"in o i i - -Ji'' lĚr { Myj i Letem Ges kým SvEteay Letem Českým Světem. PŮL TISÍCE FOTOGRAF. POHLEDŮ z ČECH, MORAVY, SLEZSKA a SLOVENSKA NAK LADATEL - Jos. R. Vilímek v Praze - SPÁLENÁ UL1CK (\ 13. Tištěno v Knihtiskárně Jos. R. Vilímka v Praze na Spálené Ulici a dokončeno dne i. listopadu 1898. VEŠKERÉ OBRAZY LEPTÁNY BYLY VE MÉDI V Z1NK0GRAFICKĚM ÚSTAVU J. VlLÍMA V PRAZE. všecka práva vyhrazena. V/ LeTe ° nes v době páry, elektřiny to věru malý zázrak jest, nad luhy vlasti i v háj stinný, V ruch měst, klid vsí se dáti nést; však doma obraznosti křídlem vše proběhnout a proletět, a perem, tužkou, štětcem, rydlem provázen, poznat vlastní svět, V tom nový půvab svěží stále, co mžik tam, tady trvá dále —- :' Nuž leťme v před ! V6TGCD O vlasti krásy nevýslovné, ať jevíte se kdekoliv, ať v pyšném hradu, v chatce skrovné, jste českým srdcím nový div! Ó spějte rychlým letem kolem před zrakem, který touhou vzplál, tu hvozdů šerem a tam polem, tu žírnou plání, tesy skal, ta píseň, jež z vás zvoní sladká, vždy stará vlast je, drahá matka — Nuž dál a dál! Od strmé skály Vyšehradu, kde Vltavina duma lká, až ku Šumavských splavů spádu, kde poslední sní rusalka, od černé věže Karlotýna v skal kruh, kde Krakonošův sad, od hradu, rudý pohár vína kde s Karlem pije každý rád, až k srázům Macechy, až v sluje, kde příroda svá kouzla snuje, div napořád! O hradů přísné rozvaliny, jež obletuje otcův duch, ó hvozdy s přítulnými stíny, ó chrámy, plné bájných tuch, ó města, v kterých obchod s prací nového veku hlásá zvěst, ó chaty, kam se píseň ztrácí na pohádky klín plný hvězd, ó samoty, ó háje, zřídla, jak rostou české duši křídla — Vše naše jest! A žehnání jen chvěje rtoma: Zdar s Tebou, vlasti milená! kam pohledneš »Jsme doma, doma!« ti přizvukuje ozvěna. () sladká pouti jako v báji, tluk srdce chví se, zrosen hled, v toni sirem, žír něm českém kraji jest jediný náš celý svět! A jaka rozkoš, znáti sebe! jak skřivan vznést se v české nebe -Nuž leťme vpřed ! 1. HRADČANY. — Královský hrad pražský, jedna z nejctihodnějších památek českých, v tčch rozměrech, v jakých nyní jest, založen byl od Karla IV. r. 1333., ale již před tím stávalo v těch místech sídlo českých knížat. V letech 1484.—1502. dal jej obnoviti Vladislav II. od Beneše Lounského. R. 1541. vyhořel, ale vystavěn znovu od Ferdinanda I. až nynéjší své rozsáhlosti a podoby nabyl stavbami a opravami vykonanými za Marie Teresie v letech 1757.—1775., Bývaly slavnými Hradčany, dokud na nich sídlili čeští králové, kteří ted jen velmi zřídka a velmi nakrátko tam .se stavují; naposledy ještě korunní princ Rudolf delší čas tam dlel. I úřad purkrabský, který jakožto první v království dodával lesku zámku královskému, oil 1848. zrušen docela . . . Třeba byl pohled na Hradčany odjinud, zejména od nábřeží Františkova, daleko velikolepější, přece nevyrovná se co do zajímavosti tomuto, od silnice (hotkovy, a se strany od hradeb Mariánských, nejnověji bohužel zastavenému vysokými domy činžovními. Viděti odtud nejstarší části hradu, a z mohutného komplexu budov vyniká nejen krásný dom svatovítský a bílé věže chrámu svatojirského, ale také starobylé věže zámecké, jako čtyřhranná věž Černá vlevo, Bílá vzadu vpravo a kulatá Daliborka uprostřed. Odtud, poněvadž tudy je také výhled do Jeleního příkopu, kdysi zoologické zahrady královské, hrad svojí strnulostí a starobou připomíná nejvíc zašlou slávu a lesk, jemuž těšil se dávno, najmě za císaře Rudolla II., a oddělen jsa košatými houštěmi stromů od ostatních částí Prahy s ním sousedících činí dojem odloučené vznešenosti. Ze všech těch budov mimo oba chrámy nejpopulárnější je dosud Daliborka se svými pověstmi o rytíři Daliboru z Kozo-jed, který prý tam ve vězení housti se učil, pak za střechami skrytá »Zlatá ulička* ať tak dím přilepená na hradební zdi a protkaná pověstmi o alchymistech tam kdysi bydlivších. Rkd. 4* BRNĚNSKx SPILBERK. BlíŽíš-li se Hrnu odkudkoli, padne ti především do oka osamělý vrch Spilberk, při jeho/ Úpatí (227 m) král. hl. město markrahstvi Moravského se rozkládá, a na jehož temeni (288 m) rozlehlá hradní stavba se vypíná. Budovy hradu i mí strany nepravidelného obdélníka, jenž jsa stavbou přepažen má dva dvory. V předním menším je v rohu malý kostelík sv. Trojice z r. 1693 ; v zadním nalézá se 113 m hluboká studna ve skále vyhloubená. Vrch Spilberk ovládaje svou osamělou a wnikajici polohou celé okolí, býval od pradávna opevněn Pevnost pode jménem *hrad Brněnský• připomíná se při r. 1197. jakožto majetek zcinépanský. Za Jana Lucemburského vyškytá se poprvé název Spilberk. Hrad byl stálým sídlem údělných knížat Brněnských a později markrabat Moravských. R. 1560. dostal se Spilberk koupí v drženi města Brna, a kdy! r. 1578. vyhořel, byl znovu postaven a opevněn. Po bitvě na Bílé hoře byl Spilberk Ferdi- nandem II. městu odňat a na pevnost upraven. R. 1742, s'1! SO Spilberk výhradním Btátním vězením, v němž průměrné na 400 vězňů se nalézalo. Vězňové v nejtéžší vazbě živořili, jsouce přikováni ojedméle v malých dřevěných kobkách, jež umístěny byly v tma v\Yh klenutých podzemních chodbách pod hradem, t.ik zvaných kasamatech. Živeni byli chlebem a vodou Osvobození přinášela jen smrt. Od r. 177U. nebylo z nařízeni císaře Josefa II. tmavých vězení v kasamatech již užíváno. Když r, 1855. statni vězení na Špil-BerkU bylo zrušeno, Upraveny byly budovy na kas.iruy. R. 1 H(>2 daroval císař vrch Spilberk městu, jež v krátké dobé vykouzlilo na holých, nevlídných svazích půvabné sady a neschúdná místa proměnilo v utěšené promenády ■ rozkošnými vyhlídkami na město a okoli. i. Hladík. 5. RABÍ. Východně u městečka Rabí, na ellipsovitém temeni vápencové, téměř holé skály, leží obrovské, v těžkých dumách ponořené zříceniny Rabí. Smutně, ba jako siná příšera pozírá mohutný ondy hrad k blízkému Svatoboru i k temným velikánům Šumavským. Vně i vnitř jest vše jako vyloupená hrobka. Zdi jsou dány živlům na pospas, ale posud jako z litiny. Rabí má tři nádvoří — každé zvlášť opevněné — a tři brány, ondy s mosty zvedacími. První nádvoří jest největší; uprostřed jsou zbytky koníren. Západně stojí silná bašta okrouhlá, severně čtyřhranná věž, na východní pak straně jsou různá vezení, do nichž lze vstoupiti pouze druhým nádvořím, kde jest síň rytířská a dávno zasypaná studně. Třetí nádvoří jest nejužší, ale stavby jeho jsou o čtyřech patrech a na 30 metrů vysoký. Hradby jsou téměř 3 metry silny avšak valně pobořeny a rozebrány; i zámku Žichovickému byly stavivem. Rabí, své doby tvrz přepevná, vystavěna byla v druhé polovici věku 14tého a sloula nedobytnou až do roku 1420., kdy Žižka ji stekl, a rok na to, při opětném jí dobývání zákeřným šípem Přibíka Kočovského úplně oslepl. Největší vůbec známý, skoro metr dlouhý klíč, vyhrabán byl ze zřícenin Rabí a jest majetkem Musea království Českého. A. Hl-.VDUK. Rodný Domkk Josppa JUNGMANNA. Nevelká chalupa doáková v tiché obci tiudlicích! Steny trámové, zahrádka pod okny, vinná réva po stěnách, záhrobeft 6. české Hudlicích! Stěny . a na ní pes Cikán noho Voříšek, nevelký tlvur, stodola, kůlna - ach, vždyť je znáte, ta milá Stavení našich vesnic! Ale na bílé Stěně tétO hudlické chalupy, pod prkennou lomenicí je tabulka S nápisem: »Zdc se narodil Josef Jungmann* (dne lť>. července 1773.) Skloň hlavu, poutnice! Těmito okny tedy hledívaly jasné OČÍ hošíka, Z něhož nám vyrostl skladatel Slovníka, ve kterém uloženo jest velké bohatství jazyka našeho, spisovatel Historie ^literatury, výborný překladatel básnických dél — náš Mladoň, tichý genius, srdce všech Slávu, milý muž, o němž nám nejslavnéjší současníci jeho zanechali největši chválu. A tato chvála váží nad jiné' Duch jeho byl středem všeho tehdejšího života českého, všech buditelských snah našich velkých vlastenců. Joset Jungmann zemřel v Praze dne 11 listopadu 1X1/. a pohřben byl na Volšanech. Po silnici z Králova Dvora (u Berouna) ke Křivoklátu přijdeme do útulné vsi Hudlic; na jejich skalce učil se [img mann >z modra nebes skládal víelost v srdce své*. Jak milé, krásné: myšlénky probudí se v nás v této krajince, jak zachvěje se srdce před nízkým tím domkem! Chaloupky naše, buďte požehnányI K V Rais 7. Kapitulní Děkanství Olomucké. stojíme před nejmalebnější částí královské Olomouce, před místem, kdež stával na severovýchodním skalnatém výbčžku nad ramenem řeky Moravy starý župní hraď řadící se k nej větším románským stavbám své doby. Bohužel, z prvotní této budovy nezbylo dnes až na skrovné zbytky, v letech 60tých objevené, pranic. Nicméně patina dávné starobylosti tkví i na těchto zdech, v nichž odehrálo se r. 1306. krvavé drama pod dýkou úkladného vraha, pod níž vydechl duši poslední Přemyslovec, český král Václav III. Tradice naznačuje jako místo této události nevelikou pavláčku zvedající se strmé nad hradbami nad řekou a jež do dnešního dne brunátnou barvou nápadně se odrážejíc od bílé omítky ostatních budov jakoby nesla symbolickou stopu této události. Na našem obraze je ji viděti docela vzadu doleji pod kopulovitou vížkou na kraji kapitulních, účelům církevních hodnostů odevzdaných budov. Hradební zed vpředu sestupující až do samé řeky je pokračování nových městských hradeb z polovice minulého století, zbudovaných císařovnou Marií Teresií přesně dle pravidel tehdejšího válečnictví a prolomených teprve nedávno, zejména na straně západní, moderním rozvojem města. Uprostřed obrazu za budovou kapitulního děkanství zvedají se tři štíhlé, gotické věže nejmladší monumentální stavby Olomouce, metropolitního chrámu sv. Václava, jíž nedávno zesnulý arcibiskup olomucký kardinál kníže Bedřich Fůrstenberk postavil nehynoucí pomník své památce. Vedle věží vlevo vyčnívá hrot štítu památné kaple svaté Anny, v níž konávaji se volby olomuckých biskupů. Fr. S. Procházka 8. Karlovy Vary. v klíně krásných rozlehlých hvozdu, po ódou březích klikatící se říčky Teplé, terasovitě pnou se budovy světových lázní Karlovarských, jichž teple! prameny zajisté již byly známy starým Sedlicanům, ač okolí toto teprve v listu knih Jana, jímž r. 1325. část král. obory Loketské, až sem se prostírající, dal v manství Ko-jatovi z Otovic se připomíná, hž tehdy asi bydleli tu lidé, ale vlastní dějiny Karlových Varů počínají teprve okolo r. 1.150., když Karel iv. hrádek si tu postaviv, osadu kol něho se kupící za mésto vyzdvihl (r. 1370.). Kare], seznav v cizině užívání teplých pramenů k účelům léčebným, nové město hned jako místo lázeňské založil a vzácný dar přírodní širšímu světu známým učinil. Návštěva lázni ro dla zvlášť od xvi. stol. | ik úžasu '• stoupala v našem století, shledáme z porovnání prvního lišténého seznamu hosti lázeňských z r. 17<>5., kde zaznamenáno 635 stran, se seznamem »knrlisty« z r. 1895., kdež ku konci roku zaznamenáno bylo 31.522 stran s 42.'Mil osobami. Všecky končiny Kvropy a všecky díly svéta co rok jsou tu čelné zastoupeny. S tímto přivaleni hostí rostla i podniká v ost liilí domácích, Dnes na úzkých prostranstvích mezi Teplou a úbočím Karlovarského pohoří, zejména na Stan' a Nové louce, vypínají se řady nádherných budov, hotelu, vil, závodů a obchodu. Nákladné kolonády, lázeňské budovy, divadlo, chrámy a modlitebny, svědčí, že o pohodlí hostí skvěle je postaráno. Řady účelně zařízených letohrádků a budov nájemních tvoří nové vzniklé třídy, z nichž parky a zahrádky svěže prohledají. Město, čítající dnes více než 1000 budov a více než 13(ioo obyvatelů, stále šiří se směrem z ústí. údolí k západu, a co nevidět splyne se sousedními obcemi v jediný, velkolepý celek. Ku<: Mih Rom o. Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze, skvostné dílo slohu barokního, jest rázovitou ozdobou Menšího mésta Pražského, jemuž svou vysokou bání a půvabnou věží zvláštní poutavé malebnosti dodává. Založen byl při rozsáhlém profesním domě jesuitském, v němž nyní různé úřady jsou umístěny, roku 1673. na místě staršího kostela farního. Stavbu, která teprve od roku 1704. rychleji pokračovala a r. 1713. v době morové rány na čas byla přerušena, řídil nejprve proslulý Krištof Dintzenhofer, od něhož pochází pro- storná loď chrámová s osmi bokovými kaplemi a emporami. Po jeho smrti r. 1722. ujal se díla geniální, vysoce vzdělaný syn jeho Kilián Dintzenhofer, jenž krátce před svou smrtí r. 1752. provedl vznositou báň. Dle rysů jeho dokonána jest brzy potom i věž, o vnější a vnitřní výzdobě pracovalo se však až do zrušení řádu jesuitského roku 1773. Velkolepému zevnějšku rovná se skvostné, nádherou oslňující nitro, ozdobené nákladně mramorem, pracemi sošnickými a malbami na slovo vzatých mistrů. j. BrantS, lo. LABSKÉ Přístavy u ÚSTI Chceme-li názorně poznati nejčilejší asi dopravní ruch ve vlasti naší, zajeďme sobe do průmyslového Ústí a vystupme na skálu Mariánskou, s jejíhož temene k jihu město samo s četnými jeho dýmajícími továrními komíny, k severu Krásné Březno a pod sebou Labské údolí přehlédneme. Celý levý břeh veletoku, hned od mocného železničního mostu pokryt je uhelnými vozy, jimiž se každoročně mnoho millionú centů hnědého uhlí z pánve Ustecko-Teplické po dráze k Labi dopravuje a zeie na čluny pro plavbu do Němec nakládá; mimo to jest i vývoz dříví, ovoce a zvláště cukru velmi znamenitý. Po celý čas plavby Labské panuje tudíž jak na přístavišti, tak na nábřežích a nádražích čilý, hlomozný ano zimničný život a ruch. Přístaviště samo vidíme na našem obraze v popředí; jet" odděleno od řeky širokou hrází, a lodi v něm zakotvené jsou bezpečné < hraněn v při velké vodě, v době zimní a v čas tání, kde kry řečištěm valně se hrnoucí každému plavidlu nesou zničení. v pozadí nížiny před zrakem naším rozprostřené vidíme velkou raflinerii cukerní v Krásném Březně a níže po řece zrakům našim zakrytá, dýmá neméně rozsáhlá raťtinerie Nestomieká, Naproti Krás. Březnu leží malá víska WolfschlingC s velikou továrnou na dehet a lučebniny, která svěží vzduch pravého břehu, kde lesnatí' svaliv k Labi se skláně|í, valně znešvařujr. 