastenstvim; mel učast na vyročnich sjezdech učiteluv a pro-
fessorfi z celych Uher v Pešti; byl jmenovan členem skoro všech kommissi
a deputaci, ktere mely nove školni plany vypracovati, nove methody zkoušeti
a navrhovati, nebo dokonce nove knihy školni spisovati. Tyto nahledy jeho
nejsou tedy nic jineho než vysledek 301ete zkušenosti ve školstvi a vycho-
vatelstvi. — V II. hlave 3. oddeleni pod 3, kde o lyceich a fakultach mluvi,
ponechava dosavadni rozdeleni, jake panovalo v Uhrach.

I. hlava:  podava 13 všeobecnych, paedagogickych zdsad  nebo
rad pro všechny, zvlašte pro školy. St. 7.

II. hlava:  Rozdeleni škol 10.

I. oddil:  obecna škola 11.

I. škola materska (opatrovna) 11, navod k tomu podava »Skolka« od
Jana Svobody. — 2. obecni nebo mistni škola 12.

Na obecne škole musi byti dite čtyri roky, a navštevovati

1 rok: nazornou školu (Anschauungsschule) 16.

2 » Nachzeichnungsschule 19.

3 » Begriffschule 22.

4 » Reiseschule 23.

Pri každe tride odporouči knihy žakovi a rovnšž učiteli, a vytyka jedno-
tlive pripady, kterym jest učiti.

II. oddil:  meštanska škola 24.

1. rozdil mezi mestskou a venkovskou školou.

d)  Lehrschule (naukovna) 33.

ti)  Gewerbschule (prumyslna) 35.

c)  Wissenschaftsschule (vedovna) 37; zde se mela podavati take popu¬
larne filosofie, popularne pravni veda, h) »uplna znalost materštiny a jeji
srovnavani s ostatnimi dialekty a jazyky».

III. oddil.  Učene školy 43.

A. Gymnasium (nižši) 43.

1 rok Grammatika 43.

2 » Syntax 45.

3 » treti grammatika 45.

4 » čtvrta grammatika 46.

Ve všech tridach bylo po 8 hod. latiny, v treti a čtvrte po dvou hod.
fečtiny.

B. Vyšši gymnasium nebo škola humanni.

1 rok 47.

2 » 48.

65

Matersky jazyk: »Srovnavani spisovneho jazyka s ostatnimi narečimi
znalost klassikuv. V druhem roku: literarni historie a mythologie.«

C. Lyceum nebo vysoka škola.

/. filosoficke oddeleni 49.

1. logika 50.

2. fysika 51.

V druhem roče: dejiny slovanske (4 hodiny tydne).

2 .  pravnicke oddeleni 53.

1 rok —.

2 » 54.

J. theologicke oddeleni 54.

1. rok —.

2. rok 55.

U všech strednich a vysokych škol ma byti učitel telocviku.

4. oddeleni: Zemska škola a universita 56.

O tom se rozepsal již v »Organisaci protestantske cirkve v Uhrach«.
Stežuje si na to, že Slovaci nemaji sveho centra.

III. hlava,  velice duležita »O reči vyučovaci v čistych asmišenych
obcich«  58.

Nejvetši neštesti Slovakti se zakladalo v tom, že nemeli dosud svych škol:
duch jejich nebyl narodni. Maclarsky jazyk opanoval školu, cirkev a vefejnou
spravu. Tou phcinou se intelligence odnarodnila, a každy milovnik vlast-
niho jazyka poldadan za nepritele Uhrflv;  na to si stežuje na madarisovane
a neštastne nasledky toho pro život. Tomuto smutnemu stavu musi se stati
podle cisarskeho slova »rovnopravnost všech narodnosti« (»Gleichstellung aller
Nationalitaten«) konec. Že v tom ma Slovak pravo, toho mu nebude v 19. stol.
žadn^- humanne smyšlejici občan rakousky, ba ani Madar upirati. Mimo pravo
prirozene maji k tomu Slovaci naroky pro sve zasluhy o rakouskou monar-
chii. Jen pri rovnopravnosti zmizi nepratelstvi mezi jednotlivymi narody. Ač
se Košutovci i konservatiste budou rovnopravnosti opirati, treba pravde za-
dost učiniti. Vyučovani ma se diti vždy v materštine. Ve smišenych obcich
jest škola vetšiny obyvatelstva, ač se k menšine musi prihližeti (zvlašte pri
naboženstvij. Za novych pomeru bude se treba vice držeti vzdelanejši, spo-
lečne spisovne reči, ktere Čechove nekolik stoleti uživaji; to bude miti tu vz¬
hodu, že učebnice budou lacinejši než dosud.

IV. hlava Topograficke rozdeleni škol.  Kde maji byti nižši školy
na Slovensku 72. Vyšši školy 74.

I. hlava. Školni potreby 75.

II. hlava. Učitelske praeparandy  80.

1. Jejich potreba.

2. Kdy a kde maji vstoupiti v život? 82.

o. Vek kandidatuv — 18 let 83.

4. Prakticke a theoreticke vzdelani 84.

5. Rozvrh učeni 85.

6. Odb. učitele, methoda pro vzdelani učitelfi pro slepe, hluchonemeab!be87.

7. Dalši vzdelani učiteluv již ustanovenych 88.

Jan Kollar,

5

66

III. hlava: Denni 1 isty, volna associace, aby mohl narod volne
sve mlnenl vysloviti.

Podobne myšlenky, tykajlcl se rovnopravnosti českeho jazyka na školach,
podal Šafaflk v »Čas. Mus. kr. d« 1848 II. 171 — 1117. pod nazvem »Myšlenky
o provedenl stejneho prava českeho i nemeckeho jazyka na školach ceskych«
nasledkem čtvrteho članku ustavni listiny od 25. dubna 1848 »pojištena jest
vsem narodutn neporušitelnost jich jazyka a narodnosti«. V podobnem smyslu
psal tehdejšl redaktor Musejnlka Vocel r. 1849 II. Go. »O zvelebenl stred-
nlch škol«.

Nasledek dobrozdanl Kollarova byl, že se na slovenskych školach počalo
bedliveji prihllžeti k češkemu jazyku, zvlaštč na gymnasilch; bohužel trvalo to
jen zcela kratce, asi dve leta.

Druhy spis tyče se organisace protestantske clrkve v Uhrach (40 stranek
archovych) a ma titul »Entvvurf  einer Organisirung der protestantischen
Kirche in Ungarn nach Grundsatzen der Reichsverfassung fur das Kaiserthum
Oesterreich dto. 4. Marž und des Gemeinde-Gesetzcs — auch fur das Kaiser¬
thum Oesterreich dto. 11. Marž d. J. so \vie auch mit gebuhrender Beriick-
sichtigung der neuen Organisirung der protestantischen Kirche in anderen
europeischen (sic) Landern, vorztiglich in Deutschland von Johann Kollar*.

Spisovatel tohoto rozvrhu obdržel od p. hrab. Mailatha dne lo. dubna (1819)
tyto otazky (cf. Čas. Č. M. 1893 str. 203):

1. Ma se organisace protestantskeho duchovenstva v Uhrach podržeti?

2. Jake zmeny je treba v organisaci protestantskeho duchovenstva zavesti ?

3. Jak ma byti protestantske duchovenstvo v Uhrach dotovano?

Obsah je tento:

I. dil.  Všeobecne zasady:

1. Kfestanska clrkev vubec, protestantska zvlaštč 5.

2. Pomer clrkve k statu 6.

3. Protest clrkev a nove zrlzene clsarstvl Rakouske 7.

II. dil.  Zvlaštnl užiti techto zasad na protestantskou clrkev
v U h r a ch.

1. Mlstnl a clrkevnl obče. 9.

. 2. Seniorat 14.

3. Superintendence 18.

4. Rlšska synoda ve Vidni 24.

III. oddil.  Jine otazky a predmety tykajlcl se protestantske
clrkve.

1. Nemočnost protestantske zemske  obče v Uhrach 26.

2. Protestantska clrkev a matersky jazyk 30.

3. Vedecke ustavy protestantske clrkve 34.

4. Dotace duchovenstva 36.

5. Pomery protestantske clrkve k ostatnlm vyznanlm 39.

Dobrozdanl toto je celkem razu praktickeho, a proto by zajlmalo pouze

kruhy odborne; 1. a 2, III. dllu jsou vsak kulturne i historicky duležity.

67

Jako duvernik dostaval Kollar denne' 4—5 zl. (cf. Čas. Č. Mus. 1893,
str. 197.)

Najdeme-li časopis nebo nakladatele, uverejnime tato dobrozdani nemecky
jako materialie k životopisu Kollarovu.

Prvni mesice pobytu Kollarova ve Vidni zamestnala jej hlavne tato dobro¬
zdani; s počatku bydlil ve Wallnerstrasse, pozdeji v Bockgasse (Ungarn-
gasse) 364., v dome reckeho obchodnika Diamantini-ho, v II. poschodi, a pod
nim zustaval v temž dome privetivy pritel studentstva, prof. A. Sembera.

Kratce po prijezdil Kollarove do Vidne nastal v živote jeho duležity
obrat — Kollar se stal universitnim professorem na zdejši universite — »Pro-
fessor der slavischen Archaologie«. Nechybime, tušim, rekneme-li, že. se tim
davne prani jeho vyplnilo; universita byla asi dlouholetym idealem Kollarovjim,
jestliže si dobre vykladame dosti temna slova Jungmannova z r. 1824, dne
22. srpna: »Vaše počinani z strany školy na universite jest velikanske! Buh
žehnej!« (Čas. Mus. krak č. 1880.) Rovnež s Chorvaty vyjednaval jeste ne-
dlouho pred svym prijezdem do Vidne, nemolil-li by prednašeti slovanskych
starožitnosti. Cf. zpravu o tom od Kukuljeviče v »Nevenu« a »Vesne« 1852
č. 15. a kratce ve Videnskem »Svetozoru«.

V ministerstvu vyučovani pod č. 3343/515 ode dne 29. dubna z 1849
jest rozhodnuti Jeho Veličenstva (vlastnoručni podpis, datovany v Olomuci),
kterym dovoluje, aby se stal J. Kollar mimof. prof. slovanske archaologie na
Videnške universite s ročnim platem 1000 zl. konv. m. a 100 zl. pribytečneho;
povinnosti jeho bylo, aby tydne petkrat bezplatne prednašel; nastoupiti mel
neprodlene. Cf. Čas. Č. Mus. 1893 str. 201. Dekret pro neho pfejal statni sekre¬
tar Helfert. Jmenovani Kollarovo bylo uverejneno ve »Wiener Zeitungu«. Ale
z obsahu dekretu v min. vyuč. uloženeho musime souditi, že Kollar sam
zadal již drive žadost Jeho Veličenstvu, v niz upozornoval na duležitost slo-
vanskych starožitnosti; k žadosti teto pripojil svou autobiografii, kterou (dosud
neznamou) mam take v rukou a jinde uverejnuji. Je proto duležita, že šaha
až do r. 1849, tedy na sklonek života Kollarova, a pak že vykazuje vlastni
prehled jeho spisiiv. Nasledkem tohoto curricula vitae podal teprve ministr
vyučovani dobrozdani k cisari, ktere došlo nejvyššiho potvrzeni. V dobrozdani
ministerskem byl predložen J. Vel. obširny vytah o živote a spisech Kolla-
rovych — »jichž vice jak 20 vydal«.

Prednašky sve Kollar mel počiti v zimnim semestru r. 1849—50, četi
»Uber Umbrische Alterthiimer und Inschriften«,  insbesondere iiber
die Iguvinischen Tafeln, in Beziehung zu dem Altslovenischen, wochentlich
5 Stunden, 4—5.

Prednašky byly uverejneny v seznamu »Verejnych prednašek na c. k.
universite ve Vidni« (Jahrbuch tato leta prave nevychazel), a česky ve »Vesne«
1851, str. 200, 455. Kollar čital v budove akademickeho gymnasia. Na uvodni
jeho prednašce byli tež zdejši slovanšti vynikajici mužove, a konala se
v Theresianu.

Podavame tuto prehled prednašek, ktere mel o slovanskych starožitnostech :

Zimni semestr 1850—51: »Uber slavische Alterthiimer in Nord-

d e ut  selil and,  besonders uber die Rhetra-Prilwitzer Giitzen«, po sve ceste do

*

68

Meklenburka. Letni'semestr 1851: »Pokračovanl prvniho behu«. Konec 15. čce.
Zimnl semestr 1851—52: »Uber den zweiten mythologisch- astrono-
mischen Theil der Rhetraischen Alterthiimer,  oder liber den Zodiakus
der alten Slaven, verglichen mit dem indisch-agyptischen Thierkreis, und liber
die Achtheit der zu Rhetra-Prihvitz ausgegrabenen Alterthiimer«. Uvodni pred-
naška jeho: »Prlmluva pri otevrenl archaologickych prednašek« ze dne

15. rljna 1851 se zachovala, a jest otištena ve »Vesne« 1851, str. 487. Bvlo
by dobre čteni toto, ktere nese znamky romantickeho, a preče uprlmneho
snažen! Kollarova, .znova vydati.

Posluchaču nemlval Kollar mnoho, 5—8, jak je pochopitelno jednak z pred¬
metu samotneho, jednak pro tehdejš! smutne pomery narodnostni. »Vesna«
1851 str. 336. »Trpce se musil p. K. vyznati strany navštevovanl pfednašek,
že nen! ješte doba, kdež by naši synove do chramu slovanske vzajemnosti
dychtive chodili, obdivujlce se pozustatkum byvale slavy a velikosti narodni umy
a vzdelanošti.« Jako o učiteli psal o nem Sojka ve spise »Naši mužove« str. 126
takto: »I hovorili jsme dlouho o vlasti sve, a když jsme dohovorili, podal mi
svou pravici a pravil: »Doufati velim — zoufati branim.«  Poznal jsem
otce mileho, jenž miluje ty, již k nemu se utlkajl, poznal jeho nezkalene,
večne pro narod slovansky laskou nadšene srdce — za nedlouho i pfltelc
sveho.« Podarilo se mne, že jsem našel byvaleho posluchače Kollarova, pana
F. Hiibschmanna, vrchnlho kommissare namofnictvl. Kollar byl spiše prltelem
studentstva nežli učitelem; obyčejne pfednašel z pameti, a když vykladal
»Slavy dceru«, tedy citoval cela mlsta z »Vykladu«, latinska, recka, nemecka
nazpamet. Pfednašel se zapalem, uprlmne, tonem pflvetivym, takfka sousedskym
jako v rozmluve. Obzvlašte rad etymologisoval, a tu vše dokazal; o jednom
slovu dovedi pul hodiny, nebo i hodinu mluviti. Pfehazoval hlasky a dokazoval
tak dlouho, až byl tvar — slovansky. K posluchačum se choval pratelsky.
Pozdeji zamyšlel pfednašeti o »Libušine soudu« a o »Igorovi«, ale nedošlo
k tomu.

Roku 1819 musline zaznamenati ješte činnost Kollarovu v »termino-
logicke kommissi« (Juridisch-politische Terminologie flir die slawischen Sprachen
Oesterreichs« 1850), ktera se sešla navodem dvor. r. p. dr. A. Becka, jenž
rldil take prakticke potreby teto kommisse. Predsedou jejl byl P. J. Šafarlk,
a členy českeho oddelčni p. Beck, Erben, Rybička, Šembera; Slovaky zastu-
poval Kollar a Kuzmany. Z ostatnlch mužuv uvadlme Miklosicha, Vuka Ka-
radžiče, Mažuraniče, Plolovackeho. (Popis teto kommisse se naleza v uvedene
knize od Safaflka.) Kommisse tato zasedala tri meslce, totiž po srpen, zarl a listo-
pad, a proto se členove jejl denne vzajemne navštevovali Jednotlive zpravy
sdelil mne slovutny p. dvor. r. Rybička, ktery vypisoval frase z dosavadnlch
slovnlkuv; on a Erben byli pravnlky. Zvlašte v hornictvl konaly p. Rybičkovi
vyborne služby jeho vedomosti, a byl takfka jediny, ktery znal hornickou
terminologii. Kommisse se rozešla začatkem prosince. Šafaflk bydlil pohro-
made s Erbenem, jemuž do Prahy posllal Rybička korrektury. V Kommissi
teto snažil se Kollar, aby se všude mel ohled na Slovaky. To se take stalo,
a proto byla nektera slova položena tež slovensky, |ku pf. Wucher, lichva,
slov. užera (totiž z lat, usura). Mimo to chtel, aby se terminologie tiskla

Umrtm' dum Kollaruv ve Vidni.

7 °

s 10  a au , proti čemuž se Šafarik se vši rozhodnosti postavil a lozhodl se
pro v  a ou\  Palacky, jenž prave meškal ve Vidni, pry jim to mel za zle.
Zvlašte Šafarikovi pusobily nove terminy težke sny; jednou prišel do schuze
zcela nevyspaly. Celou noc pry nespal a pfemyšlel, jak by se melo preložiti
»Ministr ohne Portefeuille«, a navrhoval: »Ministr bez udelu«, ale nepfijalo se
to; v slovniku stoji: »ministr poradni«.

Roku 1850 opustil Kollar Viden a odebral se do Meldenburska v červnu,
kde pobyl 9 nedel, a vratil se zase v srpnu. Studoval tam zname modly
Retranske, ktere pokladal za prave, a proto o nich na universite četi a mimo
to psal. Tehož roku byl vyznamenan radem cisare Františka Josefa I., ktery
s sebou nese titul rytirsky. Pri tom se udala zvlaštni nahoda. Ministr Bach
chtel vyznamenati vynikajici učence, a tu mu označil p. dvor. r. Beck mimo
Šafafika, Vuka a jine tež Kollara. Když prinesly liredni noviny jmenovatr,
stal tam jiny Kolar — totiž kustos Musea, jehož znal referent, muž i jinak
zasloužiljh Ježto bylo vyznamenam' již officielne oznameno, nemohlo se zrušiti,
ale naš Kollar obdržel take rad.

V dobe teto obiral se Kollar velice pilne slovanskimi starožitnostmi,
a to zminenymi Retranskymi modlami a Staroitalii Slavjanskou, o ktere pra-
coval již dfive nekolik let, tak že v podstate bylo dilo toto hotovo, když prijel
do Vidne. Ve Vidni zabral se znova do Staroitalie, a s obrovskou pili tu
studoval; o Italii četi vše, co bylo lze jen dostati, bohužel zvlašte prameny
nekriticke, a proto o nem rikaval tehdejši kustos univ. biblioteky, Wusin, že
si p. Kollar bere zcela nespolehlive knihy a z nich čerpa. »Ja mu to nemolm
odepfiti, ale bojim se, že propadne,« rikal Wusin, jak nam vypravoval p. dvor.
r. Rybička. Takfka cele dva roky 1850—51 venoval hlavne Staroitalii. Ko-
nečne se prani jeho vyplnilo, a spis jeho mohl vyjiti tiskem. Již dfive pry jej
zadal v Rime v »propagande«, ale sotva tam pochodil.

Ohromne dilo toto, pomnik pilne, obrovske, ač nekriticke prače, bylo
dedikovano J. Veličenstvu, a vytišteno statnim nakladem za podpory Videnške
Akademie nauk v statni tiskarne. Hned z počatku objevil se silny odpor
v Akademii proti tomuto dilu, zvlašte se strany Miklosicha, lika a jinych,
kteri meli spis tento za fantasticky, ale Palacky a Šafarik hrozili, že vystoupi
z Akademie, jestliže se »Staroitalie« nevyda, a autorita jejich prorazila —
(sdeleni p. Rybičky, potvrzene Čas. Č. Mus. 1893 str. 201). Jednotlivi nepri-
znivci tohoto dila tvrdili, že pry se tim zpusobi jen nečest Čechum. A když
vyšlo »Navesti o predplaceni« 8. ledna 1851 (»Vesna« 1851, 31), počali
i v Čechach byti proti »Staroitalii« skeptičti; »ale slavjanskemu živlu, ačkoli
jest nejbližši a nejrozširenejši v Italii, nedostalo se posud žadneho zastupitele,
žadneho sberatele a zkoumatele. Nižepsany citiv žive tuto mezeru ve vše-
obecnem dejepisu, hledal ji dle možnosti vyplniti«, piše Kollar v »Navesti«.
Tehož roku podan byl rozvrh »Staroitalie« na str. 156. v Jirečkove »Vesne«.

Ale nebylo dopfano Kollarovi, aby se dočkal vytišteni sveho dila, jež
v druhe časti korrigoval pfitel jeho A. Šembera.

Vzacnou laskavosti dvor. rady p. dra. Becka dostal jsem k nahlednuti
všechna akta, tykajici se uverejneni »Staroitalie«, a proto podam zde stručne
genealogij tisku a vydani tohoto dila.

7i

Dne 26. června 1850 (č. 1000) vyzval min. Bach reditele statni tiskarny
Auera, aby podal rozpočet na tisk spisu Kollarova s tabulemi (v 1000 exem-
plafich s primerenou upravou). Na to odpovedela statni tiskarna dne 2/7 1850,
kolik bude arch tiskovy približne stati. Dne 4/10 1850 prijala statni tiskarna
»Staroitalii« do tisku, »dilo pro vedu tak užitečne«, a dale proto, že soukrome
tiskarny nemely potrebnych liter k tomuto spisu, ač byla jinak velice zamestnana
(č. 1546 ao. 1850). Tehož roku dne 25. fijna obdržel Kollar vyrozumenf z min.
financi, že bylo určeno »Staroitalii«- vstdtni tiskdrne vydati. Jeden dil bude tišten
na lepšim papiru pro bibliotheky a musea; na vydani prispela Videnška Akademie
nauk 1500 zl. Dilo toto počalo se v listopadu r. 1850 tisknouti, a dokončeno bylo
v poslednich dnech dubna 1853. Ponevadž Kollar zemfel mezi tiskem, pravč
když byla prvni čast vysazena, vedi dalši korrekturu pritel jeho Šembera,
ktery si dle č. 1087 ao. 1853 ze dne 4. maje žadal 1 zl. 30 kr. za korrekci tis-
koveho archu.

Podle makulare 1245 z 1853 se dovidame, že bylo tišteno 1000 exem-
plarfi »Staroitalie«, a to 900 ex. na obyčejnem papiru, 100 na lepšim.

Vydani za 1000 knih a 34 tabuli obnašelo 5040 zl. 47 kr.

Za korrekturu prof. Semberovi ....  72 » 45 »

Celkem ....  5113 zl. 32 kr.

Rozpočet tento jest do jednotlivosti proveden.

Pro bibliotheky a musea melo byti razdano 168 exempl., vdove po Kol-
larovi 250 ex. (225 na obyčejnem papiru a 25 na lepšim; autograf jeji dali
jsme odtud reprodukovati), ostatek: 582 exempl. melo se skrze knihkupectvi
razprodati, a to obyčejny exemplar po 8 zl., lepši po 10 zl., aby se naklad,
k nemuž Akademie 1500 zl. prispela, aspon častečne uhradil. Posledni akt,
tykajici se »das slavische Altitalien«, je datovan dne 23. června 1853.

Ale dilo toto melo jen nepatrny odbyt a lcželo dlouha leta v statni ti¬
skarne; proto učinil reditel jeji, dvor. r. p. Beck navrh ministerstvu, aby razdalo
učelištim zbyvajici naklad, což se take stalo.

»Staroitalia slavjanska« nalezla sice sve ctitele, cf. A. Sojka (»Naši mu-
žove«149), ale ve vedeckych kruzich nebyla prijata priznive. Mimo lika vy-
stoupil proti ni se zdrcujici kritikou Schleicher; pražšti literati poznali hodnolu
»Staroitalie« z ukazky jeji v »Čas. Mus. kral. č.« 1849. Pani Kollarova chtela
vedeti, jaky uspech mel spis jejiho chote, a když ji Šembera sdelil, že ncpfi-
znivy, byla velice dojata.

Roku 1851 meškala u Semberuv a Kollaru navštevou Bož. Nemcova, když
se ubirala Vidni na Slovensko. Tčhož roku mel Kollar potyčky v Akademii
s prof. Lischem, ktery odsuzoval modly Retranske; cf Vesna 1851, str. 336.

Ale dlouho nepobyl si Kollar ve Vidni. Dne 24. ledna 1852 skonal, nejsa
ani 60 let star.

O konci jeho života piše H. Jirečka »Vesna« 1852 (25) takto: »Choroba,
ktere nasledovalo umrti, ukazala se nejprve v utery dne 13. ledna. Pfijda
Kollar do kollegium a chtejc pfednašeti dale, po nškolika slovich ve čtcni
ustal a fka: »Pani moji! Nejsu v stavu dale pokračovat!« opustil kollej. Tuhd
žimnice chopila se ho, ze ktere se vsak vypocenim preš noc potud zotavil, že
ve stfedu skoro cely den o dilcch svych pracovati molil. — Na to zase ulehl,

Nahrobek Kollaruv na hrbitove Sv.-Markskem ve Vidni

Medaillon s nahrobku Kollarova,

74

aby již nevstal, konec svfij jižjiž predpovidaje. V patek dne 23. k večeru dal
se jeste v loži pozdvihnouti rka: »Abych se poslednikrate podfval na Boži'
tento svet!« Avšak ihned klesnul do lože zpet. Sama smrt byla pokojna; nebo jak
mu v sobotu rano dne 24. pred usvitem malicko vody podali k ovlažem zapa-
lenych vnitrnosti, tiše a pokojne zesnul — na veky. Zprava tato jest prejata
ze »Svetozora« 1852, »Z  poslednich dnu živobyti' J. Kollara« od L(icharda).

V pondeli, dne 26. po 4. hod. odpoledne byl pohfbcn Kollar na hrbitove
St. Mareckem (Mare), za učastenstvi veškere zdejši' slovanske, zvlaštč češke
intelligence; smutečm' reč mel v dome smutku farar Porubsky.

Ve Videnške m »Akademickem spolku« naleza se ve »Varia« č. 11 jedno
čislo litografovaneho časopisu »Lipa« z 1/12 r. 1867, ktery vydaval spolek
»Slavie« —jeden ze tri predchudcu nynejšiho spolku. Redaktorem byl V. V. Ze¬
len^ — ? Zde uverejnena jest ve feuilletonu »Kollarova posledni viile«, již tuto
beze zmeny podavam, ač za jeji autentičnost nemohu ručiti.

»Každeho roku ozdobuji slovanšti spolkove zdejši pomnik velikeho pevce
ideje slovanske a schazeji se s pietou u hrobu toho srdce, jež cely svet slo¬
vanski nezmernou laskou objimalo; budiž dovolena i mne vzpominka, kterouž
vdečne hodlam lasku Kollarovu k svemu narodu privesti v čerstvou pamet:
i jeho zavet jest skvelym dukazem šlechetneho vlastenectvi. I v nevelikem
jmeni jeho mel miti cely narod dil svuj. Dedička jeho, dcera Bedriška, mela
ze zdedeneho jmeni (v celku 7620 zl.) odevzdati 100 zlatych slovenske škole
v Pesti, 100 zl. stolici slovenskeho jazyka v Prešpurku, jemuž odkazana jest
i knihovna, obsahujici dle slov Kol!arovych všecky knihy českoslovanske (což
v 1851 v podstate bylo jeste možno) a mnoho jinoslovanskych a cizojazyčnych,
tykajicich se slovanskeho sveta.

Zlata medaille ruska (od cars. akademie) v cene 60 dukatu, poručena jest
dceri se zavazkem, aby po jeji smrti odevzdana byla slov. ustavu v Prešpurku,
neb, kdyby jeho trvani nebylo bezpečno, museu češkemu zaroven s ostatnimi
vecmi, ktere tam Kollar uložil.

(Ustavu toho neni již, i jest nyni museum dedičem one medaille).

Krome toho vyslovil Kollar v zaveti sve i to prani, aby dcera jeho pro-
vdala se za slovanskeho kazatele.

Ten jest epilog k životu nadšeneho pevce Slavy dcery, jenž, pokud dychal,
neprestal pamatovati na narod svuj.«*)

Na pamatku manžela sveho Kollara založila Mina pozdeji stipendium
(1500 zl.) na zdejši protestantske theol. fakulte, ba i z Nemec posilala Šembc-

"'■) Proti pravosti tžto zavčti svždčf, že dcera Kollarova jmenovana »Bedfiškou«, kdežto
zvala se Ludmilou. Take vyznamenanl Kollarovo medailli ruskou neni jinak dosvždčeno.
Na titulnim listš »Staroitalie slavjanske«, vydanš jak znamo po Kollarovč smrti, zni jeho
uplny podpis: Jan Kollar, doktor filosofie, professor slav. starovšdy na cis. kral. universitš
Videnške, rytif radu hrantiška Josefa; čestny ud společnosti českeho musea, ud společ-
nosti nauk v Praze a v Krakovč; čestny ud společnosti pro dčjiny a starožitnosti jihoslav-
janske v Zahrebe, srbske slovesnosti v Bčlehradč, společnosti pro džjiny a starožitnosti
pomotanske ve Stčtinš; společnosti pro dčjiny a starožitnosti ruske v Moskvč a společnosti
piatel dčjin i starožitnosti v Odčse. Podle dra J. Jakubce obdržel Kollar medailli od ruskč
Akademie. Pozn. red.

75

rovi ob čas penize na podpora slovanskych studujfcich — u bezprikladne šetrne
»Miny« skoro neuveritelne (cf. »Vzpommky« sl. Zd. Šemberove).

Jeste v temž čfsle »Vesny«, dne 28. ledna, kde jest oznamena smrt Kol¬
larova, naleza se ruska (lepe rečeno malo-velkoruska) basen od Bohd. Dedi-
ckeho, jež byla vyrazem smutku zdejši slovanske společnosti:

Ot votn Dunaja do Voitavy,

Po šumnyj Karpotov chrebet
Moiva pečalnaja idet:

Pčvec-lubimec vseja Sfavy,

Velikij Koli ar ne živeti*)

Rovnež zdejši Svetozor prinesi elegii na Kollara od Podebradskčho.

Ba take učitel Kollaruv Burian byl vyznamenan tehdejšimi vlastcnci basni
(»Vesna«, 1852, čis. 21.) za to, že nam dovedi vychovati takoveho zdar-
neho žaka.

»A dčdem se »Dcery« mfižeš jmiti,

Narod v jejim otci i Tž bude ctiti.«

V ruskem chrame sloužil panichidu na Kollara tehda velice znamy Ra-
jevskij, ktery vydal tež 3 dily Euchologia. Zvlašte pak slavna byla »pohrebni
počestnost k zasveceni pamatky« Jana Kollara, dne 29. unora v protest, ko-
stele v Doretheergasse.

Slavnostni reč mel pfitel Kollariiv K. Kuzmany, kazatel a professor na
iakulte evang., o nemž jsme se zminili pri terminologicke kommissi.

»Zpev cirkve« ma slova od Furcha (f.), hudbu k nemu složil Pivoda. Ka-
zani toto vyšlo take tiskem pod nazvem »Nabožne kazani« u Mechitaristuv.
». . . chcete skrze slovo boži posvetiti pamatku Kollarovu v citu narodnosti
Vaši«. »Uznejtež se vzajemne: Vaš je i Hus, i Nepomuk i Cyril!.« A ja
dodavam : »Vaš je i Nestor z mnichu pravoslavnych, i Krasicky z biskupu
katolickych, i Komensky z nejvyššich spravcft bratri českych; Vaš jest i Mu-
šicky, biskup pravoslavny, i Dobrovsky jezuita, i Kollar evanjelickeho slova bo-
žiho kazatel.«

IIluboky byl dojem slavnosti na četne shromaždeni — tak referuje »Vesna«
1852, str. 48 a »Svetozor«.

Na počest Kollarovu ražen pamatny peniz od V. Sejdana se slovy »Pracuj
každji s chuti usilovnou na narodu roli dedične« z bronzu a stribra.

Take poprsi Kollarovo v dvoji velikosti zhotovil Melnicky — zdafile dilo
toto ma p. dvor. r. Rybička, drive »Slovanska Beseda«, nyni spolek »Kollar«.
S tvari mrtveho učinil sadrovy odlitek Gasser, ktery- chova p. dvor. r. Bcck.

Mimo to postavila pani Kollarova muži svemu pomnik, k nemuž udelal
plan inž. Bergmann. Zname heslo »Živ jsa ...«  složil na pomnik Kollaruv Klacel
k vyzvani Semberovu (sdeleni p. Rybičky).

Po smrti Kollarove bydlela vdova nejaky čas pohromade s Semberou,
ktery ji byl dobrym pritelem a pomocnikem. Pozdeji se odstšhovala ze sta-
reho bytu. Podle sdeleni dvor. r. Rybičky obdržela pi. Kollarova pensi, pri

■')  Od vin Dunaje do Vltavy, po šumny hfbet Karpat jde smutnd zvžst — pčvec-mildček
vši Slavy, veliky Kollar nežije!

čemž ji byl Excell, Helfert opet pomočen. Kratce po smrti Kollarove vyšlo
nove vydani »Slavy Dcery« s 22 novymi znelkami, složenymi mezi 1845—1851.

Deset let zustala ješte pi. Kollarova ve Vidni, stykajic se s prately chotč
sveho. Jak znamo, česky se nenaučila nikdy, ale rozumela preče aspon ku-
chynske češtine. U Kollaruv a Rybičkuv rneli služky sestry; za to pi. Sembe-
rova, ač rožena Nemkyne, naučila se spravne česky. Nicmene chodila pf. Kol¬
larova s dceruškou svoji Ludmilou hlavne do slovanske společnosti; Ludmila
mluvila z mladi slovensky, pozdeji se naučila zde česky; ona, m. pi. Sklenarova-
Mala, sl. Zd. Šemberova, m. pi. Zdenka Bennewitzova (dcera arch. Bočka),
Ludmila Kuzmanyiho a dcery Rajevskeho schazely se v patek k tanečnim
hodinam u »Rimskeho cisare« na Freyungu; tančily pry se tam všechny
slovanske tance. »Mina« nebyla pry kraska, ale mila, jemna pani, velice
sporiva; v domačnosti u nich se žilo jednoduše, kdežto dum Semberflv byl
znam svym pohostinstvim; byla prostredni velikosti jako dcera jeji Ludmila.

Ke konci vratim se opet ke Kollarovi.

Když se Kollar presidlil do Vidne, byl takfka unaven neustalymi boji a
pfikonmi v Pesti. To bylo hlavne pričinou, že byval nekdy rozmrzely a ne-
chodival často do zdejši společnosti; mimo to nesmime zapomenouti, že byl
neustale pohroužen do svych prači starožitnickych. Pfately jeho byli Sembera
a Ant. Doležalek, se kterym se znal již drive z Pešti, pak Exc. Helfert, Ry-
bička, Beck, Jireček, Furch, Kuzmany, advok. Dvoraček, poradatel slavnych
českych plesuv, a Kazda. Obyčejne se schazeli tehdejši vlastenci zdejši u Sem-
beruv, nebo v oblibenem centru zdejšich Slovanii, v kavarne Gerlovičovč
(Bauernmarkt), kam tež denne Vuk Karadžič prichazel. V kruzich zdejšich
tešil se Kollar velike važnosti, a usudek tech, kteri ho osobnš znali, vyzniva
takto: »Kollar byl velky- basnik, ale podivin se svymi Slovany.«

Pro Slovany byl ohnive nadšen, všude chtšl miti Slovany a soukromš
rad mluvival o svern zamilovanem themate. Ale pravč tu byl velice nedfl-
tklivy; s Palackym i Safarikem se dostaval do putky, až se s nirni i nekdy
rozkmotfil; odpor težko snašel. Pro sve čechofilske smyšleni mel mezi Slovaky,
tedy mezi svymi lidmi, malo pfatel. Idealni sve Slovanstvo miloval až vašnive a
o theoriich svych byl zcela pfesvedčen. K studcntstvu se choval pratelsky, ba
až otcovsky. Pro uplnost jest nam se zminiti o boji Havličkove proti Kollarovi,
jenž bvl zasad konservativnich.

Když Kollar zemrel, rozpomneli se tež Uhri na neho, a časopis »IIolgyfutar«
napsal onem: »Svet plače nad hrobem zvečneleho genia, a my (Madari) ani
nev.me, koho ztratil vzdelany svet v uherskem tomto synu.« A když Jenska
universita slavila sve jubileum, napsal Haan latinsky »Jena Hungarica« r. 1858,
v niž sestavil všechny kandidaty uherske, kteri kdy v Jene studovali, a mezi
nimi podal životopis Kollaruv. — Škoda, že jsme ani tu, ani v Praze nemohli
obdržeti »Videnskeho denniku«, kde je mimo jine dopis ze Strelic (23. čce. 1850)
a 15. fijna »Neco z retranskych starožitnosti« a zajiste zpravy o jeho pohrbu.

Na hfbitove sv.-Mareckem odpočiva telo jednoho z nejvetšich a nejduleži-
tejšich basniku slovanskych. Každoročne ozdobuji zdejši spolky hrob jeho,
zvldšte pak Tatran, Pokrok, Kollar, Akademicky spolek. Již pred lety povstala
zde myšlenka, aby telesne pozustatky Kollarovy pfeneseny byly do slovanske

77

Prahy (nasledkem čthož se ustavil nynejšt spolek »Kollar«); o temž predmete
psal p. Ferd. Menčik a autor techto fadkuv, ale vždy nadarmo. Bylo vyslovnym
pranim pi. Kollarove, aby chot’ jeji byl ponechan tam, kde odpočiva; verila,
že Videnšti Slovane budou Inouti s laskou k mohyle Kollarove.

V tom se neklamala ...

Ke konci mam jedno zbožne, uprimne prani. Snad za nedlouho zruši se
hrbitov sv. Marka; bude povinnosti našeho naroda, aby dustojnym zpusobem
byly preneseny kosti nesmrtelneho poety na centralni hrbitov. A tu se vrele
pfimlouvam, aby na hrob Kollaruv byla zasazena lipa, aby se tak vyplnila
slova Kollarova:

»Pod lipkou mne take pochovejte,

Aneb na hrob, misto mramoru
Slavostrom ten zasaditi dejte.«

Pokladam si za milou povinnost, abych vyslovil sve nejsrdečnejži diky všem pfi-
znivcfim svym, kteri s netušenou laskavosti mne jakymkoliv zpfisobem pfispžli, zvlašte pak
Jeho Excell. p. bar. J. Iielfertovi, mil. pi. Sklenafove-Male, mil. sl. Zdebce Semberove,
mil. pi. Benevvitzovb, pp.: dvor. r. Beckovi, Rybičkovi," Hermen. Jirečkovi, p. vrch. rev.
J. Horovi a p. vrch. kom. J. Hiibschmannovi. J- Karasek.

Drobne vzpominkv.

Stoletji vyročm' den narozeni slavneho pevce »Slavy dcery« se bliži,
a pred nfm se probouzeji vzpommky z mnoholete drimoty nejen na vznešeneho,
horliveho buditele lasky k narodu a vlasti, ale i na človeka vzacne poctiveho,
šlechetneho, jemnociteho, velmi skromneho a obetaveho, pritele verneho.

Dne 18 brezna 1849 prijel do Vidne znamenity kazatel evang. cirkve
v Pešti, Jan Kollar, s choti svou a dvanactiletou dceruškou Ludmilkou. Stal
se professorem archaeologie na universite videnske.

V Pešti byl v poslednich letech velice pronasledovan mocnymi nepfately
Slovakuv, i ve Vidni nemohl žiti dle prani sveho klidne a spokojene. Nej-
milejši utechu a zabavu mel v rodine sve a s nekolika upfimnymi prately.
Nejvice pfilnul k univ. professorovi Aloisu Vojtechu Semberovi, s kterym
divnou nahodou bydlel v jednom dome. Oba pratele meli štej ne veliky byt.
Basnik psal nad pritelem svym v drahem poschodi č. 15, v pokoji s jednim
oknem a vyhlidkou na hlučnou ulici. Dva velike pokoje, alkovna, predpokoj
a kuchyn byly určeny pro malou rodinu. Stary tichy dum jest podnes za-
chovan beze zmeny v III. okresu v Uherske ulici (Ungargasse) č. 364, nove 5.
Pred mnohymi lety verni pratele zvečneleho Kollara žadali nrajitele domu,
bohateho reckeho velkoobchodnika Diamantiniho o dovoleni, aby mohli vsaditi
v pručeli domu pamatnr desku s napišem, že tam zemrel basnik Jan Kollar.
Domači pan prani nevyhovel.

Neustale rozechveni a duševni prepracovani drtilo slabe zdravi Kollarovo.
V čas si nedopral posilneni, odpočinku. V lednu r. 1852 ulehl na divan;
horečka v desiti dnech umorila šilu telesni, a dne 24. ledna o pril šeste rano
tiše zesnul v pokoji, v kterem sedaval s rodinou svou. V nebezpečne nemoči
se všemožne staral duverny pritel rodiny, professor Šembera, o zachovani
drahocenneho života: povolal k porade druheho zkušeneho lekare Dr. Michala
Lacknera, ale zarmoucenych potešiti nemohl. Nekolik hodin po skonani obložil
sadrou ctihodnou, vyschlou tvar vytečny rytec medailli V. Seidan. Na pamatku
zvečnil v male krasne medailli bronzove jako ve spanku na podušce lipovym
listim ozdobene odpočivajfci hlavu basnikovu.

79

Jan Kollar a udani dne narozenf a umrti se stkvi' na predm' Strane, na
spodni ]yra ovinuta stuhou s napišem »Slavy dcera« a koleni kraje vryto:

Pracuj každy s chuti' usilovnou
Na narodu roli dždične.

Znamy vidensky sochar Melnicky modeloval velike poprsi v pntomnosti
znalcfl žive tvare Kollarovy. Vyznamenal se dilem svym.

Pohreb slavny byl z bytu primo na krasny hrbitov sv. Marka dne 26. ledna
ve 4 hodiny. »Pohrebni počestnost« byla slavena teprve dne 29. unora ve
3 hodiny v chrame evang. a v. v Dorotske ulici.

Pomnik z pevneho piskovce (z dilny Wasserburgerovy) venovala vdova.
Dfistojnou okrasou jest veliky medaillon bronzovy, v kterem vynika polotvar
Kollarova, zvečnena rukou mistrovskou, Seidanovou. Veliky ctitel pevce
»Slavy Dcery« professor filosofie v Brne, Matouš Klacel, primyslil na pamatku
a v pomniku vytesano:

Živ jsa nosil v srdci narod cely,

Zemrev žije v srdci narodu celeho.

O udržovani hrobu a pomniku se pečlive starala pani Kollarova, dokud
byla ve Vidni. Když dne 2. června 1863 pro vždy s dcerou svou opustila
Viden, odevzdala »nejdražši misto« do ochrany verne oddane rodiny Sem-
berovy, ktera neopominula svedomite vykonavati smutnou dohlidku, dokud
žila ve Vidni. Od umrti dcery Kollarovy (16. června 1880) neopominul chot’
jeji zasilati prispevek na udržovani hrobu, kvetinami vždy ozdobeneho. I pomnik
jest zachovany. R. 1864 projevila ovdovela »Slavy dcera« prani, aby pozustatky
»draheho muže« zustaly v ochrane a lasce Slovanu videnskych pro vždy.
Jen o zničeni hrobu mela velikou starost a proto chtela založiti stipendium
k udržovani mista, na kterem odpočiva slavny basnik. Ale nevyplnila toto
sve prani, jakoby byla tušila, že vdščnost a ucta Slovanu videnskych bude
bditi nad hrobem, aby — zničen nebyl.

Pani Kollarova byla od r. 1863 trikržte z Weimaru ve Vidni, naposledy
v kvetnu 1869 s dcerou svou a čtyflet}im čipernym a hezkym vnukem Janem.
Toužila po drahem rove a vernych pratelich. Vysoce si važila chote sveho, »vel-
keho Slovana«, kter^ nikdy nežadal, aby se stala Slovankou — miloval ji, jak byla
a smyšlela, a proto prilnulo srdce jeji k Slovanum vubec a Cechum obzvlašte.
Zajimalo ji vždy, co se delo v narodnim žiti slovanskem, češkem. Postlala
spolehlivemu pfiteli professorovi Šemberovi penize, aby dle dobrozdani v zime
podporoval studenty pilne kollegium navštevujici. Z Cech a Moravy meli
prednost. Ale jmenovana nechtela byti.

Pani Kollarova uvedla sedmnactiletou dcerušku do slovanske společnosti,
v ktere byla vyznamenana jako dcera »Slavy dcery«. Byla ozdobou skvelych
plesu slovanskych a besed velko!epych. Mluvila česky, ale mnohe slovo pro-
zradilo, že v detskych letech hovorila po slovensku. Po oslavenem otci zdedila
nadani k hudbe, kresleni a malovani kvetin, zpivala prijemne »alt« a mluvila

8o

stejne plynne nemecky a francouzsky. Byla vycvičena ve vši ženske nični prači
a ve vedem' domačnosti ve vzornem poradku. Byla jako matka ve všem šetrna,
opatrna a nadana bystrym rozumem. Mnohy toužil se stati chotem jedinke
dcery Jana Kollara. Ale teprve ve Weimaru, kde byvala s matkou na navšteve
u pnbuznych, poznala toho, kteremu cele srdce venovala, a dne 24. prosince
r. 1862 se zaslibila s Ph. Dr. E. Schellenbergem, mužem vysoce vzdelanym
a vši ucty hodnym.

V slične tvari se podobala vice otci, vlasy mela barvy kaštanove, lehce
kaderave, oči modrošede, plet čistou, bledou, lice vždy bez rumence i pri tanci

V postave prostfedni velikosti, neštihleho vzrfistu byla po matce, ktera
v mladi svem vynikala krasou, po ktere i ve veku pokročilem zustaly stopy
v tvari, obyčejne velmi važne. »Slavy dcera« ale nemluvila ani slovo češke —
ji k poete se mluvilo vždy nemecky, francouzsky neumela. Dochazela s dcerou
svou jen do nekolika rodin, v kterych byly dorflstajici divky, zejmena k arci-
knezi M. Rajevskemu u ruskeho velvyslanstvi, kde byvala často skvela a pestra
společnost slovanska. S rodinou superintendenta a professora bohoslovi evang.
Karla Kuzmanyho byla v pratelskem styku. I s važenymi rodinami nemeckymi
se seznamily a žily pnjemne, tiše. V nejduvernejšim pratelstvi vsak žila važna
pani Kollarova s velmi privetivou, o dvacet let mladši pani Semberovou.

V nerušenem spojeni pratelskem zustaly až do smrti pani Kollarove. Z jara
roku 1871 byla ranena mrtvici, zmekl mozek, a po trapne nemoči tiše zesnula
v rodine dcery jedinke dne 13. rijna 1871.

Roztomila, b) r stra dceruška Kollarova prilnula k mladšim ditkam Sem-
berovym, a když Zdenka dospela, stala se Ludmilčinou nejvernejši pritelkyni.
Dopisovaly si až do predčasneho nahleho po mnoholete chorobe limrti dcery
Kollarovy.

Zanechala hluboce zarmouceneho chote (nar. 30. listopadu r. 1827), dvor-
niho radu Dr. Schellenberga, muže, s ktervm žila v šfastnem manželstvi od
27. žari 1863 Syn Jan, nar. 5. ledna 1865, jest nyni cestujicim zastupcem
velikeho obehodu saskeho, jeho sestra Ludmila, nar. 10. prosince r. 1865,
vynika vzdelanosti svou a 11. žari 1870 tež ve Weimaru narozena krasna
Frida bude slaviti v mesici kvetnu t. r. zasnoubeni sve s JUDr. Karlem Pa-
rowem ve Weimaru. Cela rodina Schellenbergova si vysoce važi oslavenebo
slovanskeho basnika Kollara a teši se z oznameneho oslaveni stoleteho vy-
ročniho dne narozeni. Zet Kollaruv vydal vlastni basne a sepsal pred lety
veselohry, provozovane s pochvalou na divadle.

Slavny basnik Kollar byl skromny, v chovani svem velice uctivy ke
každemu a privetivy. K choti a milene dcerušce byl nežny a velice pozorny.
Miloval nadšene kvetiny, již jsa male dite, a pestoval je malem až k smrti svč.

K štčdremu večeru r. 1851, poslednimu, ktery slavil s rodinou svou, chtel
mile prekvapiti svou »pani« a proto prosil vždy ochotnou pani Semberovou
o pestovani kvetouci primula veris. Pod rasnatym plastem prinesi sam od
zahradnika tri rozkvetle kvetinky a tešil se na radost vanočni. A o mesic
pozdeji odpočival v rakvi, ovenčeny vavrinem! Kollar rad navštevoval k dflverne
vlastenecke rozmluve pritele sveho Šemberu, u ktereho se často schazivali
pratele češke literatury a umčni. Z vynikajicich vlastencii a učenefi, spisovatelfl

8i

a umelcu slovanskych, nejvice ale českych, neopominul jeden shledati se
s horlivym narodovcem Šemberou, ktery každeho srdečne uvital a uhostil,
jak nejlepe možno bylo. Neočekavane časne umrti Kollarovo hluboce dojalo
tohoto citliveho prftele a velikeho ctitele jeho. Stal se i dobrym radcem pam'
Kollarove pri prodeji vzacne knihovny.

Když se nahodou dovšdel jemnocity basnik, že verny pritel Sembera
v rodine ročne slavi vzročni den šfastneho zasnoubem' sveho, venoval k 18. lednu
1851 vyznamnou basen. V predndšenl vycvičena otcem Ludmilka se ustrojila
do satu Slovenky a večer s rodiči prekvapila »snoubence« v tichem štesti
pamatneho dne tonoud.

Velikou cenu ma poeticka poeta ta. Kollar v ni naznačil, že Sembera Cech
se zasnoubil s Moravankou, a on sam jako Slovak s dceruškou se sučastnil pri
oslave dne vyročniho zasnoubem' (r. 1840).

Byla to posledni basen »Slavy dcery« a proto na pamatku se uverejnuje:

Moravičko, Moravo, ty krajino hezka,

Tve sestry jsou dvč zem5, slovenskd i češka!

Jednu matku mame my, je ;iž  jmčno Slava!

1 reč jednu mluvime, Praha naše hlava.

Dunaj vezme Vltavu, a Hron vezme Hanou —

Budem svadbu ndrodni slavit nevidanou.

Ovčnčime ženichy i mlade nevčsty —

Vonne kviti budeme stlati jim na cesty.

Pisnč zpivat budeme k tomu jejich snatku
Moravanky, Slovenky i Češky ve krdsnem zmatku.

Zdenka Semberova.


Jan Kollar,

6

KoJiap y ycnoMeHii ko  a Cpda.

Maao je jorn aciiBiix Cp6a, Kojii ey iiomia bojih KoJiapa; ajin ohh  Kpjii
cy ra aiia.ni, Kojii cy ra BnJja.an n c mm  fiimajn, cehajy ra cc iipjio jkhbo.
Be.iHKii pyx H.eroB en.mo je vriiipio na h>hx : merOBa pen o na a je KaacM py-
6 oko ype3aH y cppe h>hxobo, aan Kaaeai naenieiiHT, kojicm, noju ooaaro-
poljaBa — Te ce iipnjaTiia nojaBa iberoBa ynnaa y pymy ibiixoBy: h ohh ra
ce CBarpa 3Khbo ii papo celiajv.

H OHHMa, Kojii ra HHcy jhhho 3  na jih,  Kojii cy ra canio no pejiima no3HaBaan,
n H>nnia je pparopeH 6no CBaiai nopaiaK o aciiBOTy iberoBy: i ivuaan cy ra Kao
pparoponv aMajanjy, pa ra npepapy HapaniTajnaia MaaJjiiM. Toko  Haai ce ca-
nyBao cnoMeH o »IIpBoj a>y6aBii JaHa Koaapa«.

II])iKpecop 3°6pocaaB Pvaciih ope j opne nepe.be ca Tpn CBoja ppyra
na Jene y edaiiacn.e mccto .To6epy na nrpaHKy. Ha nrpaiipH ce r. H-y (jepnoM
op iipnjaTC.ba r. Pyacnha) oco6hto ponajio »jepHO ppiioaiaibacTo penojne, nuja
je Koca pacnyniTeHa napaja npeno panična ii y nnjeai je iiorjepy 6hjio to-
jhico cTpacTii h upiiBjaiHOCTH, pa je r. H. 6no sancTa noipecen h y;:i6yJ)eiL«
3a Majo na ce r. H. yno3Hao ca jciihm peBojneToai ii pa3roBapao c h>om.

»CmeM jih  3HaTH 3a Bamy HapopHOCT?« miTajia je OHa.

»JjiciKiJjupe, ja caai cim jepnor noTjanenor h  pacKoaiapaHor napopa, Kojii
CBojiiM jvoaniTtiOM sapiiB.baoa, a cbojhm necMaMa ocBaja cbct« roBopno je
rocn. H.

»A to  je?«

»CpncKor.«

»Mhjio mh je, h CMaTpaM 3a nacT, pa noainui Kora op Cp6a, o KojiDia
cmo OBpe y nocjiepibe BpeMe nnioro cjymajn h Hura jh,« — nocjie KpaTKe
nay3e 3aniiTaiie ona: »bh Kao Opfiitn, neaia cyMibc, .'mahere pa mii KaiKCTe
IHTO O CJOBCHCICOj y3ajaMH0CTH.«

Pocn. H. ce 'rpvpno pa joj na to  miTame hito  jacHiije oproBopu, cnome-
HyBmn Hy3 pen h  iiMe JaHa Kojiapa, Koje Kao pa je OHa ii  HiuncKiiBaja pa
nvje. »To mh  je ime no3Haio« peJin he OHa. »Hma jih  cie BOJbpa ihto
o ibeMy?» ninao je Moj jiaimpiaH,

83

»To ne, a jih upe jepHo nepeceT ropima ymio je y Jenu OorocjroBHjy
jepaii IjaK 113 Ay črpaje, Kojn ce 3Bao JaH Kojiap.«

»JecTe« pehu h e necipnejLiiiio r. H., »y Jchh  nocTojn jom h  paiiac xa-
5 ji upa, noja Ka3yje Kyhy, rpe je Kojiap rranoLiao, 11 to ano ce ne Bapaai
y Lobderstrasse. Ho OTKyp pa bii to 3Haie?«

»Ja He 3Hani mera, ajiH :hi;im  neuiTo 0 meroBoj jty6aBH.«

»JBy6aBH?« iniTao je 3anyIjeHO r. H.

»Tja, o Ji>y6aBH,« oTiione ona, »bh 3Haie o6n i iaj, pa 6orocnoBii npy ne-
peJBOM y oKOJina cejia h npepiiKyjy y upienama. Tano je 6iijio 11  c KoJiapoM,
Kome ce oco6hto Hama JIo6cpa ponajia, Koje 36or jienor iiojioacaja, Koje 36or
poopor h pa36opiiTor CBenrremiica, a Koje — mio je raaBHo — 11  36or jiene
hepKe noiniiie, cnpaM Koje Kojiap h nje Morao 6iith paBHopyhiaH. Huje npomjio
mhoto, a u.eroiia je Ji,y6aii n eh Hanina opsiiBa, h Kojiap joj o6pene, pa he je
vbcth, 'jhm CBpmn 11  ypepn CBoje CTBapH Kop Kyhe, a OHa meMy pa pen, pa
he ra oeKaTH. To je Tpajajio hckojihko ropima, h riopep c,Bnjy HHTpura
h naBajbHBama, OHa je nnan ocTajia Bepna paToj peni. Haj3ap na-
kochh  n>ypn jame Kojiapy, pa je OHa ypaia, a moj, pa je 011  ymp’o.
Majio 6 mio 3a pyro ne 6hjio, Kap jepnor jienor pana y nonHHoj Kyhn op ima
ce necMa csaTOBCKa, h y cpep Kocema JaH Kojiap c’rynao je y Kyhy nonHHy.
IHth je nocjie 6iijio 3Ha ce: OHa je 6iuia meroBa.«

»rocnolpipe, cmeni jiii  3HaTii 3a name mvie?« nnrao je paposmum H.

»H. H., vurremKa 113  JIo6epe h poljana KoJiapoBe ppare.«

Birno je nopopKaH, Kap cmo  ce Bpahajm, a CBa Tpojnpa cmo  nexoTiipe
ueBajiH OHy no3iiaTy xiiMiiy cjiOBeHCKy:

»Oj Cjiobciih, joniTe vkiibii pyx bamnx pepoBa.«*)

*

3a 6opaBJbema CBora y Ueiimi mora« je Kojiap paoBHTH CBy cnary cBora
BejiiiKor pyxa; tck  Ty je Morao ocTBapaBara ciioje npeane. Okjivikch  opy-
meBmeiioiH oMnapimoivi caKviimeHOM H3 CBiijy cjioBencKHx KpajeBa, npono-
Bepao je Kojiap ony upejv, 3a Kojy je jkhbiio h 6opm> ce, 3601' Koje je miioi-o
iiamo. IBerosa 6jiara pen chjiho je VTiiipuia Ha OMJiapiiHy: meroBa pen o h ji a
čeme, Koje je napajio na iuiopno sejvijminiTe, 11 3a. majio na je iutop miKao no
pejioM CjiOBeiiCTBy. IBeroBH Hpeajni Hncy ce motjiii noTnyiio ocTBapHTH, ajni
je meroB pap cnpemao 3eMJbiraiTe 3a »y3ajaMH0CT ojiokciickv«!

Hi Tora po6a npinia r. pp. JBvooMiip PapiiBojeBiih obo:

Cp6n cy arnoro opnaiiiuiii Ko.napy. »y3ajaMHOCT cnoBeHCKa« 11 »Slavy
dcera« 6hjih cy na phcbhom pepy; cbii cy 6hhh 3ay3CTH npejama 3a cjiory
11 jepHHCTBO cjiobchcko. Y  to po6a Beh je na Kojiapa 6hjhi BHKa, h oh ce
3601’ Tora kjiohho jaBHHx 36opoBa, ajm je yBeK 6110 stiller Apostel: opymen-
jtaBao je 0MJiapHiiy, Kap Kop 611 ce Kop mera caKynnjm. — Ha npBOM cjio-

*)  »JaBop« 1882. crp. 917—920. Hop 'ihuhkom je iiopniican p. M. P. — Pocn.
pp. H. OribanoBHH jpepHHK »JaBopa« (1874—1892) peoo mh je, pa je to nncao floOpo-
cpaB Py5Knp.

*

8 +

BeHCKOM 6a.iv (14. Jan. 1844. r.) 6 ho  je ii  Ko.iap ca Joe. JapocJiaBOM
K a .a hhoji.  — y xo soda 6no je n.i iipcKH noKpeT n dopoa sa cpiiOKH npaBo-
unc, O dopdn 3601’ cpncKor npaBOUHca nepaso je roBopno (enia-rpao je to
3a »cuTHHpe« operna enojim nsejaaia), a.nt je caar^a 03yiucBJbeiio roBopno
o epncKiDi napoju um  uecaiaaia.

»Cekaai ce - mirne am 2./14. IV. 1893. r. Job.  tj o pij ob h  h — aa je
je^HOM npii.niKoai dujio roBopa 0 KojiapoBoj »C.ioBeiiCKoj y3ajaaiHOCTii«, na
aa je OH^a iiaaao, aa 611 isa.^ajio, aa v Kiiarnceiimi jeaiiK npiiaiaaio na spyi’nx
c.aoBeHCKnx KifiiiHceBHOCTii one penit, Kojnx neaiaaio y cBoai jc3HKy, upe no
uito  dncaio Tane peun CBaiai aa ce KpojiiJin. Ilpuaiepa pasu uaneo iiaai je pen
»npeflaieT«, aa nojy pene, a a je neaia v nem kom jeani;y, a jih  aa cy je T Iecu
03 Hac iipimiijni; 11 Toai je npHJiHKOM penao, aa n am Cpdn neaiaaio v CBoai
je3HKy npm;.many pen 3a HeaiaoKO »Gegemvart , na aa dncaio aior.m 03 T Iexa
no3aj»iiiTH H>HXOBy pen »iipiiToamocT«. 3naai aa caio to  iiOKymaBa.in, aaii
ce nuje npronuio.«

KoJiap je 6110 noaiiaT ca Cinioai MiiavTimoniihcai. *) Kaa je y IIeniTy
crarao raac o caipin CnaniHoj, ncuiTaiicKa oauia/pnia aa k  .i, v 011, aa npiipean
nocaipTHy cBcnaiiocT Ciiam MiuiyTiiiioBHhy. ycnoareny na tv  cBcnanocT oTpr.io
je 03 aadopaBa bcuito  iiepo r. JoBaiia IjopljeBiiha.**)

Bh.to  je perneHo, 30 ce Ha nocaipTiiy cBciaiiocT Chmhhv  iioaoBe n »anica
C.TOBenc.TBa, necHHK »SIavy dcere«, 11 noKpeTau c.TOBeiicKe kii.ii/Kcbiic  vaajaai
iioctii«  — Jan Kojiap.

»Kojiapa je iipnjarao 3iipHyo 110311B. 3axBa;iuo je, ihto  caio ra ce cctiuii
( reao 3a 6n Cpdim Morao jeflHor Koaapa aadopaBiini!) 11 o6ehao je 3a he
sohn 3apejio.«

»H oapucao je pen. /jomao je n 30Beo ca codoai CBoje javdimoe, CBojy
hepKv JIy3Mii.Ty, 30noj<ie 03 10—11  1031013 «

»Kasa je cnpineH nporpaai cbct ce rione paau.TaaiiTii. Ha CBannjeai jmpv
moi.to  ce biiscth 3a30B0JbeH0 ocehaite napoaiie CBecm 11 HapoflHora noHoca.
y cpe3 Te 3330B0jE>ne npeBe, Ha je3araiyT ce 3aay jacaii rjiac Ko.iapoB:
»jlpaxn dpaipn Cp6n a cecipe CpiiKmte!« » 1 1yjaio Koaapa!« iioBHKa ce
c Bnme c/rpana 11 Haje3amiyT y Beanicoj sBopaim, rse je Biime CTOTima jByan
CTajaao, oais.iaaa Mpraa Tniuima. Kojn Beli 6exy nanoa>y, ncvpno ce BpaTe
y 3BopaHy. Kojiap npo3yacn nemnim je3HK0M onano: »^onycTHTe mh, sa h ja
peKHeM pen SBe obom  iipnanKOM, Kas cpncna 0M;r apnua oboko  CBCiano
iipocjianj&a ciiOMen CBora BeaiiKor necmiKa CiiMe Mn.TyTHHOBnha. Cima Mmiy-
THHOBiih 6110 je Moj upnjaTCJb! ' I e c t 0 cmo 110 h  n t  a is e h  0 h ii  iipoBosium
y pa3roBopy o Hecpehiioj cys6n Harnera naposa, Ty^Kehn ce jesan
Spyrone, n Teiuehn jesan spyrora nasoM na cpehHiijy dyayfriiocT.
Mu CjioBemi jmineHii caio jaBiior jKUBOTa; am neaiaaio CBojnx 3e-
aiajBCKHX cadopa, HeMaaio hh acynaHnjcKHX KOiirperapiija, rse 611
ce motjiii  KynjbaTii n 301’OBapaTn 0 naposmiai noTpedaaia; Haaia
Odajy caaio jom OBane npnjiHKe, rse ce aionceaio caciajaTH, sa ce

*) tj.  O. Ijop^eBiiIj: Chm;i  MH.ij-TiuiOBidi Capajnaja, cip. 69.

**)  »OiaijoHiia« r. 1891. IIpeiuTaMiiaHO y »SpainiKj 1 « r. 1892. 6p. 28. n 29.

85

iieiiJianeMO nap rpodoBiinia Hamnx npiijaTejba! A jih dih iic Tpeča pa
KJiOHeaio pyxoni; mii to ii  e cim e mo hiihiith. Mh  Diopanio c HanperHyTHM
cimama papirni c b  a k 3a CBoj Hapop; a ji  n cbii CKyna t p e 6 a pa nery-
jeDio 6parcKy cjiory jepHora nJienieHa c ppyriiM. IIIto  jepan Hemonee
y h h h h t  n, Diory cbii, Kas ce cjiomce. IIpyT cani cjia6, y CHony je j a k !«

»Obc penil, H3roBopene jacHiini, BaTpeHiiai, op yHyTpamii>er y36yljeif>a
3aapxTajiHDi rjiaeoM, nporoBejie cy HeonncaHO opyHiefijr>eir>c. »JKhbco  Ko-
Jiap!« sarpnni ca CBiijy CTpana. 3 bohkii  rjiac roBopHHKOB ponpto je n po
ohhx, k  oj ii cy y pny pBopaHe ciajajra; hjih  roBopHHKa camor, k  oj h  6erae nia-
jieHora pacTa, mor jih  cy inipirm canio ohh,  Kojn cy 6 jimy  6 hjih.  Hcnpop Hii-
KOJiiik, k  oj ii  je fl,o Kojiapa cepeo, yxBara ra c n oj h m  CHaacHHM pyKama h  pnriie
y bhc Kao neppe, y3 6ypno ycKJnmaiiaH.c, noje ce jepBa jepHom c/niuiajio.«

»IIpiipeljHBaHH CBeTKOBime ca dihoitim  rocTHMa H3  pojbh>hx  KpajeBa opy
Ha Benepy »icop jiOBanKor pora.« Ty je 6 hjio  pocia naipHOTCKHX 3ppaBiiu,a
h  ppajaTejbCKa pa3roBopa. Meljy rocTiinia najBinne ce opjuiKonao Mnxaiuio
IvpecTirk, iproBap H3 TiiTena. Oh ripepjioacu, pa cyipa ope Ha p o n h Ta pe-
nyTapiija K o ji  a p y, h  pa aiy 3axBajm na BCicpamiBeiH roBopy. npepjior ce
npHDiH ii  opjivnu ce, pa y Toj penvTaipij n 6ypy 03 rocTiijy 110 jepan 113 EanKe,
BanaTa, Cpenia, XpBaTCKe n Cp6nje, a op črpane upiipeljiiBanKor opdopa JoBan
Ijoplieinik 11 Jlaaap MapKOBiik. Hs Banne je 6110 oppeljcn npepjiaran caai;
iniCHa oc.TajiHx unčam 3anaMTiio, canio ce čekani, pa je npepcTaBiniK Cponje
6110 jepan Tpronap 113 Eeorpapa, hobck  rivu, cpepmer CTacn, Jienor h  miTejiii-
reuTHor jrapa, y cpncKOM opejiy. Motjio  My je 6 iith oko 40 ropnna. Cbii  pa
ce cacTaneaio y jepaiiaecT nacoiia y TeiceJiHjaHVMe, a opanpe pa ce upe
Kojiapy.«

» CyTp:iflan, 1. (13.) »iapTa (1848. r.) y yroBopeHO Bpeme, cbii  ce naljeMo
y CKpoMHom cxany JaHa Kojiapa. Oh  ce npnjaTHO innenapHo iiaiuiiM po-
juckodi 11  Hainoai »menjo. m.  Ca CBaKiim ce pa3roiiapao, a najBiiiue c čeorpap-
c k ii di  rocToai. Ilmao je n 3a neKe CBoje no3HaiiHice CjiOBaice 11  'lexe, Kojn
cy on.ua y Beorpapy hchbcjih.«

»Kojiap je HDiao Bejmicy 36npicy cjrana 3HaiieHHTHx CjioBena, 11 Ty Hani
36npKy noKa3HBao, popajykn i-cop CBane cjniKe pen piie papn o6jaiHH>eii>a.
H Cp6n cy 6 h.th  y Toj 36iiprpi 3acTynjbeiiH. Kop Ciinraiie cjniKe polje ce
oner na ciinokiiy TeDiy. KojnpoBO jnipe podnje HajepamiyT 036iui.aH, dpinKaii
mpancaj. ToBopeku o necpeknoni cteibv  CjioBena, ii3DiaKiiy ce Kojiapy obc
pen h : »Chobciih  imajy mhoto  iienpnjaTejba, a obh  cy c n.n im.« Ha to
ke ra Beorpaljamni norjieflaTii nia.no 3anykeH0 n pelin ke: »To je c.ne Taito,
aan ii  Hac uma ^ocTa; a 3iiaTe, ima CTe iiaM cimok iiana-i h  : npyT
cani cjia6, y CHony je jari!« Ko.nap ce Tpace h  iioraefla ra; 3a,noBoji.an
ocniejaK npejieie niy iipci-co opirania ji  upa 11 011 iioJB} r ()H CpaTa Cp6iijanu,a
y nejio. Bmiie hiiko  nuje hii  penil upocJioBiio; ajni je y to.tihko  peHimije ro-
Bopiuia cy3a, noja je y CBaiajent 0Ky 3a6jincTajia.«

»OnpocTHMO ce c Kojiaponi. Hciipakajjkn rocie, 3aniojni KoJiap, pa niy
polje jepaH op nac pBojiiu,e nocjie iiopne; uniake Heniro pa nam Kance.«

»Opniax nocjie prnica operno niy odojupa. TCo iapa aaieneMO mhjio 3a6pn-
nyTa. On nam iiOKance jyTpoinn.ii 6poj HeniaMKor jihcth Der Ungar«, y kodi

8fi

je Beli 6110 H3BeuiTaj o Harnoj cimohnoj CBCianocTii. JIoBeiHTaj 6110 je HeuiTo
HeTaaaH, asu y rsaBHOM iipii.ni'ino ciiMii;mi'ian. Ha Kpajv H 3 BeuiTaja dušo
je joiu n obo: Zuletzt haranguirte der evangelisclie Pfarrer Ilerr Kollar die
Anwesenden.«

»CTBap je duša y obomc.  JesaH 03 iipiipefjiiBaaa osHeo je iiobhbhiipv
n JIa3apy IIeTpHieBHh-XopBaTy, ype3iniKy MapapcKor deseTpHCTHHiior sncTa
»Honderu« h  HeniaHKor ^neiuior sncia »Der Ungar« UcipieieBiih je siihiio
6110 Ha cimohnoj CBeTKOBiiHii 11 ca»i namicao o H>oj H 3 Bemiaj, 110 koji  je ii 3 r;ie-
aajio ;  Kao fla je 11 Kosapon roBop cnasao y iiporpam CBCTKOBiiHe. Koaap iiac je
aaiMo.ano, sa to  ncnpaBHMO, n mh cmo  OA»iax iiaimcajiH ii3jaBy, sa KoJiap nuje
HiiKora »xapaHrnpao«, iiero sa je čarno sao H 3 pa 3 a CBojoj HcasocTii 3 a H 3 ryd-
.'lchiim  npnjaTe.T>CM. HcnpaBKa Ta HiTajinaiia je o«wax v npBOM dpojv iicrora
jiiicTa.«

»Huje ce ovsimi CTpaxoBaiby KosapoBy. Oii  je 3 6 o r CBora ciicBa
»Slavy dcera« (»kPui  csaBe«) 6110 ii 3 BiiKan K03 m apapcKiix moBHimcTa,
a to he peha kos eBiijy Mapapa, Kao naHCJiaBHCTa, Kao Hs^ajiipa
oTapdime, 11 6110 je H 3 .i 05 Keii ron.en>y 11 CBaKojaKOM cyMii>ii'ieii»y.
Hiicth  caBecT csoBeHCKiix HeiipiijaTes>a, na 3 iipa.Ta je aBCTii 11 y iiajHCBHinijini
CTBapHMa.<«

*

»Kasa je ii3mc1)y  Cp6a h Matjapa sonuio 30 paTa (1848. r.), Kosap je
niopao HanycTHTH nemTy n nodefcn y Ben, 3 a cnace jkhbot,  Kojn niy je
y onaciiocTii 6110 03 MapapcKiix TepopiicTa.«

PeaKiuijn, noja je iiacTviiieia nocjie peBO.Tynnje yTnma.Ta je CBe dypne
3 yxone. H Kosa p Kao 3 a Huje y Beny 6110 0110, uito je 6110 y IleiHTii. Moacfla
je vBiiflco sa iF.eroisa 3aMHcao o y3ajaMHOCTii csoBeiienoj join Hiije ca3pesa,
na je ocTBapeae ibcho ociaBHO nuiaJjiiM HapaniTajima; a msaljH HapainTaj mccto
iianpes KopaKHyo je — naipar!

Meljv cjiymaogHMa KosapoBimi y Beny dno je 11 sp. Mnxajso IIo.iiit-
/(e c a 11'in h, Kojn je Kao noiiiasiieTa irniao Ha Kosapona iipesanaiisi. Oh  iipima
o Kosapy:

Kosap je npesaBao y dsn3HHH CTapor yHiiBep 3 HTeTa Hmao je Maso csy-
iiiasaga: odremo 10 — 15, a.Tii je oh  dno 3 asoBos>an, Kas My .je ca mo dušo Kora na
npesaBan,y. Ona sna opečna. Kas ra je sp. Ho.tht  csyniao npesaBao je o cTa-
pn 11 a31 a csoBencKiiM. Kasa je roBopno o Bepn CTapnx CsoBeHa, 301100110
d n na upesaiiaiBC mase KHnoBe CTapnx Osoncna n iioKariiiBao nx csymaoniiMa.
/J,oK,a 3 HBao je, 3a je ccBepHa Krašnja csoBcncria,*) a.Kasa je roBopno, khko
cy J  pesoj lIpycKoj ncicasa CTaiionasn Csobchh,  onsa je —- nnaKao.

*

*) IIoKojHH npos. Benu,ea upieiao je MOMe 6paiy BpaimcjiaBy, khro je Ko ji  ip npe
nopy i iiiBao CBojinvi cjiyiiiaou,HMa, sa 'iHTajy jiaTHHCKe iiHcpe (ocoohto JInRiija), jep cy to
CnoBeim. »y»cnBajy — rouopiro Cm Kojiap — 11 spym napoju y ir. hm. a, a rcarco sa ne
yaciicaMo mh, Kas 3h,imo, sa cy orni KpB os Kpmi name.«

8 7

II 3 a aciiBOTa KoaapoBa h  noe.ic eaipTii ibcbobc, iioihtob£uiii  cy Cpon 3e.ua
h  pa;i ii»eroB: CKyna>a^H ce na rpo6y ibcroBy h  'iimi.m cjiOBeiieKii*) mo-
jhitbc 3a cnac flyme iteroBe.

Kojnip je no^je/pinno a>y(jno cbc CjioBeiie, n jiii  Cp6im npjo ^o6po ima,
aa je Kojiap Tpit aana y ro/pniii nocrao: na aan, ica/pi cy 'le e n pa36iijenn
na Beaom Cpay, na aan Kafla je noivneii KochymKO, n Ha — IS n 3 o 113 aii!

Cianoje CTanojcBiili.

Pan St. Stanojevič štastnč zachytil v pfedchazejicim članku vzpominky nžkolika Novo¬
sadskih Srbfi na Kollara. Prof. Rod. Ružič vyklada, co roztomilou nahodou dozvčdčl se
od krajanky Mininy, jak Kolldr svou milenku nalezi, jake prekažky se jejich spojeni v cestu
kladly (srovn. čldnek Blahfiv) a jak konečnč touha jejich se vyplnila. Dr. Ljub. Radivo-
jevič vzpomina na navštčvu prvniho slovenskeho plesu (14. ledna 1844) skrze Kolldra
a J. Jar. Kalinu, na sympathie Kolldrovy pro Gajfiv pravopis. Jovan Gjorgjevid pamatuje
se, jak vzajemnost slovanskou do jazyka srbskeho zavadčti chtžli, pfijmouce češke slovo
»pritomnost«, dale na slavnost Sime Milutinovičovu, pfi niz Kollar za všeobecneho nadšeni
fečnil. Dr. Michajlo Polit-Desančič byl ždkem Kollarovym ve Vidni. Podobnč prof. Venzel.
Jich vzpominky tim drahocennžjši jsou, čim menš pamžtniku se zachovalo. Srovn. članek
Karaskuv.

*) P. 1860. na »cim cbcth« oviiTao je r. npo*. Caiiftiili y npncycTBj T  Miioro Cao-
Bena IjaKa »oienaui‘> na rpo6y KojiapoBy. Ynop. »Cpn. jiiemiiiic« r. 1860, Cp. 85.

©-

Vzpommka na Kollara v Durinkach.

Co Durinkam pojišfuje v dejinach lidstva misto nehynouci', nejsou deje
mohutneho naroda, nybrž za to dekuji sve pohostinnosti. Durinky byly tak
štastny, že na samem počatku velikeho hnuti kulturniho mely v čele vždy
muže, kteri chapali anebo snad byli svou naklonnosti vedeni k velikym osobam
teprve se vyvijejicim. Ochotne jim poskytli pohostinstvi, kdy ostatni svet se bud
proti nim stavel, nebo dale se o ne nestaral. Nehledime-li ani k prvnimu zjcvu,
vyznamem svym obmezenemu pouze na nemeckou literaturu — totiž zna-
memu podporovateli basnfku, markrabeti Hermanu z Durink, jenž stal se stredem
znameho zapasu basnlkfi na Wartburce: byli to klavne Luther a pozdeji
Goethe, kteri dodali teto rozkouskovane riši vyznamu svetoveho.

Pro naš narod je jeste jedna doba velevyznamna: doba po bojich za
svobodu Nemecka. V teto dobe rodi se myšlenka pangermanismu a v Jene
ma sve ohnisko.

Protestantismem narod česky byl s Durinkami v neustalem živem styku.
Slovaci udržuji toto spojeni. Z Uher totiž odchazi každoročne nškolik štu¬
dentu na universitu jenskou, pro niž meli v Uhrach slušny počet stipendii,
zejmena pro protestantske studenty theologie. Snad tim meli theologove, žijice
u mist velikych tradic cirkve protestantske, čerpati nadšeni pro sve povolani.

Zejmena na konci predešleho a na počatku tohoto stoleti ma česky narod
z pobytu Slovakfl v Jene nemaly zisk. Nejlepši duchove z Nemecka soustre-
dili se v teto zemičce. Z vyšši atmosfery duševni prinašeji pak neco s sebou
domu i naši študenti.

Neni to zajiste nahodou, že prave ve velikem hnuti, zejmena Študentskem,
jež vola po jednote Nemecka, žiji zde od r. 1815—1819 P. J. Šafarik a Jan
Kollar,  kteri pozdeji stali se tak nadšenymi hlasateli — každy ovšem svym
zpiisobem a podle sve povahy — myšlenky slovanske.

Proto když jsem se ustanovil na tom, psati obširnejši studii o Kollarovi,
pomyšlel jsem ihned na to, že navštivim mista jeho pobytu; pfedevšim Jenu
a okoli.

8g

Vedle dokladu pro historicke pozadi byl bych velmi rad našel zde ne-
ktere zmi'nky o basnfku samem, ač jsem sam byl presvedčen, že asi nikdo oby-
čejnemu študentu, jenž nehral vynikajicf roli v tehdejšim živote, nevenoval tolik
pozornosti Bohužel nepodarilo se mnoho shledati, zejmena nic noveho. Po¬
kusil jsem se o to v archivu universitnim; ale ač p. archivar, podobne jako
urednici v knihovne jenske, byl velmi ochoten a napomocen, nenašel jsem zde
nic. Archiv tento je v takovem neporadku, že by vyžadovalo nejmene pul
leta prače, nežli by se co tam dalo nalezti. Krome toho ujištoval mne pan
archivar, že v onech dobach se uredne nic nezaznamenavalo, co by se tykalo
osobnosti študentu, nejvyše že by se molilo konstatovati, ktere prednašky
navštevoval.

V matrice jenske university (Acadetniae Jenensis Matricula IX.) mezi
14 nove prihlašenymi studentv z Uher naleza se tež jmeno Jana Kollara
(Hungarus). Pfibyl 9. rijna 1817. Pribyl tedy do Jeny, když veliky krajan
P. J. Safafik  universitu zdejši byl již opustil. Študenti slovenšti zdržovali se
zde na vysokem učeni z pravidla dve leta. Podle toho lze souditi — o ne-
kterych zminuje se Kollar ve svych Pametech sam — že meškal tu zejmena
s temito znatnejšimi krajany: J. Chalupkou (pfibyl 26. dubna 1816), Jos. Skul-
tetym, Sam. Ferjenčfkem (4. rijna 1816), J. Benedictim (23. kvetna 1817).
Od r. 1818 objevuji se Uhrove v matrikach fidčeji. Pfičinou byly tu zname
udalosti, slavnost wartburgska a zavraždem' Kotzebua. Vlada rakouska bala
se revolučnich myšlenek, rodicich se v techto mistech; proto zakazovala na-
vštevu jenske university.

V Jene Kollar ma pametni desku. Je to maly domek na Nonnenplannu
č. 9. nedaleko stare koleje. Maly jednopatrovy domek; tušim čtyri mala okenka
do ulice a tolikež asi do zahradky. Na nem je jednoducha, žluta deska, po¬
dobna spiše natrenemu plechu. Ma tento lakonicky napis:

J. KOLLAR.

1817.

Vedle Kollara ma z našich slavnych mužu tež Šafarik v Jene svou pa¬
metni desku. Desek takovych je tam velike množstvi. Pri trisetletčm jubileu
založeni university jenske vyhledani všichni znamejši mužove, kteri byli v te
dobe na universite jenske. Pri te pfiležitosti vydan spisek: »Zu den Gedenk-
tafeln. Jena 1858 « O Kollarovi je tam tato sucha zminka: »Kollar Jan, na-
rozen 29. července 1793 v Mošovcich (Wosotz!) v Turčanske stolici, studoval
v Jene 1817, umfel jako professor slovanske archaeologie ve Vidni 1852.«

V prazdnych chvilich, když byla universitni knihovna v Jene zavfena, navšte¬
voval jsem mista kolem Jeny a nejbližši i vzdalenejši okoli jeji, abych si ziskal
dojmy podobne, jakimi snad i na basnika pusobila zdejši krajina. Kollarovy
Pameti byly mne tu direktivou. O kterych mistech on se zminuje, všude jsem
chtel pobyti, vše videti vlastnima očima. '1 eprve vidime-li puvabna ona mista
sami, chapeme, proč basnik s takovou oddanosti a vroucnosti na ne vzpomina.

Nejvice ovšem me pudila touha do Lobedy. Znal jsem toto misto jednak
z Koilarovych znelek, jednak i z jeho Pameti. Podnikl jsem tam cestu dva-
krate. Nemflže byti mista pro prochazku vitanejšiho. U same Jeny prekrasne

go

misto,nazvane Raj (das Paradies), kterym se jde asi čtvrt liodiny smerem k Lo-
bede. Prostira se na levem brehu Saly. Čtyri rady vysokych hustych lip klenou
se nad upravenymi chodm'ky, jež na konci v perspektive zdaji se uzkou stezkou.
Na brezich samych huste, nizke krovi, nad vodu na pokraji vyrusta rakosi
a ostrice. Na pravem brehu dlouhe louky, porostle nepravidelne ridce vysa-
zcnymi stromy, topoIy, olšemi a vrbami. A takovy uzky pruli luk s ruznym
stromovim tahne se až k Lobedč, misty prechazi prikre v pohori, jež velmi
blizko se shliži v tiche hladine zelene reky a pozoruje v ni obraz svych jednak
holych, jednak porostlych uboči. Za vodou v dalekem pozadi jak po proudu,
tak i proti proudu z priznivych hledisek videti bole kopce r£iznych podob.
Když jsme opustili pfekrasny Raj, jdeme bucf po silnici, nebo po lonce, tah-
nouci se tež po levem brehu Saly; ale zde neni posazena stromv.

Asi za tri čtvrti hodiny pribudeme do vystavnč osady Burgau, zrovna
naproti Lobede v udoli na levem brehu se prostirajici. Ponšvadž vsak ves
tato pro Kollara nema nic pamatneho, zabočil jsem na pravo do vesničky
Winzerle, asi čtvrt hodiny odtud na mirnem svahu ležici. Skoro na nejvyššim
miste je chram, kolem nehož za bidnou obrubou zanedbany hrbitov. Tady
tedy Kollar svou Minu poprve spatril 1 Ohližel jsem se po kopci pred chramem,
kde pry o onom posviceni Mina stala, ale kopce znatelneho tu neni. Prostora
pred chramem je vfibec dosti mala. Nejvyše mohlo by to byti misto za hrbi-
tovni zdi. Snad od te doby bylo rozvezeno nebo zastaveno Jinak ovšem neni
tu nic znameniteho.

Prave naproti na pravem brehu salskem vypina se na navrši krasne po¬
ložena Lobeda. Od reky je vzdalena asi 10 minut. Nejniže pri same reče
tahnou se luka, podle travy sonde patrne trochu mokra, jež omezuje na ho-
rejšim konci rada vrb, od nich pak dosti prikre vystupuje breh, posazeny
ovocnymi stromy, a hned za nim počinaji se domy na mirnem svahu nad
sebe povyšene. V blizkem pozadi strmi široky hrbet, bežici s Lobedou skoro
parallelne a tu i tam preryvany. Nejkrasnejši jeho vybežek venci znceniny
hradu Lobdy.

Poptav se po fare, došel jsem ke chramu; zahnul pak odtud na levo
a stanul jsem pred farou. Pred okny orech, pod nimž studanka s bohatym
pramenem; tedy prave tak, jak Kollar misto to liči v jedne sve znelce (III, 8).
Jen že dnes je na navsi, aby pristupna byla verejnemu použivani. Za dob
Kollarovych snad patrila jen k fafe. Hned za ni vystaven kamcnny plot, ohra-
ničujici do navsi zahradu farni. Zahradka zrizena uplne tak, jak byla ještč za
dob Kollarova pobytu zde.

Hned prvni pohled povšechny na celou osadu popletl mi ponekud celou
predstavu o mistu, jakou jsem si prinašel zejmena z Kollarovych znelek. Pred-
stavoval jsem si, že fara leži blizko u reky Saly. Navadely ktomu zvlašte dve znelky
(I., 31 a 59), kde basnik vyklada, jak dal Nemcem strhnouti mostek preš
Salu vedouci; v druhe, jak šel po lavce preš Salu, v prostfed setkal se s Minou,
ktera šla na druhy breh zalevat sve kvetiny, na ceste že se musili obejmouti,
aby nespadli do vody. Ovšem hned poznal jsem nemožnost toho. Obyčejna
lavka poražene drevo — kterou ma zde basnik na mysli, neda se dobre
preš reku 30—40 m  širokou mysliti. Lobeda pak od feky je dosti vzdalena.

9i

Krome toho fara se zahradou uprostred osady. Pod ni na svaliu k louce asi
dvojnasobna souvisla rada domu. Druhy bfeh Saly patri' uplne k jine osade.
Cestou vysvetloval jscm si tato mista jinak: »Kollar všude značne prehani;
snad teče onou zahradou nejaky potok a ten zveličil basnik pro vetši effekt
na Salu.« Ale když jsem vstoupil do zahrady, poznal jsem, že timto vjddadem
nelze ličeni zachraniti. Neteče ani potfiček ani stružka onou zahradou. Za-
hradka je až na male zmeny tak zrizena, jak mi vykladal pozdeji pan farar,
jako bylo za dob Kollarovych: napfed kvetnice, dolu k plotu nejaky zahon
zeleniny, pak prechod na dvur travou porostly. Jen stara besidka, kterou
Kollar tež opevuje, byla pry odstranena. Stavem' jinak zarizeno hospodafsky:
budova domovni, stodola, cblevy seskupeny v nepravidelny čtyruhelnik nesou-
visly a na jedne Strane liplne otevreny. Za humny pak prostira se maly sad
ovocny.

Vešel jsem do vnitr, abych promluvil s p. fararem. V pokoji, ktery patrne
určen za liradovnu, našel jsem prosteho niuže, oblečeneho znamym ustrojem
staršich venkovskych duchovnich. Tvar hubena, ale hluboke, pronikave oko;
hlas, ktery hned pri prvnich slovech vybizi k duvernejšimu sdeleni, protože
dava pnchozimu ihned doufati porozumeni. Pri delšim rozhovoru poznal jsem,
že pan A. Bankwitz, nadfardf lobedsky, ma vedle ustaleneho nazoru, ziska-
neho zkušenosti, tež nemalou sečtelost. Rozhovorem o spisech mych nepo-
krevnych krajanfl — česk^ch Nemcfi belletristfl — pfivadel me opravdu do
rozpaku.

Projevil mi hned sve sympathie k našemu basniku; že pri letošnich jeho
natozeninach chysta docela i prednašku o Kollarovi pro svou osadu. Zajimalo
mne znati nektera jina mista menšiho vyznamu, o nichž se Kollar zminuje.
Byl bych rad z piety navštivil onu lipu, kde se Kollar setkal se svou »znamou
neznamou« — -Minou. Alepouhouotazku pokladaljsem za zbytečnou. Prostranstvi
mezi Jenou a Lobedou je tak vzdalene, že by se tu každy jednotlivy strom
ztracel. Krome toho lip je tu tolik, že se asi sotva kde najde neco podobneho.
Pan farar privedi sam reč na onen strom: Jist^ česky spisovatel (Ferdinand
Menčik) ptal pry se mezi jinym tež po tomto strome; ale strom ten že na-
prosto nemožno určiti. Zvlašte stareho stromu tu pry neni a z obyčejn^ch
jeden nelze určiti. Ptal jsem se na jeskyni Goetheho, o ktere zminuje se basnik
ve znelce 4L zpevu III. Ale nejakou jeskyni podobneho jmena neznal ani on,
ani jini starši lide, kterych se vyptaval na to. Pobliž Lobedy ve hrbetu be-
žicim podel Saly jsou sice tu i tam ve skalach prirozene vyklenky, ale ty by
tak stačily nejvyš, aby ukryly parek holubu pred deštem. Vetši jeskyne jsou
bliže Jeny na temž brehu a ty jmenuji pry se »Certovymi«. Basnik tu asi
mel na mysli jeskyni tuto. Zminuje se o ni ve svych Pametech str. 249—50.
Vytvoril pry Goethe jeskyni z pouhe nepatrne diry u spod vrchu, »kterou
oh ve krasnou tajemstvi plnou jeskyni, jakoby v ni Callypso prebyvala, pre¬
tvoril, tak že v ni Vinarsky dvur nejednou jmeniny neb narozeniny a temto
podobne radovanky slavil«. Snad proto za dob Kollarovych ony »Certovy«
jeskyne byly prezvany, »Goethovymi«, jako nese skoro každy predmet v okoli
j men o bud’ Goethovo nebo Schillerovo; lid byl by vedle noveho nazvu udržoval
stary, a ten v nynejši dobe byl by zase vyhradne opanoval.

92

Podrobnosti podobne zajiste nemalo prispivaji k charakteristice našeho
basnika. Nesmime jej ovšem posuzovat podle požadavku naši rcalisticke poesie.

Co j se m na fare v Lobede hledal, bylo hlavne misto samo, fara se za-
hradou, pak krestni matrika a snad i nektere jine doklady o pomčrech rodiny
Schmidtovy. Avšak byl jsem nemalo prekvapen, když se pan farar Bankwitz jal
vykladati, že udržela se upominka i na osobu Kollarovu — vice ov'em na jeho
milenku — posod jeste v živem podani. Vykladal mi, že již dfive byl upozornčn
na našeho basnika. Pred nekolika lety žadal pry ho nejaky česky spisovatel,*)
na ktereho nedovcde pry se už pamatovat, o nektera vysvetleni. Od te doby
že neopominul žadne priležitosti, kde by se o celem pomčru molil nečeho
bliže dovedeti. Zpravy sve čerpal pry hlavne od potomku rodiny Geisslerovy
v Lobede. Tento Geissler byl pry za dob pobytu Kollarova zde dosti zt\možny
kupec a po smrti farafe Schmidta stal se poručnikem Mininym. Jista velmi stara
pani, ktera pred nekolika lety zemrela, pamatovala pry se ještč, že tam ne-
jaky »uhersky pastor« kazaval.**)

Vice dovedel jsem se o milence Kollarove. Rozradostneny oteč pozna-
menal asi sam o jejim narozeni velmi podrobne, že manželka jeho obdarila
jej dne 17. rijna 1795 o 9. hodine večer silnym, zdravym devčatkem. Pri krtu
obdrželo jmeno Johanna Augusta Bedriška Bylo mi s podi venim, že nenachazim,
ač ve jmenech krestnich tu byl dosti bohaty vyber, jmeno, ktere zaznamenal
Kollar v Pametech, totiž Vilhelmina. Z tohoto povstalo basnicke jeji jmeno
Mina, jak se ho u Nemcu domacky zkraceneho uživa. P. farar Bankwitz ja-
kožto prisny muž Pisma odvetil docela jiste: »Ne, tak se nejmenovala!«

A preče se tak musila jmenovat, treba pravo jmena toho nebylo zapsano do
lenih! V pozustalosti Kollarove, nyni v češkem museu uložene, je alespon ve
všech listinach a vysvedčenich jmeno Johanna rukou Kollarovou škrtnuto a nade-
psano Wilhemine. Mina sama piše se zejmena po smrti sveho manžela vždy
jen Friederike. Totež jmeno i na jejim hrobe Byl to patrnč jisty usus rodinny, jak
se i u nas nekdy stava Zde bylo to tim spiše možne. Tri jmena snesou snadno
jeste čtvrte a po trech nejmenč mela každa z jejich čtvr sester a jejich čtyr
bratri.

I Minina podoba byla tu ješte v dobre pameti. Byla pry uplne podobna
svemu otci a sice jak telesnou povahou, tak i vlastnostmi duševnimi. Byla
prostredni velikosti, ulehle, složite konstrukce, snede pleti; vlas jeji byl černy
a kudrnaty. Byla pry i krasneho obličeje. A tu Kollar je zase v neshodč ve
svych basnich se skutečnosti. Opevuje jen jeji »zlaty«, »rusy vlas«, jedna
pčkna znelka začina se »Oči, oči modre« — atd.***) Patrnč tu naš basnik ne-

"')  Ferd. Menčik, jenž čini o tom tež zminku ve svem članku »Mina a Kollar« ve
Svčtozoru r. 1889

**) Tuto upominku mflžeme doplniti poznamkou zvččnčleho \'ac. Zeleneho, ktery
r 1802 mečkal v tčehto mistech, aby tu sbiral prameny k obmyšlenemu životopisu Kol¬
larovu 1 en poznamenal si ve svych zapiskach: »Staričky Burkhart« — tusim nastupce
Schmidtuv, sdčlil mi, že Kollar opravdu byl vvzvan od obyvatel, — jak vypravuje ve svych
»Pamčtech« — aby stal se v Lobedž farafem.

Pfibuzm ve Weimaru uddvaji, že mčla vlas kaštanovy (dunkel blond), oči však
modle šedč ^blaugrau?)

93

dovedi se vymaniti z bežneho basnickeho idealu divčiho, jenž predstavovan
jako >blond«, a prikloniti se k realistickemu popisu sve milenky.