1!. Bkunaii ii. Brána Zámku Hradce u Opavy. Hradec," starobylé sídlo knížat opavských, slezský Karlštejn svou historickou důležitosti i dosavadní zachovaností, odnáší naše vzpomínky až^do dob hrdinného krále českého Otakara II., po jehož smrti r. 1278. stal se sídlem ovdovělé královny Kunhuty, k jejímuž dvoru hrnuli se páni čeští a moravští, aby porokovah tam o prostředcích, jak zlomiti vládu braniborskou v Čechách. Vzpomínáme též nešťastného Závise z Falkenštcjna, jenž v útulném zátiší zdejších lesů a hvozdů strávil své nejkrásnéjší královské sny po boku královnině. Zde na Hradci zahájen první sněm na Opavsku v květnu r. 1288. Též Viktorin, syn našeho Jiříka Poděbradského, stav se pánem Opavska, zde dlel krátký čas svého nepokojného života. V roce 1777. přešlo panství hradecké koupí v majetek knížete Jana Lichnovského a jeho dédiců. Syn jeho Jan dal rozmetati staré pevné hradby zámecké a založil zde" krásné sady. Zde žil u něho jeho miláček Beethoven. Nynější držitel Hradce Jan Lichnovský, vysoký hodnostář v pruském vojště, přetvořil zámek k nepoznání. Jak lahodí našemu oku nádherná ta brána, vkusné zdi a umělecky na nich nastavěné vížky, dílo to doby nejnovéjší, tím větší zklamání, když zvíme, že okrasy tyto, překypující královským přepychem, zdobí nikoli zámek, a'e — prázdné knížecí konírny. Za nádhernými těmito zdmi stojí v nádvoří budova starší, skromná proti vnější této nádheře — vlastni zámek knížecí, zbytek to jediný tvrze někdejší, jedné z nejstaršúh pevností v zi mích českveh t>R._FR SLAMn . , i2. Skála »HlavatI0E« u Turnova. Mimo vrchol Hruátice a Vrchhůry jesl skála • Hlavaticé*, někdy též zvaná »zub času*, nejvyššl přirozenou rozhlednou v Turnovsku. Jest posledním výběžkem lesnatého hruboskalského pásma, vyčnívá osamocené směrem k Turnovu na stráni nad údolím potoka I.il.uíiky a poříčím Jizery mezi vesnicemi Masovém a 1'elešany. Pohled s Hlavaticé jest zejména k večeru při západu slunce úchvatný. Na úpatí pískovcové, rozryté stráně tulí sc vesnice Mašov v bujné zeleni k zalesněnému Kozlovu. Výše na Jizeře obklopen lukami a zahradami rozprostírá se Turnov s nej bližšími osadami a zámkem Hrubým Kohozcem. Dále SychtOV a úrodné- Svijansko S dalekým rovinným obzorem, věnčeným obrysy Četných kopců Středohoří; směrem toku řeky do kraje nad Žehrovskými skalami a lesy trůní vrch Mužský, dále Bezděz S královským druhdy hradem a posvátnou kaplí, Kálsko s nejstarší krajinskou zříceninou, |eštéd nad ťeskodubskein. Kopanina s věží rozhlednou a hradem Kridślejnem, vrch Sokol a zřícenina Zbirohu u Malé Snály, vpravo pak Kozákov se skalním hradem Rotštýnem a Tábor. V pozadí severovýchodně vyčnívají části hor Jizerských a Krkonošských. V krajině wskvtuji se hojně památky po obyvatelích z dob pohanských. Kraj památný nižnými válečnými událostmi; zejména v době nejnovější r. iHnn. okolí 'I umová a Podoli bylo jevištěm válečných operací vojsk pruských a rakouských a vůbec jest důležitým strategickým bodem Hlavaticé tama jest na ostrohu dělícím dvě údolí, kudy vedou hlavni silnice. Skála s opačné strany než na našem vyobrazení, podobá se v obrysu hlavě typu rokokového, než budiž ponecháno libovůli a obrazotvornosti pozorovatelů, čí podobu jí přisoudí, Čilý odbor klubu Českých turistů V rumové poslední dobou učinil vrchol skály přístupným, opatřiv ji schůdky a zábradlím. |. Prou isk, 13- Nádvoří zámku Jindřichohradeckého. Obraz náš znázorňuje onu část památného sídla nčkdy slavných pánů z Hradce, kdež spojují se původní stavba, ze xiii. stol. pošlá, s renaissančním palácem, v xvi. stol. založeným. Část po pravé stranč, za níž zdvihá se cimbuří hrozné nčkdy hladomorny, zbudované snad bojovným pánem Oldřichem i. uprostřed xiii. stol., vyznačuje se sice obdivuhodnou starobylou architektonikou, jest však nyní velice pusta a zanedbána. Po levé str; ně trojí řada arkád a spojuje se starobylým Jindřichovým hradem palác renaissanční, dílo Adama ii., cnž někdy v sol ě hostil tak zvané rožmberské komnaty, určené pro slavný a s pány Hradeckými blízce spřízněný rod pánů z Rožmberka. Nad těmito komnatami bývala kdysi prostorná panská síň, ozdobená podobiznami českých králů vzácné umělecké práce, malovanými dle obrazů na hradě pražském roku 1541. ohněm zničených. Také tyto obrazy zkaženy byly požárem roku 1773. Uměleckým dílem jest i studna uprostřed nádvoří, ^alem naplňuje se však srdce české pozorujíc, kterak vzácná památka slavných předků blíží se zkáze téměř již neodvratné. Dr. j V. PráSkk 14- KoNuPIŚTF., pul hodiny západně od Benešova, na nevysokém kopci, vzácné sídlo panské a památný hrad, pékný a malebný na pohled se všech stran, ba jeden z nej-pěknějších ze mnoha podobných zámků v Cechách, S vrchu, porostlého lcsinamí, které shlížejí se po straně západní ve velikém rybníku, také jsou výhledy na valné kusy středočeského kraje, milého a půvabného, a s výšiny nad Konopištěm zejména otevírá se hezká a daleká vyhlídka po nejbližším okolí, jež k pan,tví buď přísluší nebo příslušelo; na severovýchod viděti Komorní Hrádek a hory Posázavské, jižné k Bystřici, Ne.-wačilúm na kostel Chvojenský a vrchy podél potoků Konopištského a Janovského k Sázavě a vrchy za ní. Hrad ze staré doby z velké části je zachován, najmě hluboký, vyzděný příkop, gotická kaple sv. Jiljí, brána, kulatá věž s OCłlOZem, v níž roku L394 vězněn byl král Václav, pak obydlí knížecí a j. Příkopy teď jsou z části zasypány a proměněny v sad a místo mostů zdvihacích jsou mosty pevné, kamenné. Po původních pánech /. Benešova, kteří seděli na Konopišti do r. PUl. vystřídali se tam šternberkové, Hodějovští z Hodějova, Albrecht z V.ild.tvna, Mu hnové z Vannova, hrabata ze Sinzcndoríu, hrabata z Vrtby a knížata z Lobkovic, od kterých koupil panství konopištské arcikníže Ferdinand ďKste, následník rakouského trůnu. Často a rád trávi lam Jeho Výsost prázdné svoje chvíle, uprostřed kraje docela českého. Kin. i5- Kko.mkkíx -- Kolonáda. — Plno vzpomínek zavití ti hlavou, vyslovíš-li jméno Kroměříž. Tu na mysli ti tane zámožnost a rázovitost lidu požehnané líané, tu rodiště nadšeného mravokárcc dob Karlových, kanovníka Milice, tu památný říšský sněm z r. 1848., tu významné heslo: »Všecka moc vychází z lidu!« — Kroměříž připomíná se poprvé r. 1110. Leží na nejvýchodnějších svazích hor Hřibčcích po pravém břehu řeky Moravy, a má přes 13.000 obyvatel skoro veskrz národnosti ěeské. Výstavností, čistotou a zvláštním na jeho populaci tichem, vnitř však čilým duševním životem činí Kroměříž velmi milý dojem. Mezi budovami zaujímá přední místo arcibiskupský letní zámek s důležitým archivem, bohatou obrazárnou, cennou knihovnou a utěšeným parkem. Týž prostírá se od zániku na sever mezi řekou Moravou a jejím ramenem a svou rozsáhlostí a velkolepostí druží se důstojně k parku zámku Lednického. Mimo jmenovaný park má Kromě- říž na západní straně >Květnou zahradu«, již v 17. stol. biskup Karel II. z Lichtenštejna založil. Květná zahrada upravena je po vzoru francouzském nákladem 80 000 zl., je opatřena výstavnými sklenníky, zajímavým bludištěm íilejovým a náleží k nej krásnějším zahradám na Moravě. Uprostřed mezi stinnými alejemi stojí mohutná kopule, již zdobí atlegorické malby a umělý vodotrysk — žel že zanedbaný. Na severozápadním okraji této zahrady nalézá se »kolonáda«, jak ji předvádí obraz. Délka obnáší 200 m. Stavěna je ve slohu římském. Hlavice sloupoví a výklenky uvnitř krášleny jsou sochami z mythologie a historie řecké i římské. Znamenitá je v kolonádě resonance, neb slovo na jednom konci polohlasně pronesené slyšeti lze jasně na konci druhém. Ač kolonáda milý a chladivý poskytuje útulek za doby letní, přece nevábí. Sešlost a zanedbanost mohutné stavby působí tísnivě, že každý raději vyhledává svěží zeleň zahradní. J. Hladík. kot. j. vii (m v WAIE, i6. Chrtovo Jh/.hro. Kdo neslyšel o této perli naši Šumavy, k níž putuji každým rokem tisícové ř Nehybná, černá tůn, v níž se koupají paprsky slunečné, měníce hladinu v roztok roztaveného zlata; temné mraky se honí po nebi, odrážejí se hluboko v klíne vod, a zelené smrky se houpají s vrcholy dolu obrácenými, a stráň stěny kostrbatí', šedé balvany skalní, potazem- věkovitým mechem a různobarevnými lišejníky, strmí do výše a noří se do hloubky. Snadno sem dnes dojdeš, pokocháš SC V pohledu, odneseš si dojmy, jež pevně ti utkví v duši. Ale býval čas, není tomu dávno, a jsem toho pamětníkem, kdy jezero dřímalo jako u v<čném. začarovaném snu. Tehda stromy na jeho opuštěných březích čněly do větší Výše, a jejich větrem zmítané vrcholkv hlouběji se nořily do Černých vod. Tenkr.it málokdy sem dostoupila noha lichého chodce, a příšerné pověsti kroužily v listech lidi sousedních, pověsti o zakletých duších do této lesní pUStiny, do temných, bezedných vod, v jichž luně spaly a spaly, aż bouře jesenní je vyplašily ze sna jako ty Iiché'vody. A v hukol větru, v šum rozpěněných vln mísil se pláč a ston zakletých. Ohromné kmeny, stářím podkosené, vichrem vyvrácené, zapadly do hlubiny, kde dosud tlí, hříčky vln a světelných ellektu. lomících jejich obrysy. A netoliko ČertOVO jezero, celá Šumava se prohnila •/. mrtvého -.pánku, a vitá Ič, synu vlasti, jenž spěcháš osvěžil se ve vonném dechu starých lesu . . . K \l;ll. Kl.ns ii' KMANN. t >T. J. ECKERT V PRAZE. i;. NÁMĚSTÍ V LÁBOŘE. Nejpamátnějším misiem staroslavného Tábora jest náměstí, jež od východu k západu mírně, od jihu pak k severu silněji se zvedá. Na něm druhdy ujednány byly Činy, před nimiž chvěly se nejen pyšné hrady, bohaté kláštery a cizáCtvím nasáklá města Česká, ale i daleké VŮkolní říše. Památné stavby náměstí Táborského jsou posud výmluvnými svědky sily a slávy Tábora, tohoto pevného střediště nejradikálnějlí Strany rekovnvch Husitův. Ncjpamátnéjší stavbou náměstí mimo chrám Proměny Kristovy na hoře Tábor-', jest radnice, dílo pražského mistra Staňka, jen! r. 1512. zbudoval též krásnou hvě/.dovitou klenbu presbiteria chrámového. Trojštítná radnice ta opírá se vzadu o starožitnou věž a je plna památností stavitelských, mezi mnu/ spatřili lze ležiny klenbové-, mající podoby hlav Žižkovy, Biskupcovy, nejvysšího kněze Táboritův, a sestry Žižkovy. Nad jiné památná je mohutná síň, palác zvaná, kde scházela se až do r. 1547; veliká obec táborská, a pak místnosti nad palácem, jichž užito jako místností pro bohaté a vzácné sbírky musejní. Povšimnutí hodny jsou ještě dům Ctiborovský, s pěknou kružbou štítovou, pod jehož krajním oknem přízemním stojí jeden z mnoha kamenných stolů, při nichž druhdy Táborité pod širým nebem tčlo a krev Páně přijímaliv a pak dům okresního hejtmanství, kde žila a snila šlechetná »Stará Češka* Zuzana Černínova. Opodál chrámu stojí pěkný pomník Jana Žižky, a doleji, uprostřed tržiště, na úhledné- kašně socha nej věrnějšího jeho druha a vúd-c Koudelníka, dle'některých však socha Hromádky Jistebnického, zakladatele Tábora. Pěkná moderní stavba táborské Spořitelny v právo obraz malebně doplňuje. A. Heyduk. i iT. laCKTL & VOKCBX V tAii úio iS. Hrad PeŘNŠTÝN na Moravě. Pcrnštýn leží a vrt hodiny na západ od Ncdvědic, pohorského městečka severozápadně Brna, na úzké ostrožně, jež na západ se hřbetem Byiovským souvisí, ale na ostatní strany, zvláště na jih do údolí potoka Nedvědičky, velmi ostře si- svažuje. Hrad Spočívá na skále slídové a je obemknut dvěma silnými hradbami. Mezi oběma hradbami vylámán je ve skále hluboký příkop. Cesta do hradu vede pěti branami. Nad druhou hranou, do niż vcházíme přes první most, zasazena |e mramorová deska, do níž je vytesán někdejšího majitele hradu Lva l.yeka z Rysen-burka s letopočtem K>n4. lhána třetí opatřena jest hmotnými dřevěnými vratv, jež silným phchem jsou pobita. Vrata tato byla svým časem ze zřícenin hradu Zubštvna, jejž |iří Poděbradský rozkotal, vyzvednuta a na Per ná týně jakožto drahocenná památka umístěna. Nad ("tvrtou branou, k níž dospíváme přes druhý most, je erb hrabat Miti ovských s leto- počtem L828, totiž rokem, kdy se Mitrovští Stali majiteli Pcrnštýna. Po levé straně tobolo mostu zvedá se z příkopu osaměle vysoká, čtyřhranná věž lidomorna, již spojuje s hradem ve značné- výši dřevěný most, jak na obraze vpravo patrno Prošedše čtvrtou, lak zvanou černou branou, stopnie před hradem. Mohutná Stavba! Zeď samy výstupek. Četná okna, ba i celé světnice vyšších poschodí spočívajíce na mohutných mramorových záklen cích, jež ZC zdiva aż na J metry vyčnívají, ćmi horní zdivo přemnoho Širším, než zdivo při základu. Není hradu, jenž by měl ve stavbě tolik nesouměrnosti a nepravidelnosti jako Pernštýn. Ani dvi- stejných oken zde nenalezneš. Stavělo se a přistavovalo \ různých dobách, jak právě potřeba a okamžik kázaly. Pohled na hrad se strany jihovýchodní, jak patrno na obraze, je nej mocnější a v pravdě velkolepý. | . Ml M .11. FOT, M . ADI KR V PRAZKi io. POHLED NA STARÉ MĚSTO se severního cípu ostrova Střeleckého zná asi ,,,,,],, Pražanů, třeba že je v saméňn srdci Prahy a jedním z nej malebnějších, a třeba že tisíce jich dívává se právě na tento cíp, v předvečer svatojanský, kdy odtud strojí se co rok velkolepý ohňostroj. Zvlášť v hodinách odpoledních a podvečerních, kdy příznivým světlem zapadajícího slunce osvětleno je celé protější nábřeží Františkovo, pohled tento poskytuje požitek /.vlastní krásy. Zejména vyniká odtud stará véž mostecká, první s leva, na jejíž galerii byly r. 1621. k výstraze pověšeny hlavy popravených pánů českých, a která byla r. 1648. přímým svědkem krutého boje studentu pražských se Švédy. Hned vedle věže mostecké vypíná se smělá kopule křížovnického kostela sv. Františka, pak Od ní v právo véž vodárenská, S průsvitnými hodinami, pnoucí se nad staroměstskými mlýny, které při bombardování Prahy Windischgrátzcm r. 18*8. shořely a pak dle plánů Bergmanhových /novu byly vystavěny. Také véž vodárenská shořela několikrát, obyčejně nepozorností lidí stroje obsluhujících. R. 1590. vystavěna věž poněkud vyšší a opatřena galiem', s níž r. 1648, studenti stříleli na Švédy. Známky střel švédských bylo lze viděti na věži až do posledního opravování r. 18S0-, ve kterémž roce gotická střecha opět shořela. V pozadí obrazu rýsují se věžičky Klementinských kostelů sv. Salvátora, Vlašské kaple a kostela sv. Klimenla a massivní stavba pražské hvězdárny, s jejíž pavlače vztyčením vlajky oznamuje se poledne. Část Vltavy mezi ostrovem Střeleckým a nábřežím jakožto široká, klidná a přiměřeně hluboká jest oblíbeným rejdištčm veslujících sportsmenů. Red. 1-ilT. J. VII.ÍM V HťAZH. 2o. Zleby. Srázný jihozápadní svalí Železných bor spadá prudce do širokého lučna-Ěcho údolí, jím/, protéká bvstrá a za rozvodněni nebezpečná Doubravka. Tam kde blíží se k Doubravcc nejmocnější její přítok, zbudován byl na nevysokém skalnatém pahorku hrad, nepochybně dle polohy své v úvalu Žleby zvaný. Založen byl v druhé polovici XIII. věku mocným a znamenitým rodem RonovcŮ, a r. L302. poprvé' se připomíná Sn,utne skivy nabyy Żleby, když po smrti Kara IV. poprvé odtud porušen byl zemský mír, pročež hrad r. 1388, na Markvartovi z Vartenberka královským vojskem dobýt K. 1 V_'V pobořen od Sirotků, naěe/. králem Zikmundem Jiříkovi / Dube a z Visemburk.i zapsán. Po \ v střít láni se četných držitelů stal se hrad Žlebský za pánů r,iT. j. vii.im v 11- a v. rrčků dějištěm důležitých událostí. Rytířská sin jeho byla prý svědkem důvěrné scény v níž přátelé Valdštejnovi provolali vévodu Kricdlandského za krále českého. Od r. 1754. jest hrad Žleby niajrtkem knížat Auerspergúv a sice větve Zelenohorské, která vždy věrně stála k národu českému. Za našich dnů jest hrad v nádherném normansko fjOthském slohu restaurován, a síně jeho naplněny jsou vzácnými hlody umění výtvarného i uměleckého průmyslu. Poloha přináší s sebou, že jest hrad téměř na všech stranách okol níiui výšinami zakryt, ale pohled naň a na překrásný park, divokou Doubravkou protékaný, s blízkých výšin se naskytujici, utkvi zajisté- každému navštévovateli v paměti. I' J v IV v i. 2i. Ko/i IIkbkT \' Krkonoších. jižní ohraničeni malebného údolu Bélé tvoří partu- horská, již nic podobného v celých Sudetách nenalezneš. Bezprostřední za známou luční boudou přechází řečišti- potoka toho v těsný żleb, a spád jeho odtud vždy prud-1111 .> stává, až se konečně ponurou těsninou mezi dvěma vysokými skalními strminami hukotem řítí; nad severní,těchto srázů daleko vyniká sraz jižní, t. zv. Kozi Hřbet, imposantní svou velebností. Úzký tento hřeben, do výše 1400 m se zvedající, tak srázně itěnami svými Spadá* do děsné hloubi, že jen turisti- závrati prostí naň směji se odvážíte Na četných místech ostrého tohoto úskalí jen nejisté tkví noha poutníkova. Tu i tam vybíhají ze hřebene skalního podivné hrboly, jež oboustranný jeho sráz činí velmi křivo- řllT. a. lKM viann V THUTNOVá. lakým. Vichry a divými bouřemi bičován, omítán a omílán lavinami a svalinami, Kozí Hřbet na mnohých místech svého zeleného hávu lesů a lučin byv pozbaven, holé své' prahorní boky nám ukazuje, a s podivem nese se zrak náš % údolu po skalních těchto olbřimech, až utkví na ovzdušné výši pyšných jejich cimbuří. Při všech obtížích cesty však statnější turisté zajímavou pouť po ostré; hrané Kozího Hřbetu dosti často nastupují, kochajíce sc pohledem na širé hvozdy malebných kotlin S-dmidolí s boudami nad nimi se pnoucími a nádherným obrazem hlavního hřebene horského od Sněžky až po Krkonoš. A tak je Ko/.i Hřbet v podivné své směsi prosté v/neSenosti a rozmarné zvůle pravým kamenným obrazem proslaveného vládce pohoří, mocného Krakonoše. H. Bernau. 22. Klatovy jsou středem Pošumaví, i svou polohou i svým rázem, Samy o sobě poskytují městských kras sice nemnoho, necháme li ušlechtilou Černou věž z r. 1555, dříve lo šatlavu, teď obydlí hlásného i rozhlednu, pak rozkošný městsky park z polovice tohoto věku od krajského hejtmana hr. Mercandina městu založený, plný líbezných míst a místeček, ale jako celek poskytují ladný pohled se kterékoli strany, nejkrásnějši však s úhledného vrcholku Hůrky, zpola pokrytého černým lesem a majícího na temeni zříceninu kaple a při ní Rozhlednu. S té viděli do širého kraje, nejkrásněji na Šumavu až ke stěně Jezerni. Klatovy tvoři pohodlný střed k výletům na Šumavu a jinam, majíce příhodné spojení na Eisenstein, Domažlice, Horažďovice a Plzeň, Rázem svým činí dojem města starého, které však v novějších dobách zdatně křičí ku předu, Úcastňujíc 8C Čile i vlasteneckého ruchu |eště sloupnou svým významem, až bude tam zřízen kraj !. v soud. Teď již jsou sídlem hejtmanství, a reálné- gymnasium existuje jakožto gymnasium již od XVII. věku, založeno byvši Drábův domek* je zajisté jedna z bývalých strážnic této zemské stezky, na niž snad rytíři rotštýnští vybírali poplatky. R 1514. připomíná se »Rotštejn« již jako hrad pustý, zašel nejspíše již ve válkách husitských, V světničkách a jeho sklepích do skal vytesaných usadili se později chudí lidé a bydleli zde namnoze až do novější doby. Když řádil v zemi mor, mřeli lidé, a tu jirý vztyčeno na rozvalinách znamení kříže, z něhož na obrázku viděli zbvlý kůl. V pozadí obrazu znáti obrysy malebného Kozákova. Prousek. POT j KNÁTKlř V KOI (ně. 24- BECHYNĚ. Pohled na Bechyni od východu jest nad jiné půvabný a krásný. Jako krasavici; dumající v zahradé hoví si na skalnatém ostrohu, jejž oblévají zamlklá řeka Lužnice a potok Smutný dávnověké pohřebiště protékající, jenž vyvolené družíc své bohatě operlené vlny do klínu snáší. Stavení, mezi nimiž vynikají mohutný zámek, zamilované ondy sídlo Petra Voka z Rožmberka, bohatýrského příznivce českých bratni, a památný klášter františkánský, druhdy cíl zbožných poutníků Jihočeských, jsou jako na skalách přilepena. Vysoké- břehy obou řek pokryly jsou krásnými lesy, nižší pak svahy ostrohu proměněny v utěšený park stronni listnatých, jakož, i dolní část náměstí, ovinutého čistými domky. Rozmanité procházky a besídky v pěkných lesích a spojem'- s nimi vyhlídky na město a břehy tiché Lužnice rozmnožují puvab tohoto Starožitného, druhdy krajského města, v jehož, titulku unavený poutník rád odpočine a mile pookřeje. A. I [l Mil K. kot. j kckkkt v i-ka/k. 25. PŘÍBRAM, Na obou březích ručího, do Litavky se vinoucího potoka leží horské město Příbram, se zasmušilými vůkol stavbami důlů a haldami jalového kamení, vybíhajíc k západu na úpatí ÍJory Březové, na níž lesnatá Třcmošna a temnohlavv Tok s vysoká pohlíží, k jihovýchodu pak na svah Svaté Hory se zástčním kyprých" lesů Sv. Ivana, cili věřících poutníků z blízka i dáli. U prostřed města na nepravidelném, ale dosti prostranném náměstí stojí neveliký, v různých dobách v různém slohu zbudovaný chrám s pěknou věží gotickou, v němž mimo některé pěkné řemeslné věci spatřiti lze starožitnou křtitelnici a pak oltář z rudého a černého mramoru, v jehož lesklých plochách tkví krásné zkameněliny hlavonožců. Nejpamátnější jest Příbram svým mohutným hornictvím s důly valně přes 1000 metrů hlubokými a bo- hatým chrámem svatoborským s řadou kaplí, nádherných oltářů a rozsáhlých ambitů, před jinými pak soškou Matky Boží, díla prý to Arnošta z Pardubic. Jaké to rozdílné života směry zde, na Sv. Hoře, vysoko nad městem, a tam dole v útrobách země! Zde, při tiché modlitbě a klidné sebeúvazc neustálá tužba vznésti se v mystickém opojení výše nad oblaka, tam dole pak u věčně dusném vzduchu při lomozném ruchu namáhavé práce, při úmorném strádání — neustálá píle dostati se hloub na lesklé žíly svalnatých ňader hrdě vzpírající se země. Nahoře zlatí paprskové na usmívavém líci, dole na osmahlém, vrásčitém čele těžké krůpěje práce a strachu. Ba, v těch hlubokých šachtách zní každý úder špičáku truchlivěji než umíráček s věže svatohorské, hlásající smrt nej-prvnějšího z mnichů. A. Heyduk. fot. m. adler v ikaze. 26. Pomník Karla Havlíčka Borovského na Hoře Kutné. Na malém, ale úpravném prostranství před věkopamátným »Vlašským dvorem« ve staroslavné Hoře Kutné stojí památník s nápisem: >Při-slihujte si mně, poroučejte si mně, přece zrádcem nebudu.* — 1821. až 1856. — Pomník tento postavil vděčný národ jednomu z nejlepších synů svých, Karlu Havlíčkovi, který ve službách národa českého jako neohrožený hlasatel politické jeho svobody dobyl si zásluh nesmrtelných. Heslo, které postavil v čelo svých prací, prováděl neohroženě. On mluvil k lidu od srdce a proto se mu také podařilo nalézti cestu k srdci jeho. On dovedl mluviti lidu zřejmě a nepokrytě mluvou jadrnou, přesvědčivou a rozhodnou. On mluvil k lidu neohroženě ale opravdově, a to získalo mu onu lásku národa, kterouž málo smrtelníků konositi se muže. A veliké národní i společenské myšlénky v jeho publicistických dílech uložené, jsou nám dosud slavným paladiem v boji za pravdu a svaté právo národa našeho. Pro tyto zásluhy i pro utrpení jeho postavil mu vděčný národ za přispěni obce kutnohorské pomník v staroslavné Hoře Kutné, kde Havlíček svého nesmrtelného ducha v pracích tu vydávaných v plné síle a pružnosti ukázal. Památník odhalen r 1883. za přítomnosti více než 30.000 hlav. Pomník in věnoval a model provedl kutnohorský rodák, sochař Jos. Strachovský, a je to jedno z jeho nejpozoruhodnčjších a nejslavnějšich uměleckých děl; sochu tesali bratří Ducháčkově v Praze, podstavec, Tomáš Sídlo na Hoře K. pot. jos. steffel v hoře kutné Axt. J. Zavadil. 27 Macocha. — Končiny moravské, jež prostírají se sinemu poledníkovým od obce Sloupu k I.išni, náležejí k útvaru devonského vápence a jmenují se pro svou přírodní velkolepost »Moravským Švýcarskem /jda po právu! Vždyť, co příroda zde vykouzlila, nenalezneš daleko široko. Přijdi a uvidí; strmé na L00 m vysoké stěny úzkých bez-vodých Údolí, Četné závitky, rozlehl*' jeskyně, podzemní potoky, děsné propasti a vedle toho nejbujnějši vegetaci na skaliste půdě, jeż okamžikem každou kapku vody pohlcuje. Nejúchvatněji hnile na tě působit propast Macochu . .Macocha leží východně od města Blanska na lesní planině skoro ."aut m vysoké, jež mezi údolím Suchým iViliino-vickým) a Pustým (Sloupským) se prostírá, Chtčjíce zjednali těm, kteří Macochu neviděli, přibližně jasný obraz, upozorňujeme, že třeba miti na mysli při propasti okraj, l>ok\, dno. icskxnč na tluč a ve stěnách, pláň kolem Macochy. Útulnu, Gloriet a Můstek. Okraj Macochy je skoro vesměs lesem porostlý, je nepravidelný mnohoúhelník, jehož nej větší délka 175 ni a největší šířka 75 m obnáší. Boky jsou čtyři, a sice nejvyšší pod Glorietem (140 m) a nejnižší pod Můstkem (on ni). Dno Macochy má tvar nepravidelného čtyřúhel-níka. jenž je 14') ni dlouhý a 45 m široký. Hledíce s Můstku, odkud nejlepší je výhled, pozorujeme na dně při stěnách dvě jezírka 6 m hluboká, z nichž Horní je 28 m dlouhé a 17 ni široké. Dolní je 32 m dlouhé a 9 m široké. Obě jezírka spojuje bystrý potok, jenž při normální vodě je ni široký a 1 , m hluboký a nedaleko Macochy v údolí Pustém pod mohutnou stěnou na povrch vychází. J. Hladík, l" > l'. M . AI m u V PRAXI a8. Kolonáda v Lázních Mariánských, /dokonal.-nim prostředků dopravních nabyl velikého významu život lázeňský a /. krajinských rozměrů nabyl namnoze povahy světové. Návštěva předních míst lázeňských a léčebných roste od roka k roku, tím vzrůstají důchody, 9 důchody však i povinnosti lázeňské správy, která všestranně hledět i musí, aby práva byla všem tužbám po pohodli a příjemné zábavě hostí, mnohdy až z dalekých končin přišlých. Proti úpalu slunečnímu jako proti nepohodě třeba poskytovat! ochrany a spolu z.jednati pohodlný střed, blízko lázeňského vřídla položený, kde by prázdné chvíle hosté příjemné trávili mohli. Po této stránce postaveny jsou Lázně .Mariánské-, které líbezné útulky hostům svým připravuji se vši možnou elegancí a nákladem obdivuhodným. Přední lázeňskou stavbou jest nádhci ná kolonáda blíže pramene Mariánského, jsoucí po celý den za lázeňské doby nejiivéjším místem lázeňského města, kde zvláště za nepohody v proudech přecházej! pánové- i dámy dle nejnověj-'ího před pisu oděné-, na obdiv stavějíce veikeren luxus vlastí svých Kin. KOT. J. K. LANQHANS v . iq. MĚSTO DĚČÍN. Severně od s.....jmenného, v dějinách vlasteneckých proslaveného zámku lir. i hlínu rozkládá sc při ústí Ploučnicc do Labe město Děčín právě naproti priim v ,ln vin 1'oilmolJuin. s u nu/ dlouhý ;•■ • .