Naklonnost Mrnina ke Kollarovi ncbyla pry velika — alespon po odchodu
jeho. Ve svych mladšich letech zda se, že vubec niela vetši zalibu v svetskem
hlučnejšim živote, nežli ji' mohl poskytnouti tichy, jen vede a poesii žijici,
svetu se vyhybajici Kollar. Proto milovala pry — chci veriti, že teprve za ne-
pritomnosti Kollarovy — jisteho veseleho svetaka lekare, se kterym byla po-
zdeji i delši dobu zasnoubena, kdežto zatfm Kollar sve boly a žaly vleval do
svych sentimentalnich znelek.

Konečne lekar ženich pomer svuj k Bedfišce prerušil. Ona pak žila opuštena
a v tisnivych pry pomerech, ač dnve rodina Schmidtova byla dosti zamožna;
pozdeji vsak prišla pry v altenburske bance o značnou čast sveho jmem'.*)

Když zemrela matka j e j f, ktera, jak znamo z Pameti' Kollarovych, ne-
chtela dopustiti, aby jeji' dcera stebovala se do »barbarkych« Uher, pfesteho-
vala se pry se svymi sestrami ke svemu bratru do Kamenice. Bedfiška vratila
se zase do Lobedy a žila v rodine sveho poručnika kupce Geisslera.

Tu prišel z Uher list. Kollar dostal od sveho pritele po nekolika letech
zpravu o sve Mine. Psal pry ji list. Pamatovali se jeste i na obsah jeho. Kollar
psal pry o velike povodni,**) že pry ma osamelou faru, ktera stoji' na vrcliu;
žije pry tam docela opušten. Neznani sice polohu evangelicke fary v Pesti, ale
da se silne pochybovati o tom, že by toto ličem' odpovidalo skutečnosti.
Myslim spiše, že podani po tak již dlouhe dobe pomisilo skutečnost s basni
a svym zpusobem pak vysvetlovalo. Vykladam si totiž, že v tomto liste byl
pripojen asi preklad znameho Kollarova sonettu:

»Osamely na života hladkem
chlumu stojim, kam už nevžda . . .«

Na tento list nasledovala od Miny prizniva odpoved’ a naš basnik slavil
brzy potom, 17 let po svem seznameni s Minou, svuj sbatek. Konal se
22. zafi 1835 o 5. hodine odpoledni ve mestskem chramu ve Weimaru.

Po nekolika letech navštivili prji Kollar a jeho chot Lobedu a dali otci
Mininu, Jifimu Bedrichu Schmidtovi, zasaditi pametni desku ve zdi obruby
chramove naproti veži. —

Z Jeny zamiril jsem pak k nejbližšim pribuznym Kollarovym do Weimaru.
Kdežto Jena ma raz studentsk^, jenž prevlada i v živote na ulici, ve Wei-
maru ztelesnena doba klassicke literatury. Tyž dvorsk)> raz, jaky si odna-
šime ze spisfi Goethovjich a z biografi! o nem. Weimar je si vedom. že za
všechnu svou slavu dekuje velikym duchflm, ktere v sobe hostil; proto osved-
čuje se k nim tež vdečn^m. Je tu vyvinut kult genia jako malokde. Raz
mesta, alespon uvnitr, zachovan tyž, jaky byl za života onšch velikj^ch duchu zde.

Vyhledal jsem byt p. taj. dvor. rady dra. Schellenberga, Kollarova
zete. Pribuzenstvi toto hlasi se i zevne: Mnoho tu predmetfi, ktere upominaji

*) Avšak podle ufednich dokladfl, zachovan^ch v pozflstalosti Kollarovž, Mina prinesla
Kollarovi 19:0 zl. k. m. včnem; na tehdejši dobu zajiste dosti značny pfinos.

**) Skutečnd udalost.

94

na našeho basnika Predevšim veliky portrait Kollaruv. Je to kopie tehož
obrazu, nalezajfcfho se v peštske evangelicke cirkvi slovenske. (Vyšel tež ja-
kožto rytina v č. 27. roč. X. »Zlate Prahy«.)

Na druhe stene je olejovy obraz Mi'ny z let jejfch čtyricatych. (I ten je
naši verejnosti znam z fotograficke reprodukce ve Svetozoru r. 1889.) Tvari
nelze upriti jistou krasu, ale kdo ma v hlave ideal hceny basnikem v jeho
basnich, je preče nemalo sklaman. Chybi' tvari te jemnost a prava ženskost.
Vyraz až panovačne energicky.

Daleko zjemnelejšl tvar je na podobizne jejf dcery Ma sice typ matčin,
avšak mnoho rysti zdedila po otci.

Dcera Kollarova Ludmila zemrela již 16. června r. 1880 (nar. 17. unora
r. 1837). Matku svou prežila pouze o devet let. Obe pochovany jsou na
weimarskem hfbitove. Maly hrob, na nemž kvetou zejmena Kollarovy zami-
lovane kvetiny, karafiaty, označen touto mramorovou deskou s nemeckym
napišem: »Zde odpočfva v Panu pani Bedriška Kollarova, rožena Schmidtova,
nar. v Lobede 17. rijna 1795, zemr. ve Weimaru 13. rijna 1871; jejf manžel pan
Jan Kollar, c k. professor na universite ve Vidni, predcšel ji do večne vlasti
24. ledna 1852 a odpočiva na videnskem hrbitove svatomarxskem.<t

Z dalšich potomku Kollarovych, ditek dra. Schellenberga, žiji Jan, Lud¬
mila a Bedriška, kterou jsem mel priležitost tež osobne poznati. Je velice po¬
dobna sve matce.

Takto žije tu posud Kollar v zemi vzdalene jednak zachovan pismem
a ustnim podanim, jednak i v živem potomstvu, odcizenem bohužel duchu
a smyšleni jeho.

Dr. 'Jan Jakubec.

Janu Kollarju.

)

rijazna ni Slovanom nam usoda:
Sinove ene matke je nemila
Razdražila, po zemlji razkropila,

Od brata brat je ločen, rod od roda.

Neznana jim je narodna svoboda;
Kaj de, da so plemena zdrava, čila!
V edinosti je moč, slovanska sila
Razcepljena brez blagega je ploda.

Besedi vender, pesmi ne ubrani
Široka voda, gora ne visoka,

Da med plemeni bratoljubje hrani.

Nje glas gre od zahoda do iztoka
In druži ločene; zato Slovani
Slave, Kollar, te pesnika-proroka.

J. Stritar.

< 8 >

Jak Slavy Dcera rostla.

Jako zarny meteor zasvitl i pohasl basnicky genij Jana Kollara. Nena-
podobne k Mickiewiczovi, dlouho trvalo, než prorazil clonou obrazotvornost
ha'ici' a tuto zurodnil. Div ten zpusobila cizina, laska Jena a Lobeda rozvirily
a rozvroucnily všecky jeho city, nežne a snadno vznetle už od pnrody. Do
Jeny prišel — dle vlastnich slov svych — nevinny jako Adam v raji a vratil
se z ni, okusiv trpke pry ovoce ze stromu narodnosti; zažil tam historicky pa-
matnou slavnost na Wartburku r. 1817, nevidane mohutny to projev Nemcu
ve prospech svobody a Všenčmecka; učinem studii a stopami vyhynuleho slo-
vanstvi z jmen obči a lidi, rek i hor se ozyvajicimi duch jeho se vlastenecky
prerodil a netušenymi ideami naplnil. Ale toto ovoce bylo pry mu trpke
a duchu pflsobilo bolest. V blizke Lobede melo se mu dostati za to oslazujici
nahrady: tam dcera pastora Schmidta, živy obraz ponemčujiciho postupu
dejin, zabrala rovnež cele jeho srdce, a tato napln sladkobolnych citu vy-
tryskla poslez v uchvatne, jižnim žarem a v jižni forme se chvejici verše.
Cizi, Slovanstvu odervana puda stala se kolebkou snah a tužeb, tomuto vle-
vajicich oživujici sebevedomi, ducha vzajemnosti a žadost činu, smifujicich
viny minulosti.

Už v unoru r. 1820 mel Jungmann celou sbirku takovych verš&vPraze;
nebof k tomuto idealu a opravdu otci mladych duchii Kollar byl pojal prede
vsemi duveru, hned když r. 1817 se ubiral na studie do Jeny a v Praze se
zastavil, aby jej tvafi v tvar spatfil. Nebylo vsak prave tehdy veci prijemnou
pfeklouznouti hradbami a zavorami nesčetnych ohledu censury, ponevadž
u vlady videnske zaval vitr češkemu snaženi nepriznivy, a tudiž censor dal
vlastenectvi do klatby. Vzhledem k ukazflm mravni rozpoutanosti, jichž
svedkem byla Viden za kongresu cisarfl, pfekvapuje primo, že i milostne
basne upadly v nemilost censury. Jungmann tedy sam už napfed mnohe
basne ze zasilky Kollarovy vypustil, veda, že jim neziska schvaleni. Pri tom
pamatoval pry take na domači odpurce slavismu, aby tech nepoštval proti
sobe a češke veci. Za takoveho pokladal zejmena Jana Nejcdleho, jenž pry
»všude čenichal panrussismus«, ač snad byl vice odpurcem osob než veci.

97

Pro jistotu dal basne k censure priptavene opsati, aby žadna neprišla na zmar,
a opis provesti zpusobem, jakym se nejspiš tehdy censorovi zavdečil: na kvar-
tovych listech s krajem na tri prsty prazdnjim. Ale preče ješte se prepočital
s censurou. Tato koncem r. 1820 vratila basne, a — malem polovice jich
byla vymazana. Tužka jeji nešetfila ani milostnych, nerku-li vlasteneckjmh.
Zbylo jich 86. To byla smutna zprava pro Kollara. Jungmann sice mu psal,
že »i ten brak nechany tak jest utešeny, že sobe jim večne slavy u Slovanu
ziska, že z toho dyše pravy Pctrarkuv duch«, ale basnicka fysiognomie sbi'rky
preče jen zustala zkomolena, znetvorena. Než pomoči nebylo, a tak basne po
docilenem dohodnuti o format, papir a pravopis odevzdany hned do arci-
biskupske knihtiskarny pani Josefy Fetterlove z Wildenbrunu. Dne 14. dubna
už se mohl prvni vytisk poslati autorovi, ktery zatim se stal kazatelem slo¬
venske obče evangelicke v Pesti. Chude jadro se zahalilo v chudy obal:
tenkou knižku male osmerky o 88 strankach na hrubem paplfe v cene 10 kr.,
tištenou švabachem, s nazvem: Basne Jana Kollara. Znelky neb Sonety.
Delily se na dvoje oddeleni; prvni zahiralo jadro nynejšiho zpevu I. o 37 znel-
kach a opevalo slasti lasky, krasu milenčinu, jakož i žal nad nahlym roz-
loučenim; byla to nynejši čisla 9„ 4., 6., 12., 13., 20., 18., 22., 14., 27., 30.>
36., 37., 42., 43, 46, 11, 50, 61, 70, 66, 83.-88, 93, 94, 109, 118.-20,
123, 124, 126. a 128. Druhe oddeleni, zaklad nynejšiho zpevu III, melo
41) čisel, a ozyva se v nem neutichajici touženi basnikovo, tu i tam vystupuje
slabe zabarveni vlastenecke, za to časte vzpominky na Italii, Recko, Ossiana
vysvedčovaly klassicke vzdelani autorovo; razu didaktickeho byly znelky tri:
Nechtej zoufat, Blaže kdo si jeden čisty, smely' ličel a Tri mne veci, když je
spatrim, k smichu s hnevem spojenemu nutkaji. Nyni ty znelky maji ve II. zpevu
čisla 1,—4, 103, 105, 113, 119, 128, 5, III. 88, 51, a ve III. zpevu 43,
10, 46, 13, 50, 36, 45, 55, 49, 48, 42, 9, 38, 12, 51, 71, 47, 53, 79,
74, 127, 70, 73, 72, 75, 77, 84, 86, 85, 40, 96, 89, 90, 91, 94,
117. a 118. Za znelkami nasledovaly tri Elegie Priteli, Všelico (smišene basne)
a hrst Napisu. Nejedna basen nese pečet opravne ruky Jungmannovy a zi-
skala ji na lahode jazykove, než Kollarovi tim neprišlo se vdek. Ten viibec ce-
leho toho vydani litoval, jak vysvita z dopisu Safarikova ze dne 28. dubna
1822 (CCM. 1873.). Honorafem dostal 50 vytisku sve knižky z celkoveho
nakladu 500 vytiskfl.

Osudy Basni Kollarovych nezflstaly širšim kruhum neznamy. Učinily spi-
sovatele zajimavou osobnosti a obetkaly jej jakous trpitelskou slavozari, ješte
než znelky byly vydany. Když pak vyšly, bylo hned patrno znalcum i laikum,
že z nich vane dech genialnosti. S takovou silou vyrazu, s takovym ohnem
byl posud nikdo nezapel. Což teprv asi obsahovaly znelky nepropuštene!
Jich sklem hledeno už i na čast vytištenou. Skoro vylučne milostni raz Basni
sam o sobe, hyperbolicke vynašeni puvabfl a ctnosti milenčinych a ješte mene
jcdnostejna forma jejich nebyly by stačily vykresati ono nadšeni, s kterym
važny Jungmann, vzdaleny Šafarik, pak soupernji Celakovsky a ostatni čini-
tele tehdejši verejnosti češke Kollara kladli nad Petrarku, ač pravš oni do¬
vedli oceniti nesnadnost zvolene formy, vyši jazykovou a žar citu ze znelek
salajici. Kollar nejevil se jim toliko horoucim neb lkavym trubadurem, jak
Jan Kollar. 7

9 8

podle knihy vypadal, nybrž veštcem s p1amennym mečem, karajfdm, branicim
a k novym metam ukazujicim. Proto znelky nepropuštene (na pr. Jak te vitat,
slzou čili zpevem, Vy, jenž trudna nadra otvirate a j.) a nezadane opisovany,
zasilany spriznenym dušim po cele vlasti a nektere i podstrkovany do roz-
ličnych časopisu, zejmena do Zieglerova Dobroslava r. 1822 (O ty, v kteremž
každodenne klckam, Ten by vtipu zardil ochabelost, Tam již se mnou prišlo,
že se streliu, Život jestit rovny drave reče, Cerna noc se nad mnou rozkndlila,
Nejen že je krnene slovanskeho, Jako plaveč radostive tleska, Nuže, pokud
srdce mlade bije a j.), neb do Cechoslava Krameriusova, ale sem teprve v rljnu
1822 (Tam v tom kraji, kde se kvetoroucha Zala dolinami rozstfela a Maluj
obraz, jenž se žari liravou), roku pak nasledujfdho vytišteny opet jen dve:
Nikdy takym žare šarlatova, a: Nikdy bych nebyl uveni tomu.

Basne byly brzy rozchvaceny, a nastala potreba noveho vydani. Kollar
prijal radu Jungmannovu a uchystal toto mimo dosah pražske censury v Bu¬
dine. Tam molil se ukazati v cele sve podstate a povaze basnicke; dueli,
jejž vssal v Jene a kterym se jal nazirati na osudy a stav Slovanstva, molil
volnym letem se vznašeti sbirkou a bylo lze tam take pojati skladby novejši,
vznikle už na pflde domači, pod vlivem pochval pratelskych a utisktt madar-
skycli. Hned vnejši uprava knihy, lihledne, silnejši, na tuliem papife na 7 aršicli
ve vel. 12. zalibnym pismeni tištena vestila pfiznivou zmenu a delala čest
»kralovske, universiticlce« tiskarne tamejši. Cena byla 48 kr. Nove vydani
tedy vzbudilo novou radost, a Jungmann lined ho sam objednal 100 vytisku.
Už nazev: Slavy Dcera mile znel, a predzpev moliutnou koncepci, smelosti
nazoru, vešteckym duchem, nemčne než silou kontrastu uchvacoval. Takovymi
barvami kulturni minulost vyhynuleho Slovanstva, jich bohatstvi a smutny pad
posud nikdo nevyčaroval, tak tisiciletemu odpurci jeste nikdo do duše ne-
zahfmel, a k proroetvi, že by snad molil nastati kdy obrat, se nikdo nepo-
vznesl. Vitezum »Počatku basnietvi českeho« Palackemu, Safarikovi a Bene-
diktimu, zvlašte pak take Jungmannovi už se zamlouvala časomerna forma
jelio, ktere jej už dfive hledel ziskati. K nim take smeroval pozoruhodny
zakmit tehdejšich sporii prosodickych ve forme poznamky na konci sbirky
se zjevivši, že »zpusobu prosodie Dobrovskeho v znelkach ne pro prizvuko-
vani, nybrž jen pro pravidelnejši rymovani a pohodlnžjši uživani inversi za-
chovano«. Což potom teprv obsah! Rozdeleni sbirky na tri zpevy: Zalu, Labe
a Dunaj už samo vymluvne svedčilo o určitejši tendenci a promyšlenem uspo-
radani jejim: melaf obepinati veškero Slovanstvo od zapadu na vychod jda,
a každe vetvi jeho, zapadni, stredoevropske a vychodni venovano po 50 znel¬
kach. Znelky spojeny byly sice jenom volne a utlou niti, ale každy zpev se
značil razovitou barvitosti. Kdežto prvni vydani počinala neutralni znelka Aneb
zhofte nadra, v plapol stlete, nyni znelkovy rej zahajilo stvoreni Miny na pflde
posalske. Prvni zpev ovseni zustal prevahou milostny: Mina a laska k ni
v mnohonasobne ozvene se vrači. Než ve drahem už nastupuje vetši rozma-
nitost motivfl. Nekolikrat znovu se uderi ve struny milostne (Ozvetež se narkem
hory, doly, Laško, laško, 6 ty sladky klame), basnik i tu za svflj živel, ktery by ho
i do hlubin morskych i do vyšin hvezdnych nasledoval, vyhlašuje trud a žel
a tužbu bez nadeje, ony žiji, po teto veta, ale pak už k strastem lasky počinaji

99

se ozyvati i stesky narodni; Milek trapi srdce, cesta vsak, kudy se ubira
domu, vynoruje mu neštesti a hanby lidu, s nimž jej spojuji krev a reč.

Vzpomina ukrutnosti chana Avarskeho, markrabete Gerona proti pobal-
tick^m Slovanum, srovnava zpev Minin se zpevem slavne Catalani v Karlovych
Varech a ocitnuv se na češke pude, stane a obraci se k ni onou uchvatnou
znelkou: Jak Tč vitat, slzou čili zpevem, jako matku či jak macechu, v niž
narod vola k svornosti: Nechte svar, co hrob už vlasti vyryl, Slyšte narod,
ne krik Feaku, Vaš je Hus i Nepomuk i Cyril. Když zas uslyšel milou mluvu
českou, pripada si jako plaveč indsky, jenž se zas Indu bliži a rozkoš mnoho-
bleska sladce mu preletela srdcem. Ač on jen na rozdil od jinych basniku
peje toliko navzdor, Rip, Bila Hora a zejmena staroslavny Vyšehrad vykouzluji
nove zpevy. V Praze navštivi »Mladone« a venuje mu nesmrtelne verše, lituje,
že z haju českych zmizeli stari bohove; z jara, kdy vše plesa a se miluje, on
zustava smuten a prostfed pustych hradu českych vzpomina tim vic krasne
krajiny jim opuštene a tu vidi všude; i Sumava srdce obraci jen k Mine.
Ale pak se zas vytrhne z tech citfi, a velikost Slavie, rozložene od Uralu až
Tatram na temeno, ho unese; vyzyva, pokud srdce mlade bije v prsou, aby-
chom byli pečlivi blaha vlasti, neb se krasneji nikdo nehonosi smelem čelem
nežli vlastenec, jenž v svem srdci cely narod nosi, a každemu z nas bude
jednou skladati ričet za sve konani neb nekonani; neni take nic hnusnčjšiho
nad človeka netečneho, v nernž duše živa linije. Stiny Lauritasu a Svatoplukfl
vola, aby se podivali na narod, ktery netouži bojovati za svobodu svou a svym
otroctvim se jeste chvasta. Zadna vymluva nestači, každy mfiže pracovati dle
svych sil a jiti svou cestou, jen když všichni maji stcjnou vflli. Ovšem treba
se k j lavbe svetem naležite vyzbrojiti; život m a byti dilo vlastni duše. Jestli
Slavy rumy jeste vstanou, bude nutno jinak hospodariti; a jest to možno: jen
netreba lkati proto, že k tomu bude treba težke prače a že jinf jdou cestou
hladši; za to Slovanstvu teprv nastava velky dejinny ukol, jinf už jej maji
za sebou. Ostatne i my už mame v dejinach muže velike, ktefi u druhych
narodu našli teprv nasledovniky (My jsme dali Uhrum Zriniho, Nemcflm Husa,
Vlachfim Kopernika). Hrich všech hrichu je nevdek k narodu svemu. Casy
jsou plny zmatku a boju; pravda i ctnost hynou. Za vlast poklada se toliko
zeme; duležitejši však je duch naroda, reč, zvyky, ctnosti narodni. Sam už
na mysli klesal a myslil nekdy, že snad lepe bude poddati se nepriteli; ale
opet se vzmužil. Buh nam dal takovou duši jako jinym. Mladik vyššich snah,
i když bloudi myšlenkami, preče neni ztracen; ale pouhy nehrich nestači;
treba činu positivnich. Nezoufejme, pravda zvitezi; jen ji branme! Na konec
opet nastupuje žal nad ztracenou laskou, srovnava svflj osud s Leandrovym,
vyznava, že laska jej naučila basniti a »Ikat nad narodem velkym«; jen pritel
a pisne dovedly mu uleviti bol, a zvlašte znžlky, na ktere nedopoušti hany;
vymezuje tež ukol mužflv a ženin a kare pfestupovani jeho, pta se, co as
dela Mina, opeva jeji rty, vytyka, že kdo ztratil truny nebo lodi bohate, nic
neztratil proti nemu, ktery- ztratil srdce, srovnava se s poustevnikem, neji, ne-
pije, jen bloudi v žalu a plači, obletovan jsa i na nejvyššich temenech horskych
obrazem Mininym. Tak opet hyperbola slavi triumfy jak v prvnim zpevu a —
jako dale ve zpevu III.

IOO

Chtel pry vj'stoupiti už na Parnas, aby tam Mudrenu objal, a zatim se
mu jina bobyne v naruč vtiskla. K lioram vola, aby se zvyšily, by mu byly
rebnkem k ni, feky maji nesti ji' slzy jeho, vetrove vati vzdechy. Ani Tatry
ani Pison ani Vesuv nemohou !io skryti pred strasti, nevabi ho krasou; co
jsou raje, v kterych nem' Evy?« — a tak zas horuje od rana do večera, nena-
chazeje nikde utechy, ani v krasach prirodnich. Zase vzlet, horovani, nadsazky,
vyhen citfl. Žneček se pta, nevidely-!i ji, ptačku, skal, krovi, neslyšeli-li lilasu
jejiho. Nekolik krasnych ličeni prirodnich privozuje milou zmenu. Priroda tu
opevana bez reflexi, k vuli sobe a takovato vvspa v mori erotiky labodi. Vet-
šinou vsak priroda je setkana s jeho laskou, poskytuje mu jen obraz, naladu,
protivu, štafaži. Obraci se k Dunaji a radi mu, aby vtekal do more slovan-
skeho. Preje jinym, aby šli mužne za svym velkym čilem, jemu souzeno
»množiti Dunaj oči proudem«. Ba v fečnickem zapalu nadsazuje jeste vyš
a di, že Labe, Visla, Volila, ani Neva ani Dunaj neniaji tolik vin, sedm kopen
Tokajskych nema tolik rev, v Krkonošich neni tolik zelin ani dfeva, v Tatrach
neni vice zlata, co jeho oko každy večer slz prolije. Stezky, sluje, baje, skaly,
travy, vše poznalo už rosil jeho slz; každy potok, ptaček, vetev stinna hla-
holi již jeho narkern: laska, osud, Mina!

A tak to jde dale; v pouštich, kde by nevyžil barbar bludny, on si raje
tvori. Pekna apostrofa vlaštovky zas prirodni obrazek privodi, a jej vystrida opet
anakreonticka pisen, zvouci prately, aby plnili čiše tokajskym, by on se molil
radovati aspon z radosti druhych. Potom už nasleduji zvuky elegicke, re-
signace. Doufa, že čas vyleči jeho strasti, a když srdce neustane toužiti, ale-
spon jazyk se unavi lkanim. Rad by vedel, zdali na onen svet pfejde jen duše
či take srdce. — Bliži se boufe; basnik skryje se pod dub a tu spatri duhu
a na ni »v bilem šlare« svoji Minu. Rozestre po ni naruč, ale ona zvola.:
Znaš-li kraj ten, tu vlast Slavy večne ...

Svoji budou až na večnosti. Pak mu zmizi na voze taženem dvema
hrdličkami. Tecf by si pral kfidel Daidalovych, aby molil za ni leteti; chtel
by, aby mu andel prišel rici, zdali ona nan mysli v nebi. Jednou večer se
mu zdalo, že se mu Mina zjevila; speje za ni. Konečne touži zemriti, aby se

s ni molil spojiti — a rozžehnava se s Minou, posilaje basne sve k Slovaniim

a zejmena k Cechum, jicliž jsou dcerkami.

Malem všecka čisla, rhetoricky nebo poetickv silna a velka, nachazime
již zde. Jsou to krome uvedenych už pri vydani prvem ze zpevu I. jeste znelka:
L, 2., A., 10., 24., 48., 40, 75, 81, 90, 92, 95, 97.-99, 102, 129.; ze

zpevu II. znelky 6, 37, 13, 99, 100, 102, 109, 120, 117, 53, 104, 121,

138, 122, 124, 143, 123, 7, 8, 56, 142.; ze zpevu III. 8.—11, 56.-58,
34.—39, 13, 14,67, 72, 63, 64. Ideje jejich ovšem leekde musily si teprve klestiti
pudu, nebof myšlenkovy obzor česky nebyl jeste tak do široka rozepjat, ačkoli
slovanska vzajemnost ninohym vezela v každem zahybu nitra. Tim pak, že
basnik tu smele vyslovil, co každy posud tlumil a skryval na dne duše, Slavy
Dcera nabyla kulturelniho a buditelskeho vyznamu, jejž dnes už jest nesnadno
si predstaviti. Nic čtenarum nevadil nezvykly pofadek slov, členove vety od
sebe daleko oddeleni po zvyku antickem, z čehož až nesrozumitelnost vzni¬
kala, na pr. ve znelce 132.:

IOI

Vichru jekem ruznd skryte mouti'
v mraku černem živly obloha

a p., nebo obraty a slova neobyčejna a neustrojna, na pr. duše lekem zma-
fena, slunce šlaky, struna ostala atd., preš to preše v.še se prenaseli radi. Laska
jich se soustfedila na vyznačnych znelkach a pro ne promijeny shovivave slabši.
Když pak už nebylo dostati knihy ani koupiti, opisovana od znamych cela. Ka-
maryt videl v Budejovicich sedm takych opisfi pekne vazanych. Nejedlemu slouži
ke cti, že nedbaje protivneho sobe pravopisu v basni, chvdlil ji uprimne, piše
na pr. Hnčvkovskemu dne 15. unora 1822: »Ctu tež Kollarovu Slavy Dceru.
Vyborny to basnik. Ti dva (Kollar a Klicpera) slavu literatury širi. Kollarovi
vadi' to, že nektere rymy chybne ma, jakož: krasne a jasne, což ovšem ma-
ličkosti; myšlenky, verše ma vyborne, pfedneseni žive.« Ale vefejne netroufal
si nikdo chvaliti knihu nebo priliš nahlas o ni mluviti, ba ani v listech poštou
posilanych se tuze o ni nerozpisovali, bojice se zvedu, donašeču a černeho
kabinetu. K tpmu se družila neobyčejna rozčilenost nepratel nad knihou tou
ktera se jevila i tim, že ji sami kupovali, ale potom palili.

Z pomeril takov^ch si vysvetlime, proč se porad nevyskytovala vefejna
kritika v časopise žadnem. Potreba jeji pri tom se dobre citila a nedostatek
jeji nesen težce, zvlaštč když r. 1826 do Prahy prišel Keppenuv rusk^ bi-
bliograficky vestnik a posudek prinesi, a když anglicky- Foreign Quarterly
Review r. 1829 nemene nadšene ji vynesl, za nejznamenitejši plod literatury
češke v dobe nove ji vyhlasiv. Nebylo muže dosti nezavisleho, jenž by se byl
odvažil posudku. Za to roznitil se mlady Nemec z Chebska, potomni česky
spisovatel Josef Wenzig, tou merou pro Slavy Dceru, že se jal ji prekladati
do nemčiny a čast uverejnil v nem. Musejniku (r. 1827 16 znelek a r. 182!)
opet8); a brzy po nem šlechetny pfitel našeho hnuti literarniho John Bowring
se znelkami jejimi seznamil obecenstvo anglicke. Moravan Jos. Kačer aspon
v basni oslavil za Slavy Dceru jejiho puvodce. Basen ovšem se odela ve
znelky, jakož vflbec zaliba v tomto druhu se projevovala zaplavou znelek.
Celakovsky, Chnielensky, Kamenicky, Snajdr, Godra, Rcttigova — vse se zkou-
šelo ve stopaclt Kollarovych.

Takto, ač byl Kollar nepritomen telem, duch jeho žil v Praze, oživoval
společnosti naše a celou vlast, silil mysli. Zpravy o jeho bojich v Pesti, o litčku
na Rus a pod. stupnovaIy jenom interes on.

Uspech dila pfimel Kollara, aby povolil žadostem pratel a novymi znel¬
kami prispival do časopisu. Slava jej opojila až k nekritičnosti a nedutkli-
vosti, a archaeolog i filolog Kollar mel se stati lihlavnim nepfitelem basnika
Kollara.

Zatim byl se usadil v Praze Frant. Palacky a pfejimal zvolna kormidlo
narodniho života z rukou Jungmannovych. Pro sviij Časopis Cesk. Musea ziskal
take od pfitele Kollara pfispevky ve znelkach. Prvni ročnik (1827) zdobi do-
datky ke zpevu I. Slavy Dcery, mezi nimiž čteme take vfibcc znatna čisla:
Ilerkulesa nekdy na rozcestt, Jako chodi opuštčna mati, Krajem brcliu u Po¬
mori chodč, Nechci zlata, napoje a jidla a o ničli poznamenal, že složcny byly
už drive, jen opominuty pri vydani; ke zpevu II. vytišteny d\'a dodatky (Ač

102

již dnfi mi smutne proplakanych, Jake tvary, jake spanilosti) a ke III. zpevu
tri (Jednem nemoč ukracuje, Co je vrtky mesfc u obloliy, Ne, by zpev muj,
trebas rozepnuta). Palacky znelky pro metrum trochu poopravil, ale autor je-
jich vzal z toho uraz a vyčetl redaktoru primo, že jeho nevinne ditky tak bo¬
lestne poranil. Malem by mu proto byl od Musejnika odpadi. Než redakce umela
jej usmiriti, tak že poslal dalši basne, mezi nimi tež sonet »na Prahu v fetezech,
peknobrehou Nemcu otrokyni«. Jakkoliv Palacky toho dovedi styky svymi,
že posavadni censor Zimmermann byl od nejvyššiho purkrabf sesazen, preče
ten sonet netroufal si vytisknouti. Zvlaštni pak nesnaze zpfisobila žadost Kol-
larova, pripojena k znelkam r. 1829, aby mu byly ponechany zvlaštnosti ja-
zykove, v kterych si od nejake doby zalibil, a vytisklo se mu tedy mluče-
livy, vluk, pruvni a p.

Na Slovensku totiž čim dal mocneji se nalehalo na samostatnou reč spi-
sovnou. Kollar dal se nepochybne svesti dobrym umyslem, aby Slovaci byli
uspokojeni a češtine nebylo tuze ubliženo, a jal se upravovati mluvu po svoji.
Techto jazykovych odchylek Palacky nerad videl. Pokladal je zatim nebezpeč-
nejši, ježto současne za Kollarovym prikladem na Moravč Cechove Vinc. Žak
a Fr. Trnka, zamilovavši si plnozvuke tvary moravske, je z reči lidu prevadčli do
pisma. Hrozilo tudiž nebezpeči same bytnosti narodni, ktera preče vždy za
predni projev sve duchovni jednoty a sounaležitosti použiva společneho spisov-
neho jazyka. Palacky všelijak Kollarovi vec vymlouval a na nebezpeči upozor-
noval (a podobne psal Jungmann), ale celkem marne. I jina jeste vec zavdala
podnet k obavam. Nadpis nove zasilky teto, vytištene v Musejniku r. 1830,
znel: Slavy Dcery Zpev IV. Lethe, a pena tu slava vynikajicich učencuv a
umelcu slovanskych po zpusobu Danteova Nebe. Ozrejmelo, že slaveny basnik
pojal umysl vstoupiti v Danteovy šlepeje a k Slavy Dcefi pribasniti Nebe a
snad i Peklo. Ale pri tom basnik nebyl dosti spravedliv a snad ani dosti
znaly celeho Slavina českeho a leckoho tam jal se oslavovat mene hodneho,
kdežto skutečne vynikajici duchy pominul. Palacky i Jungmann jej šetrne po-
ukazali v soukromych dopisech na tuto choulostivou okolnost, Celakovsky
pak konečne vzmužil se a napsal obširny posudek o cele Slavy Dceri do
Musejniku — prave 10 let po prvem vydani jejim, a tu tež se dotkl chysta-
neho zpevu Lethe. Kryl se pri tom slovy lcterehos pritele sveho, jenž s radosti
na to patfil, jak Slavy Dcera zdvojnasobuje sve poklady, ale nezatajoval, že
tyto již nerozpaluji obyčejnym ohnem svym a daleko mene uspokojuji, ano
nektere klesaji na pouhe jmenoslovi. Prvni tri zpevy Čelakovsky prirovnaval
k vesne, letu a jeseni, večne a dumyslne rozebral jich krasy, vypočetl čisla
nejzdafilejši, nejsa pri tom slep k slabostem jejich obsahovjmi i formalnym,
provedl parallelu mezi Petrarkou a Kollarem, v čem se sobe podobajf a v čem
ne, vytkl tež nekolik znelek, ktere jsou ohlasem neb i parafrasi cizich mistru,
šel i dale než anglicky kritik a prohlasil Slavy Dceru za predni dilo basnictvi
českeho po všecka stoleti minula, — pro čtvrty zpev vsak si ponechal prirov-
nani — se zimou.

Posudek tento doma privitan byl s obecnym souhlasem a uspokojenim
a zustal do dneška nejlepšim rozborem dila, ale Kollara, upadleho v osidla
studii filologickych a archaeologickych, nezastavil na draze nastoupene. V Kroku

103

na r. 1831 uverejnene pffdavky ke zpevu II. a III. už nevynikaly nad pro-
stfednost, a plne presvedčeni o tom zjednava nam rok 1832, ve kterem dokonane
dllo vydano tiskem Trattnera a Karoliho v Pesti pod nazvem Slavy Dcera.
Lyricko-epicka basen v peti zpevich od Jana Kollara. Uplne vydani (osmcr-
kove na 20'/s archu.) Tedy mfsto čtyr zpevu dokonce pet! Vedle Saly druhji
zpev Labe se razširil o Ren a Vltavu, a k Dunaji se pojily Lethe a Acheron
jakožto zpev IV. a V. Proti 8G znelkam vydani prvniho a 150 basnim druheho
vzrostlo toto treti vydani na 615 znelek. Prvni zpev jich mel o 70 vic, druhy
o 94, treti o 74, čtvrty se predstavil se značnym počtem 134, paty se 103
znelkami. Zaverna basen z r. 1824 Sfastnou tedy cestu, basne, jdouce, zastala
posledni basni zpevu tretiho. Zaroven se Slavy Dcerou vyšel neznamy posud
bratrik jeji: Vyklad čili primetky a vysvetlivky ku Slavy Dceri, s obrazy a !
mapou, a do jejicli stinu se uchylil take Pridavek drobnejšich basni rozličneho
obsahu, takže tento dil mel 530 stran. Oba dily se prodavaly za 5 zl.

Byla obava, že toto vydani se ani nedostane do Cech, ba že ani censurou
nebude propušteno. Vytisklf kdosi v Maltenove časopise v Aarave podezreni,
že Kollar vola Rusy, aby spojili Slovanstvo; již tenkrate tedy nepratele vernych
Slovanfi rakouskych neštitili se žadne zbrane, šlo-li o to, tyto osočiti. Zavedeno
ihned uredni vyšetrovani — v Praze, a zustalo ovšem bezvyslednym: urady
mohly se pfesvedčiti opetne, že vlastizrady aspon u Slovanu neni a že ona
jest vyronem horečne fantasie protivniku. Na Kollara sice jako na každeho
současnika močne učinkovalo mužne zasahovani Ruska do dejin valek napo-
leonskych, ale jeho slavismus byl jen matnou kopii snah ve!konemeckych;
opiral se hlavnš o vysledky jazykovedeckych studii Dobrovskeho, Fr. Boppa,
Šafarika a j. a obmezoval se uplne jen na obor literarni a umelecky, na bratrskou
znalost sebe a svych jazyku. Politicke theorie mu jen nepratele nepoctivi pod-
kladali, aby meli zaminku utiskovati a vyssavati lid slovansky, jazyk jeho
a talent. —

Pro rychlejši poznani knihy vyžadal si Jungmann, aby mu nejaky
počet vytisku byl poslan znamym prostrednikem. Ten mu ji v srpnu dovezl.
Prečet ji jen volal: Exegisti monumentum! Brzy nastala obecna shanka po
knize. Palacky svuj osobni exemplar mšl u sebe toliko pfes noc; pak už
chodil z ruky do ruky. Rozmanite povesti o konfiskaci, zakazu a pod. zvyšo-
valy interes, zvlašte u mladeže; nekolik set vytisku by se bylo hned v Praze
samotne rozebralo; beželo jen o to, jak je dostati do Prahy. Konečne meli
vec zprostfedkovati s potfebnou opatrnosti nšktefi pražšti knihkupci, zejmena
mlady Eggenberger a podnikavy Kronberger, ktery chtel si zriditi vseslovan¬
ske knihkupectvi pro cele Rakousko. I stfizlivy a kriticky Palacky byl nad
dilem u vytrženi. »Maje mluviti,« piše mu dne 16. listopadu 1832, kdy pro-
strednictvim Presslovym se dostal k novemu exemplafi a jej s klidem molil
prečisti, »citim, jak neohebne jest pero me. Nenit zajiste dosti, že jest dilo
ve Slovanstvu nevyrovnane, že ve všech vecich a narodech skviti se bude, že
dele nežli snad sam narod naš potrva, to vše nedostatečne jest k vyznačeni
zvlaštni krasy a jimavosti jeji. Však ja, poznav ji, mnoho dni jako u vytrženi
jsa, nic jsem mysliti a cititi neumel, nežli ji, o ničem mezi dovernymi mluviti
nežli o ni. Dobre ma Čelakovsky, prave, že to dilo nove, od pfedešlych vy-

104

dam' podstatne rozdilne; jest to zajiste nova idea jednotici, život t. ušlechtily,
lasce a narodu obetovany, čiste človečsky a tudiž v každem srdci se ozv-
vajici. Jest to drahocenny diamant, jenžto sice na mnoha mistech, podle pra-
videl krasochutnych, lepe by zbroušen byti molil, avšak proto vždy diamanten!
jest. Škoda, že jste nemel krasochutneho pfitele ku porade; dva vždy vice vidi'
nežli jeden, a neorganicky sklad mnohych znelek často ncpatrnou zmenou
byl by napraven. Avšak doufam, že to nem' posledm' vydani; mezitim, co se
nestalo, stati se muže.« Podobne soudili take jim. Nazev: basen lyncko-epicka
zduvodnovali prikladen! Byronovy Pouti Childea Ilarolda, knihu vyhlašovali za
poklad a evangelium narodnosti naši' ve vyš§fm smyslu, za rukovet milovniku
narodu sveho, s kterou ve dne ani v noči loučiti se nesluši. Cbvala se hrnula
se všech stran tim husteji, čim vice rokem 1833 a 1834 knilia se rozširovala
a v m' se poznavaly stopy osudu basnikovycli, zejmena smrti matčiny, pak
otcovy, pronasledovani se strany Nemcfl a Madarii čim dal prudšiho, nejistoty
existence, touhy vysvoboditi se odtud bucT do Cedi neb jine zeme slovanske
atd., kterež osudy jeho bedlive sledovany a žal upnmny všude vzbuzovaly.
Čim vic se rozšifoval okruh společnosti češke, tim hojnejdch Kollar nabyval
ctitelu a pfatel, a ten okruh se širil namnoze tež pusobenim Slavy Dcciy.
Nebylo besedy ni slavnosti po Čechach, aby pri m' neroznecovaly srdce
elektricke jiskry predzpevu nebo vlasteneckych znelek, ale nebylo brzy taky
vzdelanejšiho Čecha, aby jicli neznal zpameti. Nekteri nadšenci umeli ji celou.
Pouf Slavy Dcery po vlasti podobala se viteznemu pochodu a tomu vitezi
každy rad oteviral branku sveho srdce. Basnicky vyznam predzpevu zahy
predstižen byl vyznamem kulturnim.

Proto však nechybelo zavistniku žarlivych, tajnych odpurcu a konečne
ani škarohlidu. Štepnička neuznal hned vydani z r. 1824 za hodno chvaly te,
kterou vzdaval sobe, a podobne zestarly Hnevkovsky si ulevil aspon v dopise
k Vojt. Nejedlemu temito zajiniavymi slovy: »Vy v odach jiste Kollara pre-
vyšujete, ktereho v nedostatku jinych za Pindara drži. Kollar nedostihl Fe-
trarky. Jeho znelky jsou basnicke zlomky do nevlastenecke formy stisnene.
Mimo asi 100 znelek ty ostatni za mnoho nestoji, ani zpivat se nedaji a toči
se neustale okolo jednoho hridele« (Rvbička, Kfisitele, 332). Mnoho zle krve
však nadelaly zpevy Lethe a Acheron, zvlašte prvy. Tam sebe množi nc-
našli, a odtud zamlklost nebo hnev. Nekde Kollar opravdu pochybil. Byv
pohnut současnymi udalostmi, dal nekoho do nebe nebo do pekla. Jen že
nestopoval dosti pronikave narodni život, a ledaco mu pak ušlo. Tak vzbu¬
dilo veliky rozruch, když pri založeni Matice Češke došla pfihlaška členska
s pfispevkem a lieslem: Pololetni obet chudeho syna češke vlasti na oltar
chude matky prinesena ze srdce verneho. Za to Kollar tohoto chudeho syna,
kneze Fr. Siamu, vradil do nebe — ale nejvernejšiho pfitele Jungmannova,
basnika a učence Antonina Marka pominul. Professor Uhl (Bohemarius) prišel
do pekla, ač davno už byl odčinil vinu spachanou nešfastnym člankem v Bo-
hemii, stav se nadšenym buditelem mladych srdci a veršovcem českym. To
nepfenesl preš srdce vdečny žak jeho Čelakovsky a ujal se ho jakož i ru-
skeho bohače hrabete Dcmidova v ostre Obrane v Češke Včele r. 1835, kdež
plimo naznačil, že paty zpev Slavy Dcery bez ujmy hodnoty vnitfni mohl vy-

105

padnouti. Na jinem miste pak, v dopise ke Kamarytovi pronesl už drive (12/9 1832)
mimo jina ostra slova tež vyrok, odtud zhusta citovany, že t. Kollar začina
filologicky basniti a basnicky filologovati. Nemila nahoda chtela, že Obrana
Uhla a Demidova vyšla prave, když Kollar dlel v Praze, ubiraje se do Lo-
bedy, aby zbožnovanou Mfnu po 18 letech pojal za chot'. Jazykove novo-
tareni mu všichni vytykali svorne. Uznavano sice, že vokalisovant slov vlastne
ma pro sebe četne obdoby: črny — černy, dih — dluh, chrpa — charpa a pod.,
take duvod jeho nektery, zejmena usmešky Madaru a Nemcfi na tvrdost če-
skeho jazyka v povestnem strč prst skrz krk vrcholici, ktere nebožtik Pohl
vytvofil jako vzor jazykove schopnosti, došel uznani, ale prilišnost Kollarova
zaražela. »Kvapne v tom novoteni jevi se aspoh jako affektacf, tfebas by jine
vady do sebe nemelo,« psal mu Palacky (16/11 1832); »tato pak v dilach
krasochutnych vždy zavadna byva.«

Trinacte let trvalo, než došlo na vydani nove. Vinu nesly pomery. Hned
s te, hned s one strany žadano vytiskfl, Celakovsky a Sembera jich potrebo¬
vali pro sve posluchače, ale nebylo možno dostati po leta ani jednoho.
V Pesti netroufal si Kollar již vytisknouti knihu, a vyjednavani s pražskyrn
Calvem se rozbilo. Kollar zadal 1000 zl. honorafe, začež by po 12 letech
byl mu ponechal vyhradni pravo nakladatelske, Calve vsak tohoto si pral hned
(Č. C. M. 1893, str. 188). Konečne se K. odhodlal preče poriditi rozmno-
ženy otisk v Budine. Trpe chorobou očni, nemohl knihy opsati a rad by byl
tedy podal k censure stare vytisky. Dovedi však jen stizi opatriti jeden. Cen-
suru slovanskych knih obstaraval tehdy Miklosich a ten mel shoveni. Tak se
roku 1845 objevila Slavy Dcera znova na trhu knihkupeckem, tehdaž pod
nazvem: D U a basnicka Jana Kollara  ve 2 dflech. V Budine, vyti.štčno
literarni Gyuriana a Bago. Prvni dil poddval Slavy Dceru, rozmnoženou ve

11., IV, a V. zpevu o 7 znelek (nynejši čislo 110. a 118. ze zp. II., ze zp. IV.
čisle 10., 18., 133., z V. zp. čislo 39. a 111.). Všecka byla už drive vytištena,
dilem v Časopise Česk. Musea, dilem v almanašich Zofe (v Budine) a Nitfe
Prešpurske. Vykladu znovu nevydal, ponevadž ho jeste skoro polovici mel na
sklade. Proto jej prekvapilo, že v Praze si usporadati chteli sami novy otisk
a tež schvaleni censury vvmohli. Svolil tudiž jen k vytahu z Vykladu, ktery
by mu byl honorovan a napred k prohlednuti poslan, a toho aby Kron-
berger a Rivnač si nesmeli vytisknouti vic než 1000 exemplaru. Když pak
se vec vysvetlila, sešlo s umvslu.

»Del basnickych* J. Kollara tišteno bylo 2000 exemplaru z nichž do
r. 1848 prodana polovice, a v dalšich tfech letech nastala potreba novčho vy-
dani. Toto porizeno v novem pusobišti basnikove, ve Vidni, kamž byl r. 1849
povolan na universitu za prolesora archaeologie slovanske, a vyšlo r. 1852
u OO. Mechitharistfi ve velke 8. za cenu 1 zl. 40 kr. Obsah tu opet raz¬
množen skladbami z r. 1845—51, ktere pripojeny jako zvlaštni dodatek za
Slavy Dceru. Jsou to ke zpevu prvnimu nynejši znelka 40., 63., 64., 65., 74..

112., 115., 116. a 122.; ke zpevu IV. zn. 31., 36., 43., 78., 104. a 109.; poslez
ke zp. V. znelka 6., 14, 16., 22., 55., 63., 61. a 84, celkem tedy nov^ch 23
znelek, tak že kniha nyni obsahovala 645 znelek.

io6

Ale Kollar neprečkal noveho vydanf. Byl odvolan do sboru onecli ze-
snulych velikanu, jimž slavu slovanskeho nebe ustrojil ve svem zpevu Lethe.
Naklad tudfž vedla vdova Kollarova, od niž prešel pozdeji ve sklad knili-
kupectvi I. L. Kobra se zvjišenou cenou 2 zl. Když palc toto knihkupectvi' se
jalo vydavati spisy nejlep.šich spisovatelu českych, došlo na pate vydanf Slavy
Dcery, tehdaž sdružene s Vykladem, Cestopisem jeho do Italie a autobio.
grafit' ve 4 dllech pod nazvem Spisy Jana Kollara  v letech 18G1—G3; za
nim nasledovalo šeste r. 1868, ovšem už nezmenene. Toto rozebrano jest
teprve v posledni dobe, hlavne nasledkem rozmanitych ->vyboru«, ktere od-
deluji' cenne od mene cenneho a toliko ono v pameti naroda obnovujf a udr-
žuji. Sedme vydam' cele Slavy Dcery, ktere podnikl knihkupec Fr. Iloralek na
Kral. Vinohradech, zlska si asi jmeno lidoveho vydanl, ježto poprve tu hle-
deno k tomu, aby kniha neobyčejnou laci' (asi 20 kr.) mohla proniknouti do
nejširšlch vrstev čtena?skych.

Zatfm ovšem s lidmi a časem se zmenil ponekud take soud o basnicke
hodnote Kollarovy velebasne. Nynejšf generace mladši, vyrostši v pohodlnejšfcli
pomerech narodnich a v bohatstvi' poetickem, od smrti Kollarovy zatfm na-
množenem a zejmena geniem Svatopluka Cecha a Jaroslava Vrchlickeho až
marnotratne rozsevanem, nevdychuje již vuni doby podbreznove z techto
znelek, nybrž hledf na vše ostrymi skly večne kritiky. Jf zpev IV. a V. se
lfbf ješte mene nežli současnfkum a basnicke ceny jim upira naprosto; ve
zpevfch pfedchozich pak postrehuje leckde mfsto poesie rhetoriku; v erotice
mnoho historismu, učenosti a malo citu, ve forme rozlične maroty, tvrdosti
i neustrojnosti. Ale v jadre svem stoji' a zustava neotresena, stejne velika jako
za dnu svych; te zrn' chvala jednomyslna, a o te jiste spini se slova Safarf-
kova a Palackeho, že preti va - čehož Buh nedej! — i svuj narod, že jest ne-
smrtelna, ve Slovanstvu jedina.

Fr. Brly.

43 -

Vyznam Kollarovy „Slavy Dcery“
v naši basnickč literature.

Napsal Lcander Cech.

Novočeska literatura povstava v dobe, kdy ze ssutin a zricenin lit era r-
niho veku klassickeho se rodi težce vek moderni. Jak pracny to porod! Jaky
zmatek, jaka smes myšlenek a cituv, jake široke hledani forem a tvaru, pra-
veho akcentu a tonu v nejrozmanitejšich dobach a u nejruznčjšich narodu,
v civilisacich mrtv^ch nebo daleko vzdalenjrch, než ze všeobecnč te smesi vy-
trysknou jasne dve ideje vevodici rozvoji ducha moderniho, z nichž jedna
zplodi poesii historickou, druha poesii filosofickou. Povstavajici literatura češka,
kterou ridi predevšim jen dobra, ale silna vflle pracovitych mužu, kteri v dobe
Kantova kategorickčho imperativu a autonomic praktickeho rozumu si prcd-
sevzali za ukol: musime literatura miti —, tato povstavajici literatura češka
ncmohouc z pivu jinou byti než napodobujici predstavuje ten to kaleidosko-
picky obraz v mire ješte zvčtšene. Klassicky Milton i Pope, romanticky
Chateaubriand, sentimentalni Young se prevadeji v roucho češke, jini v stcjnou
dobu se utikaji ke Klopstockovi, preklada se jeho Messiada, vštepuje se jeho
odpor proti prizvučne poesii a rymu, marne se zavadi časomčrna prosodie,
preklada se Ossian, ale zarovcn Schiller a Goethe, prvni pfeloženy zpev Ho-
merovy Iliady se vita s nadšenim timtež, jako se čtou Gessnerovy idylly
a sldadby v duchu tomto založene. Puchmajer si bere za vzor Lafontainea,
libi se Florian, a Milota Zdirad Polak prekvapuje v drahem desetileti tohoto
stoleti Vznešenosti prirody!

Ale mezi tim co literatura basnicka se pestuje jen s nadšenou touhou
vykazati se jakymisi plody, o jichž vyboru rozhoduje jakys takys osobni vkus
a sympathie, nejvice vsak šlechetna a vytrvala snaha o utvoreni spisovneho
jazyka, kdežto potrebam lidovym vyhoveti hledi literatura prostonarodni, pro-
buzcny duch historicky, ktery učenymi latinskimi pracemi již drive narodni
vedomi probouzel a vznik nove literatury zpusobil, stcjnou merou pusobi jako
jinde. Minulost se stava predmetom iicty a vedle dejin čeština se studuje hi-

io8

storicky a grammaticky. Znovu se odhalujici minulost udivenym zrak&m ne-
objevuje vsak pouze dob si 1 y a slavy ceskeho naroda, s nimiz srovnavana
smutna pfitomnost močne probouzi touhu po obnove minulosti, ale upozornujo
i na pribuznost s ostatnimi kmeny slovanskimi a zplozuje vedle vedomi na-
rodniho vedomi slovanske, zaroven ukazujic na ncpfitele, s nimž odvčkč boje
jako červena nit se tahnou veškerymi dejinami slovanskimi.

Politicke pomery a priklad Nemecka z techto nabytich poznatkflv a citu
tvori nove smerodatne sily. Vitezni postup Napoleonflv a hanba Nčmccka
r. 1S0G zpfisobuji snahy reformačni. Fichte ma sve nadšene reči a drive pro-
naslcdovani myslitel mava vysoko nad hlavou nemeckim praporem. >V techto
rečech Fichtova filosofie stala se nadšenim, poesii, a ki div, vzplanula-li tato
poesie pochodni, již sc roznitily brzy jine basnicke pochodne, jako pochodnč
Arndtovy, K5rnerovy a Schenkcndorfovv. « R. 1813 vzplanula osvobozujici
valka a skončila Napoleonovou poražkou. Narod nentccki zvitezil, moc Na¬
poleonova byla zlomena. Avšak v teto mohutne valečne poesii pronika take
narek nad rozdrobenim Nemecka a touha po jeho sjednoceni. Slyšme, jak
peje J. G. Seume:

Hass und Spaltung herrscht in unsern Stammen,

Einheit nur kann das Verderben hemmen,

Und die Einheit fliehn \vir, wie die Pest.

Eh man offendich, was recht ist, ehrt,

Jauchzet man, \venn Gau den Gau verheert,

Und die Volksschmach wird ein hh-eudenfest.

Pod Napoleoncrn trpelo take Rakousko. I tu povstavaji basnici, kteri
nadšenim pro vdast a svobodu vyplnuji sve jinak težkopadne plody. M. Schleifer
truchli nad potupou sve vlasti a velebi arcivevodu Karla. J. J. Collin, c. k. rada
ve Vidni, horouci laskou k vlasti vzpružiti hledi rakouske narody a obeti vla-
steneetvi plane i v jeho frasovitich truchlohrach. U nas Rautenkranc zpevy
svimi rozohiiuje narod proti francouzskemu vitezi.

Nenavist k Francouzflm v Nemecku stava se utkvelou ideou. Arndt »piše
sve mužne a statečne pisne svobody, svolava celou nemeckou minulost do
zbrane proti cizimu vojsku. Staronemecke bajeslovi a staronemecke hrdinske
činy, Herman a hvozdy Teutoborgskeho lesa, Wodan a druidove, posvatni
dubove a božska pranemecka drsnost a hrubost s neučesanimi vlasy a dvema
obrovskimi pestmi kolem kyje, nabivaji cti. Arndt napadi francouzskou reč
i francouzske mody, ano pokusil se zavesti všeobecni nemecki kroj. Die jeho
myšlenek jahn dal popud k založeni ,buršenšaftii‘«. (Brandes, Romantische
Schule in Deutschland str. 203.)

Za takovich pomeru verejnich mladi Slovak Jan Kollar roznicen byv
laskou k vlasti a ke vsemu, co slovanskeho od svich učiteluv i od svich
spolužaku za studii na evangelickem lycei v Prešpurku, odebral se r. 18IG
do Jeny. Seznava pomery v Nemecku, učastni se roku nasledujiciho jako
jenski študent povestne slavnosti wartburske, kdež mlade Nemectvo, jme-
novite jinošstvo akadetnicke, slavilo pamatku refonnace. Bfehy Saly a Labe,
kde žilo, bojovalo a zahynulo polabske Slovanstvo, pripominaji mu osudy Slo-

109

vanstva a seznamuji ho s odvekym jeho nepritelem. Zna ze zkušenosti smutny
stav současny sveho naroda. Vidi. jak vzrušeni Nemecka a šfastny jeho odraz
nejvetšiho nepritele stal se pouze za svorneho, součinneho nadšeni uvedome-
leho naroda. Všcchny tyto dojmy vsak pfisobi ne pouze na ohniveho mla¬
dika, ale na ducha od mladi basnicky naladeneho, ktery novou vzpružinu
k basneni čerpa i z milostneho pomeru k dceri Lobedskeho pastora.

I objevuje se v poesii češke poprve ukaz kritikou literarni i kritikou hi-
storickou rozhodne povereny. Když srdcem naroda hybaji určite city a my-
šlenky, když maji pevnou pudu a četne vyznavače, tu veliky basnik se objevi
a tomu, čim hrud' preplnena, dava kouzlem sveho genia pravy vyraz a jasnost
rozsiva tam, kde jen polosvetlo se mihalo. I stava se vyvolencem a prorokem
a hlas jeho jde od muže k muži, od srdce k srdci. »Když nova civilisace,«
pravi M. Taine, »na svetlo privadi umeni nove, jest deset talentovanych lidi,
kteri vyjadfuji zpola ideu vefejnou, kolem jednoho nebo dvou mužu genialnich,
kteri ji vyjadruji zcela.« Kollar jedinč tomu, co Cechy tehdejšimi hybalo, co
vedeli, znali a nejasne tušili, dal mohutny určity vyraz silou sveho ducha. Co
jim pred tim již narodu svemu hlasali, tomu prave telo dal Kollar. Již r. 1800
Josef Jungmann končil svoji reč k litomefickym bohoslovcum temito slovy:
»Prijdtež brzo zlati časove! rozkvef slavo slovanska v teto mile vlasti češke,
jakož mezi lepšimi nas Slovany, Rusy, Polaky a Srby rozkvetaš!« R. 1806
Nejedly sveho »Hlasatele« s nasledujici predmluvou provazel: »Ber se, Hla-
sateli mily! z Prahy ku krajanum svym Cechum, Moravanum i všem podle
jazyka zpriznenym široko daleko bydlicim Slovanflm! atd.... prijdeš-li na r.e-
ktereho cizozemce aneb odpadleho cizokrajneho Slovana, an by te, že Slovan
jsi, hanel a tupil, aneb tvemu slovanskemu uštepačne se posmival kroji, opri
a obor se nan ... bran a zastavej velikeho narodu slavu, rozšifuj štesti a slavne
Slovanu jmeno« atd. Mam vzpominati basnirskeho poslani Markova Jung-
mannovi z r. 1814, jenž poukazuje k Slovanflm

k jichž nohoum Adriat a Okean se pSni,
jichž rddlo Labske nivy, onde Donske vore,
jichž lodi sjiždi Černe, Severske i more,

a k statečnosti napomina volaje:

Co z toho, že nas Tevton tiskne z jednč strany
a z druhe bidne žiti mezi Ottomany.

Že outočicim Srbum chrabrd klesla ruka,
a rozvalena riše krale Svatopluka.

Basen »Me zpevy« Palacky konči takto:

Tak nech kour z obžti, v hloubi prsou znatych,
zacldni struny me; necht Genius vola:

Aj, tve krasy tajemstvi —
vžčnč, Slavie, me hore!

Když jen zodraženy sladčeji pfdtelum
zdbfesk nddra koji, ohlas ušim vzejde:

Aj, tve krasy tajemstvi —
vžčne, Sldvie, me vdSky.

IIO

A čeho Palacky čeka od Radhošte v basni stejnojmenne ?

Tu z prameni ja čerpati živych
chci slovanskou šilu; a skaly 01ympskd
ožijic roznašeti divnš budou
hlaholy slovanskd lyry mč.

V Šafarikove pak »Slaveni slovanskych pacholku«, kde se vypisuji slavne
skntky statečnych jonaku slovanskych, »udatnost vystrelkii semene ctneho ,
neni-li pfedzvest Kollarovych vypisit hrdinskych činu slovanskych herofi s tim
presvedčenim, že

Slovane Slovantim, ndrodu svemu,
švižnemu, hbitemu, slavnemu, ctncmu,
ku poctž sloužili dostatečne,
k pochvale byvali nekonečne.

a s toutež nadeji, že

Slava a chvdla a vaše moc v svčtč
bude se zelenat v milostnem kvčtč,
pokud jen Slovanu trvati svžt
bude a spanily skvfti se kvčt. —

Ale dosti budiž techto dokladu, ktere by se moli!y razmnožiti, zfejme do-
tvrzujice pripravu Kollarova pfichodu současnym prostredim, tu moliutnou
podporu, kterou veliky muž naleza ve svem okoli. Miižeme pravem, pfeme-
nujice slova Sainte-Beuveova o ženach 17. stoleti, rici: Kollar jest jen prvin'
v četne elite. Kollar odpovida popudum sve doby, sve zeme, sveho naroda
s vetši energii, s vetšim pflvabem, s včtši jednotnosti, s vetši originalnosti ko-
nečne, než všichni ostatni.

Tak tedy se pripravovalo nejvyznamnej.ši literarni dilo Kollarovo »Slavy
Dcera« z r. 1824, jež predchazely r. 1821 Znelky neb Sonetty, v toto dilo
pojate, dilo, ktere teprv až r. 1832 obdrželo znamou nynejši podobu.

»Slavy Dcera« pravem založila slavu sveho tvurce a počita se k prvnim
plodum pisemnictvi českeho. Zpevy jeji dopadly na dobrou pudu resonančni.
Proč štrily se basne Kollarovy censurou nepripuštene v četnych opisech? Proč
Kamaryt jeste sedm let od te doby, co ponejprv vyšly prvni Kollarovy znelky,
nejradeji do ruky bere Slavy Dceru? Proč Musa Kollarova stala se Čelakov-
skemu tak drahou společnici, »že po tolikeronasobnem s ni obcovani po tu
dobu nelze jinače nežli s plnym a celym srdcern, jako na tvari nejspanilejši
milenky utkvelym okem, vice pocitovati všecky vdšlcy jeji, než vydavati se
o nich v rozumovani?« Kollarem vstupuje v pisemnictvi češke po prve, po
prve od nejstaršich dob, razovita basnicka individualita. Kdo v dilo svoje
dovedi vteliti myšleni a citeni celeho obdobi, kdo ruznem roztroušene paberky
myšlenek a citfl predvedl v jednolite celistvosti, kdo jasne vytknul ideal,
k nemuž smeruje veškere snaženi celeho narodniho života, kdo tužby a na-
deje spojil s blahou nadeji v uplne jich splneni a vystavel podminky, ktere

III

dokonany jsouce zajistl zdar usilovneho toužem' a konani, kdo tedy zkratka
podal obraz určite civilisace a idealnich snah narodnich: ten v kulturnim sna-
ženi narodnim znači meznik, jenž strmi tak mohutne do vyše, že nikdy ne-
muže byti prehlednut, kdykoli dejepisec ponoruje se v minulost, aby ji ukazal
potomstvu. Kdo však zaroven vyplodu hlavy sve vtiskne hlubokou pečef sve
individuality, kdo s myšlenkami svymi predloži sve srdce s veškerou svoji
laskou, již jest schopen, i s veškerou svoji nenavisti, ktere nezakryva: to jest,
abych mluvil slovy Brandesovymi, take »fysiognomie, pyšny a smely profil,
ktery vyjadruje duševni smer, a na nejž nezapominame; to jest typus, z nehož
mame radost, jako se raduje prirodopisec z vytečneho exemplafe plemene,
z nehož dosud nalezi jen exemplare nejasne a zkomolene«.

Dva znaky vtiskuji typu tomuto vyznačny jeho raz. Prvni zasahuje v obor
myšlenkovy, tkvi ve společnem snaženi, ma raz doby: to jest jeho všeslovanstvi,
jeho panslavismus, jeho Všeslavie. Druhy tyka se vlastni osobnosti Kollarovy:
a to jest ona hloubka citova, do niž zapadly jeho myšlenky a z niž se vy-
norily zbarveny jsouce hlubokym tim osobitym procitenim jako nadšene ža-
dosti a tužby, jako smele nadeje i otrasaji zase celou bytosti tech, kdož s to
jsou, aly chapali citem citove ty vylevy. Ne proto, že Kollar hlasal a vyraz
dal myšlenkam vseslovanskem, byl tak nadšene uvitan, ale proto hlavne, že
poprve v literature češke mohutna šopka vychrlila z vrouciho citoveho jicnu
tak žhouci plamen a žar, jaky ještč nikdy pred tim nezahrival a nerozplame-
noval vzplanuv ve vyhni českeho myšleni a českeho citeni. Nejskvelejši doba
narodniho nadšeni a vzrušeni češke sily nezanechala po sobe pamatky bas-
nicke Ale doba českeho znovuzrozeni s vevodici svoji ideou postavila si po¬
mnik v Kollarove Slavy Dceri. »Exegisti monumentum,« napsal Jungmann
Kollarovi, a veru jest to pomnik ne pouze osobni, ale pomnik cele doby, jenž
veky pretrva.

Kollar neni basnikem velike obraznosti a velikych invenci. Proste bez
obrazu velikolepych a smelych metafor plyne jeho reč, ktera však preče jest
tak padna, energicka a smela, že slyšite zrovna zpod tech spojenin vetnych
a jindy z jednotlivych slov vlniti se to hluboke rozechveni, jehož slova ta jsou
vytryskem. Neni-li hned na počatku Predzpevu temer slovo za sloveni nejen
vyrazem pouhych predstav, ale spolu citove barvitosti, ktera dodava jim bez-
prostredniho učinku:

Aj zde leži zem ta pred okem mym slzy ronicim,

Nčkdy kolebka, nyni narodu meho rakev.

Stoj noho! posv&tna mista jsou kamkoli krdčiš.

Však času ten horši je človčk, jenž berlu žcleznou
V tčchto krajich na tvou, Sldvie, šiji chopil.

Horši nežli divč valky, hromu, ohnč divSjši,
Zaslepenec na sve když zlobu plemč kyda.

6 včkove ddvni, jako noc vukol mne ležici,

6 krajino, všelike sldvy i hanby obraz.

112

To nejsou pouze jednotlive tony, to jsou plne hudebni akordv, z nichž stri-
dave zachycujeme elegicky nadecli, posvdtnou vclebnost, zlobu, plač, smuti K
a zoufalost.

Jako hluboky, ač ne veliky hvozd jest srdce Kollarovo a cela melodie
šumotuv a šelestu lesnich od klidneho hovoru stromovych korun až k divemu
praskotu bouremi lamanych vetvi z nebo se ozyva. Hned jest jako rozbourcnč
more, jehož vlny vysoko se dmou a za ohlušujiciho jekotu o brehy sc lamou
Slyšte jednu z tech vysoko rozdutych:

Stiny Lauritasu! Svatopluku!

Jak vds možno z hrobu vyvesti?

Byste uvidžli neresti

Narodu a hanbu svojich vnuku;

Netouž cich ani strely luku
Ke svobodš vziti do pčsti,

Ani okovfl svych bolesti
Krotiti hrou vlastm' feči zvuku:

PlemS Penna ledva pomstu tutla
Škfipnč onen fetčz trhaje,

Jimž je viže ruka matky utla;

Nam krev milou cizi žizen chlastd,

A syn, slavy otcu neznaje,

Ještč svojim otroctvim se chvastd.

(II. 143.)

A zase muže-li prosteji vyjadren byti hluboky žal než slovy :

Bože! Bože! ktery dobre minil
Veždy s narody si všechnžmi:

Ach už nikdo neni na zemi,

Kdoby Sldvum spravedlnost činil!

(III. 24.)

Kdy vsak konec byl by citovani! Ale zde vezi sila Kollarova. Kollar byl
predevšim basnikem lyrickym, ne nadarmo Čelakovsky nazval jej basnikem
subjektivnim. O epicke plastice neni u neho stopy. Zde v teto citove hloubce
a sile a preče prostote jejiho vyrazu se ukazal pravym synem Slovenska. V tech
jednotlivych lyrickych perlach dlužno hledati jeho basnicky vyznam, vše ostatni
ma duležitost velikou sice, ale pouze kulturni. Ale jest to take jen citova
hloubka a sila, ktera čini jej velikym, nikoli vsak rozmanitost jemnych ci-
tovych odstinu. Truchlivost nad ztratou slavne vlasti, žal nad neblahym stavem
současneho stavu narodniho, horkost nad rozdrobenosti velkeho celku, roz-
horčenost nad netečnosti, ba odrodilosti vlastnich slavskych synuv, — a zase
pevna duvera, že mohou nastati, ba že nastanou lepši časy, usili v netečnou
mrtvost vdechnouti život, nadeje v lepši budoucnost, jistota v konečne vi-
tezstvi, což vše zahrnuje onen nad miru smišeny cit lasky k vlasti a k narodu,
tof veškera obsažnost citoveho života Kollarova, mala, bez odporu mala proti

H3

široke oblasti citove, ktera v stejne dobe a drive ješte zmita srdcem velikych
současnych pevcuv evropskych. Jsou to, rekne snad nekdo, jen zmocnene,
povyšene a zjemnene city brutalniho pudn sebezachovani plemenneho. Budiž!
Ale co se muže zroditi u naroda tak utiskovaneho, tolikerymi krivdami ztra-
peneho a zneueteneho, u ktereho však sila životni začina prouditi sveži buj-
nosti? Čila znovu proudici krev uzdravujiciho se organismu pracuje tu prede-
všim jen o zachovani a zesileni tohoto organismu, života se chapajici narod
nevvhnutelne se stara predevšim o zachovani svoje. Tot nevyhnutelny na¬
sledek zvlaštniho našeho rozvoje. V Kollarovi jako by se bvla dedičnosti
nahromadila ona energicka sila životni naroda žiti chtejiciho, jeho usty
jako by byl celkove podan velkolepy protest proti nepratelskym snaham
narod na jatky vedoucim. V Kollarovi skutečne vzkypela nenavist proti
tem, jež mel za ničitele a neprately narodniho života, vzkypela tou ele¬
mentarni silou, jakou se pud sebezachovani oživi v dobach nebezpeči u sebe
vzdelanejšiho človeka. Nutno to vyznati: basen Kollarova nenavidi Nemcu,
Germanu. Nemec podvodny, germanšti lidožrači, Nemci nelide, potomci Kainuv
a jinak zove sousedy naše, ano »kdyby pry mel berlu stokrajinskou v ruce
nebo pluky vitezne«, chtel by zed vybudovati činskou:

Uraniči tou vas bveh otaboril,

O vy bratfi naši ubozi,

Kterych Tento takto upotvoril;

A když nema, co vam vice brati,
Vzav už všecko, ted’ se nezhrozi,
Ještč mleko slavskych pršu ssati.

(II. .5.)

Ba ani kletba hrobarum neschazi. (II. 36.)

Tot rys poesie Kollarovy, ktery- nejvice se mu vytyka, ktery branil mu,
aby zaraden byl v radu poetfl svžtov^ch. Mame omlouvati tento znak po-
ukazovanim na Atndta a jine basniky, kteri stejnou merou si počinali a vedli
proti PVancouztim ? Mame seslabovati vahu techto projevuv a hledeti jej vpra-
viti nejak v soulad se znamym vyrokem: »Weltpoesie ist Weltversohnung« ?
Ach, nechme toho zatim, vždyt brzy uk&žeme, jake jine struny naladil ješte
podtatransk^" naš pevec! Kollar sam si byl vedom vytky, ktera by ho stili-
nout molila, a odfivodnuje si počinani sve znelkou:

Nač pry mir ja včemi tžmi rušim,
Budou množi NSmci mysliti,

Lepe bylo by to zakryti
Nežli svrbot piasobiti ušim;

Dobre! než bud’ svoboda všem dušim,
Co vam volno bylo činiti,

Nam bud’ aspob volno mluviti,

Menšif tento hrich než onen tušim :

Jan Kollar.

y

Vv j ste kradli, mv se nesnašeli,

Vdš byl meč, krev naše v bouri te,

Surovost vy, my jsme sprostnost mžli;

Vy se tedy za zle srdce vašieh
Predku ončch nyni hanbite,

A my opžt za zly rozum našich!

(11. 83.)

Již zde vidno, jakou vlastne historickou cenu ma pouze tato nenavist. Ze
pak pro pritomnost na dalši rozvoj narodnosti minulost nema miti vahy žadne,
doklada hned ve znelce nasledujici:

Preveljkou škodu zpusobilo
Ovšem toto Slavu znčmčeni;

Ono Nčmcum mravnc hnčteni,

Nam pak hmotnou ztratu učinilo;

Avšak preče rouhani by bylo
Proti svčta toho rizenf,

Kdyby proto naše Icvfleni
Všetečnč se s Bohem pravotilo:

Dčj ten smutny s jeho časy zlvmi
Ma nam sloužiti jen k silnemu
Podnčtu, ne k pomstč nad jinvmi;

On at jednim z prostredku tčch sluje.

Jimiž odrodile k novemu
Narody Buh žiti probuzuje.

(II. 84.) .

Ostatne již drive v prvem zpevu zapel Kollar:

Než jak všudy živlum klasti hrazky
Buh, tak u mne rdči umčti,

Ohen hnčvu hase deštžm lasky.

(II. 21.)

Kollar nechtel zapriti ani zde bourliveho vlneni svych citil a ukazal se
nezakryte človekem. Jaky cit v nem bezprostredne byl vzbuzen pri neblahych
vzpominkach na krivdy, »nad kterymi samo zardene nebe lka a človečenstvi
kriči«, tomu dal bez odporu slovy silnymi vyraz. To jest charakteristicky
znak jeho zvlaštniho typu a jeho zvlaštni fysiognomie. Ale dalek byl činiti
dusledky pro pritomnost basnik, jenž v jinem epigramu napsal:

Narod tak považuj jedine jako nadobu lidstvi,

A vždy, volaš-li Slavjan! necht se ti ozve človčk.

Kollar ovšem take minulost Slovanstva a stare Slovany predstavuje si
v nejružovčjšim svetle. Cini tak na nejruznejšich mistech jednotlivymi verši
ruznych znelek, ba venuje zlatym slovanskem časum celou tuto znelku:

6 tčch zlatych, staroslavskych časčt,

Jenž zem tuto nčkdy krasily,

O nichž čisti, ač je ličili
Neptdtele, nelze bez užasu:

Kliču, zamku, šibenic a rasu
Neznali tak, že se divili
Vclmi včcem tčm, když je spatrili
U svojich je nčmčitelu Sasu:

Neznama jim byla lest i kradež,

Žebrač, prisaha a zločinstvi,

Rodiče a starce ctila mladež;

Všude zpžv a vlidne obličeje.

Stoly veždy plne hostinstvi,

A ted, ouve! vše se opak džje.

(II. 41.)

Ale lze-li stopovati u všech nejvetšich mužu koreny, jimiž Ipeli v ovzduši
sve doby, nebudeme se tomu asi diviti u Kollara v časech, kdy vubec po
vzoru Rousseauove davnovekost, prirodni stav lidstva oproti kulture pokladan
byl za nejblaženejši a nejšfastnejši vele života lidskeho a kdy navrat k prirode
stal se dennim oblibenym heslem. I Kollar jest ditetem sve doby.

Avšak Kollar stal se i hlasatelem lepši budoucnosti. Jaky ideal vystavuje
tu pro budoucnost Slovanstva? Jakou direktivu pro dalši rozvoj vymeril Slo¬
vanstvu? Jsme u myšlenky, pro kterou Kollar kacefovan byl nejvice, kdy, jak
pravi, byl Husem »jen s tim rozdilem, že mne Nšmci deset let už pekou«
(III. 119). U neho slovanskem cilum a tužbam dostalo se noveho jmena,
všeslovanstvi tak často objevuje se v bdsnich jeho. Všeslavie ma nazyvati se
naše vlast, a Kollar vypisuje obširne geograficky jeji rozlohu (II. 139) a na¬
tika, že vzato Slovanum more, tento »klic vzdelanosti«, bez nehož se »duchem
v nemotore, telem v nouzi narod pohrebi« (II 44). Spoji-li se u Slovanu
svornost a osveta s duchem všeslavosti, vznikne narod, jakeho dosud nebylo
ješte v minulosti (II. 140). Proto Rusi, Srbi, Češi, Polaci maji žiti svorne jako
jedno stadce a slovansky narod naš se stane prvym v kratce (II. 141). Ano
Kollar, kdyby ruzni slavšti kmenove byli zlato, stfibro kovove, ze všech by
jednu sochu ulil, pred niž »klekati by mohla cela Evropa, ant oblakfi vyšši,
krokem sv^m by zemi pohla« (III. 7). Vime, že hmotny pry tento ndzor
ncmohl Kollarovi odpustit ani Mickiewicz. Všeslovanstvi, panslavismus Kol-
laruv — skutečny basnicky sen. Z tech znelek a jinych ješte nekterych zda
se, jakoby skutečne byla v onu chvili vytryskla v mozku Kollarove vzdalena
vidina jakehosi statu všeslovanskeho, v nemž by sjednoceni Slovane utešene
se mohli dočkati budoucnosti. Nebot videl-li, jak v rozdrobenosti dosavadni
Slovanum se nevedlo dobre, psychickym processem zccla jednoduchvm, ne-
chtel-li klesati v zoufalost, tnohl doby priznivejši predstavovati si v opaku.
Ke vzniku teto idey nemalo zajiste pflsobilo i horouci volani po jednote
v Nemecku, jejiž prvni uspechy videl v osvobozujici valce v Nemecku. Pra-
vil-li kdysi Zeleny, že by S1avy dcera byla ncvznilda, kdyby nebylo pobytu

Kollarova v Jene, lze snad s vetšim pravem rici, že by nebylo se zrodilo toto
jeho všeslovanstvi' bez onoho pobytu. Ale nen/ treba ani prečisti sobe jeho po-
zdejši vyklad panslavizmu ve spise O literarni vzajemnosti , aby bylo zrejnm,
že kdyby tato idea se chtela vykladati politicky, bylo by to politisovani velmi
platonicke, o jehož neuskutečnitelnosti na pochvbach nebyl ani sam Kollar.
Vždyt svoji radu, aby zrizena byla obec, jednim j ničnem zvana, pevna a svorna,
dava zcela podtninečne:

Jcstli Slavy rumy ještž vstanou
Rukou vaši, prišti potomci,

(II. 56 .)

a postavuje se ponekud jen na realni piidu, di s presvedčenim:

Ach co jednou vzal čas všebofitel.

Nevzkrisi, dim ja feč uchopč,

To nam žadny Slavu jednotitcl!

(II. 72.)

Ve slovanskem nebi, kde se slavska feč mluvi všudy ve všech nafečich
v dokonalejši obnovč, rozdčleni jednotlivi jazykove takto:

Staroslavskou v chramich navyknuto,

Polskou uživati k obcovč,

Ruskou ku spravč.

Hedvdbnou feč československeho
Jazvka tu zvlaštč miluje
Sladkohlasna pohlavi plet mcho.

(IV. 123.)

Jest vsak zajimavo, že ačkoli na pr. vzpomnel si na neprobuzene dosud
Styrsko, Korutansko a Slezsko (IV. 129), na Bulhary skoro uplne zapomnel
slovansky tento pevec. Že vsak byla to jen lira myšlenek bez podkladu, nej-
vice snad vyjadril temito slovy:

Ukojiv žel v sladkych snach se žičim,

Volnou na jedine navčšti,

Svčty tvorim mysli, svčty ničim;

Až mne, tvafi vvjasnivše bledou,

Sletli tčšitele nebesšti
Z raje opčt do života vedou.

(III. 67.)

Konečne pak pfimo panslavismus takto pojimany do slavskeho všepekla
poslal i se vsemi, kdož proti nemu bojuji:

V cestč odsud potkala nas rota
S vštrnymi mlyny vdlčici
Panslavismu: Paget jezdici
S Rozinantem v rouchu Donquixota;

n 7

Na pravici, stžlesnčna zlota,

V nos si tabak prstem cpajici,

Baba, Miss Pardoe slujici,

Dulcinea toho Brito-Skota;

Za nimi pak chudych na oslicich
Sancho-Pansfiv cely pluk se hnal
O ty obry kopi ldmajicich:

Jeden z Augšpurku se byti zdal —

»Šfastnou cestu ode zemč v peklo«

Naše družstvo rytirum tžm reklo.

(V. m.)

Ale jinak jeho vlastenecke podnety a pobidky vztahuji sc pouze ku prači
osvetove, ku povzneseni narodniho vedomi na zaklade vedomi slovanske vza¬
jemnosti, a zakladaji se na neoblomne vire, že Slovanstvu určeno taktež vy-
plniti duležite osvetove poslani, ktere dosud skryto jest v knize lidstva. Slavy
dcera s nebe mu zasyla jakožto »tajemnost k narodni velikosti a pravum«
jen radu, aby zahynula pycha, sobectvi a nedovera«, a aby všechny Slovany
spojila »laska a vzajemnost« (III. 108). Vira jeho v budoucnost Slavil pak
konci predpovedi, že za sto rokfi »slavsky život, na vzor potopy, razširi svych
všude meze kroku«, že reč slovanska »ozyvati se ma pod stropy palacu
i v ustech samych sokfl«, že »vedy slavskym potekou tež žlabem«, a že »kroj,
zvyk i zpev lidu našeho bude modnem nad Seinou i Labem« (III. 110).
Kollar dal se Slavy Dcerou zmeniti pomazanim vyššim »v Slavy kneze«, a tu
skutečne jako pravy knez ke Slovanflm mluvi tonem kazatelskym, vytykaje
jim prave velike jejich chyby. Jedna z nejvyznamnejšich techto znelek v tako-
vyto sond o Slovanech vyzniva:

Nejedenkrat vžru tak se zdalo
Mysli me a srdci bolnemu,

Jak by ku otroetvi vžčnemu
Všechny Sldvy nebe odhodlalo;

Tak je duši samostatnych malo,

Tak se chladnž maji ke svdmu,

Tak se prilepuji k cizemu,

Jak by vlastnich sil jim chybovalo:

Nejvic pak to rozhorčuje žele,

Že lid ndš v tom manstvi ubohem
Križuje sam sebe i sve spasitele;

V zoufani jen to zve k vire nove,

Kdo dd počet z toho pred Bohem,

My, či naši zotročitelove ? —

(III. 6o.)

Program Kollarova všcslovanstvi byl bez odporu programem naprosto
abstraktnim. Tento rozniceny, ale pordd neurčity cit mel zajiste i v zapeti

n8

mnohe škodne, neb aspon neprospešne nasledky bezučelneho citoveho ho-
rovani. A trebas v teto kazatelske mluve mnohdy rozvlačnost se jevi' a bas-
nicky vyznam Slavy Dcery jimi nenabyva velkeho vyznamu v poesii svetove,
v okruhu našeho vlastniho života Kollarova velika vira v životni šilu Slo¬
vanstva a v jeho budoucnost silila mohutne narodni vedomi a byla svetlem
velikym a utechou posilnujici v prači na naroda roli dedične. Jen vira rodi
nadšeni a obetovnost, vytrvalost a neohroženost, a napomina-li tato vira k prači,
nemuže byti bez učinku a vahy. Trebat teto prači nevykazovala pudu naprosto
realni, ku prači preče jen pobadala a nutila hledati i pfisobište teto prači.
V narodni život mohutne musila pfisobiti vedle jinych i tato slova:

Mnohe ovšem ještš prače naše
Jsou a duch k nim treba Alkejsky.

Neštifme se však tžch Herkulovvch
Skutku, často sama velikost
Pfedsevzeti dodava sil novvch;

Ani nade štžstim nezoufejme,

K Tatre i hor slavskych všelikost
Preložime, jenom viru mSjme!

(III. 6.)

Literatura, ktera takto se životem souvisi, neni bez ceny!

Nejsubjektivnejši živel Kollarovy poesie jest jeho laska k Mine. Neko-
nečna a čista jest laska Kollarova, jako byla laska Dantova, Petrarkova,
Surreyova. A byt i milenka Kollarova jako Beatrice a Laura, nebo Surreyovo
trinactilete dite krasna Geraldina, nebyla bytost naprosto idealni, vime dnes
dle dr. Jakubce, »že na našeho basnika traditionelni basnicky ideal rusovlase
divky mel vetši pusobnost, než skutečna jeho milenka«. V tom srovnati se
lze s Celakovskym, nazyva-li Minu »plodem nejbujnejši, plnokvete obraznosti«.
Divka jeho ani Mina se nenazyvala, pokrtena jsouc dle zprav tehož badatelc
z Lobedske matriky pode jmenem Johanna Auguste Friedrike. »Byla prostfedni
velikosti, silnejši postavy, brunetka a mela černy, kudrnaty vlas.« A preče
basnik opevuje stale jen jeji »zlat]/’ vlas«, nejkrasnžjši z jeho znelek jest ve-
novana jejim »modrym očim«, pomnenka ho upomina na jeji oči atd. A jako
u Surreya rytirskou madonnou pronika anglicka chot a feudalni galanterii do¬
mači štesti, z kresby Kollarovy vynika všude prosty obraz bodre žinky, jak
je dost často asi Kollar vidal v štastnych domacnostech protestantskych
pastorii.

Zna se do knih, než i do kuchvnS,

Hilda hudbu, než i zahradu,

A jest obraz prave vzdžlankynč.

(I. 78.)

ng

Ale postava Kollarovy Mfny jest hlavne idealnim vzorem Slovanky, jak
si jej v myšlenkach sestrojil naš basnik. Zdobi ji »kouzlove tahy Slavenskeho
ženstvi«, v ni se »jako v mori reky divne spolu všechnech Slavjanek objimaji
ctnosti, krasy, vdeky«, jest to »kmene slavenskeho kvitck opravdovy, Špa¬
nih/-«, ano ona i »liofi vrouct laskou ku narodu, v jedne osobe pomichavši
vlastenkyni s Kraskou«. Trebas tedy nas basnik ujišfuje o naproste pravdi-
vosti sveho basnčni prave i vzhledem k Mine:

Jestli jen to basnifstvim se vol4,

Co lež, vymyslek a tfeštivost,

Tak mnš nepatri ta poctivost,

Nebo cizd jest mi tato škola;

Co jd bdsnim, to jest pravda hold,

Kterou vede jasna strizlivost,

Ne cit prizdnv, aneb horlivost,

Kterou zažhnou obraznosti kola.

(I. ii  o),

tož slova tato platiti mohou jen o skutečne pravdivosti hloubky jeho citfi
k Mine. Vždyf ani laska dcery pastorovy ke Kollarovi nebyla tak vrouci,
jak z jeho basni by se molilo souditi. Nalezame take v pravde vice lyrickych
skvostu v tech basnich, ktere opevuji lasky bol, než v onech, kde basnik vy-
pisuje obraz štesti sve lasky a do nejmenšich podrobnosti zobrazuje svoji mi-
lenku. Sentimentalni idyllismus znelkami temito prochvivajici (srov. znelku I. 5G.
o holoubcich), nevinne žerty milujicich (I. 60. o slovanske hubičce), jeji jidlo
(I. 105), vypisy veci jen pro basnika zajimavy^ch nedovedly a nemohly ani
r. 1821 uplnou pripoutati pozornost, ač i tu zjev souhrnneho vydani 86 znčlek,
z nichž namnoze preče jen zaznivala vroucnost citova, byl v češkem pisem-
nictvi neco neobyčejneho. Teprve r. 1824, kdy poprve vyšla Slavy Dcera vc
trech zpevich a objevila se jakožto jednotne koncipovane dilo, založil Kolla-
rovu slavu. .Formu, v jake nyni zname Slavy Dceru, basen naše obdržela teprve
r. 1832 v uplnem vydani rozdelena jsouc ve zpevfl pet: I. Sala. II. Labe,
Rčn, Veltava. III. Dunaj. IV. Lethe a V. Acheron.

Dvanact tedy skoro let trvalo, než vyskytla se Slavy Dcera ve zname ny-
nžjši podobe. Již tato okolnost jasne dosvedčuje, že vjiznam basnč naši ne-
spočiva v jeji celistvosti, v jeji celkove komposici. Ta jest take jednoducha.
V dobe, kdy »každy byl turistou a archeologem«, tato basen snad ani ne-
mohla dostati jine podoby, než podobu cestopisu. Basnik napiosto lyiicky
nadany, jcnž vyhciti chtel byvaljl lesk, slavu a rozšifenost Slavic, nynejši upadek
a rozdrobenost, ktery zaroveh chce udati pričiny, proč se tak stalo, a ktci y
napornimi Slovanstvo, aby poznavši tyto pfičiny, se vzmužilo a vzehopilo, by
krasna budoucnost Slovanstvu vzešla — basnik pravim lyricky nadan}', oj)ly-
vajici sice horoucnosti citovou, ale ne obrovsky inventivni obrazotvornosti
chape se zcela jednoducheho prostredku. Cestuje po tech krajinach, kteie
vzbudily v nem bol a žal, jsouce hanbou a potupou Slovanstva, navštevuje
ony krajiny, ktere ho nadeji plni v budoucnost, až sc konečne vrati v sidlo
svč, kde v klidnem zatiši oddati se muže i bolu sveinu i filosofickym uvaham

120

o nast?adanych dojmech. Jak vtesnati vsak v ten rozvrh prvni popud k bas-
nictvf — lasku k Mine, ony znelky, z nichž vetšina byla vydana poprve
r. 1821 ? Vychodiskem cesty učinena krajina, ve ktere Mina sfdlila, onen kraj,
»kde se kvetoroucha Sala dolinami rozstrela«, čimž znelky Minu opevujici ho-
dil y  se v ostatni osnovu; dale pak pruvodcem Kolldrovym stal se Milek, vte-
lena podoba jeho lasky a stale nehynoud touhy po milovane divce. V basen
samu Mina uvedena zpfisobem sic poetickym, ale nesmirne idealistickym. Slava
pro sve zhanobeni upela k nebi a tu bohove chteli ji' dati nahradu; na radu
Ladinu Milek pannu stvori. A když jednou milemu svemu stromu lipe lka!
tužby sve a prosil jej, aby on aspon zastinil bolesti a hanobu lidu slavskeho,

Tu dech živy v listi hnedby včje,

Pen se hne a v božskem zpusobu
Slavy dcera v ruk&ch mych se smeje.

(I. 5.)

I prodleva naš basnik v kraji tornto a oslavuje drahy predmet lasky sve
»ve všelikych možnych pomerech až po same rozloučeni«. Odešed Kollar
nyni v pruvodu Milkove, cestuje kraji polabskimi; vzpominky na kfivdy na
Slovanech pachane, upominky smutne byvale slavy Slovanstva basnika našeho
až zdrcuji. V tornto zpevu nejvice vzkypela nenavist proti nepratelum Slo¬
vanstva. Když však byl učinil rnalou uchylku po Rynu, vrači se po Labi do
Cech, s Radhošte rozhliži se po Morave a duchem zaleta i do Polska a Ruska.
Tu v Kollarovi nadeje Zaplane v šfastnou budoucnost Slovanstva a zjednani
jeji vidi podmineno osvetou a svornosti. Zde v tornto zpevu zrozuje se jeho
velkolepy a chimericky sen o Všeslavii Ten již neopoušti ho ani ve zpevu
tretim, kdy se v Dunajskych krajinach očita, kde bida Slovaku k novym jej
vede žalobam, kde lasky bol a touha jej až k smrti zarmucuje, kde však po¬
mazan jest na Slavy kneze, tak že vešteckym hlasem prorokuje o slovanske
budoucnosti. Avšak zaroven Mina jeho mu umrela: basnik sedi pod lipami,
vidi vzmahati sc černy mrak, blesk, hromy. V černem oblaku spatfi Minu
rozestfe po ni naruč, ale ona mu odpovida:

Tam kde mutne vyschnou času rekv,

Kde chot, sestra jedno znamena,

Tam j sem tva a ty muj po vše včky.

(III. 89.)

T im zjedntin prechod ku zpevu čtvrtemu, v nemž Mina po priležitostech
vetrokfidlych andelu sdeluje Kollarovi, co zde na vysostech dela, a popisuje
takto vseslovanske nebe, mista a blaženosti tech, kdož byli verni Slavy ctitcle,
jakož i v patčm zpevu slavske peklo: »kde se muči ono plemcno zlosynu
a zradcu mile matky«. 1

Tot v hrubych rysech komposice celkova našeho dila, neschopna zajiste,
aby dodala dilu tomu zvlaštni ceny basnicke. Marny jsou tudiž spory, zda
Slavy Dceta jest skutecne basen lyricko-epicka, zda jednotna komposice v ni
jest zachovana. Jednotna komposice zde by nic na cene basnicke nepfidala.

121

Basnicka cena Slavy Dcery zaleži pouze v onom značnem poetu lyrickych
basni, z nichž hluboky cit basnikii vyšlehl nehledanymi slovy silou primo
elementarni. Avšak Slavy Dcera jakožto celek ma pouze veliky vyznain kul¬
turni a psychologicky. Zachycuje v jediny jasny obraz myšleni, citeni a tou-
ženi celeho našeho znovuzrozeni a jest bohatym obrazem typicke osobnosti,
ktera potita k sobe pozornost i v cele te galerii zajimavjteh osobnosti ozna-
čujicich koncem minulčho a počatkem tohoto stoleti rodici se moderni vek.

Netajme si toho: Kollar vyplul z tehož pramene, z nespokojenosti, z ve¬
like nespokojenosti s vekem současn^m, z pfesvedčeni, že dosavadni život
nemuže byti a nem' idealem, a z obrovske touhy po idealu novem. I Kollar
byl pfesvedčen o nemoči sveho veku:

Do zlych času, Bflh to s nebe vidi!

Naše živobyti upadlo,

Až se strašne jejich zrcadlo
Ruka očim odekryti stydi;

Zmatek toči krajin bčh i lidi,

Duch ma zavrat, srdce uvadlo,

Ba, 6 nove svčta divadlo!

Sam už sebe rozum nenavidi:

Se svebodou valči nesvoboda,

Pravda sluje nyni neštčsti,

A etnost redne jako stara moda;

Nejhorši pak ta jest chyba veku,

Že, ač cit i osten bolesti,

Nemoč taji a smich čini z leku.

(III. 5. 7 .)