•ný most je ;pojipe. pra videím' a úhledné, ale všecky znamenitější jeho budovy pocházejí z dob novějších. Děkanský kostel sv. Kříže v slohu barokovém, r l(>')l. v\svě ený, ozdoben jest uvnitř malbami V, Kramolína. Město samo sklání sc od pěkného čtverhranného náměstí dolů k Labi kdeřto na Východní stlané jeho v Údolu PloUČnice tam V dosti prostrannou rovinku se šířící nová nádražní Čtvrl s různými továrnami se rozložila. K severu však, pod lesnatým Quaderberkcm, vzniklo v novéjši době mnoho letohrádku. Město Děčín založeno bv'o v neznámé době jako podhradí Župního hradu, tvrdé to pevnosti pohraničné. Původně stávalo jižné poo zámeckou skalou při Pioučnici, na nynější pak místo přeložena osada k vůli ochraně pf-ed zhoubnými povodněmi snad již. ve XIII. století. Město sdílelo ovšem osudy zámku a utrpělo jmenovité v třicetileté válce mnohá příkoří, tak že při obleženi r. 1640. celá třetina ho p mořena; i v pruských válkách ještě bylo často nepřítelem vypleněno. Několikrát pohuben Děčín krutými požáry. K nynější své velikosti a lidnatosti dospěl Děčín teprve v době nejnovčjší; během posledních 40 let se obyvatelstvo ztrojnásobnilo a má nyní vice nežli 7000 duši. Ruch průmyslový jest tam velmi čilý, avšak pro čai okrasnou polohu svou jest Děčín hojně navštěvován také turisty a vyhledává se s oblibou i k letnímu pobytu, b. brrxau FOT. i i' 1. M I- K IIS. A If OL, V lil Kl.Kli 3°; KAMENNÉ mokk NA ŠUMAVĚ. V srdci Šumavy, v krásném Hvozdu královsk kde < (niv 1 Bavor unáší, sni odvěký svůj sen rozsáhlá ruština. Ph,á šedých kahanů, dlomů a drM jehožto vlny i vlnky v šiř i dál sc rozběhly, unášejíce v zmetešeném víru tu přelomenou y Režný / roklin pod Pancéřem praménky zlatohnědé vody sbírá a vesele do světlici jako bleskem roztříštěný stožár utonulého korábu, tam plazivou klec" jako obrov-ts., sni odvěký svůj sen rozsáhlá pustina, plná šedých balvanů, dlomů a drtě. skou řasu a jinde bídně živořící trs ostružníku jako oprchalou kytku, již rozlícená ondv rot jedno z kamenných moři Šumavských. A vskutku zdá sc býti poušť ta za svítáni bouře vyrvala z třesouc! se ruky zapadlé ve vlnách krasavice. A jako polekaní rackové a soumraku noc, měsíčných tajemnou zátokou nepokojného, ale náhle strnulého moř< fot. j. ECKERT V PRAXX, usedají myšlénky dumavého chodec na stožár rozkaci ným živlem povalený A. I ll i 1)1 K. 3i. PODĚBRADSKÝ ZÁMEK. Starobylé polabské města, ncjvétšfho a v pravdě národního kr.lle, honosí sc od IctošV tem, jízdní sochou krále |iříl7. 1581. na místě bývalého tmi dávno vyhaslých krbu parlum středověku. \f švédských vojnách vydržel zámek sta starého kostela Janem Scmbcrou Černohorským /. Boskovic, posledním mužským potom* tečně útok švédských plenníků, aí posádka jeho počtem byla daleko menši, ale městečka kem svého slavného rodu, s něhož přešly Bučovice koncem XVI.'věku na I..chtenštejny. Bučovic u zámku se prostírajícího ovsem nezachránila. Bučovice jsou okresní měs* Otevřené sloupové chodby korintského slohu v trojí řadě nad sebou zdobi jej ušlechtile tečko východně Brna nad řekou Litavou a slynou dosti čilým průmyslem. Připomínají se tří stran a ještě dnes v zanedbání a opuštěnosti působí na diváka dojmem staré hrdé se ji;, koncem XII. století. KuT. M. ADLI-K V IRA/lí. 3,v Iíkandýs sad Lali.m, prkně mřsto okresní na levém břehu Labe při ústi potoka Chobotu. Mimo děkanský chrám a chrám sv. Petra na Hrádku; založený prý r. 950. od Boleslava l. z pokání pro zavražděni sv. Václava, nej zajímavější je tam zámek někdejší císařský, nyní arcivévody Ludvika Salvátora Toskánského. Pochází z dob rozličných a vypíná S6 na příkré skále pískovcové nad Labem v |odohé nepravidelního čtverhranu, obklopen jsa parkem a sady obecenstvu přístupnými. Do nádvoří vedou tri brány, dvě ve slohu ivnaissančníin, jedna severní, gotická, l'ark s východní strany k nádvoří přiléhajíc! založen byl 8 velikým nákladem od Rudolfa ll. Přes hluboký příkop, nyni sad ovocnářský, vedl zdvihací most, na místě nyněj ího klenutého. Východní křídlo zámku jesl plno věžatých výstupků; veliké gotické okno ozdobeno jest znakem Krajíf ským a šellenberským. Dlouhá krytá chodba na mohutných pilířích, Josefova chodba zvaná, pochází nejspíše od Rudolfa 11- Severní křídlo spočívá na mohutných pilířích a v pivním patře vystupuje do popředí veliké arkýřové okno, jehož okraj 14 znaky jest vyplněn. Z výstupku před zámkem je pěkný pohled na Polabí s velkolepými mlýny americkými, novým mostem přes Labe, úrodnými nížinami a lesnatými ostrovy až k .Mělníku. Zéunek sám připomíná se již r. 1318. jako tvrz střehoucí most Labský. 15vi nejprve v držení pánu Z Michalova-, pak pánu z Cimburka a z Krajku. Po konfiskaci r. 1547. stal se zámkem císařským, načež r. L562. vvhořel, a pak od italského stavitele Vostalísa de Sala v nynější podobě přestavěn. Karel VI. dal zámek po válce třicetileté poškozený opraviti, načež častěji i s celvm dvorem v něm přebýval, ano i slavnosti dvorské tam konal. Ted udržován je zámek ve stavu důstojném, a péčí nynějšího majitele umístěny v něm vzácné sbírky, zejména mincí, etruských a egyptských starožitností a p. Kii). on \i Ahi.ia; 34- Mohyla Prokopova na Lipanech, Do nedávná jen stihlá jedle označovala smutné místo, kde zahynul Prokop Veliký a kde r. ii.'it válečná moc husitská na vždy hyia zlomena a přemožena. Teď na malém návrši lipanskcho pole stop' prostá kamenná mohyla se stejně prostou deskou a nápisem: Zde padl Prokop Veliký - slavný vůdce Táborů - 30, máje 1434. - O místo - bezmezného zármutku - přehořké sl/.y v proudech |>o veky Tě budou omýval' Na východní trané: Pamál :e Roháče z Dubé, Nad deskou vytesán je kalich. Odehrála se zde jedna z truchlivých kapitol dějin českých, kdy Cechové sami mezi sebou nedovedše býtí svornými, podlomili vládni moc a silu. Ačkoli ine/i stranou Pražskou a Táborskou nebylo zlých sporŮV koncem vojen husitských, přece na j.uV r. 1434. páni podobojí spolčili sc s Pražany staroměstskými i se šlechtou proti la borům a přijavše peněžité podpory od koncilia, porazili Tábory u Lipan, Pokoje tím sii e docíleno, jehož země potřebovala, ale věc husitská přišla tím o nejodhodlanéj.si svoje zástupce, A jako Lipany jsou smutnými v dějinách, tak působí také- smutné svým okolím. < )d mohyly 1'rokopovy je širý rozhled na pr.í/dnou pláft, k ( eskéniu Brodu, oživenou jen ne almy ii stromovím a jako půdou Do dnes odbývají SC na lipan .kém poli lidové schů/.e a tábory politické-, a z bolestných vzpomínek tohoto bojiště, které přece jen při pomíň.i lednu z nejslavnéjšiVli dob českých, i erpaji opět n;ívštěvnit i silu a nadšeni ku bojům nynéjším i budoucím Ki. .. 35< Hrad KOST. Ze Sobotky na Kosi je po silnici málo přes půl hodiny údolím Plakánkem je tam ještě jednou tak daleko, ale pojďme Plakánkem. Za vsi Střehomí vejdeme do údolí; zelená lučina, v nii kvetou parnassie, ohrazena jest stránémi, na nichž jedle a smrky sklánějí řasnaté větve. Skalné postavy vznášejí z temna mohutné hlavy. Za lučinou rybník... Již již domníváte se, že jste na konci lepého údolí, ale opěl a opci se zahýbá. Nenadále, neočekávaně v průčelí slojí hrad Kost. Dojem nezapomenutelný! Tu eliuuiii se věž Kusii, dešti ošlehaná; kavky s pronikavým kvikotem ji obletují. Zcela dobře rozeznáváte vnitřní hrad i budovy později přistavené, pivovar, úřednické stavem s mansardovou střechou i renaissančni stavím pozdějšího panského sídla. Čtverou hranou, po dvou mostech nad skalními rozsedlinaiiii vchází se až do vnitřního nádvoří, na néniž v čele vy* FOT. t KkÁ i KV KOI [jA píná se věž, vpravo bývalý palác (nyní konírny, chlévy, sýpky a p.!), v levo od brány krčí se kaple a kůlny. Mohutná lípa stoji uprostřed. Neschází, než abv z paláce vyběhla nějaká Alena, za ni pan Pešek, aby usedli na lávku pod lipou a šepot jejich aby misii se s šepotem starého stromu. Prvý známý majitel Kosti byl Zdeněk z Waldšteina (l.pol. 14. stol.); r. 1872. připadl Vlachovi Flamingovi dal-Borgo Netolickému, »Na Kosti se páni dobře mají!« jest stan' pořekadlo. Zajímavo jest. ŽC brad Kost poslednť' dobýván byl - r. 1866.; v jasné noci ze dne 28. na června vňkolnimi lesy houkalv pušky rakouských i pruských myslivců. l'o 7. hod. ranní Prusové vešli do hradu. Na předhradí za třetí branou je roz-ki šné posezení. \';díine celou tu pěknou kotlinu, v jejíž středu na skále stojí hrad, ovívaný lesním chladem, chráněný tmavovodýini rybníky - a minulost šumí nám kolem skrání. Karel V. Rais. 36. LITOMĚŘICKÉ VELKÉ NÁMĚSTÍ. Poznáváte na prvý pohled typ starého, českého mésta, jehož základní kameny kladly české ruce, a nejen to, i typ starého města kališnického, jehož symbol dosud zachován v kalichovitém tvaru médi kryté střechy sta rćho obecního domu, již viděti po pravé ruce obrazu. Uvnitř kalicha je stul a sedadla. <> povstání této makovice koluje nejedna podivná báchorka. |a/.vk éeský přestal v Litoměřicích v matrikách kostelních r. 1719., v radních zápisech teprve r. L739. Na z němčeni ('eska malířská škola jeví se zde i mésta a okolí hlavně pracoval biskup Ferdinand Kindermann za císaře Josefa II - Na Nejvétši a nejskvélejsi malby týkají st druhé .ii.nié obrazu bliž. kostela Všech Svatých vyniká křidlo bývalé starobylé radnice Litoměřické (nyní c. k. krajského sonduj r.izu stavitelství z doby Vladislav,! li a Ferdinanda l Restaurována byla nákladem as 10.000 zl. v polovici tohoto století a je dosud rázovitou o/dobou celého náměstí V budově tétti chová se ohromný latinský kancionál ilnsitti i množstvím drahocenných miniatur. Patří k nejkrásnějšim a největším v Cechách, itiuěji v originelních, ozdobných arabeskách. .tra |aua i lusa líe i. fot. c. riTJE.wi-u v 1,1 imCík l< II. 37- RÍČAXV. .Několik minut od stanice Říčanské (dráhy cis. hrant, [os.) ve směru jižnim rozkládá sc přívětivé městečko Říčany, jehož jedinou zajímavostí i památností jsou sporé trosky starého hradu, kolébky proslaveného staročeského rodu pánů z Říčan, které se na palubku as \2 m vysokém na jihozápadním konci města nad Pražskou Silnicí vypínají. Zřícenina, z jejíž zdí asi mnoho domků ji nyní obklopujících bylo vystavěno, pozůstává již jen ze dvou zbytku. Značnější z nich tvořil část bývalého paláce a posud vyčnívá do výšky dvou pater; podoba oken, kamenné lavičky ve výklencích a zbytky žeber klenbových zřejmě poukazují na polovici Xlii. věku, kdy as tento hrad pánv z Říčan byl zbudován. Diviš z Říčan, stranník krále Zikmunda, r. 1420 statně hájil odvěké rodové sídlo proti Husitům, přinucen však konečně vzdáti se Pražanům pod výminkou svobodného odchodu pro obležené, kteréž však potom od Táborů spolu před hradem ležících nešetřeno. Dne 4 prosince 1420. obsazen hrad Říčanský lidem Pražanů, pobořen však nebyl, an ještě o sto let později jako »hrad« sc připomíná. Roku 1497. postoupila jej Johanka z Březovic i s městečkem svému manželu Mikuláši Trčkovi staršímu z Lípy, a ještě r. 1533. náležel Mikuláši Trčkovi hrad Říčany s městečkem, což o jeho zachovanosti v tu dobu svědčí. Ak- o třicet let později (r. 1557) byl hrad již pustý, vzav bezpochyby zkázu nahodilým požárem, načež zdi jeho poznenáhla na stavbu domků v městečku byly rozebrány. 13. Hernau . KOT. j. eckekt v praze. 38. Staroměstské náměstí je srdcem Prahy. Stan' to tržiště, obklopené zevšad památnými a starými budovami, jež jsou jakoby deskami, do nichž vryty jsou dějiny několika věkíi, éiní dosud dojem starožitný a vážný. Po straně západní rozkládá se starobylá radnice, po straně východní chrám týnský, o něco jižněji palác knížete Kinského, to vše i s řadou domů soukromých má pochmurný ráz, jehož nesetřelv ani moderní všelijaké přídatky a opravy. Na náměstí tomto býval odjakživa čilý ruch: zde odbývaly se trhy, ohlašována nařizem úřední a zločinci trestáninnebo popravováni, a náměstí bývalo také jevištěm krvavých bojů mezi oběma národnostmi Prahu obývajícími, zejména při volbách králů. 21. června 1621. náměstí vidělo divadlo nejhrůznější kot. stkngkl a kakkkkt. a v následcích svých pro českou vlast nejosudnější, popravu dvacíti sedmi mužů, kteří zde museli odpykati zbabělost zimního krále. R. 1648. postavena zde na pamčt skončené vojnv a uzavřeni míru od císaře Ferdinanda III. uprostřed náměstí socha Panny Marie, od sochaře Pendela. Východní (a z části i jižní i průčelí radnice staroměstské vystavěno v novogotickém s'ohu v letech 1838—1858; z radnice staré zbyl jen arkýř z r. 1381, věž (1474), krásný jižní portál a stará zasedací síň. Na mohutném pilíři věže je t. zv. staroměstský orloj, památné astronomické hodiny mistra Hanuše z r. 1490. Chrám Týnský je ze 14.'a 15. stol. Socha Panny Marie v průčelí stojí místo kalicha a sochy Jiříka Poděbradského. Ušlechtilé věže chrámu jsou nejkrásnější ozdobou náměstí. Red. 39- VODOPÁD Mi mi.wy v Krkonoších. Krkonoše! Jak rozkošné vzpomínky budí slovo i" v duši České. NcbetyČné, dlouho do léta suchem kryté vrcholy, obrovské hřbety, divukrásné úllabiny, avéžl lesy, bub!avé potoky a prudké ručejc, tvořící na nejednom míst'" vodopády překvapující krásy, a vše obestřeno zlatým předivem fantastických pohádek o dobro srdečném pánu vii krásy té: o Krakonoši. A nejen krásné horstvo, ale také mocná hráz proti německému moři Bohužel, Ze hráz mořem tím skoro prosáklá. Ale přece ne docela Sem tam bují již krystalisačni hody života českého, jež znenáhla bohdá bajkou mini tvrzení o némeckosti Krkonoš. A jak obyčejné u nás, opět jen přičiněním jednotlivců A jedním z nejhorlivčjších jist Jan hrabě llarraeh. jehož majetek tam v horách prostírá se do nekonečna. Nedaleko za Novým Světem, jehož stan'. Harra-chovské skelm' hutě slávu českého skelného průmyslu roznesly po celém světě, upro- střed rozkošného, vonného lesa nalézá se nejskvostnejsi vodopád Krkonoš, vodopád, jemuž netřeba pomahati zadržováním vody, jako děje se na př. u vodopádu labského. Žulovým koryti m, plným prohlubní mušlovitě vyndetýeh, a středem skvostného, divokého údolí bujné žene se s hor říčka Mumlava, veselým hukotem naplňujíc velebův les. A pojednou koryto to, minouc menší stupeň, jakoby náhle do hloubky asi ') nutní v celé- své imposantní šíři obrovskou jakous silou sraženo bylo. A říčka s jásotem vrhá se do hloubky té, rozbíjejíc voilv své o spodní žulové balvany, a spěchá tím rychleji dále, netušíc, že za nedlouho spoutají její tok a přinutí k plodné práci. Jeden z nejkrásuějších bodu Krkonoš. Neradi jen opouštíme poetické zákoutí to, kdež, nejsme-li právě rušeni rozpustilými turisty, pfi tajemném hukotu vln a omamujícím šumění lesa zapomínáme tak rádi aspoň na chvilku celého ostatního světa. — Kul' j i i lil I.T V I'HA/K Dk. JoSXF Štolba. 