A již drive učinil si tuto otazku:

Včku chudy, leta nebe syta,

Haje neourodne na bohy,

Kam se vrhne mladoch ubohy,
Rady pilen, když jim osud zmitd r

Bardu sever, Slav m čl Svantovita,
Rek i Riman stolec trinohv,

V naše haje vešly matohy,

Naši lasce baba losy čitd:

Jenž se predtim mezi lidmi hnuli
Kraše privtčleni bohove',

Nam se kdesi v modru rozplynuli;

Než či slušno, povčz zištne plemč,
Lze-li, reete, moudfi časove,

Nebe vvhnat z jeho vlastni zemč?

(II. 5 3 .)

Kollara nespokojenost tato zanesla do vekfi minul^ch. Alc ani tam nc-
našel obrazuv a skutkLiv utešenych. Jeho stati Slovane mu sice byli vzoiein

122

praveho života, ale za to videl na nich pachati hrozne krivdy. Obrnil se proto
proti prltomnosti i minulosti štitem hluboke viry v budoucnost, k čemuž puzen
byl svym stavem a povolanim, a nalezi v tomto štftu dosti si'ly, aby se stal
veštcem a prorokem. V nem duch historicky nalezi prevahu a Kollar jeste
vztyčil se nachylen a naklonen navrhovati opravy na povzneseni společnosti,
v niž žil. Mezi tim však duch jiny již zncnahla se rodil i v naši společnosti,
duch vzpoury pripraveny zničiti neuspokojujici společenska zrizeni. Propuld
Machou. A nastala i doba, kdy taž Slavie, ktera Kollara nadchla k nadšenym
hymnum, vzbudila u Julia Zeyera zpev nejzoufalejši bolesti. Slyšme tento zpčv:

Korici se Slavii.

Nechf jini na zsinalou tvoji tvar
ti lichotici masku pfitlači,
m S neklame ta zlata jeji zar,
zrim pod škraboškou hlavu umrči.

Proč nezemreš, když žiti neumiš,
když duši vdechnout Bfih ti zapomnžl?

Ty porad klečiš jen a sldaniš hlavu niž,

6 žebračko, a usmžv nevčstči
nabiziš všem, již šlapou na tvou šij.

O, kež by radčj velky trup tvuj tlel,
jenž od more se vleče ku mori,
by konec hanbv byl! Kež umori
dech hniloby tve aspori kletou tlupu
psu vyjicich a krakaj icich supu,
jež nenasytnd, lačni po svem lupu!

(Julius Zeyer: Poesie 1884. str. 183.)

Jak rfizne to zvuky od tonu Kollarovych. A preč i u neho mate zarodky
tohoto zpevu. Pripomente si ješte jednou citovanou již znelku: Nejedenkrat
veru tak se zdalo (III. 60).

Vrafme se však ješte jednou ke Kollarovi basniku.

Cela basnicka sila Kollara ozvala se nejvroucneji ve znatnem jeho Pfed-
zpevu. Zde vlastenecky obsah Slavy Dcery naleza se in nuce, Pfedzpev jest
prava ouvertura Slavy Dcery, privadeje hlavni nejduležitejši motivy, jež se vy-
skytnou v Slavy Dceri. Elegicky bol nad zničenim byvalych krajin slovanskych,
krute natisky, jež Nemci Slovanum tehdejšim učinili, nadejne povzbuzeni ve
viteznou budoucnost! Spolu však Predzpev tento jasne ukazuje basnickou in-
dividualitu Kollarovu. Byla zvlašte ustrojena. Basnicky jeho fond byl hluboky,
ale nebyl trvaly, kastalsky pramen jeho vyschl brzy. Vytryskl ze srdce mo-
hutnym hlaholem, ale pozbyl brzy sve svežesti. Co vyšlo z basnikovy dilny,
kdy srdce jeho tepalo timto mohutnym tlukotem, jest velikolepe. A to jest
jeho Pfedzpev a četne ty znelky, jimž hluboka emočni pečef vtištena. Ale
zahy hlava musila nahrazovati srdce a emočni kouzlo ztraci svou pusobivost,
až cele basneni prešlo v naprostou rozumovou prači, ktera v basnicke čin-
nosti již jen se obmezovala na zachovani rhytmu a formy znelkove. Čtvrty

123

a paty zpev jest již naprostym plodem teto prače rozumove, a ani veliky vzor
Dantuv, jejž tu Kollar napodobi, ani bezohlednost vyrazflv nedovedly vice za-
kryti vvschnuti basnicke sily. V tom se nemylili ti, kdož tak soudili hned po
vyjiti uplneho vydani Slavy dcery. Ostatne neni divu. Kde mel vice hledati
basnik podnetu pro svoji činnost? Evangelicky kazatel nalezti jich již nemohl
a zahloubani se v arcliacologii — neni osvežujfci stravou pro činnost bas-
nickou. Sve basnicke poslani vsak Kollar vyplnil!

Jako v pred tuše napsal o sve lasce, že

Ducha naučila b&sniti,

Srdce lkati nad narodem vellcym.

(III. 39.)

-©-

O postaven! J. Kollara v literature češke.

Literatura jest prave jako reč funkce organismu duševniho, tedy projev
hluboce kulturni, a každy basnik je duchem i činnosti jistou časti toho orga¬
nismu.

Vyšetriti tedy otazku o postavem' Kollarove v literature češke znamena
zobraziti železny retez politicko-kulturnich zjevu na počatku tohoto stoleti
koleni nas a u nas a udati, kter^ch pfičin byl basnik vyslednicf a ktcrych
vysledku sam zase u nas pričinou.

Ctyfi zjevy strmi vysoko nad smesici zdrojfl, z nichž se vypry.štily mimo
jine take naše dejiny v tomto stoleti: Francouzska duchovni i politicka revo-
luce, JoseflL, Napoleon a Byron. Oč se od začatku snažilo kfesfanstvi cestou
naboženskou, vyprostiti človeka a ryzi lidskost osvoboditi, o to se meli pri-
činiti tito čtyri svetoborci, každy cestou svou. Ideal lidskosti byl posud usku-
tečnitelny jen v malem, nebof jen jednotlivci mohou se v jeho prospech zfici
v.šeho osobniho, ale ve velkem utapi se stale v krvi bojujicich ras, nebof na¬
rodove nemohou  se zbaviti, byt i jednotlivci v nem chteli, ani podstaty sve
ani dejinneho poslani, jež je žene neodolatelne v pred za čilem processu hi-
storickeho, ukazujiciho postup od nesčislnych kmcnu k vyvoji narodnosti, od
drobnych časti k mohutnym celk&m. Zeme, kdc se sceleni provedlo znenahla
a davno, na pr. Francie, Anglie a Rus, nutkani ideje narodnostni nepocitily.
Ony tedy probudivše se na konec stoleti 18 teho k vedomi lidskych prav,
mely už otazku narodnosti, velikou prekažku blaha ryze lidskeho, davno za
sebou. A spisovatele jejich molili se beze strachu o narod vznašeti k ideam
všelidskym. Narod, lede se stare rasy v podobe kast dvou, panujici a slu-
žebne, nejprikfeji proti sobe postavily, takže nebylo než všemohouciho krale
s dvorem a lidu je živiciho, t. j. narod francouzsky, vzeprel se tomuto bez-
pravi nejdrive a nejbourliveji. Hnuti osvetove a socialni prevrat ve Francii, to
byl neprimy zdroj všeho moderniho. Pred tim byl človek jen nosičeni jistych
kastovnich prav a jiste kletby od narozeni. Revoluce prohlasila človeka člo-
vekem, rovnost všeobecnou a to bez ohledu na vyvoj dejinnji, tudiž i bez
ohledu na narodnost. Ale co šlo ve Francii, kde je narod a stat jedno a totež,

125

neslo jinde, kde prekvapil novovek takove feudalni a jine budovy, jichž
časti nemohly c>rganicky splynouti, ponevadž se dostaly pod jednu vladu už
pozde, kdy podstaty jejich byly sc priliš razovite vyvinuly a tak ztuhly. Jak-
mile se idea lidskosti k budovam tem približila, musila nezbytne probuditi
vedomi prava individuality všech jejich časti. Pravo to ohlasil vsem narodum
ujarmenym bourlivy- genius Byronfiv. Ale stredovčke ty tvrze se branily močne.
Otrasti jimi bylo likolem Napoleonovem, dediče revoluce, jehož absolutism
na se uvalila, utopivši sama naposled pravo v krvi nevinne.

Josef II., vychovan byv osvetou francouzskou, chtel prostredky absolutni
moči dati narodum svym skoro vše to dobre, co hlasala nova doba: prava
lidskd, bratrstvi a volnost, ovšem jen kulturni, volnost od pover, od kultu
všeho druhu, od kast, bidy atd.

Ponevadž byl lid odloučen od panovnika hradbou šlechty uredni a jeji
latinskou spravni reči, cisaf porazil hradbu tu, vnikl sam mezi lid, aby na
vernosti jeho založil pnmo autoritu vladni. Tu arci šlo najednou o novy pro-
stfedek dorozumivaci, o reč. Vlada m a reč vždy jen jednu, ale zde bylo na-
rodnich reči mnoho. Dokud ty byly, nebyla možna ani idea statni ani idea
»bratrstvi«. Nezbyvalo, než chtiti mnohojazyčnost odstraniti. Prekažek ne-
bylo se bati, nebot se vedomi individuality nikde nejevilo. Nechtela se tim
krivda, nebot cisaf sam nemel všdomi narodnostniho a maje voliti jazyk, volil
dle nahledu sveho ten, jenž byl tu dobu nejvzdelanejši. Ale zapomnel na žive
vedomi statniho prava a historicke minulosti v narodcch. Jemu byly koruny,
obrady, zamky a p. veti zastaralymi symboly a copern, prave jako latina.
Ale nikoli narodum. Madafi se zdvihli ncjprve k boji za statni latinu, a když
to nepomohlo, za svou vlastni reč. Tim vzbuzeni opet sousede a nastalo, co
ncbyvalo: narodnostni nadšeni, revnivost, zašti a boj. PInuti to podporovano
za valek Napoleonskych, kdy vlady, aby užily vydatneji sil svych narodu,
byly nuceny samy probouzeti v nich vašen narodnostni. U velikem vlnobiti
narodu pretrhany neprirozene svazky ruznorodych časti a rasy počaly se pudern
pfitažlivosti vrozene vespolek sbližovati; touha po scelovani pocitovana nahle
všude. Už proti Francouzum nestal tam Prus, zde Sas, Bavor, Švab atd., nybrz
Nemci jen. Probuzene Nemecko nejprve zadychtilo odčiniti chybu minulosti
sceliti se. Vzniki pangermanismus.

Iužby takove jsou však jako požar na stepi; zachvacuji všecko.

V bitve u Ašpru zvitezili vlastnč Slovane nad Nemci, jež si privedi Napo¬
leon. Pfirozeny antagonismus ras mel zpusobiti obdobu pangermanismu
u Slovanii. Ale to byla težka vec. Obraz Slovanstva na poč. liJteho st. byl
presmutny. Jen dva ostrovy vyčnivaly z more cizinstva: Rusove a l olaci.
Onino budi uctu valnou riši, tito nedavnou tragoedii sveho kralovstvi. Vsecko
ostatni je — Vineta, Vineta! Jihoslovane podrceni už v 15. stoleti, Cechove
v 17. Ale historicke vzpominky jsou dosud važne. Ale kdo pak si dovedi
vzpomenouti na Slovdky, ač narod dosud živy? Kdo na kmeny polomrtve a
jine už davno zašle? Rus vitezna, sama sebou bezpečna, pranic si nemusi a
všimati pangermanismu. Polaci od zavislych Slovanu pomoč očekavati nemo
a Rusy meli proti sobe. Kdo se mšl ideje slovanske ujmouti? Nebot?, včru,
ujmouti se ji nekdo m ušel, doba jeji byla zde. Bylo to vlastne ulohou ec m,

126

nejzapadnejšfho kmene, ulohou, na kterou jim poukazovala všecka i nejdavnejši'
minulost jakožto na udel historicky.

Jak se meli Čechove k uloze te ? Zatim ji ani netušili, nebot zoufali skoro sami
nad sebou. Hlidaly si Čechy sice po všechen čas svfij historicky ideal. V mrtvem
tom meste opuštenych gotickych loubi svi'tily do ponure noči stale lampičky
kronikarfi, starožitniku a jazykozpytcfl. Pile jejich bdela, ale bdela nad mrtvolou,
jen aby zcela nezetlela. Jen hlouček mužu svateho nadšeni a nezištne, obetave
lasky veril v jeji život. Velike nebezpeči bylo v tom, že tu vlastne ani ne-
bylo naroda; byl jen neuvedomely lid a neco malo vzdelane stredni tridy.
Nejhoršim nebezpečim hrozil upadek jazyka, jehož chatrnost branila všelike
nadeji.

Ale neumoritelna laska, vrozena individualni rase, jsouc podnecovana
vedomim historickym a žari osvety josefinske a pak štastna shoda pomeril
pomohla z nejhoršiho. Stavove češti spojili ohrožene sve privileje s ohroženou
reči českou a honosne ji vyznamenavali. Proti statu staveli lid a stat proti
nim taktež lid, a tak byl lid naš najednou podpiran se dvou mocnych stran.
Vyborne take pochopili ulohu svou Jungmannovci, že ponevadž predne a
klavne jde o reč, tato reč theoreticky i prakticky musi b^ti zdokonalena.
Slovnik je uhelny kamen doby pripravne, obrovsky čin osobniho sebezapreni.
Obet takova nemohla byti vržena v proud dejin bez odmeny. Celkem se vsak
Češi poddali proudu germanisačnimu hodne. Literatura jen slabe molila od¬
pirati Vše se dalo tiše, bazlive a jako stydlive, sentimentalni naivnost vudčich
duchu nebudila odvahu. Vše by!o tuze lokalni, lizkoprse a obmezene.
»Zlomky« Hnevkovskeho jsou obrazem tehdejši nalady. Zpivani unyle, idyllicky
prazdne a umyslne vynucene mohlo prospivati reči, ale ducha jen oslabovalo.
Vše prospivalo, co se podnikalo, i ruzne boje literarni i divadlo i soukrome
vyučovani. Ale vše šlo tuze melce, jednostranne a bez rozhledu. »Kde jsme?
Kam spejeme mezi narody?« vedel asi jen Jungmann, ale tajil se. Bylt silne
strežen a pak vladi nejvice jen prostredky učenymi. Bylo potrebi nečeho
plamenneho, jiskry, jež by vybavila drimajici elektrinu stare, hrdobne sily
narodni a tou potom vzbudila ducha odporu, dovolavajiciho se prav ryziho
lidstvi. To se nedalo poriditi pisnemi ani staronarodnimi ani lidovymi, treba
že pusobily vyborne na smyšleni a vkus. Ale zde volala pfitomnost a časove
jeji potreby; ty chtely byti ukojeny nečim ze života pro život. Život hrimal
kol bfehu vlasti pfibojem vin politickych. I v Čechach vnimano jeho duneni,
ale do let 20ty-ch nebylo nikoho, kdo by se mu byl ozval. Nebylo potrebneho
k tomu vychovani.

1 u vypomohlo Slovensko. Vlada germanisujic u nas podporovala v Uhrach
co molila snahy narodni, že byly protimadarske. A tak bylo Slovensko
mnohem mohutneji narodne a politicky probuzeno než Čechy a vyvinuvši
v primem boji znamenitou duševni šilu, zasahlo tviirči moči i v kulturni život
naš klavne tremi vytečnymi muži, Palackym, Šafarikem a Kollarem. Palacky
a Safarik zprvu tež v oboru basnickem bojovne zamestnani, když se octli
v Čechach v ovzduši klidneho a ryze vedeckeho badani, oddali se mu tež a
pusobili znamenite, ale znenahla a teprve pozdeji a to v organicke souvislosti
s dobou naši pripravnou.

t

127

jinak Kollar.

Slcola Puchmajerova rozplynula se prave tiše jako rička na pfsčite rovine,
nova družina kol Dobroslava a Cechoslava začinala novou selanku v bezpeč-
nem zatiši od vlnobiti duchu. Celakovsky klidne a rozmyslne shromaždoval
narodni pisne a s hlubokym dumyslem ducha jejich stopuje naramnym usilim
a vybornym vkusem se snažil ziskati umele poesii ryzi formu narodni. Leckdy
z pracovny jeho i zablesklo, ale jen literarne. Byl to knihovy život literatury
a literaturou tou i život narodni zvolna oddychoval. Tu se jako požar stepni
prihnal Kollar.

Prihnal se a zase zmizel. Ale požar po nem už zustal, vzmahal se a širil;
čim vice šlapano a hašeno na povrchu od censury a jinych organu, tim prudčeji
salal a zachvacoval potaji i uvnitr. V malo letech byl Kollar panem a modlou
srdci i všeho jadra naroda českeho. Bylo na neho čekano, proto byl tak rad
uvitan. Prinesi srdce, žive, s teplou krvi z prsou vynate, proto se mu všecka.
srdce razem otevrela. Nemluvil z knib, mluvil z duše. Lpela-li učenost nekde
na vyrazu, byla to slupka ideje, v jeho pomerech nezbytna, ale vezel v ni cit.
Z hlubin nejvnitfnejšich sve podraždene, citlive, bolave, ale velike duše vy-
stfelil v narod zapalnou ideu o velike, mohutne Slavii, širokem zaklade spo-
lečnem, o nejž se všickni kmenove slovanšti bezpečne mohou a maji svorne
opirati, tvorice tak celek proti ciziin celkum a ne drobty. Byla to časova
idca, proto tolik rozvirila duši narodni, byla politicka, proto tolik vychovavala,
že učin od jejiho narazu se vinil až po r. 1848, ba i dale. Nebyla konkretni
ani prakticky jasna, ale byla nova a močna, protože souvisela se skutečnosti
tehdaž spatrovanou. Ustredim basnikova citu sdelila se češkemu životu energie
hnuti madarskeho a nemeckeho. Čim vice se v techto dvou blizkych narodech
idea narodnostni vzmahala, tim vetši nebezpeči bylo v Čechach, aby se ne-
opozdily. Pangermanism byl sice na nejaky čas silnym odporem vlad zadržen,
ale Madarum se preše vše tolik darilo, že když jela r. 1848 češka petice do
Vidne žadat za a  narodnich prav, domahala se madarska representace tamže
už o ir, t. j. o narodni samospravu. Češi za rovnopravnost, Madari za nadvladi
sve materštiny. Tolik meli už tenkrate Čechove preše všechen vzlet do-
haneti. Že se preče tou merou vzchopili a že nebyli kritickou a znamenitou
dobou r. 1848 prekvapeni uplne nepripraveni, o to maji zasluhu činitele trojiho
druhu. Jedni budili ideu narodnostni, druži ideu liberalne demokratickou, treti
r yze lidskou. Smer liberalne i radikalne demokraticky je lidu češkemu odjak-
živa velmi blizky. Vzbuzen byl proto v lidu nejdrive, jednak Josefem II., jednak
rcvoluci francouzskou a dostavalo se mu i dale z Francie tolik podnetu, že
vynikl r. 1848 silou i odvahou nade všecky jine. Ale revolučni jeho raz bvl
priliš predčasny, dive romanticky; vezel svymi koreny dosud vice za hramcemi
nežli doma v pude silne narodnosti. Take idea ryziho lidstvi nemohla tu ješte
tehda pochopena byti, nebof nebyla ješte naležite opatrena n a d o b a lidstvi,
narodnost. Naš predčasny ohnivaček byronismu, Macha, prileti jen, aby videl,
jak pfesmutnč sricen jest narodni byt. Ti, co staveli, bydleli zatim \ chvžich
a bali se, by jim je nezapalil. Nam je lehko nyni odsuzovati kritiky Machovy.
Tim vetši je ovšem Machuv vyznam, oč cizejši mu byla doba. Ostatne pri
živote tak kratkem je težko souditi, čim by se byl dale stal.

128

Patrno, jak se tu vše stale vrači' a pritači k idei narodnostni. A nelze
take jinak. Byla to vladnouci idea. Žadna moc ve stredoveku nespravila ničeho,
leda silou hluboke viry, vladnouci ideou naboženskou. Citern naboženskym se
naš lid take od pradavna vyznačoval. Mel-li nabyti v nove dobe byvale houžev-
natosti odporu, bylo treba nahraditi predmet bojovneho jeho nadšeni o viru,
ktere mu už nikdo nebral, ideou o božskem poslani každeho naroda, učiniti
mu narodnost člankem viry. To se nemohlo stati nežli prostredkem žhaveho
citu ohlašujicilio se vzletem i vyrazem velebne pathetickym, mohutnosti pro-
rocky fečnickou, zbožnym duchem a fantasii basnickou.

Všecky tyto potrebne dary mel Kollar. S nimi uplne souvisi i každa
jeho vada.

Hlavni znak duchfl vybojnych je vašen; musi byti, nebot* jen ta je u vel-
kych davfl neodolatelna. A Kollarovi byla vašen podstatnym živlem. Už oteč
jeho byl muž strašne prchlivy. Praveho pekla zažil basnik v detstvi v dorne
rodinnem. Matka zase predobra, citliva bytost. Temperament basnikuv, složeny
z obou, byl i sanguinicky i melancholicky; byl cholericky. Co chtel, chtel
vašnive až do konce a na všecky strany. Nebal se žadnych krajnosti. Za-
toužil v mladi po vedach; proto preše všecky hruzy otcovy a nouzi a bidu
všecka studia žadouci provedl. Byl zahanben kdysi pro chybu v reči; od te
chvile se oddal naružive studiu mluvnice. Že nemel a nemohl miti mluvnic
vedecky dokonalych, kdož by se divil jeho blouzeni v tom oboru? Co si
osvojil rozumove, tim všim neobmezene vladla močna fantasie. Odtud dive
skoky v oboru historie, starožitnosti a mluvnice. Fantasii opet od mladi
u neho vladi cit. Okoli Mošovecke bylo rolnicke, a on rad prodleval mezi
lidem a jeho pisnemi. Ale pohled na trjizen roboty znechutil mu radost tu
a vnuki mu hnev a nenavist k »potlačitelum« a »drancirum« a litost nad
ubohym lidem. Ustrky od jinozemcu promenily mu a rozširily toto hnuti
prvotne ryze humanni a socialni na hnuti vystredne narodnostni. A tak
vlastenectvi, ponevadž vyrostlo u neho z dojmu bezprostrednich, osobnich a
z citu ryze lidskych, stalo se časti jeho bytosti, a protože od mladi stale dojmu
tech pri trudnem boji o život mezi cizinci pfibyvalo, vyplnily znenahla celou
duši a mysl jeho. Tak se stal konečne i ten zajimavy process pri nem, že
i poznatky rozumem a studiemi nabyte staly se jen služebnymi nastroji jeho
citu. Cit a fantasie určovaly cestu, rozum ochotne nalezal duvody a dfikazy
o pravde toho, co si pral cit. V^stredni individualism, jenž sebe a Svuj narod
poklada za stred všeho sveta a vyhlašuje, byl tehdy modou. Veda sama
ochotne tu sloužila. Mluvozpytci privlastnovali sve materštine slavu »rajske
reči«, již totiž mluvil prvni pry človek. Dankovsky učil, že psal Homer slo-
vansky. Kde ktery slavny muž b)d, toho krajanstvi si osobovano. Vznikly
spory o narodnost Kopernikovu a j. vytečniku. I tornu se tedy Kollar naučil
od sve doby, ale kdežto si tu vrstevnici vedli často malicherne a smešne, dal
on veri raz obrovsky velkolepy. Kamkoli se ze stredni Evropy ohledl, všude
videl rozestfenu Slavii. A že pritomnost ukazovala jen nesouvisle ostrovy, vzal
na pomoč kroniky a starožitnosti a zabral pro Slavii bez milosti všecka uzemi,
kde se mu zjevily jakekoli stopy kmene »slavjanskeho«. Tak se dostal do

129

SIavy Dcery nejen Dunaj a Labe cele, ale i Sala a pragermansky Ryn. Nej-
vyznačnejšl je v teto prlčine jeho etymologie.

»Ital — Taljan, Volsk — Vloch, Etrusk — Toskanie —

Od slov tele — vul — tur povstali;

Pole Apulie, Kopno Kampanie,

Lada Latium se prezvali:

Ve všech tžehto jmenech liči' čistolidskd

Povaha se Slavuv, pastvfsko-rolnickd.«

Tak zplva jeho »mladv Vlach« o slavjanskem narodu. Kam nemohla ety-
mologie, tam se hlasil o sympatie na zaklade davnych styku. K romanskemu
kmenu italskemu se tulil vždy co nejduverneji.

»Od jakživa blfzkd svazky spojovaly
Slavjanuv i Vlachuv narodv:

Svazek sousedčnl, potupy i chvdlv,

Svazek otroetvf i svobody atd.«

Tak pravi' dale v teže pisni v literature o nem skoro nepovšimnute.
(Cestopis druhy str. 80.)

Nem' pravda rozhodne, že se v nem teprve v Jene idea slovanska hnula.
Už v Prešpurku, když sedal vedle »srbskeho Slavobratra« Živkoviče, »pro¬
le tel o temne tušem a cltenl me srdce, že to v Slavjanstvu jinače byti musl,
že my všickni jeden narod jsme«. (Pameti.) Nelze take jinak. Pocity narodni
vzbuzovane v nem s mnolia stran tu od Madaru, tu od Nemcfi, tu od kra¬
jani! odrodilych musily v nem vzbuditi složitejšl cit, než pouze cit uraženeho
Slovdka, zvlašte když už v detstvl rflzne Slovany poznal a osobne (na pr.
ruske vojaky) i zamiloval. Prave tato laska už v mladi pojata urcovala pozdeji
smer jeho studil. Vida opozdenost Slovanii v kulture, zabral se do staiožit-
nostl, aby se dobadal dflkazfl, že tak druhdy nebyvalo, že upadkem nenl
vinna jakost nadanl slovanske rasy, nybrž naših' od cizincu. Aby nab> 1 pre-
svedčenl, že krivda nemuže zflstati vždy vltezem, že dojde take na spravedlnost
a skrze ni na opetne povešeni Slavie za vudkyni narodu v snažen! kulturnim,
hledal všemožneho poučeni ve filosofii. Proto si take nejvlce obllbil v Jene ty
professory, jichž nauky ho v toni smyšlenl utvrzovaly, na pr. Friesa, dle nehož
se nema filosofie zakladati jen na rozumu a na poznani, ale i na citu a vile.
Luden pusobil nan vice negativne. Než ho začal poslouchati, mčl už Koll.ir
pilne vypsano a vštlpeno, lede co ktery stary kronika? o Slovanech blavne
pekneho napsal a Luden ho svym nasilnym obohacovanlm starogermanskych
dejin na ujmu slovanskych jen podraždil k silnejšlmu antagonismu.

Take nenl pravda, že by »Mina« a laska k ni byla byvala zdrojem jeho
nadšenl slovanskeho. Mina je, zda se, zjev pro jeho ideu zcela Ihostejny. Ne
mnoho plati, že si prave Mlnu zamiloval. I bez ni byl by nam byval, cim
jest. To bylo vecl jen nahody. Kollar mčl srdce chytla\e, »ktere musilo miti
časne predmet, k nemuž by se vinulo«. (Pameti 139.) Nebyti tedy osudne
»kazne« v Lobde a setkanl se u llpy, byl by si zamiloval jinou, aret treba
Jan Koli dr.

130

take Nemku. Proto by byla i tak »Sala« v basni jeho žugala, nebof elegie
jeho nad tim krajem vznikla hned po jeho pfichodu do Jeny. Miloval
samota, priroda, krajiny a jejich kvetenu a proputoval tudiž zahy všecko
okoli. »Sotva jsem se v Jene usadi! a nad Salon ponekod rozhledl, po-
čaly se hluboce v utrobach mych neznatne pred tim city a netušene bo¬
lesti, jakove nas na hfbitove projimaji, jenže v mnohem vznešenejši, velikanske
postave. Byli to citove nad smrti Slavjanskeho zde narodu.« (Pam. 276.) Tim
udan vznik hlavne Pfedzpevu. Patrno, že by byl mel i pri jine divce z okoli Jeny
snadnou zaminku učiniti ji »dcerou Slavy«, byt tu ani nebylo tolik tradic
rodinnych, jako u Schmidtu. To však jisto, že laska jeho pusobila — jakožto
cit — značne na poetickou jeho tvorbu, zvlašte na formu. Snad byl k Petrar-
kovym znelkam prave tim citem veden, nebof Predzpev, Vlastenec a četne
menši basne ukazuji na jinou zalibu jeho, totiž klassicky verš. Dle znelky
»Chtel jsem peti kralu českych truny...« (I. 12.) Ize tušiti, že by si byl
vedi puvodne snad jako Holly, jenže tento zvolil davnost slovenskou, Kollar
chtel češke krale opevati. Dle toho všeho nabizi se pro znelku I., 1. »V onom
kraji, kde se kvetoroucha . . .« vyklad novy tento: »V okoli Jeny me pohled
na zuboženou Slavii pobizel, abych kfivdu jeji jak moha odčinil jako basni!.
Premital jsem dlouho v mysli sve (rada bohii = Musyr) o zpusobu tvorby.
Nahle mne Milek v cestu uvedi lasku a ja se dal do erotickych znelek.
Obyčejny vyklad je prirozenejšf, ale pripoušti tak protivne naivni fikci (Nemk:
Mina nahradou Slavii za všecky krivdy!), že pfekvapuje i pri neobyčejnych
pomerech vyvoje basnikova.

Mimo lasku a pfirodu, jež ho nutkaly k erotice, pusobily na neho v Jene
poeticko-fantasticke prednašky Okenovy a pak hlavne četba (Ossian). Učinu
tohoto basnika lze pripočisti skladby jako Mistivoj, Odrivousovna a Radi-
kovsky a snad i častečne vclikou jeho zalibu v postavach dejin staroslovan-
skych vubec.

Nejduležitejši je z pobytu jeho v Jene arci udalost na Wartburku. Pri
teto slavnosti se neurčite obrysy slavismu jeho staly nahle jasnou ideou,
programem života, k nemuž si uminil speti všim usilim. Tu pri povaze jeho
rozumime zcela dobre blahemu nadšeni, jež se zmocnuje človeka, když po
matnem tapani uzrel svuj dl. »Blaže, kdo si jeden, čisty, smely učel pred¬
stavi!« vola pak zanicene. Program sam se mu predstavil v techto slovech
jisteho pangermanskeho študenta pri slavnosti: »Každy z nas ma byti nejen
j človekem a vzdelancem, ale i Nemcem, ma vysvleci se sebe egoismus, pro-
j  vincialismus, dialektismus a povyšiti se na stupen celeho naroda.« Aby ta
slova učinila Kollara panslavem, k tomu nejvic prispelo, že byl Slovak. Pred¬
stavil užši vlasti nedržely v mysli jeho žadne močne tlumy historicke a stato-
pravni, jak by byvalo u basnika ku pr. českeho; proto byl tak snadno všecek
proniknut myšlenkou, že vlasti jeho jest cela Slavie. Holly, jenž vyšel z po¬
meril zcela jinych, pojal ideu prave opačnou: Slovensko je centrum a všickni
Slovane jsou vlastne jen Slovaci.

lak všestranne opatfen a vyzbrojen Kollar spechal z Jeny, aby v Praze
skrze ruce Jungmannovy zpusobil svymi zpevy prvni elektrickou ranu. Pro
censuru mohly vyjiti jen milostne znelky. Ty nepusobily. Pro pouhou

formu jejich nebylo smyslu v narode. Jen Čelakovsky jich cene zccla razumel.
Ale prave znelky Kollarovske čteny v opisech tim dychtiveji a šmahem,
at to byly hluboce basnicke reflexe nebo jen rečnicke vykriky. Censumi veto
a žizen mladeže byly vsem reklamou vytečnosti. Ku podivu jsou plny na-
dšenf listy četnych vlastencvi z te doby. Co zpusobilo hlavne ten učin Kollaruv?
Včasna chvile a močna forma, totiž silne vyjadrena nova idea a cit. Kollar
mel predchudce v panslavismu už davno, na pr. v 17. stoleli Jiriho Križaniče.
Smele slovo toho muže zaniklo skoro bez ohlasu, proč? NebyIo pnpravy,
porozumčni, vhodne doby; nebylo tu basnicke, silne formy. Nač bylo treba
Cechum, opirajicim se pevne o slavnou minulost svou, panslavismu? Pypin
v nemeckem dopise (Popowski, Revue 1893 § 85.) uvadi tri zdroje panslavismu:
vedomi opozdenosti kulturni, vedomi prednosti z minulosti zachovanych a
nebezpeči od vybojneho zapadu. Tato pfičina byla v Cechach nejhlavnejši.
Počit opuštenosti na ztracene straži nejzapadnejšiho čipu Slovanstva nutkal
Cechy, aby hledali opory v bratrich za nimi stojicich. Jaka by to byla opora,
zdali jen moralni či jina, neby!o jasno. Sam Kollar pojav ideu pri duneni
pangermanismu, prinašel v ni vlastne zamer politicky. Nebot pravy panslavism,
jakožto idea centralisticka, idea scelovaci, jedineho naroda v jedinem State
s jedinou reči je idea ryze politicka. Ale jako nutily Kollara pomery, aby za¬
krival pravi v^znam slavnosti na Wartburku, tak ho pfimely i dflsledky, aby
zamenii panslavismus za slavismus, to jest cestu politickou za prostfedky pouze
literarni. Zcela jinak zni to v nejmohutnejši snad basni jeho Vlastenec
a v Slavy Dcefi, nežli ve spise o vzajemnosti. Onde idea vybojna a bezohledne
smela, ale nejasna, zde už se pohybuje na pude prakticke, ale už jako »ticha,
nevinna (pry) ovečka«. Tak pracoval pozdeji Kollar slavismem proti svemu
panslavismu. Ale marne. Panslavism byl už v jeho povaze pfiliš zakorenen,
takže na pr. zamital ryzi češtinu i ryzi slovenčinu, kdežto preče slavismus preje
každemu narodu jeho zvlaštni reči tak, jak jest, ba usiluje o to, by se pod-
stata každe časti velikeho kmene slovanskeho vyjadrila svym ^ zvlaštnim
zpusobem, reči, literaturou i kulturou. Hlavni zasluha Kollarova o Cechy vezi
v moralnim učinu jeho basni. Podavati prakticke navrhy už nebylo ved jeho.

Z tech se nemohlo nic vydafiti, nebot prakticke uskutečnšni idei je veci ne-
nahleho vyvoje, zavisleho na četnych podminkach, jimž nevladne jen čas.

V tomto zdarnem vyvoji v Čechach vezi rozvetven a posud proudi nc-
sčislnymi žilkami duch Kollariiv. Hlavni tedy vyznam jeho je kulturni. Na lite¬
ratura sice formalne piisobil tež, valny proud znelek zaplavil po nem pole
basnicke, ale byly to už malo vydatne ohlasy, jimiž se spiše zdokonalovala
reč, než doplnovalo pusobeni Slavy Dcery. Generace v narode, kterou \y-
choval, je dvoji: obe vynikaji neumornym optimismem a mnohostrannosti podtvu-
hodnou. Ale jedna jen je hlubokeho ducha a tvurči, ta, již zastupuje Tyl.
Druha je naramne čila, ale tekava a povrchni, učin jeji iozplyva se \t. basi.
Repraesentant jeji na pr. Kampelik se rozhliži (viz Censky, Z dob probuzeni
str. 25.) po všech Slovanech jako jeneral, na jehož bdelosti zaleži, linou li se
nebo nehnou zastupy v pred. V poesii se tu ozyvala dlouhy čas melka frase
»Ja jsenr Slovan s duši s telem«, ale mela malo vic než vyznam sentimen¬
talne idyllicky. Slovo »Slovan« bylo už pouhou abstrakcl Politicky reflektujici

132


čast naroda rozumela tim »Rus«, zcela v duchu Kollarove. Sourodost pusobf
do dalky vice, než zblizka. Čim mene skutečnych styku, tim idealnejši je pia-
telstvi. Panslavism mel u Kollara velkou posilu v male znalosti Slovanska
z bezprostfedniho nazoru. Znal jednotlivce, ale nikoli jich \lasti. lutoval po
hrobech Slovanstva, ale skutečny život na pr. Rusu nepoznal. Jeho uroven
slavismu byla nizka, proto se mohl roztekati po všem Slovanstvu. Ale ve sku-
tečnosti trčel individualism každeho naroda pfikfe jako skala z more; chtel
žiti pro sebe. O tu skalu obrazil se ideal Havličkuv a on vratil se do vlasti
jako realni politik ryze česky. Ucitiv bližici se dobu skutku, Ilavliček zakfikl
Kollara i Tyla. Mel k tomu pravo. Prava narodnost (lidova) je opfena o pfcd-
stavy bezvedome, o tajemny pud rasy. Čim vice stoupa do vedomi a na
jazyk, tim je bližši nebezpeči, že prchne z duše. Ale bezvedoma narodnost
podleha narodnosti vedome pusobici politicky. Proto bylo pfišti Kollarovo
u nas nutne, ale iičin musil se vteliti hlavne v prači učelnou, nikoli uvaznouti
na lieslech a slovech. »Posledni Čech« a posledni Kollarovy znelky spolehaly
priliš na rnoc pouheho slova. Že zasahl Havliček take osoby basnikiiv, to bvla
tragicka duslednost jeho vystoupeni proti zjevum tem skoro nedotknutelnvm.
Život obou sam byl veliky čin svate nezištnosti vlastenecke. Individualism česky
se vubec ohlasil proti Kollarovi dosti zaliy. Macha stal liplne mimo jeho pu-
sobcni. Čelakovsky podporoval slavismus Ohlasy pisni ruskych a preklady
pisni slovanskych, ale vydal tež ohlasy češke a začal ryzi individualism basnicky
Ružt stolistou. Safarik zužil hranice Kollarovy Slavie a uznal opravnenost
zvlaštnich literatur každe vetve slovanske. Palacky pak ideou Rakouska a svym
»Bud’ jsme Čechove aneb nic« vztyčil, jak se zdalo, neprekročitelnou hraz
vsemu panslavismu.

Ale nebezpečne postaveni Čech a priboj vin politicky stale ohrožujicich
jejich krajni stanovisko vola ustavične ducha Kollarova na pomoč, a kdežto
jedili ryze umelecke formy hajice, pochvaluji si v nem jen eroticke znelky,
dovolavaji se jini, a tech je vice, uznani jeho veršu vlasteneckych. Literarni
vsak vyznam Kollarflv nevezi ve zlomcich, nybrž v celku. Prečisti celou Slavy
Dceru i s nebem a peklem, a dojmem prečtene, v podrobnostech nestihane
skladby dati pusobiti na mysl nikoli strizlivou a bezstarostnou, ale osudern
vlasti skličenou, to chce poesie Kollarova, ma-li čtenar nabyti prave predstavy
o jeji jakosti a sile. Ale tomu se dnes y*>alo nadšencu podrobi. Priliš mnoho
formalnich podivnosti tu vadi. Nezbyva, než nahraditi puvodni celek prisnym
vyborem a hledati ducha jeho tam, kde se v nove poesii češke pfimerene
obrozen znova ohlasil. Po mnolia letech se v nove, silne, ryze češke forme
ohlasil a dokud nebude zapas naroda českeho dobojovan, bude se hlasiti ne-
unavne vždy opet a opet.*)

■) Članek tento je stru£ny vytah nehotove ještč studie o Kollarovi a dobž vzkfišenl
narodniho, za jejlž myšlenky cltim se byti povinen vdč£nostl zvlašte spisflm: Der Rassen-
kampf, Das Recht der Nationalitaten u. Sprachen, Sociologie und Politik od dra Gumplo-
wicze. Nationalitat-Race, J. Popowski (Oesterreichisch-Ungarische Revue 1893). — Das
Junge Deutschland, G. Brandes.

Jan "Vobornik.

■ -©-•

Ako Kollar učinkoval na literaturi! slovenska.

Učinky Kollarove na literaturu slovenski! boly i široke i hlboke. Škola
Bernolakova a naj m a Šturova od 1824 do 1848 preniknute sil ideami Kolla-
rovynii mnohorako, a plody icb z velkej časti su iba variaciami tych idei.

Trojakym smerom Kollar zasiahol v literatura slovenski!: ako spevec
»Slavy Dccry» a hlasatel myšlienky slovanskej, ako \ r ydavatel »Zpievaniek«,
a ako reformator reči spisovnej.

Kollar myšlienku slovanski! vyslovoval jednak vo forme žialu nad mi-
nulosfou a nadeje z buducnosti Slovanov, jednak ako vedomie spolunaležitosti
všetkych slovanskych krnenov v prftomnosti.

Idcy tie prevzal zo »Slavy Dcery«, prvyraz po tymto titulom vyšlej
V troch spevoch v Budine 1824, jedin^ basnik školy Beinolakovej, Jan
Holly, do svojho »Svatopluka«, pisaneho 1827—‘ 1830 a vydaneho 1833, i do
svojich »Selaniek«, »Žalospevov« a »Od« 1830—1840. V »Svatoplukovi« badat
vplyv kollarovskeho ponfmania minulosti slovanskej v obšit nom idyllickom»
ličeni povodu Slovanov, prave tak i v »Selankach«; »Žalospcvy« a »Ody«
z vefkej časti su len rozvedenim »Predzpevu« alebo dajednych zneliek zdtu
helio lebo trcticho spevu »Slavy Dcery«. Kollarova »matka Slava« v cle
giach Holleho žalosti na pr. nad nesvornosfou synov Svatoplukovych, lebo
nad zkazou Velkej Moravy, alebo nad synmi odrodilymi sposobom čisto kol-
larovskym. A tymže sposobom i v odacli rozhliada sa po šiiom svete slo
vanskom, a z velikosti jeho i kmenovej blizkosti čerpa posilu pre svoj nialy
rod. Hlavny rozdiel v ponimani Slovanstva mezi Kollarom a Hollym ztači sa
v tom, že u Holleho vačmi prenika povedomie kmenove ako Slovaka, a ze
2  dejinnych rozpomienok najmocnejšie dotyka sa ho rychly zrast i ttagicky
pad riše velkomoravskej.

Zaroven s Ilollym v ostatnych rokoch dvadsiatych a prvych tridsiatyci
Prejimaju a dalej rozvijaju idey Kollarove predehodeovia školy Sturovej a potom
škola sama.

134

»Jednota literarna«, ktorii r. 1828 v Prešporku zakladaju mladi ev. theo-
logovia Samo Chalupka, Karol Štur, Samuel Godra a druhi, v neskoršich
plodoch svojich udov prejavila ducha, ktorym už vtedy bola preniknuta. Slo¬
vanska romantika Chaliipkovho »Mor ho!« ma dobre znatelnu pečad kol-
larovsku; Karlovi Šturovi v »Ozvene Tatry« z r. 1844 elegick^ vzdych po
starej slave Devina a Nitry je obIubenym motivom, a Godra hned' r. 18211
cele tri spevy zveršoval na »Muzy Dceru« a do smrti ostal verny sonetu.
Mnohe, často doslovne ohlasy na »Slavy Dceru« su i v »Basnich« Zellovych
z r. 1842, a obširna historicka basen »Pad Miliducha«, složena r. 1843 a uve-
rejnena o dvadsat rokov neskor, už volbou latky (pad polabskych Slovanov)
a elegickym tonom ukazuje na Kollara ako na svoj vzor.

O desaf rokov pozdejšie, r. 1838, prešporsku »Jednotu«, vtedy už prc
mnohe prenasledovania skrytu pod Palkovičov »Ustav pro československou
reč a literatura« t. j. pod cvičebne grammaticke oddelenie pri prešporskom
ev. lyceum na vrchol rozvitia vzniesol Ludevit Štur. Vieme z rozpo-
inienok dra Jožefa Hurbana, čim vtedy za jeho vedenia všetkej mladeži pre-
šporskej bola »Slavy Dcera«: ako jej sonety sa čitaly, vysvet!ovaly, rečnily,
napodobnovaly, a ako snaženie to širilo sa po všetkych ev. lyceach a gymna-
siach hornouhorskych. Matka Slava, nesvornostou zanikle severne Slovanstvo,
rumy Devina a Nitry su stale predmety mladych veršovcov, a knižočky basni,
ktore vtedy vydavaly, hlasnym ruchu toho pamatnikom. »Plody zboru učencu
reči českoslovanske prešporskeho« 1836, »Jitrenka čili vybornejši prače učencu
československvch a. v. levočskych« 1836, Kuzmanyho  »Hronka« 1836—38,
Hurbanova  »Nitra« 1842, Augusta Horislava Skultetyho  »Basne«
1840 — su hojnym skladom ohlasov kollarovskych idei; llodžov  »Meč
krivdy« na pr. v »Plodech« alebo Skultetyho »Loučeni«, »K bratrum lebo
»Slava Slavu« v jeho »Basnich« su typicke toho doklady. Ale najmocnejšie
nielen slovanska idea, lež i lubostna čast »Slavy Dcery« dotkla sa študenta
Ondreja Sladkoviča  a v jeho veršoch zaroven slovenskej literatury. Kod'
r. 1844 ztratil nadeju na ruku dievčata, ktore lubil, vyspieval žial svoj v »Ma¬
rinc«, velkej lyricko-epickej basni, vyšlej 1846. Komposicia i prevedenie je
celkom podla »Slavy Dcery«: milenka basnikova meni sa v ideal slovenskej
devy vobec a z toho v nadzemsku vidinu; zo sveta, kde poznavame krasy
jej tcla i ducha, vznaša sa do mhlistych vyšin. Tcnže maly, rozkuskovany,
cpicky dej; to iste hyperbolisovanie milenky v svaticu; tenže horiici zvuk
reflexii o laske a mladosti, o narodnosti a všetkych vysokych ideach. V »Ma¬
rine« češka »Slavv Dcera« dostala svoju mladšiu sestra slovensku.

Nie menej intensivne Kollar posobil na literatura slovensku svojimi »Na-
todnimi zpievankami«, ktorych dva svazky 1834 35 vydal v Pesti. Šturovej
škole ony staly sa vzorom slovenskeho basnickeho umenia: ich uzka spojitost
s prhodoin l’udovy humor, spevnost a lahkost vabily vela napodobitelov.
Ludevit Štur  sam bol velkym ctitelom všetkej prostonarodnej poesie slo-
vanskej, ako svedči jeho češke theoreticke dielo o nej; vlastne jeho verše usi-
lovaly sa nasledovat’ ju i formalne. Ale v polovici štyridsiatych rokov opat'
na Samovi Chalupkovi a Jankovi Kralovi  zjavil sa pravy učinok študia

Kollarovych »Zpievaniek«: s evne, fahučke verše tychto dvoch basnikoV
všetkym vnutornym i vonkajšim skladom tak ponaly ducha ludovej piesne
slovenskej, že mnohe z nich znarodnelv. Tou cestou kracali dalej Botto, Ri-
m a v s k y, Matuška, Dobšinsky, Nosak, Hostinsky, Ladislav Panlinv,
Skultety i Graichmann. Napodobenie prostonarodnych zpievaniek išlo tak
dalcko, že i rhytmicky ich naturalismus Šturovci prejfmali verne do svojich
tvorieb a tym temer všetkym svojim veršom odnali zaklad umelecky. To bol
druhy vplyv Kollarov.

Treti je jazykovy. Lubozvučnosf strednej slovenčiny tak zajala turčian-
skcho rodaka, že už r. 1821 v »Kroku« liovori najma proti prehlaske spi-
sovneho českeho jazyka a proti skupeninam suhlaskovym, v uvodoch k Sa-
faf(kovym »Pisnim svetskym lidu slovenskeho v Ulifich«, v Pesti 1823 a 1827,
vystavil vlastnosti a prednosti strednej slovenčiny, a r. 1832 v »upelnem«
vydani »Slavy Dcery« i r. 1836 v povestnej razprave »O literarnej vzajem¬
nosti mezi kmeny a narečimi slavskymi« v »Hronke« zasady svoje prevadzal
prakticky. A zase bola to Šturova mladež prešporska, ktera dosledne dalej
veduc dovodenie autora »Zpievaniek« o lubozvučnosti slovenčiny a nauku
jeho o literarnej individnalite slovanskycli kmenov, došla najprv k idei a ne-
skor k skutočnemu jej prevedeniu: ludovu strednu slovenčinu, ako zanimavy
a bohaty typ jazykovy, podvilmuf na slovensku reč spisovnn.

Kollar. nevediac a neclitiac, theoreticky i prakticky tiež k tomnto ukazal
cesto.

Takym sposobom nielen rod a meno Kollarovo, ale i diela jeho basnicke
a snahy literarne vobec hlboke šlaky zanechaly v duševnom živote staršich
generacii slovenskych.

Jaroslav Vlček.

Sonet Kollaruv po jeho Strance formalni.

Glossy k dčjinam českčho sonetu. Napsal J. Vrchlicky.

Mel jsem piivodne v utnyslu napsati dejiny sonetu v češke pocsii a pfi-
hližeti, jak ku četnym promenam, jež prodelal po Strance formalni, tak i ku
myšlenkovym i obsahovym metamorfosam, jichž se dožil od prvntch počatku
naši znovu vzkrišene poesie až na dny naše. Brzy vsak shledal jsem, že roz-
sahlost latky, klavne nutnosti u;tavičnych citatu, šaha daleko preš meze
slavnostnimu spisu vytčene. Take by prače ve vetši sve časti valne se vzdalila
od jmena Kollarova. Vyit'mam tedy z celeho fetezu rozvržene studie pouze
partie o sonetu Kollarovu a i tu hodlam si všimati vice stranky ryze formalni
než obsahove.

*

Prvni pokus českeho sonetu je spojen s jmenetn Josefa Jungmanna  a
dle poznamky v jeho sebranych drobnych spisech spada do roku 1798. Bylf
tcnkrat prvni mistr českeho sonetu Jan Kollar, hošik petilety. Sonet Jung-
mannuv, ktery dle pripojene poznamky »nadejese laskaveho soudu čtenarova«,
jest obsahem nevinna anakreonticka hrička. Formou dopadl, uvažime-li dobu
a pomery, kdy vzniknul, dosti šfastne, aspon v ničem kfiklave vkus naš ne-
uraži. Nazyva se »Težke vybrani«*) a liči rozpaky zamilovaneho do dvou
krasnych divek, ruše Lily a černooke Loli, rozpaky, ktcre se usmifi lehkym
vtipem — zamilovany Isti si pomfiže z dilematu:

Slepč, vztahna ruce, když mne zoži,
ktera drive k horkym prsum skoči,
k prsum horkym slepč privinu.

Foima znelky je zcela pravidelna. Rymy jdou obvyklym seskupenim abba,
abba v prvnich čtyrveršich a propletem c d c, d d c v dvou tercinach zavereč-

Vydani Kobrovo sv. II. str. 41.

137

nych. Kozinci je trochaicky. Jako zvlaštnost pro dalšf rozvoj českeho sonetu
vyznncnou, ano osudnou uvadime, že verše s rymem a  jsou ženskeho rymu,
verše s b  mužskeho  a sice trojpadeho. Totež stridani pak provedeno v ter-
cetech, kde verse s c  jsou ženskeho a ony s d  mužskeho, taktež trojpadeho
vychodu.

1 ato zdanliva maličkost neni pro rozvoj sonetu českeho bez vahy. Bylt
patrnč takto Jungmannem upraveny sonet dlouho vzorem basnikum českym.
Je to jeho prvnf forma a to forma nejobecnejši a jiste z dobrych dfivodii
Jungmannem volcna. Prihližeme-li k formalni podstate sonetu vubec, tu vidime,
že zakladni jeho tvar je predevšim v čtrnacti veršich, rozvrženych na 8 a 6,
vždy dvakrat po čtyrech a po trech, spjatych v prvni i v druhe polovici dvojici
stejneho zvuku.  Zvuk patrne rozhodoval a sice v prvni polovici sonetu
zvuk rymfi a b , v druhe pak zvuk rymu c d.  Propleteni jich jest v nejstaršich
nam znamych sonetech provengalskvch, italskych a francouzskych dost libo-
volne, ale srovnanim vysvita preč, že forma čtveroverši Jungmannem volena
jest nejobecnejši a pro sonet skoro typicka.*) Vedle tvaru čtveroverši abba,
abba  vyskytuji se zajiste u nejstaršich sonetisti! jeste klavne tvar abab, abab,
mene však juž tvar aabb, a a b b,  ktereho užil Jungmann hned v druhem
svem sonetu nazvanem »Letavi mravenci«.**)  I tento hlubši myšlenkou
(upominajici približne na Dantovu krasnou sentenci, již zakončuje svou vele-
basen) formalne mimo uvedeny juž porad rymu nijak se neliši od sveho
predchudce. I v nem daktylicke dopady s mužskym rymem se stridaji s tro-
chaiskymi dopady s rymem ženskyin a to v čtveroveršich jako v trojveršich
zaverečnych.

Prvni, co pozorovateli napadne pri prvnim sonetu češkem, jest jeho
trochaicky rozmer.  V poetice sve Jungmann ovšem vyslovne pravi: Vcrš
jest 4- neb 5stopy jamb neb trochej.  (Slovesnost, 1840, str. 110.) Sdilel
tu patrne presvedčem' sve doby, že češtine jest rozmer trochaicky pribuznejši,
duchu jejimu mnohem bližši než jamb. Vždyf jen tim ohledem veden zmenil
blankwers Miltonova »Ztraceneho raje« v trochej a tim citelne porušil klavni
tepnu rhytmickou teto skladby, již si znalec originalu bez jambu ani pred¬
staviti nedovede. Taktež hovel v sonetu trochej i i Šafafik,***) ktery duchem
basnickym daleko predčil Jungmanna a jehož sonety maji pfes veškeru za-
staralost nekterych slovesnych obratfl mvšlenkovou hloubku a vždy určitou
naladu. Trochejem psal sve sonety i mistr Čelakovsky,f) z jehož sonetu jediny
(čis. G. str. 2G5. vydani z r. 1847) jest chodu jainbickeho, pri čemž až na verš
0- a 11. ženskym  rymem jest provedeny a tim modernimu našemu sonetu
relativne nejbližši. Z pozdejšich čelnych basnikfl i Koubek~ve svych britkycli

*) Viz z nejstaršich sonetfi: Guiclo Guinizelli a h ra Guittone dArezzo.
O caro padre meo, di vostra laude atd. psan ve formš: abab abab cdc ded, nebo sonet.
»Chi vedesse atd.« »Diavol te levi«. V sonetech zvan^ch Folgore da San Gemignano
a Cene de la Chitarra  jest juž obeend u n£s forma abba abba. taktež Cavalcanti  atd.
Fra Guittone  d’Arezzo uživa obou forem uveden^ch.

**) J. J. Sebrane drobne spisy veršem i prosou, sv. II. str. 42.

***) Srovnej sonety jeho ve vydani Bačkovskeho (I88t)

jj Srovnej Spisfl basnickych knihy šestery (18-17).

sonetech satirickych i Macha v svych cituplnych sonetech degickych zustali
pri trocheji, ovšem misty dost neurčitem a laxnim *)

Nenamitej nikdo, že rozdil v rytmu trochaickem a jambickem by nebyl
take duležitosti. Naopak, nam se zda, že cely charakter, cela fysio-
gnomie basnicke skladby  — bud’ si to juž sonet či epopej — priino
zavist od volby rytmu.  Stači doklady se ohraditi. Položnic vedle
sebe nejkrasnejši sonety Kollarovy, trochaicke a vedle nich sonety z doby
pozdejši, na pr. Rudolfa Mayera, byf i v jambech mi'sty dost považlivych. ale
celkem preče jen jambicke, a rozdil každemu vysvitne. Rozdil primo zasadni.
Tu starši škola, tam novejši. A nedela to pouze jiny nazor sveta, jine ovzduši,
jiny svet myšlenkovy a citovy, dela to i ta nepatrna predražka jambicka. jak
zmeni ona fysiognomii celku, je až užasne. Položte na pfiklad vedle sebe
Mayerovo :

Divna to moc v tvem oku uslzenem,
jak Buh by v nestvorenv svčt se dival,
a zrustal svčt, kde jeho zrak prodlival
a šumi les a more temnym stenem

a Kollarovo:

Oči, oči modre, milostive,

6 vy perly v kvžtu rozvitem,
v nichž se zem i nebe s blankytem
jako v reče sviti zrcadlive . .

a vidite hned cely rozdil doby starši a nove v sonetu, rozdil, z vetšiny na
rytmu zavisljl. Nevini, zdali každy mi ihned porozumi, ale dlouhe studium
teto otazky na četnvch prikladech, jichž zde pro omezenost mista uvesti ne-
mohu, pfisvedčuje, že sonetu svedči lip jamb než trochej.  Jet jamb
vzruch a sila, rozproudeni a chcete-li rozharanost, energie a život, kdežto trochej
hovofi vice sebevedomym klidem, tichou kontemplaci, elegickym usinanim.

Vsak pfistupme juž tesne k sonetu Kollarovu. Jest šmahem trochaicky,
jak to, jak jsmc ukazali, prinesi duch doby, a trochaicky chod jest jeho prvni
vyznačnou znamkou. Vedle toho ma ihned druhou charakteristickou, totiž
nežna ob m e n, je neuprosne tyž — nežna obmen ani v prvni
ani v druhe sve polovici.**)  Naznačtm-li velkou pismenou spad žensky

) Srovnej Machuv: V hloubi citu, kde mam slova vziti,
bych pronesl prosbu dosti jemnou
nebo tehoz: Druhd zadost jest to same prani,
by noveho jasna slza maje,
až provodi' slavika volani . ..

*■■•) Obmžnou sonetu nelze na pf. jmenovati pouhe opakovdni prvniho verše každe
S oky, jake efektnč je provedeno-v znčlce: »Hory, hory, slyšte hory skalnč« (275 z r. 1815),
ane  o piehozeni rymu z cdc ede na cdc dee, jake jest v sonetu 49. tehož vydani.

139

a malou mužsky a rymy dle abecedy obvyklym zpusobem, dostanu pro čtyf-
verši Kollarovo tento nezmenitelny vzorec:

A Maluj obraz, jenž se zah' hravou
1) na anjela stroji' zmžniti,

b duši jeho temžr spatriti

A preš jasnotu tčla pronikavou;

A oko musi' k nebi viru zdravou,
b k zemi laskou čistou svititi,

b avšak nesnu' £elo zuriti

A na hubinku sladce usmivavou.

Je tyž, k t e r y volil Jungmann  r. 1798 pro svuj prvnf sonet
-Težke vybr;im« a v jehož železnem tvaru se pohybovali všichni čcštf sonetiste
one doby.

\ trojveršich Kollar opustil od zakladniho pravidla sonetu, totiž od
dvojice  z vu  ko  v e, u nejstaršlch mislru italskych ve vzorci rymovem
c d c c d c oblibene, jejž Jungmann š malou obmenou prevzal (c d c d d c) a
zavedi pravidlem trojzvuk  dle vzorce cdc e d e. Avšak to nijak nem'
prohfeškem proti zakladni' forme sonetove. Panujef, což bychom nesčetnymi
pn'klady molili doložiti, juž u prvnich mistru sonetu italskeho v trojveršl
ncjvetši' libovule.*)

Avšak prijetim teclito vzorcu pevnych a nezmenčnych Kollar skoval
sonetu svemu pancir, jehož svor zajiste brzy sam nejlepe pocitil. K tonili do-
dejme, že i v trojveršich jest co do vychodu mužskeho a ženskcho taž ne-
uprosna pravidelnost, již hodlam dle prvnejšiho vzorce takto naznačiti:

C Muži vule, čin a smčlost slušf,
d ženž prosba, cit a mlčenf,

C ten bud’ vice duchem, tato duši.

E Muž at’ tahne nebe k ctnostem dolu,
d žena zemi vzhuru k blaženi,

E jen tak prijdou krdsnš k čili spolu.

Mame tcdy nezvratny vzorec sonetu Kollarova, v nemž velke pi'smeny
znači vychod rytmu žensky a male nuižsky, postup jicli pak ruznost zvu-
kovou, tento: A bb A, A bb A, Cd C, R d R.

Šnerovačka patrne dost lizka, jde li o vic než (>00 sonetu. Tim vetši
musil Kollar zde rozvinouti mistrovstvi, aby neunavil priljš rjmy se opaku-
jicimi, kde juž dosti unavy diktovaly hlavne vnitfni zvuky bb, bb. A  feknemc si
uprimne: tyto rymy stfedni jsou hlavnim uskalim sonetu Kolldrova. Ony
jsou to, ktere mu dodavaji po vytce toho cinkaveho, až priliš zvoniveho či
zmciho razu (snad jmeno znelka  sama jej k tomu svedla). Ani v nasledujicim

) Quido Guinizelli ma na pf. tyto formy: cde cde cdc ded
Quido Cavalcanti: cdc ded — cde edc —

Oante Alighieri: cde cde — cde edc —

Cino da Pistoja: cdc cdc — cdc ded — cde edc

Fr. Petrarca: cde cde — cdc ded — cdc cdc cde dce cdc ede ate,

140

trojveršf neni to tak citelne jako v prvnich čtyrveršich, hlavni podstatu sonetu
vyznačujicich. Mužete otevfiti, kde chcete, »Slavy Dceru«, a tyto basnikem
samym si uložene trojpadne rymy nekdy až zarazi' svym seskupenim. Vnucuji
se priliš uchu, a to uraži, aspon dnes. Snad to nebylo tak citelne za doby
basnikovy, ale nam je to misty až osudne. Stači uvesti nektere pnklady:
kazani, nutkani, skladam', u parn' — basnika, rečnika, smrtnika, vlastnika — milenka,
jitrenka, krasenka, blaženka — synove, zvukove, domove, zbytkove — pred
nami, nohami, rukami, modlami — okliku, vozniku, jazyku, slovniku — pev-
nosti, mladosti, skvostnosti, blizkosti — fcravym, laskavym, žvatlavym, vona-
vym — kvitkovy, takovy, kovovji, jakovy — zpevaka, Polaka, chudaka, vojaka
obrubic, holubic, u hubic, pochlubic — mluvili, kosili, vložili, čistili — homolku,
na holku, v okolku, za Polku — človeči, nareči, zaječi, zloreči — slepeho,
černeho, bludneho, tkliveho atd. Neni pochyby, že tento vtiravy zvuk obkro-
čenych veršu sonetu Kollarovych je hlavni zavadou jejich hudebnosti a pri-
činou jich nn'sty unavne jednotvarnosti, ač radi uznavame, s jakou v i rtu os-
nosti svuj nastroj, tenkrate tak neohybny a nepružny, Kollar
ovladal.  V uzkych mezich, jež si sam položil, stal se Kollar opravdu tvur-
cem češke h o sonetu v prvni periode jeho  rozvoje, nebo vec jina
jest napsati sonet jeden, neb osm i deset a jina napsati jich preš 600
i s tou podminkou, že z nich snad jen tretina podrži životni šilu i po letech.
Kollar a jiste tak i jeste jeho současnici necitili  to, co dnes nas v nekterych
jeho sonetech zaraži, ucho češke nebylo tak vyškolene, jazykove odstiny ne-
byly tak vyhranene, vkus, kratce rečeno, nebyl tak vytriben. Potreba rymu
pak omluvila konečne všecko. R^in stal se tyranem myšlenky a aby jen jemu
se vyhovelo, musilo byti často hrešeno na ukor vkusu, gramatiky, libozvuku
a poeticke krasy. Nam je na pr. nesnesitelne dnes a nedovedeme si ani pred¬
staviti, jak by si mohl basnik zkaziti cely mnohdy krasn^ sonet jedinym vy-
lazenr, pro ktery mame dnes pouze slovo, že je banalni, prosaicky, nevkusny.
Misto četnych dokladu, jichž ma čtenar »Slavy Dcery« hojnost po rucc, uvedli
jen nektere:

Mnohy jazyk, znžlky mile, laje
vam jak upypavym hrišnicem,
že jste jeho utlym žvanicem
košik dalv, k tanci s vami maje

(h 2.)

Zde patine basnik necitil ani vulgarnost proloženeho vyrazu, tim mene
nepeknost obkroceneho trojpadeho rymu. Hned v nasledujicim sonetu pravi,
že v divči spanilost

veždy oči s podivem jsem vlepil. (I. 3.)

Jinde čteme, že

Nikdy takym štžtka  ja ra  nova
ruže nebarvila červenem. (I. 48.)

Milenka basnikova,

Když se smlouva, oči k zemi nese,
když se sračje, to jen polhubkem,
když co dava, ruka se ji' trese;

nedobyval hradu Vlastislavky
Premysl s tak tčžkym postupkem,
jak ja outlost teto upypavky.

U '53.)

i .isledujici pak sonet 54 jest svymi strednimi rymy*) ješte živejšim do-
kladem našeho tvrzeni. Z četnych analogickych dokladu jeden nejdrastičtejši:
Sonet ji velkolepy, ale pokažen jedinym slovem a to hned v prvni radce:

Z pahorku se na pahorky klatim.

Ošklive slovo, ktere kazi' i velebny dojem lapidarnfch tercin zaverečnych:

O vy skdly stare, hvčzdonosne,
svate pyramidy Severu,
občt' m d jsou tyto slzy rosne!

Neste je tam, tu je všeckv stožim,
lite pro matku i pro dceru,
aby byly perly v trunu božim !

Prestavam na teclito ukazkach, ač v dalšich zpevech (zvlašte v dvou po-
slednich) jsou prehojne dok]ady, že Kollar ovladal jazyk se vzacnym mi-
strovstvim, p o k u d se latky a obsahu tyče,  ale s malou ješte vytribenosti'
citu pro gracii a miru, lahodu a hudebnost jeho. Pripouštim, že i v Celakov-
skeni mfsty a tu i tam i v Machovi, ač relativne nejmene, se shledavame s po¬
dobnimi prohfešky proti nynejši'mu vkusu. To nesla doba s sebou a stav jazyka,
v jakem jej prave pristihl basnik. Div je, že učinil Kollar tolik z teto
nepodajne hmoty, div je, že hned na prahu nove h o života
češke poesie zaprahl tohoto »bujneho ore« v pluh formy tak
tesne, jako prave jest sonet.  Oč tu byl Čelakovsky opatrnejši a pio-
ziravejši'! Pro »Ruži stolistou« radeji si adoptoval formu lehčf (Kisfaludyho),
nežli by se nutil k nasilnostem, jež premoči, či lepe, jimž vyhnouti se mohl
teprve pozdeji basnik-umelec a jež na ten čas ani dobre cititi nemohl basnik-
veštec, jimž Kollar bez odporu byl. A basnici-veštci maji juž ponekud pravo
k vuli myšlence nedbati zrovna tak uzkostlive všady noblesy a grade vyrazu.
(Jeremiaš, Dante.)

Nešfastne obkročene trojzvuke rymy zavedly basnika prečasto k rymuin
čiste gramatikalmm, planym, prazdnym, jen koncovkovym. fak jsou mi na
P?, i kuse rymy Tve, sve, zve a zde (I., 110) daleko ješte milejši, než zoufale

») Ko z,vidSoym KollSten, ™ vo “” P‘"

™ p«i "»*• s«- 5 *-

142

žalujf, sužuj.; vstupuji, spojuji (II, 120) nebo »potkala, plakala, vdala, spackala«
(II., 184) nebo »pochoval, ukoval, zvestoval, miloval« (lik, 28D) neb docela
»velkeho, slavneho, težkeho, vdečneho« (Uk, 048). Zvlaštni ukaz je na pr.
v sonetu 365, kde se rymuji docela »vychazi, zachazi, prochazi«. Jiny druh
zvlaštni' virtuosnosti jest rymovati »kabat s a bat« (IV. 525) »divotvo.ce,
to rce« (III. 235). Našly by se jeste jine, ale nem' to učelem techto fadku,
chtel j sem jen naznačiti. co charakterisuje sonet Kollaruv po st.ance forma  : n k
Ovšem jsou obzor basnikfiv a myšlenkova tiha jeho tak velke a na dobu svou
neobyčejne, že v cele spouste sonetuv jeho tyto prohrešky proti nynejšiinu
našemu vytfibenejšimu vkusu budou se mnohym snad zdati nevčasnou ped.m-
terif. Však nam v celku nijak nejsou zavadne, nam jsou jen charakteristicke
pro sonet Kollarfiv a celou dobu jeho.

Vedle teto ryze formalni stranky sonetu, jako jeho rozmer, postup a spad
rymu atd., počitam k forme jeho tež vnitrm' složeni a vyhranšni myšlenky.
To nazval bych formou v širšim slova smyslu. Treba si pripomenouti, co uči
poetika o sonetu, pak prihlednouti k praxi basnicke a konečne zodpovediti
otazku, jak si i v teto pfičine Kollar počinal.

Josef Jungmann*)  pravi, že »sonet pronaši jednotlivy počit čitim, dejem
neb pomyslem rozplameneny, takorka jedine zazneni citu v určite forme.
Každa strofa ma miti cely smysl **) Nežnost a premyslnost znelce nejk pe
svedči a raz jeji až k elegickemu se nakloniva. Jakosti ji potrebne jsou pn-
rozenost, jemnost, spravnost rymu a melodickeho rytmu, sloveni lyricka do-
konalost.«

Ostreji a vyznačneji charakterisuje toto vnitrni uloženi myšlenky v sonetu
Josef  Durdik.***) Pravi: >Znelka vyžaduje raz a protiraz myšlenky, obraza
vyklad jeho, duvod a nasledek nebo podobne pro sve dvoji čtyroverši, ktera
maji tyž dvojrym, abychom jednotu kontrastujicich obratfi i na povrch citili.
Sestiradkovy konec pak privadi smir protiv, dokonane rozjimani, hrot reči,
mravni naučeni a podobne, zkratka spad a zaver celku.« f)

Vidime, jak sonet je elasticky, pokud se tyče složeni myšlenky neb citu,
kratce jadra basnickeho v lesklou jeho amforu formalni. Lze jim prave všecko
vysloviti. Avšak juž zevnejši stavba jeho od čtyrveršu k trojveršum postupujici
ukazuje na širši zaklad pro myšlenku, at juž podanou v obraze, paralele nejake,
v neurčitejšim pfedbežnem rozjimani a hrotici se ke konci takrka pred okem
čtenare v zaverečnou silnou pointu, ktera jako v ohnisku sebere všecky pa-
prsky slok predchazejicich v jediny svetelny bod. Dle tolio by v sonetu mela
m.ti gradace  hlavni slovo. Tento postup je take pfirozeny, nebo rici svou

*) Slovesnost, B. vydani 1846, str. 110.

*) 1 ravidla tohoto sonet anglicky z pravidla pomiji. Srovnej sonety od Shakespeara
až k sonetum pi. Robinson-Darmesteteove.

***) Poetika 1881, str. 441.

i) /. konce tohoto vymčru jest zjevno, jak barokni a ničim neoduvodnčny je napad
nekterych bdsmckych diletantu (Tyl) pfevraceti sonet vzhfiru nohami, začinati trojveršim
a končiti čtyfveršim, tot jakoby nžkdo goticky dom postaviti chtčl širokou basi do vzduchu
a hiotem štihlych včži na zem. Analogicky nesmysl jest psati »sonety bez rymu« (Gabrielle
c nnunzio), t. j. zbaviti sonet toho, co jej nejvic charakterisuje: zvuku.

143

myšlenku, vysroviti svfij cit hned v prvnim čtyrveršf nebo docela v jeho
prvni' fadce, byf i autor pak juž vladi buh vi' jakymi obrazy a obraty,
preče jen rozhodne učin seslabuje. Jsou ovšem sonety, kde nedbano tohoto
pravidla, ale učel techto jest patrne jiny, ty nevyslovuji myšlenky neb
pravdy všeobecne, nepotrebuji pointy a spokojuji se naladou. Tim, co re¬
čeno, rozpada cela vclka ris sonetu v dvč valne skupiny, sonety s pointou
čili gnomicke, didakticke, myšlenkove, sonety bez pointy,  naladove, po¬
pisne, ličici a malujici. Tento rozdil vycitil juž Celakovsky v listu ke Kama-
rytovi: »Ja pozoruji dvoji rozdil v znelkach. Prvni nejsou nic, než nezmeneny
obraz nebo proud, ale ne trhajici citu (takove jsou Petrarcovy), jine jsou epi-
gramaticke, ktere v poslednich radcich neočekavany obrat davaji.« Najdeme
sonety, ktere spojuji šfastne oba živly, v prvni polovici sve začinaji s obrazem
neb naladou, již rozvijeji a v trojveršich v polovici druhe brousi a krystaluji
v britkou pointu, ktera prekvapi, dojme, uchvati dle intence umelcovy. Kollar
byl mistrem v obem druhu a nezfidka podarilo se mu sloučiti oba zpusoby
v sonetu jedinem (srovnej Bačkovsky: Zevrubne dejiny atd. str. 490.).

Voliti vždy ten prav^  m od  us, je prave veci a lilohou mysliciho, svych
cilu vedomeho poety. Diletant bude si jen pohravati se sonetem, obraceti jej
jako rukavičku, ale nevyciti ty jemne vztahy, ten ukryty mcchanismus a pa-
ralelismu:; obou hlavnich skupin slohov^ch i vedlejšich skupin mezi sebou.*)
Ježto je každy sonet pro sebe uzavfenym celkem,  svym svetem, tu myslim,
že nehodi se priliš pro skladby cyklicke.  Chybi vždy pojidlo; jednotlive
sonety stoji osamoceny, jen vnitrni  ideou spjaty a poutany. Juž proto neni
sonet formou epickou,  kterou je predevšim združek jeho tercina. Take se
posud ryze epicke sonety nikomu nezdafily, ani Carduccimu; sonety v jeho »Qa
ira«, vypadly vždy jako medaillony, reliefy, postavy jednotlivych lidi, nikdy ne
jako dejove pochody. U Kollara neni ani tento prehmat ve volbe formy tak
citelny, jelikož latka jeho nebyla v zarodku a počatcich sv^ch epicka vubec,
byla vic rozj imava, gnomicka, citova, aforisticka. I potulky, ktere prvni časti
»Slavy Dcery« liči, hodi se dobre do sonetu. Hfi? je v poslednich dvou
zpevech, v Lethe i Acherontu. A take jsou sonety techto dvou oddilu nej-
slabšim, co vyšlo z pera Kollarova. Jak v erotickych sonetech dostihnul Kollar
Petrarcu, tak zflstal v partiich demonickych sveho dila za Dantem. Zde je
forma  volena neštastne, sonet se k tomu naprosto nehodi. O pochybne cer e
poslednich dvou zpevfi »Slavy Dcery« meli juž současnici Kollatovi spravne
mineni. Srovnej vyroky Čelakovskeho a hlavne pfikry usudek Havličkuv (»Slovan
tehož 1850 str. 140G-). Modernimu čtenafi pusobi čteni sonetfl techto ne» y
dojem, ktery jest v pravem opaku k zamyšlenemu učinu.

Jeste drastičtejši doklad, jak neepickou formou je sonet, podal pozdeji

. , , • 2tv ? V eršovymi a trojveršovymi.

*) V dobrem sonetu jest paralelismus mezi 0  pra videlny oddech. Proto pfe-
Po poslednim verši druheho čtyfverši je v kaz e m so v ždy choulosti>

tahovati smysl verše ze čtyfverši do trojve 0  ' ioUr>  v

^ezpečne.

mysl verše ze čtyfversi do trojvci  j '

Lze tudiž dobre opraviti sonet tak, že prvnich 8 versu tvori jeho v**,

Y _

i • • w  IUU1Z, UUU1 -

hych 6 veršft jeho menši polovici uzavfenou aspon gramatic

144

Vacek Kamenicky ve svych »Lilifch a ružich«,*) v nichž take partie di-
dakticke neb gnomicke jsou zdarilejši' časti popisnych neb ryze epickych.

Leži tedy kvet sonetu Kollarovych bez odporu v prvnich trech zpevech
»Slavy Dcery«. Zde jsou ony ryzi ohnive granaty, ktere založily pravem
basnickou slavu Kollarovou. Nejlepši tato čisla stala se juž vice mene majetkem
našich anthologii. Jaroslav Goli**) prvni s jemnym taktem vybral 19 znelek a
roztridil je na dve skupiny, do prvni položil 8 sonetu vlasteneckych, do
druhe 11 erotickych. Daleko menši vybor podali Chalupa a Bily, posledni
zvlašf — viz tičel jeho knihy, - - ačkoli erotika Kollarova neni nijak z nebezpeč-
nych, vyhnul se živlu milostnemu docela Bačkovsky pri svych hojnych ci-
tatech ze »Slavy Dcery« hledel vice k obsahu, k niti pojici v celek jednotlive
myšlenkove obzory basne, neprihližeje k estheticke cene volenych znelek.
Nejšfastneji posud do šachty Kollarova zlatodolu zasahl Goli; ovšem uzkji
ramec jeho publikace nedovolil nabrati tak plnou brst drahokamu, jak by si
byl zajiste sam pral. Ale jedno jest jisto, kdoby chtel podati vybor z Kollara,
trest jeho poetickou, kratce to, co po nem zbude potomstvu nejen po Slovanu,
nybrž hlavne po basnikovi, že musi sahnouti pro zaklad k vyboru Gollovu, ktery
jak v hlavni myšlence: rozdeleni celku v dve skupiny, vlasteneckou a erotickou,
tak v jednotlivostech bude zakladni. A k vjiboru takovemu z KoDam
dojiti musi;  nemat naše doba času vice hledati zlata zrnka z cele šachty,
ktera filologum, archaeologum a jinym vedcum poda vždy ješte dosti i tam,
kde basnik a esthetik docela s prazdnem odchazeji.***)

*) V techto znžlkach (vydanych r. 1816) aspon juž se stfidaji v obkročnych rymech
zenske spady s mužskymi v obmžnach ABBA AbbA. Rovnžž v trojveršich panuje daleko
vetši rozmanitost, za to je poeticka cena skladeb nepatrna.

**) Goli, Anthologie češke lyriky, 1872, str. 116.

Zatim vyšel juž vybor takovy peči p. prof. dra. Jana Jakubce  nakladem Ši-
rnačkov) m. Za zaklad prijat princip Golluv: prisne oddeleni sonetu erotickych od vlaste-
neckych a gnomickych. Jak lze souditi z prvni časti (eroticke), je vybor štastny a prinese,
jak jsme take naznačili, asi tfetinu  dila Kollarova, patrne vše, co vedle klassickeho pro¬
logu vždy zustane čtouclmu  obecenstvu nezbytnym.

-r®-

Dva Kollarovj napisy.

Kollar byl vytečny epigramatik. Nem' velka jeho sbirka Napisu, ale
vyda formou i obsahem za nejake sto znelek. Mel k tomu zvlaštni nadani,
britky vtip, okamžity blesk myšlenky, ktery veri zcela ruznorode dovedi tak
osvititi, že se objevila netušena spojitost jich razem. Naopak z namčtu zcela
znameho umel vyvoditi dusledek tak novy, že puvodnosti' prekvapil. Prirozenou
tu vlohu opatril cvik a studia rovnež znamenitou, klassicky stručnou, ale ob-
sažnou formou. Jsou epigramy, že by obsah jejich nevyčerpal leda knihou.
Obor poznatku je v Napisech zastoupen rozsahlejšl, než v cele Slavy Dceri.
Proto jsou nejhlavnejšlm svždectvlm Kollarovy intelligence. Epigram nenf
všd citu; naivnost skoro vylučuje. Proto jsou Napisy projevy velice mužne
a poctive pravdive. Ledacos tu opravuje z one velike osnovy nepravd a po-
blouzeni, k nfž ho zavedi vašnivy vzlet a cit. Tak by se mohlo leckomu na
pr. zdati, že se Kollaruv »surovy egoismus« narodnostni priči zasadam prave
lidskosti. Kollar toto neprave poneti o pomeru narodnosti a lidskosti pozo-
roval sam v okoli svem. I ohradil se proti nemu napišem:

H o rli č.

Ndrod tak považuj jedine jako nddobu lidstvi,

A vždy, volaš-li: Slavjan! nechf se ti ozve ClovSk.

t- j. pravim vam, enthusiaste (horliči) narodnosti, jichž vylučnč, krajni vlaste-
nectvi mimo svou vlast ničeho nechce znati a pestovani sve narodnosti za sam
dl poklada, že vaše takto pestovana narodnost jest prazdna forma, bezcennd
slupka. Narodnost nem' čilem, nybrž prostredkem. Každy človek byl nekde
narozen a nčkde vychovan. Misto narozem' nebo vychovani ho obdarilo jistou
reči, virou, smyšlenim, city, navyky, vzpomfnkami a povahou, což vše pospolu
pfedstavuje jeho narodnost, formu to, v niž se na svčte pohybuje a skrze ni

Jan Kollar. ^

146

o dl svfij se snažl. Všecko lidstvo je takt o rozdeleno na množstvl razovitych
forem, nadob, na rasy a narody. Lidstvl nestojf a nemfiže stati nikde o sobe;
ani se žadn^ jednotlivec nemuže vymknouti z formy sve, aby se stal pouze
človekem, občanem sveta všeho. Kdo to o sobe tvrdl, bucf se nežna nebo
projevuje hrubou bezcitnost a je tudiž tim mene človčkem. Naopak dm vice
je kdo proniknut vlastnostmi a razem sveho naroda, tim plneji a dokonaleji
predstavuje človeka. Nemusl o sve narodnosti ani vedeti. Prava narodnost
stara je bezvedoma. Prostv lid a jeho pisen uživa nejmene nazvu narod-
nostnlho.

Umen!, ktere by svou narodnost zakladalo na pouhych jejl znaclch, na
pr. na vlastenecke latce, na napodobene narodni forme, verši, heslech, epithc-
tech »slovanski« a p., podavalo by jen nadobu bez obsahu. Urnem' musl jiti
hloub, do duše, kde jadro se skryva, ono »všeobecne«, ktere podminuje
trvalou cenu dlla. Toto »všeobecne« jsouc abstraktni povahy, žada si kon¬
kretni formy. Tu prave čerpa umen! ze sve narodnosti a čim zevrubneji, vy-
značneji a pravdiveji ji zachytl, tim silneji vyjadrl »človeka«. (Dra J. Durdlka
Všeob. aesthetika 102.) A dale: aby bylo lidske jadro opravdu »všeobecnym«,
nesml se chtlti narod vylučovati z dosahu pusobenl jin^ch narodb. Cim vice
stykfl, tim vic obsahu ma narodni duše, tim vetšl sllu vyvinuje narodnost, by
obsah stravila. Stykem duševnim narodove rostou, činskou zdi zakrnujl. Bylo
mlnenl i u nas, že slušl narodnost chraniti zakazem všeho dovozneho zbožl.
S tim bludem bojovali romantikove a bojuje se podnes, ač jej Neruda a Halek
a j. potlrali dukladne. »Učme se od narodu jinych, odevšech; zpracujme pak
v sobe vše v celek novy s tim, co jsme s materskym už mlekem obdrželi
a ve vlastech svych poznali. Bude to pak zajiste slovanske, ponevadž co Slo¬
vane jinak tvoriti nedovedeme.« (Neruda.)

Patrno, že ma napis Kollaruv vztah nekolikery. Rovnež duchaplny a ob-
sahem nad obyčej bohaty je napis

Dokonalost.

»Chceš-li dojit v umžnl všnce, plytkosti nendvid’,

MSf sv^m vyšku i hloub, delku i širku duchem.«

Jsou tu jmenovany čtyri rozmery, jež znazornuje geometrie prlmkami. Prlmka
o sobe predstavuje určity, jednostrannyt smer, vyhradnč na sebe odkazany, do
nekonečna smerujlci. Kdo chce v nekterem oboru lidske prače, ve vede,
v umen! atd. vyniknouti, toho pile musl se podobati predevšlm te prlmce.
Musi se človek venovati zvolenemu oboru všecek, neuchylovati se ani v pravo
ani v levo, a pracovati vytrvale, neunavne, jako by prače nemela miti konce.
Z takove prače tvori se specialiste, kterl jedine zpusobujl pokrok sveho oboru.
Ale takova prače ma vadu, že je jednostranna. Žadna veda ani umen! nestojl
zcela o sobe, n^brž každe je stfedem velikeho poetu oborfl lidskeho poznani.
l£do chce naležitš vedu svou poznati, musl se tež kolem ni obhlednouti, musl
^ bledeti co‘možna všestrannosti. Všcstrannost predstavuje plocha tvorena dvema
primfami: delkou a šlfkou. Jsou lide, jimž se prave llbl rozblhati se na sir,

147

a kteri se domnivaji, že jsou všestranni. Ale neni-li pri tom usili na del, v pred,
nejsou-li v jednom hlavnim oboru neunavne pilni, rozplyne se jejich činnost
v nic. Všestrannost bez jednostrannosti škodi Obe se vyborne doplnuji. Ale
ani to neni dosti. Plocha je rozpjata do široka daleka, ale nema žadnou pod-
statu, žadnou tlouštku, totiž hloubku. Kollarova »hloubka a vyška« je jedna
a taž čara, kolmice na rovine. Timto tretim rozmerem se meni plocha v te-
leso. Všestrannost ma vadu povrchnosti a melkosti. Ma-li byti prače opravdu
vynikajici, ma-li »dojiti vence«, musi byti take hluboka, to jest zevrubna
a dukladna.

J. Vobornik.


*

Svatopluk Cech o Janu Kollarovi.

V českych chaloupkach rada byva vypravovana pohadka o spanile lilii,
jež vyrostla na hrobe a ktera, byvši prenesena v jine ovzduši, promenila se
v lepou živouci divku. Baje ta pripada mi na mysl pri družnem spojeni dvou
basniku lidem českoslovanskym vroucne milovanych; jednoho stolete zrozeniny
chysta se oslaviti prave vdečny svet slovansky, druhy dli mezi nami v plnem
kvetu umelecke sve bytosti. — Jan Kollar jako spanily, čisty kvet vypučel
na drnu, pod nimž zdalo se, že již na veky odpočiva vlečko štesti, vlečka
vzajemnost slovanska; jeho poesie byla jako pošlem noveho života, prima,
silna, bezeskvrnna kvetina na troskach žiti vzrostla, jejiž pronikava, kofenna
vune krisila z mdloby chabe spače. Množi byli probuzeni, množi chopili se
dila a blahorečili kvetu kouzelnemu. Když se zdalo, že lilie statečna uvada
ve sve sile a pusobivosti, tu vzešla z ni čarovna bytost nova, mohutnejši, bar¬
vitejši, ktera zase krisila a budila, zase vypravela o velke lipe a orlu bilem a
spolu svedectvim byla sily životni kvetu lepeho, z nehož pochazi.

Kdožkoli pozorne probadal poesii Svatopluka Cecha, z ni se tešil, ji byl
nadšen, vdečne i uznal pramen čisty a posvatny, z nehož vypryštila mladšiho
basnika dila, nesouci se k ruznym vetvim Slovanstva, jich utrpeni a padu, jich
smiru a rozkolu, a vzpomnel Jana Kollara, jehož je Sv. Cech dedičem ducha.

V letech tricatych až padesatych tohoto stoleti rozletaly se nadšene Kol-
larovy znelky, jeho velebny »Vstup« po Cechii ve mdlobu dosti tuhou po-
hroužene. Vznitily plamen nejen v srdcich pfednich bojovniku, ale padly jiskrou
i v dumave klidne mysli »vojinu bezejmennych svate čety«,jak Sv. Čech na¬
ziva otce sveho, a veru v zahrevny ohen v nem rozdmychaly vedotni slovanske.
Kollarova poesie tak pronikala duši Čechova otce, že jeste detem jeho se
sdelovala a ji naplnila; i jest zajiste vrouci, ale skromny a zpola zapomenuty
tento spravce venkovskeho panstvi jen ukazkou mnoh^ch jinych Kollarem
nadchnutych vlastencu. Ve »Vstupu« ku Vaclavu Živsovi vypravi Svat. Čech
o svem otci:

»Zvlaštš vrely paladyn byl vzajemnosti slovanske
a mnč jevil mnohokrat, kterak od vščne zimy polu
po stdly jihu maj ohromne pleme se širi
pokrevnich bratfi, džti velike Slavie matky.

149

Vžštec Tatranskv mu byl proto srdce milaček
a v duchu často slyši'm, jak nadšenč hlasnž mi čitai
verše jeho slavne, jak stesk jeho žalnč prondšel:

»Aj zde leži' zem ta pfed okem mjtm smutnč slzfcfm.«

Kollar a jeho »Slavy Dcera« zajiste nerozlučnou byla současti duševniho
života starych vlastencu. Čech, liče ve staršim panu Živsovi a jeho choti Marii
dva ntanžely, jejichž maj životnf odehral se v letech našeho probuzeni, chtel
nam zaroven ukazati, jaky že duch panoval v tehdejšich rodinach stfedniho
stavu a jakymi prostredky vedomi češke dobyvalo si pudy. Z »Vyletu do
minulosti« Vaclava Maliny (v Pestrych cestach I.) vime, že Pavel Živsa a jeho
nežna Marenka, již milovali a zasnoubili se na Skalce pod Sutomi ve Stredo-
hori, jsou Cechovi rodiče Klara a František Čech. I vypravuje tu starši Živsa-
Cech, jak ubiraje se v čarokrasne Stredohori k čili svemu, pfipomnel si ihned
mileneho pevce slova. Čtemef ve V. Živsovi III.:

». . . v uvalu rozkošnem, stromovim kryta ze všad ovocnym
skrovna, pnvžtiva v tichu vabnem vesnice drima,

Vlastislav jmeno ji, jež zmoutili Nžmci maličko.

Neb lan odrodily tam v uvalu pravš začind,
uplnž nan se hodi' Kolldrova vytka žalobnd:

»Les, feky, mčsto a ves zmžniti sve jmeno slovanske
nechtžly; než tšlo jen v nich, duch Sldvy neni!«

Když pak mlady spravce Pavel Živsa, lepe seznav rodinu Čackych,
o Stedrem večeru v jej! stred zavitava, tu ve tklivou episodu vanočniho
obdarovani opetne vpleteno jmeno a verše poety Tatranskeho. Ziskalf Živsa
v Marii novou dceru vlasti, čehož dflkaz ona podavd mu darkem svym pod
stromek uloženym:

»Dar tu i pro mne ležel: zapisnik vazby prekrasne
a v nčm prače lepe, ozdobnd do knihy vložka,
v niž z Kollara se lesk, vetkan perličkami ndpis:

»Ne z mutndho oka, z rukv pilne nadžje kvitne.«

(V. Živsa III.)

V belovlasem farari, priteli Živsove z let veku pozdejšiho, kresli nant Čech
prototyp onech starych, nadšenych knšži vlastencu, již pro novou vesnu našeho
naroda učinili tolik. I jemu do mysli klade zalibu v Kollarovi; mlady
Živsa jedine prizvuk uznava za vhodnč poesii češke metrum a tu.

»Leč co Kollar, co jim?« časomiry hajce namita.

(V. Živsa I.)

Zcela pfirozeno, že veleduch, jehož nadšenim oteč se kochal, jehož pamatne
slohy matka v nežne srdce sve uzavrela a jimi zdobila pamatky mile, mocnym
vlivem zasahl i v duš; detskou, k velikym vecem ustanovenou. Dočitame se \ (
»Vstupu« k mohutne Slavii, kde pevec klani se Slavii Matce.

»Bud 1  zdrava mi! Již utla duše ditka
prilnula k tobž — jak se vroucnč tuli'
k mohutnvm prsum včkovite žuly
horskeho šipku bčloružnd snitka.

Již hochu zrak se jiskfil zanicenim,

když Tatranskeho pžvce zlate znžlky

ret otcuv zvonival mi s mocnvm chvčnim.«

A dale v basni »Prvni struna« (v Novy-ch pisnich) promlouvaje o strune
domači, ktera prvni a nejmocneji nitrem jeho znela, pravi Cech:

»Když zajala’s mč srdce, Sldvy Dcero,
a Dšjin blesk mi zapldl v času šero,
kde predku laur se kryl,
kdvž Havel heslo sve mi v duši hrimal
a pčvec Ohlasu mne sladce jimal
a Jablonsky a Tyl;

Když bezejmenny vojin četv svate,
leč nadšeny, muj oteč, duše vznate
mi jevil blesk i stesk:
tu božska vidina mou letla skrani
a včrnost prisahal ji do skonani
mvch vlhkvch oči blesk.«

Že »Tatranskeho pevce zlate znelky« v urodnou padly pudu, toho dflkazem
prestkvelym jest cela umelecka draha basnika Cecha. Hned basen »Husita na
Baltu«, jedna z prvnich, již napsal a v tisk dal jinoch Cech, se nese k zahu-
benemu kmeni slovanskemu; leč »Husita na Baltu« jest pouze drobounkou
perlou z one baječne čelenky slavy, již obtočil Cech polabske bratry naše,
kdysi v davnych dobach krute neprately od severu, jihu i zapadu stihane.
Drahokamem v diademu tom nejvetšim je Dagmara; vzacnt^mi tubiny i mo-
hutna apostrofa »Neverme nikomu« a »Geronuv smich«. Kde dlužno hledati
zfidlo tklive a silne teto elegie na hrobech polabskych i pomo?anskych než
ve »Slavy Dcefi« Jana Kollara? Leč nejen k zašlym snitkam lipy slovanskč
naklonil Tatransky veštec epika našeho i s ratolestmi dosud na kmenu trčicim
a divoce vašnemi i osudem zmitanymi spojil jej laskou. Vestit nam »Handžar«,
jak trpi a citi Cech s utiskovanymi Jihoslovany, »Čerkes« pak svedči o jeho
porozumeni čackym kozakum — Malorusum; »Slavie« rozvinuje všecky tony
lyry slovanske a obzvlaštč bolne zvuči o neshode ušlechtilych dvou bratri
Polaka a Rusa. »Zimni fantasie« liči nam porobu i nadeje vychodnich Slavie
deti a * Zimni noc« maluje obraz o vitezstvi Slovanstva v močne riši, nyni
l)arbary sevrene. Všude v basnich Čechovych šumi »Slovanstva orel bily«,
jehož jakoby vtelenim již jednou byl pevec Jan Kollar. Duch pevce Slavy
Dcery to jest, jenž žaka sveho postavil tam:

»Kde bily orel k zofi vzlčta,
a lipa obrovitd vzkveta,
pod včtve svoje širodalne
zvouc velke Slavy plemč valne,

kde obrozem' kyne všem

ve svorne lasky zffdle:

ten Sik je muj! vždy stanu v nem

na nejkrajnčjšim kndle «

(Nove pisnč.)

On zajiste naučil jej doufati v konečne spojem všech Slavfi, treba dri ve
Acherontem bludu a utrpeni' jej provodil jako Vergilius Danta; on vložil mu
na rty močne rozrušenou basen »Verim« (v Novych pisnich), ktera z trpkeho
sinutku posleze v jasavou hymnu vyzmva.

A Svat. Cech tak uznava vrele ducha, ktery pasoval jej na rytire shody
slovanske, že jeho jmenem posvatnym svolava ve svorny šik rozvadene kmeny.
Zplva v jedne ze svych nejkrasnšjšich, nejmelodičtejšfch pisni »Tatram«:

»Nad Tatrou kridla rozpjal nam
duch včštf orlim vzletem,
jenž Stavči svorne lasky chram
všem velke Slavy dčtem
Nuž za n im prednč my a vy,
již od Boha jsme svoji,
syn Vltavy i Moravy
i Vdhu v jednom voji!«

Nedostalo se Kollarovi tklivejšiho holdu, než jaky vzdal mu v poesii sve
nastupce a dedič jeho Sv. Cech!

V dobe stolete oslavy zrozenin zajiste s laskou rozbirany a obdivovany
budou utle listky zlateho vence, jenž obkličuje čelo myslitele-basm'ka, pevce
Všeslovanstva Jana Kollara. A v korane te zarive neposlednim bude list, na
nemž zapsano, že' »Orel Tatransky« vzacne a plodne sime položil v mladou
duši vznatou, že jeho »Slavy Dcera« vzbudila a odchovala nam noveho bojov-
nika za velikost, lasku a smir Všeslovanstva, pevce Dagmary, Slavie, Jitfnich
a Novych pisni.

Tereza Novakova.

Uspomeni Jana Kolara.

£

to več lieta zviezda tvoja sjaje
A/slavenskomu nebu sa višina,

pod tim svjetlom brat brata poznaje,

slavskom moru kud pukla pučina.

Velikog ti srca na oltaru,

ko svjetiljka bogu posvečena,

gorila je u nebeskom žaru

bol i nada svih slavskih plemena.

Sto je lieta suza i očaja
trebalo nam da shvatimo tebe,
da svetošču tvojih osječaja
okupani upoznamo sebe.

Obnovivši veze pokidane
slavenske nam prošlosti daleke,
snažnom stablu da smo svježe grane,
silnom moru pritoci i rieke.

Svježe krvi, nove treba spreme,
umorno je delo čovječanstvo,
slavenstvu se približilo vrieme,
sveto da si ispuni poslanstvo.
Da milotom srca slavenskoga
ledno lice preobrazi svietu,
i vedrinom svježeg duha svoga
pokaže mu nebeščansku metu.

153

Blago tebi u Slavenstva raju
apostole sloge svih Slavena,
jos i danas tvoje nade sjaju
na oltaru slavenskih plemena.
Hrvatski ti skromni pjesnik eto
Slava! kliče iz zahvalnih grudi,
Slavensko jer tvoje geslo sveto,
Hrvatsku nam iz groba probudi.

Prvu baklju ti u ruke dade
svjetlonošam našeg preporoda,
nove rodu da upale nade,
da mu sine svjetlo i sloboda.

I da sretan uz slavensku braču,
pozivu si uviek vjeran svomu,
primi svoju zasluženu plaču:
svoj da bude u svojemu domu.

Jovan Hranilovič.

Myšlenky Kollarovy

o libozvučnosti češtiny a jich ohlasy na Morave.

Podava Dr. Jan V. Novak.

V  .slavskem nebi Kollarove jen slavskcm se mluvi reči, »v dokonalejšf však
obnove, tak že každy nezvuk vytisknuto«; staroslovansky mluvi' se v chramech,
v obcovani uživa se polštiny, ruštiny ve sprave, »hedbavnou pak českoslovan-
skeho jazyka reč zvlašte miluje sladkohlasna plet pohlavi ženskeho« ; pri tom
však zmekčuje se tvrdy zvuk hi. r  a /.

»Než reč naše nejen nema hmotu

jako bi, ki, sl, ml  huhnave,

aneb dr, pr, tr, vr  štčkave,

od Germanu pfijčene a Gothu;

nvbrž chram' se i od skfehotči,

svleka pomalu f bnskavč,

slala rVkam kvičlave

s sekanim  k mezem Hottentotu:

milostne a,  pak o  prevelebne

vraceji' se zpatkem z vyhnanstvi,

bejk, šejd, hejl  — tu hnusne, nepotbebne ;

každi tžžkd, pfebroušena, divd

hldska ztratila tu mčštanstvi,

hudbu ma reč naše zlatozniva.«

V teto a predchazejfd znelce (503. a 504. vyd. z r. 1832) Kollar tedy jasne
vyslovil svhj ideal reči československe, jak ho uživaji tam, kde neni již nižadne
slabosti ani nedokonalosti, v slavskem nebi.

A sam pridržuje se toho idealu, proto odchylil se v tom vydani na
mnohych mistech od spisovneho jazyka českeho, jak o tom svedči každa
temer stranka jeho tehdejši (tipelne) »Slavy Dcery« a jak mu to i kritika
tehda vytkla.

155

Nebyly však myšlenky o potrebe zmen v češkem jazyce spisovnem teprve
tenki ate od neho vyslovenyj nez Kollar obiral se jimi drive již, ba sestavil si
v tom s meril i celou theorii, nemalo zajimavou v požadavcich i vysk'dcfch
z toho plynoucich. Stalo se to v nejstaršim včdeckem časopise češkem, Preslove
»Kroku« (I, 3, str. 32—47), a na te theorii Kollar trval dosti dlouho, byt
v nščem od ni pozdčji upustil; svedči o tom na nekolika mistech jeho vy-
klady k »Slavv Dceri«.

Dokonalost každeho jazyka dle Kollara zaleži na dvou živlech: aesthe-
tickem,  ktery vede k libozvučnosti, a logickem,  ktery vede ku pravidelnosti.
Poklada pak Kollar za nejdokonalejši jazyk ten, ktery se drži zlateho stfedo-
cesti, nebot prevaha živlu aesthetickeho pfivodi prilišnou mškkost, prevaha
logiky vesti mfiže až k plasti a sudu kynickemu. Zaleži však aesthetičnost
každe reči na jeji hmote, logičnost na formach.

Hmotou v reči jsou hlasky, avšak že souhlasky jsou v reči časti nehybnou,
tedy jakoby tmou, již svetla dodati mohou teprve samohlasky, proto Kollar po-
nechavaje theorii souhlasck stranou, promlouva toliko o samohlaskach,  o nichž
podava celou aesthetickou theorii zcela vyvinutou v symboliku hlaskovou.

Reč s mnohymi samohlaskami neni ješte čista, nema-li dosti hlasek čistych
lak s dvojhlaskami reč jest nezpevna, ač zvučna. Lyrikove rečti basnih nejradeji
v aiolštine, protože ma nejvice čistych samohlasek; Madarum, ač jazyk jejich
jest zvučny-, nikterak neni do zpevu; za to Valaši a Slovane jsou narody nej-
zpevnejšimi, protože čiste jich samohlask)' jim žily a članky rtfl nasilne nepre-
krucuji. Než jini narodove k nektere sve temne hlasce nastroji usta, Slovanka
zapeje celou pisničku.

K libozvuku však nestači toliko čistota, nybrž potrebi tu tež naležiteho
stridani hlasek. Pristoupi-li k tomu zvučnost, nazvati lze jazyk libozvučnym.
Ze samohlasek o  jest nejzvučnšjši, mene a — e,  nejmene u — i.  Pončvadž pak
v češtine velmi značnou prevahu ma i,  nelze nazvati jazyk česky a to zejmena
spisovn;^ libozvučnym.

Každa ze samohlasek ma svuj zvlaštni vyznam a raz: o  byva pri slovech
predmetu dustojnych, vznešenych, velikych, strašnych, slavnych, svatych, kras-
nych; a  ma raz mileho, veseleho, živeho, spanileho, laskaveho; c  znamena neco
ticheho, krotkeho, mdleho, mrtveho; i  jest rychle, končite, ostre, tenke, bystre,
prudke, rozkazovačne; u  ma povahu holeho, srnutneho, težkeho, stareho, pri-
šerneho, tajemstvi plneho.

Čim vice ktery jazyk jest pouze plodem sinyslh a prirozenosti, tim vice
se podane povaze teto bliži, čim vice však jest plodem umčni, tim vice se
od ni odchyluje. Latina je zajiste proto tak jadrna a velebna, že ma všecky
hlasky soumerne rozdeleny, a zejmena ve sklonbč nejvice se ji bliži slovan-
ština, kde tež hlasky prirozene stejne jsou podeleny.

V češtine však tato rovnovaha hlasek značne se zatemnila tim, že pre-
vahy nad jinymi nabylo i,  a to zbytečne; stojit leckde misto a  (jati j^ti),
m. e  (ml/ko — ml/ko, sekzra — sek_yra), m. u (\ud Ud,  rzžtiti — r/titi),
m. o  (Rama — R/m). Mlaska o  ze všech nejzvučnejši vubec v češtine velmi
utrpela, jednak jsouc zatemnovana (^alše, z/arati), jednak menic se v u  (Izžj,
l»no) nebo v e  (mac^cha, zm^k). Take a  zamenuje se v f neb se vynecha\a

156

(berk, prodaj, wjce, prikop). Pri tom nejednou vznika i dvojsmysl, jemuž by
blaskami ruznymi snadno sc zabranilo. I v cizich slovech samohlasky meni se
v horši, když se pfebiraji do češtiny (pjtel brvrtel, Rjm Rhcnus). Vše
to ukazuje, že čeština nem' na prave cestš ke skutečnemu libozvuku a že po¬
trebuje opravy.

V cele teto theorii opet poznavame všude onoho basnika Kollara, ktery
ve vsem slovanskem shledavaje svrchovanou dokonalost, snaži' se k tomu
obratiti pozornost posluchaču a čtenaffl, co by ještč vyše mohlo povznesti.
Co kde bvlo vynikajlctho, v tom všude videl stopy ducha slovanskeho, a tak
i tuto slovansky jazyk prirovnava ke zenične latine, ač se jednotliva nareči v te
pričine velmi značne lišl, zejmena pokud se tyka t. zv. hlasky stridave čili
nahradne (v češt e,  v srbšt. rt) a j. Theorie sama nebyla ovšem Kollarova,
nybrž naležela v ten obor mluvnicky, jenž povstav za minuleho filosofickeho
stoletl od te doby v jazyk uvadel zakony logicke, jak patrno i ze spisu K.
Ferd. Becker  a, v logiku veškeren jazvk uvadejiciho. Jinak Kollar jako Slovak,
v jehož matefskem jazyku samohlasky širši' vreh mely nad uzkymi, prirozene
pohližel nelibe na tu chabou češtinu, ktera se byla zvučnosti tč již pred sta-
letlmi vzdala, jen aby se pokud možna uzce pribllžila sousednim jazykum
germanskem.

Shledavat Kollar pri bedlivejšim pozorovani spisovne češtiny, že Cechove
pri m' uplneji se ridili akustickym zakonem germanskym, nežli duchem same
slovenčiny (Vyklad k Slavy Dc., 1832, str. 390 sl.), a dukazu toho vypoči'tava
nekolik:

rt) Jako Nemci maji nesklonna skoro subst verbalia, tak i Cechove (das
Leben — žiti). Na uvarovani dvojsmyslu z toho vznikajicich bud pridavati
jest k takovym slovum adjektiva nebo nahrazovati jinymi slovy konkret¬
nejšimi;

b) l  syllabicke (slabikotvorne) dostalo se do češtiny z nemčiny;

c) š  ma všude za sebou hlasku e  misto širšich a zvučnšjšich i v nemčine
i v češtine;

d)  po z  rovnež všude stoji e  jak v nemčinš tak v češtine;

e)  totež lze rici o c  (nem. z  a te);

f)  nemeckeho e  po / misto silnejšiho a  čeština se take velmi chyta (sl. perk,
berk, cirkev, houžev, mrkev m. cirkvrt, houžvrt, mrkvrt a j.).

Jak temto nedostatkum tak značnym pomoči, jak navratiti češtinu k onem
p.ednostem, jimiž se vyznačuje všecka ostatni slovanština ?

Odpoved k temto otazkam Kollar nevaha dati zpusobem svych myšlenek
o vzajemnosti a jednotš slovanske dustojnym. I jazyky slovanske jsou mu
jednotou, jsou celkem, z nehož bez rozpaku a pravem vybirati lze ve prospšch
jednotliv^ch časti.

V češtine prvou bude lilohou zrušenou rovnovahu samohlasek obnoviti,

aby nestydate i  se vymešovalo, rt, rt zase navratily. (Vyklad, str. 14.) Leckde
bude vec velmi snadno vykonana, jestliže češke zneni nahradi se slovenskem
(na pr. Jrtne, najlepši, drtj, chovrtj; voz,  kj, kno, rtbrus; ui,  pohražiti, srtrovy,
cuz ')-  to nelze, tam fiditi se jest prikladem Homerovym, jehož reč bas-

nicka jest vyboi em všech nareči feckych, a prikladem nemčiny spisovne, ktera

1 57

neni nafečim jedineho kmene nemeckeho, nybrž ze všech nafeči vzrostla k takove
dokonalosti a krase pfičinemm učencfiv. (Vyklad, str. 392 sl.) Aby spisovatele
češ ti' zamiloiali si nalezite libozvučnost ve svem vlastnlm jazvce, nechf hledi'
poznati z jazykfi slovanskych hlavne polštinu, ruštinu a starou slovanštinu, což
jim poskytne hojne vzoru pro vlastni' jich reč spisovnou.

Uloha hlavm' pripada tu ovšem samohlaskam, ktere v jazyce jsou duši,
any souhlasky jsou pouze telem. Proto nižadna slabika nebud' bez samo-
hlasky, aby se nejen vysloviti, ale i zpivati molila. Časove, kdy slovo pokla¬
pano za češtejši, čim bylo tvrdši, již minuly, a pokladati /ar za polovokaly
jest lichou vymluvou. Čeština na draze ku vzdelanosti a libozvuku prave
zustala na pul ceste, ana vedle slov, jako brevno, kreč, hluboky, zajiste libo-
zvučnych, ma jina neliba: prkno, krt, vik, hltati a j.

Chteje na te dle minčni jeho jedine spravne draze k libozvuku pfikladem
vlastnim predchazeti, sam Kollar zavedi ve vydani »Slavy Dcery« z r. 1832
hojne takoveho vokalisovani (hlasicovani) / a r, a to pridržuje se všude zneni
jinoslovanskeho krome nekterych vyjimek, kde nemaje na snade takovych pri¬
sadu vytvoril si je sam (jako \lu k, m/«četi, b/zzčeti), prjhližeti chteje i k tomu,
aby nevznikal tim dvojsmysl (v/z/na —■ unda, proti vr/na — lana).*)

Pri hi. r  zvlašte po hrdelnicich kladi a  (h«rdlo, hizrlička, kark,  krome
skcrz, hrrdy, hmiec). Jinak mini, že by ve slovech, kde již samohlaska jest,
molila zustati ve všech padech (gen. k mre, mud/rce).

Odstranenim samohlaskoveho /ar mnohy nelibozvuk vymizel by z jazyka
českeho, a to takovy, ktery poklada se obecne za nejnepnjemnejši'. Proto
myšlenky o vokalisaci techto hlasek Kollar držel se i tenkrate, kdy ostatniho
provedeni rovnovahy samohlaskove se již neodvažoval, totiž ve vyd. z r. 1832.

Bylf radii v Kroku (1. c. str. 4 sl.), kde slabymi samohlaskami deje se
ujma sile a pravidelnosti, aby se takove samohlasky nahradily silnymi; pri tom
čilem bud pravidelnost, určitost, srozumitelnost. Take ve sklonovam' dle miner,i
Kollarova puvodniho Čechove molili se sbližiti se Slovaky a pri tom zlskati
hojne libozvuku, kdyby pri skloneni ženskem mekkem v sing. ponechalo se a
(pntelkyha); tim vyhnuli by se zaroven leckteremu dvojsmyslu. Prostredk)
k odstraneni pfebytečnelio i  mohla by se dle navrhu techto zjednati take
jinak rovnovaha; jen treba m. vyborn/ knižata rikati vybornd, neuživati za-
porneho genitivu, misto kollektiv a verbalii na z uživati slov konkretnejšich
(prirozeni — priroda, stvoreni — tvor, kazani — kazen, polibeni polibek,
psani — list a p.), posleze držeti se misto dvojhlasek čisty"ch a nemišenych
samohlasek.

<) Na doklad uvidime ™ ' '/£1/ m ali I

n«dz,. 1. H. 21. ba.01 41 p«v # l 54  hm,«, 58. 'JL* 1.

112. TOrtno. - 1: 2„ 10. 8 ., 12. SM  «1 1 »;. 4  ‘"“'„i n a chi  c. h» •

5. mmli; 12, 6. p«,«; 80., 5. p*l ». 51., 5. dop</5oje| 52., L

timskemu; 48., 11. ztfds el:  50., (.  na steimšti, • •> J g mohrf  gg.. g. smertnika;
persten; 53., 13. Pfemyse/; 55., 2. tverde; 55., 14. « uk *' '„ 3 . v  terhu; 79.,

74., 5. odekryvim (jinčho druhu vokalisace), • Daher b’kovd; 89., 1. sneso/; 92.,
hm-dlo; 80., 11. m/iičte persy; 36., 8. Mnrttt , , ' P voka i is ovanč slabiky sty-

6. nadverhoval; pod. ostatni. Nčkde zvldštč napadnž se
kaji: II. 128., 8. perve než tč she/tnou v/«ny a j.

i5§

Z techto vsak posleze navrženych veci umyslneji Kollar pfidržel se toliko
chvalitebne a basnikovi zajiste potrebne konkretnosti jazyka českeho, nahrazuje
určitejšimi tvary subst. verbalia. Jinde bud’ ustoupil nebo ve vlastnich pracich
netroufal si provesti, co navrhoval, nebot nemobl z proudfi literarnich v Ce-
chach neznamenati, že nebude asi tešiti se obecnemu souhlasu, co by rad
provedl.

Dle minem' jeho arci treba k tomu času a zvyku hlavne, aby se novoty
jeho zavedly a skutečne i ujaly; nebo reči že vubec pri pokojnem vzdelavani
narodfl z tvrdych k mekkym zvukum prechazeji. A jestliže ani Slovaci ve
chrame nemluvi tak, jako v živote obecnem, slušno, aby take Cechove jazyka
sveho si hledice, pestovali jej a zlepšovali.

Avšak již v dobe, kdy myšlenky ty vysloveny, puda pro ne nebyla
vhodna, a když Kollar jal se je sam provadeti, tu bylo na jine Strane již
v jeho smysle, ale v neprospech veci provedeno, co odmitavy soud o navrzich
Kollarovych jen uspišilo.

Myšlenky ty vysloveny v prvem vedeckem časopise češkem, jejž Preši
založil ovšem hlavne pro pestovani ved prirodnich, kde však prave v I. dile
značny podil mela stranka filologicka, zejmena harajici tehda spor o prosodii.
Krome neho počatkem let dvacatych i spor o pravopis byl nerozhodnut
a ke konci tohoto desitileti vzplanul tim zhoubneji pro _>'-sty, že cela rada
novych sil vyslovila se pro pravopis novy. Jungmann stal v čele pokroku všude
a molil se honositi, že položil prvy zaklad jazyku basnickemu svym prekladem
Ataly a Ztraceneho raje, i na jeho novotarskou Slovesnost počalo se tehda
ponekud jinak pohližeti; a nyni jednalo se o to, aby od cesty se zdarem
nastoupene na nove pole zmen duležitych a nekonečnych sestoupili, aby
odchylky od staleteho vyvoje hlavne v tech častech provedli, kde jich
pred tim nikdo nežadal, v tvaroslovi a hlaskoslovi. To bylo pri tehdejšim
stavu pisemnictvi nemožne a nebezpečne.

Neni tedy divu, když prvni spisovatel ve smyslu Kollarove vystoupil
a jal se takrka dflsledne provadeti, co tu bylo od basnika vysloveno, že
dostalo se mu z Cech odbyti naprosteho, ba že i patriarcha spisovatelstva,
J. Jungmann, pokladal za svou povinnost vec ve smyslu posavadniho jazyka
spisovneho odmitnouti.

Mužem tim byl Frant. D. Trnka, nar. r. 1804 v Humpolci, učitel češtiny
v Brne, od r. 1830 amanuensis a pak skriptor universitni knihovny Olomucke.
Již za pobytu sveho v Brne počal vydavati mluvnicke knihy češke zejmena
pro potrebu tech, kdož by se chteli naučiti česky, a zaroven z knih i z lidu
sbiral moravska a slovenska prislovi. Snad toto sbirani a poznavanj zevrub-
nčjši dialektu moravskych privedlo jej na myšlenku, že by liplnejši tvary
moravske a slovenske zavesti se mely do jazyka spisovneho, ktery by se tim
obohatil, V te pak myšlence posilovala jej i shoda techto zvlaštnosti dialekti-
ckych s navihy, jež činil Kollar o libozvučnosti češtiny. Pro to jal se hned
piizpusobovati svou češtinu temto ■ zvlaštnostem, a tak vypadla již predmluva
k jeho sbirce »Porekadel Slovakov« (vyd. r. 1831) uplne odchylne od nove
ceštiny spisovne, ale ovšem velmi podobne tomu, jak si ji Kollar predstavoval.
Počina tato pfedmluva tčmito slovy: »Jakož narodne zpevy a pisne odhalujou

J 59

nam povahu srdca neb cfticnost naroda; taktež propovi'dky a prislovia na¬
rodne Slovakom porekadla — jsou zrcadlem rozuma i soudnosti jeho.«*)
Spisek jeho neveliky (48 str.) vzbudil v Praze nemaly užas, jakož svedči
take odbyti, jehož se mu dostalo od Fr. Palackeho v Č. Č. M. 1831, kde
tento recensent jeho Porekadel nevl, ma-li spis ten počitati mezi dila češka,
kde pochybuje i o tom, že by prislovi spravne byla podana.

Itnka ozval se proti tomu zvlaštni nevelikou knižkou, nadepsanou
»O češkem jazyce spisovnem« (1831), kde poukazuje naprednosti slovenštiny
pred ceštinou spisovnou a žada, aby tyto prednosti došly take k platnosti
tu, kde by srozumitelnosti byly na prospech. Na konci odmitnuv vytky Palackeho
ve »Slovech uprimnosti mladym spisovatelom našim« žada, by se všiide
drželi určitosti, smernosti a jadernosti, jakož i vice dbali libozvučnosti a dobro-
hlasnosti; take jine podrobnejši v tom smeru rady dava.

luf pak i Jungmann pokladal za svou povinnost ujmouti se posavadniho
vyvoje českeho jazyka spisovneho a poukazati k tomu (v čl. »O ruzneni
českeho pisemniho jazyka«, v Č. Č. M. 1832, str. 165 sl.), že vice než prilišni
konservativci, držici se houževnate doby Veleslavinovy a Komenskeho, škodi
posavadnimu dosti utešenemu rozvoji ti, kteri v češtine vidi jen same nedo-
konalosti a zbehlejši jsouce v jazycich cizich i svflj vlastni jazyk snaži se na-
raziti na kopyto cizi, a posleze ti, kteri dle ndfeči vychodnich radi by utvorili
novy jazyk spisovny, kdežto jinf narodove od sebe daleko odchylnejši prave
reči spisovne važi si velmi jako palladia sve narodnosti, hotovi jsouce jakou-
koli obet ji prinašeti. A vyklada tu Jungmann myšlenky Kollarovy o libo¬
zvučnosti češtiny v ten smysl, že chtel tu podobne jako pozdčji Safarik
(Gescb. der slav. Sprache u. Liter. 1826, str. 298) poukazati k tomu, že ne-
stoji jeste spisovna čeština na vrcholu dokonalosti, nybrž potrebuje dalšiho
ješte pesteni. Pak Jungmann odmita novoty od Trnky navrhovane (ač jich
pfivodce nejmenuje), ve všem odkazuje k naležite opatrnosti, pfednost davaje
spisovne češtine pred narečimi vychodnimi pro stalety jeji a prirozeny rozvoj
bohatym pisemnictvim, jimž slovenština vykazati se nemuže; proto pravem
i češtine spisovne vyžaduje pred ostatnimi narečimi prioritu.

Palacky, jsa mladši a ohnivejši než Jungmann, odpovida ve svem posudku
knižky Trnkovy (Č. Č. M. 1832, str. 352 sl.) take určiteji, zminuje se mimo-
chodem i o jinem spisovateli v Brne žijicim, ktery take podobnymi se obiral
myšlenkami, ale na verejnost s nimi ješte nevystoupil. Byl to Vinc. Pavel Zak,
pozdeji znamy svou mluvnici a nekterymi preklady nemene než podivnvmi
požadavky o spisovne češtine.

Palacky stavi se hned z predu na jedine spravne stanovisko jazykove,
ukazuje, že tu neni zakladem rozum a theorie, nybrž tradice, že ki orne tolio
spisovatele češti jazyka spisovneho netvori, nybrž jej toliko pfejirnaji od nc j-
osvicenejšich mužu starši doby a dale jej vzdelavaji. Čeština nebyla podobne
jako jine jazyky spisovne povyšena k tomu pro svou dokonalost, nybiž h
to byla reč hlavniho mesta a politickeho stredište zeme; proto j^st mspolecnym

*)”jak tato ukdzka svždči, takž v pravopise Trnka oddelil se^znainž^od •obydejnd 1 o
pravopisu, ale zavedi vžtšinou novoty pozdžji pfijate (m. g j,  J >>

i6o

j menim narodnim, jehož si jako sve minulosti každy važiti ma. Odmitaje pak
navrhy Trnkovy, Palackj? poukazuje, kdyby se jim povolilo, kdyby formalni
stranka jazykova ponechala se volnemu promenovani komukoli, že pak by
novotam nebylo konce, protože by pak prišel ten i onen, žadaje si novych
a novych ustupkuv a zmen.

Molilo se tychž myšlenek užiti take proti Kollarovi, o nemž nekolik dni
pred tim, než Palacky odpoved Trnkovi dopsal (16. žari 1832), Celakovsky
psal Kamarytovi (12. žari), že prvni exemplar noveho vydani Slavy Dcery
prave poslal do Prahy, ale že se mu tu patrne »matou koncepty, protože
začina filologicky basnit a basnicky filologuje«; mini temi slovy Celakovsky
patrne slovnou stranku jeho basni a svrchu uvedene filologicke jeho znellcy.

Palackeho odpoved’ k temto pokusum netreba ani valne doplnovati.
Stanovisko jeho historicke uznano pozdeji za jedine spravne a ukazalo se,
že naši buditele obnovujice jazyk spisovny vedli si uplne spravne, což i pozdeji
Kollar doznal, ustoupiv od jazykovych tech zvlaštnosti jak v prose, tak i ve
vydanich Slavy Dcery pozdejšich.

Avšak exaktnim filologem se nestal, jak patrno z jeho članku »Ustroj-
nost reči slovanske« (vyd. v ČČM. 1838, str. 220), kde nove a to zase na
theorii nezcela spravne zbudovane stanovisko zaujal. Avšak prave svrchu
vyličeny jeho symbolismus samohlasek velmi jasne ukazuje, že byl predevšim
basnikem, ktery k basnictvi vše i vedv hledšl prizpusobiti.


Kollar, sberatel a vydavatel pisni lidovjch.

Napsal J. Polivka.

Kollar zahy se zvldštnim zalibenim zajimal se o pisne i podani' lidu sveho.
Sam piše ve svych »Pamčtech«, že »již temer za detinstvi zpžvem sloven¬
skem a narodni poesii b^val očarovan«, zpevankv a narodni rozpravky slyclial
v Mošovcich již od sveho učitele Jifiho Hruza — a pozdeji, když Kollar se
s nim opet v Pesti stykal, mnohe zpevanky z jeho ust čerpal — pohadky pak
slvšel Kollar rovnež ješte ve svych letech jinošskych, ve škole Kremnicke, tu
mimo jine pohadku o »tatoši a bile knežne« otištčnou v »Narodnich zpe-
vankach« (I., 423.); v teže dobe slyšel poprve »zpžvanku« z ust slečny jedne
stavu vyššiho, vytištenou potom v Nar. Zpčv. II., 250. (Spisy IV., 141.). Sam
sdeluje Kollar ve svych »Pametech«, že mnohe zpevanky do zvlaštni knižky
zapisoval, zvlašte pisne zpivane po dobu žatvy, kterež potom vytištčny; i v po-
znamkach ve svem velkem sborniku pisni slovenskych (II., 50., 2.) vypisuje,
za jakych rflznych pfiležitosti sbiral a skryte, nepozorovan plachymi zpeva-
čkami zapisoval pisne. Činil-li tak Kollar v rannych dobach sveho mladi za
jasne vytknutym určitym čilem, mel-li již tenkrate včdome na zreteli presne
sbirini a vydani tradic lidovjch, nelze ovšem s určitosti lici, ale sotva se po¬
doba pravde. S naprostou takrka určitosti aspon mflžeme tvrditi, že nepro-
nikla k sluchu mladeho Kollara zprava o tom, jak v zapadnich Jiteraturdch se
obracoval zretel k tradicim lidovym, a neni snad bezvyznamne, že o duležite
pro tehdejši dobu činnosti Herderove v tomto prave oboru Kollar se ve svych
Pametech nezminuje, tak že nemužeme rici, seznamil-li se Kollar bliže s pia-
cemi Herderov^mi, mel-li Herder podstatnejši vliv i na jeho pozdčjši hoi li\ost
pro studium podani a obyčejfi lidovjch.

Nebyl již tehdy Kollar ani prvni ani jediny, ktery zapisoval pisnč
lidove. Kollar sam ve svych Zpšvankach uvadi mnohe starši sberatele,
pripomina i starši rukopisne sborniky lidovych pisni, jež z lflznvch stian
mu zaslany, na pr. sbornik ev. kneze Mateje Holka a jeho dcer z r. 1750,

Jan Kolldr. 11

rozmnoženy pak roku 1789 stejnojmennym synein Holkovym, sdeluje, zc
tento mladši' Matej Holko pripisoval do sveho sbornfku ze starši' jedne ruko-
pisne sbirky z roku 1678; dale dostal od Holleho rukopis pisni Sarišskych,
s jine strany rukopis pisni Špišskych, »kterč rukopisy se v bibliothekach pri¬
vatnih od davna po valovali« (sic) (Nar. Zpšv. II., 487.). Pozoruhodna jest
zprava (Nar. Zpev. II., 501.) o jiste »povestne spisovatelkyni a basnirce ne-
mecke« Theresii Artnerove (1771—1830), ktera za sveho pobytu v Nitranske
a Trenčanske stolici prostonarodni zpevy a rozpravky sbirati dala a do nčm-
činy prekladala; bohužel nezaznamenal Kollar, kdy tato dama se zajimala

0 prostonarodni poesii slovenskou, zdali již pred vydanim »Pisni svžtskych
lidu slovenskeho v Uhfich«.

Mimo a vedle Kollara a sice nezavisle na nem projevovali vice mene
hluboky zajem pro lidove pisne i jini literati, tak na pr. B. Tablic a j., zvlašte
však Safarik; piše tento sam 18. ledna 1828 Kollarovi (Č. C. M. 1875, 135.),
že prvni  s Blahoslavem slovenske pisne sbirati počal.

Velky dojem asi učinily na Kollara »Drevnija Ruskija Stichotvorenija«,
ktere dostal od jednoho ruskeho pritele v Jene (Spisy IV., 234.); byl to nej-
spiše znamenity sbornik ruskych epickych pisni Kirše Danilova, poprve vydany
r. 1804 a po druhe r. 1818 Kalajdovičem; Kollar mel patrne prvni horši vydani.
Zda se, že k pilnejšimu shirani a vydavani lidovych pisni primely naše spiso-
vatele ruske a srbske sborniky. Z ruskych poznali u nas jmenovite Pračuv
sbornik; Safarik mel na zreteli a za vzor ruskou jednu sbirku narodnich pisni
»od 1. 1780 v 6 dilech« (Č. Č. M. 1873, str. 131.), patrne druhe vydam'
sborniku Culkova »HoBoe h norinoe coupanie poecifiCKHSTi iikceirr, (v. Pypin
H ciopia pyccK0fi 9THorpa<i>iH I., 65.); ale nejvetši dojem činila činnost Vuka
Stefanoviče Karadžiče. Na počatku svych studii Jenskych, tedy asi r. 1817
v zime seznamil se Kollar s Gothem a opatril i preložil mu na jeho prosbu
nekolik slovenskych narodnich pisni; z nich dle »Pameti« Kollarovych
(Spisy IV., 248.) pry nektere od Gothe metricky prepracovane vyšly v časo¬
pise od Gothe vydavanem, ale Kollara tu vlastni pamet sklamala, nebot v časo¬
pise Gothove neni takych pfepracovanych pisni (Dr. A. Kraus, Gothe a Čechy I.,
58.). Kollara seznamil s Gothem »prave tehdaž narodni slovenske zpevy hle-
dajicim a prekladajidm« jiny jeho krajan Samuel Ferjenčik (Spisy II., 329.);
možna predpokladati, že tento krasnym tenorem vynikajtci a oblibenjt zpevak
zazpival ve společnosti Gothove i slovenske pisne (v. Kraus op. c. 60.)

Soustavna a intensivnejši prače nastala po navratu Kollarove z Jeny. Dle
Pameti (Spisy IV., 253. sl) radili se a pracovali u Kollara Jan Benedikti, Ša-
(arik a Palacky »o planu ku shirani a vydavani narodnich zpevu a jinych
knih«. Safarik byl tu nepochybne hlavnim a prednim činitelem; on již r. 1817
tiski v Hromadkovych »Prvotinach peknych umeni« slovenske narodni pisne,

1 jeho prači prave hlavne slovenske lidove pisne nejdrive tišteny na vybidku
tychže »Prvotin«, (1815, 22. srpna), odkazujicich na ruskou sbirku Pračovu
4 odpame Hapo3HMX7> pyccKHXT> irbceHTj«, sbirati »naše libezne narodni pisne«.
Z »vetši sbirky« Šafarikovy pfevzal slovenske pisne Čelakovsky do I. dilu
(1822) svych »Slovanskych narodnich pisni«.

1 tace u vvdavani lidovych pisni' slovenskych šla dosti pomalu ku pfedu,
že vsak pomeine preče brzy vydan nevelky sborniček, toho zasluha nejspiše
prisluži Kollarovi. Pracovali prave o vydam' slovenskych pisni' lidov^ch prednč
Kollar a Šafarik, a prvnim plodem jich prače byla kmzka. »j|3jjne ftoetfJc £tblt
jloroeiiffeljo m $f)tjcf). ©ebrmte a rt^banč ob Matula Sogefa ©faffarjfa, Sana
& x laI)oflart>a a gtm;dj. ©rtm^ef prrtmj. 28 ^effti 1823. 16°. str. XXXIV -f 150.

Mezi Safankem, za svym povolanim učitelskym v Novem Sade dlicim a
pfimeho styku s literarnim životem svych rodaku zbavenym, i Kollarem vedla
se v pfičinš vydanf sborniku lidovych pisni' slovenskych horliva korrespondence.
Šafarik piše 14. linora 1821, že se jeho sbirka rozrnnožila: »žen dosti bohata;
ted’jen do stodoly a humna, at se tam vymlati a vycidi«, nebot' naleza se
v jeho sbirce aspoh »mnoho koukole«, podle listu dne 10. brezna 1822 pak
»mnoho plev a zrna malo«. Sbirky sve ale Šafarik ješte neposlal, chtel na-
pfed Kollarovu sbirku videti. Na mnohe domlouvhni Kollarovo začal Šafarik
svou sbirku poradati a »co lepšiho prepisovati«, v te prači, piše dne 28. dubna
r. 1822, »pro mnohonasobna školska zaneprazneni« musil ustati, dle listu
dne 6. ledna 1823 jest pisni ve sbirce jeho »takova hromada a tak mnoho
plev, že nijak konce kraje« nemohl dojiti. Prače patrne Šafarikovi se zne-
chutila, a proto tedy poslal Kollarovi svou sbirku, sve »sebrani nebo radeji
rozmetani nekterych Slovenskych svetskych piesni« (C. Č. M. 1873, 130.),
ale teprve koncem ledna r. 1823. Šafarika zdržovala od vydani slovenskych
pisni lidovych jina jiste okolnost, obava totiž, aby sam touto svou prači ne-
prispel tež k zesilneni onoho proudu u Slovakfl, ktery se nesi za založenim
zvlaštni literatury slovenske, za uvedenim slovenskeho jazyka do piscmnictvi a
vytlačovanim dosavadniho společneho českoslovanskeho jazyka. On mel pri-
ležitost pozorovati z blizka, jakou bouri u Srbu zpusobila činnost Vuka Ste¬
fanoviče Karadžiče, a obaval se, že by sv^mi pisnemi podobne vzbourili du-
chovenstvo a lid, a že by jmenovite se nalezali »slepi nasledovnici«, »kteriž by«,
piše, »snadne veci te zle užiti a časem tu velikou vinu na nas uvaliti molili,
že j sme prvni ze všech zmatek a ješte vetši zkazu do ubohčho literniho na-
šeho života privedli« (Č. Č. M. 1873, 123., 124.). Zajimavo však, že Šafarik,
ač se obaval takych učinkfi od vydani lidovych pisni, preče navrhl Kollarovi
setriti s jednotlivych pisni, z ruznych krajfi slovenskych sebranych, jich zvldštni
raz dialekticky, a navrhl pravopis zvlaštni »se zvlaštnim ohledem na ty Slo-
vaky, »kteri i Čechu a Moravanu, i Polaku a Rusnaku jednak vzdaleni jsou<
(Č. Č. M. 1873, 131.), navrhl tedy zavesti veskrze centralni dialekt slovensky:
nemyslel zajiste Šafarik, že prave tim da silny^ popud individulahsačnim snaham
na Slovensku. (Srov. Jaroslav Vlček, Dejiny literatury slovenskej 42. 43.,

kde to omylem pripsano Kollarovi.)

V listech nasledujicich se Šafarik dotazuje Kollara, co delaji »piesne«,
mysli, že časem mohl by se vydati druhy jich svazeček, ale o jednotlivostech
vice nepromluvil. Koncem roku 1823 byl I. sv dotištčn, 26. prosince t. r.
piše Šafarik, že mu tiskar »pisni« poslal jich nekolik vytiskfi,aby je razprodal,
v temže liste konstatuje s politovanim tiskove omyly v pisnich. Konecne ob-
širneji jednano o vydani »piesni« v liste datovanem dle vydam C. C. M. 1873,
389. dne 24. dubna r. 18 24 '  celym svym obsahem naleži však do r. 1823, a

164

vročem 1854 jest zajiste chybne. Nejdnve mluvf Šafarik o predmluve patrne
k I. sv. »pisni«, a z plna srdce ji schvaluje. Jak již drive navrhoval Šafank,
nejvice, nejobširneji pojednano v m o otazce dulezitosti a zachovani spolcc -
neho spisovneho jazyka pro cely československy narod. Predmluva byla patrne
Kollarem načrtnuta a Šafarikovi k dobrozdani a pripadnemu schvaleni za-
slana. Šafank ji rad schvalil, i vyznal, že »nic vice ku zdokonalem' čili napo-
moženi vydani techto pisni učiniti« nemdže. Duležitejši jeste jest, že Safafik
v temže liste piše, pod kterou firmou ma byti sbirka lidovjich svetskych pisni
slovenskych vydana. Kollar, ač mel tak vynikajici ba rozhodujici učastenstvi
pri jicli vydani, nechtel byti verejne jmenovan jako jich vydavatel. Jakych
obtiži a nepnjemnosti se tu obaval Kollar, poznavame z jeho poznamek
k II. svazku Zpevanek (str. 490. sl.), se strany totiž jeho nejbližšich sou-
druhu z evanjelickeho duchovenstva: r. 1823 patrne obaval se Kollar velice
vzbuzovati nevfili tohoto kruhu, necitil se zajištenym ve sve existenci, a te-
prve r. 1835 troufal si velice durazne vystupovati proti temto svym soudruhum
a naproti nim odkazovati na katolicke knežstvo, jakožto daleko vnimavejši pro
život lidu prosteho, jeho pisne, podani a zvyky. Šafarik tedy navrhl Kollarovi
v tomto liste, aby, nedopusti-li jemu »outlejši položeni« jeho a »spojeni s knež-
stvim« jmena jeho »temto svetskym marnym pochabym pisnem predložiti
smele na titulnim liste vyložil: »sebrane a vydane od Pavla Josefa Šafarika,
Jana Staršiho (či jak sebe jmenovati chcete) a Jana Blahoslava«. Na titulnim
liste I. sv. »Pisni« nečteme ani toho navrhovaneho pseudonymu Kollarova, než
misto toho dodano jen »a jinych«. Necitil se patrne Kollar ani v ukrytu tohoto
pseudonymu dosti bezpečnjim.

Na druhem svazku »Pisni« mel Šafarik ješte menši učastenstvi. Dne 9. ledna
1826 Šafarik piše Kollarovi, že Jungmann ve sve Historii literatury češke
»pisne svetske položil II. svazek 1825. Vyšel-li? Snad omyl« ; byl tedy Ša-
fafik o vydani tohoto II. sv. velmi skrovne informovan, ani pozdeji o zpusobe
vydant nejednal, ani slovička o nem nenalezame, teprve v liste dne 1. rijna
r. 1827 čteme zminku o nem, ale tu nejedna se o vydani, ale o jeho roz-
prodej, rovnež jeste v liste dne 28. rijna 1827. Vydan pak byl II. svazek pod
titulem: jttetjfe Stbit jlutnett)fel)o lu llljrdcf). 1827. ©luajel brufjt). 2B ^Šejfti

ftr. XXX -J- 168. Šafarik v liste dne 31. prosince 1827 litoval »ponekud«, »že
na titule obyčejne naše ,slovanske' promeneno«; čteme tam totiž slovenske.
V liste pak brzy na to odeslanem dne 18. ledna 1828 nevyslovil Šafarik
prave vysoke mineni o II. svazku Slov. pisni, ač slovy mirnymi, jak jen jich
možno bylo užiti v liste s tak vznetlivym korrespondentem, jakym byl
Kollai, piše totiž Šafarik: »Jen za svaty Codex našeho Slovanstva jich držeti
nemohu —sunt bona  mixta malis«  (Č. Č. M. 1875, 135.). Šafarik pral si jen
pfisneho vyboru z narodni či lepe lidove poesie, nemyslil jiste vydavati pokud
m °^ n ^ material pro studium lidove poesie; konečne nebylo to zajiste

jeste na miste, kdy se teprve mel u nas vzbuzovati zajem pro umeni lidove
i vubcc život obecneho, prosteho lidu, a kde bylo premahati ješte mocny
odpor zastaialych piedsudku trid společenskjrch namnoze nejbližšich onomu
lidu, jako na pi. duchovenstva. Jinak Šafarik ani o teto sbirce ani vfibec
o lidove literature s Kollarem pisemne už nejednal, byl se Šafarik zahrabal

hlavne do studii literarne-historickych a archaeologickych, zpracoval v techto
letech prvnf historii pisemnictvi u všech slovanskych kmenu a na to zahloubal
se do studii praehistorickych, pozbyval jaksi zajmu na lidove literature, i pozdeji
nad bibliograficke prače o ni se nevzmohl.

Z toho všeho, co jsme uvedli o učastenstvi Šafarikove na vydani »Pisni
svetskych lidu slovenskeho v Uhrach«, patrno, jak prav byl Šafarik, když ve
svem »Bibliografskem prehledu slovanskych narodnich pisni« (Č. Č. M. 1838)
jako jich vydavatele uvedi Kollara, ač sve učastenstvi na jich vydani ani tu
nemel zamlčeti.

V predmluve II. svazku, nepodepsane, ale nepochybne Kollarove, promlu-
veno o veku a starobylosti »techto slavenotatranskych pisni«: jsou prastare
mnohe z nich, pochazeji z dob predkresfanskych a »z neeuropejskych krajin«,
z asijske pravlasti Slovanu. Jsou to nahledy podnes opakovane a pro vek
Kollarfiv nikoli nenapadne. Ba jiny nahled byl by i pro mene vroucneho
Slavomila one doby takrka anachronismem. V teže predmluve pojednano
ješte o pomeru slovenskych pisni k českym a vytknuta pomerna vetši staro-
bylost slovenskych pisni; proti soudu o pomeru slovenskych a českych pisni
všeobecne jen pronesenemu nelze zajiste ničeho podstatneho namitati. Narod
s tak bourlivou historii postaveny do politickeho i duševniho ruchu zapado-
evropskeho a merou velikou na nem sučastnen}! nemohl starych tradic za-
chovati jako lid uzavrenjl od šireho sveta do dolin horskych.

Na konci predmluvy vybizi se k horlivemu shirani vubec všeho podani
lidoveho. Již nejen pisne zaroven s napevy, než i porekadla, prislovi, hadanky,
pohadky a obyčeje, ba i lexikalni zvlaštnosti maji se zapisovati, »tak abychom
v stavu byli cely vsenarodni poklad potomstvu zachovati«. Uplne a »lepši«
poznani vlastniho naroda, ejhle tof byl cil, ktery tanul pred zrakoma pisatele teto
predmluvy, cil, na ktery po vice než pul stoleti i dnešni pokoleni zraky sve upira.

Mel Kollar umysl vydati ješte III. sv. »Pisni«, ale Šafarik mu domlouval
(v liste dne 20. pros. 1827, Č. Č. M. 1874, 424.), aby se s tim nenahlil;
piše mu doslovne: »Aspon Vy byste nemeli tim čas tratiti. Hoc mediocria
ingenia praestent—Vy jste Slavii vice dlužen.« Patrno, jak s patra pohližel
Šafarik se sve archaeologicke vyše na takouto činnost literarni, a jen tim za-
nicenim pro studia archaeologicka mužeme si vysvetliti, že Šafarik Kollaia mel
k tomu, aby psal »starožitnosti slovanske«, jinak zajiste byl by musil o Kolku u
achaeologovi souditi jako češti pratele Kollarovi, Jungmann, Palacky.

Misto obmyšleneho tfetiho svazku »Pisni« pfistoupil Kollar k novemu
uplnemu vydani všech lidovych pisni slovenskych. Zjednav si po všech ki a
jich slovenskych horlive sberatele, zorganisovav na ten čas zajiste velkolepou
činnost sberatelskou, nashromaždil velky material, a tak po nemnoha letech
obdaril kmen svhj, i vfibec ethnografickou literaturu slovanskou velkym sbor-
Narodnie zpiewanky čili pisne swžtske Slowaku
lidu tak i wyššjch stawfi, sebrane
od mnohjrch, w poradek uwedene, wyswetlenjmi opatie
w y d a n e od Jana Kolldra. Wydinj hogne rozmnozene
dwa tištene swazečky w sobe obsahugjcj.  Djl perwy str. IV+40b.
Djl druhy str. IV-f-570. W Budjne 1834 a 1835

nikem:

w Uhrach ga k pospoliteho

i66

Pisne seradeny jsou podle obsahu v XXI kapitolach Dil I. obsahuje:
I. Pisne a zlomky z mythologickeho ohledu pamatne (str. 1—26). II. Zpevy
historične pamatne (str. 27—56). III. Zpevolibost čili milovanie pisni, t j.
pisne o plsnlch (str. 57—64). IV. Mladost, krasa, laska, t. j. milostne pisne
(str. 65 — 122). V. Kostel, roucho, ozdoby, dary, venec, pero, kvšty: jako
živlove mladosti a krasy (str. 123—154). VI. Vohledy čili zalety (str. 155—202).
VII. Svatba a manželstvo (str. 203—276). VIII. HospodarstvI a rolnictvi
(str. 277 -318). IX. Pastyrstvl (str. 319-334). X. Remesla (str. 335—354).
XI. Vojna (str. 355—394). Dil II. pak obsahuje: XII. Ballady, romance, roz-
pravky (3—40). XIII. Narodnie hry, zabavy, obyčeje a obrady (str. 41—76).
XIV. Hudba a taneč (str. 76—90). XV. Napitnice čili pisne pri pitiu (str.
91—108). XVI. Žertovne, satyricke a allegoricke pisne (str. 109 — 134). XVII.
Narod, reč, vlast, cizinci (str. 135—150). XVIII. Pisne študentske a rektorske
(str. 151—204). XIX. Pisne mešfanske a panske (str. 205—344). XX. Smesice
čili pisne vzdelanejšlch (str. 345—400). XXI. Prldavek staroslovenskih histo-
rickych zpevuv (str. 401—458).

Ve sborniku Kollarove tedy nenalezajl se jen pisne lidove, zplvane obecnym
lidem, než i pisne ostatnlch vyššlch trld naroda, stavu i učenych, intelligent-
nlch, pisne tedy vlastne umele, nesoucl na sobe fysiognomii zcela odchylnou
od pisni obecneho lidu, nejširšlch vrstev naroda, lidu vesnickeho, selskeho,
pastyru atd. Vlastne pojlmajl se do sborniku lidove poesie jen pisne lidu
v pravem slova toho smyslu, a tu opet prede všlm lidu vesnickeho, civilisacl
a vnejšlm svetem vubec nedotknuteho. Nenaležejl tedy do nich ani pisne
širokych vrstev lidu mestskeho, tim mene pisne remeslnicke, vlastne nemely
by se tež pojlmati pisne vojenske, neb i tyto budou miti nazvlce raz cizinsky.
Neschvalovalo se take, že Kollar prijal do »Narodnlch zpevanek« pisne vlastne
nenarodnl, pisne stavu vyššlch. Pravda zajiste, že obsah se nekryje s titulem
knihy, jest daleko širši. Ale nicmene muslme byti vdečni Kollarovi, že tak
široce si postavil ukol a v te širi jej provedl: nebot jen tak možno dokonale
i všestranne poznati duševni život, fysiognomii, raz všech vrstev slovenskeho
kmene podtatranskeho, c e 1 y slovensky narod Mimo to prave studium lidove
literatury za novejši doby ukazalo duležitost poznani duševnlho života stavci
strednlch, nebof prave strednl vrsty to byly, jichž prostredlm vnikaly a stale
vnikajl nove latky, namnoze i uprava, forma latek do vrstev nižšlch, do obec¬
neho lidu, do zakoutl a samot selskych i pastyrskych.

Nalezajl se pak ve sborniku Kollarove nejen pisne v jeho dobe, počatkem
našeho veku sebrane, než velmi mnohe vybrany z rukopisnih sblrek z mi-
nuleho veku, i v ruznych starych knihach nalezene pripsane pisne otišteny,
na pr. ballada »Prokleta dcera« s pripišem Turčanska pisen (II., 502) napsana
na desce stareho exemplaru Cosmografie Jana z Puchova, naležejlclho rodine
panu z Košutu.

Nanadsazoval slovem Šatarlk, když ve svem »Bibliograf, pfehledu slov.
nai. pisni« napsal o Kollarove sborniku: »Sklad to pisni bohaty, dobre spo-
radany, spravne tišteny a potrebnimi vysvetlenlmi opatreny, j a k f  m ž co
do podotčenych vlastnostl sotva ktera jina vetev slovanska hono-
s i t i se mu že«;  dnes ovšem dodame »na ten čas«.

167

Vysvetlem« dodana obema dilum. Poznamky k I. dilu (str. 395_448),

jmenovite k pisnim »my thologickym« dnes ovšem vedecke ceny pozbyly,
ale pro hojne vypisky v nich i dnes nem' s neprospechem nahkzeti do ničli.
Zajimavčjšf a cennejši jsou poznamky k II. dilu (459—510), tak o vzpome-
nutem jiz na pocatku toho clanečku sborniku Ilolkove, o napevfch sloven¬
skih, o zdrobnelych slovech, o refrainech čili pnpevech, o vlivu mad’arštiny
na slovenstinu, o rozmeru zpevanek a j. Zde jeste dotekl se Kollar pomeru
slovenskych pisni k moravskym, českym a tež k haličskoruskym (II., 403 sl.
477 sl.); jak dfive v II. sv. »Pisni« vytknul starobylost slovenskych proti českym,
tak nyni rovnež moravske pisne, - ktere byl poznal ze Sušilovy sbirky 1834,
klade za slovenske. Charakteristicka pro Kollarovu dobu jest kapitola, ve
ktere hajil sve »Zpevanky« proti onem slovenskem knežim, »ktefi se sou-
krome i vyrejne, ustne i pisemne, bud’ z narodni neumelosti, bud’ z mysthicke
zlorozumene pobožnosti, tato naše predsevzeti tak nadherne a uražlive odsu-
zovati a zlehčovati nestydeli, a kteri by, kdyby bylo možne všecky narodni
pisne, hry, starozvyky lidu, snad v lyžici vody utopili«... Množi »tyto zpevy
jako nebezpečny jed, nemravnost a bezbožnost považovali«, »jim opet drželi
to a spon za plevy a chatrnosti smichu a opovrženi hodne«, sbirati a vydavati
je -za daremne mareni času vyhlašovali«. A prave u nejbližšich svych sou-
druhfl, spolupracovniku na roli Pane, u evanjelickeho duchovenstva setkal se
Kollar s nejvetšimi prekažkami jak pri sbirani taktež pri vydani pisni a pri
rozprodeji sveho sborniku. Trpce si na to Kollar stežuje, odkazuje na opak
na prizen, se kterou se potkal v teto veci u katolickeho duchovenstva, a
proti svym soudruhum hajil se, poukazav na vydavatele slaveneho sborniku
»Stimmen der Volker«, Herdera, že »byl nejen knezem ale nad to superim
tendentem a prave pobožnym kresfanem«. To vše dokazuje mimo jine, že
Kollar, ač sbiral a zapisoval pisne lidu sveho za mladi sveho, pred cestou
do Jeny k teto sve zalibe v lidove poesii i na živote obecneho lidu nebyl
pohnut ani pobadan doma na školach, a dale že Kollar již v teto dobe
choval tak vrele učastenstvi pro obecny lid, vysvetluje se tim, že nevyšel
z tridy duchovenske, než prave z lidu sameho. Pato lizka spojitost s lidem
slovenskym živila v Kollaru horlivou činorodou lasku k lidu slovenskemu,
laska tato udržovala se na školach uherskych stykem s jinochy stejne smyšle-
jicimi: v  Prešpurku »učinil znamost a ve svazek pfatelsky vstoupil« s Palackym,
jenž byl »prvni milovnik narodu a reci a literatury československe«, s kterym
se seznamil Kollar; piše Kollar (Vyklad k »Slavy Dceri« Spisy II., 329).
»Stretli a nalezli se spolu jako žakove v Prešporskych vinicech v jarnim čase,
on Moravan Slovaka Tablice, ja Slovak Moravana Komenskeho v ruce
maje a čitaje.« Kollarova laska k lidu vlastnimu živila se konečne na nemecke
universite, stykem s nemecko-nacionalnim studentstvem. (Siv. Kiaus. Goethe
a Čechy 59). Učelne, takfka systematicke sbirani a studium lidove poesie
bylo plodem vrouciho vlasteneckeho citu Kollirova. Ale i tu vedi Kollara
jediny jen dl: »vysokou cenu narodniho našeho, v cele Europe nejvytečnejšiho
basnictvi všelijak predstaviti...« »ku pfesvedčeni jinozemcuv, že narod naš
tak nevzdelanym neni, jak nekteremu neznateli a nedoukov. o nčm krive

souditi se uzdalo.«

Kollar, knaz a kazatel.

i.

Ked’ Kollar prišiel r. 1819 do Pesti za kaplana k nemočnemu lararovi
Janovi Molnarovi, v Pesti bola len jedna evanjelicka cirkev augšb. vyznania
a mala len jednoho knaza. Založena r. 1787, pozostavala vo velkej vačšine
z nemeckych, v menšine zo slovenskych udov. Stav slovenskych udov bol
velmi žalostny. Sam Kollar vyslovuje sa o nom takto (Kazne a reči I. Pred-
mluva): »Kazatel techto kazni našel v Pesti pred sebou poušt velikou, nevzde-
lanou a cele zanedbanou. Hmota a tšlo bylo tu, ale bez udri a članku, bez
ducha a života: musel tedy nejprvnejši peči o to miti, aby toto mrtve telo
oživil a oduševnil. Počet duši slovenskih, v evanjelicke cirkvi, vynašel asi tisic,
ditek asi 70, ale všecko to bylo zanedbane, rozptylene, jeden druheho neznajici;
služby slovenske byly pred tim jen ledabylo odpravovany; školy a učitele žad-
neho nebylo, jen pouze nemečti, se kterymi se slovenske ditky smlouvati ne-
umely; ba i odrostla slovenska mladež nebyvala nikdy v naboženstvi vyna-
učovana a k velebne svatosti pripravovana: nepochybne proto, že jeden kazatel
nestačil obema strankam dosti učiniti. Slovaci, vidouce sebe tak zanedbane a
nemohouce na nemeckych, ovšem lepe opatrovanych, službach božich podilu
brati, stali se temer ke vsemu naboženstvu a jeho pripravam studenymi a ne-
všimavymi.« Z patnastich mladych Slovakov, ktorych Kollar prvy rok pripra-
voval ku konfirmacii, len jeden jediny vedel slovensky čitaf.

Stav tento zavinilo nielen to, že Slovaci boli opusteni, bez vodca, sami
na seba zanechani, ale ešte viac pričinou bola neprajnost a nenavisf, aku ne-
mecki udovia cirkve k n im dosvedčovali. Slovaci boli i so strany cirkve
v duchovn^ch veciach zanedbavani, i v chrame a škole, ano i v občianskom
postaven! od Nemcov utiskovani.

Kollar tedy tym vrelejšou laskou prilnul k opustenym, zanedbanym, po-
tlačovanym rodakom; ako pravy knaz, starostlivy o všestranny prospech svojho
stada, tym horlivejšie chopil sa vyhladavaf, k životu prebudzaf, shromaždovat’
Slovakov, po oboch mestach, Pesti i Budine roztrateno žijucich bez toho, aby

169

boli povedorm' spolupatričnosti narodnej a znali prava, ake patrily im v ev.
cirkvi vedra Nemcov.

Prvu starost venoval škole. Vedel dobre, že bez školy marne bude jeho
v chrame i cirkvi posobenie; bol presvedčeny, že bez slovenskej školy, bez
vyučovania a vychovavania mladeže slovenskej rečou vlastnou, materinskou,
Slovaci nebudu moct ani nabožensky a cirkevne napredovat, ani narodne ne-
budu sa moct udrzat’ medzi vacšinou im cudzou, ich prevladajucou.

Ale založit šlcolu bola prača tažka. Cirkev bola tu nie starostlivou matkou,
leš neprajnou macochou naproti slovenskej mladeži Nielen že nenapomahala
snahy Kollarove, ale ešte krivym okom hladela na jeho počinanie; odporovala
slovenskej škole. No Kollara, knaza za vec svatu celou dušou zaujateho, tažkosti
neodstrašily. Neustal, kym nesriadil slovensku školu. A ked cirkev všetku pomoč
odoprela, sriadil ju z dobrovolnych prispevkov slovenskych cirkevnikov.

Ked’ považime spomenutu už opustenosf, nevšimavost, znamu chudobu
velkej vačšiny peštianskych Slovakov a pri tom neprajnosf ich protivnikov,
možeme si predstavit, kolko to Kollara iste stalo prosieb, presviedčania,
oduševnovania a prače, kym prelomil !ady lahostajnosti a nechuti u vlastnych
a odstranil prekažky, kladene v cestu od cudzich, aby previedol dielo, od
ktoreho pravom sluboval si mnoho i v naboženskom i narodnom ohrade.
Vieme si tedy predstavit i radost, ktoru citil, ked 21. okt. 1821 uvadzal do
novozaloženej školy prveho učitela slovenskeho v osobe Samuela Matejkov-
skeho. Videl prve ovocie svojho šlachetneho knazskeho horlenia, neunavnej
knazskej prače. Školou slovenskou založil pre evanjelickych Slovakov v Pešti
štepnicu viery i reči, nabožnosti i narodnosti, tychto rovnorodych, nerozluči-
telnych sestar v riši duchovnej.

Položiac dobry zaklad v škole, mlady knaz pokračoval s posvatnym na-
dšenim dalej v budovam' ev. Siona slovenskeho A Boh žehnal prači jeho oči-
vidome. Sam Kollar mohol dosvedčif (Kazne a reči. II. 596), že »cirkev tato
se ode dvou, trech let tak utešene rozvinovati počala, že mila vec byla, divati
se na zdarny zrflst a kvet teto mlade vinice boži.«

Ale radost’ nad tjimto zrastom a rozkvetom pokazena bola zrastajucou
nenavisfou protivnikov. Krivo pozerali na Kollara a jeho posobenie. No zasia-
temu semeni mohli prekažat v zraste, ale vykorenif ho neboli už v stave. L ka¬
zalo sa to, ked po smrti Molnarovej Nemci vyvolili si knaza len pre seba,
slovensky neznajuceho. Slovaci, urazeni vo svojich pravach a svatych zaujmoch,
ohlasili sa proti tomu. A ked z počinania Nemcov videli, že tymto sposobom
v jednej cirkvi, v spoločnosti s tymi, ktori neprajii im dychu a života, nemožu
ani prava svoje v platnosf priviesf, ani zaujmy svate obhajif, ustanovili, že
vyvoIia si vlastneho knaza, že utvoria osobitnjt, samostatny sbor slovensky.
Netreba dokladat, že knazom tymto mal sa stat Kollar. Avšak protivnici od-
porovali i tomuto čo najkrutejšie. Povstaly tuhe hadky, trenice, boje, zinatky
v cirkvi. A ked dlho neprestavaly, a Kollar, nemajiic urad zabezpečeny, nevedcl,
čim by vlastne bol, no i pre považlive narušene zdravie, vzdal sa doterajšieho
uradovania, opustil Pešt a utiahnul sa do Turčianskych Peplic.

Boly to ozaj tažke okolnosti, v ktorych Kollar, tak silny- v picma-
hani protivenstvi, tak neustupny v obrane svatej \eci, odhodlal sa opustit

170

poziciu, teraz snad’ najviac ohroženu. S trpkym bolom prehovoril o tychto
t'ažkych okolnosfach, ked po roku, na dorazne vyzvanie sameho superinten-
denta Lovicha, — vyvoleny suc za riadneho slovenskeho kazateFa — vratil sa
nazad do Pesti, a prijal riadny vokžtor samostatneho slovenskeho farara. Po
navrate primluvil sa prvy raz k cirkvi »Hlasem pastyre k rozplašenemu ale
opet shromaždenemu stadu.« Tu dotyka sa nemilosrdnych pomerov, pre ktore
donuteny bol roztrhnut svazok, ktory ho predtym za celych pat rokov spo-
joval so sborom peštianskym. »Tak bylo s nami: pastyf stal na jednom, ovečky
jeho na drahem brehu a mezi nami teki hluboky bahnity potok, zufily priva-
love a bourky, tak že sme jeden druhemu ani jen ruky podati nemohli a nc-
smeli. Hlas pastyre onemeti musel pro velike, svate, nevyhnutne pričiny; stado
se rozplašilo a rozprchlo ktere na poušt, ktere do der a jeskyn: najemnici
prišli, ale takovi, kteri ovce temer vice rozehnali, nežli shromaždili... Od toho
času, co mne milostive rizeni boži k vam privesti račilo, že sem se vas opu-
štenych ujimati začal a vas v poradek uvesti chtel, od toho času již valily se
na nas rozlične nefesti: ale tohoto minuleho roku zdalo se, jakoby sam ne-
pritel cirkve Kristovy, satanaš, cele sve peklo byl zboufil i proti mne i proti
vam a našemu sboru. Nechci ja pri teto pfiležitosti rany srdce meho jeste
sotvv zacelene znovu rozkrvaviti; nechci zde na pamet pfivozovati, ani co sem
ja pro vas, ani co ste vy pro mne trpeti museli. Znate vy sami ty vady a
hadky, ty ruznice a rozbroje, ty krivdy a žaloby, ty klevety a uštipky jedo-
vatych jazykuv; znate ten zmatek, to behani, to pohoršeni, na ktere již sama
nebesa hnevivym okem dolu hledela. Lide, kterymž sem ja v celem živote
mem nikdy nic zleho neučinil; lide, kteri mne ani neznali, a snad ani nevideli,
obratili všechny sve šipy proti mne pro vas, pro vaši školu, pro vaše služby
boži, pro vaši reč a narodnost, tak že všecko, cokoli jen človekovi mile a drahe
byti musi, to hledali pri mne poškvrniti a pošlapati; ubližovali memu zdravi,
kousali mou poctivost, snažili se me dobre jmeno v podezreni uvesti, očerno-
vali mne co zradce, co nenavistnika jinych naroduv a reči, ba dotkli se vše-
tečnymi prsty i meho naboženstvi.« — No on všetko toto davno už uvrhnul
do mora zapomenutia a k tomu napomina i ostatn^ch: Zapomnite dnes na
všecko, co se neslušneho a nespravedliveho posavad proti vam stalo! A dalej
napomina: »Shromaždete a posbirejte se zase spolu všickni v novy tuhy svazek;
prokazujte, jak dlouho žijete, vdečnost k vašim zastupcum a dobrodincum;
pracujte a pečujte i dale o trvanlivy kvet teto nove cirkve /  obzvlašte skrze
svornost.«

Kollar teraz so stupnovanou, opravdu apoštolskou horlivosfou zaujal
vnove uradnu postat a to postat nielen novych prač, ale i novych bojov
i utrpenia. Jednou rukou musel odražat napady, len druhou vzdelaval, budoval
novy Sion. Šlo mu predovšetkym o to, aby zabezpečil i pravne i hmotne
ti vanie mladeho sboru. Na jeho i vnutornom zmohutneni i zovnutornom
konsolidovani dvojnasobne mu zaležalo. Predne voči protivnikom, aby dokazal,
že i Slovaci schopni su dostojneho života duchovneho; a dalej preto, lebo
ev. slovensku cirkev v Pesti považoval za utočište Slovakov v hlavnom meste
krajiny, uprostred cudzoty a nepriatelskeho sveta.

S ko!kym odporom musel vnove zapasif, na to dostači spomenuf nasledovne.

Ked navratil sa do Pešti ako riadne povolany knaz slovensky a chcel
v den nederny fsf do chramu k službam božim, vstupil do jeho pribytku, na-
vodom Nemcov, stoličny uradnik s hajduchom, s naloženim, že sa mu menom
stoličnej vichnosti zakazuje isf do chramu a konaf služby božie. Kollar zastal
sa lažne, neustupil, a previedol, že kluče zamknuteho chramu boly vydane a
služby božie vybavene.

Bol fai arom sboru slovenskeho samostatnym. Ale verejne uznat, zabez-
pečif samostatnosf sboru slovenskeho pre odpor nepriatefov podarilo sa mu
len po dlhych trinasfročnych bojoch a pravotach r. 1833, ked’ rozhodnutim
sameho cisara-krala Františka dlhoročne spory riešene boly v prospech cirkve
slovenskej.

Toto skvele, ale (ažko dobyte vifazstvo je korunou neunavneho knaz-
skelio posobenia Kollarovho. On neobmedzil sa v konani knazskeho povolania
na chram a cirkevne vykony, ale ako verny pastier sam chodil za roztratenymi
ovcami stada, sam hladal, volal, privadzal do sboru, kde len o kom znal, že
je rodak slovenskych krajov a evanjelik. Každej priležitosti použil, aby aj inych
povzbudil k podobnemu pokračovaniu Vymohol si pristup i k vysokoposta-
venym, aby ziskal ich ochranu pre cirkev slovensku; vyhladal i najchatinej-
šieho, aby volal ho k živej ličasti v sbore. Sbližujuc sa takto osobne, jedno-
tlive k svojim cirkevnikom, niesol nebeške dary naboženstva sam do ich pri-
bytkov i srde. Zkormutenych potešoval, slabj^ch posilnoval, pomylenych na-
pravoval, snaživych v dobrom utvrdzoval, všetk^ch viere ziskat’ hladel, vierou
k Bohu viedol. A tato obetiva, hladajuca laska podmanovala srdcia. K novemu
spoločnemu ohnisku vinuli sa mnohi i z tych, ktorf pred tym boli odcudzeni,
i z tych, ktorf prvej nedčverčive stali zdaleka. Tak mnohi zachraneni boli
i naboženstvu i rodu. Tato činnosf horliveho knaza sposobila, že srdcia
i ruky otvorily sa i k obetam na oltar cirkve hojnjim, tak že už r. 1828 a
nasl. shromaždilo sa od 41 jednotlivcov 16,600 zlatjich na zakladinu pre
dotovanie slova božieho kazatela slovenskeho.

Aj, »život byl, kde nic pred tim vladlo!« Tak stal sa Kollar nielen za-
kladatelom ev. slovenskeho sboru v Pešti, ale i povodeom noveho života
v sbore torn. Tymto vniitornym pastoralnym missionovanim medzi udarni
cirkve dal skvely priklad kresfanskeho, za kralovstvo božie, za spasu veriacich
až po samožertvu zaujateho knaza prave tak, ako huževnatym vymahanim
samostatnosti mladeho sboru a neustupnym branenim prav evanj. Slovakov
pred konventami, vrehnosfami, sudami dal priklad neohroženeho božielio
bojovnika.

Ako vo všetkych tychto pracach a bojoch sameho seba nešetiil, nech
svedči vlastne jeho soznanie.

»Mezi vami prišel sem do okolnosti takovych, ve kterych sem ani ne-
mohl ani nesmel zvlaštniho ohledu na telo a zdravi miti, proto, že mi ruka
boži mnohem vyšši a svetejši naložila povinnosti; povinnosti tak velike a vzne¬
sene, že jim človek, když na to prijde, že to potfeba vyhledava, nejen zdravi,
ale i život obetovati ma a musi. Na ten zpfisob ja sem se stal nemocnym,
aby ste vy zdravi byli; ji  sem telesnč mdlym i neduživym učinen, aby ste
vy  duchovne silnymi a čerstvymi učineni byli; ja sem již temčf do hrobu

173

vstoupilj jen abyste vy život mčli v Kristu a v Bohu. Bojovali sme sice všichni
spolu za jednu a touž nebeskou spravedlivou vec, všickni, i pastvr i ovce. ale
pfedce žadny z vas z toho boje tak i na tele i na duši poianen a ochromen
nevyšel jako ja -— odpusfte mi dnes toto, ne z chlouby ale z bolesti vyply-
vajici slovo — ja nevinny mučenik.« (Kazne a reči. II. 601).*)

II.

Akym v živote ako knaz, takym javi sa nam Kollar i v chrame, na
kazatelni, v kaznach ako kazatel slova božieho. I v kaznach je on nadšenym
horlitefom za všetky vznesene, svate veci, ktore zvlašte udov jeho cirkve možu
vzdelaf, ktore oni zvlašte znat', oblubit si, nasledovaf maju. Všeobecne pravdy
Pisma, ktorč zvestuje, ktorym uči, prisposobnuje vždy pripadne na specialne

*) Aj Ludevit Haan, dobr^ priatel’ Kollarov, spomina vo svojom diele »Jena Hunga-
rica«, koiko trpet musel Kolldr a že aj vo svojich kazftach často žaloval sa na mnohe
krivdy.

»In hac Hungariae metropoli reete eo tempore constitutus, cum ob linguam patriam
acerrima agitabantur litigia creveruntque in dies simulationes, quantasnam ob ardens
in gentem suam studium perferre debuerit acerbitates, id et in sermonibus suis sacris
passim adtingit, et nobis, qui viro familiarius usi fuimus, ignotum esse non potest.«

V rokoch štyridsiatych bolo už tofko neprdvosti a krivd natropeno, že Slovdci, ne-
mohuce dalej znašat utisky, odhodlali sa. hladaf pomoč na stuphoch trdnu. Kolldr mal
v umysle vystrojif vel’ke vyslanstvo do Viedne, v ktorom všetci Slaviani uhorski zastupeni
mali byt. Toto nevydarilo sa; podali tedy roku 1841 len Slovdci evanjelici svoje žiadosti
a prosby k najvyššiemu tronu. Tento rozhodny krok Slovdkov rozzuril nepriatelov Kolla-
rovych, ktori za hlavneho povodcu vyslanstva a za osnovateTa prosbopisu držali Kollara.

Cela zaležitosf vovlečena bola v nasledujucom 1842 roku 15. juta na generalny konvent,
kde nielen vyslanstvo cele, ale aj tichučk^ superintendent Jozeffy a Kolldr surove a hnusne
napadnuti boli. Kossuth a Pulszky priviedli čelu družinu juratov a nezralych mladikov,
ktori hlukom a vreskom sterrorisovaf chceli cirkevne shromaždenie. Na nespravodlive
a nečestne utoky Pulszkeho odpovedal hlboko urazeny a rozhorčeny Kollar tou ostrou
a vjlznamnou rečou, ktoru on sam aj s opisom konventu E-udevitovi Gajovi do »IUyrsk^ch
novin« zaslal. Reč tuto preložil veteran a spisovatel’ slovenski Ladislav Pauliny, ev. farar
vo Velkej Prietrži, a uverejnil ju v »Korouhvi na Sionu« roč. III., str. 330, r. 1880. Hi-
storicku, velky cirkevno-narodny vyznam majucu reč, podavame aj na tomto mieste širšiemu
obecenstvu slovanskemu.

»Potom jako vyzvany superintendent Pavol Jozeffy dokonal svoju ospravedlnujucu reč:
prečo podal s ostatnou deputaciou rekurs Slovdkov vo Viedni minuleho roku, vyzvali
krikom Kollara, aby hovoril.

Kollar na to:

»Slavny konvent! Ja iste nerad zastavujem mojou osobnosfou beh vdžnych k obec-
nemu dobremu smerujucich rokovani, jake v konventoch byvaju, alebo jake aby boly po¬
treba vyhladava. Dokial’ p. Pulszky to, čo povedal, skutkami, činmi, svedoetvami nedokaže
a nepotvrdi, dotial’ ja vždy a verejne jeho reči za fabule, chimery a zlostne klebety vy-
hlasujem. Pravda, že som ja minulej jasene putoval, ale nie v^lučne do Zdhrebu alebo do
Chorvatska, ale do Štyrska, kam mna bol jedon priatel’ pozval na svadbu, a že som pri tej
priležitosti v literdrnom ohl’ade i čiastku Vlach prešiel. Pan Pulszky putoval tiež v to m
čase po všetk^ch europejsk^ch krajindeh, bez toho, že by sa nad t^m daktorji Slavian bol
pozastavil a horšil, a naposledy by Slaviani pre macFarske ndmietky a potvdrania nikam,
am cestovat a prechddzat sa nesmeli. Tol’ko na osočovanie pana Pulszkeho.

JAN KOLLAR v r. 1850.

PODLE OLEJOVEHO OBRAZU LIEDEROVA V PESTI.

174

pomery a potreby svojej cirkve slovenskej, posluchačov slovenskych. To je
prve, čim putaju pozornost jeho kazne a reči, ktore zostaly nam po nom —
poetom 110 — vo dvoch svazkoch, vydanych v Budine r. 1831 a 1844. lato
vlastnosf dava kaznam Kollarovym pečat originality a sviežosti; nou lisa sa
napadne od inych tvorieb tohoto druhu rečnietva duchovneho.

V nich vidime hlasatefa Iasky k rodnej reči a narodu, roznecovatela pri-
tulnosti ku svojeti, oduševnovateFa za blaho naroda tak nadšeneho, že v tomto
ohlade Kollar u nas nema rovneho. Zjav to tym vačšieho obdivu hodny, že
to bolo v meste, nepriatelskom všetkemu, čo smerovalo k utuženiu, povzne-
seniu života slovenskeho; že to bolo v čase, kde nielen stara nenavist ne-
mecka, ale i povstavajuca neznašanlivosf madarska podozrivym okom spre-
vadzaly každy prejav cirkve slovenskej a nadovšetko jej kazatela, kde pre
každe Kollarovo slovo »lide dlouhe uši meli.«

Čo sa prosby Slovakov tyka, ta vec ani v okres generalneho konventu nepada. Krome
historickeho opisu, jaky už pani superintendenti dali, iekurrenti hlavnemu konventu nič
viac podlžni nie su; krome priate skeho smierenia — i to iba v daktorych bodoch — nič
sa tu uradne pretriasaf a hore brat nemože. Predmet ten nepatri sem ani vzhtadom ma-
terie, ani vzhladom formy. Vzh v adom materie nie: lebo narodnost, jazyk, sfažnosti proti
nespravedlnosfam a potupam so strany MacFarov proti Slovakom, žiadosf o riadneho cen-
sora, jakeho i druhe reči vo vlasti maju, to a ostatnie, čo prosba Slovakov v sebe obsahuje,
dfa cieta veci nepatri sem, ani sa tu do pretriasania brat nemože, jestli gener. konvent
jako cirkevne shromaždenie hranice svoje prekročif nechce. Ale ani d 'a formy a procedur}’
nemd gener. konvent prdva puštaf sa do obširneho a uradneho pretriasania prosby Slo¬
vakov. Ziadost je už v rukach Jeho Jasnosti cis. a kr. jako najvyššieho sudeu všetkych
nas. Generalny konvent nesmie sa pliesf do prava prestolu — tu sa zdvihol krik a povyk
od košutistov a juratov — aniž sa smie predstihat sud Jeho Jasnosti. Dia zasad protestan-
tismu, ba i dl’a krajinsk^ch zakonov, kral’ je spolu i supremus Inšpektor a episcopus eccle-
siae evangelicae quoad externa: k tomu sa teda utiekat o pomoč, ktoby to zločinstvom,
alebo zradou cirkve a viery menovat mohol? Generdlny konvent ako nam je mily a po¬
trebni ako cirkevni sbor, ale nič nie je ineho, ako dobrovolne, a i to dostojne a nie za-
riadene rokovanie, slobodne povyšene cirkevne shromaždenie, nie ale synoda alebo con-
sistorium, nie forum alebo jurisdictio, ked ešte od Jeho Jasnosti zdkonne potvrden a sriaden
nie je. Zdkon vo vlasti našej krome superintendentov nijakeho ineho predstaveneho a hlavy
cirkve neuznava. Že Slovdci svoju prosbu nepredniesli generalnemu konventu a že ju svet-
skemu a politickemu stavu nesdelili, ani to z čiastky nie je pravda: lebo niektori zo Ze¬
manov, inšpektori a kuratori cirkvi mena svoje podpisali; z čiastky ale očividomd je pri-
čina, prečo sme ju nesdelili. Ktože je vinou, že generalny konvent zničil dufanie a vieru
Slovakov? Dovera a laska nedobyvaju sa silou, ani sa s druhej strany zakdzaf nemožu; tie
sa musia zaslužit, ziskaf. I ta roznost hlavneho konventu vystriha ho, aby sdm seba ne-
kazil a do novych zmatkov sa nezapletal. Čo že — pytame sa — jestli generdlny konvent
jeden, a Jeho Jasnost druhy sud v tej veci vynesie, ktoryže bude stdt? ktori mat svoju
platnosf? Tak su tu dve jednake strany, musi tedy byt nad nimi treti vyšši sudea. Pro-
sebnici a všetci evanjelicki Slovania nie su subordinovani, ale coordinovani bratia tohoto
konventu. Prosiaci Slovaci nemyslia a nemaju za to, že by sa generalneho konventu bat,
alebo sa mu pokorit museli, lebo nemaju k tomu pričiny; ale su uplne presvedčeni, že sa
ta vec tuto na žiadon sposob k žiaducemu koncu priviesf nemože. Ostatne jestli sa tu
strany našej prosby hovorit bude iba o dakej inquisicii, fiskalskej akcii, sudu, alebo o ne-
spravedlnosti, zrade, alebo jestli naše cirkevne hlavy, ktore my dl’a veku, zasluh a cti
jejich volime, ešte dalej hanene a potupovane budu: tedy sa tu zjavne os v e d čuj e m e,
že my t a k e h o konventu učastni byf nemožeme a že nariadenia jeho ani
n eu z nam e, ani ne vy p ln im e.« Pozn. red.

t75

Vidme daktore doklady, ako Kollar v kaznach svojich horli za reč
a narod.

Ked’ kaže o veciach, »za než i my podle prlkladu Krista život klast
mame«, v osobitnej čiastke počituje medzi dieto veci reč našu a narod naš.
\ osobitnej kazni presvedčive prednaša mnohe a svate priči ny, ktore nas
k tomu zavazuju, aby sme i my tu reč milovali, v ktorej sme sa zrodili.
Opatovne su predmetom jeho kazne »dobre vlastnosti narodu Slovanskeho .*  —
Všetko, čo može naplnit vnlmave srdcia šlachetnou hrdosfou nad velkosfou,
pamatnymi udalostami, slavnimi mužmi slovanskeho naroda, zachytava do
kruhu chramoveho rozjlmania, kedyko!vek či textom či pamiatkou dna po¬
dava sa k tomu vhodna prfležitosf. Ked’ vo sviatok zjavenia sa Krista Pana
mudrcom rozmyšluje o tom, čo vzbudzovat ma v nas pohlad na hviezdy
nebeške, doklada nadšene, že vzbudzovaf ma v nas ušlachtilu hrdosf, že ten,
ktory ludskemu pokoleniu pravu znamosf o hviezdnatom nebi udelil, bol syn
našho naroda. Pripomina tedy Mikulaša Kopernika, »ktereho učitelem sveta
a všech narodflv, mistrem všech hvezdaruv, nejpravejšlm vykladačem božlch
skutkuv, nejhlasitejšlm zvestovatelem božl všemohoucnosti jmenovati mužeme«.
Inou kaznou predstavuje obrancov viery kresfanskej, poš!ych z našho naroda.
Zase iny raz predstavuje slavnost žne ako pre naš narod najradostnejšiu a
najčestnejšiu. V podobnom smysle kaže o velikosti našeho narodu. V den
pamiatky reformacie Hči obraz »vytečneho predchudce reformacie mistra Jana
Husa«. V ine dni pamiatky reformacie prednaša o podiele, ktory narod naš mal
na reformacii vobec a vo vlasti našej zvlašte.

A z tohoto širšieho kruhu vstupuje zakaždym v užšl kruh domaceho
sboru, aby budil k nemu lasku a zaujem. Tak poučuje: »Jako my tuto naši
evanielicko-slovensku clrkev rozmnožovati mužeme a mame«, a hovorl, že
stane sa to: usazovanlm pflchozlch mezi nami, rozhojnovanlm manželskych
svazku, zaujimanlm se o opuštene dltky, milovanlm naši vlastnl reči, drženlm
pekneho poradku ve chrame i ve škole.

Zo všetkeho tohoto vidno, že kazatel nezatajil basnika ani na kazatelni
v laske k reči a narodu, v horlenl za dobro a slavu naroda.

Tymto sposobom stal sa i v chrame bližšlm, prlstupnejšlm každemu poslu-
chačovi, ked — ako sam hovorl — »ne o suchych, povetrnjlch, nepochopitel-
nych a k životu neprinaležejlclch, ale radeji o takovych vecech rozjlmal, ktere
se nas samych, ktere se štestl našich bližnlch a potomkuv tykajl, ktere se na
naše potreby a povinnosti a na všecky okolnosti života nejbllže vztahujl«.
(K. a f. II. 1.)

Ale i ked’ takto aplikoval objektivne slovo bozie na zvlaštne nazory, city,
tužby, ciele, povinnosti svojich posluchačov, Kollar ostava vždy v hraniciach
slova božieho. Ani pri takychto, ako sme uviedli, thematach kazni nikdy ne-
uchyli sa od pravidla evanjelia Kristovho. Jeho, ani ked za čisto naiodne
ideale horli, ani ked’ k laske naproti vlastnemu narodu vola a ziadu kat ha,
nesmie stihnuf vyčitka ani profanacie svateho miesta, ani pomžovama alebo
tupenia inych reči a narodov. A že pri všetkom tomto horlenl najviac zaležalo
mu na naboženskom, mravnom vzdelanl, na večnej spase tych, ktorl sveienl
boli jeho duchovnej peči, vysvita jasne z ty-chto jeho vyrokov. »Nechat radeji

superintendentu Pavlu Jozeffimu.

177

cela tato naše časna vlast a všecky vlastenske reči zahynou, aby i jen jedinka
nesmrtelna duše zahynouti a jeji spaseni do nebezpečenstvi pfijiti melo.« (K.
a f. II. 238.) »Radeji at cely narod časne zahyne, nežby i jen jedno pokolenf
jeho, aneb jedna duše večne zahynouti mela.« (II. 248.)

Podobne d’aleky bol Kollar naboženskej neznašanlivosti a prepiatosti. Stano-
visko jeho označuj u tieto jeho slova: »Cirkev rimska vypodobnuje osobu pris-
nčho, vzešleho otce, cirkev reckoruska osobu tiche, krotke matky; protestanti
obojiho vyznani, augšpurskeho i helvetskeho, jsou ditky z obou onych pošle,
mlade a čerstve, plne bystreho, bujneho života. I nechejmež je tedy v jednom
narodnim dome pokojne vedle sebe stati, pusobiti a hospodariti k obecnemu
dobremu. Každa vira a cirkev jest cesta k Bohu, a každe naboženstvi jest po-
svšcovdni duše k večnosti.« Slova tieto vyslovil vo vyznamnej kazni o tom:
»Cim se mame uspokojovati pri te myšlence, že naš narod, co do nabožen-
stva, na tak mnohe stranky rozdelen jest.« (II. 251.)

Co sa tyka theologickeho smeru, kazne Kollarove vyražajii napospol cha-
rakter školy, v ktorej ich povodca vyrastol, nesu na sebe vyraznu znamku
racionalistickeho prudu svojej doby. Iduc za svojim jenenskym učitefom Ga-
blerom, povestn^m racionalistom biblickym, o nomž v Pametech (str. 240)
napisal, že »co jest opravdovy protestantismus, tomu sem se teprv od tohoto
muže naučil,« Kollar bol racionalistom, ale takym, ktory članky naboženske
a viery prednaša s najvačšou uctou a utlostou. Jeho hlboke mravne pre-
svedčenie, zdravy aestheticky smysel, no a nadovšetko slaviansky prirodzeny
cit nabožensky a šetrenie tohoto citu i pri posluchačoch nikdy mu nedovolily
znižif sa na cestu všetečneho podryvania, tym menej na šikmu plochu suro-
veho negovanja. No za to racionalismu jeho pripisat, že v jeho kaznach centrum
krestanskej theologie, viero- i mravouky, Kristus, a viera v neho ako Bohsyna
a spasitela ludskeho pokolenia temer ani miesta nenachodi. Aspon nie miesta
samostatneho, osobitneho. Tomu pripisat i to, že dogmata špecifične evanje-
licke, ani len zakladny materialny princip evanjelickej cirkve, totiž ospravedlnenie
z viery, nenachodia v kaznach jeho dostojneho, určiteho vj^razu. Miesto všet-
keho toho Kollar s lilubou rozvinuje otazky, tykajuce sa všeobecne duchov-
neho života; často themata, podavajuce sa z dennych udalosti a potrieb du-
chovnych. Tymto sa da vysvetlit, že na priklad v I. nedelu adventnu kaže
o vybornosti pravej osvety, v IV. adventniu nedelu o vzdelanosti a pod. Ale
všetky tieto predmety osvecuje svetlom božjeho slova, zohrieva teplym citom
zbožneho, pravdou božou vedeneho srdca. fak i tu, na prvy pohfad cele
profannu — skorej do besedy než do chramu patriacu otazku rozvinie
vznešene, tak že nielen vzdela, ale i mravne povznesie, zošlachti posluchačov.
Pri tom Kollar v kaznach nam pozostalych vždy viac je učitefom než mora¬
listom, viac vzdelavajucim kazatelom, než hromživym karatelom.

Text biblicky, tvoriaci zaklad kazne, Kollar zriedka berie z predpisanych
perikop, zvačša voli svobodne a vybera z neho prevažne len hlavnu myšlienku,
často prave len pokyn na thema kazne. Kollar neni vykladač Pisem; ani ne-
exegetuje, ani neparafrasuje text, a mnohoraz len jednoducho pripina nan osno\ u
svojej prednašky. Reč je všade vzletna, dostojna miesta i predmetu, z \last¬
nosti rečnickeho slohu vynikaju nadovšetko jasnost a presvedčivost.

12

Jan Kollar.

Posluchači Kollarovi svedčia, že bol rečnikom putavym, uchvacujucim.
Dojem jeho reči hlboko, nevymazatelne utkvel v duši posluchačov. Vehlasu
slavneho rečnika požival na daleko. Preto i voleny byval za slavnostneho
rečnfka k vynikajucim slavnosfain. Prednašal vždy so zapalom; i vtedy, ked’
už jeho telesne zdravie natolko bolo porušene, že s kazatelne, z chramu rovno
musel ist — suc zoslabnuty — do postele.

O nom ako rečnikovi knaz Ondrej Szeberinyi zaznačil v časopise *Ko-
rouhev na Sionu« 1878, str. 164. tieto charakteristicke črty: »Predstav si muža
prostrednej vyšky, chudeho; tvar blada, ale bystre oko. Ruky ma na prsiach
na križ preložene. Ked’ začne hovorif, maš Mtosf nad nim, lebo zda sa, že
tažko mu pride hlasu vydat, preto, že rukami prsia pritiska a ozvena hlasu
jeho je slaba. Každym okamihom je hlas jeho, zvučny ako striebro, silnejšim;
i ruky prichodia do pohybu, až konečne duchaplny muž rečni s celym zapalom
a zachvati sebou posluchačov, zbudzuje v nich dla lubosti: žiaf, milosrdenstvo,
obetivosf, oduševnenie za vieru, narod atd’. Ten rečnik je Kollar. Pritom vždy
zachoval važnost cirkevneho rečnika už či vo vydavani hlasu alebo v po-
sunkoch. Jedn^m slovom, on bol vzor najvytečnejšieho rečnika «

Jur Janoška.

Romanticka mjšlenka a skutečnost.

Prispevek k životopisu Kollarovu.

Polovice stoletf — doba sama o sobe ne prfliš velka ve vekovem živote
narodu evropskych: ale jak pomerne velka ona jest, když se my se svymi
myšlenkami ve stred Slovanfl toho času preneseme a vzkrfsfme s povdečnostf
ve svych predstavach prvnf chvfle — jitrenku — všeslovanskeho romantismu,
probuzenf.

Jak dfte, začfnajfcf mluviti, neustale žvatla mila probouzejfcf se v duši jelio
slova: mama, tata, — tak i z ust slovanskych u všech tech našich bratrfl,
pro než život minuly byl macechou a nikoliv matkou (tedy vyjmouc »vesele'
Slovany »na Vislach«), temer neztracelo se slovo »vlast, vlastenec«. To byl
radostni vykrik vytrpevšl duše slovanskeho človeka, oddech zlamane v behu
stoletf duše.

Nam, lidem na sklonku XIX. stoletf, zaznfva to takrka jakymsi anachro-
nismem, toto naivni a nevinne, neustale opakovanf toho slova, toho hesla
epochy; my jsme malem nakloneni, hotovi slyšeti falešny ton v tom slove,
když se mu tak mistrovsky posmfval veliky česky basnfk-publicista, nczapo-
menutelny Havlfček, v svem »Pfekladu z češtiny do češtiny«, nevčriti v upffm-
nost, videti strojenost, pretvarku. Avšak tak nebylo v ony doby, na začdtku
našeho stoletf a pozdeji: nešikovnym veršem projevovala se tato radostna
ozvena doby; ale ona byla upffmna, pravdiva, jak uprfmnd duše detska.

Hle, pred nami leži objemne patrioticke dflo vysloužileho vojenskeho
lekare moravskeho, posvečene jeho vlasti — Moravč. Myslfme Gallaše (1750 až
1840), s jeho rukopisem »Rozmanitosti Moravske«, jenž sc v knihovne statnfho
gymnasia v Prerove na Morave nachazf, z r. 1813.

Gallaš počfnaje dflo vroucne, obracf se k »vlastencum« a narfka na smutne
položeni' »vlasti«’ »Moravo, vlasti ma, vlasti draha! Ach, jak velmi bfdne od
vlastnfch tvych dftek, co se tvče jazyka tveho, hyzdena a potlačena byvaš!«

Rozhorlen nad cizokrevn^m svym historickym sousedem, ulevuje si stary
lekaf patriotickou odou, naivnou v obratech a v obsahu, avšak vytrysklou ze
srdce a s nevyhnuteln^m »vlast«. Uvedli z nf jedmi strofu:

i8o

»O mila vlasti, vlasti svata,

Již sobž vždy vic než zlata
Važit ma pravy vlastenec;

Ach, jakž mnoheho cti tve vraha
Krmiš tukem svym, vlasti draha !

Jenž ti z trm' stroji' vžnec.«*)

Tyž obrazek krmeni, nasycem' »tukem svym« cizince, avšak jeste v širši'
mire, ukazovala i současna moravskemu lekari Cechie: pfirozeno, jestli i zde
potkavame se s tymž podtem zarmutku a s tim skromnym z počatku vy-
razem jeho — vyzvani k svemu narodu, chovati pro sebe »svuj tuk«, mysleti
na sebe.

Premkneme se v ony doby, temne jako nepruhledny, šery soumrak, a upro-
stfed tolio obecneho mračna, spočinme v mysli sve s laskou na nemnohych
bodech, sviticich jeste nadeji, — na sebezapirave pracovniky ze školy »ticheho
genia« : novy poeta-romantik, avšak učednik tehož Jungmanna, neupadal
v karrikaturu, v pfepjatost svou silnou poetickou antithesou:

»Když naš narod a vlast mrela —

V nžm prorocka duše vfela,

Kosil, všštec Sldviin,

Bratry sve knžz Antonin . . .«

Tak vzpomina mlady tehda, nyni nebožtik Vaclav Stulc pamatneho histori-
ckeho farare v Libuni, Antonina Marka, ve svych »Pomnenkach na cestach
života«, v r. 1845.

Narkem si v nouzi nepomužeš. Pravda, plač jakožto počatek v poznavam'
sveho stavu, pomneme trebas na plač Adamfiv pri ztracenem raji, — ma vždy
dobry vyznam, jakožto očišfujici prvni stupen k činnosti. Avšak jestli »veštec
Slaviin« »krisil bratry sve«, svuj narod, tož znamena to, že prvni etapa byla
už odbyta, a v poznani jejim jasne predstavoval se cely určity program pro
činnost, s jasne vytknutymi zasadami a prostredky pro činnost, a ril teto
činnosti — dati možnost svemu narodu, mluve obraznym jazykem Gallašovym,
chovati »tuk svuj« pro sebe, vystoupiti z passivity v podminky noveho, aktiv-
niho, sebevedomeho života.

Jake povahy byly tyto prostredky »vzkrišeni« f Kde, v čem nachazel jich
Marek ?