40. SLAVKOVSKÝ ZÁMEK. — Slavkov náleží sice k menším městům moravským, ale znam je všeobecné jmenovitě z dějin jakožto místo husitství a reťormace, jakožto sídlo velikého státníka Václ. Kounice a místo tak zvané bitvy tři císařů (František I., Alexandr I., Napoleon [.), V níž Napoleon zvítť/al (2. prosince 1805.), Slavkov leží od Hrna lit) km na východ na jižním úpatí vrchu sv Urbana, jenž nad městem do výše 362 m st: pne a široký rozhled poskytuje. Slavkov je městem rolnickým a panskými pozemky tak obemknutým, ž. ■ se dá jen s ohlíženu rozšiřovati. Vznikl nejspíše sloiiée ním dvou obci Slavkova a Novosedlic, z nichž poslednější jakožto komnieiula řádu né meckých rytířů se r. 1243. a L285. připomíná. Slavkov byl sice městem poddanským, ale měl četná privilegia. Z budov' vyniká ve městě zámek, kostel a škola. Kostel dal zbudovali ve slohu románském kníže Václ. Konnic r. tvou. Panství Slavkovské je od r. 1516. majel kem rodiny Kounické. Zámek, jehož nádvoří obrázek nás předvádí, vyniká rozlohou, má značný park, rozkošné růžové: sady a byl zbudován známým státníkem Marie Terezie Václ Kounicem, jenž do stavu knížecího byl povýšen, Tato knížecí linie vymřela r. 1848. Nyněj íim majitelem je hrabě Albrecht z Koumě. Zámek má bohatou obrazárnu a chová postel, v níž spala Mane Teresie, Jose! II., František ll. a Napoleon 1 Tam byl vypracován plán k bitvě Slavkovské a odtud vydal Napoleon I. po bitvě list k armádě, jen/ takto se končil: »Vojáci, vrátím se s vinu do Francie, kde se o vás postarám. Národ můj UVÍtá vás s jááOtcm. Kdokoliv řekne: Já byl v bitvě u Slavkova, odpovi se mu Ejhle, rckovný vojíni* J. lil Al.íl. kut. m. auli.u v praxi, 4 i. ZŘÍDLO BlLÍNSKl . \i|mladší zajisté léčebné místo severozápadních Čech [e Bílina, aneb, jak úředně se nazývá, »£ilinská kyselka*, ač jinak věru nic k světu má, takže budoucnost jeho je zajištěna Vkusný lázeňský dům poblíž stanice dráhy, tam údolím nepříliš širokým sc vinoucí, knížetem z Lobkovic r. i st ■<. zcela nově zbudovaný, zařízen jest velice elegantně a obsahuje mimo vlastní lázně i hvtv pro hosty, velikou sin, hovorny, Čítárny a j. Poloha jeho je přepívabná, neboť z terasy před jižním průčelím vidím.- zrovna před sebou mocný, divoce rozeklaný Hořen, za nim pak velkou část Střcdo- hoří, Pěkné upravené cesty vedou ku vlastnímu prameni kyselkovému, v levo pak od tohoto vypínají se terasy restaurace, Vic to obklopeno jest půvabnými sady, poskytu- jícími pěkné rozhledv; v paviIlonu pak r. 1892. dokončeném, ze dřeva nad pramenem nesoucím jméno cis. Františka Josefa zbudovaném, lze dostati rozličná občerstvení. —■ Kyselka sama prýští se 5 prameny na jižním úpatí vrchu, které r. 1888. velkým nákladem znova b\lv obezděny. Již r. 173a. používali tepličtí hosté lázeňští vody zdejší ku pití, a r. 1741. byly některé prameny obezděny. Pramen Josefův a skalní jedině se roze-sýlají; nad oním upravil kníže Ferdinand •/, Lobkovic pavillon v podobě chrámce. R 1889. získány vrtáním do hloubky 132 in dva nové- prameny, nad nimiž vystavěna úhledná kolonáda. Voda pije se dílem na místě, dílem zasýlá se jako světoznámá Bdínská kyselka (r. 1892. 3", millionu lahví), Odpařováním cpravují se /. ní známé bilínské pokroutky. I Al Dl V llil.isft K BERNAU, 4-. Zvíkov. Krásné dosud rozvaliny Zvíkova, hradu kdysi královského, položeného nad míru malebně při vtoku Otavy do Vltavy, na skalnim výběžku hlubokou roklí docela osamotnělém, připomínají gotickými Bvými troskami spustlá opatství skotská nebo irská, a dějinami svými zas mnohé pohnuté a významné dohv naši vlasti. Uvité Zvíkov oblíbeným sídlem krále Václava I., za něhož byl vystavěn V nádherném slohu erotickém, tam také vězněn byl odbojný jeho syn • Hakar. a tam chována byla i koruna (eska, dokud Karel IV. nevystavěl pro ni hrad Karlův Týn. Jak nedobytný byl Zvíkov, o tom svědéí marné jeho dobývání od Táborů r, 1429. Z majetku pánů z Rožmberka přešel Zvíkov na různé pány, až posléze r. 1717. dostal se knížatům ze Svarcenberka. Ve století minulém začal pust nou ti a r. 17X0., kdy v hradní kapli byla sloužena poslední mši-, byl docela v lípadku. Teprve Karel kníže ze Svarcenberka ujal se roku L802 opuštěného toho skvostu a dosud jeho majiteli' Švarcenberšti o zachování hradu pe ují. Do hradu dostaneme se po úzkém skalnim hřbetu, jimž jest prokopán příkop a přes nějž vide vysoký most. Na straně k Otavě jest krásná gotická brána. V nádvoří stojí v rozvalina'h hlavni budova se stopami středověké rustiky. Ctyrhran obklopen gotickými arkádami se žulovými žebry, ve přízemi dosud neporušenými. Nejpamátnější je hradní kaple, r, 1812. poněkud opravená, pak mohutná věž. Hlízová*, a jejiž střehy je dálný pohled na obzor sic neveliký, ale dumné poutavý a romantický; na kolmé- skalní stěny, pod nimiž se snoubí Vltava s Otavou, a na temné- lesy, ve kterých před dávnými lety rád lovival český král . . . Ri o, I ■ "I J. liKI.il' V 1'HAZK. 43. Pohled Hybernskou ulicí k Prašné věži v Praze. Cizinci, vystupujícímu na státním nádraží a přicházejícímu do Prahy ulicí Hybernskou, podává ulice tato hned nej vhodnější obraz Prahy: překrásná brána Prašná, nejkrásnější věž svého druhu, upomina na starobylost města, kdežto zase nově moderní stavby jsou obrazem nového hnutí, jakož i paláce šlechtické dodávají jí charakteru vážného. Čilým ruchem tramwayovým, povozovým a obchodním, zejména pak státním nádražím v ní položeným a jakožto hlavní cesta ku městu Žižkovu patří ulice tato k nejživějším celé Prahy. Svým jménem upomina na bývalý klášter mnichu irských v Praze obecné Ilyberňáky nazývaných. Klášter ten založený roku 1355- Od Karla IV. na památku jeho korunovace železnou korunou v Mikině, stával mezi nynější ulicí Hybernskou, náměstím Josefským a třídou Poříčskou. Nejprve pobývali v klášteře mniši Benediktini z Milána, později mniši řádu Menších bratří Obser-vantů, jimž lid říkal Bosáci, až konečně r. 1631. usadili se tu mnichové irští, Františkáni, vypuzení ze své vlasti od královny Alžběty, a zůstali v Praze až do r. 1786. Mnichové tito zavedli do Prahy brambory, jež pěstovali ve své zahradě jakožto vzácnou novinku. Za císaře Františka I. budovy klášterní upraveny k potřebám státním a umístěno tam, jakož i v sousedním paláci hrabat Sweerts-Sporků (z konce minulého věku) c. k. vrchní finanční ředitelství a celna. — Prašná brána, dílo to pozdní gotiky, jest poslední z bývalých osmi věží staroměstských a byla vystavěna roku 14 75—1484. za krále Vladislava Jagellonce od stavitele Václava Matyáše, zvaného Rejsek. V minulém století bylo jí užito za skladiště prachu, odkudž její jméno. Roku 1883. byla nákladné obnovena. Red. FOT BTKNCTO A MARKERT. 44< MUSEUM v BRNĚ. — Mezi 'znamenitější historické památky brněnské náleži též budova Františkova musea, jejíž nádvofi na obraze spatřujeme. První rozhled nás poučí 0 nejednotném slohu budovy. Stará budova musejní, jak ji obraz znázorňuje, opatřena je vězí 2b m vysokou, má posud nezastřený ráz architektonický XVI. stol., a byla bisku pera Olomúckým Stanislavem Pavlovským z Pavlovic jakožto Muria cpiscopalis* (biskupský dvůr) r. postavena Novější přístavba, jež na obraze palma není, je dilo slohu staroněmeckého; r. 1888. byla dokončena a svému účelu odevzdána. Malebné nádvoří, okrášlené livou zelení, mile dojímá. Dvůr je zdoben alle^oi ick vin skupením limír -čtyř živlu., jel zhotovil mistr II. Bendi Z lasturového vápence mezi 1. 1693.-1699. Při zdech budovy a vysoké ohrady položeny jsou erbovní znaky a náhrobní památné- kameny. Pod věžní kaplí umístěna je válečná upomínka na hrdinného obhá|ce Urna proti švédům (r. 1645.) Lud. Kadvila de Souches a na levém křídle stavební erbovní dekorace s městskými žoldnéři v rebelu. Vchod ku vědeckým sbírkám musea napravo zdoben je kamen nvm portálem se znakem biskupa Stanislava Pavlovského, již připomenutého Museum chová četné starožitnosti, znamenité sbírky přírodní, umělecké, historické a knihovnu, jež má na 7.r>.00n svazku. Sbírky uloženy jsou ve místnostech, Františkovo museum založeno je r. 1818, Ačkoliv dle mibern. oznámeni z r. 1818. má titul » Moravskoslezské lemskd museum*, není přece ústavem zemským, nýbrž sbírkou všech pomůcek c. kr. mor. slez. společnosti ku zvelebeni orbv, přírodo a Elmizualstvi. j. Hladík, POT, m ADI RV v PHAZI 45- ZŘÍ* i msn KRÁLOVSKÉHO HRADU Bk/DK/J- l) li kli'; v lioLESLAVSKU. Jako posvátný Athos vypíná se na mohutném znělcovém vrchu Bezděz podle nižšího ►malého Bezdězi* nad lesnatou rovinou, malebně protkanou několika rybníky. Bezděz mimo nejvýraznéjél v krajino hrady Rálsko a Trosky jest typickým znamením celého kraje, jejž ipatřiti lze z dáli již od Prahy. Hrad připomíná se již v XIII. století za Přemysla Otakara II., a byl důležitou tvrzí, v níž, jak známo, Otta Braniborský držel v zajetí královice Václava II. s jeho mateři Kunhutou. Za Karla IV. čítán iest Bezděz mezi přední královské hrady, Z dob ' >takarOVých pochází krásná gotická hradní kaple, ku jejíž obsluze dosazoval král kněze AugUStiány z pražského Karlova. Zbytky stavitelských památek této svatyftky n krásně pracovaným sloupovím lodi a žebrovím oken svědčí, že byla to pravá Kul ,\. III RAN V Ml. II 'I I -I AVI. perla domácího stavitelství, jež vyjma kostel na Ojbívé byla jedinou toho druhu na severu Čech, Později vystřídali se různí majitelé- v držení hradu; po bitvě bělohorské přešel v majetek královské komory a od té- na pana Adama z Valdštejna. Po smrti Albrechta, vévody Fridlandského, připadl opět královské komoře. Ferdinand III. osadil zde Benediktiny, kteří r, 1666 zřídili tu klášter. Císař Josef II. zrušil klášter, a když zpustl, prodám byl za nepatrnou cenu jistému soukromníku, posléz připadl opět k panství Valdštýn-skému. Zříceniny hradu mimo kapli zajímají svou malebností, pozoruhodnými branami, tak zvanou »('ertovou věží a vysokou hlavní okrouhlou hláskou, s jejíhož cimbuří jest Úchvatný pohled do dalekého okolí. Podél cesty k hradu jsou kapličky s křížovou cestou, v podhradní vesnici nalézá se z části románský kostel starého původu. j. Prousiík. Ąb. FRANTIŠKOVY LÁZNĚ mají zcela jiný ráz krajinný nežli ostatni lázně České; ležíc uprostřed jednotvárné, pustí' roviny, a jen koruny stromu v sadech a alejích zakrývají je poněkud, chrániče je zároveň pře 1 žhavými paprsky letního slunce. Však nedostatek ladného okolí nahrazuje hojné půvab lázni samych, podobajících sc krásným těm paním, které- tak rády je vyhledávají. Vkusné a vybrané ve svém zevnějšku, ve svém ústroji, jev i ve všech částech elegantní onen přepych a příjemné pohodlí, jimž málokteré lázeňské místo s nimi měřiti se může. Nádhera domů, která nás jinde nevzruší, ba často i odráží, vábí nás zde, vyozdobena nesčetnými úhlednými maličkostmi, vybranou elegancí všude panující; jsouť Františkovy Lázně, mající ve svých too domech asi 2000 obyvatelů, město ryze lázeňské. Založen v jsou v pravidelném čtverci, jejž, tvoří patero pěkných od severu k jihu vedoucích ulic; dokola j .on sady, jež opět ulice protínají. Odr. iš,,.'., kdy teprve Františkovy Lázně prohlášeny za samostatnou obec, vždv krásněji se vyvíjely; nádherné stavby vyrostly ze země, velikolepé lázeňské- domy, nové- prostranné- kolonády, skvostné smě léčebné, vše to učinilo z Františkových Lázní, nyni as onou osobami ročně (před sto lety 'J44 stranami) navštěvovaných, malý ráj, který si zvolil zejména dámský svět za letni svůj pobyt nejen za Účely léčebnými ale hlavně k \ lili zábavě a zotaveni. li Buhau. KOT. s1km.II. a MARKKKI. .17- SVATOJANSKÉ PROUDY jsou nejdivočejSl a nej romantičtější partií na Vltavě, která přec honosí se zvláště v jižním svém běhu krásami nevšedními. Řeka je zde nad Štěchovicemi zúžena vysokými skalinami, obrostlými svozím mlázím, z něhož vynikají osušeni' Žulové útesy, dodávajíce celku věrnu obrazu divokého razu. Voda v náhleni spáidu letí šumné svým korytem a tříšti se a láme přes balvany v řečišti rozlili zené.....Svatojanské proudy maji své jméno od sochy sv. Jana Nepomuckého, která byla po .tavena při jejich počátku, pod ústím Sladovařského potoku roku Několik kloku od ní nalézá se na břehu přímo při vodě ohromný žulový balvan, na nmž vedle několika zakrsalých boroviček vypíná se na žulovém podstavci oblý štíhlý sloup se Železným rakouským orlem na vrchu. Na podstavci jeho čtenu: na straně k řece obrá- cené nápis latinský: > Památce nejmocnějšího císaře Ferdinanda Třetího, jehož dohledem a nákladem Vltava splavnou učiněna byla léta L643«. Na straně pak k palouku hledící je poznamenání, že sloup tento postaven byl péčí Kryspina z. Hradiště, opata Strahovského. Však místa tato jsou dosud majetkem praemonstrátského kláštera na Strahově v Praze. Proudy svatojanské bývaly až do času Ferdinanda III. plavcům velmi nebezpečny: celé vory sc zde rozbíjely, a na sta plťařů zde utonulo. 