Horribile dictu, — avšak pro znalce dejin novoslovanskeho znovuzrozeni
davno již neni tajemstvim, že »farar z Libune« z počatku bazlivym, skromnem,
potom vic a vice energickym ukazovanim na Vjlchod povznašel oslabevšiho,
hasnouciho ducha »svych bratri», že tam hledal i prostredky znovuzrozeni.

>|! ) Psdno orthographicky dost nemotornš. Hle pfivodni pravopis Gallašav:

O mila wlasti, wlasti swata
Giž sobe wždy wjc než zlata
Wažit ma prawy wlastenec;

Ach gakž mnoheho cti twe wraha
Krmiš tukem swjm wlasti draha!

Genž ti trni strogi wenec.« (Str. 17.)

i8i

^Nebudeme opakovati znamych veri: rozpomenme se jen na otisknute
v »Cas. Mus. kr. Ceskeho« dftverne dopisovani Markovo s Jungmannem a
klassickou biografii posledniho od nebožtika V. Zeleneho. Avšak nemohu zde
pominouti s obzvlaštmm zadostučinenim sveho osobniho svedectvi v temž smysle.
Byl jsem tak šfasten, že jsem po čas sveho slovanskeho cestovam' mohl za¬
stati na žive Marka a osobne mluviti s timto drahym historickym pusobitelem
českym na začatku XIX. veku, zachranivšim sebe, sveho ducha neporušene i na
sklonku sveho temer stoleteho živobyti (nar. r. 1785). Davna minulost stavala
se udalosti takfka včerejši, když znamenity starec vypravel mi obsah svych
intimmch rozmluv s Dobrovskem jeste v r. 1812, avšak v teže Libuni. Hlavnim
obsahem techto rozmluv byl Vychod, jeho bezvyminečny životrn' vyznam pro
počinajici znovuzrozeni.*)

Neodporuju jinym, avšak priznavam se, že nam osobne pri čteni vysoce
poučitelneho dopisovani velikeho Dobrovskeho se znamenitem Kopitarem, když
dochazim do klassickeho zakoncem' listu abbeova do Vidne z 22. července 1811
roku:**) »Die Slowaken (krajane Dobrovskeho) stemmen sich wacker genug
dagegen (t. j. proti jazyku madarskemu), und wenn sie je ihre Sprache gegen
eine andere vertauschen mussten, so gabe esJa doch eine bessere Wahl. ..«,
nevznika a nevznikala ani nejmenši otazka nebo pochybnost, jaky »lepši
jazyk« tanul Dobrovskemu na mysli jakožto protijed proti madarske ideji,
ktera jak znamo začala vraviti už v posledni desitileti minuleho veku. S ob-
vyklou svou diplomatickou opatrnosti ex-jesuita Dobrovsky jazyka toho ne-
nazyval, a nenazval; avšak ozvena jeho duše, mlady Marek, jmenoval Vychod
i jeho jazyk plnym jmenem. i v basnich (odach) svych, i v duverne korrespon-
denci; ba vice, nejmakavejšim zpusobem svedčil o te zbrani znovuzrozeni' pri
samych zakladech noveho literaturneho jazyka ceskeho, jenž tehda začinal se
tvoriti perem Markovym a tech, kteri politicky stejne smyšleli.

Rovnym krokem, jako bojovna rada, kračeli s Markem i jeho tichy vfldce
a pritel Jungmann a 12 apoštolii Dobrovskeho s vychytralym Hankou v čele,
s rozumem praktickym. A smime-liž zapomenouti na Puchmayera, tohoto
tušim nejlepšiho znalce ruskeho jazyka dosud? Mam-li rici, jaky duch spo-
činul na nem?

Novemu duševnimi! proudu, vychazejicimu z českeho politickeho probu-
zeneho stredu, pridružil se, avšak nezavisle na nem, i slovansky Jih, jmenovite
Srbove, se svymi vekovymi literarnimi tradicemi, jež se ustalily pod vlivem
tehož Markovskeho  Vychodu. Prirozene muselo se očekavati, že v budouc-
nosti tyto literarni tradice zabezpeči svuj vzrust.

Pravda, tam znamenity ethnograf srbsky, Vuk Karadžič, začinal již sve
taženi protiv literarni starine — tehdejšimu ruskemu literarnimu jazyku u srb-
skych spisovatelfi, pod jehož panstvim z fad jejich vyšli nemalo vymkajici
činitele i na Rusi (Terlaič, Stojkovič a j.). Avšak vitezstvi odstredive  slovanske
ideje, individualisace, od včkfl vynikajici v dčjinach Slovanfl, bylo jeste daleko

*) o mfch  rozmluvach s Markem viz mflj fittnek: »Navštžva v Libuni. v Petro-
hradskem »llcTop. BtCTUHK*«, r. 18c2.

*-) V. Jagič, Briefwechsel zwischen Dobrovsky und Kopitar. SPb. 188o, str. 21 d.

i8z

v popfedi. Stenou, jako jeden muž, vystoupili proti smelemu novotafi litera-
turne sily pravoslavnych Srbu, co jich bylo, obzvlaštne v Rakousku, kde, jakož
prirozeno, politicka zralost nedopouštela lehkovažne odfici se širokeho horizontu
Slovanske ideje, protiv hlasane Vukem literaturnd uzavrenosti, a ne vždy se za-
sadami opatrnymi. Otazka individualisace skoro prešla na pfidu politiky, težkych
obvi novam' a ostrych, avšak uplne pochopitelnych pfi naruživem napeti mysli,
domnenek a obžalob.

Slovansky čtenaf odpusti, když pri tomto vedomem chraneni, pfi horlive
obrane stare literaturne tradice skrze Srby, ktera tak prekrasne se družila
k současnym kulturnim snaham nejlepšich českych činitelu, pfi obrane současne
projevene tam i zde v oboru literatury skutečne vzajemnosti slovanske, pro-
dlime minutu, dve.

Rok 1830 v Belehrade. Vuk Karadžič, jak vidno, hleda stoupencu pro
sebe a provadenou svou reformu v současnych politickych predstavitelich srb-
skeho naroda, ale jeho protivnici — v historickem duchovnim stfedu všeho
pravoslavneho Srbstva — v patriarchovi Karlovickem. Abychom se však živeji
prenesli v onen boj, obeznamili s jeho zasadami, stali v stfedu jeho, poslech-
neme jednoho z učastnikh jeho, horliveho opponenta Vukova, jenž však již
psal blizkym k prostemu jazykem, zachovavaje pfi tom starych tradicionalnich
zasad pisma, t. j. ruskych. Mame zde na mysli jisteho Pantu Stojlova z Bele-
hradu, jak ze všeho patrno, kneze, o jehož osobe nic vice nevime povedeti.*)

Tu jest jeho obžalovaci spis na adressu Vukovu, jejž poslal metropoli¬
tovi Karloveckemu, znamenitemu Stratimirovičovi, s dukazy sv^ch osobnich
podnikfl na obranu společneho dila — vzajemnosti.

»3jo3BoaHTe, Bame BbicoKonpeocBflipeHCTBO, pa h,  piše z Belehradu
»BsanMipmcb«, noHH3Hbift er>m r b isaiirb, ara Moeniy apxHnacTHpio h  iioneHii-
Tejno h  npocBkipeHiio popa Haniera, moh  ceppeiHa h  HyBCTBHTejiH0 co-
do.rkjiioisamM y CMOiplmiio capamirln, n pl ni a o iciibuvicecTirl) h  jniTepaTvpt;
CuaBUHO-CepfjcKOH h  npocTO cepdcKoft noKopHiHine cjrfcpyioipee npepcTaBHTH.

»11 no Moion chjih  y KHbnucecTBV TpyflHM r b ce na CBaKH uamui, pa ce
3anepe o Bpe Cjiaiieno-CpiIcKo KiibnucecTuo it jinxepaTypa . .., ooaae Haope ce
nfeuH paHiipaipeubi hobbi  ciiHcaTeubii, Kao Bjtvt. h hPmv  nopodHbi, koh  ce
crapaio yBecra iipoero cp6ci;y HHTepaTypy y KiibiracecTBo, a (biaBCHo-Cpf)Ci;y
pa opdape, koh  e Taixo iicto  KpiiROOJiOBiia, Kao ipe e h bvktj.

"Oin> ce odl.maBa pa aioucc n cp6cKy rpanraTUKv cociaBiiTH h cbhtoc
eBaHrenie Ha npocTo-cp6cKii npeBecTH, hhhh mh ce, pa h c 6hth to nhroBO
To.TKOBanie KpiiBo h iiaona.Ko, Kao h oht> ipo e . ..«

V Post-Scriptum obžalovatel Vukfiv pripojuje:

»ByKT> ce Haipio, pa npHHypn ce k h  e 3 o b  e, pa My opodpe nopmimy
H'broBy HirrepaTypy, KiibiiacecTBO n irliioBa KpiiBa cuoisa. Odauc khcbobbi  Kao
liaaieTHbi, He caaib hh  cy xoreJiH to  iiopnacaTH, ho hhth  opodpiiTii. Odaae
HeKt e npiiByKo h kt>  cedii. 3aio mojihmt, iiokopho,  aKO HajiaaiiTe 3a podpo,
ii3iio.Tirre rocnopnpy nopapu ByK0Ba plina n narrhpeHia onoMeHyTii.« **)

v )  V »Bibliografu« p. St. Novakoviče jmena toho neni.

' ■ »Dovoliz Vaše Svatost, abych ja,« piše »vzdjemnik« z Bčlehradu, »ponižen}' syn
\aš, jakožto svemu arcipastyfi a ochranci osvžty narodu nažeho,  svou srdečnou

Naruživost a rozhorlenost byly velke u »popfl«. Než mohlo-li byti jinak?
V ždyf ochranovala se stara, draha tradice, ona skutečna jednota jazyka,
\kusu a zajmuv, ona vzajemnost, ktera davno už duševne spojovala Srby
s jich dalekymi bratry na Vychode. Obhajcem slovanske vzajemnosti v me-
zich dejinami ustanovenych, obhajcem podle možnosti jednoho obecneho
literarniho jazyka s Ruskem (prvni uloha ruskeho jazyka uražeti nikoho ne-
mohla, vždyf drive Rusove cele veky uživali ciziho, cirkevne-slovanskeho
jazyka, a citili se dobre, pochopujice jeho spojovaci šilu), v tomto jeste ne
uplne objektivne ocenenem boji s Karadžičem osvedčila se, ač bezdečne,
jedna jeste vznešenejši idea než specialne srbsko-ruska vzajemnost, vzajemnost
i s neslovanskimi členy jedne historicke rodiny, na pfiklad s Rumuny, jak
to bylo ve skutečnosti i drive a jeste na začatku XIX. stoleti: v pravoslavny
»rod« (= narod, duchovni stado) patriarchy Karlovickeho patrih i Rumuni
rakoušti. Nikomu nebylo uražlive, uživati v literarnich a jinych stycich
jazyka, ne z hlavy vymyšleneho aneb zvlaštnim dedictvim jednomu živemu
členu naležejiciho, tenkrate, jakož prirozeno, vzbuzujiciho revnivnou zavist,
nybrž bezvašniveho, »poangličeneho« dejinami vytvoreneho literarniho jazyka.
Jeste Lukian Mušickij, znamenity cirkevne-slovansky a nikoliv pouze »slavo-
srbsky« basnik teto doby a mnich, jasne to poznaval a pel:

»H HtiMUH paSHHMl CKHHTpOMt c;iyjKe,

/Itaaio e/tnoi: Ha hubI;  caoacno ...« * *)

Nasledujici vitezstvi partikularismu u Srbu pripravilo pfedevšim drahu k roz-
trženi historicke jednoty Srbuv a Rumunu, Rumunu, o nichž nelze rici slovy
jineho protivnika Vukova, stareho novosadskeho spisovatele a velmi plodneho,
Milovana Vidakoviča, že u nich slovansky jazyk »h (‘/h  MajibiMi Tpy^0M7>
noCTtmBa ce«.**) A dale, co prineslo toto vitezstvi, tento demokraticky

a vrouci soustrast pri pohledu na nynčjši putky o pisemnictvi a literaturu Slaveno-Srbskou
a prostosrbskou nasledujici (myšlenky) pfedložil.

Ja podle sve sily v pisemnictvi vynasnazuju se všemi prostredky, aby se zavedlo zde
Slaveno-Srbske pisemnictvi a literatura..., avšak nalezaji se nžkteri zkaženi novi spiso¬
vatele, jako Vuk a jemu podobni, kteri usiluji zavesti prostosrbskou literaturu do pisem¬
nictvi, a Slaveno-Srbska aby se opustila, ktera jest tak jistč neprava, jako i vik { srbsky
»vuk«, jmeno Vuka Karadžiče).

On slibuje, že mbže i srbskou gramatiku sestaviti a svate evangelium prostosrbsky
preložiti; zdd se mi, že bude jeho vyklad kfivjl a takovy, jako i on je...«

Post-Scriptum: »Vuk se namahal, aby se pfinutili vladykove, aby mu schvalili viastno-
ručnimi podpisy jeho literaturu, pisemnost i jeho kfiva slova. Avšak vladykove, rozumm
jsouce, nejen že nechtčli nic podepsati, ani nic neschvdlili. Pfece nžktere pHvabil k sobč.
Protož prosim proniženž, jak uznate za dobre, račte knižeti (Miloši Obrenoviči) strany
Vukova dila a umyslu vzpomenouti.«

*) I Nžmci rflznjlm žezlfim slouži,

Pracuji na jedne roli svornž ... ,

R u kopis »Slavjanskž grammatiky« r. 1830, byvši, jak se zd&,  i v »Rossijske Aka-
demii«, Šiškova IipegjmbflOMeine § 7. — V r. 1838 Vidakovič vydal s vaj spis j.ž pod
jmenem »srbske« grammatiky, »no uHCTOiue y oa&mm  BpeMe Haptam«. Viz Novakovič,
op. c., No 1021.

x8 4

proud — » CBo6o.ua, Kašo ivoii ana h  xohe, OHaKO h  umne«, mluve jazykem

tehož Vidakoviče, z teže gramatiky? Jestli stary Vidakovič i prehanel sve
obavy, že »iueHH KOCHe cepfln;e.. aKO mh  OBaMO yciiHTe»io, CBaKiii no CBoemy
nannHy, neheMO Mofen y iiaToit jnrrepaTvpv yeirb'ni« :*) nicmene nelze neuznati,
že literaturna reforma mezi svymi dobrymi nasledky zpusobila jedno —
provedla ostrou demarkačni čaru odloučenosti a zničila možnost vzajemneho
blahodejneho kulturniho vlivu jednech i druhych, Srbuv i Rusfiv, jak to bylo
nejen v starych dobach, nybrž ješte velmi nedavno. Kolik užitku Rusku, na
začatku XIX. stoleti, prinesli jedine professori z Srbska v ruskych universitach,
tito dobri, Rusftm nakloneni hlasatele vedy a nikoliv najemnici!

Vychovavajic nevelky, ač od prirody nadany a sympathicky srbsky narod
v ethnickych mezich sveho kmene, v uzke ideji serbismu, s odmitanim širšiho
horizontu politickeho romantismu, srbska literaturna reforma mela neprimy
vliv i na tvorici se rady uprostred znovuzrodivšich se Cechuv, s jejich zasa-
dami ochrany sveho »tulcu« od ciziho, ktere, jak jsme videli, smerovaly do
tehož pristavil, v nemž po veky stala pismenost Srbuv a odkud prave počinala
se odražeti — k duchovne literarni vzajemnosti s Rusy.

Jestli srbska idea mela sve pričiny, proč by nemela jich idea češka?
Novy ethnograficky čili filethnicky- princip tak svudne mluvil k srdci...

Pravda, nehlede na nešfastne polske povstani r. 1831, stary Jungmann
neprestal pestovati, zahfivati starou viru »o nenahlem zbližovani se jazykitv
slovanskych a splynuti jich v jeden jazyk spisovni« (sr. Zeleny, 286): avšak
ve vystupujicim tehda na scenu partikularistovi Palackem, s praporem »samo-
statnosti českeho ja< , nezmenitelny rusofil narazil na silny odpor.

Chladny Palacky již v reči r. 1829, v dorae sameho Jungmanna, když
zahajil schuzi pro vydani Češke Encyklopaedie (což pozdeji Matice Češka),
netajil se s odsuzovanim smeru Markova: »již od nekolika let — mluvil on —
plodi se slova na pospech u vetši než prirozene ourodnosti«.**) Zname prikori,
jež utrpel Stank Jungmann od mladeho redaktora »Časopisu Musea« v roku
1833 pri otislcu jeho članku o klassičnosti: on očišten od rusismfl skutečnych
a domnelych! ***) Nove heslo — purifica — pro jazyk smerem nazad — ku
ldassickemu stilu doby Veleslavinovy, XVI. stoleti: »svuj k svemu«.

Iakovym zpusobem filethnicky individualism, politika »meho nejbližšiho
okoli« stala se jedine panujici: i na Jihu, i na Severozapade Slovane vstupovali
v dobu noveho »zlateho« veku. Sam Kopitar horlive podporoval i kajkavskou
»literatura«, mflže byti, snil i o kajkavske universite, ačkoliv drive i on vzdy-
chal zrovna a la Antonin Marek .. .j)

Uplne pochopitelno, že težko bylo očekavati, aby v okamžiku vitezstvi
noveho principu uprostred nadšenych slovanskych činitelfi noveho pokoleni
našli se lide, kteri by strizlive a opatrne pohliželi na novou situaci slovanskych
veci, kteri by se pozastavili i nad rubem medalie, nad otazkou: vznika-li škoda
pro obecne zajmy životni, i slovanske i lidske, z toho tvoreni literaturnich

*) § 10, v teže knize.

**) Zeleny, op. c., 273. Cf. pozn. na str. 274.

***) Ibid. 401.

D Cf. Kollar, Spisy II, str. 199.

i8 5

jazyku, nasledovne z rozvoje ethnickeho partikularismu? Vždvt životni cesta
ani u človeka kazdeho, ani u narodu ružemi vystlana neni, nybrž časteji —
ti nun . . . Piavda, ze vitezm Slovane obdrželi tehda obzvlašte i svou naivnou
ponekud marseillezu: »Hej, Slovane«, v r. 1X33: avšak tento »perunovsky«
pochod dokonce neodpovidal skutečnosti, okamžiku, nebot nyni byli, tam
i zde, jedine »kajkavci«, i nebylo tech »Slovanu*, kteri drive, tak neb jinak,
avšak preče vždy se vytvorovali a nejen pouze na zemepisnych mapach byli
velikany.

Pravda, že chorvatsky illyrism Gajuv jakoby se navracel k opuštenemu
programmu koncentrace, soustredeni sil, osvežoval stare ideje: avšak on jest
zjevem mistnym a ubil nemilosrdne kajkavismus.

Avšak lide se našli . . .

V tyto okamžiky nebezpečneho nadšem' pro ideu odstfedivou zavznel
ostry hlas Slovaka, ktery stnzlivym duchem poohlednuv se v minulosti Slo¬
vanstva, prohledl i nebezpeči partikularismu i reki: ve j metru obecneho blaha
zapotrebi' jest dohodnouti se o mezfch partikularismu uprostred Slovanfi, vy-
tvoriti trebas umelou, avšak preče všeobecnou  kombinaci pro činnost, pro
uspechy budoucnosti. To byl Jan Kollar se svym projektem slovanske vza¬
jemnosti, t. j. projektem opuštene minulosti, pod novym praporem ze čtyr
barev, vlastne pod čtyfmi prapory najednou. Vypoušteje projekt k vystnzlivem,
on spravne v nem a o nem poznamenal: »nesmi se prospati čas«, pro Slo-
vany jest čas, aby se sjednotili.

Projekt Kollaruv byl zretelnym, horlivym odsouzennn partikularismu,
nebof »Kdož mezi vrabci prvni' jest, nem' jim ješte mezi ptaky«, reki on,
kdežto historie pfedklada Slovanflm zvlaštni požadavky. Všeobecne myšlenky
o missi Slovanu v lidstvu, tof vychodište projektu.

Obyčejne se mysli, že projekt Kollaruv mel ohromny uspech ve svou
dobu a dlouho. Avšak dovoluji si pochybovati. Jestli ne pozdeji jak v r. 1846
sam Kollar pfinucen byl vystoupiti v Praze ve spise: »Hlasove o potrebe jednoty«,
tož jest to znameni, že projekt sam mel maly učinek v obecenstvu slovanskem,
nehlede na svou povahu zlateho stredu, umeleho kompromissu mezi starou
Jungmannovskou ideou o »splynuti« a novou, filethnismu. Uderili na poplach
protivnici Slovanu a všim pravem: projekt Kollaruv byl preče jen zavrhnutim
draheho jim partikularismu. Než jakkolvek tomu jest, ochlazujici projekt
Kollaruv zustane vždy mohutnym pomnikem epochy slovanskeho romantismu
v jeho dalšim stadiu, s hlubokym obsahenr a kritikou, avšak s nepiakti-
ckfm  v zakladni myšlence, romantickym smerem On daleko ncni pozvanim
k jakemusi vseslovanskemu kupeckemu společenstvu pro lehky mezislovansky
odbyt knih . . .

Ve skutečnosti ukažeme jen na znamenity myšlenkami o dejinach Slo¬
vanfi § 13: zde v kratce to, čemu pozdeji obširne učil Štur, ješte pozdeji
hlasal u Rusu Danilevskij a současne s Kollarem slavjanofilove v Moskve,
o providencielni uloze Slovanstva v lidstvu. Pio lehci vyplneni teto ulohy
ukazuje se tež projekt skrze spisovatele, aby pomolil Slovanflm dostati se
»mezi ptaky<£, totiž stati se mohutnou veličinou, a nezustavati v ubohe loli
»vrabce«.

i86

Spisovatel rozdeluje všechny SIovany na tri skupiny čili stupne doko-
nalosti, s rozličnou povahou povinnostf vzhledem na providencielni missi:

1) obyčejm' Slovane,

2) vzdelam' a

3) nejvzdelanejši hrdinove ideje.

Skupiny 2. a 3. nas zajimati nemohou; avšak duležita jest prvnf skupina:
jake jsou zavazky, jaka povinnost jeji, t. j. massy Slovanu pred sebou samymi,
aby rozvoj s!ovanskych ideji ve svete se zabezpečil?

Tato povinnost jest povinna znalost čtyr vyvolenych slovanskych jazyku,
aby takovou cestou se veslo v duchovm obecneslovanske obcovani: ruskeho,
polskeho, českeho a illyrskeho. Pak Rus nepusobi vice jako pouhy Rus,
nybrž jako Slovan a t. d.

Avšak jest to skutečne osud Slovana?

Nemluve o možnosti namitek protiv pričine volby čtyr jazykfl: bulharska
literatura muže na priklad vyžadovati pozornost, nemluve o nespravnosti
parallelismu v nahodile shode jednoho a tehož čisla členriv mezi činiteli
budoucnosti, Slovany, a činiteli staroreckeho sveta Kollar zapominal na hlavni
vec, na theorii providencialnosti našeho plemene, kterou hajil.

Jestli Slovanum naleži kultura budoucnosti, stati se »ptakem«, a neuspo-
kojiti se, byti »vrabcem«, tož jenom zastavovati (neli paralysovati) muže
dostiženi sveho vyššiho čile skrze Slovany prijeti rekommandovaneho receptu,
povinne znalosti čtyr jazyku. Nebot znalost deje se učenim, nasledovne, i bez
toho pomerne težši postaveni slovanskeho učne, pokažde kandidata na missi,
v pomeru s jeho vrstevnikem na zapade (na Slovana vždy pripada, naučiti
se.o jeden jazyk cizi vice: Nemec uči se 2, 3 jazykum, a tento 3, 4 a t. d.)
zhoršuje se vyplnenim požadavku Kollarovy vzajemnosti. Jasno každemu, že,
vyplnuje jej, Slovan ztežuje sve zamestnani, svuj duchovni vyvin o 100"/oi
nebot pri učeni 3, ku prikladu, prespolnich jazyku cizich on povinen jest,
naučiti se i 3 »prespolnim« slovanskem, a to, jest-li narozenim prinaleži
k čislu čtyr vyvolenych, privilegovanych narodd. Pro jine Slovany, ku pri-
kladu Bulhary, jsou podminky jeste obtižnejši. Ve Švycarich sam Kollar
pozoroval, že smes jazyku vede jedine k ohloupeni lidu a varuje toho
Slovany. *)

Slovanum treba spechati; spisovatel zrovna vyslovuje se »neztraceti času ;
mezi tim vsak jsou prinuceni, navleci si na nohy slovanske pouto vzajemnosti,
nemluve již o tom, že osvojeni slovanskych jazyku a jejich literatury slouži
vice k osobnimu zadostučineni, ne tak jako osvojeni prespolnich zapado-
evropskych jazyku a literatur, ktere najme Slovanu podava nevyhnutelne pro-
stredky, i k boji s nepritelem, i k posloupnemu vyplneni providencielni missi,
aby »smiril vzdelanost antickou a novou, a dalšim vyvojem jeho započal novou
epochu v lidstve«, jak vyjadruje se Kollar,**) a nebyti dale »trpasliky v umeni
a literature«.***)

*) Spisy IV, 31.

**) 0  literarni vzajemnosti, vyd. Tomičkovo (1853) str. 42.

***) Ibid. str. 36.

187

Vid,'me, že realny život zfistal hluchym ku kazani Kollarovu, jakkoliv hlasite
»kričel on na rozruznene Slovany, syny Slavie«, mluve jeho slovy. Jineho
vysledku skutečnost ani nemohla predložiti. Mflže byti, že vyjimku tvorili
vlastenečti katoličtf kneži, kteri majice prazdnou chvili a jsouce bez starosti,
svuj volny čas vyplnovali učenim a osvojenim tobo, co žadal autor »Vza¬
jemnosti«.

Než zanechme techto všeobecnych praktickych uvah o romanticke theorii
slovanske »povinnosti«, o tom fiktivnim receptš, aby Slovane sve missi v bu-
doucnosti dostihli. Jest ješte rada protiv karakteru paedagogickeho, ktere se
objasnuji nejlepe samym autorem »Vzajemnosti«, jeho osobnim pokusem,
ukazati priklad realisace slovanske »povinnosti«.

Kdo nežna ze slovanskych lidi znameho povolani, jak težko jest udržeti
u vedomi, nemyle se, znalost slovanskych jazyku? Brzo blizkost myli, brzo
protivny vyznam. Jediny starec Bodjanskij rad se chvalival, že vsemi sedmi
slovanskimi jazyky mluvil jako vlastnim, rodnym. Avšak o tomto priznani
m uže se pochybovati.

Muže-li kdo pochybovati o linguistickem talente P. J. Šafarika? Zatim
vsak poslechneme, jak on sam uprimne se priznaval, proživ deset let mezi
Srby, že jeho česky jazyk jest již na polo srbskem, v listech k pratelfim.
V r. 1829 Šafarik z Noveho Sadu piše našemu Kollarovi v Pešti: »Vy prede
všim jste, jak se zda, zapOmneli, že jsem ja v Novem Sade od 10 let už
temer zapomnel česky. Človek je človek; nejsa Bohem nemfiže byti
všemohouci.« *) A skutečne, vezmeme-li pisma Safarikova k Palackemu pred
opuštčnim Noveho Sadu, tož bez srbskeho jazyka nelze jim porozumeti: ne
bez obtiži porozumival jim Palacky.

»Človek jest človšk«, avšak tuto prostou pravdu nechce znati a s ni po-
čitati autor »Vzajemnosti«, uvaluje na slovanskeho človeka bremena nesnadno
nositelna v svem kompromissnem projekte uskutečneni vzajemnosti. A mezi
tim svou vlastni osobou Kollar, ačkoliv bez odporu byl uplne pripraven
k osvojeni slovanskvch nareči, jak nesnadno se vyrovnava se slovanskou vza¬
jemnosti, jak nesnadno aktivne a ne pouze passivne bere učast v jejim usku¬
tečneni !

Mluvice takto, mame na mysli nevelkou korrespondenci puvodce »\ za-
jemnosti« se znamym pozdeji srbsko-hrvatskym basnikem a patriotem, hrabetem
Medo Pučičem, z let 1842- 1844, ktera se nachazi v naši mape a zejmčna
z našich listu prvni tri, jež jsou napsany »illyrsky«. Kollar dosti blizko obe-
znamil se s mladym hrabetem, jenž tehda ješte studoval na universitč v I a-
dove, po čas sve prvni cesty po severni Italii. Jak vidčti, znamost se znamenit) m
basnikem »Slavy Dcery« zpusobila silny dojem na hoiliveho Slovana Jiliu
hrabe stal se »panslavem« a dopisovani, ktere mezi obšma započalo, ničlo
zjevneji utvrditi Pučiče v osvojenych drive idejich »istinoga Panslavisma«, jak
preklada sam Kollar po hrvatsku ideji slovanske vzajemnosti. ^

Tuto korrespondenci my zde vydavame. Predpokladame, že naš prispevek
nebude zbytečnym materialem pro životopis znameniteho bojovnika za velikou

*) Zeleny, op. c., ‘284, pozn.

i88

slovanskou ideu. Kollar mohl romanticky mysliti, co se tyče prostredku,
zasad; avšak vysoky duch jeho a vrele srdce zustanou povždy predmetem
nejupnmnejšfch sj mpathii' a uznalosti v stridajidch se pokolenich Slovanstva.

Dopisy Jana Kollara k hr. Medo Pučičovi 1842- 1844.

1 .

Od 115. ledna  1812 r.

Prisvitli Gospodine Mlogo poštovani Slavjane!

Vaš list primih; on meje  silno obradovao, jer sam iz njega jasno uvidio,
da naše poznanstvo nije onako kratko i površno, kao što su obično po¬
znanstva putnikah, nego da je stalno i trajuče. Ja sam se, Višnjemu hvala,
za dva mesecah s moje Talijanske šetnje mirno i srečno v svoja povratio,
obogačen mlogimi krasnimi čutjenih, mislik i iskustvami. U Rimu nišam mogo
iti, i za to sam otišo u Milan, Tirolsku a Mnichow (Munchen), svugdi po-
mnjivo obziruči se na razsejane ondešnje slavjanske živalje. Sada radim o spisu
putovanja moga.

Krasne Vaše pesme ne samo meni, nego i svima Slavjanima kojima ih
sobčih, veoma se dopadaju. Vi ste rodjen za pesnika, i naš narod u Vami
mlogome se nada. Napredujte samo u torne duhu, u kojem ste počeli. Po¬
trudite se poznati i druga slavjanska narečja a osobito češki i poljski. Slov¬
nice lahko si pribaviti možete posredstvom knjigotržcah Bečkih ili Pražkih.
Vaše »Sveslavjanstvo« i »Mojoj bratji« dati ču ja sam u mojem Putovanju
tiskati, ako mi censura na put ne stane, a druge pesme iziti čedu stranom
u Danici Ilirskoj, stranom u Serbskome Nar. Listu. Ja pako nikakav list ne
učredjujem i zato Vam niti broj nijedan poslati ne mogu, a putovanje moje
kada na svetlo izidje, neču prepustiti 1 ex. poslati Vami.

Za sada šiljem Vam mali dar:  Slavy dcera (Kči Slave), lyričko-episki
spev. Imateli moje njemački pisano delo o Uzajemnosti Slavjanskoj ? U Padui
možebiti bi mogli ustanoviti Slav. čitaonicu a malo po malo i Slavjansku
bibliotheku.

Poznajete li gosp. Sauerschnigg (ili bolje Zaveršnik), koji je takodje u Padui
i u kasarni prebiva? On je veoma plemeniti muž i verstan Slavjan. Gledajte
s njime se upoznati i izničte mu moj pozdrav. U ostalom jesam Vaš serdčani
Slavobrat

Ivan Kollar.

U Pesti 13. Sičnja 1842.

2 .

Od 24. června  1842 r.

Presvetli Gospodine!

Vi se čudite, da Vam tako dugo nista nepisah, i to pod puno pravo, jer
sam \ am na dva pisma odgovora dužan. Ali ako razsudite, da moje zvanje

toliko vremena i truda iziskuje, to čete oklevanje moje doista izviniti; okrom
toga Pesma^ Vaša dugo je kod censora zaderžana, a ja sam želio, poslati Vam
ju tiskanu, što evo i finim, šiljuči Vam list g. Pavloviča. Nekoje od Vaši pe-
sama poslao sam u Zagreb za Danicu, i čudim se da jošte izišle nisu, valja
da če i torne stiogost Censure uzrok biti, jer kod nas Slavizam poprekim
okom gledaju. No to netreba da krasnu Musu Vašu zaustavi; jer Vam za-
svetujem da marljivo radite, pak onda sve speve Vaše skupite i u jednoj
svezki na svet izdate. U Novinah to se razštrka i mlogo plodovah ne prinosi.

Buduči da nijedan exemplar Uzajemnosti ne posčdujem, no takovih
jošte nekoliko komadah kod Pražskoga knjigoteržca Kronbergera nalazahu
se, zato sam odtuda jedan ex. Vam nabavio. Cena je 1 fl. cm. Podvoz do
Pešte 20 kr. cm. = 1 F. 20 kr.

Putovanje moje več je odavna gotovo, no nemarno ovde nijednoga cen¬
sora, i zato moram bog zna kako dugo čekati. Tamo se i jedna iz Vaših
pesamah nalazi. — Ako Paduu ostavite, javite mi, kuda nemeravate.

Ako ste u Mletcih poznati, pišite mi: kde stoi Palota Pitti, dal’ pri Ca-
nalu Grande? i ko ju sad poseduje, da li obitelj Pitti, ili koga druga.

Pozdravite sve prijatele. Vaš otdani sluga i Slavobrat

Ivan Kollar.

Pest 1842 24. junij.

Saljem i 1 ex. Slawa Boginja.

3.

Od 13. července  1843 r.

Presvetli Gospodine!

Buduči od nekoga vremena oči me bole, zato Vam ovo pismo kao od¬
govor na Vaš preljubezni list, koga jučer dobih, kroz drugoga pisati dati
moram. Ja sam se doista malo čudio svrh Vašega mučanja, i mislio sam, da
se je moj na Vas poslani Paket gde-god na putu izgubio, al zato me tim
radostnije uzhitiste, uvidiše iz Vašega lista, da ste u Slavizmu takvc napredke
učinili, da ste več i učene članke o našoj literature sastaviti i u književne
listove talijanske slati ih mogli. Žalibože, takovih novinah ovde se u mojoj
okolini slabo nalazi.

Vaše ime ujedno s Vašom krasnom pesmom »Sveslavjanstvo« vec leti
po celome gotovo slovjanskome svetu pomočju moga »cestopiša«, u kojemu se
Vaša pesma na strani 117 i 118 nalazi. Ja vas iskreno molim, da i u buduce
onu nadu, koju s Vami hiljadi i milioni slavjanskih domoiodacah, goje, sve
više i više izvršujete. Božanstvena Providnost dade k am nc samo pospešili
gradjanski položaj, nego obdari Vas takodjer talentom, srčanostju i ljubavju
prema narodu našemu i, što je kruna svega toga, udeli Vam plemenitil moč,
da se do uzajemnosti i umnoga Panslavizma uzvisiti mogoste; nastojte dakle
o torne, da u torne smislu u Vašoj domovini u Dubrovniku čitaone, knjižarne,
druživa, kojich bi svrha bila utemeljenje i razprostiranje slavjanskoj uzajemnosti,

igo

podignite, time za sada više učiniti možeme za dobro našega naroda, negoli
su naši predci svojom junačtvom i hrabroštju zadobitom slavom.

Po Vašemu zaktevanju šiljem Vam ovde priklopljenih 3 komada moga
»Cestopisa« s prijateljskom molbom, da ih medju prijateli naše literature raz¬
prodate. Buduči mi, Slavjani, jošte ne mamo*) ustrojeno knjigoteržtvo, zato
moramo medjutim mi sami taj posao na sebi uzeti i naše knjige kroz Slavo-
ljube sami prodavati. Cena jedne knjige nevezane jest 2 f. 20 kv.; vez pako
u zelenome engleskome platnju poklanjam. Da! ste pohoditi g. Zaveržnika
i s njime poznanstvo učinili? Možda i on jedan exemplar uzeti. Sta vade naši
prijateli u Mletcih-Demmetrijevič, Kaznačič, Tomaseo? Pozdravite ih ljubezno
od moje Strane i obradujte skorim odgovorom Vašim Vašega istinitoga Slavo-
brata Ivana Kollara w. r.

U Pešti 13. Julija 843.

4.

Od 9. unora  1844 v.

Wysokorodn)t Hrabe welecteny' Pane a Priteli!

Ponewadž sem Wam predtim již dosti illyrsky psal, budaucne chci Wam,
dilem k Wašemu wlastnimu cwičeni, dilem k napomoženi (!) Slawjanske vza¬
jemnosti, našim Česko-Slowenskym narečim listy psati. To pak nyni učiniti
prawe prinucen jsem, ant pri pofad ješte tnvajici slabosti mojich oči sam wlastni
rukau psati nemoha, list tento jen predrikati musim takowemu peru, ktere
w Illyrčine ješte nalezite dokonale neni.

Tešilo mne welice, že Waše Hrabeci Milost, netoliko na mne nezapome-
nula, ale take bližeji k nam se dostala, a we Widni ubytowala. Poslane poštou
w liste penize radne sem prijal. Co se žadaneho Wykladu ku Slavy Deere
tyče, ješte se jeden exemplar zde w Pešti u jedne wdowy nacliazi, a sice
auplny i s obrazmi, jen že Pridawek(!) w nem, moje drobnejši basne obsa-
hujici, chybuje(!). Na tomto však mnoho nezaleži, ant se w kratkjt čas po-
druhe wyda; sam wyklad ale aby se wydal, k tomu žadnych wyhledu neni.
Cena tohoto na welinowem papire tištčneho wykladu jest 4 zlate stribra.
Prosim tehdy, račte mne čim drewe(!) Waši wuli oznamiti.

Za poslane oprawy a doplnky k »Cestopisu« srdečne dekuji. W dejepisu
krasoum čili chudožestwa slavrjanskeho, ja sem jen počatek učiniti, a cestu
jinym mladšim proklestiti (!) chtel; aby i toto pole literatury a narodnosti
auhorem neleželo. Shromaždujte(l) Wy sami potrebne k tomu latky, a časem
swym obdarujte nas dokonalau historii malirstva juho-slawjanskeho. (!) Slowo
»Nalega«,  nakolik se rozpominam, ja sem w Cestopise nikde nerekl, žeby to
»blato« aneb »lag/mn«« znamenalo, ale wyslowne psal sem, že to znamena
ostrow, na nemž mala pewnost stoji z te strany od Fusine. Co o panu Zawerš-
nikowi pišete, že swau krasnu knihownu do Lipska prodal, to mne welmi

*) Po slovenski nie == češ., hrv.-srb. ne.

igl

razmautilo (!); ant on mne wyslowne powedel, že ji Slawjanstwu daruje a do
mesta Rjeky preložiti da.

Račte se we Widni s našimi Slawočechy seznamih, jmenovite poraučim
Wam Pana Fleischera, kandidata Theologie, z Morawy rodileho, ktery Wam
w učeni' se češke reči wyborne napomocen byti muže. Potom wyhledejte pana
Wasina a jinych.

Co se s nami, Slawjany w Uhrich deje, o tom se da lepe ustne mluwiti,
než listowne psati. Mnoho budet Wdm i z novin a jinych studnic znamo.
Když do Peste pridete a nas nawštiwite, jak slibujete, potom Wam wšecko
obširnš wyprawi'me. Neynowejši znamenita knižečka(!) w teto dauležitosti wyšla
w Lipsku pod nazwem: Politische Memorabilien aus Oesterreichs neuer Zeit,
na kterau Waši pozornost obracim Ja nym' wydawam Razne a Reči, k na-
pomoženi narodnosti, asi o 4—pet tydnu dilo bude hotowo. Bude to cela
welika kniha Mejte se blaze, zustawam Waš aupfimny ctitel a Slawobrat

Jan Kollar w. r.

W Pešti 9teho Unora 844.

(Rukou Kollarovou pripsano):

P. S. Budu4i živ a zdrav, ja chci tohoto leta ještš jednau Italii, Rim,
Neapol navštiviti. Pojd’te se mnau! — to by byla radostni cesta.

5.

W Pešti dne 7 dubna 1844.

Wysokorodny' Pane, Welectšnji (!) Priteli!

Waše dne 4. dubna poslane psani ja teprw wčera, totiž d. (i. prijal sem,
a ponewadž(!) pišete, že hned na druhy den po Wzkrišeni na cestu do Italie
odchazite, proto newim, či Was tento list muj již we Widni najde. Nechtel(!)
sem wšak zanedbati, abych Wam odpowšde nedal, ač prawe již i onehdy
skrz p. Fleischera Morawana we Widni Theologii studujiciho Wam již odkazati
sem dal, že Wyklad ku Slawy Dcefe w^ce(!) zde w Pešti k dostani neni.
Budu se wšak usilowati, abych Wam snad nčkde jinde, skrze moje prately a
zname, ješte jeden exemplar zaopatril. Možna wšak wec jest, že i nowe, druhe
wydani Slawi(!) Dcery v kratky čas swetlo spatri. A to sice s wykladem, ač
prawe ne tak obšimym jako byl prwni.

I ten exemplar mojich Kazni, ktery ste žadali, poslal sem již do Widne(!)
na knihkupce Wenedikta a kand. Fleischera, aby Wam jej tyto doručili. Newim,
či to již došlo. Skrze pana Fleischera predplatil sem ja i na 1 exemplar Waši
Anthologie Slawo-Dalmatinskych Basnirfl. Račte mi jen Waš tytul a adress,
a posledni poštu zdeliti(!), je-li Wam do Italie psati a list adressovati mam,
aby Was jiste(l) našel. Mejte (!) se dobre a blaze.

Waš auprimnv ctitel a pritel

Jan Kollar.

Z českjmh psani Kollarovych k slavnemu srbo chorvatskemu bdsnikovi je
videt, že ruka, ktera ta psani psala, nebyla dost vycvičena v bčžnem češkem

192

pravopise, odtud takova hojnost orthografickych omylu. Sam Kollar jenom
podpisoval (u nas proloženymi pismeny). Ale neda se upriti, že neco z tčch
omylu treba pripsati na vrub rodne slovenčine dopisovatele. Ale nechme to,
jak vec vedlejši, a pfejdeme ku vzoru linguisticke vzajemnosti Kollarove —
k jeho chorvatskemu cvičeni —• »illyrskym« psanim pod č. 1, 2 a 3.

Žadny nemuže pochybovati o tom, že Kollar s nejvetši pilnosti a ohlcd-
nostf psal sva »illyrska« cvičeni', po 1. aby udelal prirozenou pnjemnost svetnu
novemu priteli z »Illyrie«, s kterfm se seznamil na prvni ceste po severni
Italii, za 2. aby ukazal, že autor duchovm' vzajemnosti slovanske — politicko-
literarniho Panslavismu — samym skutkem holduje sve nejmilejši' myšlence —
že muže psati na každem ze čtyr renomovanych jim slovanskych nareči.

Napred musline konstatovat, že Kollar, když vypracovaval svou Vzajemnost
(»Ueber die Wechselseitigkeit«), ješte dost malo čipernym a obratnym v »illyr-
štine« — srbskem neb chorvatskem jazyce byl. Toto neda se upriti vzhledem
k vlastnimu priznani sameho Kollara.

Ve svem »Cestopisu«, v kterem se nekolikkrat pripomina o 1, 2 a 3 psanich,
takto se vyjadruje o sve znamosti v »illyrskem« jazvku, o dobe,  kdy se
s nim zanašel:

». . . Oni (= S. Dimitrovič z Kotaru a A. Kaznačič z Dubrovniku) mne —
piše Kollar — zavedli k V. Kralevičovi, biskupovi recke nesjednocene cirkve.
Stareček nevedel, co radosti činiti, slyše Slovaka illyrsky mluviciho: nebo častym
obcovanim s rozličnymi Jihoslovany, jež nyni (= ve Vlašsku, na cestach) tak
daleko jsem byl prinesi, že na vzdory nekterym Cechismum a Slovakismum,
obstojne jsem mluvil, aspon dokonale jsem se usrozumeti mohl. Pravda, že ant
mi nyni dvema rečem učiti se a mluviti naleželo,  illyrske totiž a vlaske,
často jedna druhou mylila  . . .«*)

Samo sebou se rozumi, jestli pri stalem obcovani s Illyry autor Vzajem¬
nosti citil sebe ne bez obtiži, co se tyče korrektniho uživani cizi, trebas slo¬
vanske reči, to pozde, když se ze sve »illyrske« cesty vratil domu, a pone-
chany sam sobe, octnul se mezi svymi Slovaky, jenom s »illyrskymi« knibami
a grammatikami, tyto obtiže se zdvojnasobily — vysledek docela prirozeny.

Mluvice vubec o illyrskych psanich Kollarovych k M. Pučičovi vidime,
co se tyče formalni, grammaticke stranky, dostatečnou korrektnost: toto
illyrske pensum mohlo by uspokojiti i dost prisneho školniho mistra. Ale pri
vsem tom my nachazime: na jihoslovansky vybor oddilnych slov a vyrazii,
nevlastni konstrukci; hlaskovou neduslednost (n = ž, e),  misty — formy pa-
dove nemožne, jak to: »krasnimi čutjenih, mislih i iskustrami«, ba tež i Slo-
vakismy (»nie« = ne). Ze všeho — tak z pravidelnosti, jak z nepravidelnosti —
je videti, že psal cizinec, a ne »naški«: pravy duch jazyka schazi, že pred
nami pomerne mozolista prače, ale preče padelani pod jazyk, a ne samy
jazyk. Ba, v same češtine Kollarove nemalo je odzvuku slovackych.

Je-li to nčjaka vyčitka ze strany naši velkemu politickemu duchu Slo¬
vanstva, smelemu obhajCi velke myšlenky slovanske? . . . Ne a ne! . .. Všecko
naše rožumovani se nese jenom k tomu, že nemožno »psati« proti pfirozene

s;: ) Spisy III. (v Praze 186Ž) str. 149.

193

obmezenosti lidskych schopnosti, že vic prosaicky duch, veliki Šafarik, m el
svatou pravdu, když již pred davnem psal tomuže Kollarovi, ospravedlnuje
sebe z hojnych serbismu ve svych českych psanich — »človek je človek;
nejsa Bohem, nemuže byti všemohouci«... Statečnost neni Kollarovsky slo¬
vanski romantismus... »Pohloupitele Slovanu«, t. j. Nemci (podle uprimne
Kollarovy terminologie — viz Spisy, II., 180.), vždycky se drželi realnich po¬
meril, a jich politicka liloha protož byla nekolik jina než Slovanska — po-
savad aspon ... O tom psaval, jak my videli, juž Srb Mušicky v počatku
našeho stoleti.

Jestli by romanticka theorie »slovanske povinnosti« unesla s sebou bez
rozvahy Slovany, v jejich zvlaštnim svetš započala eru jich života, ona do-
stihla by jedne veci: ona by utvrdila tutež »činskou zed«, kterou Kollar
s hruzou videl mezi različnimi slovanskimi narody, jen že tato »zed’« pre¬
nesena by byla na jine misto; dfive ona byla mezi Slovany, nyni taktež zed’
byla by zde, avšak mezi Slovany a Neslovany, t. j. ziskaly by se pod-
minky pro sebeobranu, avšak nikoliv pro vudcovstvi lidstva, pro onu missi Slo-
vanfl, ktera se jasnš predstavovala duchu znameniteho Slovaka a nezavisle od
slavjanofilu Moskvy.

Než to se nestalo. Theorie Kollarova zustala vznesenim pomnikem po-
litickeho romantismu; skutečnost prijala od ni, co prijmouti mohla—■ vza-
jemnou uctu Slovanfl mezi sebou; avšak pro historickou, providencielni ulohu
Slovanu ona neprestavala ukazovati na jednodušši a lehči recept — theorii
jednoho jazyka pro Slovany, a nikoliv čtyr . . . Než ktereho?. . . Na to od-
povi ne poeticka, nibrž skute  čna  budoucnost... V zaverku dovolime si
mysliti, že stari »serbo-slav.« a drobounki farar z Libune byli blizci pocho-
peni teto »skutečnč budoucnosti«, jeji podminkam a nešli na »Cestu Krivu« ...

Professor Alexandr Kočubinsky,
pfespoln: ud Kralovskž Českč Společnosti Nauk v Praze.

- 3 -

Jan Koller.

13

Kollarovv literarni styky s Fr. C. Kampelikem.

Dejiny znovuzrozem' naroda českeho budou vždy souhrn dejin jednotli-
vych jeho buditelu. Jak umelji stroj jsou dejiny tyto, kde každa součast, každe
kolečko toči se sice kolem sve osy, žije svuj vlastnf život, ale jen jedna myšlenka
ovlada je všecky. Jedno kolečko zasahuje do druheho, pobada je k dalši prači.
Každy buditel naroda českeho mel sve snahy, mnohdy dosti ojedinele, ale cil
jim byl vsem společnv — probuzeni naroda. Pobadal jeden druheho k prači,
byl s nim v uzkem styku osobnim neb literarnim, a proto styky tyto jsou
velmi duležite pro dejiny našeho znovuzrozeni. Mnohdy bez znamosti styk&
techto nemožno pochopiti a vysvetliti duležite udalosti. jmenovite jejicli vznik.
My proto chceme na tomto miste poukazati na literarni styky Kollarovy
s Františkem Cyrillem Kampelikem.*)

Kampelik byl roku 1831 bohoslovcem v seminari v Brne. Tenkrate již
dopisoval si s mnohymi vlastenci a spisovateli, a chteje se seznamih i s Kol-
larem, napsal mu 8. prosince 1831 dopis. Od doby teto zavladla čila korre-
spondence mezi Kollarem a Kampelikem Kollar velmi oblibil si Kampelika a,
seznav jeho uprimne vlastenectvi, kladi v nej velke nadeje, jež vyslovil v jedne
znšlce:

Kampelik narodil se r. 180B v Sifenovč v Čechdch. Pochdzeje z česk^ch rodičh,
trudnč zapasil již na normalce s nšmčinou, ktera veškere školstvi i narodni život dušila.
Již na gymnasiu jičinskem utvofil hlouček stejnč smyšlejicich a počal buditi narodni vš-
domi u svych spolužakfl. Po dokonanych studiich gymnasijnich, vida smutnji stav jazyka
českeho na Moravč, šel studovat filosofii do Brna a tam probouzel uvčdomčni narodni.
Když pak vstoupil do semindfe brnčnskeho, pokračoval ve sve vlastenecke činnosti, a take
se mu podafilo, že semindf brnčnsky v letech tficatjlch stal se ohniskem, z nčhož duch
vlastenecky po cele Moravč se šifil. Než Kampelik ze semindfe vystoupil a studoval ve
Vidni lekarstvi. Tam stal v čele hloučku vlastencfi. Rok 1848 našel ho na svem mistč
v Praze. Po roče 1848 byl lekafem na češkem venkovč, až usadil se v Kuklendch, kdež
r. ltV7'2 zemfel. Literarnč činnjlm byl Již od r. 1836. Sepsal pfes 30 spisfi obsahu narodo-
hospodafskeho, politickeho, filologickeho, lekarskeho a zdbavneho.

195

Nad brehem se čerstva zelenala
štšpnice a slibnd zahradka,
v nfžto pravč mldd' a pffsddka
od zemš se pnouti začfnala;

Na lfstkach ty nazvy byly psane:

Liskay, Kuzmani dva Siovaci,

Kampelfk  a Kačer Moravane.

(Lethe 73.)

Zmfneny dopis Kampelfkuv prijal Kollar do sveho »Vykladu ku Slavy
Dceri« jako vyklad k uvedene znelce.

Kampelfk horlive rozširoval nynf spisy Kollarovy. Jako bohoslovec odebral
25 vytisku »Slavy Dcery«, jež mezi svymi soudruhy rozširoval. Zjednoho do¬
pisu Censkeho tež dovfdame se, že Kampelfk horlivč rozširoval spisy Kolla-
rovy, a že Kollar prostrednictvfm jeho po Morave spisy sve rozširoval.

Roku 1832 pozval Kollar, tehdy kazatel slovenske evangelicke cfrkve
v Pesti, Kampelfka, by jej navštfvil a kralovske Slovensko poznal. Kampelfk
skutečne o prazdninach roku 1832 pešky vydal se do Pesti, kde Kollar pra-
telsky jej prijal a uhostil u horliveho Slovaka Koiše v Budine, ktery prave
tenkrate všeslovansky slovnfk spisoval. A tu se stala udalost, jiz dekuje dule-
žity j eden spis Kolldruv za svflj vznik.

Jednoho dne prochazel se Kampelfk se svym liostitelem Koišem v bu-
dfnskych sadech. Kolem nich ubirala se společnost peti vojfnu, kterf hlasite
hovorem se bavili. Byl to pčšak rodem Srb, dva delostrelci Cechove, hulan
Polak a pešak Slovak. Každy z nich však hovoril svou rodnou mluvou, nic-
mene zabava ta byla velmi živa a upffmna.

Koiš upozornil na tento zjev Kampelfka. Ten pristoupil k vojfnflm a tazal
se jich:

»Rozumfte sobe, panove?«

»»Dobre sobč rozumfme,«« odpovčdel delostrelec Cech, »»či myslfte, pane,
že bychom pospolu na prochazku šli, kdybychom si nerozumeli?««

»»Barzo dobre sobč mosci dobrodzeju rozumemy«« potvrdil Polak.

»Zjevem takovjfm života konaveho prekvapen, •— vypravuje Kampelfk
ve svem spisu »Germanisace« — nastojte, myslfm si, narodkove dobre sobč
rozumčjf, a jichto učeni a školari, plni vrtochu, živou včcf sobč rozumeti ne-
chtčjf. I sdelil jsem vyše vzpomenuty zjev konaveho života slovanskeho slav¬
nemu Kollarovi. Slavny a dčln^ Jan Kollar dobre pravil: »Ze Slovaku nic
nebude, z Čechuv a Moravanuv tež nic, ostanou-li zlomky osamotnčle; spojf-li
se však svorne v jedno tčlo, budou-li spolu držeti, spolu pusobiti, smele vsem
pohromam a utokum odolajf na jich reč a narodnost se valfcfm!«

»Oba jsme — vypravuje dale Kampelfk — nad rozervanostf naši' v Ra-
kousku a za Savou a za Balkanem se mrzfce, svoje myšlenky uprfmnč sobč
sdfleli, z čehož pozdčji ve »Hronce« kratka rozprava o vzajem¬
nosti slovanske povstala.  Tuto vzajemnost pozdčji nemeckym jazykem
poetične vyšperkovanou ve zvlaštnfm spisu vydal.«

Potud vypravuje Kampelfk Jasne a určite označuje puvod Kollarova spisu
o vzajemnosti slovanske, k nemuž sam podnet a mnohou myšlenku dal. Kollar
rozpravu tu nejprv uverejnil r. 1837 v časopise »Hronka«, kterou Karel Kuz-
many v Banske Bystfici vydaval. Jako prostredek ku podporovani vzajem¬
nosti slovanske uvadi tež »cestovanie učen^ch Slavov do jinonarečnych krajov
slavskych a časte vzajemne navštevovanie pobratnych kmenov ku bližšimu a
dokonalejšimu s nimi sa obeznaniu«, a mezi takovymi cestovateli uvadi i Kam-
pelika. Toto pojednani z »Hronky« prepracovane, rozširene a po zvyku svem
basnicky vyzdobene, vydal Kollar nemeckym jazykem roku 1837, kterežto
nemecke vydani teprv r. 1853 J. Sl. Tomiček preložil do češtiny pod nazvem:
»O literarni vzajemnosti mezi rozličnymi kmeny a narečimi slovanskeho jazyka«.
Mimo to vyšel spis ten dvakrate rusky a dvakrate srbsky. Vyznam tohoto
spisu Kollarova pro ideu všeslovanskou jest dosti znam, tak že neni treba
o nem se zminovati. My chteli jsme jen na jeho zajimavy pfivod poukazati.

Kampelfk, když navratil se ze sve navštevy u Kollara, obdržel od neho
list, v nemž Kollar pravi, »že jeho cestovani vice pusobilo nežli mrtve knihy,
a že by mladi Cechoslovane o prazdninach po svych vlastech po dvou cesto-
vati meli, aby lepe do konaveho života i jeho potreb nahledli«.

Kollar s Kampelikem dopisovali si nyni stale. Než bohužel, že z teto
korrespondence našel jsem v pozustalosti Kampelikove jen jeden list Kollaruv.
Ostatni se ztratily. Kladu list ten v uplnem zneni:

Velecteny Pane a Priteli!

Psani Vaše, po tak dlouhem pfetrženi našich dopisu, nemalo mne potešilo
vidouciho odtud, že nejen živ a zdrav jste, ale i pro narod horliv a ličinliv.
Vaše Spisy, ktere cestou knihkupectvi k dostani byly, ja všechny mam, ovšem
pak onen »Krasa a vybornost jazyka českeho«, z nehož ja nekolik exx. i po
Slovensku rozširil jsem. Mezitim i za poslane srdečne Vam dekuji, rozdam to
pratelum, co již mam, 1 ex. z posledniho dam p. Šemberovi.

Co se Vaši žadosti, do Slovenska se dostati, tyče, račte se s tim primo
a bezprostredne na ministerium vnitrnich dfiležitosti (ministra Bacha, Excell.)
poštou frankovane obratiti. Tam bud’ 1) prosba, 2) prilohy, a sice krestni
list, školska a lekarska vysvedčeni, že jste beh radne dokonal, pak vysvedčem'
od ouradfl, mest neb vesnic, kde jste praxim mel, že jste nejen zpusobnym
lekarem ale i zachovalym občanem všudy b^ti se dokazal. Mimo tento radn^
oufedni krok račte zvlaštni psani neb prosbu i na Jeho Excell. hrab. Thuna
obratiti, zvlašte jestli by jste misto pri školach žadal. V tomto poslednim
mužete se i na mne odvolavati, že Vas znam, on pak o tom nepochybne se
mnou mluviti bude a ja co možno jiste udelam. Mne zajiste samemu
všecko na tom zaleži, aby se hodne mnoho vybornych vlastencfi
českych do Slovenska dostalo k napomoženi oslabene Šturočinou
jednoty a vzajemnosti.  U Bacha o mne zminky nečinte, ant sam temer
v podezreni jsem, že Slovensko s Čechy a s Moravou šiiti a stotožniti chci,
což však pravda neni, ant ja jedine proti tomu jsem, aby se Slovakum za
ouredniky nedavali Madari a lide slovenske reči nepovedomi, ale radeji oured-

197

niči z ph'buznych jim kmenfi, s nimiž by se smlouvati mohli. Tato Vaše
žadost zaslana bude baronovi Gesingerovi do Pešti, hlavnimu civilnimu c. kom-
misarovi, ktery tam ty ourady dle navešti ministerstva obsazi. -- V zadosti
sve o pronasledovani Vas — nečinte zminky, nfbrž pridejte vysvedčeni aneb
nektere z Vašich spisfl co dukaz, že českosl o venske reči povedom jste (k. p.
onen spisek nov^ o cholere atd.).

S knihkupcem Rohrmannem priležite mluviti budu. On vsak, aneb radeji
jeho obchod, mnoho utrpel v poslednich dobach a nevim, podvolil-li by se
k nakladu na časopis.

Od p. Safarika zpatečne pozdraveni. Mejte se dobre.

Vaš uprimn^ ctitel

Ve Vidni, 11. Listop. 1849. J. Kollar.

Tolik jen zachovalo se nam z hojnyxh zajiste stykfl Kollarovych s Kam-
pelikem. Služiž však i tento skrovny prispevek k ucteni pamatky velkeho
hlasatele myšlenky slovanske, pevce »Slavy Dcery«.

Fvant. Komarck.

- © -

Poslanie J. Kollara o wzajemnošci Slowian
w j^zjku polskim.

Skutkiem uprzejmej wiadomošci Dra. Pastrnka o nadchodzacym jubileuszu
J. Kollara zwrdcilem sie z prošba do zarzadu biblioteki Jagiellobskiej w Kra-
kowie o udzielenie rekopisu z memoryatem Kollara o rvzajemnošci Stowian
(Bibl. Jag. N. 2622), ktory tež laskawie nadeslano; pan Dr. Murko udzielil mi
uprzejmie do przegladu inny rekopis tego poslania, otrzymany przez prof.
Jagiča z Petersburga. Exemplarz Petersburski zawiera memoryal czeski na
4’/ a  kartach pieknego listowego papieru in Q., exemplarz Krakowski sklada
sie z trzech czešci: 1. z czeskiego memoryalu, 2. polskiego tlumaczenia tego
poslania, wraz z polskiem tlumaczeniem znanego wiersza Kollara »Slav«, razem
na czterech kartach rowniež pieknego listowego papieru, 3. tego samego wiersza
w czeskim odpisie, takže na dužej čwiartce listowego papieru.

Z porownania dwu tych exemplarzy pokazalo si$ nasamprzod, že w nich
zacbodza ražace bledy, w Petersburskim ich wiecej, aniželi w Krakowskim,
n. p. w Pet. gednotnocowi zam. jednotlivcovi (Krak. i Hron.), we twarnja
z. va tvar, bulgaiskeho z. bulgarskeho, Jarnik z. Jarnik, od Kopitora (!)
it. d.; w Krak. nazwisko Jarnik takže falszywie byto napisane: Jarnik, ale
poprawione, nazwisko Kopitara zupelnie milczeniem pominiete, a miejsce
tycza.ce sie gramatyk i slownikow blednie umieszczone w § 10. 4, zam.
§ 10, 2. Wynika ztad, že žadnego z dwu tych rožnym charakterem i rožna
ortografija pisanych exemplarzy nie pisat J. Kollar sam wlasnorecznie.

Z porownania pokazalo sie dalej, že papier obu exemplarzy jest ten
sam, z tej samej fabryki; jest to papier piekny listowy, formatu cwiartkowego,
w obu rekopisach tych samych rozmiarow, tego samego gatunku i z tym
samym wodnym znakiem J. Wathman; papier z czeskim wierszem jest wprawdzie
nieco mniejszych rozmiarow, ale z tej samej fabryki i z tym samym wodnym
znakiem. Dozwolony wiec jest domysl, že oba exemplarze wyszly z tego

199

samego miejsca, že wiec polskie tlumaczenie nie powstalo dopiero na polskim
gruncie.

Za takiem przypuszczeniem, wysnutem jedynie z zewnetrznych wskazowek,
przemawia takže i ta okolicznošč, že polskie tlumaczenie nie zupelnie jest
poprawne, w szczegolnošci tlumaczenie wiersza, pisane ta sama reka co tlu-
maczony memoryal, ma kilka uderzajacych bfedow: Slavvoniec oddolywa nie-
przyjaznym šilom w miejsce czeskiego odolavati; cudzi nom, plur. zam. cudzy;
z reszta tlumaczenie jest niezreczne. Przez kogo polski text byl uložony, trudno
powiedzieč.

Rowniež trudno orzec, do kogo Krak. exemplarz z polskiem tlumaczeniem
byf wyslany i kiedy. Nadmieniam, že do biblioteki Krakowskiej dostal sie
r. 1841. Naturalnem wydaje sie przypuszczenie, že byl wystosowanym do
jednego z wymienionych w memoryale uczonych i literatow polskich: J. S. Bandt-
kego, Kucharskiego, Maciejowskiego, Wl. Medynskiego albo Adama Rošci-
szewskiego; Bandtke umarl r. 1835; Kucharski i Maciejowski mieli z Krakowem
malo st6sunkow; pozostaje tylko Wl. Medynski i Rošciszewski. Medyriski,
doktor medycyny, jeden z najbardziej uzdolnionych uczniow profesora Brodo-
wicza w Krakowie (Wislocki, Katalog rekopisow bibl. Jagiell. N. 2757.), juž
bardzo rychlo wyszedl z kraju, w r. 1841 juž byl dawno za granica; zreszta
katalog rekopisow biblioteki Jagiellonskiej wymienia wiele jego darow, po
wiekszej czesci jego wlasne prače medyczne, oprocz tego i wlasne poezye,
ale pod N. 2622. nie ma jego nazwiska, z czego wyplywa, že o n memoryalu
Kollara bibliotece Jagiellodskiej nie przekazal. Przypusczam, že ow Krakovvski
exemplarz byl poslany do A. Rošciszewskiego i že Rošciszewski jako czlonek
Towarzystwa Nauk w Krakowie podarowal go towarzystwu, ktdre przed od-
laczeniem od uniwersytetu dary swoje przekazywaio bibliotece uniwersyteckiej
(Jagiellonskiej). Adam Rošciszewski stal w ožywionych stosunkach z Czechami
(Maljtj Naše znovuzrozeni I, 57), w sczegolnošci utrzymywal korespondencya
z W. Hanka, z ktorym podobno zamienil okolo 300 listow; Hanka mu
dedykowal swoja Polska gramatyke 1839; Rošciszewski naležal takze do
založycieli Maticy czeskiej; naturalna wiec jest rzecza, že Czesi okazywali mu
žywa sympatya (zob. jego biografia w Naučnem Slovniku  VII, 622.)
Rošciszewski naležal zreszta do niewielkiej liczby tych, ktorzy w ogole inte-
resowali sie slowianskiemi rzeczami: kupowal ruskie ksiažki i rozdavval je polskim
bibliotekom. Polskie swoje wiersze umieszczal wRozmaitošciach Lwow-
skich  1825—1826, czasopismo czeskie Čechoslav  przeložylo je i ogtosilo
w czeskim jezyku 1831; pisywal takže do Pszczolki Lwowskiej, do
Slowianina, do Czasopisma bibl. Ossoliriskich  (O starožytnošciach
Galicyi 1830, o Kajetanie Kaminskim 1842, O pracach Maciejowskiego 1843),
do Przyjaciela ludu  i t. d., podpisujac sie zwykle litera A.

Ostatnie lata przepedzil, jak mi pisze prof. Estreicher, w najwiekszem
opuczczeniu we Lwowie, gdzie tež i umarl w niedostatku 11. grudnia 1844.
Jego sympatye dla pobratycznych narodow slowianskich nie znalazly wšiod

jego otoczenia sympatyi.

Polskie tlumaczenie wiersza J. Kollara do Slowian uložone jest, podobmc
jak czeski oryginal, w 10 zgloskowcu, widocznie w našlado\vamu serbsluej bo-

hatyrskiej poezyi. Polski ten wiersz zawiera wiecej niž oryginal, bo od w. 71
idzie dodatek, nie vviadomo czy od Kollara pochodzacy, ktory sie zaczyna
od slow:

Ja nie jestem z pocztu tych obmierziych
(Bodaj znik!y pr^dko te odludki!)

Ktorzy swoje odwracajq oko
Od ksi^žki pisanej literarni
Gyrylskiemi lub glagolickiemi i t. d.

Slabe to polskie tlumaczenie slabego oryginalu nie zasluguje na oglo-
szenie.

IV. Neliring.

Kollarova vzajemnost slovanska. 1 )

Napsal Dr. M. Murko.

Vznešenym manifestem ke všem Slovanum byla Kollarova »Slavy Dcera«,
aby byli »celek a ne drobtove«, 2 ) ale slyšeti jej molili s malymi vyjimkami
preče jen Češi a Slovaci. Na jine Slovany učinkoval Kollar osobne v Pesti,
nejvice na Chorvata Ljudevita Gaje, vzkrisitele illyrismu, ktery chtel spojiti
pod jmenem Illyru všechny Jihoslovany, a na nektere Srby. Všeobecne stal
se pak Kollar znamym u všech Slovanu svym spisem »o literarni vzajem¬
nosti«, protože se sam postaral o jeho preklady a jej vydal take nčmecky.
Duležitost toho pojednanl se ledakdy podcenuje, zvlašte v literature ruske,
ale docela nespravne: jeho vliv na tehdejšl dobu byl ohromny a trva až
podnes; vedle Safarlkovych »Starožitnostl slovanskych« a jeho »Narodopisu«
nic nepomohlo tolik k poznani a sbllženl všech Slovanu, a proto Kollar žije
a žiti bude v jejich vdščne pameti jako tvurce formule »o slovanske vza¬
jemnosti« a apoštol bratrske lasky. Take cizi svet dovedel se nejvice od
neho o slovanskych tužbach a tvoril si ze vzajemnosti strašidlo »panslavismu«.
Z techto pncin bude k oslave Kollarovych zasluh na mlste kratke pojednAnl
o tom, jak povstal Kollaruv spis »o literarni vzajemnosti«, jaky byl jeho
lispech, co se z Kollarovych myšlenek splnilo a co ne, jake se objevily na-
mitky protiv jeho vzajemnosti a jak mame v duchu Kollarove v ni pokračovati.

V basnicke forme Kolldr dal vyraz svym myšlenkam o slovanskč vza¬
jemnosti již v prvych vydanlch j>Slavy Dcery«, 3 ) ale ješte vic ve vyda.nl tretlrn
(r. 1832), obohacenem »Nebeslavskem« (zpev IV.) a »Slavopeklem« (zpčv V.).
»Vyklad ku Slavy Dceri«, ktery byl poprve pripojen take tomu vydanl, pfi-
našel množstvl historickych a narodopisnych materialfl o všech Slovanech,

') Pro nedostatek času a mlsta zflstal tento pflspžvek ndstinem. Dale at se uvdžij
že jej psal Slovinec, jenž z jazykov 3 lch ohledfi nemohl se pouštčti do slohovych okras.

2 ) Sldvy dcera, vyd. Fr. Bačkovsky, zn. III, 10.

3 ) Kolik možnd mdm v svčm pojedndnl ohled take k ni.

202

čerpanych take ze slovanskych prameni!, nejvice polsk^ch. Theoreticky zmmil
se pak Kollar o vzajemnosti poprve r. 1830 v »Rozpravach o jmenach, po-
čatkach i starožitnostech narodu Slavskeho a jeho kmenu«; 1 ) hledani' »libo-
zvučnosti« a »spravnosti« jazyka dovedlo ho již k smelemu slovenčeni a on
vypuzuje v tom »všeslavskem dile« r  a /, aby od neho neodstrašoval jinych
Slovanu temi »svehlavymi, odsterkavymi zvuky« českymi. V oduvodneni toho
nešfastneho a docela nefilologickeho počinani nalezame prvou definici dobre
myšlenky ve všech zakladech. Kollar se obraci proti namitce, že tim česko-
slovenskou reč rusizuje a polonizuje, a povida:

»Chceme-li my Slovane narodni literaturu a vzdelanost miti, tedy musi
mezi nami prestati posavadni osamelost a sobstvi jednotlivych kmenfl a nareči,
na jeji pak misto nastoupiti narodni  vzajemnost (reciprocitas, Gegenseitigkeit),
to jest, takove, ne politicke, ale literni spojeni mezi vsemi čtyrmi hlavnejšimi
kmeny slavskymi, podle nehož by jedenkaždy kmen slavsky pri svem sice
nareči zustal, ale knihy a literaturu jinych slavskych kmenh znal, kupoval
a čital.«

Potom určuje čtyri hlavni nareči slovanska (češke, polske, ruske a srbske)
a pokračuje:

»Jen kdo všecka tato hlavni nareči umi, zasluhuje jmeno vzdelaneho
Slava, a jen ten by pero do ruky brati a spisovatelem byti mel. Takovato,
na všestranne vzajemnosti založena jednota Slavu i možnejši i lepši bude,
nežli snarske universalizovani a nasilne michani všech nareči slavsk^ch v jedno
jedine. Politične mohou a museji byt Slavove (tak jako nekdy Rekove a nyni
Nemci) rozdeleni, než literaturu maji a museji miti jednu, chteji-li duchovne
nejen jak dosavad hliveti ale kvesti a ovoce pro človečenstvo prinašeti takove,
jakove pro tak veliky- narod povinnost jest. Pri teto vzajemnosti muže se
potom hrubost slov jednoho nareči mirniti zjemnelymi slovy druheho nareči;
j eden kmen muže sobe krasy pujčiti ode druheho, a preče bude všecko
naše, t. j. slavske.«

Všecku nejasnost a nesrovnalost Kollarova pojimani literarni vzajemnosti
nachazime ted’ již zde. Kollar pomjišlel potom mnoho o teto veci, 2 ) studoval
k tomu učelu take spisy jinych narodu a r. 1836 vystoupil v »Hronce«, jejiž
svazek I. byl venovan »Pevci Slavy Dcery«, s pojednanim »O  literarne) vza¬
jemnosti mezi kmeny a narečimi slavsk^mi«. 3 ) Tojekostra (vil  paragrafech)
jeho vetšiho a všeobecne znameho nemeckeho  spisu, 4 ) ktery vydal již
r. 1837 »na žadost vice Slovani!«. 5 )

Kollar byl zejmena vytečnyrn propagatorem sve idey a poslal pojednani,
ktere zname z »Hronky«, Polakum, ®) Rusum, Srbum a Chorvatum, aby bylo

') V pozndmce ke slovu tepruv (t. j. teprv) na str. 345—34fi.

2 ) Viz »Ueber die literarische Wechselseitigkeit«, 1837, str. 5.

3 ) Hronka, Podtatranska zdbavnice, dilu I. svazek II. 39—53.

4 ) Ueber die literarische Wechselseitigkeit zwischen den verschiedenen Stammen und
Mundarten der slavischen Nation. Von Johann Kolldr. Pesth 1837. 8°. 132 -|- 2 str. Ja ci-
tuji to vydani, ale beru češke citaty z prekladu J. S. Tomička.

5 ) Tam, str. 13.

“) Viz članek Nehringfiv.

203

preloženo a uverejneno v jich časopisech; však u Polakfi a Rusfi nemžl štestf,
rozhodne proto, ze nerozumeli jeho cestine, ackoliv byla dost poslovenčena.
Možna, že polsky preklad, ktery pochazel z Kollarova okoli, byl sdelan na
žadost prijlmatelovu. Poslani k Rusum dostal P. Koeppen v Petrohrade s listem
ze dne 18. června 1836,*) v kterem cteme: »Fiir den Aufsatz liber die Lite¬
ratur der andern Slawischen Mundarten danke ich Ihnen: um diese, uns allen
so erwunschte, Wechselseitigkeit in der Literatur zu befordern, setzte ich
einige Gedanken zu Papier und schicke sie Ihnen hier beigefugt, fiir irgend
eine gelesene Russische Zeitschrift. Es ist freulich bohmisch-slawisch, allein die
Uebersetzung wird Sie nicht viel kosten.« Opis nebyl psan Kollarem samym,
ne  pochazl z »Hronky«, však jeho odchylky a chyby jsou nepatrne. Zajimave
je jen to, že Kollar z prostredkfi vzajemnosti (§ 10.) vynechal 7. a 8., t. j.
zamen  u knih mezi spisovateli rozličnych kmenu a opuštenl  cizonarodnlch
slov a forem v každem nareči. Jake delikatni pflčiny mel pro vynechanl prvnlho
prostredku, nemohu určiti, však pro druhy mflže se rlci, že si netroufal Rusum
vyčltati jejich cizi slova, a činil tak dobre, protože jeho priklady očag, glaz,
šar  patri k nejobvyklejšlm slovum a aspon glaz  ani cizi slovo nenl.

Poslani k »Ilirum« dostal bezpochyby Chorvat Lj. Gaj a jeho »Danica
Ilirska« prinesla preklad * 2 ) s nekterymi dodatky a zmenami, v kterych Gaj
propaguje svuj illyrismus. 3 ) Jeden dodatek pak pochazl od Kollara sameho:
v § 10. uvadl, jakožto devatjt prostredek vzajemnosti, stejne jak v nemeckem
zpracovanl, jednostejny pravopis  a chvall novoty Gajovy, ktere se take staly
majetkem Chorvatu a Slovincu.

Sv^ pojednanl odevzdal Kollar v Pešti osobne Srbu Tomasi Pavlovi-
čovi, 4 5 ) kteremu primlouval, aby podnikl vydavanl srbskych novin. R. 1835
začal vychazeti »Srbski narodni list« a v čislech 25.—26. prinesi Kollarfiv
članek, kter^ nam zustal však neprlstupn^. Menšl spis o vzajemnosti vyšel
tedy nejdflve srbsky, ale nenl pocbybnosti, že se od jinych poslani mnoho
neruznl.

Tak se aspon na jihu podle Kollarova prani stal hned znamym jeho
menšl spis o vzajemnosti. V Čechach »vyborne toto pojednanl« prinesly
»Kvety« podle »Hronky« »k vetšlmu uvedomenl a potrebnemu rozšlfenl«. )

Avšak jestli mluvlme o Kollarove dlle o vzajemnosti, mysllme vždy na jeho
nemecke zpracovanl z roku 1837, ktere se stalo svštoznamym, vyšlo v druhem
malo zlepšenem vydanl r. 1844 v Lipsku 6 ) a bylo preloženo do ruštiny )

') Prof. V. Jagič sdžlil ndm laskavž oba.

’) Danica Ilirska, 1836, str. 114-116. 117-120, 122-123. Ze byl origindl rukop.sn^,
dokazuje polsky citat na str. 118, odchylny od tekstu v »Hronce« a v rukopisu Koeppenovž.

3 ) Sr v. § 4, 7, 8.

4 ) Viz čldnek Gjorgjevičfiv.

5 ) Kvšty Jana H. Pospišila. Tfeti ročni bčh. 1836. Pfiloha na str. 86—8i, JI 92,

93_94^

6) Kolldr piše již 5. června 1839 W. A. Maciejowskčmu (Slovan sky Sbornik, 1885
str. 79): »U  již žadn^ch ex. Wechselseitigkeit nemam a množi ještž exempl4fe hledaji.«

■)  MocKoncKia BiflOMOCTii 1838, OieaeeTBeH. 3ainicKH 1840, Nro 1.-2. (Pfeklad Srez-
nčvskeho.)

204

dvakrate, do srbštiny J ) a na konec take do češtiny. * 2 ) Zde nebyly rozšfreny
a provedeny jen drfvejšf myšlenky Kollarovy, nybrž on dodal devet novych
paragrafu (§ 9—15, 17 — 18), v kterych se co nejvfce, pokud bylo možna, po¬
stavil na evropske stanovisko. 3 ) Preklad do ruštiny navrhoval sam Šafarfk již
18. června 1897 v listu psanem Pogodinovi: 4 ) »Sorgen Sie doch dafur, dass
es (das Werklein) unverziiglich ins Russische ilbersetzt und gedruckt wird. Da
die Piece deutsch und sehr klein ist, so wird die Sache, hoffe ich, gar keine
Schwierigheiten haben.«

O dojmu toho dila na jine Slovany vypravuji nam nasledujfcf članky.
Upozornuji jen na to, jak byla tato knižka prijata Slovinci. St. Vraz  slibuje
Muršecovi 18. umora 1838 z St. Hradce 5 ) »peknou knihu, ktera v Hradci roz-
proudila všecku slovinskou krev. Když ji prečtete, pujčujte ji co možna nejvfce,
at se vec Božf — Slovanstvo šfrf od Severu na Jih, od Vychodu na Zapad,
kdekoliv bydlf zapomenutf Slovinci. 6 ) Tato kniha je Evangelium slovanske,
kde se čte: když uzrite, ano se tyto veri dejf, vezte, že blizko jest kralov-
stvf Božf. Jestli byste mel zapotrebf vfc exemplarft, pište mne, a oznamte mi
jich počet. Ja jich rozdal již dvacet a chci jich brzy vice objednati.« Koru-
tanec U. Jarnik  piše Vrazovi r. 1838, že je Kollarflv spis »velkolepy a že
jsou mu dukazy nezvratne«. 7 ) Jiny Korutanec, M. Maj ar, ktery potom Jiho-
slovanum navrhoval smešenf všech jihoslovanskych narečf, preje si Kollarovu
knihu, »ktera bude na korutanske knšze vfc učinkovati než kterakoliv jina». 8 )
Styrsky spisovatel A. Krempl  chce tehož roku, ačkoliv byl již dvacet čtyri
roky knezem, provesti »velkou ideu Kollarovu« a prijfma jednostejny illyrsky-
pravopis. 9 )

O hlubokem dojmu na nemecke obecenstvo svedčf nam jeste po nekolika
letech Madar Fr. Pulszky 10 ) a sam soudf takto: Ich vverde ohne Gereiztheit
von dem Werkchen reden, welches durch seinen rednerischen Styl und die
kiihnen glanzenden Ideen, die wir darin finden, zu den aiisgezeichnetsten
Erscheinungen der deutschen Pamphlet-Literatur (!) gehort.«

V prfstupe Kollarova pojednanf čteme: »Zum erstenmale wieder nach
vielen Jahrhunderten betrachten sich die zerstreuten slavischen Stamme als

') Pfeklad Dim. Teodoroviče vyšel v Bčlehradč r. 1845. Podle Pypinovych »Džjin
literatur slovansk^ch« pfinesla »Zastava« jeden pteklad ještč r. 1878.

2 ) O literni vzajemnosti mezi roz]ičnymi kmeny a nafečfmi slovanskdho nirodu. Die
zlepšeneho vyddnf. . . pfeložil Jan Slav. Tomiček. V Praze 1853.

3 ) Ueb. d. Wechsels. 5.

4 ) IhiebMa Kr, M. M. IIorofliniy h 31 , ejiaiwHCKHxr, 3eMenb (hTenia 1879, kh. IV.)

str. 202.

6 ) Džla Stanka Vraza V. 169; sr. 171.

6 ) Muže se take preložit: Slovane.

’) St. Vraz, Izabrane pjesme. S uvodom Franje Markoviča, str. LXXIX.

8 ) Tamže LXXXII.

s ) Tamže LXXXI.

I0 ) Vierteljahrschrift aus und fiir Ungarn. 1843. I. 1. 122. Že byl Pulszky spisovatelem
toho čldnku, vysvitd z pozndmky II. 2. 59.

205

Ein grosses Volk, und ihre verschiedenen Mundarten als Eine Sprache, er-
wachen zum Nationalgefuhl, und sehnen sich nach einem engern Aneinander-
schliessen.«’) To byl omyl. U všech kmenu slovanskych zachovavalo se vždy
vedomi společneho puvodu, velkeho pribuzenstvi a rozširenosti »jazyka slovan-
skeho«, co dokazuj! stari kronikari a pozdejšl spisovatele. 2 ) Take v politi-
ckych stycich mezi Čechami a Polskem, mezi Polskem a Ruskem hrala tato
myšlenka velkou ulohu; jeji jmenem vyzyval take Karel IV. srbskeho čara
Dušana k sjednoceni vychodni a zapadni cirkve, a od Polska očekavali Jiho-
slovane osvobozeni, jako v novejši dobe od Ruska. V literature pak panovala
u veškereho pravoslavneho Slovanstva nejen literarni vzajemnost, nybrž jednota
do našeho stoleti, ačkoliv na konec nebyla štestim techto kmenfi, tak že jen
osvobozeni od ni prineslo do jejich literatur novy život. Mame však take jine
priklady. Vzdelanost a literatura češka mely velky vliv na Polaky a polska
nejen na Belo- a Malorusy, kteri byli pod polskym panstvim, nybrž take na
Rus moskevskou, do ktere do Petra V. prichazely zapadni vlivy pfes Polsko.
Zapadni povesti, často pochazejici z českych originali!, a scholasticke spisy
nebyly do ruštiny ani spravne prekladany, nybrž nejdfiv vštšinou jen trans-
skribovany z latinskeho pisma do cyrillskeho, a na titulech čteme často po-
znamku, že je kniba preložena »s slaveno-polskago na slaveno-rossijskij
jazyk«.

To vedomi se na konec opravdu ztracelo, ale to bylo v souvislosti s veškerym
upadkem slovanskych narodu vubec. Jakmile však prišly nove idey, probudili
se take Slovane a ohliželi se po svych bratrich. »Z n o vuzroz e ni« Slovanu
je resultatem duchovniho a politickeho hnuti Evropy vkonci
minuleho a na začatku nynejšiho stoleti. Kollarovo dilo mšlo
tak velk^ uspech zrovna proto, že uplnš odpovidalo duchu
času a dalo jen velkolepy vyraz myšlenkam a citiim, ktere se
musily objevovati u všech vzdšlanšjšich Slovanu.  Kult narodni
poesie širil se z Anglie, z Francie hlasal Rousseau narodum, aby se vratili
k »prirode«, odtud prišly zasady demokraticke, Napoleonovy vojny budily
svrchovane vlastenectvi u všech narodu, zvlaštč v poniženem a poraženem
Nemecku. Proto nemečti učenci, basnici a politikove idealisovali svou minulost
a narodnost, hledali svflj »Volksthum« a videli svou budoucnost v pangei-
manismš. Nemusili-li jich v tom nasledovati Slovane, kteri byli zvlašte pod
kulturnim vlivem nemeckym? Nejdrive pozorujeme to u Polaku, kteie smutek

') Ueb. d. Wechs. 3. .

,J ) Nejlepe poučujeaž podnes o slovanskč vzdjemnosti v staršichdobdch Riegrbv »Slo vmk
Naučny« Vili. 607—644. Zde u Perwolfa ještč nebylo tčch tendenci, kterč vystupuji
v jeho pozdžjšich pracich. Jeho velkč dilo CaaBaae, uxr, uaaHMHia OTHouiema h  cnaaa
(Bapmaua, T. I. 1886, T. II. 1888, T. III. č. I. 1890) došlo jen do vyličeni slovanske my-
šlenky u zapadnich Slovanfi do konce 18. stoleti. A. N. Pypin, IlaHcaaBHSMr, bi, npo-
inaoMi, n nacToam,eM'Jb, BIscthhk EBponu, 1878, CeHTadpb — AeKadpB. diiTepaTypni,m
jiaHcaaBH 3 M 0 ,, BbcTHHtn, Eupoiibi, 1879, Ih,hb, Abijcti,,  CeHTadpB. Hlavni myš enky o teto
otazce podavd Pypin take ve sv^ch »Dšjinach slovansk^ch literatur« v kap.tule o znovu-
zrozeni (Viz česk* preklad Kottikflv, II. 513-534.). A. Budilovič, Oo^ecaaBflHCKm ubbikt,.
Tomi. II. BapmaBa 1892. Pro ruskji nahled o slovanskč otdzce je dfllezito take dilo a-
nilevskeho, Poccia h EBpona.

206

po ztracene »ojczyzne« učinil nejvic schopnymi pro idealisaci sve narodnosti
a sveho byvaleho statu.

Že se Kollar v Jene,  kde videl vlastenecke hnuti nemecke
mladež  e, stal basnikem »Slavy Dcery«, je znamo, ale zapomina se, že byla
Jena take vysokou školou nemecke idealisticke filosofie.  Zde ku
konci minuleho a na začatku nynejšiho stoleti' učili Fichte, Schelling a Hegel,
což nezfistalo bez nasledki! na jejich okoli a nastupce. Kollar sam vypravuje,
že nejsilneji učinkovali na jeho ducha dejepisec Luden 1 )  (byl professorem
filosofie od r. 1806 a od roku 1810 profesorem dejepisu), zakladatel povestne
Naturphilosophie Oken,  jeden »z nejhlubšich zpytateluv prirody a z nejvetšich
mužuv našeho veku«, 2 ) a filosof J. Fr. Fries, 3 ) u ktereho poslouchal filoso-
ficka čteni a aesthetiku, »co duchu memu — povida sam — potom velice
vhod prišlo. Fries urovnal a smifil me mudrcke nahledy, ktere se dlouho
chvely mezi Okenskym  materialismem, Schell ingovskym a Fichtov-
s k y m idealismem a Kantovskem  suchym materialismem (čti: rationalis-
mem). Jeho hlavni cil a snažnost, kteraž se mu i vybornč zdafila, byla: nabo-
ženstvf, mravnost a krasoumu jednou vidou spojiti, totiž vidou krasy duše«.

Filosofickymi otazkami zabyval se ted’ Kollar dost, ačkoliv nenabyl samo-
statnych a celkovych nahledfi. Fries byl opponentem Kantovem a zakladatelem
»filosoficke anthropologie« 4 ) a podle neho začina Kollar paragraf (13.), kde
mluvi o »duležitosti teto vzajemnosti pro Slovanu velike ustanoven!, jež jim
beh času a rada naroduv ustanovily«, takto: »Das Leben der Menschheit ist
Entvvicklung der Vernunft oder Entfaltung der inneren Welt im Menschen.
Volker sind Formen, in denen sich die Menschheit entwickelt und gestaltet.«
Hlavni duležitost pro Kollara mel Fries však tim, že byl aesthetickyrn
rationalistou. 5 ) Oken rozvinoval Schellingovy genialni aprioristicke konstrukce
prirody a ty se Kollarovi velmi libily, ačkoliv »pri tom i mnoho poesie a
fantasie bylo«. 6 ) Docela podle toho bylo take jeho Všeslovanstvo, podobne
vymyšlenemu slovanstvi jeho Miny, 7 j plodem nejen basnicke, nybrž take filo¬
soficke fantasie. V dobe všelijakych prirodofilosofickych srovnani nachazime
zejmena take u neho podobne nejasne pokusy: Die slavische Nation strebt
wieder in ihre urspriingliche Einheit zuriick, wie die zur Blume und Frucht
entwickelte Pflanze zu ihrem Keim und Kern. 8 ) Jinde pak pravi o vyznamu
vzajemnosti pro společnou narodni literaturu: »die Wechselseitigkeit selbst
ist darin nicht eine Blume, sondern die Blumengottin, welche die verschiedenen
Blurnen saet, pflanzt, pflegt, begiesst und beschiitzt, und ihren Kelchstaub zu

') Spisy (v Praze 1862) IV. 243—44.

2 )  Tam 245.

3 ) Tam 246—247. Duležite bylo take to, že Fries byl potomkem a ctitelem českjich
bratil, již take pusobili na Kollarovy nazory. Sr. zn. IV. 125.

*; Fr. Ueberweg, Grundriss der Geschichte der Philosophie, III. 289, 290, K. Fischer,
Geschichte der neueren Philosophie, 2. Aufl. 5. 104—105, 108.

5 ) Uebervveg, o. c. 290.

6 ) Spisy IV. 245. U neho poslouchal botaniku, jak vypravuje na str. 267.

7 ) V. Zn. I. 96, 113, II. 29, 31.

8 ) Ueb. d. Wechs. 4. Ponechavam citat v originalu, aby pfeklad nebyl vinen ne¬
jasnosti.

207

neuen herrlichen Mischungen ordnet.« 1 ) A na jinem miste: »Die eleganteste
unter den slavischen Mundarten, wenn sie dieses sein und bleiben will, muss
sich, wie die Blume, von ihrem Urstamme nicht entfernen, sonst verkiimmert
und verwelkt sie.« 2 ) Timto srovnanim definuje jednou velmi pekne svou vza¬
jemnost : »Slovansky narod a literatura budtež rovny stromu, jenž se ve čtyri
velike vetve deli, každa vetev kvete a vlastni nese ovoce, každa se dotyka
a objima vzajemne svymi haluzemi a listy vetve druhe, a všecky jsou vkore-
neny preče jen v jednom prakmeni a vespolek jen jednu korunu čini: žadna
z nich nesmi uschnouti neb se ulomiti, nebof tim by cely strom stal se ne-li
rezovym a červotočiv^m, preče tuze zohyzdenjim.« 3 ) A společna slovanska
literatura ma byti »ve svetle vzajemnosti skvouci se diamant, jenž mnoho
paprskuv a jen jedno ohnisko ma, soustfedeny jeho lesk klenotni bude všemi
barvami hrati. 4 ) Vsak jeste vetši vahu ma to, že u nikoho nebyly tak svazany
umelecka a vedecka činnost jak u Schellinga: take jeho idealismus byl
aesthetick^,  i tim on nejvice pusobil na romantickou školu nemeckou,
pod kterež vlivem byl take basnik »Slavy Dcery«. 5 )

Nebudeme se ted’ diviti, že take Kollarfiv panslavismus  byljen —
aesthetickjh  Literarni vzajemnost nezaleži »v nejakem basnivem universali-
sovaniu všech nareči slavskych v jednu hlavniu reč a spisovnu mluvu, jako
sa nekterym o tom snivati počalo«; 6 ) Kollarovi se jednalo jen o »čistotu slo-
vanstvi« každeho nareči, i nejmocnejšiho, t. j. ruskeho, 7 ) o jejich zdokonaleni,
čiste slovanskou tvarnost, odloži-li cizi prvky a budou-li se obohacovati
z opravdu slovanskych pramenflv. 8 ) V politickem ohledu pak byla vzajemnost
zajistč »ticha nevinna ovečka«, ktera »svetskym vrchnostem a zemepanflm
neni nebezpečna.. . se stavem včci, jakež se jevi, spokojena jsouc«. 9 ) Kolldr
ani nesouhlasi s »nemeckym« (slovinskym!) spisovatelem Ant Linhartem,
ktery ve sve Geschichte Krains  tvrdil, že »Rakousko vlastne tež tak
jako Rusko slovanskem statem by se naz^vati musilo«, 10 ) a očekava od vza¬
jemnosti docela jiny politicky prospšch, nežli ji byl potom podkladan: »nebof
vzajemnosti prestane touha po spojeni s druh^mi Slovany, neb se aspon
velmi zeslabi«. 11 ) Idealem Kolldrovym byla jen literarni republika, kde se
navzdor rozličnosti žadny tyran netrpi«. 12 ) V »Slavy Dceri« byl preče ještš
bojovnejšim, kde aspon z nekterych sonetu — jestli pomijime znelky proti

') Ueb. d. Wechs. 7.

2 ) Tam 41.

3 ) Tam 49.

4 ) Tam 46.

E ) Od romantika dostal Kollar podnžt k ndsledovdni Petrarky a Danta v »bI4vy
Dcefi« a jeji kytici, znžlku, »die gewohnliche Form der romantischen Decrete« (Haym,
Die romantische Schule, 633).

6 ) Hronka 41, Ueb. d. Wechs. 10.

’) Ueb. d. Wechs. 41.

8 ) Tam 95.

9 ) Tam 7.

,0 ) Tam 8.

") Tam 98.

> 2 ) Tam 49.