1 nyní při vysoké vodě, kdy balvany dosud v řečišti trčící jsou zakryty, je plavcům potřebí dokonalé znalosti všeho vodního okolí. Svatojanské proudy maji dva slapy: »hořejší« počíná u balvanu s pamětným sloupem, pak vine se voda spoustou kamenu, z nichž, dnes je l. zv. »Kubíček* nejznámějsí. Za balvany těmi počíná poměrně menší slap »dolejší«. Red. i ..i J. II kl-.KT V l-KA/K. jH. Si ki.kov. Právem vytýká sc našemu Polabí, že chybí mu půvab staveb monumentalnych, zvláště pak poutavých malebností svou hradů a zřícenin, jimi/, břehy Rýna, Dunaje a Váhu tak hojně se pyšni. Vsak aspoň naše partie Střckovska rovná sc nejpěk- u jším na březích těchto řek, a hrad sáni pro romantickou polohu svou na znělcové, so ni nad hladinu I.ahe strmé se pnoucí skále, smělým způsobeni své stavby a uspořádáním jednotlivých budov a oddílů náh /i mezi ncjzajíina vějši hradní ssutinv vůbec, Zbudován byl Střekov po r. 1310, a r, 1319. králem Janem rytíři Pesíkoví ze Střekova dán v manství, jenž však ihned postoupil jej mocnému rodu V»irtcmberků, vládnuváích zde potom do konc«- XIV. věku. K L400. postoupil jej J.m z Vartcmbei ka [eákovi /. Vchynic výměnou, což vedlo ke dlouholetým zápletkám. Markrabí Vilém Míšeňský ve válce s Václavem IV dobyl r. mo:i hradu střekuva na Dobeši a Otíkovi z Branné a když jim jej pod těžkými podmínkami vrátil, zmocnili se ho na jaí<- r, 1406 měšťané Drážďanští, ana prý posadka obchodu překážela. Václav IV., dostav konečné Střekov v moc svou, zapsal jej zástavou rytířům Z Kladna, již přCS husitské- honit- na hradě so udrželi a a/, do smrti krále Jiřího tam vidli, načež Vystřídala sc na Střekové Celá řada zástavních držitelů, až r. 1601. obdržel jej dědičné Adam Havel z Lobkovic, jehož rod, nyní knížecí linie Roudnická, podnes jun panuje. V 30teté, ano ještě v Tlete válce sloužil hrad za tvrz a byl častěji od válčících stran Osazen; v minulém Století však zpustl, a teprve od r íNio. zřízen zde hostinec, nvní hojné navštěvovaný, od kteréž doby i jednotliví' části hradu při d úplným sesutim jsou ochráněny. i; l'.i i .'au. kot. j. ■CKUIT v rtí\zu. .\t). SALA TERRINA VE VALDŠTÝNSKÉM PALÁCI V PRAZE. V Menším Mčstě Pražskem vypíná sc na námě3tí Valdštýnskéra nádherný palác, jenž vystavěn byv v třicátých letech XVII. století Albrechtem /. Valdštýna, co do vnitřní úpravy své vypadá /. valné Části podnes tak, jak k.í/.al jej vytvořili nádhcrymilovný vévoda. Veliký," bohaté upravený, dvěma poschodími jdoucí sál, S freskovou malbou na stropě, představující vévodu na ctyřspřežném, triumfálním voze s hvězdou života jeho, nad ním zářiči, v němž Vald-Štýn s královským přepychem přijímal vznešené přátele své, vysoká kaple, pěkně zdobená, řada jiných skvostných komnal s drahocennými obrazy a uměleckými pracemi, tak zvaný tajný kabinet, kdež. Valdštýn B horečným napjetim naslouchával proroctvím astro lo^a Seuiho, jež. tento ve hvězdách čítal, lázeň v podobě krápníkové- jeskyně, kdež. ne KUT. .1 IN. ,1.1. \ makki.H i'. SČetnými krápníky vonná stékala voda na koupajícího se vévodu, a zejména rozkošná, tak zvaná Sila ternna, vzdušná to a do veliké, nádherné- zahrady otevřená, renesanční loncie, vyšňořená starými freskami, výjevy z trojánské války, kdež rekové řečtí i trojánští válčí v brněních středověkých rytířů, zachovány jsou arci s různými změnami dosud, poskytujíce důkaz. Že Albrecht z Valdštýna. stejné šťastný v uzavírání sňatku svých jak opatrný u volbě těch, jichž službám břitký svůj meč zasvěcoval, dovedl nesmírného bohatství svého také- náležité využiti. Zvláštní vzduch ovívá nás v síních, plných památek na muže, jenž na osudy národa našeho mohl míti nevypočitait lný vliv, kdyby při mohutných duševních vlastnostech svých byl m,'l méně surového sobectví, méně sžírající Ctižádosti a méně nenasytné- hrabivosti, ale za to vice lásky k té krvi, z kteréž byl pešci. Du. Josef Štolba. 5o Zamek Sy< HROV. K nejnádhernějšíra moderním zámeckým budovám vlasti asii náleží Sychrov u Turnova, sídlo i nastaň' knížecí rodiny Rohanské, v jejíž držení dostal se r 1820. Koupí od hrabat Valdštýnů. Hned prvni majetník kníže Karel započal i novou stavbou toh 'o zámku, |if knize Kamil, roku ls1).; zemřelý, s velikým nákladem ukončil. Rozsálťv zámek zbudován jest v normansko-^otickém slohu a dvěma věžemi v průčelí ozdí ben. líe/.ěctné starožitnosti a předměty umělecké zdobí vnitřni místnosti zámku. Za podívanou stoji hned ony nádiv rné dvojité schody z leštěného českého mramoru, I tetě na východní straně zámku vedou do horního patra; schodiště ozdobeno je sochami předků rodových ml Maxa a líbhma pracovanými. V lovecké síni spatříš l sochy od Ed. Veselého, v přijímači síni maily a náolnrný nábytek; také jídelna a zámei ká kaple zasluhuji povšimnuti. Okna kaple zdobi skvostné- malby na skle od (Juasta dle návrhů EngertnOVých, Neméně zasluhuje pozoru i zahrada, zámek obklopující, jejíž sklennikv chován' množství orchidejí, palem a různých převzácných bylin tropických. Vzácnější jest thickém slohu tak zvaném Vladislavském znamenitý rodák krumlovský, mistr Staněk, pak kostel sv. Ducha, jenž druhdy s klášterem spojen byl, a chrám minoritský, V němž chován jest vzácný skvost malířského umění českého: Matka Boží s Ježíškem malována na zlaté půdě, týmž asi štětcem, jímž vykouzlen je stejný klenot kláštera Vyšebrodského. Rovněž památný jest pustý nyní kostelík sv. Jošta, jenž až do r. líéJl. byl v držení evangelíků. A jiných památností je po městě všude, od starožitné budějovické brány se zašlými Treskami a nápisem: »Český Krutu lov*, až k domu Pokákov-skému bohatě Treskami zdobenému naproti hradní bráně. — Krumlov, jenž byl až do r. 1513. pouze českým, má posud typický ráz staročeský, iehož setříti se posud nepodařilo a bohdá nepodaří. A Hkvduk. KOT. J. SIJIll I V KKUMLoVR. 52. Kamenný most a část Starého města v Praze. Jeden z nejzajímavějších pohledů pražských, protože obsahuje jednu z největších památek Starého města, Karlův most a staroměstskou mosteckou věž, pravé tu ěást, která je srostlá se vzpomínkami na zhoubnou vojnu tfieítiletuu, kdy r. 1648. véž byla přímým svědkem krutého boje studentu pražských se Švédy, kteří tehda zradou císařského' rytmistra Otovalského zmocnili se Malé Strany, přes most až k věži se dostali, a zde od studentu zase zahnáni byli. Celý ten výjev ve pěkném smalitu vyobrazen je na protější budově vodárny Mik. Alšem. Vél mostecká sama vážná a důstojná v gotickém svém slohu rozdělena je ve dvě poschodí, z nichž v každém nalézá se prostorná síň, které- dříve za žalář se užívalo, a z jejíchž oken otvírá se pohled na most Karlův a protější město. — Vedle mostu Karlova sotva je v Praze jalo- památky, k níž. by lid takovou úctu choval jako k neum Počal jej stavéti Karel IV. r. 1357., ale stavba jeho teprve 1507. dokončena. Na r; pilířích mostu stojí sochy svatých, ozdoba to z dob novějších. Jen kíiž. b Ukřižovaným na přední části, také- na obra/.- ziejmy, je ze starších dob; nepochybně již za Karla IV. stál tu kříž dřevený, který několikráte byl nahrazen. R. 1696. posmíval sc mimojdouci žid kříži tomu, načež, byl od královské- apelacc odsouzen, aby hebrejský nápis, znamenající: .Svatý Bože, svatý silný bože, svatý nesmrtelný bože , podnes zachovaný, v polokruhu nad křížem dal zhotOViti a silné pozlatití Velká pohroma stihla most při povodni 4. záři 1890., kdy most návalem vln uprostřed byl prorván a dva oblouky, šestý a sednu a tři pilíře sesuly sc do vysokých vod. Vpravo od věže mostecké- vuléti staroměstské mlýny s věži vodárenskou a vodárnou. Vlevo od věže jest klášter křížovnický, a za ním mohutná a smělá kopule křížovnického kostela sv. Krantiška. rud. FOT STKNC.KI. A V M.kl '; 1 53« VELKÁ [EDLE NA SlMAVi:. Starý strom, pamětník dávné lesní slávy, stoji za- runy, z nichž čisti umí, kdo srdce je vnímavého. Je to tragedie, jejíž dějství i výjevy chráněn před zkázou vůlí šlechetných lidí, jimž příroda jej odevzdala Vypíná se do svírají srdce, rozlívají po útrobách nevýslovnou melancholii.'Vše ustoupilo, podlehlo lid- nebetyčné výše na břehu Černých vod dosti mocného potoka Debrnického, nedaleko ské lakotě, jež nemá konců, u přirovnání k niž všecky tyto široširé hvozdy, se vším, co zámiku téhož'jména, /.byl jediný z myriád svých sourozenců, kteří podlehli v boji s di- v nich roste a žije, nemá ani rozlohy jediného políčka na šachovnici. Bujné mlází všude, výun maminy a s divější, nemilosrdnější ještě lakotou lidskou. Znal jsem sám ještě tisíce zelená se, žene do výše, ale krátká, velice krátká doba života je mu souzena. Chceš-li jeho bratrů není fich více! A pořád si myslím, že duše jejich zůstaly v lese, že mi šepcí spatřit hvozd, jaký tu býval, pusť se na Boubín, milý čtenáři. Tam stojí ještě v celé v ucho Staré, dávnověké báje 0 propadlé slívě, O vlastních mých předcích, kteři se zrodili, slávě dávný prales. Chrání jej mocná vůle velmože. Ni vsi i si, co chceš, ale já jsem mu požili a zemřeli ve skrytých dědinách těchtí) hviizdú, kch^ velel jim žiti osud jejich. Do drsné v.léčen, z té duši; vděčen, do své smrti vděčen; vždyť mi zachránil kus toho, co In: tohoto obra svědka m divné minulosti, vryla neznámá, všemohoucí ruka tajemné srostlo s mým životem, kus toho, co dodává rázu naší vlasti. K. Kl.OSTKRMAXN. Ku i i tu Man v o's/1-. 54- I UOSKY. Asi uprostřed mezi Turnovem a [ičínftm zdvihají se malebnosti svou a neobyčejnou polohou vynikající zříceniny hradu Trosek, jimi se snad na celém Sirém svété málokterá a v sousedských zemích ladná* památka nevyrovná. Vrch, na němž starý ten hrad stával, na temeně svém zužuji- se ve skalisko, z. něhož dva obrovští sloupové z čedičového kamene vynikají, na těch pak trčí rozvaliny věži, ktert' chráníce hrad mezi nimi položený i za poslední sloužily útočiště. Zapadni skála jmenuje se »l>ába«, I' st asi 47 m zvýši a dá se. ač ■ nel ezpečim, přece snadněji dostoupili nežli výi hodni »l'anna«, as o 10 m vyšší a na všecky strany srázně spadající. Z vlastního hradu zbývají pusté a pobořené zdi a zasutá chodba. — Trosky náleží ku mladším hradům, byvše leprvé v druhé- polovicí XIV. věku ( eukcni z Vartembcrka vystavěny. l'o jeho smrti připadly králi Václavu IV. a od toho doslaly se Otovi z Hermova, později jednomu z nej Zuřivějších protivníků kalicha. K. 1 139. dosáhli loupežní rytíři Sol a švejkar zradou hradu Trosek a Hermova jali. l'o smrti Otové prodal syn jeho Jan Trosky Janu Zajíci z Hazmburka, za něhož, hrad vojskem krále fiřího dobyt r. 1469., ale potom Zajíci /. milosti vrácen. Za Jindřicha ze Smiřic připojeno zboží Trosccké r. inri*). k pamtvi Skal -skému; hrad sám podlehl bouřím války třicetileté. li Bnuuu. FOT. F KRÁTKÝ V KOI.NÍ. 55- ZÁMEK V LITOMYŠLI. Málo jest mezi šlechtickými sídly v zemích českých budov z nádherymilovného XVI, veku nám dochovaných, které hy c<> do stavební úpravy zá-voditi mohly b Pernšteinským někdy, nyni pak knížecím Thurn-Taxisským zámkem nad místem Litomyšli, jení zachoval se téměř beze změny z doby svého zbudování (dostavěn r l."i7:?) a právem nazývá se perlou mnění renaissančního. Tvoříť mohutný čtverec rovněž s ctverstranným dvorem, obklopeným až na síranu západní vkusnými arkádami; tato strana pak veskrze ozdobena jest vzácnými obrazy díla škrábaného, k nimž vápno vlašskými mistry až od jaderského moře bylo přivezeno. Představují pak obrazy ty krajinky, zvířata, výjevy z domácího života, vyobrazeni nižných příběhu, scén bájeslovných, bitevních a biblických a i jednotlivé- postavy, vše to v takové- rozmanitosti a lak podivuhodně provedeno, že musíme slušné obdivovali se jak trpělivosti a dovednosti umělce. tak i štědrosti Vratislava z Pernštejna, uměnímilovného původce vší této nádhery. Sotva bvl r. ir,(w. zboží Litomvšlské, původně duchovní, potom pak zápisné, ujal, ihned roku příštího položil základní'kámen ku stavbě tohoto krásného zámku, již. prováděl Vlach fan baptista. Také- vnitřek komnat panských byl ozdoben díly uměleckými, tak že roku 1612, mohlo býti odtud vzato a odvezeno 2o"n obrazů. Nyní jest zámek dosti sešiv a po vnitřní nádherné úpravě není památky; 0 duchu pak, jenž vládne nyní v sídle slavných Pernštejnů, svědčí dostatečně ta okolnost, že archiv zámecký r. L895. co nepotřebné prý haraburdí do papírny byl prodán, odkud jen šťastná náhoda pro museum české jej zachránila. Město Litomyšl samo jest velmi přívětivé a živé a zvláště honosí se slavným gymnasiem, na němž studovala i působila celá řada mužů v literatuře domácí i védách v vnikajících a proslulých. J J B. Hkrxau. lni. rnl.Mi l;v v l.irovvšil 56. Okki Dii. v Krkonoších. Nejvelikolepější, nejskvostnéjší a spolu nejpocti- čtějši obra/. z. Krkonoš: Ohři důl, přicházínie-li k němu od Petzrovy krčmy. U nohou našich úchvatná, jarou l'pou probíhaná, klikatá úžlabina, sevřená s'obou .stran obrovskými, lesem krytými a Střídavé se sbíhajícími Stráněmi a svěže zeleným pažitem na dně, jímž vine se okolo několika osamělých, stíccliatých budov bělavá cesta v nekonečnu se ztrácející. Na všedi stranách šťavnatá zeleň všech odstínu, od ncjtcnméjšího do nejsvé-tlejšiho, všude velebné ticho a netušený klid a v pozadí modravá královna výšin Krkonošských, majestátní SnUia, ukončující Dul způsobeni v pravdě imposantním. Věru jest to přímo s podivem, jak nekonečných krás nejrůznějšiho druhu poskytují naše Krkonoše, od zákoutí, co nejdivočeji rozrytých a jako stvořených pro romantické zjevy pohádkových loupežníku, až po nejněžnější, nejpoetičtéjáí údolíčka, jež k milostným idylám přímo vy- zývají, od nejpitoresknčjších, hrůzně rozeklaných, skalnatých strání, až. po nejlahodnějši travnaté, vonné svaliv horských, výběžku nalezli lze vše. co srdce lidské od pohorské krajiny žádati muže. fen temena, věčným sněhem krytá in scházejí. Avšak nepostrádáme jich'. Uneseni veškerou krásou tou, kráčime hlubokým údolím Obřího dolu proti proudu skvostné jeho říčky, okolo pustých horských .hal,'jak opojeni noříce zraky své v údolíčka, jež při každém záhybu se otvírají brzy na té, brzy na oné straně, a s rozkoší hledíce vpřed i za sebe Znenáhla počínáme stoupali. Výšiny za námi a kolem nás níží se víc a více, údolí, jímž. byli jsme kráčeli, sráží se v obraz stále užší a neurčitější, až konečné po namáhavém putování ocitneme se na vrcholu, s něhož nekonečný rozhled na všechny strany, daleko v náš i v cizí požehnaný kraj, jenž. býval kdysi také náš, a který leží tu před námi v kráse úchvatné jaivo reliéfová mapa. Dr, ios. Štolba. FOT. A. LEHMANN V TRUTNOVĚ. 5 7- budějovice ( IeskÉ, největši město jihočeské, leží v rozsáhlé rovině při ústi Mal.sc do Vltavy. Hlavní náměstí budějovické v podobě čtverce, kol kolem obklopené loubím, sc starou radnicí o třech věžích, náleží bez odporu k nej krásnějším v ('echách. V domě vedle radnice jest nedávno založené- městské mus< um archaeologické, národopisné, umělecké a j. /. památností městských sluší pak vytknouti především kostel Panny Marie při bývalém klášteře dominikánském, od roku 1785. pak piaristském, Vchod ke kostelu tvoří tu krásná křížová chodba, jejíž ozdobné sloupení a klenuti zachovalo se téměř neporušeni'. Děkanský kostel sv. Mikuláše po vyhořeni v XVI. slok nevkusní' přestavěny má vysokou věž, si-které je rozkošný rozhled po okolním kraji. Vnitřní město je obklopeno se tří stran pěkným parkem, zřízeným na místě bývalých městských hradeb; v sadě tom na východní kot. J. 1'kíiinamský V č. uudějovil ícii. straně města stojí velmi vkusný pomník průmyslníka V. Lanny. Stromořadí krumlovské Stoletých li)*, které počínajíc na levém břehu Malše u Divadelní ulice táhne se polokruhem ku spojení Malše s Vltavou a dále po pravém břehu Vltavy až k Hardtmuthové továrně, jest nejoblíbenéjší procházkou líudéjovíčanů. Ve městě je stejné mnoho vynikajících ústavů jako továren, a průmysl budějovický roste tím více, ano město je střediskem důležitých jihočeských drah. Vedle úřadů krajských, biskupství, obchodní komory je zde theologický seminář, dvě gymnasia, dvě realky (česká Matiční), něm. ústav učitelský, chlapecký seminář; /. přečetných továren uvádíme továrnu národního podniku průmyslového a český ake. pivovar. Živel ěeskv stále je v Budějovicích v boji se silným Henu ekvin, ale doba asi ni ní daleka, kdy nabude živel český rozhodné- převahy. Rl D. 5^. LoKKT. Mezi nejzajímavější města celých západních (ech právem [ločítá se Loket, jak vzhledem ke své polo/e tak i k dějinám odvěkým. Jest totiž založen na ostrohu, jenž pouze k severu s protilehlými výšinami souvise, na ostatních stranách Oharkou jest obtékám. Na severozápadě zdvihají se skály na 70 m strmé z řeky. a na této straně shlíží so V tichém proudu Ohře také- někdejší královský hrad, jehož kulaté bašty pronikají z hustého křoví Zbudován byl ještě snad za panovánu' Přemysla I. a r. 1234. poprvé se připomíná. Koku L319. věznil zde nedůvěřivý král Jan po dva měsíce nejstaršího syna Vácslava (Karla), následníka trůnu. Císař Zikmund zastavil r. 1434. hrad, město a celý kraj Loketský svému kancléři a oblíbenci Kašparu šhkovi, jehož rod potom do r. 1 r»47. zde vládl; doba ta vyplněna jest krutými spory zástavních pánu s měšťany, od nichž hrad r, 1504. marné dobývám. Odpor proti 1'erdmandovi I. připravil Śliky o Loket, a měšťané koupili konečné r. I ..os. bývalé purkrabství sami, byvše současné přijali do slávu měst královských. V žaláři na hradě l oketském zemřel v tu dobu (r. L607.) známý Jiři Popel Z Lobkovic, oběť kabinet ní justice Kudolla li. Koku 1621. bránili se na Lokti statně MansfeldŠtí, r. li>;:'_'. Sašové- proti císařským. Město, do r. 1850. krajské-, jest nyní městem okresním asi s ,;7oO obyvateli. Hrad, slouživší do r. ISS'i. za Iresluici, byl tehdy pro chatrň os t opuštěn a ponechám osudu nejistému. n. Bm • m kut. itegkl a ipol, 59. Cukám sv. Jikí v Oiwvk. Opava, hlavní město dnešního rakouského Slezska, leží v úrodné dolině při řece stejného jména. Poněvadž mnohými a častými požáry za různých válek byla pustošena, nemá pamětihodných stavěli starých, a vlastní její rozkvět počíná teprve od ukončení válek sle/.skýeli. Z Opavy pošel spisovatel český, fan Z Opavy, někdy farář Lanškrounský a kanovník brněnský, jenž r. L368, na rozkaz Rakouského Albrechta lil. si psal nádherné evangelium české v zlatě s miniaturami, svědčící o vysoké dokonalosti tehdejší malířské školy české. Na dolním náměstí vyniká přede vším chrám sv. Jiří, jenž náležel prvotně řádu německému, v dobr reformační odevzdala jej FOT. J. VILÍM v PXAZ8. však evangelická městská rada kazatelům protestantským. Knize Karel Lichtenštejn, vypudiv protestantské kazatele, odevzdal chrám i s klášterem jezovitům. Roku 1676. byl chrám rozšířen. Nyní náleží ku faře minoritské, a odbývají se v něm v neděli české služby Boží. (hrám jest 63 kroky dlouhv, 30 kroků široký. Klenutí chrámové zdobí podařené tresky, zdi obrazy ze života sv. Jiří, jehož velký obraz visí na stěně oltářní. V sousedním i nalevo; domě, bývalé to koleji jezovitské, umístněn jest ústav učitelský. Přistavěná ku chrámu napravo budova jest zemský dum, v němž nalézají se úřadovny výboru zemského, byt zemského hejtmana a slezská sněmovna, v níž zasedá 31 poslanců. Dk. F. Sláma. óo. Partie /. Divoké Okuci:. Půvabný kout, kraj orliěný. Pilvabný a líbezný zároveň, hc bez nádherných krás a tísnivých velikolcpostf, ale z českého východu přec jeden z nejkrásnčjších. Od Kostelce Orličného počíná pěkné údolí, milé, s lány luk, nu zi nimiž Orlice se krm.ti prudkými spády, s dlouhou Lípovou stráni a s tím městem starobylým, ale čistým a úpravným vlevo na kopičku. Na východ hrad 1'otštýn zavírá ten údol svou tmavomodrou, olesněnou homolí, z níž při slunce západu, kdy paprsky kolmo svití na celé údolíčko, červenají se ještě staré-pobořeni- zdi. Pak u Potštýna nahoru vrchy po březích Divoké Orlice už zužují se valně a zvyšují, a nastává nejkrásnějáí část jejího toku, tady opravdu divokého. Pii břehu sotva že zbývá místa na neširokou stezku, po které-v parném létě chodívají nejraději cizí výletnici a návštěvníci Potštýna. V hlubokém tom ÚVOZU je chladno a příjemně, a tkví na celé- té- partii Orlice cosi jako závoj, jako mlžná pára slabě modré barvy, která dodává těm okolním lesům nesmilného tajemného půvabu tiché melancholie. lim spíš, protože jasné- vody orličné, plné ryb, převaluji se přes kameny tmavé-, oiušeiié a řeka sama pak vypadal jako bv byla temnou. Romantika tohoto zákoutí zvyšuje se neklidem řeky, na níž mní místečka tichého, aby v něm mohly obiá žeti se příkré lesnaté stráně. Na našem obraze je kus divokého údolu orličné-ho cestou z Potštýna k latu um. druhému starému hradu, který také- svým dílem přispívá k pohád káni tohoto kraje. A z vi\ holú té h lesnatých, které táhnou se podél Orlice, JSOU pak odkudkoli dálné výhledy až k Labským úžinám, výhledy plné touhy po srdci Cech, km muž orhčný kraj, veskrze český, ode dávna tíhne. I lit. Jiíií l rUTM. FOT. A. NOVÁK VE V AMBER Cl ói. Pomník císaře Josefa II. u Slavíkovic. pí-í císař, silnící Brněnsko-Olomucké zvedá se u samého nádraží Rousinovského mohutný pomník na místě, kde císař Josef II,, jeda r. 1769. z Brna do Olomouce, pluhu rolníka Trnky ze Slavíkovic se chopil a několik brázd vyoral. K pomníku vystoupiti lze od silnice po pěti stupních. Stojíš před železným sloupem o čtyřech bocích na čtyři pole rozdělených, jež ku čtyřem stranám světovým hledí. Bok severní před tebou je opatřen reliefy. V poli spodním uvidíš dubový věnec, ovinutý stuhou s letopočtem 1790. 20.\2. 1890. a nápisem »Der deutsche Verein in Brúnn« (Německý spolek v Brně). Pole druhé krášlí zemský znak. Na poli třetím spatříš orajícího císaře. V poli čtvrtém stkví se zlatý věnec s nápisem »J. II.« Bok západní, jižní a východní má v poli druhém a třetím po nápisu německém, latinském a českém. Nápis český, malou pietu k jazyku prozrazující, zní doslovně: Josef císař worbu, žiwitelku lidského pokolení w neywyšši wážnosti máge na této roli rozwor dělal. Dne XIX. srpna MDCCLXIX. (19. srp. 1769). — Stawowé morawšti newyrownanému císaři nowý tento památník postawiwše potomkům to místo zaswčtili. MDCCCXXXV. (1835). — Pluh, jímž císař oral, byl do r. 1861. uložen v zemské sněmovně. Od uvedeného roku chová jej Brněnské Františkovo museum. V blízkém městečku Rousinově narodil se r. 1804. pěvec Sušil, jenž svou sbírkou národních písní moravských díky potomstva navždy si pojistil. Jos. Hladík. FOT m adler v praze. 6 2. Klementinum v Praze jest bývalá kolej jesuitská, jíž nyní užívá se z části jako semináře, z části ku přednáškám filosofické fakulty pražské university české i německé. Budova sama zaujímá veliký komplex mezi ulicí Křížovnickou, Platnéřskou, Mariánským náměstím, uličkou Seminářskou a Velkou Karlovou, majíc uvnitř neméné než šest dvorů, dva kostely a dvě kaple. Na našem obraze jest průčelí kostela sv. Salvátora s dlouhou facadou Klementina do ulice Křížovnické. Seminářský kostel sv. Salvátora jest první větší stavba řádu jezovitského v Praze, jenž jej dal zbudovati ku konci XVI. století a bohatě okrášleným balkonem ozdobil. Z náměstí Křížovnického působí mohutná budova dojmem nejpčknějším, který jen je zvýšen protějším kostelem Křížovnickým, po levé ruce obrazu, slavným to pomníkem pozdní renais- sance. V Klementinu vedle arcibiskupského semináře a arcibiskupské knihtiskárny je také universitní knihovna s 200.000 svazkv. založená roku 1560. od jezovity Hurtada Pereza a pozde-ji značnými dary valně rozhojněná, zejména Ferdinandem II., který r. 1622. odevzdal jezovitům vzácnou knihovnu universitní, založenou Karlem IV. Zajímavá jest síň knihovní, vystavěná jezovity a ozdobená zlatem, mramorem a nádhernými malbami od Jana Hiebela. Zde nalézá se také stará zeměkoule, na níž saharská poušť označena množstvím mést. Před zrušením řádu jezovitského r. 1773. jezovité sami knihovnu roznesli, nicméně dosud zachovalo se tam mnoho vzácných dél, listin a rukopisů, diky přivtělení knihoven zrušených klášterů zemských. Red. FOT. ]. VILÍM V PRAZE. 63. Laxmštkjn. Rozsáhlostí a volikolopostí zbytků svých nad všecky téměř v rumech ležící hrady České vyniká malebný Landštejn, zdvihající se právě tam, kdo hranice Čech, Moravy a Dolních Rakous v hornaté, pro odlchlost svou však málo navštěvované krajině se stýkají. I'ohled na zříceniny jeho se všech stran je velice pěkný, od strany severní jeví se býtí velice úchvatným a zajímá umělce i turistu měrou právě takovou, jako vábí starožitnika a architekta zachovaná posud a téměř neporušená opevnění, která na jižní straně terasovitě trojnásob nad sebou čnějí. Nadi- všecko však vyniká týn hradu, nej-starší to a nejmocnější jeho část skládající se ze dvou obrovitých věží, spojených příčným stavením. Pocházi založením ještě ze XIII. století, kdy Landštejn jakožto sídlo zvláštní, po něm se zovoueí větve Vítkovičtí byl zbudován. Páni /. Landštejna drželi hrad ten do r, 1370., ač teprve na počátku XVII. stol. vymřeli; po meh pak vládli na I .andštejné po lul' II. V. LtfjCA V JISDK. HLADCÍ. celá dvě století Krajířové z Krajku, rod štýrský, avšak záhy na Moravě i v (echách zdomácnělý. Lipolt Krajíř na Landštcjně, zemský hejtman moravský, vynikl v husitských válkách jako statečný válečník strany královské. Potomci jeho, získavše od počátku XVI. věku i Brandýs n. Labem a Boleslav Ml., přidržovali se však strany pod obojí a vynikli i jako ochráncové bratří českých. Držitelé Landštejna po nich rychle se střídali, až roku 1685 koupili jej hrabata z I ferberštejna. Za jich vlády stal se nádherný tento, staroslavný hrad, jehož r. 1618 Dampierre s cis. lidem marně byl dobýval, r. 1771. zříceninou; vy-hořelť zapálen bleskem a neopraven více. Okolnost, že v době třicetileté války náležel Landštejn svob. p. Maxmiliánovi Mohrovi z Lichteneggu, zavdala příčinu, že sem, ač ovšem zcela bezdůvodně, od nesoudných romantiků umísťováno dějiště Schillerových »Loupcžníku«, z čehož se potom lichá pověst vytvořila, které dnes okolní lid pevně věří. B. Bernau. 