308

nemeckym a mad’arskym odpfircfim — znela dost silne politicka nota. 1 ) Tak
chtel by na pr. ze všech slovanskych kmenfi ulit »jednu sochu« 2 ) a

»Pred tou modlou klekati by mohla
Evropa.«

Jinde ho boli večne »otroctvi« Slovanu 3 ) a slzi:

»Kolikrate mysli'm o tom našem
Narodu a jeho velkosti,

Ale na zlomky a drobnosti
Rozervane zhoubnym satanašem,

Pod knižetem, carem, krdlem, bašem
Žijicim co kaluž v temnosti . . .« 4 )

Jen zdanlive si odporuje Kollar v §. 9., kde lasku k vlasti podrizuje
lasce k narodu a na konec vola: »Všichni Slovane maji jenom jednu vlast.« 5 )
Kollar se vsak obraci proti jednostrannemu vlastenectvi starovekych narodu
a vfibec mysli, že jest »laska k vlasti... slep^ prirody pud: laska k narodu
a narodnosti jest vice plodem rozumu a vzdelanosti«. 6 ) Mame zde v duchu
romantiky prehanene zbožnovani narodnosti, »mravfi, reči a mysli svonrjch«. 7 )
Pojmy »Volksthum«, »Volksgenius« a »Nationalgeist« opakuji se v pojednani
nekolikrat. V romantice byl hlavni pramen hledani »slovanstvi«, »slovanskeho
charakteru«, odtud pochazi zaliba v nejstaršich dejinach, v mythologii, v sta¬
rem pravu, v srovnavacim jazykozpyte, v mluve lidove a v narodni poesii
u Kollara a vfibec u všech slovanskych učencu a basnikfi z jeho doby. Kollar
sice neni proti studovani reck^ch, rimskych neb kierychkoli cizich vzoru, ale
chceme-li byti Slovany, »musif se literatura a poesie u nas zvlašte utvariti
a čiste slovansky vzdelati«. 8 )

Uzkym narodovcem se Kollar preče nestal, nybrž chtčl vzajemnosti
ušlechtiti lasku k Slovanstvu a Slovany činiti schopnymi k velke uloze, ktera
jim byla určena v dejinach človečenstva. »Povšechneho, čiste lidskeho
smeru  žada nyni čas a dospele človečenstvo; velikou tuto ulohu rozreši

■) Denunciace proti Kollarovi, že vola Rusy, aby spojili Slovanstvo atd., objevila se
nejdHv v časopisu Malterovž v Aaravč. (V. dopis Jungrr.annflv ze dne 1. dubna 1832, v Ča¬
sopisu Česk. Museum 1880, 205.) Jine vynžlezce panslavismu nam pfipomma v zn. V. 111.

2 ) Zn. III. 7.

’) Zn. III. 60.

4 ) Zn. III 61.

r ’) Ueb. d. Wechs. 37. Zn. II. 139: Vlast je naše: Všeslavia!

6 ) Ueb. d. Wechs. 34. Srv. take zn II. 124:

Nepripisuj svate jmeno vlasti

kraji tomu, v kterem bydlime,
pravou vlast jen v srdci nosime . . .

7 ) Srv. tuže znčlku.

8 ) Ueb. d. Wechs. 52.

209

ale tež jen veliky, mladistvy, ve starych formach neztrnuly narod, jako jest
prave slovansky\«*)

Kollar nebyl spokojen se souvekou vzdelanosti: stežuje si na »prevzdelanost
čili presycenost, predraždenost a z toho vznikle zmalatneni ducha a ochabnuti'
citu« * 2 ) zvlašte na romantickou hudbu, na »satansky fehot« poesie Byrona, 3 )
ktera byla preče vzorem pro nejvetši slovanske basniky Mickiewicze, Puškina
i Lermontova, a vubec sympaticka Slovanum, dveh tiči m po svobode, odsuzuje
nejnovejši nemeckou filosofii, zvlašte Heglovu, 4 ) neni spokojen take s Schille-
rovymi »Loupežmky« a Goetheovym Wertherem, kteri jsou take »povahy
byronovske«, a mrzi' ho již docela nejnovejši' literatura a basnictvi' evropskych
narodu, ktere »utonuly dokonce v potope politicke«. Jednlni slovem: ostry
a pri'kry kontrast mezi starym klassickjim a novym romantick^m
svetem, 5 )  mezi antickym a modernim časem  maji smiliti a vyrovnati
Slovane, oba oddelene živly vzdelanosti v narodni svuj život prijati, a dalšim
jich vdelavanim pro človečenstvo novou dobu založiti, 6 )  jich »k lidskosti
povyšiti (zur Humanitat potenziren)«. 7 ) Tato božskou Prozretelnosti, ktera
sobe odporovati nemfiže, velkemu narodu určena velka a vznešena uloha je
sice težka, ale Slovane ji musi razumeti a spojiti sve sily, aby je lispššne
a cestne vyplnili.

Kollar tedy žadal od Slovanfi, aby dovedli v harmonii antiku, moderni
romantiku a humanitu. Takove synthese byly vubec v mode. Tak tvoril
Kollaruv učitel filosofie »krasu duše«. Schelling (ale teprv v Berlinš po r. 1841)
chytil se Fichteovy charakteristiky epoch krestanstvi a hledal prave nabo-
ženstvi v synthesi všech naboženstvi: po cfrkvi Petrove (katolicismu) prišla
Pavlova (reformace) a nasledovati ma Janova. 8 ) Kollar se však naboženske
otazky netyka, byl vždycky tolerantnim, 9 ) ale zajimava je poznamka: »Cirkev
recka snad se mezi obema (t. j. katolickou a protestantskou) vznaši«. 10 ) Znamo
je, že Peter Kirejevskij a s nim rušti slavjanofile vubec, operujice s methodou
a pojmy Schellingovymi a Heglovimi, hledali prave krestanstvi a spasu nejen
Slovanstva, nybrž i človečenstva v pravoslavi. 11 * )

Svuj ideal humanity  nalezal Kollar u sveho hlavniho učitele —
Herdera.  Tomu veleduchu nemeckemu patri v dejinach slovanskeho znovu-

‘) Ueb. d. VVechs. 66. Myšlenky na str. 85 jsou vyraženy v zn. II. 142:
my, co jim dokazali, zname,
než to skryto prede jinymi,
co my v knize lidstva byti mame.

2 ) Ueb. d. Wechs. 69.

3 ) Tam 70.

*)  Tam 71, 72.

5 ) Schillerovo »naiv« a »romantisch«.

6 ) Ueb. d. Wechs. 77.

’) Tam 82.

8 ) Ueberweg o. c. 330. Masaryk, Slovanske studie I 97.

9 ) Sr. Zn. II. 99: naš je Hus i Nepomuk i Cyrill. V zn. IV. 8 a 9 nachlzi se jako
bratri a sestry slovanšti svati a svžtice všech kmenfi.

10 ) Ueb. d. Wechs. 77. Anm.

“) Srv. Masaryk o. c.

Jan Kollir. 14

210

zrozern' jedno z nejčestnejšich mist: on vzal prvy do sve sbirky narodnich
pisni take nektere slovanske a vzbudil pozornost a lasku k tomu od vzde-
lancu zapomenutemu aneb opovrhovanemu pramenu prave poesie, ktery mel
ohromnou duležitost pro Slovany, ponevadž vetšinou nemeli stareho umele-
ckeho basnictvi'; ale jeste vice se nam zavdečil kratkou a znamenitou IV. kapi-
tolou poslednl knihy svjich »Ideen zur Philosophie der Geschichte der Mensch-
heit (IV. Theil, Riga und Leipzig), kde nachazime onu charakteristiku Slovani!
a jejich dejin, ktera se stala kanonem všech slovanskych vlastencu, a proroctvi
o jejich lepši budoucnosti. ’) Kollar sam nam to priponama (Zn. I. 64):

Kant a Wieland nema narodnosti,

Klopstock nčmvm, Schiller studenvm
jest k nam, ne ty, knčže človečnosti;
tys byl prvym Sldvdv, na vzdor zvyku,
obrancem a chvdlcem vznešenvm,
začež prijmi od nich čest a dfku!

Z Herderovy charakteristiky Slovanstva  je zbasnena každa
veta  v »Slavy Dceri«. K vutli svemu filosofickemu systemu oblibil si Herder
naš »narod holubiči«, 2 ) jehož »Mars nelibal«, kteryž zaujal »jenom pravotne
mista prazdna, opuštena, volna«, byl v rolnictvi »vždy pro Evropu mistrem«, mel

»Všude zpžv a vlidne obyčeje,
stoly veždy plne hostinstvi«,

založil Hansu, kterou »nededil syn za otcem«, musil staviti hrady na »slav-
janske pude proti Slavum«, a bojoval jen proti ziskuchtivym širitelum kresfanstvi. 3 )

Tu sentimentalne idealni charakteristiku 4 ) opatril Kollar ve »Vjddade«
rozmanitym vedeckym materialem a provedl ji dale již drive ve dvou kaza-
nich  »Dobre vlastnosti narodu slovanskeho« (v Pesti 1822), odkud ji vzal
mlady — Šafarik skoro doslovne (cely § 5) do sve »Geschichte der slavischen

') M. M. CoStcTiaHCKiii, Vaenia o nanioHajiBHiiiKi) oeo6eHHOCTHxi> xapaKTepa n ropii-
^avecKaro fitira ^peBHiixi> CaaBHHi), p. 10—17. Srv. mou recensi v »Archiv f. slav. Phi-
lologie« XVI. sv. 1.

2 ) Zn. II. 20, III. 62. Ten v^raz našel Kollar však už u Komenskeho, v. Vvklad
k zn. II. 20.

3 ) Viz znšlky II. 21, 43, 40, 41, 78, 75, 80,81. Včtšina tčcbto myšlenek vyjadfena je
take v »Pfedzpčvč«.

’) Všrili v tu idyllu Herderovu take kritickj' Dobrovsky i Kopitar a rozšifovali ji.
Kopitar, u ktereho podle obyčejneho mezi Čechy nahledu nebylo ani slovanskeho citu,
vola po jej! citovani (Grammatik der slavischen Sprache in Krain, Karnthen u. Steyer-
mark XII): welcher Slawe erkennt sich nicht in diesen Ziigen? Was vermisst dabei der
Philosoph, selbst zum Ideale eines Erdbiirgers als — wissenschaftliche Cultur! Srv.
Kollarovu zn. II. 140:

Všecko mame, vžrte, moji draži
spoluvlastenci a pfatele,

svornost jen a osvčta nam schazi!

\

211

Sprache und Literatur nach allen Mundarten« (r. 1826) ') a potom theoreticky
take do »Slovanskych starožitnosti«, čimž se razširila jeste vic u všech Slo¬
vanu. Rozumi se samo sebou, že Kollar ma Herderovu charakteristiku
Slovanstva i v pojednani o »literarni vzajemnosti« ! )as  nim di: »Ježto jinak
mysliti nelze, než že v Evrope zakonodarstvi a politika na miste bojovneho
ducha porad vice tiche pilnosti a pokojnemu obchodu naroduv mezi sebou
napomahati musejf a budou, tof i slovanšti narodove z dlouheho snu sveho
se osvežice, budou krasnych krajin svych od more adriatickeho k horam kar¬
patskem, od Donu k Mulde, co sveho statku poživati.« * 2 3 ) Slovane jsou prave
pro svou ulohu dobre pripraveni, ponevadž »lahodna mysl, vlastnictvi detskych,
mnohonasobne zkoušenjich naroduv, jest nejjistejši znamka praveho lidstvi«.
Tato humanita pak byla Herderovi čilem pokroku človečenstva

Vubec na Kollarfiv nazor o svete pusobila jeste vic nežli jenenska filo-
sofie Herderova universalnost  a take podle neho uči: Mezi čtyrmi
stenami nemuže človek, mezi hranicemi zeme nemuže kmen sveho vychovani
dosici. Lidmi a narody, v nejkrasnejšim slova smyslu, stavame se teprve
nahledem v celek človečenstva, bez nehož jednotlivi lide jenom detmi, naro¬
dove a kmenove jenom barbary zflstavaji 4 ) Pro Kollara ma velkou dule-
žitost take to, že již Herder obohacoval nemeckou spisovnou reč z nareči
a ze starych spisovatelfi, davaje ji tim zvlaštni raz. 5 )

Takove byly hlavnejši cizi zaklady, 6 ) podle kterych se složily Kollarovy
myšlenky o vzajemnosti Herder a nemecka romantika se souvekou filosofii
daly pomucky, kterymi Kollar potrebu vzajemnosti v prospech nejen Slovan¬
stva nybrž i človečenstva skvele oduvodnoval. Stejne vlivy učinkovaly takč
na slovanske učence a v la stene  e, kteri pracovali ve smyslu vzajemnosti
již pred Kollarem. Predevšim Dobrovsky.  Oteč slavistiky sice nebyl roman-
tikem — tak na pf. docela nerozumel nadšenemu ocenovani srbskych narod-
nich pisni u Slovanu a Nemcfl — nybrž pochazel ješte z doby francouzske
a josefinske osvicenosti a encyklopaedickych i archaeologickych studii, ale
Herderovu charakteristiku Slovanstva širil take on, v sv^ch vedeckych pracich
mel ohled na dejiny, jazykozpyt a narodopis všech kmenu slovanskych,
cestoval s vedeckymi a slovanskimi zajmy po Rusku a Polsku, a jeho Slavin
byl »poselstvim z Čech ke všem slovanskim narodflm« a ne mene jeho
Slovanka.

Romantikem, ačkoliv velmi kritickim, byl již Slovinec Kopitar,  ktery mel
styky s bratry Schlegly a psaval do videnskych romantickych literdrnich

') Viz Sobčstianskij o. c. 225—235. Doddvame, jak ŠafaHk Kolldrovi džkoval: Vaše
dvoji kazani je dar a poklad, za nžjž Vam dosti dškovati nemohu. Všecko to z srdce
a z duše mi psano (ČČM. 1873, 129).

2 ) Sr. zvlaštš §. 12, Ueb. d. Wechs. 52 — 60.

3 ) Ueb. d. Wechs. 87.

4 ) Ueb. d. Wechs. 48.

s ) Paul, Grundriss der germanischen Philologie, I. 1. 47.

6 ) Podotknouti musime ještč, že Schloezer (zvlaštč jeho Nestor) byl v dobč znovu-
zrozeni velmi ctšni učenec, ktery se vždycky cituje, když se mluvi o rozšifenosti slo-
vanskych ndrodfl.

212

organu a chtel udelati z »Wiener Jahrbucher filr Literatur«, jejichž redaktorem
byl sam nejaky čas, organ zapadnich slavistu. Kopitar šel ve svych »Phantasien
eines Slaven« *) dale Kollara, snival v dobš, kdy Rakousko nemelo ani ne-
mecke akadeinie, již o zrizeni »slavische Central-Akademie«, * 2 ) »Academie
slave«, »Societe slave«, 3 ) ktere by byly podrizeny jine již existujici a budoud
jako filialky, a navrhoval již Dobrovskemu vydavam' slovanske encyklopaedie, 4 )
jakež ješte posud nemarne, vyjma zaslužne članky o Slovanstve v »Slovniku
Naučnem«. Kopitar byl zvlašte velikym ctitelem narodnich reči' a poesie, on
opravdu stvoril Srbum Vuka Karadžiče, ktery byl Kollarovi take vzorem
vzajemnosti, 5 6 ) a od nehož Kollar vzal myšlenku, že mužeme Slovane psati
sva nareči podle prikladu starych Reku, ale jednotvarnou abecedou a bez
tuctu rflznych pravopisu. 8 ) Proti predsudkftm, že »každy kmen sve nareči za
nejbohatši a nejslovanštšjši ma», 7 ) obracel se take již Kopitar: Lasst uns doch,
Briider, die ohnehin durch unsere weite Verbreitung genug erschwerte Com-
munication nicht noch mehr erschweren! Lernet einander besser kennen, gewiss,
ihr werdet taglich neue Vorztige an einander entdecken! 8 )

Dale jak na mladeho Šafarika, pusobili take na Kollara zvlašte Polaci, 9 )
u kterych se mezi Slovany nejdriv objevil vlastenecky smer ve vedeckych na-
zorech o polskem narode i o Slovanecb vfibec v duchu romantickem: 10 ) ro-
mantycznošč a narodovvošč byly jim identicke veci. S Maciejovvskjrm,
ktery dokazoval samobytnost slovanskeho prava v zakonodarstvi slovanskem,
byl v stycich, a vzornymi stoupenci vzajemnosti, již se učili zvlašte češtine,
byli mu krome neho Kucharski, varšavsky slavista, od ktereho očekaval
marne cestopis po slovanskych zemich, 1 ') Rosciszewski, velmi zasloužily pro
vzajemnost česko-polskou, a Medynski. Mimo to vidime, že znal hr. Pia te ra,
ktery si již r. 1825 stežoval, že »Sfawianie nie tylko obcym narodom malo
sa znani, ale miedzy soba nawet w grubey nievviadomošci jedni o drugich zo-
staja«, 12 ) basnika Woronicze, ktery mu dal motto k »Rozpravam o jmčnach«, 13 )
Chodakowskeho dilo »O Slowianczyznie« (W Krakowie, 1835), v kterem

') Tištžne ve »Vaterlandische Blatter« III. r. 1810, ve »Wiener Allg. Literaturzeitung«
r. 1813, nyni v »Kleinere Schriften“, herausg. von. Fr. Miklosich, p. 61—70.

*) KI. Schriften 71.

а ) IIiiCbMa 3,o6poBCKaro n Konmapa 63, 91, 107, 135, 141, 157, 172, 178, 181.

4 ) Tam 24, 30, 41, 66, 168, 182.

б ) Ueb. d. Wechs. 26.

6 ) Kleinere Schr. G9.

7 ) Ueb. d. Wechs. 115. Sr. vfibec cely § 18.

8 ) Uplny ten citdt byl vzat do »V^kladu« k zn. II. 141. V fieskd literatufe byl by již
na čase spravedlivy članek o Kopitaru.

“) Sr. mou recensi na knihu Sobčstianskeho.

'°)  Jak se libily prače polsk^ch učencfi Rušim, zvldštš kroužku Rumjanceva, viz
v Kočubinskeho H;ma.ir>iu,ie roflbi pyccKaro e.raiiHHOBt/pkHiii 145—147.

“)' Hronka I. 2. 50.

12 ) To misto z »Opisu wschodniey czešci Europy« cituje Kollar v »Rozpravach o jme-
nach« a t. d. po prve definici vzdjemnosti.

13 ) Slawo! stare božyszcze Slawianskiego rodu,

Rozšwieč zamierzchle dzieje polnocy i wschodu 1

Woronicz, Wstep do Lechiady.

213

byly již r. 1819 proneseny žaloby petrohradskych slavistu, »že se mezi nimi
a Polaky porad ješte naleza hradba stare nedfivery, mlčelivosti, slovem severni'
noc«, 1 ) K. Brodzinskeho, basniku »Slavy Dcery« velmi podobneho, idyl-
lickeho a elegickeho prostredkovatele mezi polskymi klassiky a romantiky, 2 )
vlasteneckeho dejepisce Surovvieckeho, Rakowieckeho, ktery mluvil prvy
o »narodnim duchu« v slovanskem prave, Niemcewicze 3 ) a j.

Z ruskych slavistu mel styky sKoeppenem, ktery se stal znam^m svou
cestou k zapadnim Slovanum a kratkem vydavanim slavistickeho časopisu
»Bibliografičeskie Listy«, 4 ) potom s Pogodinem, a vedel take o ministru
Siškovu, kterji chtel zariditi slovanskou knihovnu v Petrohrade a založiti
stolice slavistiky na ruskych universitach a k tem učelfim prostfednictvim
Koeppena do Ruska pozvati Hanku, Safarika, Palackeho a potom na jeho
miste Celakovskeho, 5 ) a o mecenaši Rumjancovu. Spojeni se Srby a Chor-
vaty usnadnoval mu pobyt v Pesti.

Neni zapotrebi o tom mluviti, kolik pusobili na Kollarovy myšlenky o vza¬
jemnosti Jungmann, 6 ) Palacky, 7 ) Hanka, Celakovsky a zvlaštč Safafik.
V jeho »Geschichte der slavischen Literatur« spatfili se Slovane »jako ve ve¬
likem zrcadle s nadšenim, podivenim a jasnym vedomim poprve v sou-
stavnim poradku a verejne pred celou Evropou co jeden narod«, a
od neho pochazi take srovnani slovanskych narodfl s pribuznymi a pokrev-
niky — oudy jedne rodiny trebas v daleke rozloučenosti žijicimi a vzajemne
se milujicimi 8 ) Naramne bohata byla korespondence mezi Kollarem a Safa-
rikem. 9 ) Mnoha mista Safarikovych listu psanych Kollarovi pripominaji nam
prani vyjadrena v pojednani o vzajemnosti. Novosadsky učenec si často ste-
žuje, jak nesnadno jest dostati ruske a polske knihy, očekava dychtive »suhlasnu
grammatiku všeslovensku, t. j. grammatiky všech desatero slovenskych nafeči
podle jednoho sustavu«, 10 * ) kterou by mohl napsati Herkel, po druhe byl by
spokojen již se »srovnavajici grammatikou aspon tfi hlavnejšich nafeči«,“j a
jednou vola jako potom Kollar: 12 ) Pokud Srb mysli, že mu Turek bližši pfitel
než Čech, Polak neb Slovenec; pokud Cech, Slovenec atd. sveho Nemce si
chvali a za bratra ma, a Srbem, Bulgarem etc. pohrda, jeho znevažuje a utika

‘) Ueb. d. Wechs. BI.

2 ) Ueb. d. Wechs. 100. Sr. zn. IV. 27:

Romantickou jsem i antickou
stranku včncem smiflivosti ctila.

3 ) Viz Vyklad. Z Rakowieckeho mSl již v »Rozpravach o jmenach« pro slovanskou
romantiku charakteristickji citdt (na str. 851): Historya dawnych Slowian dopoty nie
bedzie dostatecznie wyjašniona, dopokad Slowianie, podobnie jak inne narody,
nieposwieca sie badaniom historicznym

*) Sr. Kočubinskij o. c. 204—205.

5 ) Kočubinskij o. c. 237—324.

6 ) Viz jeho ]isty Kollarovi psane v Časopisu českeho Museum r. 18S0.

7 ) Listy, tam r. 1879.

8 ) Sr. Ueb. Wechs. 24-25.

9 ) Listy Šafafikovy do r. 1828 (proč ne pozdčjši?) jsou tištžny v ČČM. r. 1873—75.

">) ČČM. 1874, 67.

>■) ČČM. 1874, 297.

12 ) Ueb. d. Wechs. 29.

214

jako Turka anebo psohlavca — až potud na všeobecmi abecedu slovenski!
mysliti nelze. 1 ) Pripomenouti take sluši, že byla oda »Slavjan« 2 ) zbasnena
»podle prostomluvy Ant Marka« a že posledni čast (začmaje od verše: O ja
nejsem z poetu tšch omrzlych) byla tištena na konci pojednanl již v »Hronce«
a potom v nemeckem zpracovanl preložena. Ze by Kollar napsal svou roz-
pravu na zaklade Markova članečku »Slovan«, vyšleho v »Jindy a Nynl«
r. 1833, jak tvrdl Bačkovskjh 3 ) zamlta se již tim, že Kollarovy »touhy a my-
šlenky vseslovanske« byly již r. 1830 hotovy.

Nejvlce podnetu k svemu pojfenanl vzajemnosti dostal Kollar vsak od
svych slovensk^ch krajanu, co sam vytečne objasnuje: »Kdo už neco
ma, uspokojuje se tim, co ma, aniž mysll na to, by se rozširil: kdo vsak nic
nema, chce mnoho, chce všecko miti. Tatranštl Slovaci nemeli posud skoro
nic v literature vlastnlho: protož byli i prvnl, jižto svyuh rukou k objatl
všech Slovanu pozdvihovali. Narečl jejich jest v mluvnickem a zemepisnem
ohledu stredem všech slovanskych narečl: nebof Tatry jsou a zustanou ko-
lebkou všech Slovanuv. 4 ) Protož mezi Slovaky v Uhrlch vznikla myšlenka
vzajemnosti ne-li nejdrlv, aspon nejživeji, jakož i nejrychleji a nejhloubeji byla
rozšlrena.« 5 ) Take narodni povaha Slovaki!, jejich passivita, ješte vetšl nežli
u jinych kmenu, mela vliv na Kollara; proto se mu musila zvlašte zallbiti
Herderova theorie o »holubičl« povaze slovanske, 6 ) ktera je mela činiti schop-
nymi pro velky ukol v dejinach človečenstva. Naboženska snašelivost, tak
duležita pro vzajemnost, byla stejne dedictvlm jeho Slovenska. Jen u Slovaku
mohlo take vzniknouti takove podcenovanl lasky k vlasti, nejen k politicke,
nybrž take k rodnemu kraji, jakym trochu prekvapuje Kollar.

Jakym smerem vubec se ublraly vseslovanske touhy Slovaku, svedčl nam
stlžnost J. Chmelenskeho pri zprave o pešt.-budlnskem almanachu »Zora« • 7 )
»Kamž ty pany jejich kosmopolitismus, jejich všeslovanstvo vede a za-
vadl.« Obraceje se proti »kollarismiim« napomina: »Nezapomlnejte, ... že
jazyk slovansky, rozdeleny v reč českou, ruskou, polskou a ilirskou, nikdy
již v jeden jazyk, tak nazvany všeslovansky jazyk, se vice nespojl.«

Kollar tedy v svem pojednanl o vzajemnosti jen soustredil
a zpracoval myšlenky, city a potreby, ktere byly pred nlm a za
jeho doby pronašeny v literature, v listech, v osobnlch styclch,
aneb se mohly abstrahovati z činnosti souvekych slavistu. Nove
byly jenom dve veci. Poprve jmeno »literarni vzajemnost«, 8 )
kter^m označil Kollar pomery, jake mezi Slovany již existova!y a mšly ješte

') ČČM. 1874, 297.

2 ) Spisy I. 399—402.

3 ) Džjiny českeho plsemnictvl 522—523.

4 ) Naivnž samolibe myžlenky, rozšlfene na Slovensku pfed Kollarem a po nžra. Viz
Vlčkovy Dejiny literatury slovenskej, na pf. na str. 15, 55, 82, 152, 188.

5 ) Ueb. d. Wechs. 24.

6 ) Sr. take zn. III. 5:

Slavsky narod rovn^m se mi zddva
pokojndmu  b^ti potoku...

7 ) Časopis Českeho Museum 1836, 214—15.

*) V »Rozpravdch o jmžnach«; ndrodni  vzdjemnost; viz nahofe.

215

vice byti uskutečneny v budoucnosti. Slova vzajem, vzajemne  musila byti
sice již pred Kollarem v spisovne češtinč a v českych a slovenskych narečich
vflbec znatna, 1 ) ale pro slovo vzajemnost  privadi' Jungmann prlklady jen
ze slovnlku Lindeho, jeden Kollaruv (ze zn. III. 108) a A. Markuv. Pri slove
vzajemny ukazuje Jungmann vyslovne na polštinu a Linde nalezi v češkem
materialu, ktery mel pred sebou, jen tato odpovedna slova: promenny, od-
menny, strldni, obapolny. Prlklady Kottovy na vzajemnost  pochazejl take
z pozdejšlch terminologu. Kollar sam povlda o Dobrovskem, že »neznal jeste,
co jest slavska vzajemnost«, 2 ) a o jejlm puvode mluvl: »vzajemnost nem'
novokute  slovo, nyberž v starocfrkevnfm, polskem, ruskem a jinych narečich
od jakživa potrebovano; odpovlda latinskemu reciprocitas,  nemeckemu
Wechselseitigkeit,  Gegenseitigkeit.« 3 ) Z kontextu ja soudim, že se »v jinych
narečich« vztahuje jen na jihoslovanska; v tom mne potvrzuje dalšl poznamka:
»Ceske slovo obapolnost  nevyjadruje upelne vec, ant slovlčko ,oba‘ toliko
na dve poly  a stranky sa vztahuje, vzajemnost pak mlsto miti muže i mezi
tremi, peti i vice Stranami a narečlmi.« 4 ) Slovak J. Herkel definoval pred
Kollarem »pravjt panslavismus« jako »vzajemnou lasku« (mutuus arnor)
a »literarni jednotu« (Unio in literatura). 5 ) Podle meho nahledu vzal Kollar
slovo vzajemnost z polskeho slovnlku Lindeho, kde se nachazl tlumočenl
Wechselseitigkeit, Erwiederung, reciprocitas, frc. reciprocite, a mnoho prlkladu
z polskych pramenli, z ruske a z jihoslovanskjmh reči; Kollar sobč vybral
z nich staroslovenske a ruske 3aeMHBiH 7  3aHH»iaH) ;  B33HMCTB0BaHie, 6 ) u kterych
je hlavnl vjznam, jak v jihoslovanskt^ch rečech das Leihen,  a tak si to take
Kollar predstavoval: »nehmen und wieder geben, leihen und erstatten.«

Podruhe bylonove zvlaštnl, aestheticko-humanitnl motivovanl
vzajemnosti.  Že nastupuje doba, v ktere budou take Slovane hrati velkou
ulohu, myslilo se již pred Kollarem a zvlašte po nem všeobecne, jen určenl
teto tiIohy nebylo stejne. Dobrovsky ku pr. predstavoval si ji takto: Von den
Slawen muss die neue Erleuchtung der Welt  ausgehen, wenn eigentlich
die Deutschen die ersten Verkundiger der besseren Methoden  werden
mochten. 7 8 ) Ruštl slavjanofilove zase chteli omladiti Evropu sjednocenlm clrkvl
v pravoslavl, potom vubec »greko-slavjanskou« kulturou, odchylnou od vzde-
lanosti »zhnileho« romano-germanskeho zapadu, Polaci katolickym mysticismem
(messianismem), slovanštl a zapadnl sociologove, zvlašte kommunisticky na-
dchnutl, očekavali pak od Slovanu razrešeni socialni otazky s ) a studovali
s nadšenlm jejich domnelou socialni idyllu, jakaž se jim objevovala v ruske
obči (mir) a v jihoslovanske »zadruze«, neznajlce ještč, že podobne instituce

')  Sr. Slovnlk Jungmannflv a Kottflv.

2 ) Hronka 44.

3 ) Hronka 40, Ueb. d. Wechs. 6.

4 ) Hronka 40.

6 ) Ueb. d. Wechs. 88 - 89.

6 ) Ueb. d. Wechs. 6.

7 ) IlHCEMa ^odpoBCKaro h KonHTapa 404.

8 ) Sr. takd v češtinš: Dachovnj' komunismus. Rozprava od Karla Sabmy. \ 1 raze 1 bi.

216

byvaly take u jinycb narodu v starši' dobe. Svou humanitou klestil Kollar
cestu nejvice poslednlm, ale pral si, jak jsme videli, od Slovanu preče jen
omlazovani evropskeho umeni.

Neuplynulo sice tolik času, abychom mohli již povedeti, >co z nas Slavu
bude o sto rokfl«, 1 ) ale preče se mužeme již ohližeti po dokonane ceste
a slušne tvrditi, že všeslovanske touhy basnika  KoMra nebyly tak neprak-
ticke, jak se ledakdy soudl. Podivame-li se na jeho »cesty a pomucky k vza¬
jemnosti«, 2 ) musime sobe riti, že Kollar znamenite určil program slavistu,
ačkoliv on sam byl velmi špatnym linguistou a basnickym badatelem staro-
žitnosti; vštšina jeho prani se take splnila a uskutečneni jinych musi byti jeste
dnes žadouci.

Učitelske stolice a školnf katedry  slovanskjlch jazykfi mame
dnes nejen na všech universitach a duchovnfch akademiich v Rusku, nybrž
take v Rakousku a v Uhrach na všech universitach, ktere Slovane navštevuji'
vedle stolic prislušnych zemskych jazyku, o kterych se take nemuže pred-
našeti bez ohledu na clrkevni staroslovanštinu a na jine slovanske reči. Pro
stolice v Prusku musil již r. 1841 vypracovati program sam Safarlk 3 ) a dnes
se konaji prednašky o slovanskych jazyci'ch a literaturach nejen v Berlinš,
Vratislave a Lipsku, nybrž slavisticke studie maji sve pčstovatele take již ve
Francii, v Anglii a v' jinjich zemfch.

Vedle všech rakouskych stolic nachazejl se take seminare s knihovnami, 4 )
v kterych nejsou jen mluvnice a slovniky, jakož si to pfal Kollar, nybrž take
jina dfla ve všech slovanškych rečech. Take s verejnymi  knihovnami byl by
Kollar spokojen, ačkoliv my dnes nemužeme byti.

Pro srovnavacf mluvnici  všech »nareči« redigoval ve Videnške
akademii hned po jejfm založeni jeste Šafarik program a Kopitarfiv žak
Miklošič napsal dilo rovne pracim J. Grimma a Dieze. Dnes musi vubec každy
slovansky grammatik a etymolog, ktery chce byti skutečne vedeckym, znati
jine slovanske reči a prače o nich, a nemužeme si mysliti badani slovanskych
starožitnosti a take narodni poesie bez srovnavani všech slovanskych — a rozumi
se take cizich — pramenu.

Vimena  literarnich plodu mezi spisovateli rozličnych kinenu konala
a kona sve služby. Cestovarn'  po slovanskjich krajich a navštevovani
bratrskych kmenfl 5 ) neodporoučel Kollar marne a již roku 1836 navrhoval

‘) Zn. III. 110.

2 ) Ueb. d. Wechs. § 19, Hronka § 10.

”) Ten zajimav^ projekt je otištžn v UneiiMa ch Kt M. noro^HHy H3t caaiiaHOKi^r,
3eMeab jako priloha.

4 ) Sr. zn. IV. 77, kde jsou v nebeške »všeslovanske knihovnž« Bandtke, Kopitar
a Hanka.

5 ) Ten prostfedek se upomina jen v »Hronce« na str. 50. Sr. take zn. IV. 112 o »cesti-
telech« s »čilem ndrodn^m«:

... v celim Slavsku putujice,
napomohli onu vzdjemnost,
po niž ty tak toužiš velice.

217

»učene a vzajemne schuzky  slavistov ze všech nareči, každoročne v meste
jineho kmene, na zpusob schuzek nemeckych zpytatelov pnrody«. Jakym
bystrym pozorovatelem toho, co bylo u jinych dobreho, byl preče Kollar!
Teprv r. 1837 nasledovali nemeckych pnrodozpytcu a lekafu take »deutsche
Philologen und Schulmanner«, schuze všelijakych specialistu jsou dnes na
dennim pofadku, jen zastupci tak velke a tak dfiležite vedy, jako jest slavistika,
nedovedli se ješte sejfti a spojiti! Jake pole mame jen v teto jeste pro
vzajemnost!

K prostredkum vzajemnosti počital Kollar dale shirani a vydavani na¬
rod n i ch p i s n i a prislovi,  ktere dalo u všech slovanskych narodfi velko-
lepe resultaty, občerstvovalo umeleckou poesii a obohacovalo literarni jazyky.
Odstranovani cizona r o d n ich slov a forem  a tim podminene pri-
bližovani se k idealu všeslo vanskeho jazyka,  t. j. reči, již by každy
Slovan kterehokoliv kmene snadno rozumel, pfedstavoval si Kollar trochu
naivne, 1 ) jak to delaji všickni puriste, protože zrovna odstranovani 2 ) a často
velmi nerozumne prekladam mezinarodnich slov, zvlašte ve vedecke termino¬
logu, Slovany ješte vic oddalilo, pfijimani jinoslovanskych slov pak se dšlo
často v priliš velke mire 3 ) a bez pfizpfisobeni k duchu a hlaskoslovnim pra-
vidlum domači reči. 4 ) Vsak podle toho jednali Češi, Slovaci, Srbi, Chorvati
a Slovinci, což se musi objasnovati tim, že zapadni Slovane rozuineli rečem,
z kterych si vypujčili vetšinou sva cizi slova, a meli opravdu take pfičiny
k očišteni sveho slovanstvi; jen Polaci a Rusove si ponechali »chaos« 5 ) svjich
»terminologii a technickych vyrazu v umenich a vedach«. Vubec Kollar
takovym »idealem všeslovanskeho jazyku« sam sobe zasadne odporoval, po-
nevadž odsuzoval nasilne smichani slovanskych nareči. 6 ) Podobne »približovani
se« vsak bylo velmi rozširene prani slovanskych vlastencu a ješte dnes nekteri
mysli, že by si Slovane již rozumeli, kdyby se každy kmen vzdal jen jemu
vlastnich slov a forem.

Kollar navrhoval take »jednostejny, filosoficky, v duchu slovanske reči
založeny pravopis,  o nemž by všichni Slovane se meli usnesti, aspon ti,
jižto jednostejn^ch pismen, latinskych a kyrilskych, uživaji«. Tato myšlenka
slyšela se ze všech stran a delaly se všelijake navrhy. Nakonec zvitezil nynčjši
pravopis česky, nejen doma a u Slovaku, nybrž prijali jej ne bez osobniho

‘) Jak nešfastne byly pfiklady z ruštiny, jsem se již zminil; z polštiny chtžl v »Hronce«
vyloučit: sztuka, hufnal, filut, stancia, szereg, lanczucha, v nčmeckem pojednam' pak prvi
tfi slovaaktomu: okazia, honor. »Nšmeckč mezi singuldrem a pluralem rozdilu nečinici
formy« byly mu duše, lavice (jen v »Hronce« str. 51)!

2 ) Zajimav^ priklad je uživam slovansk^ch jmen mžsicfl v češtinž, polštinč a chor-
vatštinč, kde se jedno jmeno ddva rfiznym mžsicfim.

3 ) Kuriozni jsou mnoha ruska slova u Slovakfi na mistš domacich a českych, jakych
napočital Czambel (Prisp6vky k dejinam jazyka slovenskžho) asi 300.

4 ) Z mnohjlch pfikladfl jeden charakteristicky: Slovinci vzali od Čechb »ufadnik«,
zmžnivše je jenom v »uradnik«, a vedle toho podle z^konb slovinčiny maji take ured¬
nika  (redaktora). O českjich a ruskjich slovech v chorvatštinž mame pojednani prof. Ma’
retiče v Radu  jihoslovanske akademie (kn. 108).

5 ) Ueb. d. Wechs. 97.

6 ) Tam 10.

218

pfičinšnl Kollarova take Chorvati a od nich Slovinci. Nove litery obohatily
primerene latinske pismo, čehož nejlepšl dfikaz mame v tom, že se jich uživa
v transskripci všelijakych jazykuv se zvlaštnlmi abecedami a take již v neme-
ckych dialektologickych pradch. Vukovu reformu cyrillice pro srbštinu
ospravedlnovala take myšlenka Kollarova, v jejl duchu byla zamyšlena malo-
ruska fonetika (kulišovka) a pripravuje se reforma bulharskeho pravopisu.

Take hlavnl myšlenka literarni vzajemnosti nezustala marnym slovem.
Prače zapadnlch slavistu stavaly se hned znamymi ruskym a naopak, vzajemna
moralni' a take hmotna podpora za tehdejšlch težkych podmlnek konala velke
služby, a my dnes vime, že mame za epochalnl »Slovanske Starožitnosti« Safarl-
kovy dekovati nejen češkem vlastencum, nybrž take Pogodinovi, ktery ho
v delikatni forme podporoval knihami a penezi. V dopisech slovanskych
učencu a spisovatelu se tenkrat vždycky nachazl rubrika: u nas vyšly ty a
ty knihy, a všude se objevovali dobrovolnl komisionari pro jejich rozširovanl.
Jaky uspech mela tato vzajemnost, vypravuje nam na pr. illyrsky basnlk
St. Vraz: 1 ) sblrka jeho basni »Gusle i tambura«, tištena v Praze r. 1845,
mela vic odberatelu v Cechach nežli v Slavonii, Dalmacii, Srbsku a v Bosne;
take Morava prevyšovala Srbsko a Bosnu. Kollar pak uvadl mezi predplatiteli
»Narodnlch Zpievanek« take Srby, Chorvaty, Slovince a Polaky. V literarnlch
časopisech nachazlme stručne prehledy jinoslovanskych literatur, ktere psavali
take jinoslovanštl spisovatele; tak si na pr. Vraz vyzval mezi spolupracovnlky
do sveho »Kola«, ktere melo byti učenym organem všech Jihoslovanfi, Polaky,
Cechy a Rusy: Zapa, Dubrovskeho, Erbena, Safarlka, Sreznevskeho a j. 2 )
Docela v duchu Kollarovy vzajemnosti bylo r. 1851 v Zahrebe »Matici Illyr-
skou« kyrillskym a latinskym plsmem vydano pozvani do všech slovanskych
vedecko-literarnlch spolku, aby vyslaly do nejakeho slovanskeho mesta, nejlepe
do Varšavy aneb do Belehradu, delegaty k porade, »kako da se razni načini
pisanja kod Slavjana jeden drugomu približe i postavili v duhu prave slo¬
vanske uzajemnosti pravila, po kojih bi se imala slavjanska narječja obrazo-
vati, da se u napredak još više ne razilaze. Ako nam nije sudjeno imati jedan
književni jezik, a ono nam je dužnost, da ugledajuc se u stare Grke nasto-
jimo oko toga, da nam se jezici što više primiču«. 3 ) Z toho sjezdu sešlo
pro prlsne zakročenl Bachovo. 4 )

Mnoho učinkovaly již prlklady. Na zpusob »Matice Srbske« (z r. 1826)
byla založena r. 1831 »Matice Ceska« a tato se stala vzorem pro illyrskou
(potom chorvatskou), haličsko-ruskou, srbskou v Budišlne, slovenskou a slovin-
skou; ruskou navrhoval r. 1857 VI. Lamanskij 5 ) take podle českeho vzoru.
Stejne byly potom vzorem češke spolky sokolskč, zpevacke a dramaticke,
založny, Matice školska a jine podniky k povznesenl a ochrane narodnosti.
Nektere zpevy, pochody a jine komposice rozšlrily se po vsem slovanskem

') Džla II. 142.

2 )  M. Šrepel, 0 Vrazovoj kritici, 3.

3 ) Spomen-knjiga Matice Hrvatske, 27.

4 ) Tam 25.

5 ) 0 pacnpocTpaHeniii snaHifi bt> Pocein, 42—46.

svete 1 ) a aspon ve Vidni dovedou zpevaci každemu slovanskemu rečniku
hned odpovedeti jednou jeho nejmilejšich domacich pisni.

Vzajemnost tedy pusobila take na společensky a verejny život, budila
a zesilovala narodni sebevedomi a pomahala mnoho k duchovnimu a politi-
ckemu znovuzrozeni. Pojimana byla vsak tato vzajemnost vždycky v smysle
Kollarove, aspon prakticky. Tak psal Havliček, tak se mluvilo a jednalo na
slovanskem sjezde v Praze r. 1848, z jehož manifestu k evropskym narodum
slyšime myšlenky Kollarovy, 2 ) s nimi vrdtili se do vlasti prvni rušti slaviste, 3 )
v tom duchu pronašeli sve reči v moslcevskem sjezde r. 1867 Palacky a Rieger
(sr. jeho aestheticke srovnani vzajemnosti slovanske s harmonii moskevskych
zvonfl, ktere by nebylo, jestli by se ze všech ulil jeden velky, a jeho trefne
slovo: rozmanitost v harmonii; srovnani s mnohovetevnatou lipou je Kollaruv
slovansky strom s čtyrmi vetvemi, 4 ) tak budou mluviti važni, slovanšti mužove
vždy, protože každa slovanska narodnost chce zachovati svou individualitu
a se ji vubec vzdati nemuže,  kdyby tomu i chteli jednotlivci.

A ptame-li se nakonec, co se stalo s Kollarovou virou v kulturni poslani
Slovanu, musime take vysloviti sve uznani basniku »Slavy Dcery«. Nebudu
mluviti o tom, že se pred uplynutim sto roku splnilo jeho proroctvi:

Kroj, zvyk i zpčv lidu našeho

bude modnym nad Seinou i Labem. 5 )

K tomu privedly vetšinou preče pfičiny jineho charakteru, ale pomvsleme,
jak odplatili zapadoevropske poesii jeji vzory Mickievvicz, Puškin a Lermontov,
ačkoliv ne podle nahledu Kollarovych, jak pflsobili na vfv oj techniky romanu
a novelly Turgenev a Kraszewski, čim jest rusky realismus a jeho Kollarovč
humanitš nejvic se pfibližujici laska k nešfastnym pro veškere literatury, jak
sveže vystupuje polske malirstvi do sveta, co vykonava a bude ješte konati
češka hudba. Všdy nepotekou »slavskym žlabem«, ale take v nich pusobi
Slovane uspešne a užitečne pro sebe a pro sve učitele. Jednim slovem: ne-
stvorime sice nove kultury, ale na starjtch a novych evropskych zdkladech,
kterych si važil take Kollar — k theoriim proti »zhnilemu« zapadu by se
on nikdy nebyl sklonil — starame se o svou osvetu a pomahame k tvoreni
všelidske civilisace, ktera nikdy nebyla dilem jen jednoho naroda.

■) Staly se take pfi tom pro prve slovanske nadšeni charakteristickž včci. Tak je
naše »marseilleisa« (Hej Slovane) polsky pochod Dabrowskeho, na jehož melodii zplvaji
Polaci »Jeszcze Polska nie zginete«, Ruslni pak »Šče ne vmerla Ukraina«. Pro vžtši dll
slovanskeho svžta se tedy tato bojovnd pisen nehodi! Podotknouti sluši tak6, že ndš text
pochazl z protestantskeho chordlu proti &imu.

2 ) O navrzich ohlednč vyddvdni slovanskeho časopisu, o zaflzeni slovanskd knihovny,
akademie atd. nemohlo se již rokovati.

3 ) Pypin, IjhcTHiurs Ebpoiibi,  1879, ABrycTi>, <16.

*)  Viz nahofe str. 207.

5 ) Zn. III. 110.

220

Co bylo nespravneho v Kollarov^ch myšlenkach o vzajemnosti a co se
take nemohlo splniti, vysvitlo již pri rozboru jejich puvodu. Aprioristicke
konstrukce v duchu souveke filosofie a romanticke zamilovani v pravek a
v stare dejiny slovanske zavedlo ho do zasadni chyby, že pokladal Slovany
za jeden »narod«, jejich reči za jeden »jazyk«. Vsak take v tom mel nemecke
a slovanske vzory. Nemci nechteli sjednotiti jen nemecke staty a soukme-
novce v cizine, nybrž počitali k sobe take Dany, Norvegy, Svedy, Nizozemsko
a Belgii, 1 ) slovem všechny Germany, vyjma Angličany. Proti jejich statni roz-
ptylenosti zdalo se Kollarovi malichernym, že byli Slovane pod 4 neb 5 vla¬
dami! Učinkovalo take to, že se naši sousede a spisovatele, leten se o nas
zminovali, nikdy nestarali mnoho o rfiznosti narodnosti' a reči' slovanskych,
zvlašte tech, ktere nehraly žadnou ulohu, a mluvili prosto: lingua slavica,
lingua schiavona, slavische Sprache. Podle jejich vzoru mluvili a psali take
Slovane. Kollar krome toho patril take k tem, již nasledkem toho naše spo-
lečne jmeno odvozovali od — slavy; odtud jeho neslovanske formy Slav,
slavsky. Vfibec je charakteristicke, že spravnou formu toho jmena (podle
stareho Sl o ven in) uživaji' jen Češi (Slovan) a Polaci (Slowianin). U Rusfi
zdomacnela mnišsko-učenicka a belorusko-polska nestvura Slavjanin, 2 ) kterou
si vypujčuji Slovaci, Bulhari a jednothvci take u jinych narodu, Chorvate a
Srbi zachovavajl obyčejne take pseudoučenicky vymysl Slaven, 3 ) Slovinci
vzali si českou formu.

Mezi novejšimi učenci ješte. Kopitar psal slovinskou mluvnici s titulem
»Grammatik der slawischen Sprache in Krain, Karnthen und Steyermark«
(1808) a v jeho spisech opakuji se: slawischer Volksstamm, slawische Sprache,
slawische Volkszweige. Tato terminologie byla na začatku stoleti vubec ob-
vykla. Take Linde ve svem slovniku, ktery byl vzorem Jungmannovym, uživa
jen vyraz jezyk s!owianski, mluvi o dyalektach s!owiahskich, a mysli,
»že sie zdaje rzecza nie zbyt trudna, tak zbližyč te pobratymcze dy-
alekty, žeby je powszechnie zrozumiano«, a tvoriti jeden jazyk literarni podle
utvoreni vlaskeho od času Danta. 4 ) Jeste vice charakteristickymi jsou nasledujici
slova: »Laczac rvszedzie Polszczyzne z Slowiahszczyzna snul mi sie ustavvicznie
pod oezami rys niejakiš zjednoezonego v myšli mojej powszech-
niejszego jezyka Slowianskiego, z stosunkami jeszcze rozciaglejszymi
co do ogolu mowy ludzkiej.«

U Rusu zas byl slavjanskij jazyk (t. j. cirkevno-slovansky) do našeho
stoleti take organem duševniho života, a nejposlednejši mužik slyši jej a rozumi
mu ješte dnes. Neni tedy k podivu, že se Rushm predstavuje pomer mezi
slovanskimi jazyky takovym, jakyž je mezi jejich poruštenym cirkevnim a na-

') Ueb. d. Wechs. 9.

2 ) Sr. Šafaflk, Slov. starožitnosti § 25, 8.

3 ) DSje se to vžtšinou k vfili tomu, aby byl rozdll mezi adjektivy slovanski  a s l°‘
vinsky,  co by znšlo jinač všude slovenski.  Pfesazovani Slavjanina  do jin^ch feči
pak je jeden z pflkladfl nerozumnych rusizmfl a smutne svždectvi, že Šafafikovo bojovani
proti ignoranci pfece nic nepomohlo. Šfastnžjši byli nčmečti učenci, již vypudili formy
teutsch, Teutscher,  obhajovane domnčlim pflvodem Nčmcfi od — Teuta.

*)  Linde, Slownik, T. I. str. X.

221

rodnim spisovnym. Tim vice nam bude tedy srozumitelna jejich terminologie
slavjanskija narečija a katedry slavjanskich narečij, protože se pri
jejich založeni podobne mluvilo o »dyalektach«, »narečich« a »Mundarten« take
na zapadu.

Podle pokroku vedy a faktickych pomeru mezi slovanskimi narody mu-
žeme dnes vsak mluviti jen o jednom slovanskem pranarodu a pra-
jazyku. V dobe, z ktere mame prve ukazky slovanskih jazyku, byly mezi
nimi již prvky nynejši ruznosti, což Safarik dokazal pro srbštinu (v »Serbische
Lesekorner«) již r. 1833. Takoveho rozdiltl jako mezi jazyky germanskimi
a neco mene mezi romanskimi sice neni mezi rečmi slovanskimi, ale ne-
spravne je. srovnavani s nemeckimi narečimi, jake nachazime u Kollara ’)
a slyšime často až podnes. Prihledneme na pr. k prizvuku, duši reči: všichni
Nemci a vubec Germani prizvukuji podle jedne zasady, na kmenove slabiče,
ale jaki rozdil je mezi Slovany? Cech ma prizvuk na prve slabiče, Polak na
predposledni, u Rusfi a Jihoslovanu je volni, ale všude rozmaniti- Tato vlastnost
se komplikuje jeste tim, že Rusove a Polaci nemaji dlouhich slabik vubec,
Slovinci jen takove, na nichž je zaroven prizvuk, Češi a Srbove mohou je
miti všude, vsak jaka zasadni ruznost je zas mezi češtinou a srbštinou v tom,
že ma češki jazyk stejnomerne delky, srbski pak stoupajici a padajici. Jak
bezpodstatna byla tedy žadost Kollarova, aby Rusove a Polaci »k ostatnim
Slovanum, jmenovite k Čechum, Slovakum, Illyrum a k jich prekrasne me-
trice prilnuli«! * 2 ) Mejme na mysli ješte nektere jine napadne zvlaštnosti:
zachovani nosovek v polštine, bulharski člen za jmeny podstatnimi (breg-ot,
žena-ta, selo-to), skoro uplnou ztratu sklonovani a infinitivu v bulharštine,
zato zachovani aoristu a imperfektu v bulharštine a srbštine. A kolik je jinich
všelijakich duležitich rozdilu ve zvukoslovi, v tvaroslovi a skladbe! Jak meni
na pr. raz ruštiny uplna ztrata pfitomneho času tak často uživaneho slovesa
biti, 3 ) a jak podivne je sloučeni jeho zkracenich forem s predchozimi slovy
v polštine? 4 ) Zustavaji ještš slovnicke rozdily, ktere jsou často vetši, nežli se
nam obyčejne zdava, proto že nachazime mnoho stejnich korenu a slov
s rozmanitimi viznamy v jednotlivich rečech.

Narodnost však netvori jen reč, nibrž take fysicke a geograficke pomery,
dejiny, cirkev a osveta. Co se tiče posledni, zdalo se Kollarovi, že rozdil
vzdelanosti kmenu slovanskih jest jenom dle s tu p n e, ne dle zpusobu (Ver-
schiedenheit des Grades, nicht der Art). 5 ) To plati častečne již dnes a bude
ješte vice provedeno v budoucnosti, ale do novejšiho času byl preče velki
rozdil mezi byzantijskou civilisaci jihovichodnich Slovanu a romano-germanskou
u zapadnich. Kollar sice znal veškere ruznosti v slovanskem svete, ale pod-
cenoval jejich duležitost, i myslil naopak, že jsou Slovane pro ne tim vice

1) Sr. zvlaštž jeho rozmluvy s J. E. Sojkou (Naši mužovž, 156): Nčmci byli opatrnžjši

v feči a literatufe, než my Slovane. _ _

2 ) Ueb. d. Wechs. 41. Sr. take domnžlou pfednost »jazyka slovanskeho« na str. t t — to.

3 ) Sr.: Ja zdorov, brat zdorov, ty zdorova, ja jemu govoril.

h Sr.: Ja« nie winien, žycie« |žiti jsem] zachowal, zdrowai, mowik«, mowila«.

■'j Ueb. d. Wechs. 89.

222

schopnl, aby plnili svou velkou ulohu všelidskou. 1 ) To by bylo pekne, ale
vypada jinak ve skutečnosti. Tak prinesla doba illyrismu Srbum a Chorvatum
sice jeden spisovn^ jazyk, k čemu pomahal mnoho take Kollar, ale zfistaly
dve narodnosti s ruznym plsmem a ruznymi idealy, podporovanymi histori-
ckymi tradicemi, clrkvl a starou  osvetou. Aneb druhy prlklad: co prineslo
Čechfim a Slovakum spisovnou jednotu, a bylo-li by možno jejf razdvojeni,
kdyby byly oba kmeny jedna historicko-politicka individualita?

Že se v takovych pomčrech nemohla vvvinouti společna narodni literatura
(gemeinschaftliche National-Literatur), 2 ) nemuže nikoho prekvapiti. Jak se
mohou Puškin aneb Mickiewicz stati pro jineho Slovana narodnimi basnlky,
když se často v každem verši musl dlvati do slovnlku, jestli se jejich
rečem dost dukladne neučil? A kolik ved mu take se slovnlkem zustane
jeste nejasnych, ponevadž nedovede vybrati pravy vyznam a nežna ruskeho
a polskeho života. Vsak Kollar take v tom stal pod vlivem nemecke ro-
mantiky, ktera prekladala basnlky všech narodfl a šla pro ne až do Indie,
i proto se domnlva, že se uči »každy vzdelany Francouz i druhym sbratrenym,
k romanskemu čili latinskemu jazykovemu kmeni naležejldm narečlm, každji
vzdelany Angličan mluvl i francouzsky, vlasky, španelsky, portugalsky (Angličan
a dzl reči!); každy vzdelany Vladi čte i francouzskeho Voltaira, anglickeho
Shakespeara, španelskeho Cervantesa, portugalskeho Kamoensa«. 3 ) Pod stejnym
vlivem videl Goethe tenkrat v duchu již jednu Weltliteratur: Kollar byl preče
jeste skrovnejšlm. Do jiste mlry byly vsak obe myšlenky spravne. Velel basnlci
a spisovatele všech narodu čtou se dnes opravdu v originalech a v prekladech
všude, veškera umen! stavajl se vic a vice mezinarodnlm majetkem. Podobne
a jeste ve vetšl mire muže a musl se to dlti mezi nami s umeleckymi a ve-
deckymi plody všech Slovanu, ale nezapomlnejme, že tato zamena nenl tak
snadna, jak si často predstavuje jalove všeslovanske nadšenl.

Když Kollar myslil, že každy vzdelanjt Francouz, Angličan a Vlach umi
tolik reči, nesmlme se mu diviti, že take žadal, aby každy »na prvnlm stupni
vzdelanosti a osvety stojlcl Slovan« znal »čtyfi nynl žijlcl vzdelanejšl narečl,
totiž ruske, illyrske, polske a českoslovanske«, 4 ) aspon tak daleko, aby »kaž-
demu mluvlclmu druhu slovanskemu rozumel, každou knihu čisti umel«. 5 )

Vzdelanejšl »Slovan druhe trldy« mel již vniknouti i do »menšlch narečl
a podnarečl« a »Slovan treti trldy čili učeny jazyko- a dejezpytec« mel znati
již všechna slovanska žijlcl, jako už vymrela narečl' a všechny pamatky, ko-
nečne take reči Letuv, Litvanuv, Kuruv, Rumunuv, Albanuv, Novofekiiv atd.
To delen! Slovani! na razne trldy bylo trochu zabavne, ačkoliv by nekterl
chteli podle takoveho systemu ješte dnes širiti ruštinu, 6 ) ale myšlenka, aby se
každy vzdelany Slovan učil jinym slovanskem rečem, byla docela spravna a mela
take uspechy. Kollar žadal jen prlliš mnoho od každeho vzdelance a take od

‘) Sr. Ueb. d. Wechs. 75—81.

2 ) Tam 7.

3 ) Ueb. d. Wechs. 14—15.

4 ) Ueb. d. Wechs. 11.

5 ) Tam 14.

6 ) Sr. myšlenky A. Dobrjanskeho u Budiloviče, OSmecjiaBHHCKift H 3 UK 1 . 353—356.

223

slavistu, ale my musime pamatovati, že to činil v dobe prveho nadšem' pro
srovnavaci jazykozpyt. Proto napsal i tak obširny slavisticky program, že mu
odpovidali pfibližnč jen Kopitar, z ktereho byl nejvic abstrahovan, a jeho žak
Miklošič, však proti jeho theoretickemu celku ješte dnes nemfižeme delati
zvlaštnich namitek; tenkrat pak byla nejen jeho popularisace na čase, nybrž
musilo se take od filologfi žadati, aby si važili cirkevni slovanštinyjakožto
zakladu grammatickych studii, aby čerpali materialy ze všech slovanskych
reči a narečf a studovali stejnou laskou v jakemkoliv pisme psane pamatl^. 1 )
Nova veda na pr. dlouho nemela žadneho vlivu na polskou grammatiku, cy-
rillskeho pisma se lekali vzdelanci a množi se ješte dnes ospravedlnuji tim, že
se jen k vuli teto neprekonatelne (!) obtiži neučili a neuči ruštine, srbštine a
bulharštine, glagolici pak množi znami slaviste dokonce neznali a nalezaji se
ještš dnes učenci, ktefi se pred ni križuji.

Mnoho se Kollarovi vytyka, že nazval čtyfi reči slovanske hlavnimi.
To byla v jeho dobe preče pravda. O Bulharich tenkrat sam Safarik nevčdšl
skoro nic, Slovinci byli sice již čili, ale ješte na rozcesti, nebot’ velka čast
vlastencu, nejvic v Styrsku a v Korutanech, zajiste lnula k illyrismu, haličti
Rusini ješte spali a Ukrainci vystupovali v dobč Kollarovy vzajemnosti jen
basnickou činnosti, ktera ziistala Kollarovi neznama, jak vubec nemel mnoho
ponšti o Rusku a jeho literature.

Kolik ma b^ti spisovnjich reči, Kollar v svem pojednani nikde ne-
určoval, nybrž duraznč tvrdil: »Pri vzajemnosti zustavaji všechny kmeny a
nafeči nezviklane na svem starem miste.« 2 ) Ze neočekaval, aby slovanski na-
reči »prirozenym zpusobem v jednu reč splynouti aneb skovana bjiti rnohla«, 3 )
dela všeslovanskemu basniku a žaku Schellingovy školy veškerou čest, protože
»nekteri slaviste — mezi nimi byl i Polak Linde, jak jsem nahore ukazal —
o tom sniti začali«, a touhy po nejakem slovanskem volapuku mohou se mezi
važnymi vzdelanci ještč dnes slyšeti. Myšlenka o prijeti jedne společne lite¬
rarni reči  pak Kollarovi vubec nenapadla: nemohl mu imponovati tak daleko
zadnji slovansky jazyk, ani rusky; aestheticky a humanitm' Kollar si čiselne a
zevnejši sily mnoho nevažil, 4 ) odsuzoval každou nirodni hrdost a vubec byl
presvšdčen, že očekavati nelze, »by nčktery kmcn svou samostatnost, budiž
ona jakekoliv povahy, obetovaL. 5 )

Nejvic namitek proti Kollarove vzajemnosti dela se prave proto, že ne-
pomyšlel na nčjakou všeslovankou  reč. Tato otazka je již dlouho na dennim
poradku, ale co se o ni piše a mluvi, je stejne aprioristicke a nejasne, jak
byly nektere myšlenky Kollarovy. Kde a jak ma byti uvedena tato feč? Do
literatury pro lid, do škol a uradfi  preče ne, když jsme dosud hldsali
nejen z lasky k svym narodnostem, nybrž take jmenem vznešen^ch demo-
kratickych zasad, že se osveta mflže širiti jen v srozumitelne reči a že maji
tak mluviti k lidu a o nčm jednati soudnictvi a adnrinistrace. Take do bas-

‘) Ueb. d. Wechs. 12, 96, 131.

2 )  Ueb. d. Wechs. 7.

3 ) Tam 10.

‘) Ueb. d. Wechs. § 10, zvldštž str. 42.

6 ) Tam str. 10.

224

nictvf a belletristiky ne: basnika v jine slovanske reči nemohu si ani
mysliti, jest-li se on již neslil tiplne se svym novym narodem. V tomto ohledu
a take v jinych neplati ani priklad starych Reku, ponevadž u nich psali jedno-
tlivci v ruznych narečich. Slovanum dela to vsak velke obtlže a znamo je, že
i Bulhari a Srbi, již studovali v Rusku, pišou nejšpatneji i svou reč. Do vedy?
Krome Rusu maji preče již Polaci, Češi, Chorvati a Srbi sve university i aka-
demie, u Bulharu pak jsou jen otazkou času. U techto narodu muže vy-
chazeti již každa vedecka prače, ktera za to stoji, a slovanske akademie jsou
dilem lepe a bohateji založeny nežli nemecke a take lepe honoruji. 1 ) Piše-li
kdo vsak pro užši kruh odborniku, musi take u velkych narodu psati v jinych
rečech aneb se postarati o preklady aneb aspon o oznameni svych prači. Take
nemecky sanskritist na pr. čini nejlepe, jestli piše anglicky; ruska akademie,
hvezdarna, meteorologicky ustav a vedecke spolky publikuji až podnes mnoho
nemecky a francouzsky, ba nektere zpravy vylučne v techto rečech. Konečne
je v slovinčine psana prače z oboru slavistiky rozhodne každemu slovanskemu
učenci pristupnejši nežli jakakoliv madarska aneb v podobnych rečech psana
všemu svetu.

Zfistava tedy jen nejaka mezinarodni  aneb diplomaticka 2 )  reč  slo¬
vanska. Vsak v společenskem ohledu je všeslovanska reč v Praze češka,
v Krakove a Varšave polska, v Petrohrade a Moskve ruska atd. O diploma-
ticky jazyk se Slovane posud nemusili mnoho starati, ale take zde již mela
praxe zajimavy resultat: novozrizene Bulharsko, o kterem se myslilo pri osvo-
bozeni, že by se tam nejvice mohla rozširiti ruština, korrespondovalo se Srbskem
a Ruskem bulharsky a tyto take s nim ve svych rečech! Tak to delaji dnes
obyčejne i slaviste a jini vzdelanci (na pr. v spolkovem živote ve Vidni). Proto
je take malicherna otazka, jak by se melo mluviti na sjezdech slavistfi.
Jednaci reči byla by v meste sjezdu obvykla, mluviti pak by se aspon
mezi slavisty mohlo ve všech rečech, co by rozhodne nebylo tak obtižne,
jak uživati reči francouzske, nemecke i anglicke na mezinarodnich sjezdech.

Podobne mohlo by se diti i ve vedeckych publikacich. Nemci vydavaji
časopisy (Romania, Byzantinische Zeitschrift a j.), v kterych se pfijimaji take
francouzsky, vlasky i anglicky psane članky. Podle takovych vzoru by se
musil take u nas vydavati Kollarem navrhovany »všeobecny, všenafečny,
slovanski časopis, v nemž by každa nova slovanska kniha oznamena a po-
souzena byla«, 3 ) ale nemusilo by to byti v reči, v ktere je psana, nybrž recen-
sentum ponechaval by se svobodni vyber podle praktickych potreb a jeho
vedomi. Od takoveho kritickeho organu (srov. Revue critique, Literarisches

‘) Tak videnska akademie nečlenskd ph'spčvky vfibec nehonoruje.

-)  »Diplomatioka« ne v tom smysle, jak v boji proti Kollarovi zadali Madafi, aby
uherske narodnosti uzndvaly madarštinu na mistž latiny (Vierteljahrschrift aus und fiir
Ungarn, 1843, II. 2, 72—76). Podobne si vžak predstavuji novšjši rušti »slavjanofilove«
ruštinu vic aneb menš jak nejakou »statni feč« mezi Slovany. Podle Budiloviče  (06m,e-
caaBaHCKiii a:jHKi> 333) mohla by zflstati češka feč vedle ruštiny tak jak »privatni« feči
v Sicilii, Lombardii, Katalonii, Provenci, ve Švabsku, v nižnim Saksonsku a jinde! Pro
Palackeho a »jeho školu« je v takovych spisech jmeno »separatist« ještč zdvofile.

3 ) Ueb. d. Wechs. 123.

225

Centralblatt, Deutsche Literaturzeitung a j.) mela by slovanska všda velky
zisk a prevedeni teto myšlenky bylo by možne. Vsak nemusime se brati jen
za vseslovanskimi časopisy: take kriticky organ a revue v nekolika rečech
mohly by byti velmi prospešnymi pro vyšši duchovni život nejbližšich kmenu,
na pf. všech jihoslovanskych, u kterych nyni živori mnoho nepatrnych lite-
rarnich listu. Vubec by se musily ve vedcckych publikacich a v odbornych
listech pripoušteti ruzne reči, aspon nejbližši. Veda se každym dnem vice
specialisuje a odbornici všech narodh ohližeji se po pracich svych cizojazyč-
nych kolegfl. Jak krasne pole otvira slovanskem učencfim vzajemnost! Tak
dalcko se muže brzy každy naučiti jinym slovanskem rečem, aby molil čisti
jcmu potrebne članky. Vzajemnosti mužeme zvlašte my zapadni Slovane vy-
hoveti take tem, již si stežuji, že se dnes pišou vedecke prače ve všech ja-
zycich. Naši povinnosti by bylo všimati si všech prači našich vychodnich bratru
a sdileti vedomosti o nich v publikacich zapadnich narodu.

Ze všeho toho tedy vidime, že slovanska mnohojazyčnost ani neni tak
tragicka, nemame-li predevzatych nazoru o slovanske jednote v historidrich
dobach aneb fantastickich planfl pro budoucnost. Vsak podivejme se take
v tom ohledu na.pomery u jinych narodu! Proč se nesloučili Spanele a Portu¬
galci, kteri jsou zemepisne a mluvnicky sobe tak blizci. proč žadaji Katalonci
pro svou reč již veškera prava, proč vubec myšlenka »latinske jednoty« nema
žadne pudy? A pojdine k narodum germanskem: proč se nechteji Flamove
spojiti s Holand'any, ačkoliv se povida, že jsou ruznosti jejich reči jen pravo¬
pisne, proč haji prušti Danove svou narodnost, proč se odtrhli Norvežane
v spisovne reči od Danu a se Svedy nechteji bet již ani ve svazku personalni
unie? Zvlašte ti severogermanšti narodove, kteri se citi jak jeden celek, ale
preče žarlive dbaji o svou samostatnost, jsou velmi zajimavd analogie, kterou
by musili vic studovat ti, již se zabevaji slovanskou otazkou.

Nelze vsak popirati, že by bylo velmi prijemno a vhodno mit jednu reč,
o ktere se vi, že ji rozumi každe Slovan, jednim slovem — svetovou reč
slovanskou.  Takovou se časem muže stati ruska, však ne k vfili obyčej-
nym theoriim. Jeji centralni (?) poloha mezi severozapadnimi a jižnimi Slovany
nic neznači. V takovem pripade by mohla zajiste reč tatranskech Slovakii
pretendovat na vseslovanske postaven!, protože je opravdu zemepisne a mluv-
nicky nejprostrednejši. Však takovym zpusobem se žadna literarni reč ne-
utvorila. K vuli vetši srozumitelnosti češtiny pro ostatni Slovany bylo by
zajiste lepe, kdyby se bylo stalo nejake vychodni nafeči spisovnym, však
stredisko statniho a kulturniho života českeho bylo založeno na \ltave. Take
ruština byla by nam bližši, jestli by se zakladala na nejakem jihozdpadnim
nafeči, ale ruska knižectvi spojila Moskva v jednu riši. V naši dobe i v thcoiii
neplati mnoho take Kollarova »libozvučnost« (k vuli takove libila by se
Hattalovi srbština jak vseslovanska reč) a zpravnost, vubec veškcre aestlie-
ticke aneb grammaticke »prednosti«, obyčejne velmi subjektivni. Jestli Ludi-
lovič tvrdi, že »rusky jazyk pfevyšuje >) všechny ostatni slovanske bohatstvim

■) OčmecaaBiincKift nsr.ira. 302: no ooiuiiio rpajiMainnecKiui,, a e^e 6on*c aeKcir

KiiJILIIHX7> Cpe^CTB^

Jan Kolldr.

226

grammatickych a ješte vice leksikalnich prostfedku«, tak ani nerozumfm, jedna-li
se zde o bohatstvi forem a slov aneb o grammatiky a slovniky. Vsak to je
jedno: anglicka reč razširila se ve svete nejvic na vzdor chudosti grammaticke,
a takove bohatstvi forem je v nekterych slovanskih rečech vetši nežli v ruštine
(bohužel! rekne praktick^ človek); nevedel bych take, v čem zustavaji polština,
čeština a srbština za ruštinou v bohatstvi slov a v zpusobilosti pro veškere
obory ved a umeni; jedna-li se pak o grammatiky, maji jich i nejmcnši slo¬
vanske reči dost a pftliš, slovniku pak, jak jsou Lindeho a Jungmannuv, ruština
až podnes ani nema.

Že take meč, jak minil Šafafik, 1 2 ) aneb »natlak važnych politickych lida-
losti« ")  teto otazky nerozlušti, ukazuji Polsko a — Bulharsko. Vubec odvola-
vani se na vyroky jednotlivych Slovanh vypada velmi nešfastne. My se preče
musime ptati, co by nam »prvni panslavist« Križanič dnes po dvou stoletich
povedel. Kdyby prijel zas takovy apostol do Ruska a navrhoval nynejšim
pomerum odpovidajici program, aby se Rusko stalo v slovanskem svete tim,
čim by mohlo byti, dostal by zajiste priležitost o tom stejne pfemyšleti v — Ši¬
biti a psati dila o Rusku, ktera by se aspon driv nežli Križaničova stala zna¬
tnimi a vychvalovanymi. Co se tyče Dobrovskeho 3 ) a jeho školy, sluši pfi-
pomenouti tehdejši stav českeho naroda, v jehož vzkfišeni on ani do smrti
neveril. Šturovo 4 ] poslani »Slovanstvo a svet budoucnosti« pak již nema ani
jedne originalni myšlenky, nybrž opakuje všechny romanticko-reakcionafske
theorie moskevskych slavjanofilfi, pokud nečerpal ze společneho pramene,
z Hegla, 5 ) a bylo psano v stejne duševni nalade jak Mickiewiczowy »Trzy
ksiegi pielgrzymstwa polskiego«, se kterymi se vsak poravnati nemuže v krat¬
kosti a vysokosti biblicko-prorockeho tonu. Vubcc plati o Slovacich to, co
povedel již Kollar, proč se u nich nejvice rozširila myšlenka vzajemnosti.

Svetovou reči mohla by se ruština stati takovou cestou, jakou se staly
frančina pro veškery vzdelani svet, angličina na mori a v obchodu, nemčina
v stfedni Evrope, vlaština na Stredozemnim mori a ruština sama na Kavkaze
a v stfedni Asii. Pro zapad vsak to nebude nikdy možno v takove mire,
ponevadž uplna a systematicka moderni civilisace poktačuje od za-
padu  k vychodu. 6 ) Na tom faktu žadne theorie, žadna materialni sila nic

’) ČČM. 1874, 68 (1. bfezna 1826).

2 ) Štur, C.iaiMHCTBO h mip'b 6y/[yiu i aro, 189.

3 ) Dobrovski sam si pral »eine allgemeine Biichersprache«, ale zda se, že pomyšlel
na cirkevnl slovanštinu (Budilovič 826).

■*) CaaBHHCTBo n siip-B 6y3ymaro. IIoc.raHie CaanaiiaMi ci. Ocperoisi, ^ynan. Podle
nčmeckeho r. 1853 psaneho originalu vydal r. 1867 VI. Lamanskij v moskevskych ^Tenia-ch
(kn. I.). My však velmi pochybujeme, napsal-li Štur sve dilo tak, jak se nam pfedstavuje
v prekladž.

5 ) Sr., co psal už r. 1846 Palacky o tom Kollarovi (ČČM. 1879, 480): ... pfesvždčte
Heglovce, že rozum jeho nepostači stvofiti nove nebe a novou zemi!

6 ) Sr. pomčr Francouzd k Nčmcflm, zvlaštž v Elsasku, nšmeck^ »Drang nach Osten«,
pomčr Čechfl již k MoravanSm a Slovdkdm, českeho idu a stfednich stavu k Poldkfim,
Polakfi k Rusfim (v byvalych polskjlch provinciich plati ještč dnes: »co pan to Polak«),
Stejny pomčr je mezi Jihoslovany. Lacinčjši dčlnicke a femeslnicke sily češke a polske
(v Berlinč, v Sasku a ve Westfalsku) jen potvrzuji to pravidlo.

227

nezmeni. Podle toho se na vzdor vsem pranim nestvori obchodni styky mezi
Ruskem a Bulharskem i Srbskem, proto zustavaji bezplodne konfiskace pol-
skych majetku a jine podobne prostredky, proto se nepovedla ruska kolonisace
v zapadnicli krajich, nybrž rusky lid lne elementarni silou k jihovychodu a Rusko
samo preklada sve težište v tom smeru.

Všecka čest velkym ruskym učencum a spisovatelfim, ale všeobecna
ruska osveta zapadnim Slovanum v jejich bojich za existenci tak pomahati ne-
muže, jak se to obyčejne mysli. Ma-li ruska veda, ačkoliv se pestuje v osmi
universitach, nejpotrebnejši kompendia a priručni knihy pro vysoke školy?
Človek se lekne — mluvim z vlastni zkušenosti a bez narodni hrdosti, pone-
vadž patfim jak Kollar k tem, již »nic nemaji« — když vezme do rukou
»programmu lekcij« (na pr. petrohradske university z podzimniho semestru
roku 1887-8), kde musi profesori odporoučeti svym žakum hlavnejši pomucky.
V oboru filologie a všeobecnych dejin nachazime skoro jen nemecka, fran-
couzska i anglicka dila, take pro všeobecne dejiny pravoslavne cirkve jen cizi
knihy (již jednu novofeckou, jen žadnou ruskou!). V jinych oborech je sice
vic ruskych prači, ale obyčejne jsou take tam cizi dila aneb pfeklady ve vetšine.
Jak malo je ruskych del a časopisu pro techniky, prumyslniky, zemedelce,
femeslniky *)  atd ! Ruska literatura ani dnes nema jeste takove encyklopaedie,
jako je »Slovnik Naučny« aneb Orgelbrandova »Encyklopedya powszechna«.
Tato dila dostavaji již sve nasledniky, ale do ruštiny se teprv ted’ preklada
Brockhausuv Conversationslexikon a jen utoky ruske kritiky pfinutily vydavatele,
že si aspon ruskych ved vic všimaji v prepracovani. Vubec ma ruska litera¬
tura tu dobrou stranku, že se do ni preldadaji všechna dflležitejši dila, * 2 ) nejvic
nemecka, pokud je to vuči censure možno. Bulhafi až podnes čtou zapado-
evropska dila vetšinou v ruskjtch prekladech, ale nejen k vflli nynejšim po-
merum se budou take oni vic utikat k originalum; 3 ) pro zapadni Slovany,
ktefi maji jeste vic pričin učiti se cizim rečem, pak se samo sebou rozumi,
že je lepši original než preklad, na nejž se musi ledakdy i dlouho čekati. Zde
se muže take pripomenouti, jak težko dostati ruske knihy pro zvlaštni pomery
ruskeho knihkupectvi 4 ) až podnes.

Vsak to, že ruska osveta neni dostatečna a že se vnitrni pomery ruske
riše musi na mnoho zmeniti, chce-li Rusko zaujimati žadouci misto v Slovan-
stve, uznavaji nejen mužove jak Pypin, njlbrž take Lamanskij, °) O. Miller a j.

') Když jsem jednou jistemu ruskemu učenci, ktery se mnoho zabyvd slovanskou
otazkou, jmenoval takove češke odborne listy pro femeslniky, odpovčdžl mi: »eto už po
nčmecki!«

*) Proto jsou Rusove rozhodnč proti literarnim konvencim.

3 ) Podobnž se stavaji jihoslovanšti žaci na ruskych universitach pofdd vzacnejšimi.
Po poslednich »reformach« v nich nemdže jim svždomity človžk ani radit, aby je na-

vštčvovali. ^

4 ) Slovanskč vzdjemne pomžry charakterisuje znamenitž to, že se krakovska a lvovska
vyddni dostdvaji pfes — Lipsko takč do universitni knihovny v — Kyjevž. Kdo nezavola
s Gribojedovjim: »Nam bez Nžmcev nčt spasenija!«

• r> ) Viz zvldštč jeho krasn^ članek »0 pacnpocTpaneiiiH 3nanifi ist Poccm (C. IIcTep
(iypr't 1857) a novčjši bi. »Hsntcrifls-b eaanaHCKaro daaroTBOpiiTO.lbnaro oOineeina« v roč-
nicich 1887—1888.

Podivejme se pak, kolik pusobila na zapadni Slovany novejši' literatura ruska,
ktera je svou laskou k chudym, poniženym a skleslym tak blizka všelidskym
idealum Kollarovym v poslani Slovanstva. Znal-li ji kdo drive, nežli se
objevily nemecke a francouzske preklady a nejen žurnalisticka pojednani,
nybrž cele knihy o ni, pokud se nestala modni vlivem cizim, nejvice francouz-
skym? Prvni preklady do slovanskih reči delaly se obyčcjne podle neme-
ckych, a jestli pfekladatele meli rusky original pred sebou, dostavah čtenafi
ledakdy hrozne ved. J ) Krome toho se prekladalo bez vybčru, obyčejne nej-
modnejši vec, na pr. Kreutzerova sonata drive nežli jine dftležitejši spisy Tol-
steho. Spravne a svstematicke preklady velkych ruskych spisovatelu dostava
vubec teprve v posledni dobe jen češke obecenstvo, ale rozumi-li jim, to je
jina otazka. Jo soudim velmi skepticky podle toho, že posud jejicli vlivu
na českou literaturu nepozoruji. Kež by již prišel svaty duch ruskeho realismu
a zapudil u zapadnich a jižnich Slovanu mlhy lacineho romanticko-sentimen-
talniho vlastenčeni, chudost myšlenek a z druhe strany napodobovani fran-
couzskeho naturalismu a jeho ješte horšich nemeckych kopii!

Neznalost ruske literatury a ruskych pomeril take neni k podivu: Rusko
jc daleko, rusky narod ješte dale na severovychode, styku s nim nemarne
žadnych a obyčejne se dovidame o nem jen z novin, pončvadž je jeho riše
mohutny faktor mezinarodni politiky. Vsak prave to dela spravne nazory
o Rusku nemožnymi, nebof na pfatelske a nepratelske Strane prevlada sroz-
umitelna novinarska tendencioznost. V novejši dobe se čtou mezi zapad-
nimi Slovany již dost často ruske noviny, ale tvoriti si celkovy nazor o rus-
kych vnitrnich pomerech (nekterym se zda to vubec hrich!), o živote a smyšleni
ruskeho lidu je nemožna vec. Vflbec bylo by lepe čisti velke a vytečne
ruske revue a ruska dila nejen belletristicka, nybrž take jina. Však to se
nedeje a Pypin vytyka nam docela spravne, že nečteme ani zapadnich velmi
znamych prači o Rusku, svych pak bez toho nemarne.

Jeste mene mužeme žadati od Rusu, aby oni znali zapadni, ba i jihozapadni
Slovany. Krome našich jazykozpytnych, narodo- a dejepisnych prači, kterych
si vždycky všimali, neposkytuji naše literatury mnolio, co by melo pro ne
zajimavost a cenu; vyjimkou je jen literatura polska, z ktere se na vzdor
nenormalnim pomerum mezi obema narody take pilne preklada. Ani češke
hudbe češti kapelnici, kterych jest v Rusku preče dost a tam, kde nejvetši
vliv vykonavati mohou, nemohli zjednat uznani; i »Prodana nevesta« propadla
v Petrohrade, kde se davala poprve v nynejšim rouše r. 1871. A kolik si
všimli Rusove takoveho kulturniho dila českeho naroda, jak byla jubilejni
vystava? -)  Ruske obecenstvo jen vi, že jsou tam nekde za Dunajem nevdečni
»bratuški«, ale o jinych Slovanech mel kronikar Nestor na začatku 12. stoleti
rozhodne jasnejši poneti nežli ohromna vetšina ruske inteligence dnes. 3 )

‘) Sr. ku pf. Jagičovu recensi (Archiv f. slav. Philologie r. XIII. 463 nsl.) chorvat-
skeho prekladu romanu »Vojna i mir«, kterjlm se prohfešil zn&mf  bdsnik A. Harambašič.
2 ) Sr. moje »Misli s češke razstave« v »Ljubljanskem Zvonž«, 1892, str. 76—80.
a ) Sr. take, co povida Pypin: KaKT> cji:\6o  nocTaBjiena nama ejiaimiicKaii »Miieeia«,
BH/tiio yMce n:u> Toro, 'ito co BpoMeiiT) PfopiiKa iiHTcpect kt> cnawincTny o6irapyu£M. : icfl

22g

Podle toho take neni k podivu, že se rozmanita periodicka vydanl o Slovanstve
(petrohradsky »Slavjanskij sbornik« r 1875—77, moskevske »Rodnoe plemja«
r. 1877, kyjevsky »Slavjanskij Ežegodnik«) neudržely ani tak dlouho, jako
v Cechach Jelinkuv »Slovansky sbornik«. Take »Slovanski dobročinny
Spolek« v Petrohrade nema štest! se svymi organy (Izvestija, Slavjanskoe
Obozrenie) a stal se vubec pfedmetem posmechu, ne bez sve viny.

Otazka vseslovanske reči tedy ješte nepokročila daleko, ačkoliv theo-
retickd dobra vule k jejlmu rozlušten! obyčejne neschaz!, a ma-li vubec kdy
j e n jedna reč dostati mezinarodni  postaven! mezi Slovany, budezato
take dekovati Kollarove vzajemnosti, nebot mluviti se muze
jen o jej! dobrovolnem  prijet!.

Vubec muslme s historickeho a take s našeho dnešniho stanoviska uznati,
že byla Kollarova nevelka brožurka o slovanske vzajemnosti v dejinach znovu-
zrozen! všech slovanskych narodu znamenitem a vysledkfl plnym zjevem.
Ona prichazela vštric potrebam tehdejšlho Slovanstva, zvlašte zapadniho
a musila miti roznecujie! učinek: jej! vznešene myšlenky, hlasane v skvele
a presvedčujfc! reči, určen! velke všelidske ulohy Slovanum v dejinach člove-
čenstva, vyborne a dflstojne odražen! všelikych utokfl na Slovany, pri čemž
vystupovala vysoka vzdelanost Kollarova, zvlašte filosoficka, musily rozehrati
každe slovanske srdce, nepfatelum pak imponovati. Pojednan! o vzajemnosti
neslo do slovanskeho a cizflto sveta myšlenky »Slavy Dcery«, ktere byly
v nem soustavne a možna rici vedecky prepracovany, obohaceny a rozmno-
ženy, ale bez všelijakeho basnickeho i archaeologickeho balastu. Proto byly
i jeho učinky dalekosahlejš! a podle meho nahledu take stalejšf. Nemysl!in
sice, že již dnes nalezne nekdo sotva dva tucty sonetfl v »Slavy Dceri«, ktere
by »nemutily požitok«, 1 ) ale o toni nen! pochybnosti, že ma tato basen svou
dobu již daleko za sebou; naprotiv se cely spis o vzajemnosti čte jeste dnes
se zajmem, ponevadž nam nejlepe ukazuje, co bylo opravdu »evangelium slo¬
vanske« v dobe Kollarove a v nasledujicich desitiletich. Tim vsak dfiležitost
jeho jeste nen! vyčerpana, nybrž mohli jsme se presvedčiti, že byla Kollarova
formule pro mezinarodn! pomery slovanske velmi zdarila a že se take jej!
podstatnost až po dnes mnoho nezmenila: neco lepšiho nežli vza¬
jemnost nam jeste  ni  k do  n e n a v r h 1 a take v budoucnosti sotva
dovede ukazati. Nektere zakladni chyby toho pojednan! pak byly jen ozvčnou
novovekjlch nazoru o vyvinu clovecenstva a Slovanstva zvlašte, jinak pak ccly
spis prozrazuje mnoho mysl!c!ho a na basnika velmi stfizliveho ducha, ktery
se jen v nekterych podrobnostech mylil, ponevadž faktickych a histoiickych
pomeru neznal a dilem take tenkrate nemohl znati.

Upozornil jsem již nekolikrat, že mame ješte dost Kollarovych myšlenek
splnovati a jak mAžemo v jeho vzajemnosti pokračovati. Predevšim pak se

B-b nauieMi. o6mecTB'i ci, niKOTopoH CH3IOH T03BK0 Bt nocjii^Hic -lOTbipO roflfl. (BtcTHHKT,

Ebpoui.i, 1878, OeHTaOpb 353).

') Vlček, Dejiny literatury slovenskej 203.

230

varujme jeho zasadnich chyb: nezapominejme, že je jednota slovanskych narodu
jen dilo archaeologie, slovanskych jazykozpytcu a dejepiscu i nekterych bas-
m'ku; Schellingova a Heglova idealisticka filosofie je take mezi Nemci již davno
zapomenuta, roman tičke ndzory o nemectvi jsou již dlouho jen predmetem
literarnich dejin, ale u nds mysli a jedna se ješte porad v duchu nemeckych
filosofu, ’) mnohe nemecke a slovanske nazory romanticke pokladaji se ješte
dnes za stejne svate, 2 ) jak se podle Brandesovych studii deje s danskimi.
Nejake mlhave »slovanstvi« kali nam zrak na literarni, společenske a politicke
pomšry u jin^ch Slovanu stejne, jako bylo u Kollara pričinou, že nerozumel
ryze narodnimu charakteru nejvetšich slovanskih basnikfl, 3 ) Mickiewicze
a Puškina, a že z ruskych dal do slovanskeho nebe — Chomjakova, a ne
Puškina i Lermontova aneb aspon Zukovskeho a jine starši duležitčjši spi-
sovatele.

Rozhodne bude nam všecko milejši a srozumitelnejši, co nam je bližši,
a jihoslovanske prislovi »krev neni voda« plati take pro slovanske narody, ale
oni musi se znat a važiti si skutečnych pomeru, aby nebylo všelijakych nemilych
nedorozumeni. K tomu pak je predevšim zapotrebi poslouchati opravdu Kol¬
lara: »Učeni mužove a vyšši školy mejtež vyučovani slovanskem narečim, ve
vedeckem i narodnim smeru, na sve peči jako hlavni predmet slovanskeho
vzdelam.« 4 ) Kolik rečem a kterym se mame učit, nebudeme dnes určovati,
ale žadati by se mohlo od každeho slovanskeho vzdelance, aby se aspon jednou
zabyval. Z praktickeho stanoviska je nejlepe vybrati pro začatek nejbližši slo¬
vanske jazyk, kteremu se vždycky nejsnadneji naučime, nejen k vuli nejvetši
jazykovč, nebrž i kulturni blizlcosti; take priležitost k rozmlouvani naskytne
se nejdrive v sousedni reči, což je nad miru duležite, nechcete-li se naučiti
na pr. polske aneb ješte vice ruske češtine. Kdo zna dukladne jednu slovan-
skou reč, tomu budou jine mnohem snadnejši a s dobrou vuli to aspon tak
daleko brzy dovedete, abyste nejen četli, nebrž take mluvicim rozumeli. Bude-
nre-li vzajemne tak jednati, mnohojazyčnost v psani a rozmluve nebude miti
tolik neprijemnosti jako ješte dnes. Venujme zvlaštni pozornost ruštine, vsak
važne: ruskech mluvnic se již nikdo neboji a každe rok se uči ruskemu jazyku
mnohem vice Nemcfi nežli Slovanu, ale o tom do sveta netelegrafuji, jak se to
stalo pred nekolika roky v Zahrebe, když vyšla po toliko nemeckech mluv-
nicich pro ruštinu take jedna chorvatska.

Vubec muskne-priznavati, že studovani slovanskech reči a poznavam' sou-
kmenovcu nepokračuje v tako ve mire, jak pokročili slovanšti narodove: jejich
buditele a stari vlastenci meli mnohem vice dobre vule a v težkech pomerech
v tomto ohledu take vice vykonali. Uvedu nekolik prikladu. Jak malo uživa
dnes slovanska mladež ve Vidni priležitosti učiti se slovanskem rečem z nej-
lepšiho pramene, když muže miti styky se vsemi Slovany! Podiva-li se dnes

‘) Abych nebyl nespravedlivym, musim pfipomenouti, že Heglova filosofie ma ještS
platnost i v — jižnl Italii.

2 ) Spisovatelum, ktefi porad pišou knihy a članky o »Rossii a Evropž«, pripomindm,
že Arndtovo dilo »Germanien und Europa« vyšlo již r. 1803.

3 ) Ueb. d. Wechs. 26.

4 ) Ueb. d. Wechs. 49.

231

pekdo do knihoven pražskych, zahrebskych a belehradskych, musi s polito-
vanim konstatovati, že se jinoslovanske knihosbory doplnova!y systematicky
asi do r. 1870 a že z novejši doby chybeji nejduležitejši vydani. A kde mame
dnes takove rozhledy po jinych slovanskych literaturach, jakymiž se na pr. vy-
znamenavaly starši ročniky Časopisu musejniho? Potkavame sice v illustrovanych
a jinycli novinach vedomosti o jinych literaturach, ale jen kuse a nekriticke, tak
že se často (priklady znam zvlašte ze slovinskych, chorvatskych a srbskych časo¬
pisu) z ruske literatury oznamuji a odporučuji vyborna dila zaroven a stejne
jako všelijake mazaniny. Dnes se již muže vybirati a zpravy by se musily po-
davati systematicke, zvlaštni pak jen o duležitych dilech, však tyto budtež
dukladne. Takovym zpusobem mfižeme miti zisk z jinych slovanskych literatur,
jejž očekaval Kollar. Odloučenost malych kmenfi ma mnoho nebezpeči: »Čim
menši okoli, čim oddelenejši společnost, kde žijeme, tim menši, nechutnejši,
nesnašelivejši jsou naše pojmy, knihy, jež pišeme, umelecka dila, jež vyvadime,
protože nam mimo to nic neni znamo, co by nas k blahočinnemu porovna-
vani a podnecovani vesti mohlo. Obmezeni takovito lide a kmenove maji za
to, že každa potažna velikost už take nejvyšši jest velikosti a dokonalosti;
ale kdož mezi vrabci prvni jest, neni jim ješ tč mezi ptaky. Zadn^ narod a
žadny kmen nesmi se odrikati vyhod revnem': neb kde neni revneni, tam nem'
pokroku.« ‘) Kolik pravdy je zde v každem slove pro všechny slovanske
narody! Nechceme privadeti prikladfl, jak snadno se ledakdy spisovatele,
učenci i umelci sta vaji mezi nami »prvnimi«, ale upozorniti musime na zvlašte
nerozumne chovani, jakež pozorujeme často u nekterych Slovaku vuči literature
češke, u Rusinu vuči literature ruske a polske, jakehož ani mezi Polaky a Rusy
nevidime. Již docela podivne jsou pomery mezi Chorvaty a Srby: zde mame
dve narodnosti, ktere jsou tak šfastne, že se mohou hadati o tom, komu patri
stara dubrovnicka literatura a nova narodni poesie, ale knižka, ktera je tištena
jinym pismem, často i pro lidi s universitni vzdelanosti, neexistuje, ba zrovna
ti jsou nejhorši v tomto ohledu. Jak nam všecko to pripomina slova Kollarova:
»Nasledek všelike nenavisti jest oddeleni, nasledek tohoto jest obmezeni neb
uzavreni oboru myšlenek, čimž si drahu k dalšimu pokroku zamykame a sebe
i svuj kmen duchovne sami do vazby davame.« 2 )

Takove pomery by se odstranovaly, kdyby zvlašte sousedni kmeny
jednaly kolik možna v duchu vzajemnosti. Sousede mohou se predevšim za-
jiste podporovati ve všech snahach: oni mohou společnč nejvice prijimati, vy-
menovati a pozivati plody vedecke, literarni, hudebni, mezi nimi jsou nejvic
možny sjezdy všech učencu, nejen slavistu, sokolskych a zpevackych spolkii,
pohostinne hry jednotlivych znamenitych dramatickych a opeimch umelcu a
celych společnosti, obchodni styky atd. »Všekmenna« vzajemnost musi sice
zustati idealem, ale již Kollar ujišfoval, že i »mnohokmenna bude divy tvo-
fiti«. 3 ) Posledni je rozhodne take chvalitebnou cestou k prvni a ještč dale
ku Kollarove všelidstvu. Touhy po sbliženi narodu a všeobecnem mitu toz-

Ueb. d. Wechs. 43.

2 ) Ueb. d. Wechs. 117.

3 ) Tam 120.

232

necovaly i Kollara, když zakladal budoucnost Slovanstva na jeho prači prg
veškere človečenstvo, k čemuž take mame schopnosti a sily.

Kollarova vzajemnost mela epochalni vyznam pro jeho dobu a neztratila
sve duležitosti ani pro budoucnost. Take dnes nemohl by nam byti podan
jiny list z nebe nežli ten: ‘)

»Pozdravenf moje všechnžm Slavum !
zde vam odesylam tajemnost
ku narodni velkosti a pravum;
zahyn pycha, sobstvi, nedovčra,
spoj vas všecky laska, vzajemnost,
s tim se dobre mžjte! Sldvy Dcera.«

‘j Zn. III. 108.

-S—

O starožitnickjch spisech Kollarovvch.

Napsal Frant. Pastrnek.

»Jako v prvni mladšf polovici meho života basnictvi mym nejvyšši'm
kochanim byvalo: tak mne v druhe starši dobe dejiny a starožitnosti našeho
narodu i neodolatelne k sobe vabily i nejutešeneji blažily,« di Kollar sam
v »Pfedmluve« k Staroitalii slavjanske, psane na sklonku života, temer pred
samou smrti.

Kdy nastala ta »druha starši doba« v živote Kollarove? Doba ta nastala
v letecli 1826—28. »Basne« (1821) jsou jeste prosty starožitnickych vzpominek
a snu, jimiž pozdeji »Slavy Dcera« (1824), obzvlaštne pak druhe vydam'
z r. 1832, je protkana a rozhojnena.

Nekolik let po r. 1820 ješte jine prače staly v popfedi: Kollar basnil
horlive znelky, spisoval kazani, prispival slovenskimi slovy do Jungmannova
slovniku, sblral slovenske pisne lidove, psal nektere članky novinarske a za¬
baval se myš!enkami »o libozvučnosti« češtiny. Srovn listy Jungmannovy
(C. Č. M. 1880). Avšak znenahla vznika i zaliba »historicko-etymologicka«,
jak ji Jungmann pojmenoval. »Rytiny bohft Slovanskych tu nevyšly,« piše mu
Jungmann 2. uncra 1820. Ke konci r. 1822 (list ze dne 2/11. 1822) Kollar
počina etymologisovati (»zlato« od »liti«) a pokračuje v nem, nedbaje vy-
strahy Jungmannovy, že »v etymologii vubec nebezpečno se broditi« — roz-
pravu o jmene Slovan redaktor muzejnika Palacky vrači, srovn. listy Jung-
mannovy ze dne 4./1. 1827, pak 10./11. 1827 a 15./4. 1831, pfičiny viz v listž
Palackeho ze dne 10./1. 1827 (Č. Č. M. 1879) — až konečne (v liste ze dne
2G./2. 1828) bylo Kollarovi slyšeti šetrne, avšak preče dosti zretelne vyslovene
mineni Jungmannovo, že jeho etymologisovdni pratele pražšti počitaji »mezi
neštesti a nehody« češke literatury. R. 1828 již tedy Kollar vezel uplne ve
svych starožitnickych etymologiich. Zahy take, jak z listu Jungmannova (22./0.
1824) zavirati mužeme, pomišlel na prednašky universitni. Pišet Jungmann:
»Vaše počinani z strany školy na universite jest velikanske! Buh žehncj!«

Zda se, že Šafarik nebyl bez učinku na novy smer činnosti Kollarovy.
Znamof, že i Kollarovy novoty jazykove, ktere Jungmann, Palacky, Chme-

234

lensky, Čelakovsky rozhodne zamitali, u Šafarika nachazely jakehosi souhlasu,
srovn. list jeho ze dne 18./5. 1827 (Č. C. M. 1874), a prakticke podpory tim,
že Šafarik češtinou slovakismy protkanou Kollarovi psaval. Možna dost, že
prime vybizeni Šafarikovo primelo Kollara k tomu, aby se oddal studiu dejin
a starožitnosti slovanskych. »Vy pište starožitnosti slovanske,« vyzyva ho
Šafarik v liste ze dne 20./12. 1827. A dale naleha (12./6. 1828), aby Kollar
sve rozpravy otiskl, »a to ješte tohoto leta«; ba nabizi se, že sam se o tisk
tech rozprav postara. Nechtel s pojednanim svym o Slovenech a Sarmatich
stati sam (list 17./8. 1828), obavaje se kritiky Dobrovskeho a jinych »Neslo-
venu«, a toužebne jich očekava (list 11./9. 1828). V srpnu 1828 obdržel od
Kollara »jmenoslov«, seznam jmen vlastnich, k nemuž si preje pojmenovani
pramenu »cum citatis«.

Prvni spis Kollarfiv v oboru starožitnosti bylo pojednani o narodnim
jmene »Macfar«, jež vyšlo v Pesti r. 1827.*) Hned prvni tato rozprava jest
takrka typem všech nasledujicich. Jadrem jejim jsou ony zname etymologicke
fantasie; rozlične prameny historicke, kulturni a jazykove tvori takrka jen
ornamentalni arabesky k podivnym radam kmenuv a slov z rozličnych jazyku
libovolne čerpanych. Vfsledek rozpravy jest asi takovy: koren mar, mir,
mer, mor, mur znamena »svetlo, lesk, slavu«. Z toho korene vzniklo »em-
phasi« jmeno »Madar«, jež znamena tolik co Slav, Hell, Gali, Celt,
Hermann, Frank, Tit, Tot, Titan, Teuton atd. Rozprava konci slovy
S. Lindeho: »Der Geschichtschreiber kann den Ursprung einer Nation nicht
erforschen, ohne die Resultate der Wortforschung theils zu bestatigen, theils
zu benutzen«. (Grundsatze der Wortforschung, Beschluss, v I. svazku slovniku)

Pojednani o jmene »Madar« jen častečne zasahuje do oboru starožitnosti
slovanskych, do nehož obširne »Rozpravy« (1830)**) naleži cele. Prvni roz¬
prava tyka se j mena »Slav«, druha jmena »Srb« a »Chrb«, v treti pojednava
se »o jmenu Un, Hun, Henet, Wend«, ve čtvrte »o jmenu Cech, Tech«; pak
nasleduje »pridavek o jmenu Rus, Polak, Mold, Wilt, Lutik, Krt, Karant,
Obodrit«. Rozpravy ty jsou vysledkem rozsahlych studii, v nich je snesena cela
tehdejši literatura o tech predmetech. Muže se rici, že Kollar v tom ohledu
si počinal až priliš uzkostlive, uvadeje kdejake mineni, do starožitnosti slo-
vanskych jen ponekud naležejici. S toho hlediska lze pochopiti lichotiva slova
Jungmannova o »Rozpravach«. »Vaše obrovske dilo,« di o nich v liste ze
30./12. 1830, »zustane, necht o nem soudi kdo chce co chce, vždycky pre-
pamatne, a hluboka studnice, z ktere všichni važiti budeme.« A prirovnav je
čarodejnemu palači, jehož »ryzi, čiste zlato ze všech sveta dolu pracne do-
byto a shledano«, dodava: »Již za to nesmrtedlne diky jste si zasloužili.«
Palackemu »Rozpravy« ovšern vyhoveti nemohly; srovn. listy jeho 1./10. a24./ll.
1830 (ČČM. 1879). A Šafarik? Usudek Šafarikuv o »Rozpravach« se tušim

*)  Ableitung und Erklarung des National-Namens Magyar. Von Johann Kollar. Pesth,
1827. Gedruckt bei Mathias Trattner Edler von Petroza. 4°. 19. Kollarflv druhy titul zrn':
Etymologisch-ethnologische Abhandlung flber den National-Namen Magyar.

v *) Rozpravy o jmenach, počatkach i starožitnostech narodu Slavskeho a jeho kmenu
od Jana Kollara, clrkve ev. peštjansko-budinske s. b. kazatele, učene společnosti Krakovske
uda. V Budlnč v kral. universicke tiskarnč, 1880. 8°. 396. Nasleduji jmena predplatitelfl.

235

nezachoval; avšak co zbudovatel Starožitnostf slovanskych o spise tom sondi!,
nebude asi daleko od mineni, ktere pozdeji projevil o Kollarove »Bohyni
Slave«. Jinak o Koli aro vych »Rozpravach« a »Zpevankach« ani zmi'nky v českych
učenych listech se nestalo, jak to dosvedčuje nejmenovany Čech r. 1838
v pnloze ku. »Kvetum«, roč. 1839. Srovn. Bačkovskeho str. 553.

Nedlouho po »Rozpravach« Kollar vydal sve »upelne vydani« Slavy
Dcery, pripojiv zvlaštni knihu, podavajici »Vyklad čili pflmetky a vysvetlivky
ku Slavy Deere«, r. 1832.*) »V}iklady« sestaveny na žadost pratel a čtenaffl.
Kollar sam vyznava, že basen potrebujici komentare jest nedokonala, a mysli,
že u jinych vzdelanych narodu, ku pr. Anglfi, Francouzu takoveto Vyklady
by byly zbytečne: ale u nas pry jsou potrebne, ježto my slovanskem dejinam
a starotinam, slovanskemu bajeslovi a dejepisu, slovanske mluvnici a reči ani
doma ani ve škole se neučime. (Predmluva.) »Vyklady« jsou vlastne excerpta
— sam Kollar se slova ujima velmi zndka a kratce — z rozmanitych spisu
politicko- a kulturne historickych, nejvlce ovšem nemeckjich, »ponevadž v naši
reči malo psano«, jak Kollar sam se omlouva. Z nekterych obzvlašte mnoho
vynato, tak z Adama Bremskeho, Helmolda, Vita s. Ottonis, Saxa Gramma-
tika a jinjlch latinskych spisovatelu stredovekych, dale ze čtyrdi'lneho spisu:
Geschichte aller wendisch-slawischen Staaten von L. A. Gebhardi, Halle 1790,
4°, ačkoliv Kollar spisovateli tomu, podobne jak to pred nim činili Ant, Linhart,
Geschichte von Krain II, 217 a W. Surowiecki, Sledz. poez. 173, srovn. Vy-
klady str. 461, vytykd, že jest »stranlivji« (str. 116), že »rad, kde jen muze,
slavskemu jmenu utržku čini« (str. 112). Casto objevuje se take »pravdy
milovnejšf« (str. 116) K. Chr. F. Ltitzow, Gesch. von Meklenburg, Berlin 1827.
Slovane v Nemcfch stoji vubec v popfedi. Dale treba vytknouti, že basnik
Kollar si všimal ne tak politickych dejin, jako spiše kulturnich pomeruv, a pri
tom čerpal odevšad, nemalo take z dennich novin a slovniku naučneho. Take
oblibene poznamky jazykove a všelijake etymologie neschazeji. > Vyklady«
obsahuji mnoho poučneho materialu; arcit jen materialu. Do jake souvislosti
ho Kollar uvedi, o tom poučuji znelky »S14vy Dcery«.

Zde zasluhuji take chvalneho vzponienuti »Vysvetlenia« k I. dilu
a »Poznamenania a pojednania« k II. dilu Zpievanek (v Budine 1834
a 1835), v nichž Kollar nashromaždil mnoho poučnych zprav k bajeslovi
a k dejinam slovanskem.

Bajeslovi slovanskemu venovana jest rozprava »Slava bohyne a puvocl
jmena Slavhv čili Slavjanhv«, z r. 1839.**) Prvni čast knihy te tvori
16 listu Šafarikovi, ktery pfatelskym psanim Kollara požadal, »že by mu
velice milou vec učinil, kdyby omyly a chyby ve Starožitnostech, a sice nejcn
tisku, nybrž i spisovatele, co nejpilneji poznamenaval a jemu časem svjnn
zaslal« (str. 3). KolMr žadosti te vyhovuje a obraci se zejmena proti vykladum

*) Vyklad čili Pfimžtky a Vysvžtlivky ku Slžvy Dcefe. S obrazy, s mappou a s Pfi-
davkem drobnžjšich basni rozličnžho obsahu, od Jana Kolldra. V Pešti tiskem Irattnera
a Karolyiho. 1832. 8°. 528.

**) Slava bohynž a pbvod jmena Slavflv čili Slavjanflv. V listech k veleetčnemu ptiteh
panu P. J. Šafarikovi od Jana Kollara. S pfidavky, srovnalost indickeho a slavskeho života,
feči a bdjeslovi ukazujicimi. V Pešti 1839. Tiskefn J. M. Trattner-Kdrolyiho. 8". 363.

236

Šafankov^m o puvodu, vyznamu a zpusobu psani jmena Slovanu, čine to tim
ochotneji, protože Safarik ve svych Starožitnostech Kollarovo odvozovani
a psanf toho jmena narodniho, v Rozpravach vyložene, zavrhoval a potiral.
Kollar byl presvedčen, že jmeno to zniti ma Slav, Slavene, slavsky, kdežto
Safarik dokazal, že puvodni forma jest Slovane, slovansky (Slovene, slovenbskii),
Starož. II. 29 nasl. Duvody Kollarovy byly predne »mythologicke a narodno-
basnicke«. »Slava« byla mu, podle ruznych lidovych pisni slovanskych, bohyni,
totožnou s jeji »matkou, indickou bohyni Svahou«, taž bytost jest mu dale
»nordicka bohyne Slavy«, Saga, tytež bohyne jsou ' 'Oaaa , ( X).e!co,  latinske
Honor a Gloria. »Slavove, Slavjane« jsou »ctitele Slavy«. Hlaska a  jest vubec
puvodnejši než o,  i v ruskem vysloveni adin, agon atd. Dukazu historickych
Kollar dba malo: »Ze se Vašemu Slov Sloven štesti v domači reči psanu byti
snad prve za podil dostalo, než našemu Slav, odtud jeste nenasleduje jeho
pravost a domačnost«. (Str. 135.) Cela tato čast konci apostrofou k »Slavum,
synum Slavy«: »noste, zachovejte a brante sobe s narodni hrdosti sve bo-
hynske, puvodni, prave, poctive a krasne jmeno Slavy«. Posledni slova jsou:
»Hle totot jest, Mily priteli! vjtsledek meho o teto veci temer celoživotniho
skoumani a premyšlovani; totot jest spolu i posledni me ozvani se o tomto
predmetu, nebof již nikdy a nikde vice hlasu meho o nem neuslyšite. Slava
Bohu na nebi! Slava našemu narodu na zemi!« (Str. 152.)

Nasleduji »Pridavkove k objasneni a potvrzeni predešlych listuv sloužici«,
v nichž Kollar pojednava o »styčnostech a rovnostech v indickem a slavskem
živote« a o »srovnalosti indicke a slavske mythologie«. (Str. 153—358.) Vudči
myšlenkou jest, »že mezi Indy (Sanskritem) a mezi Slavy (Slavenčinou) ouzky
svazek anobrž narodni pokrevnost se naleza« (str. 155), ktery se jasne zrači
»v indickoslavske mythologii, kde videti, že nejen buh a bohyne Slava, ale Cele
naše pohanske bajeslovi indicke jest«. (Str. 226.)

Jungmann o dile tom se takto vyjadril: »To však uprimne rici mohu, že
Vaše srovnani Mythologie Indicke se Slovanskou nalezi mezi veci nejvybor-
nejši a mne nejmilejši, ktere jsem kdy v jakemkoli jazyku četi.« List 5./1. 1810.
Safarik nebyl tak spokojen, jak ze slov jeho k Pogodinovi (22./11. 1839) vy-
svita: »Kollarova kniha »Slava Bohyne« nelibi se mi nijak: takova dila zpusobuji
jen zmatky. Co v nich noveho a pravidelneho jest, lze na archu napsati. Ostatni
jest pravi/’ Rudbekismus. Neznaje ani sanskrtu ani staroslovenštiny ani mytho-
logie dukladne clice nyni quantitatem incognitam per incognitam určiti.«
Čtenija 1879, 3—4, 255.

Pozdeji, jsa professorem ve Vidni, Kollar zabyval se »modlami Rhe-
transkjimi« čili Prilvickymi, o jichž pravosti nepochyboval (1851). Ostatne
Kollar nebyl jedinjž, ktery se zastaval pravosti domnelych onech model staro¬
slovanskih; drive učinili tak bratfi Wilhelm a Jakob Grimm a pozdeji Hanuš
a Kaz. Szulc. Kollarovi pri jeho znamych nahledech neni se diviti, že se
otazky o pravosti ani nedotekl, nybrž v pravost pevne veril. »Nam bud’ pro-
zatim dosti na tom,« pravi v »Primluve pri otevfeni archaologickych prednašek
15. rijna 1851«, »že vice než 200 skutečnych vytvoru a pamatek Mythologie
štastna nahoda aneb radeji pfizniva Prozfetedlnost Slavskemu narodu ochranila
a takove v našich časich na svetlo vynesla. Jsouf to ony slavne retranske

237

modly, ktere v Prilvicich, zakopane v zemi, nalezeny byly a nym' v Novo-
Strelicich se chovaji. Jedenkaždy z nas poznej, ostrihej, zvelebuj toto nevyrovnane
narodni naše jmeni a vlastnictvi. Ze pak toto jistotne naše jest a jmeno vše-
slavskeho pokladu a dedictvi zaslouži, jest svata nepochybna pravda. Nedo-
mnivejtež se zajiste, jakoby retranska mythologie jenom na Retru, aneb nejvyš
na Pomorany, ostrov Ranu a Balticke more obmezena byla: nikoli, ona jest
stfedište bohu všech slavskych kmenu Co staroslavska, v biblf a jinych ruko-
pisech zachovana reč jest pro častečna slavska nareči, to jest retranska
mythologie pro častečne mythologie slavskych kmenu: všickni se zde shledaji,
potkavaji, sestfeduji. Retra nebyla ani kolebkou ani metropoli slavske mytho-
logie; nybrž toliko utočištem, kde se slavopohanšti bohove, ode všech stran
pronasledovani, skryli, a kde pričinou polohy ostrovu a jezera Doleneckeho
a pevnosti Retry i dele i čisteji se udrželi, nežli v ostatnich slavskjich krajich.
Nakolik tedy Slavove jsme: natolik i retranske starožitnosti našim a všech
Slavu vlastnictvim jsou.« (Vesna 1851, str. 487 nasl.) Protivnici ozvali se ve
Videnškom Denniku 1850. Viz pozdejši članek p. Vondrakuv, z nehož take
vysvita, že Vidensky žak Kollaruv, J. E. Sojka (Naši mužove, str. 153), jest
jen tlumočnikem licheho podezreni, jakoby spis Kollaruv o modlach Retran-
skych byl potlačen.

Z uvedene již »Primluvy«  jest duležito ješte zakoličeni, proto že
z neho poznavame, o čem Kollar prednašel. »V minulem belin,« tak Kollar
zavira svou prvni prednašku v rijnu 1851, »bavili sme se v našich archaeo-
logicko-mythologickych hodinach vice na zemi, pri zemskych božstvich a nabo-
ženskych ukazich, chramich, slavnostech, obetich: nyni zraky sve vice k nebe-
sum a k obloze obratime, budouce považovati jeden z podivu nejhodnejšich
pozustatkuv našich pfedkfl, totiž tak rečeny mythologicko-astronomicky Zvifet-
nik čili Zodiakus, a jeho spojeni s rolnietvem a celym živobytim našich pra-
otcu Staroslavfl.« Srovn. članek p. Karaskuv.

Hlavnim však pfedmetem studii Kollarovych v poslednich šesti letech
jeho umorne činneho života byly ony starožitnosti slovanske, jichž stopy hledal
vltalii.  Oboji cestu do Italie (1841 a 1844) Kollar podnikl z pričin naho-
dilych; srovn. Predslovi k prvnimu Cestopisu, v Pesti 1843 Slovanu tam na-
pfed nehledal, jen Venety považuje za Slavy; srovn Cestop. 60. leprve »prit
jev do Rima a jeho okoli, slyšav od Ciceronu a videv vlastnima očima slova
a jmena rek: Tepula, Juturna, Egeria, Tiber; jmena vrehu: Tarpejus, Satut-
nius, Palatinus, Aventinus, Cermatus; jmena: Coliseum, Sublicius pons, Subuia
a temto podobna« (Staroit. slav. IX.), nabyl presvedčeni, že »latina jest po¬
vodne jedno ze staroslavskych nareči, jen neco vplyvem fečtiny zmenene,
cely jeji stroj a tok jest slavsky: taž mluvnice, totež neuživani aitikulu, taž
deklinace, konjugace, taž skladna, tyž numerus oiatoiius, taž piosodie«
(str. XIII.). Z presvedčeni takoveho vzniklo pak prubehem nekolika let obširne
dilo »Staroitalia Slavjanska«,  ve Vidni 1853, čitajici XVI a 884 stran
in 4°, s XXXIV tabulemi in folio,*) jehož veliky naklad od ds. Akadenne

*) tjplnV titul zni: Staroitalia slavjanskd aneb objevy a dfikazy živlfl slavskjlch v zeme
pišu, v dčjinach a v bajeslovi, zvlažtž v feči a v literatufe nejddvnžjšich vlask^ch a sou-

238

ved ve Vidni, jakož i od jinych pfatel a pfitelkyn archaeologie, jimž Kollar
(p. XIV.) verejne dekuje, byl uhrazen. Kollar sam. dilo sve 8. ledna 1851
v »Navesti o predplaceni« ohlašoval takto: »Italie, tato kolebka veškere
evropejske vzdelanosti, byla počatečne od rozličnych narodfi, jmenovite pelago-
hcllenskych, ibero - celtickych a veneto-illyrskych čili slavskych osazena a
obydlena. Onino prvni kmenove nalezli již vice znamenitych delniku, jako
Micali, Lanzi, Ott. Miiller, Lepsius a jim; ale slavjanskemu živlu, ačkoliv jest
nejbližši a nejrozširenejši v Italii, nedostalo se posud žadneho zastupitele, žad¬
neho sbiratele a zkoumatele. Nižepsany citiv žive tuto mezeru ve všeobecnem
Dejepisu, hledal ji dle možnosti vyplniti.« A nyni vyklada Kollar, co k tomu
čili podnikl a vykonal, jaky bude obsali knihy, jaka cena atd. (Vesna, 1851,
str. 31.) Pozdeji (ib., str. 156) oznameno jeste, jak spis bude »v hlavnich
nakresech rozvržen«.

Dotišteni dila toto, ktere venovano jest »Jeho c. k. apostolskemu Veličen-
stvu Františkovi Josefovi prvnimu, cisari rakouskemu, krali uherskemu a če¬
škemu atd.«, Kollar se nedožil, zachvacen byv smrti (24. ledna 1852), když
prave dil prvni byl dotišten, načež korrektura sverena A. V. Semberovi.

Ovšem smela myšlenka Kollarova, dokazati, že »cela Italie byla od
jakživa kmeny slavskeho narodu otočena« a nasledkem toho i osazena, že
veškere starožitnosti Falske, i samo papežstvi, jest puvodem slovanske, sou-
hlasu nenašla snad u nikoho Slova Šafarikova, ktera napsal Pogodinovi: »Jsou
to učene — fantasie« dostačuji, aby byla označena cena posledniho dila
Kollarova, na nemž si velmi mnoho zakladal. Ba ani ostrejši vyrok Schlei-
cheruv, že Staroitalia Kollarova nema jineho, krome pathologickeho interessu
do sebe, nelze bohužel nazvati nepravdivym. Pripomenouti vsak sluši, že to
byly hlavne jazykove »fantasie«, že etymologisovani bylo bludičkou, ktera
Kollara svedla na bezcesti.

Kollar »slavskou Starovedu, jmenovite jeji nejduležitejši mvthologicko-
astronomickou čast«, ke konci sveho života pestoval s nadšenosti. »Dejepis
bez starovedeckych a bajeslovnych studii« byl mu pouhym materialismem.
»Jen jedno chci, ne tak ku chvale jako radeji k poroučeni Starovedy, v duchu
našeho Komenskeho (de cultura ingeniorum) a Herdera (Briefe zur Bef. der
Hum.) fici: Staroveda jest nejlepšf zaklad čistolidske vzdelanosti a nejjistejši
cesta k poznani sveho narodu« (»Piimluva«),

Ke konci nebude od mista, když nekolika kratkymi slovy pripomenu,
že Kollar take v tomto smeru sve literarni činnosti, v tom nezrizenem etymo-
logisovani a hledani Slovanu, našel hojne nasledovnikii, jmenovite na Sloven-
sku. Pod jeho vlivem stal, podle zprav, kterych se mi dostalo laskavosti pana
redaktora J. Skultetyho, Samo Chalupka (nar. 1812, zemr. 1876), v drobnych
prispevcich do Paulinyho »Sokola« (1861—1869), v poznamkach k »Spevom«,
knižce to basni, ktere vyšly v B. Bystrici roku 1868; dale jmenovati možno

sednich kmenfl, z kterych zrejmo, že mezi prvotnimi osadniky a obyvateli teto krajiny
i Slavjane nad jine četnžjši byli. Sepsal Jan Kollar. (ljplny podpis pri članku p. Karaskovč.)
Ve Vidni, v cisarske kralovske dvorske a statni tiskarnč. 18B3.

239

Sama B. Hrobone (nar. 1820), v jeho dlouhe rozprave »Slovo o Gothe a
Hegelovi« (Sokol, 1863) a ve veršovanych pracich v staršim veku; Petra
Kellnera-Hostinskeho (nar. 1822, zemr. 1873), v jeho »Rozpravach večernich
o urnem' staroslovenskem« (Orol, 1872, 1873); Samuela Ormisa (nar. 1822,
zemr. 1875), ne tak v jeho »V^chodovede pre seminaristov a rodičov« (ve
Velke Revuci I. 1871, II. 1874), jako v menšich člancfch, na pr. v predmluve
k povesti V. Paulinyho »Matuš Trenčiansky«; Viharna Paulinyho-Totha
(nar. 1826, zemr. 1877), v jeho »Slovenskem bajeslovi«, 1876; Pavla Dobšin-
skeho (nar. 1828, zemr. 1885), v jeho spise, Matici vydanem: »Uvahy o po-
vestiach«, 1871; a jine, z časti dosud žijici spisovatele.

Povod Slovanov i  Indie.

FaVste saeCVLo prIMo
natlVItatls
Ioannls KoLLžr,
sCrlptorls,
eXeVnte DeVota.

Jako jcdnotlivci, tak i narody zaviazane sil k vdačnosti tym mužom, ktori
si to bud’ dobrodenim alebo zasluhami vyziskali. I Slovania tnali takych mužov,
a medzi nimi nie na poslednom mieste naznačeny je ten velikan slovenskeho
naroda, ktoreho meno ma peknti a nehynucu povest po celom temer svete,
zvlašte tam, kde bije slovanske srdce; je to Jan Kollar. Nenie divu, že meno-
vite v tuto storočnicu chvdlne spomina sa velke meno jeho; lebo to, čo vy-
konal slovom i perom za narod slovansky, oduševnuje nas dosial a čini
meno Slovanov slavnym medzi narodami pod sinkom. Jestli ktory Slovan,
tym viac Slovak je hrdy na neho, čo svojho krajana, a vencom vd'ačnym letos
zdobi obraz jeho.

KecT ale basnici, ethnografovia, linguistovia a cestovatelia zvelebuju v nom
vzor svojich studii, nemalby sa k nim pridružit i historiograt ? Je pravda, že
jeho poeticky duch a narodnie nadšenie nezaoberaly sa so systematickym
dejepisom Slovanov, avšak vo svojich dielach nahromadil tol’ky material
dejepisny, že ho historik hojne a zdarne použiva k stavaniu budovy slovanskej
historie, a pobadan byva pokračovat v tom, čo on, bar snad’ i mimochodne,
stopovat započal. Svedkom toho je jeho »Slava bohyne a puvod j mena
Slavuv čili Slavjanhv«, bohate to pojednanie »v listech k velectenemu
pfiteli, panu P. J. Safarikovi« z r. 1839. Toto je dielo, o ktorom jednat
som si zaumienil, abych tiež zo svojej strany priložil vavrinovy list k venčeniu
pamiatky jeho.

Ačkolvek nepodpisujem jeho tvrdenie o bohyne Slave a o povode mena
Slavov z mena tejže, predsa nachadzam v jeho diele, čo je až velmi hodne
dalšieho skumania historickeho. Jeho poeticka obrazotvornost sice jednala dra
toho, že »milita licent poetis«;  avšak s basnickym idealom svojim spojil
aj take realne vyskumy, jake velmi siahaju do pradoby Slovanov. Na svetlo
totižto vyniesol taku srovnalost Slovanov s Indami čo do naboženstva, mluvy

241

a obyčajov, že temer nenie pochybnosti o tom, že bud’ Slovania od Indov
bud tito od tamtych, alebo oba od nejakeho tretieho naroda svoj povod vzali.

Už Šafarik, jeho a naš krajan, dna 17. dec. 1825 v Novom Sade vyslovil,
že Slovania pochodia z Indie, Nemci ale z Persie, jako to dokazuje porovnanie
sloVančiny so staroindickou (sanscritou) a nemčiny s perskou mluvou. Kollar
sice tuto pravdepodobnosf na vyšši stupen pozdvihol, ale tento gordicky uzol
eštc nerozlušteny ponechal; bezpochyby preto, že jeho poeticky duch nemal
trpelivosti, aby sa dalej s takou trudnou ulohou historickou zapodieval.

Šafarik, jakokolvek skumavy a bystroumny, uznal sice, že to odlučenie sa
Slovanov od Indov a jich stahovanie sa do Europy mnohymi stoletianri, ba
snad’ i celym tisicročfm pred Kristom sa stalo, ale dalej tuto zahadu neob-
jasnoval, ano jej objasnenie buducnosti ponechal: ale na jak daleku buducnost
mame odkladat rozluštenie tejto tak tmavej zahady ? Nenie nam dovoleno
patrat po tej dobe, abysme aspon niečo jasnejšieho svetla o tom nadobudli?
Nemožno-li nam utvorit nejaky most, po ktoromby sa nam objavil priechod
od Indov k Slovanom? Je, dla mojej mienky, taky most; ale Šafarik si ho
pred sebou strhol, a tym rozluštenie tej zahady nemožnym učinil, ked’ zavihol
tvrdenie Tatiščeva, že starobylosf Slovanov treba hladat u Thrakov.

Kmen Thrakov rozštiepeny bol na viac haluzi, a medzi tynrito najmoc-
nejšou boli Getovia.

Darmo nam hovoria, že Thrakovia vobec a Getovia zvlašte vyhynuh;
Iebo tymto sposobom vymyšlaju zbytočnu a pomylenu hypothesu, ktora sve-
doctvam dejepisnym odporuje. Tam zajiste, kde historia mluvi, hypothese
mlčaf prichodl. Thrako-Getovia tiahli sa od aegeiskeho mora Europou až po
Balt, boli velpočetni, a nezakusili tolku pohromu, ktOraby jich bola zničila.
Krem toho prave v tej dobe, ked’ nastalo meno Slavini, rheophylakt napisal
(r. 629 po Kr.) to upozornenie, že Slavini pred tym menovanl boli Getami.
Boli-li Getovia Slovanami, boli nimi i Thrakovia ostatnl jakožto sukmenovci,
a to tym viac, že mena Tliraces a Getae aj za jednoznačne platily. Talv
teda davny dejepis Slovanov dla tvrdenia autochtonistov hladat treba v Thrako-
Getoch, a uznaf, že tito dosial’ v Slovanoch žiju.

Majtice toto pred očima a — jako sa aj svedci prijmuce to za svoje,
možeme bližšie prikročit’ k tej Kollarom nakreslenej srovnalosti Slovanov
s Indami.

Herodot (o. 444 pr. Kr.) pravi, že Thrakovia su kmenom po Indoch
najmočnejšim a, keby stali spojeni pod jednou vladou, žiadna moc nebohiby
v stave jim odolaf. Z toho vysvita, že Slovania pod menom 1 hrakov už pi ed
Herodotom boli od Indov odlučenl. Stat sa to muselo, ale už davno pred nim,
ked’ už Ramses II. (1 594—1328 pred Kr.), kral egyptsky, vtrhnuv z Asie do
Europy, s Thrakami čili (jako basen Valeria Flacca pravi) Getami bojoval.

Su-li Indovia dosial na svojom povodnom bydlišti, Thrakovia (Slovania),
iste pre nedostatok miesta a vyživy, uderili do Medic (Persie), vypddili odtial
Nemcov a osadili sa tam. Z toho sa da vysvetlit, že Herodot a Phmus
(79 po Kr.) naznačili to podanie, ktore thrackych Sigynnov (v Pannonn) a
Sarmatov (Slovanov) pokladalo za potomstvo Medov. Z Medie brali^ sa cez

užinu Kaukasu, znamu to branu sfahujucich sa narodov, do kiajin nad Ciemym

16

Jan Kollar.

morom a odtialto na zapad k Dunaju a Adrii, k Rynu a Oceanu, za Dunaj
a Balkan k aegejskemu moru. I toto jich sfahovanie muselo sa stat v pra-
dobe, ked’ — jako sme videli — už Ramses II., podmaniv si Persiu a Mediu,
vtrhol z Asie (cez Kaukaz) do Europy a uderil na Thrakov.

Povod Nemcov z Persie a Slovanov z Indie ospravedlnuje ešte i to, že
prvšie bolo pomknutie sa Nemcov (Teutonov a Cimbrov) z Medo-Persie, nežli
Slovanov z Indie; lebo Slovania len po jich odchode k severu mohli sa osadit
v Medo-Persii; a po ničli, ked’ sa boli zabrali až do Skandinavie, mohli tiahnut
cez Kaukaz, aby pod nimi zaujali priestor od ustia Visly k ustiu Ryna a
k Oceanu.

Z tohoto stručneho vykladu vysvita, že Kollar velku službu preukazal
pradejepisu Slovanov, ked' tak obširne objasnil ethnograficke pochadzanie Slo¬
vanov z Indie; lebo da sa to do suzvuku priviest s autochtoniou Slovanov
v Europe a so starobytym dejepisom narodov.

Fr. V. Sasinek,

O Kollarove dile „Die Gotter Rhetras“.

SdSluje Dr. Vaclav Vondrak.*)

Retranšti' bužkove poutali dlouho pozornost jak slovanskih tak i ne-
meckych učencu na sebe a nelze si mysliti, že by byli ušli i Kollarove po¬
zornosti pri živem zajmu, s kterym slovanske starožitnosti pestoval. Jeste za
sveho pobytu v Pešti obratil se s žadosti o podporu na cestu k vlade me-
klenburske (makular žadosti ze dne 15. brezna 1849).

Gentzen, velkovevodsky bibliothekar, pod jehož- dozorem idoly byly,
odpovedel mu (dne 3. žari 1849), že mu vylohy s cestou spojene budou na-
hrazeny, jakmile na misto pribude. Vybizi ho sam k ceste teto a podotyka,
že seznal z jeho dopisu, že se chce nyni pravy znalec veri ujmouti. Zatim
Kollar obdržel stolici pro slovanskou archaeologii na universite Videnške, tak
že se musil na podzim r. 1849 z Pešti do Vidne pfestehovati. Z Vidne pak
psal již dne 31. kvetna 1850 Gentzenovi a sdelil mu cely plan sve cesty.
V Berline chce mimo jine slavneho jazykozpytce Boppa navštiviti. Byl si
toho vedom, jak dfiležita uloha jej očekava a s nadšenim hledel okamžiku
vštric, kdy mel konečne spatriti ony bflžky.

Nabizene pohostinstvi s diky odmita a prosi, aby mu Gcntzcn v blizkosti
našel nejaky soukromy byt. Vymlouva se svym katarrhem, ktery si na cestč
z Pešti do Vidne utržil a o kterem již tenkrate tušil, že se ho vice nezbavi.
Slibuje, že nestranne chce všc prozkoumati, a že bude vice duvčfovati
bohum nežli lidem.

Cestu tu Kollar tehož roku ješte vykonal; zachovaly se z ni ješte iičty,
z nichž jde na jevo, jak Kollar v hostincich skromnč žil. V pripise k vevo-
dovi meklenburskemu podal pak Kollar zpravu o svych vykonanych pracich
a studiich, pri čemž s umyslem vytyka, že zna dosavadni stadium sporu
o dotčene modly. Od stoleti nečetla prf  se v literature archaeologicke a

*) P. dr. Jan Jakubec mi laskavš pfenechal za meho pobytu v Praze svž vypisky
z pozflstalosti Kollarovy, vžci se tykajici, začež mu zde sve vfele diky vzddvdm.

244

mythologicke jina jmena tak často jako Nova Strelic e, Prilvice, Rhetra.
O pravosti model tech je presvedčen. Napisy, reč, dueli, vnitrm' orga-
nick^ vznešeny pofadek, podivuhodna souvislost techto božstev s celou
mythologii a naboženstvim stareho sveta, s Indii, Persii, Egyptem,
Etrurii, nordskymi narody: to jsou všecko dle Kollara kriteria
rozhodujici pro pravost. Zde nejsou pry jednotlivi bohove a mythologicke
zlomky, zde spatrujeme velkolepy, podivuhodny, vznesene usporadany nabo-
žensky svazek, jenž obsahuje vesmir. Všude uctivani pn'rody, jejich daru, je-
jfoh velikych zjevu na nebi i na zemi. Zde pry je Zodiak nebo kruh zvifeci
ješte ve sve stare forme.

O sve prači pravi Kollar, že pračo val plnjfch 9 ne del na techto modlach)
a preče citi, že zbyva ješte rnnoho prače. Tato sbirka model je pry pokladem
budoucnosti a potrebuje mnoho studii. To, co on vykonal, jsou pry jen lehke
a kratke skizzy, jak pri množstvi jeho zamestnani a kratkosti času nemuže ani
jinak byti. Tyto skizzy nejsou pry take určeny pro verejnost, nybrž jen pro Jeho
Vysost psany. Zasvetil pry p. bibliothekafe Gentzena a kreslire Haringa ve
svatost techto bohu. Pfcdnaši dale prosbu, aby se vydaly kresby božstev;
staly pry se již jiste pokusy a proto žada za podporu. Sve skizzy chce ve
Vidni provesti; na kresbach se pry tam již pilne pracuje. Prosi dale, aby
socliy byly uloženy v pf-irnerene mistnosti, a aby se nedovolovaly zkoušeti
tak často.

Ze se pak Kollar prače sve vrele ujal, vysvita z toho, že již dne 20. pro¬
since 1851 podava k ministru hrab. Thunovi žadost, aby mu bylo sleveno
poštovne v rakouske monarchii pri odesilani a prijimani korrektury z Nove
Strelice jeho dila »Die Gotter von Rhetra«, což se i stalo. Pri tom vyklada
o dilc samem: O modlach v Retfe-Prilvici sepsal Kollar dilo pod titulem
»Die Gotter von Rhetra« oder mythologische Alterthiimer der Slaven und
zum Theil der Germanen im nordlichen Europa. Toto dilo sklada pry se ze
tri dilu: 1. Historisch-mythologische Vorkenntnisse; 2. System, Classificirung,
Beschreibung und Erklarung der Gottheiten; 3. Anfechtung und Rechtferti-
gung ihrer Aechtheit. Pri tom maji byti ješte 52 listy in folio s 253 obrazy
bohu a obetnich naradi. Dilo je v nemecke reči psano a bude pry obnašeti
asi 50 archu. Vše pry se bude tisknouti a obrazky lithografovat v Nove
Stfelici, ale archy maji se zasilati ke korrektufe do Vidne.

Smrti Kollarovou byla ovšem vec nemile pferušena a nastala nyni doba
trapneho vyjednavani mezi vdovou po Kollarovi s jedne a mezi Gentzenem a
zprostredkovatelem Barnewitzem s druhe strany. Tito chteli predevšim dostati
rukopis, aby seznali, je-li k tisku pripraven, pi. Kollarova zas rukopisu nevy-
davala, ponevadž clitela napfed dostati penize. Dopišem ze dne 2. prosince 1852
oznamuje Barneivitz pi. Kollarove, že pr f  mu velkoknežnou Helenou a ve-
vodou Jifim z Meklenburgu narizeno, aby vyrovnal neshody vznikle mezi
spolupracovniky na dile »Die Gotter Rhetras«. 2000 dol. že venovala velko-
knežna na dokonani dila (tisk, kresby a lithografie), ne snad na rozdeleni.
K temuž učelu venoval pry velkovevoda meklenbursky 500 dol. Gentzen na-
bizi vdove, chce-li rukopis prodati, 1000 d. (500 hotove, 500 v exemplanch).

245

Podobne vdove dopisuje i na jeji odpoved’ ze dne 13. ledna 1853 listem ze
dne 24. unora 1853.

Gentzen oznamoval ji listem ze dne 4. brezna 1853, že jsou kresby již
hotovy, ano i 13 kamenu az na maličkosti, divi se vsak tež, že nezasila ani

rukopis ani figury, nebot Kollar byl drive udal jiny počet figur, nežli vdova

v dopise svem uvadela. Dle ni by se bylo ješte musilo 13 tabulek zhotoviti. Ale
vec nebyla jeste vyrizena, i psal Barnewitz (dne 21. bfezna 1853) a Gentzen
(31. kvetna 1853). Tento si stežuje, proč Kollarova otali ze zaslanim rukopisu a
upozornuje ji, že vyšel spis »Uber die Tollense und liber Rhetras Lage« od bratn
Bollu, v nemž se všestranne jedna o pravosti bohu a falšovani vetšiny sbirky.
Tež nazor Kollaruv, pokud ho Boli poznal z rozmluv, podroben zkoušce a spiso-
vatel pry s nim nesouhlasi. Tim tedy spis Bolluv neni pr f  dilu jejich ku pro-
spechu. Boli je pry jakožto nejhlubši historik a znatel starožitnosti slovanskych
znam a krome toho mluvi pr^ i soudni svedectvi v jeho prospech. V dopisu

ze dne 24. června 1853 stežuje si Barnewitz ješte vice na neduveru pani

Kollarove. Když mu tak neduvefuje, že si vyžada, aby vevoda ustanovil ne-
koho jineho za prostrednika, kdo se bude tešiti jeji duvere. Byl by pry ode-
slal kontrakty, kdyby ho jeji nedflvera nenutila k opatrnosti. Ale takto ne-
muže odeslati kontrakt na 1000 dol., aniž videl dilo. Kdo pr^ mu za to
ruči, že rukopis je uplne dokonane  dilo.

Pii sve opatrnosti, ktera mu zakazovala vyplatiti drive 1000 dol., dokud
by nemel rukopis v ruce, Barnewitz obratil se konečne k bibliothekafi
11 a n u š o v i v Praze, aby mu sdelil, jak se vec s rukopisem ma. O vysledku
tomto oznamuje pak pi. Kollarova v listu ze dne IG. listopadu 1853: 1 a 2.
svazek dila, ktere Hanuš videl, jsou prji v podstate hotovy,
ale ne pripravenyktisku.  Opis pro mnohe zmeny a mezery je neči-
telny, naopak zase mnoho zbytečne pridano, co by Kollar pri vydani byl
jiste vypustil. 3. svazek a predmluvu k celemu dilu p. Hanuš vubec nevidel.
Barnewitz podava ji navrhy, jak by se mela všc prepracovati a vytyka ji,

' kdyby byla manuskript hned poslala, a Gentzen byl shledal, co piše Hanuš,
že by revise a nove zpracovani bylo davno odbyto a s tiskem že by se bylo
již počalo.

Zachovala se ješte smlouva z pozdejši doby (ve Vidni dne 23. července
1856, v Nove Strelici dne 26. července 1856), ktera již neni tak pfizniva pro
pi. Kollarovou. Rukopis mela dle toho prodati Gentzenovi za 500 dol,  z kte-
režto častky již Kollar obdržel za sveho živobyti 113 dol. 16 šil., tak že ji
pripadalo již jen 386 dol. 32 šil. Nebude-li se po vyjiti 1. a 2. se.šitu jeviti
zvlaštni učast pro dilo, mel zavazek na dalši tisknuti prestati a manuski ipt
mel zhstati majetkem J. cis. vfis.  pi. velkoknežny I4eleny Ruske. Volnych
exemplarfl mela dostati pi. Kolldrova:

1. dedikačni exemplar na velinovem papire,

2. 5 obyčejnych exemplaru.

V pozustalosti v knihovne Českeho Musea uložene naleza se sice v tuhych
deskach s ndpisem:

»XXXII Tafeln mit Abbildungen, Inschriftcn, Alphabeten und einer
Landcharte zu

246

Alt Italien
von Joh. Kollar«

mnoho listku, vystrižku a jinak mnohdy i dosti originalne umlstenych drob-
nych članku, poznamek a vykresu, ktere celkem k veri se vztahujl; ale težko
z toho seznati, že by to bylo vše tvorilo kdysi dllo »v podstate hotove«,
(ale ne pripravene k tisku), jak o tom Hanuš sdeloval. Byl-li tedy jeste jiny
rukopis a co se s mm stalo, težko udati. Ze dllo bylo již vice zpracovano,
než by se dalo souditi z techto zachovanych drobtu, zdalo by se i jinak
dosti pravde podobnym. Kollar zvolil si totiž za thema k svym pfednaškam
tež ony bužky retranske (1850—51). Nalezam totiž prave v chaosu onech
llstkii a poznamek tež oznamenl techto prednašek. Znl pak:

»Professor Kollar wird seine archaeologischen Vorlesungen liber die
Rhetra-Prilvitzer Idole am 11. Novemb. Nachmittag zwischen 4—5 (oder auf
Verlangen der Zuhorer zwischen 5—6) Uhr eroffnen, in der Stadt, im akade-
mischen Gymnasium, I. Stock.«

Bylo to zvlaštnostl Kollarovou, že i takovych listku použlval k archaeo-
logickym a jinym poznamkam, ovšem i jineho materialu, jako učtfi z hotelu,
recepisfi o vypujčenych knihach z knihoven, ano i koncertnlch programmfi.
I v tom se jev! velka sporivost, jež byla tež jednou z vyznačnych vlastnostl
Kollarovych.

Co se pak vlastnlho obsahu tyče, vedlo by nas daleko, kdybychom
k nemu bliže prihllžeti chteli. Mimo to jest nade vši pochybnost dokazano,
že jsou idoly retranske podvrženy. Viz Jagičuv članek: »Zur slavischen
Runenfrage.« — Archiv fur slav. Philologie V. str. 193—215. Vubec se mužc
rlci, že slabou strankou i vykladfl techto je, že Kollar v nich všude odbočuje
daleko do šedovekeho stari a že dokazuje pravost domnelych slovanskych
bužkfl z jich prlbuznosti s reckymi, perskymi ano i staroindickymi. Jedna
z prvnlch poznamek v zachovanem materialu je asi tato: »Retra nahe ist
Gadebusch. Die Verbrennung des ersten Retratempels, der nach Ditmar von
Merseburg a m M e er e lag, geschah im J. 955 durch Kaiser Otto. Heinrich
der Lowe zerstorte 1150 den aul drei Inseln erbauten neuen Tempel. Nach
spateren Behauptungen sollen diese zweifelhaften Alterthumer in jenem Tempel
niemals aufgestellt gewesen sein, vielmehr zu dem Privat-Pantheon  einer
reichen vendischen Familie gehort haben, welche sie behufs ihrer Haus-
andacht durch einen Kiinstler anfertigen liess.« Pozdeji byly pry zakopany
(Liebusch). Casto setkavame se tež v techto poznamkach s etymologickymi
vyklady, jež ovšem nebyvajl prlpadny.

Ze Kollar jinak dukladne se pripravoval ku sve prači, o tom nemužeme
pochybovati. Nalezame mezi materialem i velmi obsahlji seznam onech spisu,
v nichž se jedna o dotčenych starožitnostech. Nadšenl, jež vyvodilo u Kollara
basnicke vytvory nesmrtelne, svadelo jej ovšem v jeho vedeckych vykladech
mnohdy na scestl. Ctlti vsak muslme u neho lasku a zapal, s jakym pestoval
vedu slovanskjlch starožitnostl a s jakym vykladal slovanske pamatky.

©

J. Kollarowi wieszczowi odrodzenia Czech

skfada w holdzie polski piešniarz

El... y (^snyk).

ydy lud Wasz wielka rocznice dziš šwieci )
Aja, polski piešniarz, ide do Was w gošči
Oddač hold wieszcza Waszego pamieci
I w cichem šwiecie slawiariskiej jednošci
Wraz z Wami sercem udzial wziač pospolu,
Przy uczcie duchow, u wspolnego stolu.

Przed bohaterem, ktory w boj bezkrwawy
Provvadzil narod, budzac go do žycia,

I z tej ušpionej, pieknej Corki S!awy,
Zbiitwia!e grobu otrzasal spowicia,

Z pokora swoje uginam kolano,

Wpatrzony w zorze geniuszu šwietlana.

Przed wodzem, ktory wowczas stal na stražy,

Gdy mrok niewo!i cmii wzrok ludu wszedzie,

I bialogorskich podjal piešri cmentarzy,

I ksztalcil špiewne jezylva narzedzie,

Przed ojcem piešni wiodacej do czynu,

W imieniu Polski skladam lišč wawrzynu.

Bližszym jest bowiem dla polskiego serca
Ten, ktory skupia — niz ten, co rozprzega,
Drožszym, kto wzkrzesza — niz ten, co ušmierca —
I žadna wladcow šwiatowych potega,

I zadna chwala rownač sie nie može
Z ta, co ludowi nowa niesie zorze.

248

Czešc špiewakowi! ktory w šnie proroczym
Czut, že z letargu caty narod wskrzesi,

Czešc hetmanowi! w ktorego slad kroczym
Ku odrodzeniu z Wami, brada Czesi!

Przez trud pokolen i duchow torture,

By oswobodzič piekna Stawy Core.

0 Corko Stawy! zostan wierna stawie,

Tej, nieskalanej Izami i krwia cudza,

Niech cie kroczace zwyciezko bezprawie,

Ani wszechwladstwa pokusy nie ludza,

Szukaj natchnienia i sit w samej sobie,

1 w tej przesztošci, ktora žyje w grobie!

Idž raczej z temi, co cierpia i vvalcza,

Nie chcac zatracič samobojczo ducha,

I stac sie ttuszcza helotow stužalcza,

Nad ktora dziejow noc zapadnie gtucha, —
Niž z tym olbrzymem, co kroczac zuchwaty
Wszystkie ludzkošci depcze ideaty.

Przyjdzie czas, w ktorym wypetnia sie jeszcze,
Tylko w zmienionej przez dzieje postaci,
Waszego piewcy te natchnienia wieszcze

0 šwietej zgodzie wšrod stawianskiej braci.
Skryte marzenia czas urzeczywistni:

W objecia sobie padna nienawistni!

Gdy prad duchowy, co kajdany tamie,
Wszystkich podniesie i usamowolni,

Wtedy staniemy do ramienia ramie,

Rowni z rownemi i z wolnemi wolni!

1 stawianszczyzna cata, silna, mtoda,

Przy bratniej uczcie reče sobie poda.

■€>■

Jan Kollar a lužiscj Serbja.

Lubovvar wšoho Slowjanstwa, vvučef stowjanskeje wzajimnosče, zbudžowar
nadžije na lepši prichod Slowjanow — Jan Kollar be tež z lužiskimi Serbami
w lubosči zjednočeny. W basnjach spominaše často na nich, khodžeše zrudny
po nehdy serbskich krajach a hladaše starosčiwje — na dwe samotnej lodžičcy,
w morskich žolmach so potepjowacej.

Ale lodžičcy so njepotepištej! Najprjedy do jeneje a pozdžišo do druheje
zastupichu mlodži lodžnicy, tak zo bjez stracha dale plywaštej. W Prazy pfi-
hotowaše so Jan Petr Jordan jako mlody slawista, we Wrotslawju založi Jan
Ernst Smoler' lužiske towačstwo (1838) a na gymnasi.u w Budyšinje August
Klosopolski serbsku »Societas slavica«; tež studenci w Lipsku počachu pilnišo
serbscy pisač.

Z tutvmi »mlodymi« Serbami listowaše hižo Jan Kollar jako »Slawobrat«
a »pfeluby prečel«. Z jeho češki pisanych listow wukhowachu so štyri; tri
su w češkim Musejniku 1. 1861 (Listy J. Kollara do Lužic) wočiščane, a jedyn
\v serbskim Lužičanu 1. 1875 (List J. Kollara na J. E. Smolerja). We wšech
hori lubosč k Serbam.

Ludowit Štur, tehdy študent w Halli, be w aprilu 1839 na nekotre dny
serbskich gymnasiastow a jich towarstwo w Budyšinje wopytal*) a jim radžil,
zo bychu Kollarej pisali.

Na list, wot A. Klosopolskeho (Mosig von Aehrenfeld) **) z 1. meje 1839
spisany w mjenje towar'stwa »Societas slavica« wotmolwi Kollar z prenim
listom z 22. meje hižo »bratram Sfowjanam«- Won raduje so nad jich nowym
žiwjenjom a z nim wjesela so, kaž praji, druzy Slowjenjo, zo Lužičenjo swoju
reč lubowač a wobarač počinaju; radži jim, zo bvchu wzajimnosč lubowali
a druhe slowjanske nareče pilnje wuknyli; chce, zo bychu Mačicu založili
k wudawanju knihow a časopisa w duchu wšoslowjanskeje wzajimnosče, jako
tež ludowe pesnje, hlosy, pfislotva, powesče, lepšu rččnicu a dospolniši slownik

*)  HI. Musejnik: Cesta do Lužice 1. 1839, tež druhe tehdyše slowjanske časopisy.

**) Won je pfeložef Šafafikowych Slowjanskich Starožitnosči a dotal žiwy jako ržčnik
w mžsče Lubiju.

250

wudali. Pritom posla jim 18 knihow, mjez nimi »Slawy Dceru« prejo sebi, zo
bychu tu basen wosebje zrozymjeli a ju žiwje začuwali. »Ach kak budu so
ja wjeselič, widžo, zo bratfa Kužičenjo swoju reč a narodnosč lubuja a zo su
k nowemu wšoslowjanskemu žirvjenju wstanyli!« Možemy sebi myslič, kak
su slotva basnika a duchowneho na serbskich mlodžencovv skutkotvale!

Druhi list napisa Kollar 15. septembra 1839 druhemu staršemu to\varstwa
Janej Ernstej Renčej, kotryž be zjetvil, zo darjene knihi po knihokupskim puču
njejsu došle. Won pokazuje jich na knihokupca Hartlebena w Lipsku, kotremuž
buchu wone knihi poslane. Wutrobnje so raduje, zo su mlodži Serbja w slo-
wjanskej literaturje pilni a preje, zo by jich horliwosč trala prež cy!e jich
živvjenje. »Mače w Halli Stura a netko prindže tam tež Cerwenak; njech
budžetaj wašej radžičerjej a pfečelej. IIdyž Waše narodne pesnje wundu,
posčelče nekotre exemplary a tež slownika k. Lubenskeho.« *)

Treči list dosta Jan E. Smoler, tehdy we Wrotslawju studowacy. Na
jeho »pekny a dolhi« list z 16. decembra 1839, w kotrymž be na podobnosč
wudajomnych serbskich »Pesničkovv« ze slotvakskimi »Zpetvankami« spominal,
wotmolwja Kollar 12. februarja 1840: »To je woprawdže kedžbnosče hodna
wec. Hižo professor Kucharski z Waršawy, kotryž je pred nekotrymi letami
pola Was a pola nas pučowal, sčini mje kedžbneho na tu podobnosč, haj
jenajkosč mnohich pesni, slowow a prajenjow.« Tuž dawa Kollar radu, zo by
Smoler' w predslowje »Pesničkow« wo tom pojednal a tajke pesnje poruno
stajah Jara preje sebi nastawk wo netčišim stawje Eužiskich Serbow. »Kelko
jich we vvobemaj Kužicomaj je? Kotre mesta a wsy su hišče. serbske, kotre
namešane abo ponemčene? Kak knježežstwo zakhadža ze serbskej reču? Kotri
wučerjo a predarjo su horliwiši wotčincy a narodowcy? Kotreho nabožnistwa
wuznawarjo bole swoj narod a swoju reč lubuja, katholikowje abo evvangeli-
kowje? Kelko je tych a wonych? Je hišče w Altenburgskej nehdže serbska
wjes?« Znowa žada po wudaču »Pesničkow« tež wozjewjenje prislowow, pra-
jimow, powesči atd. Dale napomina k časčišemu dopisowanju z Cechami a ze
Sfowakami w Halli; chce tež, zo bychu kožde leto nekotri Serbja do Čech
pučowali. **)

W mjenje towafstwa w Budyšinje be starši Kužan t. j. Pful 6. merca 1843
list pisal. Ton na to w štwortym  wukliowanym lisce wupraja swoju radosč,
zo towar'stwo hišče skutkuje a džeta. »Hladajče, zo byšče z najbližšimi VVam
Slawobratrami Cechami a z českej literatura w zwjazku wostawali a češke
knihi čitali.« Končnje podawa jim swoj »Cestopis« a »Slownik wumjelcow«
z prečom, zo bychu te knihi njezahinyle, ale za potomnikow zawostale!

Stož sebi Kollar w swojich listach preješe, je so po času zwjetša stalo:
Pesnički a druhe swetske spisy so wudachu, wot 1. 1842 wukhadžeju serbske
nowiny a časopisy bjez pretorhnjenja (wot 1. 1848 tež delnjolužiski »Časnik«),
serbske spewne koncerty wot L 1845 so wotbywachu a 1. 1847 založichu

*) T6n je w rukopisu wostal; pSsnje pak wuda Smolef 1. 1841 a 1844 z wažnymi
pfilohami. Pozdžišo wuridžechu wšelaki dodawke k ludowym pžsnjam a hlosam (me¬
lodijam).

**) Tam spomnjeny list k. Wannakej je so zhubil, snadž tež hišče druhe Serbam
poslane

251

Serbja swoju Mačicu, kotruž hišče Kollar 1. 1848 z priposlanjom nekotrych
českich knihow počesči.

Poslednje dopokazmo Kollarovveje lubosče k Serbam bese, hdyž won
1. 1850 do Meklenburga pučujo serbskich studentow w Lipsku wopyta a jich
knihovvnju sebi wobhlada, kaž mi K. A. Jenč povvedaše.

Tola nic jeno z listami skutkowaše Kollar na lužiskieh Serborv, ale tež
ze svvojimi basnjemi a spisami. W Prazy čitachu nekotri mlodži Serbja pilnje
jeho basnje; sam wo sebi smem prajič, zo su podla druhich Kollarowe spisy
mje k poznawanju wšoho slowjanskeho mocnje pohonjale. Preni do našeje
serbščiny pfeloženy sonnet pod napisom »Grofa Gero« poda hižo 1. 1842
(w augusče) J. P. Jordan w swojej Jutrničcy; ja pretožich a zapisach I. 1852
nekotre w rukopisnej »Serbowcy« serbskeho seminarja w Prazy. Nekotre
z mojich pretožkow wočišcachu so pozdžišo (1853 — 57) w »Tydženskich
Novvinach«.

Tudy snadnu spomnjenku na Kollara po požadanju napisawši, mam tež
ja borce preča, zo bychu mlodži Serbja z čitanjom KoIlarowych spisow k wu-
trajnemu džšlu za swoj narod so zahorjeli a zo bychu druzy Slowjenjo nas
slabych Serbow w našich narodnych procowanjach podperali — w duchu
Kollarowym. PIdyž pak w hlownym mesce Awstrije stoletne narodniny »slaw-
neho Slowjana slavvja«, pfistupujemy tež my lužiscy Serbja k Mačeri Slawy
prajicy z Kollarom:

Matko! hle v tom vSnci spojitem
Krajane jsou moji, Lužičane!

Michat Hornik.

h©-

Jan Kollar i Hrvati.

Napisao Milivoj Srepel.

Slavenska ideja živi u hrvatskoj književnosti gotovo od početka knjige;
ona nam se javlja kao neka ugodna slutnja, da če se jedared ujediniti pleme
slavensko od Jadranskoga mora sve onamo do Sjevernoga. Nijedan slavenski
narod nema u prošlim vijekovima tolik broj pjesnika i prozaika, koji su
glasnici slavonske misli, kao upravo Hrvati. Dovoljno je ogledati Pervolfovo
djelo »Slavjane« (tom II.), da se o tom uvjeriš. Iz velike čete slavenskih
pionira medju Hrvatima ističemo samo za primjer pjesnike Gunduliča i Pal-
motiča, i »oca slavistike« Križaniča.

Misao slavenske uzajamnosti, do duše u neodredjenu obliku, provlači se
gotovo neprekidno u povjesti hrvatske književnosti, ona kao biser sjaje u vijencu
poezije hrvatske u prošlim vijekovima. Ona je tek u jozefinsko doba, po na-
rodnu svijest hrvatsku jadno, počela zamirati pod pritiskom političkih ne¬
zgodnih prilika u domovini. Ali to bijaše samo tišina prije oluje. Za nekoliko
decenija ona je zaplamtjela plamenom, do tada nevidjenim i stvorila za Hrvate
najvedriji dio njihova kulturnog života — »ilirizam«, koji je utemeljen na
slavenskoj ideji. Bilo je i prije Gaja nekoliko plemenitih otadžbenika, koji su
htjeli probuditi narod, ali im trud ostade bez uspjeha.

Istom Gaju bijaše sudjeno, da postane otac hrvatskoga narodnog pokreta,
a medju glavne uvjete, da je Gaj bio sretniji od svojih predšastnika, ide njegovo
prijateljovanje sa Janom Kollarom. Cesi su učitelji Hrvata za preporoda, Kollar
je kum »ilirizma«.

Na otvorenom grobu dr. Ljudevita Gaja (godine 1872) reče Fran Kurelac
medju inim: »Za svoga boravka u Pešti Gaj s pokojnim se Kollarom upoznao,
te odonud se vrativ sva je družtva, sve sastanke mladih ljudi okadio učenošču
toga Slovaka, toga skromna lutorskog duhovnika, te ugrijane slavenske duše,
a najpače čudesi divne mu i pročuvene pjesni »Slavy dcera«. Nam je bilo,
kao da nam je tko usta medom omazao, i bolje smo k tomu pridisali nego
k liljanu i čeminu. To je bila prva kitica iz golemoga vrta Slavenstva.« Gaj

253

je najprije ucio u Beču i Gracu, no pravi ga se plamen slavenske ideje ulivati
istom u Pesti, gdje se je našao u kolu mladih Slavena, a poimence upoznavši
se sa Kollarom i sa Safafikom. Kollar je godine 1841 pohodio Zagreb i opisao
svoj boravak, pa tom zgodom piše o Gaju: »Gaj jest osa, vukol ktere se
duchovm' i narodni život Zahfebu anobrž celeho Horvatska toči. Již tomu asi

* et ’ co sme se  ncvideli, co sme v Pesti spolu na prochazky chodivali,
čitanku k poučeni se češtine čitali, o pravopisu, o novinach a jinych narodnich
diiležitostech rozmlouvali a všelike plany v budoucnost činili: ze mladence
jemneho, nadeje plneho, stal se již prisny, važny, vysoce zasloužily, všecka
pfedsevzeti uskutečnujici muz. Jakova to radost pro mne, shledam' se s ta-
kovym pritelem, vlastencem, sounarodnikem! On co magnet pfitahl k sobe
nejspftsobnejši illyrske mladiky ze všech krajuv a nafeči, chude spisovatele
podporami zaldadal, ziskal šlecbtu narodni literature, sesoustredil rozptylene
sily a tak ulohu, Bohem a časem sobe danou, co jednotlivec zdafile roz-
rešil.« (Kollar, Spisy 111. 45.) A malo niže piše Kollar: »Kdybysme my
Slavjane meli narodni Pantheon jako Rimane a Francouzi, anebo Valhallu
jako Nemci, ja bych Gajovu podobiznu tam postavil a lipolistovym vencem
lilavu jeho ozdobil« (ib. 47).

Dok je Gaj još boravio u Pesti, objelodani sitnu knjigu, koja je Hrvatima
bila od veče koristi, nega da je Bog zna koje učenosti bila puna. To je njegova
knjižica o pravopisu i književnom jeziku: »Kralka osnova horvatsko-slavcn-
skoga pravopisana« u Budimu god. 1830. Povodeči se za češkim uzorom Gaj
je ovom knjigom postigao pravopisno jcdinstvo onih Slavena, koji pišu latinicom,
izuzevši Poljake. Gajeva je knjiga puna Kollarova duha, odsjev njegovih misli.
U njoj Gaj ne udeševa samo hrvatskoga pravopisa po češkom, nego ujedno
iznosi Kollarove ideje o Slavenstvu. Treba tek da se navede stranica 22:
»Vsaki naobraženi Čeh i Leh Vseslavenstvo (t. j. goruču želu, da sva narečja
našega naroda, kuliko moguče je, jedno k drugomu približiju se) glibše čuti,
neg da se mi za stanovito ufati nebi smeli, da sledna dobra, z’ ovcm umnem pravo-
pisanem na svetlo dana horvatska khiga tulikajše vu Čehski i Lehski zemlji čtela se
bude. A kulika nam stopram onda hasen i korist pristupi, ako se bližini brati
naši Slavonci, Dalmatinci, Krajnci i Korušci (kaj od nihove razumnosti ne
dvoji mo) vu ovem tak korenoslovju jezika našega, kak takaj izvišenu i objačenu
zosebneh slovstih našeh prikladnem pravopisanu z nami barem vu sobstvcnosti
zjedinili budu. Oh kak vnogo verlejše bi bilo slavnem našem susedom na
Štajerskem i Krajnskom, rajši za ovo naše občinstvo, poleg mogučnosti z nami
truditi se, nego iz izličnoga narodolubja, ali iz jednostranc tverdokorne svoj-
lubnosti, nove slovstvenomu Slavenstvu zpačne slove kovati; ar samo po je-
dinstveni jednakosti k cilu dospeti moremo. Samo takvem načinom smemo
se nadeati, da nekda ves veliki slavenski jezik iz vseh svojeh različnostih vu
četvera glavna narečja skupztegnul se bude, kojeh slovstva na stupe
izobraženosti i zvučenosti duha, ter slovstvene složnosti vuperta, občinsko vseh
Slavencev blago budeju.« Počevši od samoga natpisa do konca, knjiga je
procijedjena duhom Kollarovim.

Gaj je u Pesti s Kollarovih usta uhvatio ideju slavenske uzajamnosti, pa
se vrača mladi pravnik u Hrvatsku, da joj bude apostol. Uza nj pi istaju mladi

254

ljudi, ponajviše djaci, da rasiju sjeme slavenske ideje po svemu narodu. Kad
je Kollar objelodanio svoju knjigu o književnoj uzajamnosti i svoje pjesme,
poimence »Slavy dceru«, mladi se Ilirci opajaju ovim djelima Kollarova srca,
to su im evandjelja. Godine 1838 piše pjesnik Vraz prijatelju Muršecu: »Na-
skorem bodte dobili iz Marbora eno lepo knjigo (Kollarovu knjigu o uzajam¬
nosti), ktera je v Gradci sve Slovenske kervi sburkala. Eden exemplar za se
zaderžte, drugega pa po priliki mojemu bratu Horvatu v Velkonedlo pošlite.
Da bote još prebrali, jo razposodte kak jo najširje morete, naj se božja reč —
Slovenstvo razširi od Sevra do Juga, od Izhoda do Zapada, koder koli po¬
zabljeni Slovenci prebivajo. Tota je knjiga Evangelium Slovenski, kde bere
»Dere bode se vse to zgodilo, te podignete Vaše glave ino gledite, zakaj
kraljestvo nebeško je blizo itd.« — Če bi znali več exemplarov potrebovati,
amo pište mi za nje, ino naznante mi čislo exemplarov. Jaz sem jih že dvajsti
razdaval, pa še namenim naskorem po več poslati dati. Ali to bi moglo
naskorem biti.«

To nam ujedno objašnjava, zašto je u ono doba tako malo prevedeno
na hrvatski iz »Slavy dcere«. Svaki izobraženiji Hrvat čitao je Kollarovu
pjesmu u izvorniku, ona je bila brevijar u rukama oduševljane omladine ilirske.

Ako ogledamo »Danicu«, opažamo najbolje, kako je silan i direktan bio
utjecaj Kollarov na Ilirce. Več godine 1836 priopčuje Gaj članak »O slov-
stvenoj uzajemnosti medju koleni i narečji slavenskimi« po Janu Kollaru;
poslije se oglašuju Kollarove knjige, te sam Kollar piše pozive na pretplatu
svojih djela (»Slava bohyne« godine 1839, »Cestopis« godine 1842, »Govori
i prepovedi« godine 1843). Godine 1844 ima u »Danici« Kollarov ispravak
proti knjiži Stjepana Horvata: »Ueber Croatien als eine durch Unterjochung
erworbene ungar. Provinz.« On ovdje brani misao, da su Grči Slavene nazivali
»Italiotama«. Kad godine 1844 Kollar putuje u Svajcarsku, več se unaprijed
»Danica« raduje duhovnoj poslanici, koju če nam odanle donijeti. »Bog neka
mu bude na pomoč u njegovom putu, da se srečno povrati onim, koji če ga
željno izgledat.«

Kollarova je lira, kako vidimo, budila ne samo Čehe, nego takodjer
Hrvate. Vedri optimizam Kollarov, ono čisto pouzdanje u pobjedu slavenske
misli prijalo je zanosnoj mladeži hrvatskoj tada zvanoj ilirskoj, pa se tragovi
tomu svijetlomu, ničim nepomučenomu vjerovanju nalaze u svemu ilirizmu.
Ilirska je književnost pretežito pjesnička, a to potpunoma odgovara prilikama
vremena. Proze imade malo. llirizam je mladenačko doba hrvatskoga naroda,
vrijeme zanosa; svaki je pisac pjesnik, bar stihotvorac. Miklošič i Babukič ta¬
kodjer pjevaju. Mladu se čovjeku prikazuje budučnost u ružičastom svjetlu,
on sanja samo o raju i cviječu, a zaboravlja za pakao i za trnje. Ilirska je
poezija u najtješnjoj sveži sa Kollarovim idealnim optimizmom. Prvaci ilirskoga
Parnasa učenici su Kollarove vile. Dok je ruska i poljska poezija u ono doba
zalutala napokon što u pesimizam što u mistiku, ilirska je zajedno sa češkom
puna vedrine i pouzdanja. Nije slučajno, što su Križanič i Kollar nikli iz na¬
roda, koji pripadaju medju najmanje grane slavenskoga plemena. Nevolja
tišti, ali ne ubija kao strah; po nadi nevoljnici postaju junacima, nada im je
j edin  o oružje.

255

Lajsnažnije je duh »Slavine kčeri« Kollarove odjeknuo u krasnim Vra¬
zovim »Djulabijama«, kojima je osnova kompozicije udešena prema »Slavinoj
kčeri«. U objema pjesmama prepleče se ljubav k dragoj i ljubav k domovini.
U »Djulabijama« imade upravo direktnih reminiscencija iz »Slavy dcere«,
a ima i drugih obilježja, koja su čitaocu »Djulabija« razumljiva samo onda,
ako poznaje Kollara (n. p. sastavljene adjektive upotrebljava Vraz po Kolla-
rovu uzoru). Ipak se je Vraz umio bolje, nego Kollar, očuvati od doktri-
narizma; Vraz nigdje ne upada u prozaičnost. Svakako je čista narodna žica
vidnija u »Djulabijama« nego u »Slavy dceri«. (Isp. Markovičev uvod u »Iza-
brane pjesme« Stanka Vraza p. 145 d.) Po Kollarovu uzoru dodaje Vraz
svojim »Djulabijama« »Izjašnjenja« držeči se one Kollarove: »Proto v našem
narodu musi byti basmr spolu vykladačem, chce-li rozumen byti.« Samo se
po sebi razumije, da Vraz na mnogo mjesta cituje Kollarov tumač »Slavy
dcere«.

Iz Peste piše Kollar Vrazu (4. aprila 1843): »Že Vam moje posavadni
spisy, zvlašte Slavy Dc. takovou radost zpusobila, srdečne mne teši: ale račte
vefiti že i Vaše, zvlašte puvodni basne . . . Djulabie, ja tež s velikym zali-
benim čitam. Vy ste vzajemnost a narodmho slavjanskeho ducha nejlepe po-
chopili a v delach svych vyrazili. Pracujte jen i dale na teto ceste vzajemnosti,
nemine Vas krasny venec basnicky a nas šfastnejšl budoucnost.«

I Preradovič crpe slavensku ideju iz Kollarova izvora, i njega zanosi bajna
slika slavenske budučnosti, kako ju je naslikao kist Kollarov. Preradovič slavi
Cehe godine 1845 krasnom pjesmom »Pčele slavjanske«. U to doba Prera¬
dovič vjeruje sa svetom pobožnošču u slavenski ideal Kollarov ne razmišlja-
juči, kako bi tomu idealu udahnuo realan život. Istom kasnije, kad su se
izjalovile vedre nade ilirske, pada Preradovič u spiritizam spajajuči ideju Sla-
venstva sa optimističnom etikom spiritizma, koji nam dočarava u budučnosti
raj na zemlji. Ključar če tomu raju biti — Slavenstvo. Pa tako možemo reči,
da je njegova veličanstvena pjesma »Slavjanstvu« (1865) u duševnom srodstvu
sa Kollarovim idealom. Preradovič u toj pjesmi na svoj način usavršuje Kolla¬
rovu ideju o zvanju Slavenstva na zemlji. Slavenstvu je namijenjena zadača
Ljubavi u svijetu, koju treba da izvrši prije, nego što ljudi dodju do opčega po¬
bratimstva. Ovom pjesmom, u kojoj nam Preradovič slika slavensku buduc-
nost poslije latinske i romanske ere, dovršio je pjesnik piramidu s.ojih osnova
i nada; u njoj je jakim potezima naslikao zagrljaj svojih najmilijih ideali.
Ljubavi i Slavenstva. Njom se je Preradovič popeo na vrh svoga stvaranja,
da našemu zadivljenomu oku otkrije jednu od rajraskošnijih panoiama o Sla-
venstvu. Tajnu vječnosti nastoji Preradovič otkriti šilom mašte podajuci se
sanjarskoj vjeri, da osim razuma i iskustva ima još drugih potajmh i preko-
naravnih vrela za upoznaju Boga i svemirske budučnosti. Ako u tom ima
mistike, nije za čudo, jer je svaka filozofija, koju samo sice gradi, puna mi
stičnoga sumraka (Isp. Šrepelov uvod u Preradovičeve »Izabrane pjesme«

P- 74 d.) ,

Kukuljevičeve »Slavjanke«, za cijelo najbolje njegove pjesme, ztcalo su
Kollarovih ideja. U prvom odjelu pozdravlja slavenske gore, rijeke, polja, mora
i gradove, a u drugom odjelu govori raznim narodima, koji su nepravedm

256

bili prema Slavenima (Heleni, Rimljani, Nijemci, Francuzi, Talijani, Mlečani,
Madžari, Osmanlije, Europa), te se obrača oblacima i nebesima, da dodju
u pomoč Slavenstvu. Na koncu dovikuje Slavenima: »Slavjani, Slavjani! Vi
naroda sluge! Vi čuvari carstva! A drugovi tuge! Tudji vi kmetovi! iudji
vi vojaci! Gdje su vaša polja? Gdje vaši barjaci! Nigdje nista svoga, od ni-
kog Ijubavi, svi vas puci mrze, svak vas pod se spravi. Na noge se dižte!
Mač u ruke sada! Tudjinstvo nek padne, Slavjanstvo da vlada!« Dok se
u predjašnjim pjesmama tuži na zlu kob Slavena, u ovoj zadnjoj pozivlje Sla-
vene, da se late oružja. To pjeva godine 181S u oči rata. Dosta je bilo jauka
i suza, sad se hoče krvi i rata. Kukuljevič dodaje svojim »Slavjankama« »hi-
storičke primjedbe«, u kojima se često poziva na Kollarove spise; a za opti-
mizam pjesnikov značajne su riječi na koncu: »Hoče li Slavjan na jugu i se¬
veru, na iztoku i zapadu, izbaviti se izpod robskog tutorstva tudjinaca, te po¬
stati svoj i zajedno slobodan ? To če rešiti još ova godina.« (p. 88.) I druge,
ranije pjesme Kukuljevičeve idu tragom Kollarovim, n. p. »Slavjanska do¬
movina«.

Putujuči po Italiji (g. 1841) upoznaje' se Kollar u Mlecima sa Dimitro-
vičem i Kaznačičem, te sa mladim dubrovačkim knezom Medom Pucičem,
koji je onda bio u Padovi djak. U Cestopisu (Spisy III, 151) opisuje nam
Kollar svoj sastanak s pjesnikom Pucičem, te ga hvali u velike. Ujedno
priopčuje pismo mladoga vlastelina, u kojem čitamo: »Reč ona — Slavjan¬
stvo •— a veče unutarnji njezin sluh, koju ste meni vatreno preporučili pred
Vašim odlazkom iz Mletaka, pražila jest u srcu momu duge žile i prsi moje
jakiem žarom zagorjela tako, da ne mogoh uzdržati nadahnuta slova.« Iza
pisma štampa Kollar Pucičevu zanosnu pjesmu »Slavjanstvo«. Kako se je
duboko Kollarova besjeda usjekla u srce mladoga Puciča, svjedoče nam nje¬
gove pjesme kasnijega vremena, a potvrdjuje nam takodjcr njegova krasna
poslanica »Ivanu Kollaru« iz Padove 1842 godine, u kojoj nalazimo Štihove:

. . . Onda ti si poslanik nebeški
Meni došo i reko mi: pjevaj !

Pjevaj diku junačkoga puka,

Mržnju brače, narodno prokletstvo,

Svakojake tuge i nevolje:

No daleko na tavnome nebu
Kaži zviezdu slabe još svjetlosti,

Ona ve a te veča postaje,

Približa se, žarke me'e zrake,

Dok zasija životvorno sunce,

Pjevaj, sinko, Slav se preporadja! . . .

Godine 1848 pjeva Pucič Mickiewiczu, s kojim se je sastao u Rimu, pa
ostajuči vjeran svojoj ideji slavenskoj, veli »oholomu« poljskomu pjesniku,
da umiri strasti i da klekne pred novim oltarom, pred onom hridi, koja če
nam dati svima spasenje. »I i k njoj danas pokorno pristupi, ... novu pjesmu
slobodno zaupi; ja za tobom, ko za popom djače, sveštena ču pripievati slova,
i naviestit očekano doba svom narodu, što u lancih plače.« A malo niže do-

257

daje: »I slobode usred tvih sinova uviek bit če domovina prava, te davna če
gospodovat Slava s Dubrovnika bielog do Krakova.«

Mažuranič stoji Kollaru nešto podalje. I on se zanosi kako slavenskom
tako i ilirskom idejom. Več godine 1835 prosijeva ova misao iz njegove
pjcsme. Ali direktnih utjecaja Kollarovih nema. Več u dopuni Gunduličcva
Osmana« pjesnik kori slavensku braču, koja su sretnija, a ne pomažu svoje
brače, koja stenju pod turskim jarmom. Prelazcči ovako okvir Gunduličcva
ipa, Mažuranič ulazi u »Čengič-agu«, u kojoj je opjevao patnje jadne raje
Pod turskim igom (Isp. Smičiklasov životopis J. Mažuraniča u »Spomcn-knizi
Matice Ibvatske« p. 122). Mazuraniču je najpreče oslobadjati braču od tur-
skoga jarma. Vidi se u tom značajna črta njegove poezije. On je epik po
svojoj prirodi. I onda, kad opisuje muke rajine, ne udara u lelek, prcmda mu
je suza u oku. Mažuraničevo je srce bilo puno ljubavi k Slavenstvu, kako
to najljepše svjedoče riječi iz njegove dopune »Osmana« :

0 slovinska zemljo liepa,

Što sagrieši nebu gori,

Da te taki udes ciepa

1 jadom te vječniem mori?

Sav je zrak u književnosti bio prožet slavenskom idejom Kollarovom;
slavonska je uzajamnost ono snažno krilo, koje uznosi duhove ilirske. Kako
je ilirska poezija sasvim razumljivo u prvom redu patriotična, nema pjesnika
hrvatskoga u ilirsko doba, koji ne bi stajao uz žrtvenik božice Slave. S idejom
slavenskom spaja se ideja narodne slobode. Njihovoj je sveži posvečena poe¬
zija Tome Blažeka, krepkoga glasnika »Slobode«. Jeku njihovu čuješ u »Ostro-
žinskoj Vili« Utješenovičevoj. Njih slave Stoos, Vukotinovič, Bogovič, Miha¬
ilovič, Trnski, Nemčič, Rakovac, Rušan, Topalovič, Ban i drugi. Njima se
oduševljava dramatik Demeter, pjesnik »Grobničkoga polja« i »Teute«. I Tom-
maseo zanesen opčom strujom, premda ne poznavaše čeških pisaca, piše svoju
27. »Iskricu« o rastrgnutim udima slavenskoga naroda, te se poslijc studene
i burne zime nada proljetnomu cviječu, ma i bilo zaliveno mnogim suzama.

I na naučnu prozu utjecao je Kollar, osobito što se tiče jezika i povjesti.
Gramatik ilirski Babukič u povodu Kollarove »Osnove slavenske književne
uzajamnosti« drži se načela, da se književni jezik imade sastaviti od sviju
narječja velike Ilirije (Danica, 1836 godine); pa je tako nastala mješavina,
koja nije urodila najboljim plodovima po sam književni jezik, premda je od-
govarala potrebi vremena, da se ugodi svima. »Moj je jezik cela Ilirija« kiepko
veli Babukič. Za svoje djelovanje na polju filologije dobiva pohvalu KoMrovu
u pismu iz Pcšte godine 1840: »Vaše a p. Gajova pilnost, neohroženost a
zvlašte vzajemnost slavjanska, kterou v mile Danici ncustale na jevo davate,
srdečne nas teši. Nedejte se v tomto pfedsevzeti ani hrozbou nepfateluv am
kričenim žab odstraniti.« Od historika ilirskih ističe se u tom srnjem Svear,
koji u svojem »Ogledalu Iliriuma« (1839) niže ilirska načela o uzajamnosti
sviju Slavena, i poput Kollara bez stroge kritike nalazi posvuda Slavene
u starom i novom vijeku. Njegova je povjest odgovarala mladenačkomu za¬
nosu ilirskomu, .koji je uživao največu radost, kad je mogao o\uganili ono^a

Jan Kollar.

258

junaka uvrstiti u slavonski Panteon. Nada vedre i velike budučnosti izazivala
je potrebu, da se i prošlost prikaže u veličanstvenu svjetlu.

Ovaj je zanos za Kollarove ideje živio ne samo u srcu Hrvata nego
i Hrvatica. Dosta je napomenuti gospodju u Trstu, koja se zvala Sofija Rušnov.
Kad je Kollar onuda (1841 g.) prolazio, ona mu je nekoliko Štihova upisala
u pamctar i dodala: »pero ne može izpisati veselje moje, da sam pjesnika
Slavy dcere i učitelja uzajemnosti slavjanske upoznala«. (Kollar, Spisy III, 72.)

Več sama riječ »uzajemnost«, koja se je u Iliraca uvriježila, pokazuje,
tko je bio njihov učitelj.

Kako se vidi, Kollarov utjecaj na Hrvate išao je ne samo književnim
putcm, nego i osobnim. Upravo je ganutljivo čitati dopisivanja Ceha Kollara,
Safarlka, Palackoga, Hurbana, Stura, Čelakovskoga, Erbena, Fiale, Scmbere,
Zapa, Vrhovskoga, Stanka, Friča, Hanke sa prvacima ilirskoga pokreta (po-
imence sa Vrazom, Babukicem, Kukuljevičem i dr.) Koliko ima u njima sitnih
računa o poslanim i primljenim knjigama češkim i ilirskim! Uzajamnost ide
tako daleko, da Vraz piše Cehu češki, a Štur Vrazu hrvatski (god. 1844 iz
Požuna). Stanek uvjerava Vraza: »Vi pišete češki, da biste mnogoga našega
pisca postidjeli.«

Kad su Ilirci dobili za kolovodju grofa Janka Draškoviča, bijelu vranu
izmedju više aristokratije, koja je stajala u protivničkom taboru, počeli su
Ilirci razmišljati o tom, da se osnuje teatar, gospodarsko društvo, Matica,
muzej, knjižnica, narodni dom i dr. Kad se god. 1841 pokrenula misao, da
se podigne teatar od narodnih priloga, preporuči Ilircima Kollar, da radije
upotrebe novac za Maticu i muzej. Članovi »Čitaonice«, koja je postala ra-
sadištcm sviju znatnijih zavoda u Hrvatskoj, poslušaju Kollara i bi odlučeno,
da Gaj prodje svu zemlju kupeči za tu plemenitu svrhu. (Kollar, Spisy III, 48.)

Kolik je bio ugled Kollarov u Hrvatskoj, najbolje se pokazalo godine 1841,
kad je slavni pjesnik pohodio Hrvatsku. »Danica« donosi u 38. broju o. g.
Stoosov zanosni pjesnički pozdrav Janu Kollaru, »velikomu pesniku i uza¬
jemnosti sveslavjanske neumrlomu spisatelju«:

Slave nebo kroz široko
Jezdi krilat sivi soko,

Ter od sunca svžt gledi:

Bistro njeg’vo oko pada
Vrh Zagreba bžla grada;

Oj, u njemu jur sčdi.

Nije soko to krilati,

Ve:; si, Otče, Ti poznati
Prvi Tatre pžsniče !

Nit je sunce, ko Ti siva,

Vel je ljubav roda živa,

K a u sve nas utice!

Ti si u rod nju ulio,

Svetom vatrom zapalio
Jedne majke sinove;

259

Da svak jedan sve Slavjane,
I svi jednog složno brane,
Kad čest roda pozove.

A pod kraj nastavlja ovako:

Do tog hrama svete sloge
Tko uzhitri naše noge,

Tko neg’ ržči Tvoje vžst?
Uzajemne sloge slika
Tva najvera Tva je dika,

Tvoga sjajnog uma čest!

Primi u znak zahvalnosti
Srdca naša, ter oprosti,

Da smo u tom dali sve:
To je sav naš kamen dragi,

U kojemu, Otče blagi,

Včkovat če ime Tve.

Iza ove prigodne pjesme opisuje Kukuljevič svečanost, koju su Zagrcp-
čani priredili Kollaru, »mužu, kojega več ime svako pravo slavjansko srdce
plamenom svete vatre podpaljuje.« »Odmah za njegovim došastjem (12. sep¬
tembra) razprši se kao munja po našem gradu glas: pesnik »Slavy Deere«,
spisatelj »uzajemnosti sveslavjanske« je ovde! Od kuče do kuče, od uha do
uha raznosi jeka ugodnu vest, da je neumrli Slavjan tatranski posetio svoju
slavjansku bratju ilirsku, i usta sviuh Horvatah zaore jednokupno: dobro došo,
dobro došo! kao Slavjan — kao pesnik.«

Dne 14. i. mj. prirede mu prijatelji objed u streljani, kod kojega je bilo
80 ljudi, plemiča, vojnika, književnika, dostojanstvenika, gradjana. Poslije služ¬
benih zdravica — Ilirci su bili lojalni — nazdravili su Kollaru, pa se onda
pjevala pjesma, koju je Stoos »premda u hitroči, ipak izvrstno« sastavio. Iza
toga se pilo za »municipalna prava« hrvatska, za Safarika, Pogodina, Mickie-
wicza i dr. Zatim dovršuje Kukuljevič ovako: »Napokon možemo reči: da je
na taj dan boginja Slava s blagimi svojimi zrakami sve nazočne obsijala i to
zaista samo zato, što je njezin ljubljeni sin u velikom krugu domorodacah
medju velikaši od najstarije korenike ilirske i drugimi slavnimi muževi sedio,
ter svojom čednostju i uljudnostju sve nas ublažavao.«

Kollar je kasnije svoj prolazak preko Hrvatske opisao u prvom »Cesto-
pisu«. Osobito hvali Čitaonicu, u kojoj je našao svu šilu slavenskih novina.
»Takove množstvi slavjanskych novin pohromadč sotvy se kdc ještč na svčtč
naleza,« piše Kollar (Spisy III, 45). Kollara ne uznosi samo broj novina, nego
još više slavenski duh u Čitaonici, te veli: »Takovym čistym všeslavskym ži-
votem nikde jsem nebyl proniknut jako zde« (ib. 4G).

Kollara slavi osim Stoosa takodjer Mihanovič godinc 1844 pjesmom
u »Danici« pod natpisom »Odziv Danice Ivanu Kollaru«, podiže mu »Spo¬
menik« Utješenovič u pjesmi spjevanoj aleejskom sttolom, u kojoj slavi Ko-

260

pemika, Spinozu, Herdera i Kollara. Njihova sveža tumači pjesnik ovako:
»Kopernik je zviezda medju zviezdami, Spinoza je Kopernik filozofije svoga
vieka, Herder Kopernik morale, a Kollar, ovaj prorok literarne uzajemnosti
slavjanske, drugi je Kopernik za Slavjane« (Vila Ostrožinska 1845). Medju
inim pjeva mu Utješenovič:

Kolarov glas zaori: od črnoga
Do bielog, sinja Jadra od mora do
Hvalinskog, — svuda jeka ječi . . .
Slava od radosti suze roni.

Tad Slavjan njedra srodnomu otvori,

1 cjelov svojski svesrdno nudi mu;

A Gaj u gaju zagorskome

Zaigra četvrto Slave kolo.

Kolaru! i tvoje ime več uznese
Slavjanski genij jasne u višine,

Da vjekovječno i ono bude,

Slavjani s njim da se viekom dičel

Poznato je, kako je Kollaru bio težak boravak u Pesti. Zato ga stane
Kukuljevič, baveci se ondje u početku g. 1849 sa banom Jelačičem, živim ri-
ječima nagovarati, da bar za sada ostavi Pestu i podje u Hrvatsku, gdje bi
ga narod objeručke primio. Dugo nije htio Kollar, da pristane, što poradi
svoje obitelji, što poradi drugih okolnosti. Napokon kad se je sve više gla-
salo o napretku Magjara, riješi se doči u Hrvatsku ili kao profesor ili upra¬
vitelj kojega narodnog zavoda. Kukuljevič odmah priopči ovu veselu vijest
banu Jelačiču, koji smjesta privoli na to, da Kollar postane profesorom po-
vjesti i slavenskih starina u Zagrebu. Kukuljevič nam je u »Nevenu« 1852
(p. 183) opisao sastanke Kollarove sa banom Jelačičem i nanizao zanimljivih
crtica o patriotizmu ovih velikih dvaju Slavena.

Pošto su Hrvati morali ostaviti Budim i Peštu, doskora se preseli Kollar
sa svojom obitelju iz ovoga grada i podje u Beč. Ovdje ga je Kukuljevič
više puta pohodio godine 1850 i uvijek ga nalazio u brizi, kako če izdati
»Staro-Italiju«. Kad se je Kollar povratio sa svoga znanstvenog puta iz
Meklenburga, napisao je pismo Kukuljeviču iz Beča (20. januara 1851 god.),
u kojem govori o »Staro-Italiji«, pa dodaje: »— — Nerruižcme my Slavjane
vždy jen male brošurky, kalendare a krejcarove knižky vydavati: tak neprijde
daleko naše literatura.« Za znak štovanja pokloni Kollar Kukuljeviču svoje
krasno poprsje, koje se danas nalazi u g. Božidara Kukuljeviča.

Tako se dogodi, da se nije ispunila žarka želja hrvatskih rodoljuba;
Kollar godine 1849 ne preseli se u Hrvatsku; a da bude žalost još veča,
prosu se 24. januara 1852 po svemu Slavenstvu črni glas, da je umro veliki
apostol slavenske ideje — pjesnik »Slavy Deere«. Jedini beletristični časopis
hrvatski u ono doba »Neven« donosi odmah članak »Život i djela J. Kollara«
i »Naricanje za J. Kollarom«, pjesmu J. A. Brliča, koji mu medju inim pjeva

Sto viekova on proživi
u jednome,

Sto viekova potamnjenih
razsvietli nam !

Srce puca Slavjanima
sve za tobom!
Zviezde naše nama nema,
Jan-Kolldra!

Nebesa nam ga ukrala
za uvieke!

Najpoeticniji je izraz dobila tuga Hrvata za Kollarom u krasnoj elegiji
Petra Preradoviča; pjesma se je našla u pjesnikovoj ostavini, a izlazi iz nje
nježni miriš Kollarove poezije. Kad ju čitaš, i nehotice ti zuje u ušima stihovi
Kollarova »predzpeva«. Preradovič po svoj prilici nije bio posve zadovoljan
svojim distisima, pa ih za to nije ni priopčio. Ali uza sve neke hrapavosti
u stihu pjesma je sa svojega sadržaja vrijedna, da ju ovdje priopčimo:

S obzora minu danica, zviezda slavenskog dana,
Kolldrov života list prevrnu nemila smrt!
Žalostna viest ta tutnjavom groma ori se, trese
Lancem uzajemnosti poduž i popreko svih
Krajeva srca slavenska; biele vile u črno
Ruho zavijaju se, gorkijeh suzica lit
Svojijem svaka potokom lieca; Slavija majka
Razpušta kosu na tle, mjestance zasjenja njom,
Gdjeno se struni sa slavenske lipe najljepši cvietak;

Pjesnici jadikove svud poprimlju gusle, na njih
Izvode samo smudenih žica cviljenje gorko

Ne mogav svišit im spjev okrutnu srdaca bol.
Ptice slavulji svijaju tužno glave pod krila,

Lišeni odziva svog, borave žalosti san.

Koprena tuge zastire nebo slavensko svuda,

Izpod nje tuguje sve, o kamen udesa sve
Obija misli; jedino smrt se raduje strašna,

Život bo vedi od nje ne stiže silniji bit! —
Kollaru slavni! s gomile groba tvojega spušta
Poglede slavenski duh, uvidja najbolje s nje,

S vidjeka tuge, koliki prostor, kolika svieta
Pučina bijaše to, kuda se razgrnu žar
»Slavine kderi« s ogništa žarkog, kuda sve sjeknu
Plamen uzajemnosti, kojime užiže sad
Tuga i žalost mašale svoje; Kolldru slavni,

Sveslavski bio si sin, sveslavski krije te grob.
Okolo njega sdružuje ljubav široke tvoje

Domovine vaskolik sviet, iztok i sjever i jug.

K zapadu tvorne hrli i plače vap’judi zalud
Jutarce tvoje i dan. Plačite, Slavjani svH
Lievajte suze zemljici slavskoj, brado, u njedra,

Neka se nakvasi njim’, neka joj uzbude sok!

2f>2

U lijepim riječima Preradovičeve elegije najbolje se ogleda ona sveta
ljubav, kojom su Hrvati gorjeli prema Kollarovu geniju. Poradi promijenjenih
okolnosti utjecaj je Kollarov poslije njegove smrti bio nešto jenjao, ali se tomu
nitko ne čudi, kad se sjeti apsolutizma. Za ilirizma Kollar je Hrvatima to¬
liko koristio, da če se Hrvati uvijek zahvalno sječati njegove uspomene;
a njegovoj slavenskoj ljubavi ne če se dosta nadiviti nijedno pokoljenje u bu-
dučnosti. Kollarov je grob ono sveto mjesto, na kojem če se jednom zagrliti
sada još zavadjena slavenska plemena. Taj veseli, »slavenski« dan nestrpljivo
očekuje Kollarova duša!

-

Kojiap h  cpncKa khjHmhoct.

. .. II]>Be /(cccthhc oBora iiena y cpncKoj JiHTepaTypH tiapoHUTo cy iih-
Tepecne 3a HpoyvaBaite n onaacaae; one cy iipnnpeMa 3a Hapopmi je3HK,
noju iio e ji e .T,yTC 6op6e opiiece no6epy nap Tapam&HM dpamiopiiMa cjiaBeiio-
cpniuTHHe, tiim npoTHBimipiMa ByKOBiix npeja. Kapa ce na« ima Ha ywy n to,
fla obo  poda v CBojoj pa3HOBpeHOCTH npeBa3HJia3H Moacpa ena ppyra Bpeniena
naine JniTepaxype; oupa ce Moace nojMHTH kojihko uma jom Burne npimaMjim-
bocth ii spancu y e e d h obo iicko.tuko pecerana ropima, «oje jom ncKaiv na
pa^HHKa-ncnHTHBana CBora. Bapimo jih carao jieTimn'ia.n norjiep Ha obo poda
ona3HheMo na npBosi Mecxy ;\iacy npeBopa, BehmioM c neMamcora, a jih nam
onii imdopoM CBojnM h e Mory HiifflTa ppyro iiotbpphth nero pa je BehmiOM
jmiiMaHO onaKO cpepa, Ha poxBaT t.  j. oho mio je npeBopiiopy pojia3HJio po
pvKe ne pasoiipajjiiii pa mi  je noTpe6no ohom, kom npeBopii hh pa m  h e OBaj
y ouhe pa3yMeTH. l iecxo nyia iipeBoijeiio je ii papii Bencoan.a y jc3iiKy, icaito
naM npii3Haje no Kojii podpopyniHH iijieBopiuap. C Tora ce ciiaieaKO nuje ny-
Phth, ano nopep KaKiix »CipeJiapa«, »Epdnja, iipminesa a<t>pnKancKiix« ii.ni
Kope6yoBHx Koniepiija iiaiibeTe Ha KaKBe »HoBe IIjiyTapxe«, npcpape n npc-
Bope <i>hjioco4>ckhx pejia (Cojiapiiha h ppymix), na ha h Krnire — a »Umgang
mit den Menschen«. — y nojecajn je Ha npoxiiB dnjra jepnopymHOCT, mhcjihm
jepHopymHOCT y ynoTpedn jepHe Bpcie nojecpje — opa. One cy Tapa dime
y odHnajy. HeMa necHHKa onora BpeMeHa, Kojn ce nuje omiepao na tom no.x>y,
a MHorH je h Kao piLTeTanaT h iiojieTapau, caiaipao 3a pyjKiiocT pa ce KaicoM
opoM »obckobcmh«. One cy ynpaBj&aHe pa3HHM Jingima odojera nojia, na Hiicy
3adopaBJBaHii hh ociajm CjioBeHii. Konmap, IIIa<i>apiiK, Kojiap h ppyrn imajy
no iieKOJniKO opa y nac. Kapa je ByKOBa npeja nodepnjia, omeBajia je n obom
nceBpoKJiaciiH,HCMy Kao h MHoroM ppyroM nocjiepiby necMy. Kpaj cBer
OBora y obom bjicmciiv HMa joni nemTO ihto Tpeoa naponiiTo iiciahn n 'hijic
ce obo poda opjniKyje op ociajiiix. Behe HiiTepecoBaiBC ii jane, Mapjtii-
Biije npaheme cjiob6hckiix JiiiTepaTypa KapaKTepncTHKa je OBora
BpeMeHa. 3ancia Kapa npejiHCTaMO OHpamme jmcTOBe h iio-thtuhkc ii kh>h-
hvcbiic, Kao h iiepHopHUic ciiHce, na h Kapa 3 arJiepaM 0  y npenncKy 3iiaTiinjHX

264

namnx (Kao MvaiHipora, Byica, h t. 3.) — He onaacaMO cano Taj iih-

Tepec Beh Han na/ja y omi h OHa Be3a, Kojy cy momh y o hoji BpeineHy
nama Kir>HVKennmpi oapacaBani 11 ca 6paTCKiiM cjiobchckh^i KFbnaceuiiniu pa;i,-
Hinpivia. IfeiixoBa fle.ua Hamu cy npnKa3ntia.au, na fle.roM 11 iipeno/pnii ; 01111
cy oiieT Bpaka.au saj ari. Kaica paajinKa tmieljv Tor iifleja.THor Bpemena 11 fla-
iiamibcra bhiiic mame onhera neriapa h  cenapaTH 3 Ma! /jaitac je ace.Tba oho,
mio je npe neflecei h tomko roflHHa 6n.ro fle.ro!

Ha OTKV/ia CBe to? Kafla h khko je nocTa.ro to HHTepecoBame ? Hajnai
liavBiiBiatbCM ? Kojihko je Tpaja.ro? 3amio je npecTaro?

IIoKpeT, Kojn je HacTao obhm bokom 3a HHTcpecoBair>e caoBencKiix CTa-
pima h y oiihe croBCHCTBa, mije aiorao a ;<a He TaKHe h je/por 03 naj-
ipejaOTnjHX Cp6a OBora ispoMena JIyKHjaHa MymHipora, Kojn ce jom flpyre
.reccTitne OBora Bena hocho MHma.y — roflaBama »CpncKora BjecmiKa« y Beny,
nuja 6h 3a r r<iha 6hj ia, /p yno3Haje miTaope ca c-tobchckhim CTBapiiaia. Ajiii
aiaTepnjajHie iieupu.rnKe, c Kojnaia ce 6opno HenpecTamp y •/Kiiisotv, He fla/prne
fla 3aMHcao ocTBapn. IIIto naK ibeaiv He n olje 3a pyKoai, to je nomro TTTa-
r>apHKy, noju y to flo6a 6eme y HoBoai Cafly, y cpejnim Taflamme cpncKe
jiHTepaType. IteroBoai imiiipjaTHBOM ocnona ce 11 »MaTipa« h OBe opran
»JleTOHHC«, Kojn ce iipBiiai CBecKaaia noKa3a iipaBnai bcchhkom jmTepapiuix
HOBiuia y e.roBCHCTBV. Ha CTpaHipana meroBiiM amoro je cjtobchcko floro npii-
Kaaaiio tiCKafl Kpaliinr neicafl flvvKiiM pe<r>epaToai, a hckii nyT 11 y npesofly
h.th H3Boay. CTajma lian py6pnica 6eme »H3BecTHja o Kmuraaia naitiHii h.tii
CTpamiai je3HKoai micaHHMa, Koje ce e.raBCiiCKor Boodmne urn cpncKor kh.h-
acecTBa booco6 thhj« — HeniTo nart«; pydpitn,n, Kojy naiajy capi »Hmro-
jiorimecKin aamicKH«. A m kojihko je IHaampiiK npeno ZeTomica HacTojaBao
fla npo6y/p Behu HHTepec 3a croBOHOTBO, y tojiiiko je BHiiie h jane flejiao k a ko
nocaieHO, TaKO h ycMeHO y Kpyry cpncKe OM.raflirae, JaH K o r a p y Ileimri;
oh je yaieioHOHiky CBojoai yaieo k ce6n npiiByixH c.By Taflamn>y OM-ra/piiv na
11 BiiTjeHiije cpncKe KibirneeBiiHRe, Kojn cy thx roflima pa r ’(H unaaiitaiba CBojnx
flejia ii.ru pa/p flpyrnx noca.ra 6opaBH.ru y ITchith. Oii ce bo It 1828. rozine
jMpvvtcH ca JoBanoai H amili en, hcchiikom He oco6HTa flapa, a.rn poflo.r>y6oM
npBe BpcTe, Te ie ro/p ne irsflaflv »Haiec.roBT> h.tii pliTimin, .rti tubi imena
pasiiBi napofla cjiaBeHCKii. CKymio Jojiain> IlamiliT., a yMroHcio, c’ jiaiiHCKOMt
opTorpa^ioMi. H3pa3io 11 nprorhnairia popao JoaiiHT. Kojiapr,«. Kibimii CTaBiime
11 nemim iiaTmic, a TeKCT hm 6eme ynope/t,o nemKii h cpncKii. /ja 611 CBojim
Miic.rHMa o y3ajaMH0CTii flao Beka Maxa h y cpncKoj .riiTepaTvpii, ocefcao je
fla je Morvhe to Hajnaicme npeKO jniCTOBa, mtpomiTo KH>iiHceBHiix, a.rn khko
obhx ne 6eme y cpncKoj jraTepaTypn y to Bpeivie, HacTojame fla ce ocHyje
napoTHTO Ta/^a Ka^a je 1834. ro/pine »Heioniic« 36or 3a6paHe MaTiminie upe-
CTao ii3Jia3HTii. Meljy oitMaflHHpHMa 6110 je Ta^a h Toma naBroBiih, je^aH op
Hajriii!jeHnjiix: oh 6eme HanpeflHiijnx liceja n npepjmiiM.TmBa flyxa. Ha mera
Ko.rap 11 6an,n oko,  Te ra nore naroBapara 11 oa^piiTii, /pi iioi-cpeHe jiiict
y nemni. naB-roBiih to y hiiiih ; ro^HHe 1835. OTnore iisrasHiii KEbHateBHii
»CpncKii Hapo/pn .ritcT«, Kojn ce Tar:o pelin y npBHM OpojeBiiaia CTa/i;e 6a-
biith  o y3ajaMH0CTH. Epojemi 25. h 26 . /i;oHeme y cpucKOM npeB0fly HeKommo
KoaapoBiix mhcjh 0 KmiiaceBiioj y3ajaMH0CTii a nofl miTiincoM: »O aiTepap-

265

bhhscbhoh)  safiMHocTH aieljv napoju h  HapeninMa CaaB.eH-
*) r^oiioceini iaj njianaie IlaBjioBHh nuje Morao, a sa y hctobi 25. 6pojy
ne uycTii 3Ba ii03flpaBa niiepy Tora 'uianica. Je^an r.iacn:

A»'i’ ce Tbojom  caaBoai, caaimu

Konape, npaBe/(HO.

TBoje hht’ aenuie hht’ mia

caaBimjc esaBe
CaaBii cbii,  11 caiae C.iRise caaana

Kheppa Te caaBe.

A 3pyni:

H OH (kH
CKII»IT>«.

O3 Te6e caaBiiiijcr He iiiaaMo, o
Koaape Miran!

Jla ko.iu Tbojb  cBe y po# na caeia
Hocmu CnaBjaiie;

O 33T0 3aK.ie n cpeRiio T11 c HaMa

cpeliHiiMa mecTByj!

K a je HaKoii sbc  rosmie iraimuro ii hcmebko  1133311,6, npomnpeno biii-
cmiaia o KH.HHceBHoj vanj namočili, [laB.aoBnh je e iickhbi  ycxnhcibeai to  ca-
oiiiutiio. »C pafl0CTnjy xiithbio ; >< isc.tii  y cBOMe mcTy 25 . 6pojy 03 1837 ., »mi
TaTe.te name ikibcctiith,  sa je BncoKoy>ienii nc-ioai a iiajiiaae CaiaiicncKOM
CBeTy cjiaBiio no 3 HaTii F^hh. loan Koaiap enoje, 3 a CjiaBeHCTBO neoneiiiiaie

BaaCHOCTH, CO'Hirr>CIIO 30.10  »O KIbHHCeBHOj 3ajiBIHOCTH Biel^V HapOflH H Hapcmi-

jaaia c.TaBeHCKHM« (Koje c si o mh  y namer .'iiiCTa 1835. micjiy 25 n up on.
coiimmi.Tii) ca 3  npocTpamije n Ha neaianKOiu je3HKy (Ueber d. liter. Weclisel-
seitigkeit etc.) 113330  J[e.w  ce ne aioace sobojbho  npenopynnTH, ho ko  je oho
y -iiictv  Ha KpaTKO miTao, raj he jaaiamio aa/Ke.iHTii, a ko  nuje hh oho  mmio,
Taj Tpeoa 3 a »oe.in, obo  onmiipimje miTara. Ujma je Kitiire 1 <i>. cpefipa
11  aionce ce 30611111  y CBiiaia KiLiiacapaaia nemTaHCimat Kao 11  K 03  ynpc 3 iin-
nccTBii cpncKor.« Ceai OBora ii033paBa oh  je otbopho h  crviipe cnora jihcth,
niHc.Tinia o y3ajaaiH0CTH, r re imjiaainio npBO y 1837. ro 3 . 6 p. 16. Hciiora C.ia-
Boupa T. 3.1  Haai h 3 hoch hckojihko biikviii o  jnsajaaraocTii cjiOBeHcnoj, ihto
naai y 4. 6 pojy 1838. ro 3 mie y neico-imco iioHaB.i>a 11  Har.iamvje jiciio  micnibe
KojiapoBO o Toai. Ajiii  upaj ciiera Tora 11  unčama 11  npenopynHBair>a, 3 pyro
upomiipeiio H 33 ame Kojiapoue »y3ajaMH0CTH« no 3 ynce je nemmo, 33  ce na
cpncKH npcBe 3 e, ynpaBO jo ueKa.no 30  1844. ro 3 ime, Kasa 113113 C v JIhiihouh
3 pyro H 33 aite (oshocho  Tpehe). Ca Tor inčama n npcBe 3 e /ju bi. Tcosopomih
1103  IiaTIIIICOM »O KHIHIJKCBIIOH y38HMH0CTH IK!3IC1)\’ pa3JIIlUIIH II.ICBICIia II Iia-
phuin cnaBHHCKora Haposa« (Eeorpas 1845). JIpeBOS OBaj Heaia oco 6 htiix
SOB icTaKa, a iicupaBaica iiaic iinifaKHX. /jiie Tpn naiiOBieiie upoBosiioneBC Timy
ce upeBosa h  o 6 jamH>eH>a. TeosopoBiiheB iipcBos 6 h  npenopyneH y IIosjiiaBipi
1846. TO^HHG CTp. 64. H TO j 6  KtlO #£1 nOCJT6,3[H>H 0/J3HB O KIBII/KCBHOj CJIOBCII-
CKoj y 3  n j a m ii  o cth  ;  j ep 1848. ro/pina npcKHHj cbojhm iiojihiiimkhm  ^orciIjajiiMci

■v-) tjjj  j e 0B0  npeBO# n jiii  caMO H3F04 Kojuipoiia T iJiaHiva, iic  Mory y  ouaj mhx

3iiaTii, jcp im na Tpa5KHiy ne Morox ^o6hth  Tora jiiicia, fla 6nx KoiiCTaTOBao.

266

pa3 Ha tom. Cb;ikii noie bihcjihth o ce6n, a 3a6opaBJbaTH oiiniTy cjio-
BeHCKy CTBap. To 30iipiiiiece h  o^aaaaK KojiapoB H3 IlemTe; oh  o^e a ho
ocTaBH miKora pociojiiora, ce6n Ty CTBap pa.BC xepa h paBBiija. Hcuito
vacmiiai Ko.aapoBnx octhjio  Biy je Bepno; ohii cy raj h ji h tc bihcjih o KibiiHceB-
hocth ua iix  flOHeKJie h mnpium, hjih to miipeite Hiije XBaTajio Beher o6iiMa —
KfblDICeBHOCT 6ll TOTOBO HOTIiyHO 6e3 TIIX MHCJIH. JeflHHH, MOTJIO 6ll Ce y3CTII,
JoBaH Cy6oTiih iiponoBepame h flajbe no Kojn nyT cjiOBeHCKy y3aja»iHOCT
ii  HOHaBJbame KojiapoBe bihcjih; ajni Te iberoBe bihcjhi  He najia3HiHe uoTiiyna
o^3HBa. »JyjKHa nae.-ra« 3a 1852. goneče h necBiy BopojeBHha »Baanceiioj'
čemi decaipraor Kojiapa«. Oh ce h flajbe cjiaBiio. IBeroBO je inie 6hjio ny-
bciio, ajin iberoBa 3e.ua, icao h Chbic Miuij-TiiHOBiiha, ne 6exy biihic upefl-
BieTOM OHor 0flyuieBJbeH>a, Koje je BJia^ajio 3a HCHBOTa biv.

O H>erOBOM totobo CBaKOBi 3ejiy 6hjio je iiOBiena y Harnoj JiHTepaTypn.
Orjieaahy fla irnieceivi, hjih y nanpefl siiani, 3 a je caaio — orjies hjiii aioncfla
noflCTaK 3pyrHBia, a a hito npe npeJtHCTajy 6oraTe h 30 ca/pa joui nencniiTaHe
11 Henperjie^aHe jhictobc HapoanTO TpH3eceTHX roanna. Y  nnaia he ce Hahn
mhoi’0 ihto ima HHTepecnora h 0 Kojiapy, aioryhe h KaKHx ibcroBiix opiirn-
Hajraiix nocjiona, jep H3 iberoBe aBTo6norpa<i>Hje »Lebens Skizze v. J. Kollar«
( 1847 .) 303HajeM0 ;  #a je micao »Recensionen bohmisch-slavischer Biicher in
verschiedenen Zeitschriften z. B. des Worterbuches Palkovič in Krok, der
alten bohmischen litterarischen Denkmahler von Schaftaržik und Palacky in
der serbischen Zeitschrift »Narodni list«. Koje je ro/pme H3nuiJia OBa
pepeHCiija 11 c ehkebi hothiicobi He Morox npeno npnjaTejba 3o;maTH.

llpBH nyT Kao 33 ce cpeTaBio c noaieHOBi KojiapoBHM y Harnoj jiHTepa-
Typn rofliiHc 1826. y JIcTOimev cpncKOM, cb. III., y Kojoj ce pe<i>epnine na
cip. 140. o ir>eroBoj Cjtanka, H3flaiioj 1825. ro^ime. — IlocJie hckojihko ro-
flima, y cb. 21., Haiuia3HJio y cpncKOM npoBo^v KojiapoB no3iiB Ha npeTiuiaTy
Ha 3e.n0: »Rozprawy o gmenach, počatkach a starožitnostech narodu slav-
skeho«, Koje h3hoch Ha 50 lafiaica a innhn he 30. jyHa. »H 110 co3epacaHiijy
11 110 je3HKy cvflehii 3e.n0 je obo cnpojeHO He c a mo 3a casie j-mchc (no 3a-
naTy) Hero BoonuiTe 3a Hsodpanceiie,« flo^aje vpejprnK. Po^miv aana 110 tobi
1831, cTpaHHpe .4(:toiihc,i ponoce H3 noivieHyTe KHHire upeiso/; je^Hora 30.-13
t. j. o HMeHy »Cp6« h ibcroBiiai oTpoflpiiBia »Cpai«, »Tp6«. II Ta HCTa CBecna
JleTonnca — 27 — Koja 30Hece noneTaK Tora npeBOfla CTaaiaroBiiheBa, caonniTii
h npHKB3 Baconuca nem. My3eja 03 1830. roflime, y kobi hctiihc napo ihto
oho ihto o KojiapoBoj »Slavy dcera« nHcauie y eHr. Foreign Quaterly Rewiew
2, III., /(a je to Haj3HHTHHj ii 11.-103 'lemice JtiiTepaType Tora BpeMeHa.

CeM »HMecjiOBa« h OHora ihto je peneno o iteroBoj »y3ajaBmocTii«,
Tpeda joiu h obo noBieHyTii. Ka^a je 1839. 1-0311110 y Ilenmi H3iimjia iberoBa
»Slava Bohyne«, raje nponycTiio JleToniic, Kojn 03 1837. ra nim o oTnone no
hobo H3Jia3HTH no/i vpc/piHiirnioBi Tome IlaBJiOBiiha, 33 03Biax Te 1-0311110
onuiiipno — Ha 18 CTpaHa — uporoBopu o Toj kh>h3h. Pe<sepaHaT ce He ynyniTa
y KpiiTHKOBaibe, Beh caMO caonniTaBa najBavicimje »33 6h ce c 3cjiobi obhbi
co3H3aTejiHO noji30BaTii motjio«, a Ha Kpajy npHKJbyqyje ce Ha3HBy CjiaBeHim
(MecTo CjioBeHiiH), »i-cao ihto cy ra Henafl npepa Hanin hociijih.« Ajiii Ha tom
Hnje ocTajio. CTaaiaTOBnh y »Cpncnoj nnejni« 3a 1841. ro3HHy none 30HOCHT11

267

y npeBOfly n3 n>e »Ctcbhocth h  je/tHaKocTii y hhaiickom  n ejiaBeH-
c ko m jkh b  OTy Hajiasehe ce.«

FofliiHy /pitna no tom »IIeniTaHCKO-6yflHMCKH CKopoiena« y 6p. 8. jaBjbn,
fla je Kojiap CBpinno »IIyToniic no HTaanjn«; a ro/p 1843. y 6p. 53. po¬
noči! 6norpa®njy KoaapoBy no BpoKxay30By JeKCHKony; ceai Tora flOHocn
y upeBO/i;y 113 Cestopis-a o^e-i-Ke o XpBaTCKoj (y 6p. 56.) n o A/jpna-
TimecKOM niopy (6p. 89.). One - 1843 — 6p. 31. imaMnana je n o/pi Ko-
napy »CpncKa ncpTBa JoBaHy Konapv«.

V ».4eT0iiiicy« kh>. 57. n 58. caonnneHO je 30 50 caoBanKiro Hap. ne-
cama 113 npBe CBCCite »Co6pania KoMapoBor« y cpncKOM npeno^v.

ITocneflnjV 6eneniKy o n.croBOii /i;ejiy /pniena je BojBoljamca 1851. ro/p
y op. 5 .,  y Kojoj jaii.na, /ja je »caaiieiicKn ciapu k&hhccbhhk r. J. Ko.mp
H3flao upom a c Ha fleao »CTapoiiTajmja caaiiencKa«. —

Tj.  C. popticBiili

Kollar a srbska literatura. Prvni desltiletl tohoto všku v srbske literatufe
čekaji ještč na sveho badatele. V proze panovaly tehda rozmanite pfeklady, nejvlce z nč-
meckčho, v poesii oda. Všeobecnč se jevi zajem pro slovanske literatury. Nejidealnčjši
Srb one doby, Luk. Mušicki, zanaši se myšlenkou, založiti »Srbski Vjestnik« ve Vidni, aby
obeznamil čtendrstvo sve se slovanskimi vScmi. Šafafik zakladd v Novem Sadš, v tehdejšim
stfedu srbske literatury, »Matici« a organ jeji »Letopis«. V Pešti tvofil se kruh srbske
mladeže okolo J. Kollara. V r. 1828 vydal Kollar s Jov. Pačičem »Imeslov«; v r. 1885
primčl T. Pavloviče, aby vyddval v Pešti list »Srbski narodni list«, jenž již v č. 25. a 26.
prinesi nčkolik myšlenek Kollarov^ch o literdrni vzajemnosti slovanske a v r. 1837 ohlasil
rozšifene nemecke vydani »Vzajemnosti«, ktera však teprve v r. 1845 cela na srbsky jazyk
preložena byla od Dim. Teodoroviče. Rok 1848 všechno rozrušil. Jedini Jovan Subotič
neustal hlasati a pčstovati myšlenky Kollarovy o vzajemnosti, bez valneho ohlasu. Pri
smrti Kollarovš (1852) »Južna pčela« prinesla basefi Borojeviče.

Ponejprve objevuje se jmčno Kollarovo v srbske literature r. 1826.* v »Letopisu« sv. o.
podavd se zprava o jeho »Čitance«. Časopis ten i dale všimd si spisu Kolldrovych: v sv. 21.
nachazime pozvani Kollarovo na pfedplacenl »Rozprav«; v r. 1831 prinesi »Letopis« pre¬
klad rozpravy o jmenu »Srb«; v r. 1839 čteme v temze »Letopise« obšnny referat o »Sluvč
Bohyni«, z niz takč »Srbska pčela« r. 1841 jednu kapitolu plelozila. V r. 1842 43 časopis
»Peštansko-budimski skoroteča« podal zprdvu o »Cestopisu« a zivotopis Kollaruv podle
Lex. Brockhausova. Konečne v knize 57 a 58 »Letopisu« jest obsazen preklad asi oO slo¬
venskih pisni lidovjich ze sbirky Kolldrovy. Posledni pozndmku prinesla »Vojvodjanka«
r. 1851, že Kollar vydal navžšti o dile »Staroitalia slavjanska«.


JliTepaTjpHe Bimpo/pfcene IIo7iy/iHeBoi Pycn
i Hh Kojump.

IIo.iv^HCBa Pyct (Majiopoccia, 3.1 a KOTpoi Tenep aarajmno npiniMaeca
iiasua yKpaiHa a,6o PycB-yKpaina) 3 ^ascu samim, ipe isi^ način raaiimmoro
Kiiaaa ^aHiiaa nepecTajia 6yni osiiohuibhhm  opram 3 MOM iioaiTimHHM, Bxo/pi.na
i i:xo/uitb b  cmiaj pi?KHHx flcpacaB. Ho yna^Ky pycBi:nx y3uiBHiix Kiumiii
'jacTL ei (Hepisomi Pyci>) Biiinuia b cmias IIo.iBup, 6yjia a ranici. nac nifl
pyKoro JIio^OBHica yropcBKoro a k  iipoBimpa yropcBKa, onicjia iipnavncua 3 hob
30 IIo^Bipi i aac #0 JIki^jihucbkoi  yHii 1569  p. Maaa nopa^Kii miamm Bis-
siiHiii Bifl iipo'inx aacieit J Iojiy3iieKoi Pycn (.VKpaimr, Hosi-ia, Bornimi), KOTpi
flOCII BXOflH.IH B CKaafl BejIHKOlO KHflBirsCTBa JlHTOBCBKOrO, a Bi3 TO^i pa 30 M
3 thm KHH 3 iBCTB 0 M iipHavmeiii 6yjm 30 IIojiBipi. TiaBKO HeBe.raaKHH npoiar
nacy Bifl 1569  30 1648  p. Moacna BBaacaTH toio  icTopimnoio 306010, KO.an bch
llo.iv^iiciia PycB, Taft to 3 bhbmkom  Pycn yropCBKoi i Toi Hacmmi, ipo bxo-
3n.ia b  CKaafl Bojioihiihii (hhiuiiiiih  nimnami ByKOBima) ciKuvnena ovaa pa 30 M
b 03111 m  3epacaBiiiM opraHi 3 Mi. Ce h  6yaa so6a, b  KOTpift p o miom a bo  a 6yno
3 flopoBHH po 3 Bift 3yx0Bini h  jiiTepaTypHHH Ha oi.n.m a6o nieHiiie acuo 163-
'iVTiii HapioHajiBHifl, ioacHopvcBKifi ocHOBi. B Tienni eiioavmcmo 3 Iloar.mcio,
3 aii 03 HHamiiCB ro.iORiio b  nci KyjiBTypHHM #o6poM, a a e b amimiiii nacTH nep-
maiomi ero it upamo 3 3 axiflHci Enpoim, po 3 BHBaioxBCH b Tini naci roacHO-
pycBKi mico.ni, niimaiiCBid iipocBiTHO-pe.iirimii opraiiisapii (6paTCTBa), flpv-
KapHi, pocTe airepaivjia Bi^iiOBi^na 30 noTpe6 aacy, b 3 namilili aaCTii linčana
mobok) xob  i He aiiCTO napoflHOio (i b Jio.T&mi i b  EBponi Toši r rai-;oio moboio
iiepeBaacHO me He iracajm), to  Bce Taiai 3 po 3 yniijioio saraaoBii He tEibko
niicBMeHnoro, a n npocioro Hapo3a. Ha neperap IIoaaKani noBCTae i po3Bii-
Baeea Ha cxi3HO-noay3HeBnx rpamiiprc lIoeiBini TaKoac epiriiiaeiBiia oprani-
sapia BoeHHa — KOsapTBO, mo bhtbophjio CBift ocepesoK b t. 3 b. Cimii 3a-
nopoaccBidii i 3 maconi Mamo CTaraca rpi 3 Hii»i 3JIH piaoi no.iBiui.

BiiiHii KoaapBid Bi3 1648 . poicy nepepBaan mnpHy npapio KyjiBTypHy,
b  BOTpin loacnopvcBKa HapopHicTB, xon ne 6e3 BancKnx nepeniK03 3 6 oKy

26g

onojjmeHoro iiaHcma, Ta uce TaKH nonana 6yjio  BdrnjaTiica b ciijiv,  naCiipani
canioCBi^oMocTH HaponHoi i rpoaiaflimi b cBoiii xaii i^tki/ niBinmipi.
Xniejii,iiiiB'iinia i BuroBiumia, xoh  upoiiBHjni moiani Boemii cnoci 6 nocxn vKpain-
cbkoi-o  napoja, Bce TaKH ocTaToano noBenu no t. 3b.  PyiiiH: chhoio  Aiinpvciu-
cbkoi ’0  noroBopy, aaicjiiOHCiioro 16G7 p aiiac Ilonemeio, Mockobiphhoio  i Typ-
niero iJOCTaiiOB.ieno dyjio, mo bch  Vicpama na npašiM depeši /I,nirrpa iioiiiibiiic
U it;Ba aac no Bor Mae Ha Birni Birni ctohth  nycTHiieio. Bhihh K 03 api.Ki ne-
perna.mi flccHTKH thchh  yKpaiHCi»Ko-pycbKoro naj)o r Ty na .Biiini din ftninpa,
h  CTenu, ;ie bohh  :iace./in.m t. bb.  C.rodincbKy Vi.-paiiij, ipo Bifl 1G54 p CTa,ia
11 '4 BJiacrB Mockobiuhhii.  3 KiripeM XVIII. BiKy nepeiimna it npaBodepevKiia
,Y repama ni^ Bocciio, HaioMicpt Vepnona PycB nicianacb nin ABCipiio i 3 .iy-
ncHa b 03 HO 3  nacTiiiroio Konimniboi Manoi Homani, viiiopiua Kpainv, mo
Himi 30Beca rajnniHiia.

Xon i ak  neo/piaKOBa dyna nonn iioo^hhokhx  nacnie Pycii-yKpaiini, to
B ce TaKH aacennioBiiii ei napon i nocu npoHBnae fliiBiiy CTHorpa<i>i>jHy o/pio-
ni.maiicTr,. Baiinai i BipyBana napolni, Ka3KH i onoBinann, nični i odpadi,
oni vi: i iiOMCuiKaiiH, a Bpemxi mobh  upu Bcift pivKHodapBuocTii b  iionpodimax,
iijhi  BCi>OMy GoraTCTBi MicpeBiix Binami i BapiaimB, b ochobhhx  odpncax Tani
oniiaKOiii, ipo PycnaK 3 Han ropiniHboro Chiiv  de3 ipyny iiopoavmiecn 3 yKpain-
peM 3 Han SecHH, Cyjni a6o h  Bin Xapi:oBa, npn3Hae ero aiamai, ero cnocid
vkiith  i njMaim, ero »noBeniHKy« 3a CBoi, 3a pinni, xoaa He cicavKC cero upo
CBoro 6jiH3em>Koro cycina, HcenbCBKoro a(5o TapHiBC&Koro Ma3ypa. OcodniiBO
Biipa3HO damino iy enHicTB ocHOBHoro Tnny b mobI  yKpamcbKO-pycBKiii, KOTpoi
oci6nicTB cynpoTii o6me-pyci>Koi KinivKiioi i cynpoTii niBHi l JHO-pyci>Koi MovKiia
CJiinHTH no pvKoniicjni vvne Bin HaHnaBiiiiiiiiHX 'laciB pyeBKoro iiHCbMCHCTBa,
a KOTpa b  nonoBimi XVI. BiKy dyna Bvive Maftace TaKOio hk  i Ta, kotpoio
T enep roBopiiTB yKpaincBKO-pycBKHH napon- IH,o dinBiue, i b  TaKiix nyxoBiix
npoHBax, hk  upiinoBinKH, Ka3KH i nični, HaBiTB hk  y.aiod.ieiii niccinii po3Mipn,
na piniivi BCJimiesniM odiimpi .Vrepanin -Pycn danrnvio bchiikv  onnaKOBicTB Tiiny
(onHaKOBHII p03Mip KOHHnOK, OflUaKOBi TIHIH p03Mipy IlicCIIB BerijIBIIHX, IIIH-
pOKO p03H0BCK>naCeHHH a TaKHfi XapaKTCpiIIIH p03Mip KOHOMIIHKH i T. II.) - —
HO upu iCTHOBaHIO THKIIX ilITepeCHHX OCidllOCTCH, HK nj MH  K03apbh"i na HiBO-
OepevKiiiii .VKpaini (nepeHecem Tynn npaBnononidno 3 npaBoro depera /Ipinpa),
hk  nični onpHinKiBCBKi Ha IioKyTio, nični npo namniniv i ei CKacoBane b  Pa-
HHHHHi i t.  i.

Toi OnHHKOBOCTH Iie GaiHMO B IIHCbMeHCTBi KHHHCIli.M, IIOBiiVI, 11(0  p03BHH0CH
b nami m CTonirio na o6umpi yKpairin-PycH. Ce nexK0 3po3yniiTH. Cc hobo
HHCBMeHCTBO e n^oM iiiTe. 7 iiicHi(ii, a inTe.Tircni(iH naneKO 6ijH>mc ni vi: iipocTmi
napon oirViviiae OKpvHcaioai ei oGcTaiiiiiiH n o ji  i t h o h  i, oi.iMiie kcjimv och hhmii
n cBoii nHCBMeHCbKiii nianBHOCTii. IHo Giabiue, nepo3pnBHO 3 tiimii  o6cTaBHiiaMii
poniiTCH i nanyTB TaKOVK BinnoBinni iiiai noiripinni <j>i.’ioco<iii'jiii i .liicjiarvjini.

B nacax noHCBonena npocToro Hiony craecB nonoio nexiTb no mobii, amniaiB,
Tpanupiii Toro niony, noropna flJin  xnona i xnoncBKoi naponnociH, i b iiikb-
MeHCTBi 3 anaH 0 Bye ado pcHeraTCTBO hsiikobc i iflefiHe, ado uiTy i nia MepTBenHiiHa
i CTapocBiTHima. B nacax hciibiix H aponnHx pyxiB, noJiiTinnioi noni, ropanoi
dopoTbdii 3 a neBiii aciii inea.ni i KOiiicpeTiii iiiTepecii naponni viciiBa mobh,

270

jKHiri, cyaacHi ^iTcpaTjpui xeopii 3  ejieMeirrapHOio ciooio iinpnisaioTLCfi Ha
Bepx — i yce miCBMeiiCTBO fmiiB.noeei., naonpae eHeprii i čilih.

Ot thmto  He TH/KKO 3po3y»iiTH ;  mo rioHaismuci) čepe# #}”kc  Bi#MiHinHx
nojiiTH'iimx, xoa o r ’piaKOBO BaacKiix co#iaJiBiinx očcTaBim y Poccii i b  rajraanni,
noBe imcr.MciicTBO yKpaiiiebKO-pycBKe #OBrim aae mvclio hth  piacHHMH #opo-
raMH, iHKOJiH (ijiv/pmi MamBijHMH, hokh  i TyT i thm  He noaajio 6y#HTHCH
hohvtc  e^HOCTH He Hjibko bhcc  CTHorpainanoi, ajie ft iiapionajnnioi i jiitc-
paTypHoi, noKii cTOJiimMii najioncem piacHiipi ocBiin, yno#o6aHB i Tpa/mpiii
jiiTepaTypniix aepe.3 nnjii>m CTy#ii na# Hapo#HicTio i #aBHifimoio JiiTepaTypoio,
acpes niMBHe HepnaHe i3 cnijiBinix nan ycixi kphhhub  3arajiBHO-jno#CBKoi
ocBim i piisijiisanii He noaajiH noiMajiv BHpiBHVBaTucn, a ainvipas aaCTiftmi
i TicHiftmi oco6ncTi 3 hochhh YKpaiHi^iB 3  T ajniaa naivni He noaajrar b  Te #i.io,
mo me HC#aiwo TaKOMy 3HaBneBi cnpaB cjiobhhbckhx hk A. II. Ilnnin (Ge-
schichte dcr slavischen Literaturen I, 575) BH#aBajioca iHTyannM i ejuivisaniiivi,
bhochth  Toro 3anajiy i TOBapncBKoro noayra, 6e3 KOTporo mane cnpaBfli
HiHBe flijio neMovicjiiBC. He nepeay, mo Bce ce me tuibko  noaaTKii, Ta ce
ne BMcimrve ftix BapTocra, 6oac, hk  3BicH0, noaaTKii 3aBcir#H 6vBaiOTB Haft-
TpyflHiflmi.

noaaTKii Bi^po^HceiiH HOBoi, HapioHajiBHoi jriTepaTvpii Ha cnijiBiiiii, na-
poflHift ochob‘ 1 npiina#aioTB b  rajnmBKift i b  yKpaiHCBKift Pycn b aacn t. 3b.
Bi^pOHCeHH CJIOBHHCbKOrO, HaCH, B KOTpiIX 0#HIIM 3 XapaKTepHCTHaHHX CBiTOaiB
Ha cHOBHHCBKiM He6i >5yis 3HaMeHiiTim H h Kojump. Toac xoTHan 6o#an KopoiKO
po3Ka3aTii npo BnjniB #yivioK i TBopiB Kojumpa Ha xi# nojiy#HeBO-pycBKoro
Bi^poHcenn, mh mvchmo  ocioiio roBopHTii npo Pa.TnaHH}’, a oci6no npo Aiepaiiiv
pocciftcbKy, (jo  iioayre naijioHajiBHoi cnijiBHOCTii b  o6ox chx  aacTiniax To#i
jie#BO mo noaa.ro 6yjio npoKH#aTHCH.

Ocepe^KOM rajiimBKO-pycBKoro ni#povKemi jiiTepaTvpiioro 6 vb TIbbitj.
Tyr b  noaaTKy 30 -thx poKiB npo6yBajra b rp. kbt. ceuiinapii #yxoBHifi monofli
jno#e: MapKiaH HlannceBna, II kob  roJiOBaipcHft, Ibhh  ISariijioBiia, Hhkojki  Veri a-
HOBiia, InbKeBna, MiiiaaKeBiia i #p., KOTpnx cnpaBe#JinB0 BBaacaeMO tbopuhmit
toto  Bi#poaceiiH. Hapo#ni nični CBoi i viepaniCBKi, PpajiaTmca ynp. IlaiuioB-
cbkoto,  Eneida KoTaapeBCBKoro i t.  n. Humana CKJiomum iiix im no/pfinoio 30 po¬
ro 10. Ta 33X0/(11 ftix He 6yJIH HeCBiflOMHM, illCTiHKTOBHM nOBOpOTOM 5KHBIIX HHTyp
Bi# KHHHCHoi, pepKOBHoi MepTBeaaHHH #0 cisivicoro, Hapo^Horo rpynTy. B ayniKax
iiix ;  a ocoo.thbo  y M. IHauiKeBiiaa, pocnn h hchijih  ^ajterco ninprai 3aMHCjni :
BnTBopiiTii oflnopim.nv, n onym h cb  o - ] )y c b i  :y mobv  i niTepai} r py i npn fiix nouioaii
BOCKpeciiTH n;ijiy n o ji  v p; n e b o - py c b  r;y Hanjio flo hoboto hchth 3yxoBoro i rpo-
Ma^cBKoro. ID,o b thx  3aMHCJiax noKpinjmjio fiix nnjiBHe cni^acene 3 a
pyxosx i poctom 3pyrax chobhhcbkiix  napo^nocTeir, npo ce laKonc He ih  o ne e
6jm  cyMniBy. 3apa3 nepmi c.ioBa, kotphmh  IHaniKeBiia po3noaaB »PycajiKy
/iniicipoBV«, toh  nepniHH MaHi<i>ecT hoboto  napoaHoro iianpHi\iy .aiTejiaTvpnoro,
noKa3yioTB, mo npnniip p;pymx Chobhh 6yB s ji  a Hero npiiHyK0io 71,0  bjihchoto
noauHy. » Gv/pinocn n a ji  nocjiiaimMii 6 vth  — nicaB nin — Kojih flpyri
Cjiobhiic bvkc  flaBHo cnimaTB Ha 3ycTpia HcnoMy conpro, a p;eHi:i iracc ot-
ot BepniKa ca aoxanyioTB, mii  Ti-TBKO oflHi cii^iimo  me b  TeMnin, xojiop;niii
/1,0  ji 11 Hi.«

271

lflKH nepitna n Ti MOJOfli aio/m, 3anepTi b mypax #yxoBHoi cesviiiiapii,
Buori i »iaao imeni, cboio Bi/pmicn. o cynacHnx iiiM pyxax Ta n.ianax 6pax-
iihx cjobhhcbkhx HapofliB ? 3/mecb, mo 3a thm accpeaoM ne noxpe6yeMO flaaeKo
myKaTH. Ce 6yB inciiijT OccojiinLcimx 3  ero 6oraxoio Bače TOfli 6i6aioTeiioio,
ooraToio menno na imuni i BHflana caoBHHCbKi. 7],o 1834 p. iuciiTyT to6
ciohb nifl ynpaBoio K. CaoiBiHCBKoro, rrpaiiHHKa, Ta flOKoaa Hero rpoMa^njiacL
Kynh - a mojio#hx, cisiraire i TajianoBHTHx HoaaiciB, ipo onicaa inaan Biflirparn
BaacHy poaio b iciopii noabCbKoro niicBMeHCTBa. /Jp Toi KynKii Haaeacaan :
A. BeaibOBCbKHH, JI.  CeMeHbCbKiiir, K. HIauHOxa, /K. IIayai, opaTii IIocii<i>
i JleuieK I) 0 ])K 0 Bci>ici ;  B. XaeH/(OBCbKHft, 36aiiicbKHŽ i /jp., a 3  CTapinnx i 110 -
BajKHHx CTaHOBHipeM Jiioflcii Bij.airaciUica a o hhx Ta^eft BacnaeBCbKim, iiipe-
MapmaaoK raanubKoro eoinrv ctrhobofo, npnaieab i npoTeKTop M. ITIamKeisnua.
^OKJiafluoro 3 * * * 7 p)CJjifl\- npo po3Bifi i o6car caoBaHO$iabCbKnx ciMiiaTiif i j/(,<>a.ii u
topo KpysKKa »ih noKH mo He MaeMO. Ta ;pa Hac ^ocuTb 6y^e Bicana-ni na
Tani •b;u:Tii, hk Te, mo CeMeHbCbKHii nepeKJiaflaB To/pnc »Kopoae#BopcbKy py-
KOIIHCb«, BeJIbOBCbKHH »CaOBO O IIO.TKV' IrOpa« i IIOOflHHOKi COHeTH 3 Koaaa-
poBoi »Slavy dcery« ; /Kcrora Ilavai nepeicaa/jaB BeaHKopycbKH nii.iiiiir, a na
CBoiii .3oijmi nicenb raaiim>KO-pycbKoro aHmy noKaan enirpa®OM oTceit /pciix
Koaaapa (y opirinaai):

Že vzdžlanosti nema naš lid, cizozemci mluvfte;

Jakž, vy musite lidu zpivati, ndm pžje lid.

3 ifleaMir cnoBancbKimiH Hocaibca n upam EopKOBCbid, 3  kotphmh  /my.imi!

BarnaeBHH: ZemeK BopKOBCbKnn b  CBoift caTiipininiii noBicra »Parafiari-

szczyzna« BiicniBaB 3aCKopy3JiicTb raannbK0x Bojanin i BimavBaii iim iiiinux
Cjobuii  aK npHMip.

Bnponim c r r,Tri Ha tcmii  otfmecaoBHHCbKi 3 pyKyBaanca TOfli nacTO b  nom.-
CbKnx aacoiiHCax i neiiepio^HHiiHX BHflanax, aK »Pamietnik Lwowski«,
»Pielgrzym Lwowski«, »Haliczanin« i t.  n. Ta naiioi Jbiunii biijiib mrjo bii-
flaBaae nifl 1834 p. b  Ženini iihobmo »Przyjaciel ludu«, aK na toh  aac 3 iia-
mchiito  pe^aronaHe BimaBiinuTBO, 30  KOTporo ^oiHicvBii.mi mo Haftainmi Moaoflmi
cii.tii 3  no 3 HanmHHH, BapmaBH, JTbBOBa, KpaKOBa i t.  n. CipiaaeMO thm
H eaajio CTaTeii, i!i 7 (OMOCTCH i MaTepiaain 30  reorpa<i>ii i iciopii aiTepaTypn
ne Babico IIo.Tbmi, aae tjhcohc Pyca, Ziitbii,  Poccii, T lexii i imnnx KpaiiiB
caoBHiiebKnx. I trk  na pa3 1834 noMiincHo cian npo Amocr  KoMencbKoro,
npo K03aKiB, npo rpaiuaTiiKa Onya>pia KonauHCbtcoro; 1835 npo bpariii
aecbKHx b  I Io.Tbmi. npo Ma 3 eny, 10. C. BaH^Tice; b  flaabnmx poaax npo
Boiikib, ,ZI, 0 B(>yiHa, CMOTpnpKOro, IOnra:inR, Sna 'Tp. Canery, peacbKC CBan-
reaie, npo MiToaoriio c.T0iiancbKy, npo CTapimocTii caonancbKi i t.  i. Bce tc
6e3nepenno npnniiHiOBaaoca j [o po36yflateHa iiobvth  caoBancbKoro cepc^ mo.to-
a nx i ropannx PycimiB i cKaonnao nix yBinTH b  6an3iui 3 hochhh .i  npcfl-
CTaBiiTeaaMH 3Rxi/pioro CaoBanCTua. I iaKnx bohh  Haninan } .'Ir>B0i;i, fle rofli,

3a a6coaioTHoro peaciMa, b  yniBepciTCTi i no Bcix ypaflax 6yao uoraio Iexii!.
Ocoojniiio .psa cBiT.ii niva.i, 3ann i Koy6eK 3 acayacnan co6i na u/priuv 3ra,pp
rko  npnaTeai i hc b 0 flH 0 iuy BniiTcai nannix Moaofliix PycnniB. Tc])c:i mx

272

noeepeflHiinTBo BaraaeBHi i FonOBaipniii ni iuii.ni b  anocniin ii 3  HexaMH iipaac-
cbkhmh, i ocoo.tiibo 3  pepaKpieio »Casop. českeho Musea«, pe 1838 - 42 110 -
MicTMii penki ima CBoix npapb.

A .ti  e i no 3a thm  KpyjKKOM 6yjm Topi (3 e 3  cvMiiiiiv b  pyci>Kin Fanminni
CTapmi n Monopini, ipo iiiTcpecyBa.iiiea cjiobbucbkiim  BiflpojKeHeM i CTa-
pajincn 3  nero i fljta ce6e biibopiitii  uponi^Hi /jj-mkii.  .1 nuni 10  Ha 6opi Remica
3y6pnpr.Koro, KOTpHii ii03nauoBiiiBmiicH 1838 p. 3  HoropiiiHM, no CBoiiOMy, a
BaacTHBO 30Bcin rio iii.7iHxeTctKii 3po3yMiu ero ipei o cnoBaneLidii B3aiaiH0CTH
hk  KOHennicTB 3peniicn cBoei HapopHOCTii, mobh  i Tpa^npii i sijmaTiicH b o#ho
3  tikoio  HeCy4& iiaiivionoio: y 3y6pnqbKoro TaKoro iianyionoio iiapoflHicrio
rty.ua 3  paay nojtbCbica a nori m  poccincbKa. Ha30By Tyx ininoro nonoBiica — iiohbv
poeme CTapoMoaHy, Ta Bce 'raicii qynce xapaKTepny pna TOfliuiHix rajmpbKO-
pycbKiix ortcTamm — Mocmi>a JIcBiubKoro. Tim> na ero naMHTb KnpaioTb ne risbico
ero 6e3papni iiepeKJiapH 3  Fctc  i IHijuiepa Ta cTapoMopni cthxh  na »TesoiMciiin«
piacHHX epapxiii, CKinbKO nonncima rtpomypKa »Listy o pišmienictwie ruskiem«,
n KOTpift Bin iioxna jihii  peii3ypy jibBiBCbKy 3a Te, ipo CK0H3>icKyBaaa Illainee-
btibcbv  »Pvca.iKV Jl,iiicTpoBy« 3a ei iiapoqiiy moBy i HOBiTiiy npaBonncb. Ta
Bce Tanit IIocibb  JIoBipbKHft 3acnyrye na npinmane hk  anTop neprnoi ranimi, 1 : 0 -
pyebKoi rpaiviaTHKH, ocnoBaiioi na hobiix  npiHpinax HayKOBiix, iiocTaBneiinx
/^oopoBCbKimij hk  mipiaTop iiepmoro ranHpbKopycbKoro nepiopiinHoro impaim
(xon boho  ii He nortanmio CBiTa) i hk  aBTop penini,i:ox iHTepccmix CTaieii no
icTopii niiepaTypn, 3BicTOK 6i6niorpa<i>iniinx i t. i., KOTpi BiiaKosinnn rajinpbKO-
pycbKy ny6niKy 3  pinamu itiii pocn nesni cim Mir, iipavavBanii ei niaiiyBaTii
ocTaTKn CBoei CTapmi n, npnenyxyBaTiiCH MOBi, nicHHM i nepeKamrn pipnoro
na popa. JTeBipniani, b  30-Tnx ponax Kanenmi npn nepeMncbKin enicKoni Cni-
rypcbKiM a noTiM napox y Ulični, 3aHiiMaB0H ranonc i cnpaBaMH enoBHHCbKoro
BippopaceHH, cnoBiniCLKoi nayKH. Min: ero nanepajni, KOTpi Hepaimo nepcnninn
na BJiaciiicTb »HapopHoro /{oMy« y JlbBOBi, na&moB h  nepenncani hhh  eno
Bapni Bipmi »Upad narodu Slavjanskeho« i »Utrapeny rolnik«, a Tama: poko-
HaHHil hhm  nepennap nonncbKoi nicHi »Do czeskich dziewoji od Polaka«. Piano-
nacHo 3aHHMaBcn Bin cjiobhhcbkoio  rtirtniorpaoieio, a ocortmmo pocciiicKimii
BiipaHHMn TaKHMH hk  »PtcTHiiKT, Ei!])oiii,i«,  »/Kypnam> poccificKOii cnoBec-
nocTii« BpycnnoBa ( 18 O 0 ), 3  KOTpnx natopimo bhiihckii b tiix  nanepax. Kortin
iiiix  HOTye Bin co6i ii Eneipy KoTnapencbKoro, BHp. 1809 p., 36npae MaTepiann
pnn nopiBiivionoro enonapn pycbKO-HiMelfbKO-jiaTHHbCKO-rpen,bKoro i t. i.
/lpyrnft 3  TaKHX piani is Tpoxa CTapinoro noKonimi, Hoch<i>  JIo3iiiei>KHH, is lipan
1834 p. 36ipi:y niceHb i ortpnpiB iseoinbHnx (Ruskoje wesile). liiTcpecinni
b  ero niTepa'rypniii piHniaiocni e Birme xiiTaHe mine CTapojiopnoio h3iikoboio
M imaHHHOio i moboio  napopnoio, miac KOHcepBaTH3MOM b  nornapax jiirepa-
Typnnx i cycnini,iinx i nopiniaMii HOBaTopcbKHMH TaKHMH hk  saBcpcne naTim-
cbKoro niiCMa Bamicpi, Kiipiinupi a6o ynpoipeHe upaBonaci a epe 3 Bnnyipene 1 ,,
6a HaBiib thkhmh  pyMi:aMii cycninbHHMii, hk  Ti, mo BiiCKa3ani ijvvni b  ČTaTi
»BiflKn B3H.THCH .7131111 i nami« (3opa ranupKafl 1848), a6o CKomaicicoiiain
»FapKii o BnacHocTH« (1861), 3a KOTpi nonnenna mjiflXTa poKopana pycbKOMy
flyxoBeiiCTBy komj-hUmom.  JIo3iHCbKOMy iipHiianeHciiTb cyMniBna necTb, 111,0  na
ran n ij, i, i:o-py ci, ici i\i rpyHTi niiKJinnaB cnopn npaBonnciii Ta a3oy>mi, KOTpi ii

273

flocH me ne nepecTaan TpiBoacimi iiaranx Atofleii. IlJ,o npaBfla, ero npoeicT —
flpyKyBax H  pycBici pha aaiHHCBKHM nacbMOM — He 6yB HiiHM hobhm; iqe
b XVII. i XVIII. b. BacHJiiflHCKi Monaxn b  Cynpacjii 3pyKyBa.xH Hepa3 HaBiiB
pepKOBHi KHH-/KKH, t. 3B. xpe6HHKH JiaTHHCbKHMH 6yKBaMH 3 popaHHM en regard
nojBCBKHM nepeKJia^oM juia.  ayxoBeHCiBa pycBKoro, KOTpe He bomo 'ihthth
H epKomuHitH. Ta Tenep cnpaBa 3MiHiLxaca. flyxoBeHCTBO pycBKe, xoi nepe-
BaacHO Miac co6oh)  roBopnjio no noaBCBKH a6o no HiaiepbKH, e.Tano npora JLo-
3iHCBKoro. IIIaiiiK(‘BHH bhctviihb  npoTH Hero b  6pomypi »Azbuka i Abecadfo«,
i JIo3iHCBKHH ycTynHB. Ta Bce thkh  nprniip livica b  Cep6ii BiujuBaa Ha mo-
Aope noKonine rajmnBKO-pycBKnx nHCMeHHHKiB. Casvi IIIamKeBiia 3aBiB y »Py-
cajtpi ^nicipoBifi« iipaBonncB sirarnio BiflMiinij si/i Toi ;  flicoi iracnBaio-Ji. khhi’h
pepKOBHi, a llocH'i> JleBipBKHH Bii/iais 0311 h  i3 CBoix »xe3oiMeHiixiix« BipmiB
Ha necTB CHirypcBKoro b 1841. popi moboio  Hapo/moio i iipaBOimcoM papn-

KHJIBHO 4-OHeTHHHHM, CKOHiOBailHM 3 ’IiyKOBOrO.

Ta cjiOBiiiKBBi.iBCTBo b  TaaHHHHi He janiHjiocH Ha rpyHxi JiiiepaxypiiHX
i npaBoimcHHx ciMnaxift. Bače b  noaoBimi 30 -hx  poida no.xhCBi;i peBoaiopio-
Hepu i KOHcnipaiopu iicpeHecjiH ero Ha rpyHi noaiiHHHHi!, enaKVioBBCB i3
c„xobhhcbkhx  ciMnaxift cKyBain opyace 3 .xh  6opoxb6n npoxn Hi umi b b  pian
BH3Boay i peciaBpapii Ilonrapi. XapaKiepno, mo 3 OKanKa.nn CKosvinoHOBaHiiMii
b xim 3yci bohh 3Bepxa.xHCH nepeBaacHO 30 pycBKoi Moaopiaci, HaBirB 30
pycBKoro sviyacHKa, hk  Ha np. 3BiexmH Koncnipaiop Kacnep HeumeBiia, mo
napy aix xo3hb  noaiiac MyacHKaMH i cayacHB y KOBaan, a npniiM CKJiapais
pycBKi nicHi peBOAiopifiHOro 3aiicxy. B 03niii 3 ihx  niceHB, aaiiHcainii mhoio
3 ycx oflHoro iiLXHXTnna (BOHa noHHHaeca cjionaiHH »/Jajrift 6paxa b  pynn kocu!«)
HaX0flHM0 OCB HKHH KyiI.X6T:

PycBKa 3einaa Hama sam,

A Ham 6aitK0 co He6ec;

Bci CaoBflHe cyi& hxm  opaTii,

TiaBKO Hisvrepb to e ...

IpoHia iciopii xoriAa, mo6n xi KOHcnipapii ropanoi nonBCBicoi MOJtopiacH, m°
Miac iHUiHM nia/j n xaKoac Ha poni yBinBHHXH svivacHiciB Bip nanmimif, a xo h  me
paai CHraioai pe«sopMH copiajiBHi, 3 aKiH l JH.XHCH KpoBaBHM eni-ioroM pi3Hi
1846 poKy. Ta časna iponia icropii 3 acxaBH.xa HKoroca He3HaHoro HaM aBiopa
nepepo6nxH ]J,eHr.xeBMneBy nicHH) peBOJHopiHHy Ha 3iiapa3 MV/KiipiiKoi Kourppe-
BOAiopii, Ha hokjihk 30  KpoBaBoi po3npaBii 3  IIo.aaKajiH. Miac nanepaMH .le-
BipBicoro HailuiOB n Ha orcpeiviiH icapronpi pyKonHC loi mcm 3 ni/pmcoH b  mi3y
»Diaconibus circuli Sanocensis. IIpomy nonpaBHiH flxn Hapofly!« Ocb nepiHHft
Kyii.xex loi nicHi:

PyeKa 3 PMJia nauia Mara,

Oieu, nam bo iie6ecax,

I Ma 3 ypn Hami 6paia,

Tokmo 03011 .13x ecTb Bpar!

Himo n Kasarn, KoJianpoBi flyMKH »o caoBHHCbKifl BaaiMHOCTH« ojmeeno
npHHHAHCH Ha rajiHpBiciM rpyHii! ^

Jan Koller.

274

He Micpe TyT onoBipara npo paabmnfi xip ipeft i ciMnaiift cjiobhhcbkhx
b  FajiHanni, oco6hhbo b  1848. popi, kohii to Pjchiiii  n IIojihkh  no p 0 Brnx
Binax neprnuH pa3 3pH6aanca 31  cboimii cjiobhhcbkhmh  6paiaMH: HexaMH,
CnoBaicaMH, XopBaTaMn, Cep6aiviii a noTpoxn n BeaHKopycaMH Ha noai ny6niiHHoi
pifljibHOCTH, Ha c.TOBHHCbKiM 3iii3pi b  Ilpasi (3  BeaHKopyeiB 6yB TyT BaicyHiH),
i b  aBCTpificbKiM coftMi KOHCTiTypiHHiM v Bipiii i b  KpoMepHMci. IleBHa pia,
ipo b thx  oaciiBJieHire cJioBHHCbKHx pyxax ipei KonaapoBi nonnxa.Tii i opyuie-
B.ifLTii aiopefi, Ta Bce thkh  CKaaaTii Tpe6a, mo 3po6yTKH tiix  pyxiB 6y.m pa-
aeKO ne Tani, hkhx  co6i Koaaap Mir oamaTii. SaMicpb B3aiMHOCTii BHiiaHan
Ha Bepx CBapu caoBHHCbKi. IIoaaKH Tarna 3 JHpanni, PycHHH 3  HbipaMii, Hexn
npoTii opmix i ppyrnx. B thx  6ypniiBiix nacax npo Koaaapa, Tiixoro noeTa
i iincaiena, pipKO xto  arapvBaB. HaBiTb na 3iii3pi pycbKiix y'iemix b  OKiaopi
1848 p., pe 3acHOBano »PajiHpbKO-pycbKy Manipra« i nrapvBano npo nacu
nepmoro .-jiTcpaTvpHoro po36ypHcena, npo bii.thb  Koaaapa HixTO He 3rapaB.
Aac cMepTb ero BipKamciij-aaca avnoio Ha ranipbKuii Pycn. B »3opi raaiipKift«,
roaoBHini Topi opraHi ranupbKoi Pycn, miTaeMO b  Nr. 6. 3 p. 1852 Biprn
B. A. /(ipupbKoro »Ha CMepTb I. Koaaapa«. B noTi nip tckctom  Bipma npa-
nHcaHo: »3 h aKO mhtbi fi cen Hecniii ntBepTb »CaaBbi pipcpn« n H3c.TbpoBaTe.Tb
GrapojKUTHOCTen CnaBnncKiix7) n llpo^ecopi. /IpcBHOCTen CnaBaHCKnxT> Ha Bce-
van.Tmirb BtpeHbCKOMt npeciaBnaca p na 12. (24.) etana t.  r. 0  inecToro
paHO. Beamcon pyint ero ut a h  bi it ynoKon.« Ce ovna nepma, i, 3paeca, ft
oCTaraa BicTKa npo Koaaapa b  raaiipbKO-pvcbKiH npeci. Bipm caM, imcaHnft
ne 6e3 neBHoro Tenaa, Ta KaaiaeHoio poeciftcbKO-pepKOBHO-ranHpbKOio moboio,
pepvKHTi.ca 3ara.TbHHx ®pa3; ocb  pa a npiuiipy opHa ero čipoma, opna
3 npanpix:

Ojii. bojim.  PyHaa po BojnaBM,
no cyMHMii KapniiTOBb xpe6erb
Mohb;i  iieaa.Tbiiaa uperi.:
ntBeu,T>, .Tm6HMeixb Bcea C.iaBti,

Beaitein Konapi. ho  HciiBeii.!

B eaipvroaiM poaHHKV »ranapKoi 3opi« crpiaaeMO me penina Ka 3BicT0K
npo Koaaapa i ero TBopn. I Tan b  Nr. 2. noc.Baaeno KopoTKy 3rapny naMaTii
noMepmnx b  iionepepniM popi piaais cnoBancbKinc: Koaaapa i HeaaKOBCbKoro.
B Nr. 15. nopaHO 3BiciKy o nepepnaari na KoaaapoBy KHnry «Staroitalia
slowanska«, KOTpy Ha3BaH0 »MHoronpepBiipaioipee conHHeme«. B Nr. 18. e
3BicTKH, ipo picap npnHaB nocBaTy Toro KoaaapOBOro pina. B Nr. 21. 3BicTKa
o Bnxopi KHHrn Koaaapa i o Hm,  mo picap papynai! Bpoui ero upnaaiiToiinH
nepcTiHb i 250 ena. KHHrn. »JIio6oBiraKaMT. caaBHHCKon cTapimn« — popa«
pepaKpia Bip ce6e — njiciiopvnaeivn, npepcMepTHoe KoaapeBO conimeme hko
naiiayHniee bt> tomt,  popt n cocTaBaeHHoe Ha caMbixT> HCTopnnecKHXT> paHHHXT>«
(cTop. 237—238). B Nr. 24. pepaKpia pianTbca 3  CBoinni miTaiaMn papicHOio
3BicTKoio, mo MiHicTep Bax npncaaB Ha pyKH HaMicTHHKa PoayxoBCbKoro opim
eK3eMiiaap KoaaapoBi »Staroitalia slowanska« paa 6i6aioieKH »HapopHoro
Homv«.  B Nr. 29. cipinaenio 3BicTKy npo nepeKaap KoaaapoBoi npapi »O B3a-
HMHOCTH CaOBGHT.« Ha MOBy HCCbKy, pOKOHaHHH ToMiHKOM, a B Nr. 30. BiCTb,

275

mo MiHicTepcmo papvisa./io eKacMiurapH KojuiapoBoi »Staroitalia slowansk£«
TaKOJK aecbKHM TOBapHCTBaM Ha/KOBHM. B mi caMiM POMHHKV »3opi rajmp-
K °i“ CT P iqaeM0  u < e T P« HeBejiHHKi Iipoon nepeicjiapvBaHa BipmiB Kojuiaponiix
Ha BapBapctKO-pycBKy MOBy, Bci Tpn poKOHaHi Tinrace B. A. ^i/mpbKiiM :
b  Nr. 32. flBa picmii, b  Nr. 35. coHeT 13  »Slavy dccrv«, mo iiOHimaeca 0 : 10 -
BaMH: »Bpa.TC, H e Mory Toro viepuTii«, a b  Nr. 39. Bipm »Bero naeviT, ne
-'lociacTT.«, 3  flo^aTKOM »noflpajKanie Konapv«. IIo 3yaipi noera:

Bce iijiieMb, irhpTe Opaiia
II spyaa moh, 'ito jKpamaeia.

yjl'E II CCp^pP, II >ITO IiaC CTail.MCTT)

Ha BBicoKy CTeneiiB acniia.

HBBIKb H KpaOIlBIH

n-fecmi, ito  Hapo^b Hauib coxpaHaerB,

r.0aHH, pyKB; JIIILLIB HilMb HC^OCTaCTB

npocBtmeHBH h  coraaeia.

Oco6jihbo  Ti flBa ocTarai caoBa b  Bimioinenio 30 rajiHpbKoi Pycn i /pici
me He CTpaTii.Tii cBoei Bara.

/I,ajieKO 6 i.Tbiniiii biijihb  »iycijm MaTH ipei Kojuiapa, ocou.ihbo  ero ipei npo
CJiOBHHCbKy B 3 ainiHicTb ;  Ha J 7  repami, xoa npo xi 3  i p osni ir thx  ipeir mii iiokh
mo MaeMO pvace »iajio 3 BicTOK. Moaeenio mbko  porapvBamcb, mo Tisopii Koa-
jiapa, a oco6jihbo  ero KHiraccHica o BriaiarnocTU cjioiiaHCbieiip but  ari i 6 yjm  b  Xap-
KOBi b  Tim Kpvacrev Baerrnx i caoBanojirodpiB, 3 KOTporo Biiiiiiuiii Cpe 3 neBCbKHiI
i KocTomapoB. IIpHiiixaBraH 30 KiiBa b  p. 1845 . KocioiuapoB mbb  vaee impoilreiii
riorjrapir Ha miTaHe CJiOBflHCbiee. Bin npnimiaB y cboio  nporpaaiv KOiieaHicrb
B3aiMHoro 3iiaiiOMjieHH Cjiobhh  Mi* C06010, a ji  e hhiob  paai, BBavrcaioaii ko-
HeHHHM 3MaraTH 30 BHTBOpeHH OpHOpijIbHOi CJIOBflHCbKOi 3epacaBH ;  OCHOBaHOi
Ha B3aiMHiM nomaHOBaHio Bcix iiapioHajirmnx ocifarocTeir hoo3hhokhx cjiobah-
cbkhx  napiii i Ha fiix 3>e3epaTiBHoaiy 3 Ba 3 icy, xoa nip npoTercTopaTOM papa
poccificbKoro. Otch to  nporpaaia a a ra a b  0CH0By KiiBCbKoro »6paTCTBa cb.
Kirpnjia i Meiopia«; BOHa BHCKa3aHa 6yjia it lUeineHieoM npocTHMH a TaK
noeTHHHHaiH cJioBaMH b ero lIocjiaHiio 30 LUarapHi-ea:

HJo6 yci CaaBaiie CTami
^()6pHMH SpaTaMH,

I crniaMH coHpa npauflii
I epeTHKaMii,

OlTaKHMH aK KOHCTaHCBKIlfl
(spenite Be.niKHii (t. e. Uh  Fyc):

Map MapoBH ii03apyi0Ti,

I CSIlBy BO B1KH.

IITo TBopii Ko-oapa iiooia TBopiB »caaniroro ITIa<r*apm:a« n na b ho  aiiTaancb
y K pai H paMH, a ocofiaimo KiiBCbKHMH, ce nocBip^e Tanoac IIIeBaeHKo b cboIm
»I locJiatiiio 30 acHB H x i m 6 P tbhx  i He H apo3*e HH x«, roBopaa« 30 e„o,x 3 e-
.MjrareiB:

1 Koaapa 'imaeTu
I yciei ch.ih,

I fflasapmca i raiiKy,

I b  caaBHiio-Biaii

276

TaK i npeiecb, i Bci mobh
CaaBAHCBKoro jno3y,

Bci 3 Haeie, a mn cbos
JJacTB Bir! ...

niBHflKO miihg niB cto.tith Bifl vacy Haiincana thx caiB. KoMapoBi i^ei
npo i! 3 ai>micTi, i TIIenaemcoBi npo 6paTepcTBO Caouaa He nepccTaaa 6vth
npoBiflHHMH ifleanm Moaofloi i BČoroi loa-aiopvcbKoi JiiTepaTvpii. CBiflOMi yKpaian;i
He nepecTaioTB 6yTH caoBHHOfcinHMH b ayci Koaaapa i IUcBieHKa. ,3joBroBi-
kobhh npiiTHCK naBHHB fiix Bi/mysaTH h ycHKy ayacy KpaBfly i HCnaBH^iTH ei;
reorpa<5iane noaoaceHe nocTajaiao itix Ha po3rpaHii Matete Bcix cuob.hhcbkhx
Hapo^HOCTeit: boihi cvci^vioiB i 3 lieaiiKopvcaan i 3 BiaopycaMii i 3 Iloaa-
KaMii i 3 CaoiiaicaiHH i noipoxa ft 3 Boarapann (b /I^o6pyflaci), thk mo mmiHe
eaoBaHCBKoi B3aiMHOCTH e hhx oijiBine anii ^aa Bcanoi /tpyroi caoBaHCBKoi
HapoflHOCTH nHTaHeM hchbhm i neicvuini, innaiieM nparcTHaiioi pooOTii. Otthm
to HaTypaaBHO ;  mo b ociaTHix aacax 3BiaBHa pocTe Miac yicpaiHn;HMH aucao
TaKHx ;  mo He riaBKO aio6aaTB i snaioTB »yci« a6o 6oflaft flo ti K i (t.  e. naHymi)
»mobh caoBHHCBKoro aHjfly«, aae Taicoac — i cboio.

BifleHB, fl. 20. Maa 1893.

iBaH $paHKo.

Jihoruske literdrni znovuzrozeni a Jan Kolldr. V livodž poukazuje se
na okolnost, že jižni Rus, ačkoliv v cel6m rozsahu svem, pokud jihoruske obyvatelstvo
sahd, od časti Danielovych skoro nikdy v jednom politickčm organismu spojena nebyla
a nejdele do rozličn^ch statnich svazkil a kulturnich proudd ndležela, pfece pozoruhodnou
ethnografickou a jazykovou jednotu jevf. V dobč, když nejvčtši čist Jihorusi v polskčm
stdtu spojena byla (1B69—1648), neschazelo pokusfl, jednotnou a typickou jihoruskou lite-
taturu a kulturu pčstovati. Kozdckymi vdlkami tento vjivoj byl pferušen, aby teprve v tomto
stoleti v rozličnych častech Jihorusi na rozličny zphsob a z rozličn^ch v^chodišf opžt se
podnikl.

Obširnčji probira se pak literdrni znovuzrozeni haličsk^ch Rusinfl v letech tficatich.
Činnost Marciana Šaškeviča a jeho soudruhfi nejen ukrainskj'mi vlivy, laskou k pisnim
a povčstem lidov^m, n^brž i pfikladem ostatnich Slovanh se fidila. Ve Lvovž tvofil ustav
Ossolinsk^ch stfed včdeck^ch a zdroveh Slovanfim pfizniv^ch snah, a rusinšti reformatofi
byli s mladšimi a staršimi Poldky z toho kruhu namnoze zndmi a spfdteleni. Podobnž
znami byli s češkimi professory a ufedniky, ktefi ve Lvovč žili, a tak dostali se k spolu-
pracovnictvi v českych publikacich a k dopisovani se slavnimi podporovateli slovanskčho
znovuzrozeni. Mimo tento kruh byli v Haliči i jini, ktefi se slovanskimi otdzkami zaba¬
vali: jedni v konservativnim, grammaticko-lexikalnč-starožitnickčm smyslu, jako Levickij,
Lozinskij a Zubryckij, jini v politicko-pfevratnem, jako Cienglewicz, chtšjice slovansk^ch
sympathii využitkovati pro odpor proti nčmectvi a pro znovuzfizeni Polska. Konečnč po-
sbirany jsou krdtkč zpravy, ktere v haličsko-ruskych časopisech o Kollarovi, jeho smrti
a jeho dilech se objevily, a pripojeny ukazky tehdejšich prekladu jeho dčl.

V ruske Ukrainž byl vliv Kollarfiv a obzvlaštnž jeho knižky o slovanske vzajemnosti
mnohem hlubši a plodnžjši. Jevil se v statutč tajneho »bratrstva sv. Cyrilla a Methoda«
a v basnieh Ševčenka, jenž take vislovnč na četbu Kolldra ukazuje. Tyto ideje, ktere
Kolldr prvni vyslovil a jimž Ševčenko rdzu ukrainskčho dodal, tvofi i nyni vfidči hvčzdu
slabe sice, avšak er.ergicky zvedajici se jihorusko-ukrainske literatury.

-©-

Autobiografie Jana Kollara.

Podava Josef Karasek.

Jan Kollar spatril svetlo sveta dne 29. července r. 1793 v Turčanskem
komitatu, kterji zahrade podoben v lune Karpat leži, v mestečku Mošovcfch,
kde jeho oteč nejprve byl notarem a pak sudim. Nabyv zakladniho vzdčlanf
ve škole tamtež, byl poslan do školy v Kremnici, aby se tam učil latine a
nemčine, kde stravil 3 leta. Potom chodil do gymnasia v Bdnske Bystrici,
a konečne studoval na lyceu Prešpurskem, kde tež absolvoval filosofii a
theologii.

Složiv kandidatni zkoušky vratil se do B. Bystrice, kde byl pfil druhčho
roku soukromym vychovatelem v jedne rodinš. Aby dokončil studia sva,
odebral se do Nemecka na universitu v Jene.

Bera se tam preš Viden a Prahu, poznal Kopitara, TJobrovskeho, Jung-
manna a jine slovanske učence, s nimiž potom po cely život stale korre-
spondoval.

V Jene obiral se mimo všdu bohosloveckou zvlaštč dejinami a jazyko-
zpytem. Fries, Luden, Oken, Eichstat, Gabler a jini byli jeho učiteli. V Jenš
seznamil se take s Goethem a byl od neho vybidnut, aby pron pfeložil
slovanske narodni pisne do nemčiny, jež pak Goethe metricky zpracoval a
tiskem vydal jednak v »Časopisu pro umeni a starožitnosti«, jednak v jine
sbirce svych basni.

Pri slavnosti posvečeni cbramu a pohostinskem kazani v Lobdč, mč-
stečku 1 % hodiny vzdalenem od Jeny, seznamil se s dcerou fararovou,
Bedriškou Šmidtovou, kterou take pozdeji, ale teprve po 14 letech za man-
želku pojal.

Po skončeni kursu universitniho vydal se na cestu po rozličnych krajindch
Nemecka, zvlašte tam, kde drive Slovane bydleli, aby poznal zbytky jejich
jazyka, zvyky a jine starožitnosti.

Vrativ se pak do vlasti Uherske, byl povolan do Pesti za kaplana nebo
pomočnika kazatelskeho k tamejšimu seniorovi a farari Janu Mollnarovi, po jchož

278

brzke smrti byl zvolen za radneho kazatele slovanskeho sboru (coetu). Mimo
povinnosti uradni venoval svou pozornost predevšim činnosti vychovatelske
ve školach jak ve sve obči, tak vubec v lidu slovackem: k tomu učelu založil
novou školu obecnou, sepsal a vydal školni knihy, z nichž t. zv. »Čitanka«
brzo byla zavedena ve všech slovanskych školach a posud se ji uživa.

Superintendentni adjunkt a pastor Smidt v Lobde zemrel kratce po
odchodu Kollarove. Vdova a dcera odešly nejprve do Jeny, pak do Vymaru,
kde bydlely u pribuznjrch.

V Nemecku meli tehdaž, zvlašte starši lide, velmi podivnou predstavil

0 Uhrach, jež byly pokladany za zemi a lid polobarbarsky. Timto predsud-
kem zaujata matka Bedriščina nechtela dati svoleni k svatbe do Uher, pokud
byla na živu. Dcera ctila trpelive tuto vuli matčinu, a teprve po jeji smrti,
skoro po 141etem odloučeni se svatba uskutečnila.

R. 1840 a 1844 Kollar podnikl dve cesty na sve utraty do Italie, kde
se zabyval zejmena studiem staroitalskych narodu a starožitnosti, zvlašte
Etruskuv, Umbruv a Osku, dokud narodove tito nebyli potlačeni a vyhlazeni
od kolonistu reckych, kteri se sem pozdeji pristehovali.

V Pešti ztravil Kollar skoro 30 let dosti klidne a šfastne, ač mel urad
obtižny. Jen v poslednich letech, od te doby, co verejne se na odpor postavil
Košutovi, Pulskymu a jinym Ultra-Madarum, byl život jeho ztrpčen od techto
nepratel poradku a pokoje. Byl všude rozkričen jako černožluty a pronasle-
dovan nočnim povykem, anonymnimi hrozebnymi dopisy atd. Ano i u vyko-
navani uradu bylo mu prekaženo. Když pfedešleho leta mel rečniti pri
pohrbu jakehosi medika v meste, dostavila se do jeho bytu deputace 15 až
20 mad’arskych Juratuv a studentuv ve jmeno, jak pravili, veškere mladeže
universitni, a protestovala nejen proti teto reči, nybrž i proti vsem slovanskem
pohrebnim slavnostem v budoucnosti vubec, ježto pry byl v Pešti všechen
slovansky hovor a zpev zapoveden.

Kollar žadal pfedešleho roku 7 krat o pas do Saška Vemarskeho, otčiny
sve choti, ktere tato již preš 13 let nevidela, ale pas byl jak jemu, tak

1 jeho pani vždy odepren.

V posledni čas hrflzovlady hrozili mu a všem Slovanftm v Pešti guilotinou,
noči bartoloniejskou atd., až konečne prišlo vysvobozeni od vitezne rakouske
armady do Pešti i Budina.

Tiskem vyšlo od Kollara:

A ) v jazyku latinskem:

1. Chronostich k zasnoubeni J. V. cisare Františka s Beatrici Marii roku
1809; znel takto:

ViVat Pater patrlae
FranClsCVs reX HVngarlae
ViVat BeatriX Maria
Regina benigna et pla
VIVant VterqVe sani
Anno toto praesentl
DeVs hos VirtVte eXorna.

279

Mesto Kremnice usporadalo totiž za tou pfičinou slavnostni illuminaci,
zridilo na trhu transparentni pyramidu, vyzvalo školy, aby složily verše a
cbronostichy, a tak mel tento prvni slaby plod Kollarovy Musy štesti, že
byl zvolen a na listu vytišten.

2. Deploratio praesentis status Hungariae.  Elegie v hexa-
metrech a pentametrech za času valky francouzske s Napoleonem; tištena
v Banske Bystrici 1812 v školnim programmu gymnasijniho professora Pavla
Magdy.

3. De častimo n ia morum vitaeque studiosae juventuti
maxime commendanda.  Reč na počatku noveho školniho roku v Preš-
purku r. 1814

4. Vindiciae primi carminis Horatiani, tamtotius, quam  prae-
prirnis duorum ejus ultimorum versuum.  Dilo poctene cenou filologicke
společnosti v Jene roku 1818, proti Wolfovi, Eichstaedtovi, Starkovi a j., kteri
vystoupili v časopisech proti prvni Horacove ode »Maecenas atavis edite re-
gibus«, zvlašte proti poslednim dvema veršum

»quod sime lyricis vatibus inseres
sublibi feriam sidera vertice«

jež vyhlasili za podvržene a neprave (nehoracovske).

B. V jazyku nžmeckem.

1. Historisch etymologische Abhandlung iiber den National-
Namen Magyar.  Ofen 1828, venovany J. kr. Vysosti arcivevodovi Palatinovi.

2. Kazani a reči priležitostne, zvlašte:

d)  Die Frommigkeit als die grosste Zierde eines Regenten. Pri pohrebni

slavnosti J. V. cisare Františka I.;

b)  das Bild eines Religionslebrers im Geiste unserer Zeit. Pri pohrbu Karla

Kleimanna, reform, kazatele, nejprv ve Vidni, pak v Pešti;

c)  Die Verdienste des \veiblichen Geschlechtes um das Christenthum. Pri

pohrebni slavnosti jedne nabožne damy z hrabeci rodiny Telekicke.

3. Uber die literarische Wechselseitigkeit zwischen den verschie-
denen Stammen und Mundarten der slavischen Nation.  Pešt 1835,
druhe vydani v Lipsku 1847.

4. Abhandlungen und Recensionen. Pojednani a recense rozličnych, zvlašte
slovanskych knih v »Patriotu«  Wielandove; »Isis«  Okenove; v »Jenaische
und Hallische Literaturzeitung«; v »Uberlieferung«  Zchokke-ove 1820;
v Rosslerovjich »Gemeinniitzige Blatter«  v Budine; v »Augsburger All-
gemeine Zeitung«  atd.

C. V jazyku slovanskem.

1. Čitanky a knihy školni; A, B, C  kniha s novou methodou čteni.

Čitanka  v slohu popularnim, obsahujici vše, co pro rolnika a občana nej-
duležitejši jest, aby vedel.

a8o

2. Basne, t. j. sbirka basniček z r. 1821 nebo 1822.

3. Slavy Dcera, lyricko-epicka basen v 5 zpevich, 4. vyd. v Pesti 1847.

4. »Slava bohyne«, o indske bohyni slunce »Slava« a jejlch ctitelich
Slovanech. Srovnam' jazyka a mythologie indo-sanskrtske se slovanskou. Vy-
dano v Pesti.

5. Rozpravy o počatkach a jmenach narodu slavskeho. V Bu¬
dine 1825.

6. Zpevanky, narodni pisne slovacke ve 2 silnych svazcich. V Budine
1834 a 1835, s obrazy a popišem slovackych narodnich krojfiv, obyčeju, na-
reči atd. Jsou mezi nimi nektere prastare a mythologicky i dejepisne pamatne.

7. Cestopis, čili cesta v horni Italii. Obsahuje mimo jine tež objeveni
a popis ruin prvniho kfestanskeho kostela v Pannonii historicky znameho, totiž
Salavaru pri jezere Blatenskem, o nemž byl dlouhy spor mezi uherskymi, ne-
meckymi a slovanskimi učenci. Kollar uchoval tyto sv. zbytky od uplneho
zničeni a zkazy, jež jim hrozila tim, že tamejši klašter a komitatni urednik
Deak uživali kameni! tech k dlaždeni.

8. Slovnik slavjanskych umelcflv, jako druhi oddil onoho cestopisu.

9. Kazne a reči, k šireni zbožnosti v lidu, ve 2 svazcich.

10. Myšlenky o libozvučnosti jazykhv se zvlaštnim zretelem k ja-
zykum slovanskem; uvaha v Presslove »Kroku«.

11. Ustrojnost reči slavjanske, pojednani v »Časopisu Čes. Musea«.

12. Slovnik dobrich slovacismhv, nškolik tisfc slovackych slov a
vyrazu v slovniku Jungmannove tištenych.

13. Recense česko-slovanskych knih v rftznych časopisech, na pr. slov¬
niku Palkovičova v »Kroku«, »Pamatek stare literatury češke« od
Šafarika a Palackeho, v srbskem »Narodnim Listu« atd.

D. Nevytihčne rukopisy:

1. Staroitalija Slavjanska, dilo pfes 150 archu velike, se 14 obrazy
in folio a jinymi obrazy v textu. Obsahuje pokud možno uplnou sbirku
etruskych, umbrickych, oskickych a volsko-latinskych napisuv a literarnich
zlomku. Pak storoitalske abecedy, staroit. mythologii a topografii, dale sedm
velikych lguvinskych tabuli, nalezenych v Apenninach v jednom kostele pod
zemi, Tabula Abellana, bantinske zakony — vse to vetšinou vlastnoručne dle
originalu kopirovano, autopsii prozkoumano, grammaticky a archaeologicky
vysvetleno a srovnano se staroslovanskim jazykem. V dile tomto zahrnuta
jest netoliko Staro-Italie a Sicilie pred prichodem Hellenfl a Aeneje, nibrž
i okolni ostrovy a zeme, na pr. Helvetie, Rhaetie, Carnie, Istrie, Illyrie, Dalmatie,
a pojednano o vlivu tšchto sousednich narodu na Italii.

2. Retra a j e j i modly. V 17. stoleti ve vsi »Prilvitz« v Meklenburku
tamejši pastor Sponnholz vykopal v zahrade, když sazel strom, dva hrnce
s lužicko-slovanskimi bužky, Htimi ze stribra a jinich kovu, jež pak tamejši
superintendent Maš vydal tiskem okreslene a popsane. Ve vzdelanich kruzich
to zpusobilo velkou sensaci. Ale povstali tež množi odpurci, zejmena Ruhss,
Lewetzov, kteri je prohlasili za podvržene a za dilo spekulantskeho podvodnika.

28 i

S nimi mnoho slavistu souhlasilo, jako Dobrovsky, ano i Šafarik. Kollar
shledal na ceste do Italie mezi etruskymi a temito Retranskymi bfižky takovou
podobnost, že se rozhodl hajiti pravosti techto bohoslužebnjich starožitnostf,
a shromaždil za tim učelem značny material, zvlaštš proto, že prvy jich vy-
davatel a vykladatel Maš neznal slovansky a mnohe veti špatne četi a preklddal.

3. Pametiny ze života Jana Kollara,  manuskript o 30 až 40
aršich.

4. Sbirka prislovi a pohadek slovenskych,  konečne

5. Sbirka nejstaršich psan^ch listin na Slovensku  z 14., 15.
a 16 stol., obsahujici listy, zaveti, kvitance, biografie učenych Slovaki! atd.

Ponevadž sbomik naš nemel za učel, aby podal souvisleho životo-
pisu a ocene ni všech spisi!  Kollarovych, bude snad mnohym čtenarflm
vitano, uverejnime-li ke konci vlastni životopis Kollaruv, ktery je take tim
zajimavy, že obsahuje vyjma kratkou autobiografii našeho oslavence tčž pre-
hled všech del jeho. Spisek tento byl až dosud uplne neznam, a proto již
doufame, že bude naše krajany interessovati.

Vydavatel obdržel jej od Excell. p. bar. J. Helferta, kteremuž jej doručil
Kollar, když se mel stati professorem na Videnške universite. Biografie ta
sepsana byla dne 12. dubna 1849, a na ni vztahuji se tato slova Kolla-
rova (»Čas. Mus. kral. čes. 1893, str. 201., dopis pi. Kollarove z 13 dubna):
„Vorgestern rief mich der Staatssekretar Helfert, die rechte Pland des Mi-
nisters Stadion, zu sich und sagte mir, ich moge eine kurze Lebensbeschrei-
bung und Verzeichniss meiner gedruckten Werke und meiner ungedruck-
ten Manuscripte ihm iiberreichen. Als ich solche gestern zu ihm brachte,
sagte er mir: »Das Ministerium wolle fiir mich hier bei der Wiener Univer-
sitat eine eigene Katheder*) creiren oder grunden fur die Slawischen Alterthiimer
und die Mythologie, ob ich ftl r j e t z t mit dem Gehalte von 1000 fl. CM.
und 100 fl. CM. Quartiergeld dabei zufrieden ware?«

A prave podle teto autobiografie podano bylo J. Veličenstvu od ministra
vyučovani dobrozdani, ve kterem byly vypočteny spisy a kratce nastinen
život Kollaruv (cf. muj prvni članek).

Autobiografie tato obsahuje všechny spisy Kollarovy, ponevadž byla
psana r. 1849, — tedy nedlouho pred smrti Kollarovou, a mimo to zajimave
zpr4vy zvlašte z posledni doby pobytu jeho v Pesti.

Autobiografie byla sepsana na 11 archovych strankach po nemecku;
z pričin na snade jsoucich uverejnujeme tuto verny preklad.

Doufam, že timto zpusobcm ukončujeme šfastne naš almanach.

J. Excellenci p. bar. Jos. Helfertovi vzdavam timto nejsrdečnejši dik za
laskave zapujčcni tohoto dosud neznameho spisku Kollarova.

*) Misto mascul., lepe by bylo »Lehrkanzel«.

4S —

J. Karasek.

EPILOG.

id Slovakom: synom, ach, chatrneho rodu,

'k tomu i neštastneho, upiaceho veky
pod opatkom zurivca!... všetky jeho vzteky
zkusivšieho za každy povzdych o svobodu.

I dosf bolo mu, len raz pozriet na nehodu,
križ naroda, bez ludstva strazne, bez opeky
od Boha: a nespierat viac sa prudom rieky,
spolu s rodom schvatif sa dat jej viru, brodu.

No nezhasil svetielka, čo sa v duši jatri
mu, nadeje svitu — Z vin vyšvihnul sa smele,
na prah hupol Krivana; zvolal: kde ste, »bratri«?
Ci Polabskych osud už zabudnuty cele!?
vrah smie zase potopit... ?

A v Slavianstva diele

tmave bleskly majakom spasnym naše Tatry!

*

Knazom bol tiež: pastierom maličkeho stada.

I bars verne pečoval on, dnom-nocou stražil,
varoval ho pred bludmi, z živych vod mu važil:
neušetril mu ho vik luty, podvod hada.

Lež bars vlastnych ešte aj nevera i zrada
mu zttpčily ulohu, nejeden šip zažil
zašti: rovno, ba tym viac trudil sa a snažil
preds’... ni pušt kol horlenia jeho neprevlada.

283

Jak v svoj čas Jan-Krstitel, veliky muž boži:
nezamlkol vzdor burok tresku, plesku vlny,
škreku farizejskemu; hlasal prichod Slova —

Šema pravdy padlo však v kypru podu; v zboži
krasnom vzrasta — Hospodin sam ho laska, chova —
Jeden svet mu uveril: proroctvo sa spini!...

*

Bol i pevcom, spevneho rodu spevec milji;
avšak nie len slavikom dumnym, v skryši šera
žalostiacim s lubosfou, ktora tužbou zmiera:
jehož zvuky iba by smutku lahodily.

Ako škorvan stare sa vzniesol nad mohyly,
od brieždenia trblietal nofac do večera,
až Slavianstvo vzrušila piesen »Slavy dcera«,
vzbudila ho k j aru, v nom rozkypela sily.

V pejme totej zbudoval slavnu sochu Slavy:
nie však pomnik chladny, lež bytosf čulu, živu,
všetky"m udom prideliv ulcol činu pravy.

A vel’bytnost nabyva smyslov ku podivu! —
broj demonov hrozi sa už obrvy kyvu...

Jeho srdce v hrudi jej buši bez unavy! —


Hviezdoslav.

poznAmka.

Nektere pnspevky, preš všechny ustni' a pisemne sliby, dodany nam ne-
byly. Obzvlašte litujeme, že nebylo nam lze, ačkoliv jsme se všemožne o to
starali, dostati članku o značnem vlivu Kollarove na ruske slavisty a slavjanofily,
a pak že slibena bibliografie Kollarovska, na kterou jsme velkou vahu kladli,
odnikud se nam nezaslala. Posleze bohužel i na polsky članek, ktery styky
polske s Kollarem, uplnym prekladem »Slavy Dcery« nad jine vyznamne, vy-
ložiti mel, marnš jsme do poslednl chvile čekali. Konečne pokladame za
svou povinnost, všem, kterf nam pri korrekture napomocni byli, vysloviti
srdečne diky, j meno vite pp. prof. F. Bllemu, Jar. Vlčkovi a univers. docentu
dru. J. Polivko vi.

Redukce.

O B S A H

Strana

Pfedmluva.

Svatopluk Čech:  Proslov . 1

Pavel Križko: Jana Kollara detinsky vek a školdrenie v Mošovcach i Kremnici.

(Životopisne prispevky). 3

Krivdou prebudenji:  Z bdsnickych prvotln Jana Kollara v Banskej Bystrici z r. 1812 25

Pavel Blaho:  Jdn Kolldr v Pešti . 30

Dr. M Murko:  Listy Kollara Kopitarovi a Miklošičovi. 49

Jdn Cimrak:  Dva listy Kollarovy Samoslavu Hrobofiovi. 54

Drobnosti zo života Kolldrovho v Pešti. 57

Julius Žarnovick^:  Kollarov list. 60

Jo sefKardsek:  Jan Kolldr ve Vidni 1849—1852 . 62

Zdenka Šemberova:  Drobnč vzpomlnky. 78

CTanoje CTaHojeBHH:  Koaap y ycnoMemi ko#  CpO.i. 82

Dr. Jan Jakubec:  Vzpomlnka na Kollara v Durinkdch. 88

J. Stritar:  Janu Kollarju. 95

Fr. Bil^: Jak Sldvy Dcera rostla .. 96

Leander Čech:  V^znam Kollarovy »Sldvy Dcery« v naši basnicke literatufe . . . 107

Jan Vobornik:  O postaven! J. Kollara v literatufe českč.124

Jaroslav Vlček:  Ako Kolldr učinkoval na literatdru slovensku.133

J. Vrchlicky:  Vonet Kollarfiv po jeho strdnce formdlni.136

J. Vobornik:  Dva Kolldrovy napisy.145

Tereza Novdkovd:  Svatopluk Čech o Janu Kollarovi.148

Jovan Hranilovič:  Uspomeni Jana Kolara.152

Dr. Jan V. Novak:  Myšlenky Kollarovy o libozvučnosti češtiny a jich ohlasy na

Moravč.   164

J. Polivka:  Kollar, sbčratel a vydavatel pisni lidovjlch .161

JurJanoška:  Kolldr, kbaz a kazatel’.168

Alexandr Kočubinsk^:  Romanticka myšlenka a skutečnost. (PHspčvek k životo-

pisu Kolldrovuj .179

Frant. Komarek:  Kolldrovy literarni styky s Fr C. Kampelikem.194

W. Nehring:  Poslanie J. Kollara o wzajemnošci Slowian w jeziku polskim ....  198

Dr. M. Murko:  Kolldrova vzdjemnost slovanskd.201

Fr. P as trnek:  O starožitnickych spisech Kolldrovych.233

Fr. Sasinek:  Povod Slovanov z Indie.240

Dr. Vaclav Vondrak:  O Kolldrovč dile »Die Gotter Rhetras«.213

El...y (Asnyk):  J. Kollarowi wieszczowi odrodzenia Czech sklada w holdzie polski

piešniarz.247

Michal Hornik:  Jan Kolldr a lužiscy Serbja.249

»Milivoj Srepel:  Jan Kollar i Hrvati.252

Ij. C. JjoplJeBHli:  Koaap h  cpiicKa KftnacemiocT.263

Ib 3 H <I>p a h ko : JliTepaTjpiie uiflpoflaceHe HoayflHeBoi PycH i Mn Koaaap ....  268

Josef Kardsek:  Autobiografie Jana Kollara.277

Hviezdoslav:  Epilog.282

Pozndraka.284

- ©-


Ujp


\/ir

WšM

'UJM

i ’ r #,.'

■  'j-U >V >V4 :  v c. ' /. ..- ■ ' -
^‘. i 1  '• ■v; .' ':■ 1  .v'.. '■•>■' ;ft

- ■ • >'  v  ■>.■ —'H.

•n| 4  V - ;,•{!;■; **»•..' f'.-,. 4 ' JI

" ■

;

■.:■... :,:  • w%j0m ' • f4. m ) . i m4 >.

;  ■: i 1  &&'  V:;

ijp pst

V;'?., ::W/

V;

}