64. MĚSTSKÝ Dům v CHEBU. V nejbližšíra sousedství znamenitého děkanského chrámu sv. Mikuláši; v Chebu stojí na nároží uliee a náměstí veliký modernisovaný dům, vedle něho pak (vlevo) tak zvaný > městský dům neboli nynější radnice, zbudovaný v re-naissanéním slohu z počátku XVII. století. Původcem jeho byl bohatý chebský patricij Reinhold Holdorf, od něhož koupí přešel v majetek rodiny 1'achhelblovské. Dům tento nabyl za majitelství vdovy Magdaleny 1'achhelblovy roku L634. pověsti světově, ježto v něm v noci ze dne 'j-t. na Sk únor zavražděn důstojníky chebské císařské po- sádky Albrecht z Valdštejna, zradou obviňovaný. Vévoda spal právě v komnatě prvého patra, nejdále vpravo položené, z níž okno na náměstí jest otevřeno. Roku l(>,'t">. koupili dum Jesuité-, jichž rektor v komnatě bydlil, kde Valdštejn byl usmrcen; roku I7:i."». nabyla ho koupí městská obec, která místnosti světodějné paměti uměle vykládaným nábytkem a některými starožitnostmi naplnila Nyní umístěny jsou v domě tomto městské úřady, museum, zvláště pro poznání národopisných zvláštností někdejšího Chebska důležité, a archiv vzácné ceny. Dr. j. v. I'i a'.i i. ■pot. ruuił a mark brt, 65. Kami-nická Lípa. Lípa v /.ahradr zámku Kamenického, jež dala městu příjmí Kamenicr nad Lipou, patří bez odporu k nejpamátnějším stromům po veškero vlasti. Je to prababička přes 600 let stará a pamatuje až zakládání spustlého ondy, ale na začátku našeho století po šviháeku v zámek přetvořeného hradu. Kamenická lípa byla zajisté drahná léta zjevem vznešeným a hrdým, ale že do takových závistiví! mračna nejraději své blesky metají, neušetřil hrom ani této, jindy přes 8() stop vysoké- bohatýrky, sraziv korunu její tak, že jen 7 metrů kmenem nad zemí se výší, za to však několika statnými, mohutným stromům se podobajícími a téměř k zemi svislými rameny do všech stran okázali: se šíří. Na rozlehlých větvích těch upravena jest pro dosti častou společnost prostorná tančírna i s vedlejšími odpočívadly, k nimž z duli vedou ozdobné: schody. Při jarním veselí mladých srdcí mládne i věčitá lípa kamenická, slunnými polibky zpívajícího jara probuzena, svých květů vůní vypravuje mladým družkám sadu, jak ctěna druhdy bývala od nádhery milovných Švambcrků, již v koruně její za dnů letních i za měsíčních nocí májových rodinnému oddávali se veselí, jak tomu list Bohuslava, junáckého vůdce Táboritúv, slavné paměti, z Orlíka na Zvikov bratru Hcnrykovi psaný, zřejmě svědčí. K objetí kmene lípy kamenické potřebí je čtvera lidských paží, a obvod její včtevný má přes L20 kroků. Jen zapomenutá lípa Cudslavická u Vimperku předstihuje lípu Kamenickou obvodem kmene, jejž jsem na 12 metrů zjistil, jest však nitrem svým už dávno vydoup-nalá a děkuje žití své pouze vděčnému odnoži, který druhdy ve vyhnilém nitru k lýku přirostl a nyní mohutnými těly s povrchem pramateře své jedno jest. A. Heyduk. Kul'. D. 1 išk\\ v JINDE, HH UJCI. 66. PŘEDKLÁŠTEŘÍ U TlŠNOVA. V tiché, od ruchu světského odlehlé a lesními stráněmi veličené- dolince stojí památný klášter (Porta eoeli lhána nebes), založený zbožnou Konstancií, vdovou po králi Přemyslu Otakaru I., r 1233. s nádherným chrámem. Roku 1861. dostal se v majetek kláštera Mařidolského v Saské Lužici koupí za 4N0.0OO zl. (hrám klášterní (nyní larni) je pilířová, v podobě kříže zbudován;! basilika o třech lodích. Původní stavba, jež ve slohu románském byla provedena, velicí- se pozměnila pozdějšími stavbami. Dosti zachovalým je >fortdl*, jejž předvádí náš obraz, a jemuž na Moravě roven nenalezneš. Jeho postranní stěny záležejí v řadě pěti sloupů v polovici rozdělených, Dolejší pole mezi sloupy vynikají ozdobou v kameně tesanou, pole horní, po každé straně počtem pět, vyp)*tují sochy sv. apoštolů /. kamene, a po jedné soše mají hladké stěny. Nad sloupovím pne se gotická klenba o pěti žebrech, velkolepě vyzdobených. Celní pole nade dveřmi opatřeno je kamenným rebelem. Z reliefu lze vyčisti zakladatelku Konstancii a Václava I , již klečíce a hluboko se sklánějíce obětují Spasiteli chram. Pii okraji reliefu Stojí za královnou markrabí Přemysl, za králem sv. Anežka Přemyslovna. Uprostřed nad klečícími vznáši se Spasitel, jehož hlavu objímal nebeská Zář; pravou rukou žehnái a levou drží evangelium. Dvéře opatřenyjsou umělým Železným mřížovím. Vstup do brány střehou dva Ki, z nichž levý náleží době nové. — Gotický strop chrámu a presbyterium náležejí XV. stol. K severní podélné straně- chrámové přiléhající čtvercová chodba křížová, která je mimo chodbu klášteraSvatokříŽskéhonejznamenitějši stavbou slohu románsko-pře-chodního v říši. Vzácné památky' /VI. /<■ se |im dosud nedoslalo štědřejšího ochránce! TO . Hl \OÍK. FOT. \1. aih.k1í v cka/.k. í>7- KARLOVO NÁMĚSTÍ jesl největším prostranstvím Nového Města Pražského a Prahy vůbec, patříc svými sačeské chalupy* při výstavě zemské r. 1891. v Praze, kdež kopie těšila sc všeobecné pozornosti domácích i uzích navštěvovatelú a dočkala se slávy vítězství kulturní práce, naší Národopisné výstavy českoslovanské. Básníci opěvuji proto právem obydlí selského lidu: »Chaloupky naše. buďte požehnányí« — Když nad vlastí se černá bouře vzpjala, kdy ona řeč, jež druhdy svétem hřměla, a zhoubně řádil hrozný její dech, ve sídlech panských, městech oněměla, až bolem krutým srdce usedaja tu spauiý naila práh — nad zhoubou vlasti věrných Cechu všech, v českých chaloupkách I J. Prouskk. 77- POHLED na Sn k/ku si-; svaiii- iioky Sti-dničné. — Před námi volné vyklenuté témě Sněžky s dolin- znatelnými budovami, přecházející na východ v táhlý Kozi hřbet,\\\wi\ námi hluboká, srázná úžlabina. Snadným zdá se odtud vzestup na nej vyšší vrchol Krkonoš. 1'řecc však dvě hodiny ještě to trvá, nežli dostoupíme holého téměř temene Sněžky. Na nevelkém prostoru vypíná se stará, kulatá, kamenná kaple sv. Vavřince, a nedaleko ní dva veliké hostince, jeden na pruské, druhý na České straně. V hostincích místa dost a hostí v létě Stále plno. Avšak zemdlení poutníci záhy odebírají se na lože, aby, přeje li jim osmi, časné zrána vítali mohli slunce, jež VŠi té kráse kolkolem dodává bprv pravého posvěcení. 1'plné šero ještě, když již hýbe seto na všech Stranách. Ledový vítr vítá nás, když vystupujeme z. hostince, a vše pod námi zahaleno POT. J- 1 ckkkt V l'kazk. v neprostupnou mhu, — učiněné- to moře kolkolem, avšak moře mrtvé, tiché, nad nímž jen vítr hučí smutnou píseň svou. Na východě svítá víc a více, obzor jasní se, šedé moře nabývá barvy stále světlejší, až konečné vynoří se slunce na obzoru, a moře to rázem takořka zastkvi se v barvitosti přímo magické, úchvatný pohled. Tčsné pod námi sametové zelenavé svahy, a opodál skvostně růžové vlny moři- toho, z něhož již sem tam vyhledají různé- vrchole. Čím výše vystupuje slunce, tím více ustupuje moře to. ztrácejíc znenáhla krásnou růžovou barvu svou. Vrcholy se množí — a ponenáhlu jen ještě údolí a zářezy jsou plny bolavé zase mhy, z níž tu i tam vyskakují vysoké věže, za nimiž jasnější skvrnv: okolní města, až pojednou jako mocí čarovnou zmizí závoj, jenž zakrýval kraj daleko široko, a před námi požehnané nivy v plné, zářivé kráse své. Dh. Jo=ef Ítolba. 78. ZÍMEK V I KICBÍČl. Nejvétsí památností moravského města Třchíěc jest zámecký kostel sv. Prokopu zasvěcený, někdejší to klášterní chrám slavného opatství Benediktinského, asi na počátku XII. století knížaty Oldřichem a Lipoltcm, syny Konrada [., založeného, na jehož místě právě nynější zámek na temeni dosti příkrého pahrbku na západní straně mésta se vypíná. Jest to basilika o třech lodích, jejíž původní románský sloh poměrné nemnoho byl pozměněn; jen obě věže, pokryté' všedními plechovými báněnu, pocházejí z doby novější. Na severní straně chrámu nalézá se nádherný portál románský, v podzemí pak velkolepá krypta; budova sama poskytuje, zvláště od východu a severu, pohled velmi imposantní. Zámecké Staveni z dob rozličných pochází; z oken jeho otvírá se pěkný rozhled jak na město, tak na údol Jihlavky mimo tekoucí. O dě- jinách kláštera mnoho sc mvi, au bývalý archiv přišel na zmar; první, l listin známý Opat Kuno zemřel r. L138. Klášter dobře zpevněný a opatem Benešem z Lomnice statné hájený, zůstal ušetřen spuštění husitského; hůře však zvedlo se mu r. 14oS., když ve válce krále Jiřího s uherským Matyášem králevic Viktorin na Třebíči od tohoto byl oblezen a města uhájiti nemoha, s vojskem a mnoha uprchlíky na klášteře se zavřel a tam všecky éitokv Linu odrážel. Když zásoby docház.elv, probil se Viktorin s částí svých lidí nepřítelem, načež zbytek posádky Matyáši se vzdal. R. 1490, zastavil král Vladislav celé klá-šteistvi Vilémovi z Pernštejna, čímž konvent zanikl. Chrám klášterní, skvostná to památka umění domácího, byl v XVII. věku již pustý a sloužil i za špýchar, až r, I7:tn. opia,en a v uvnější svou podobu byl uveden ii bxkkau, fot, j. mirlicii ? thkbíči. 79- Hrad Velhartice. Mezi tvrzemi českými co do původnosti stavby zvláště vyniká hrad Velhartieký v okresu Sušickém, který vůbec každého znalce středověkého opevňováni velmi zajímá. Stavitel hradu zbudoval totiž mezi vlastním hradem a velikou věží, jež jako poslední útočiště obyčejně docela vzadu stávala, zde ale nad branou se nachází, velmi pamětihodný kamenný most, jemuž rovného v Cechách není, tak že se jako zvláštnost i v erbu městečka Velhartic pyšní. Po tomto as 10 m. vysokém mostě ustupovali obležení, kdykoliv již celý hrad ztracen byl, do oné věže, z které: vedl nań zdvihací můstek. Věži té, na severozápadní straně bohužel již roztržené, fiká lid »putna*. Velhartice založeny byly kolem r. 1300, a nesou jméno po nějakém Vilhartovi. Z rodu jejich prvních držitelů vynikl Bušek Z Velhartic, jsa krále. Karla komorníkem, s nímž také r. 1335, známé dobrodružství se strašidlem na hradě Pražském zažil. Po něm seděl na Velharticích syn Jan, za něhož bavorský rytíř Hertvík z Degenbeíka hradu se zmocnil a mladší dceru pánovu, Aničku, unesl, chtěje tak otce ku postoupení panství donutiti. Po dlouhých válkách věc ta teprve r. 1387. srovnána, načež hrad dostal se Menhartovi z Hradce, za něhož potom Anička provdána. Když Oldřich z Hradce válčil s jednotou Poděbradskou, zavezl z Karlštejna na Velhartice podtají korunu a klenoty zemské a několik lei je tam choval. — Po konfiskaci dostalo se panství Velhartické zlopověstnému dobrodruhu Don .Martinovi de Hoefdlucrta, jenž prý z chudého krejčího stal se milionářem. Na podobojí byl nelítostiv a plnil jimi žaláře Velhartické. Potom změnily Velhartice ještě několikrát své držitele, staroslavný hrad ale pustnul a jest již dávno poloviční zříceninou. B. Bernau. POT. eim. ÍMIDT v si š ei. 8o. Jlči.N. Při řece Cidlině, na rovině, pokryté žirnými poli a bohatstvím i krásou ovocných sadů, kraluje tmavá brána jičínská. Rovinu lemuji vrchy Velíš, l.oretta, sv. Anna, Prachov, Brada, Kozlov, Tábor, Kumburk a Bradlec. Řekni: Jičín — a vzpomeneš na Valdštýna. Jičín byl hlavním městem vévodovým, biskupství zde chtěl mí ti, ba universitu. Jičín patřival Siniřickým; posledním dědicem panství bvi slaboduchý Jindřich. Když sestra jeho Alžběta při hrozném výbuchu na zámku jičínském zahynula, když druhá sestra Markéta odešla do vvhnanství, zmocnil st; panství příbuzný jejich Albrecht z Valdštýna Zámek jičínsky, na náměstí zbudovaný, chrám sv. lakuba, stavěný dle chrámu sv. Jakuba v San Jago di Compostella, rozsáhlá jezuitská kolej, v níž studoval a později učil Ealbín, fčást jeji jest nyní kasárnám,|, Nové' město, kostel Panny Mane u hřbitova, chudobinec hlásají památku vévodovu. Námi'stí jičínské-, do té doby skromné-, rychle bylo přestavováno, domy zvyšovány. Kolem dokola vroubeno jest podsíněmi, jež bývají příjemným místem procházek, jmenovité v zimních podvečerech. Jičín, maje hojnost studentstva (vyš. gymnasium, vyš. rcalku, ústav učitelský, hospodářskou školu) a srdečné občanstvo, jest město vlídné-, veselé. Rozkošné, ětyřřadové, dlouhé stromořadí lipové, vedouci až pod vrch Zebín do parku Libosadu se sličnou loggii, blízké Kartouzy jsou rovnéž památkou na vévodu a důkazem smyslu jeho pro krásu, i čím chtěl Jičín míti. Ty chmurná jičínská bráno! |ak vesele ubíhali studentíci z tvého dohledu k domovu na svátky a na prázdniny jak nevesele hleděli k tobě, když jsi se jim při návratu na rovině objevila' Ale když teď po letech našinec spatří rozkošný ten kraj s jasným městem uprostřed, je mu teplo u srdce a pozdravuje tě jako nejlepšího známého! k.m.i i. v. Rai i fot. j. pichu v jičín' Si. Ni-í.Aiio/JiVJiS. Sebevědomě zvedá se z bílých domků stejnojmenné vesnicky zámek Nelahozeves, shlížeje se ve vodách Vltavy, která tudy letí v blízkou náruč Labi-. Již odedávna bývala v Nclahozevsi tvrz, náležejíc! ke zboží kostela Pražského, jehož po r. 1420. ujali se Pražané. Král Jiří zapsal r. 1466. statek Nelahozeves dru Řehořovi z Heim-burka odměnou za zásluhy jeho, ale sláva Nclahozevsi připjata je teprve ke jménu Floriana ' irispeka z Grispachu, který koupí v polovici XVI. věku převedl zboží toto na sebe a zbudoval tu zámek malebný, ozdobil jej cennými pracemi sochařů a malířů, naplnil jej drahými památkami uměleckými, vzácnou knihovnou a utvořil si tak krásný útulek, ve kterém těšil se ze štěstí svého blahobytu. Ačkoli rodem liavor, přilnul tento vzácný muž k národu, v jehož vlasti nalezl nový domov, tak, že i česky psané spisy po sobě zanechal. Zemřel r. 1588. Dědictví jeho dříve než půl století minulo, přešlo v teskných časech pobělohorských v run- cizí. Pani Polyxena z Lobkovic koupila r. 1623. Nelahozeves lacino — za 40.000 kop grošů. — Stopy bývalých půvabů krásný zámek zachoval si po dnešní dobu - ale lesk bohatství, pýcha šlechtická ustoupila zde v nedávných letech jednoduchosti klášterního života. Jeptišky z Němec přišlé najalv půvabné sídlo toto a proměnily je ve vychovávací ústav, o jehož zdi odráží se lomoz vlaků pod ním stále sc honících, hukot řeky a volání plavců provázejících tady úrodu českých rolí a lesů k hranicím. Václ.w Stech. KOI'. J. kckkht V l'RAZK, 82. LÁZNĚ MARIÁNSKÉ, Ve čtverlístkn světových lázni českých druhé misi., má nádherné dílo teplských Praemonstrátů, Lázně Mariánské, rozkošně položené v kotlině, lesnatými vrchy obklíčené, nad níž zdravý vzduch stále se vznáší, vlastnostmi horskému vzduchu podobný. Za dnů našich Lázně Mariánské vyrovnávají se návštěvou, 15.000 hostí ročně dosahující, již i ncjslavnějším léčebným místům evropského západu, jakkoli původ jejich teprve se datuje od polovice minulého století. R. 1749. poprvé odméšována ze zřídel Lázní •l Iševických* nebo »Tep1ských , tak zvaných dle majitele, |iraemonstrátské kanonie teplské, sůl Glauberova, »sal Teplense* v seznamích tehdejších lékařův, až lékař FOT. STKNC.kl A makkkht. Dr. Xehr veškeren dlouhý život svůj věnoval na zvelebení jejich. K. 1NOS nabyly Lázně jména Lázní Mariánských a odtud počaly se zvelebovali a ozdobovali, až nabyly nynější podoby. |ako drahokam uprostřed zeleného věnce lesův a smavých lučin rozkládají Lázně Mariánské, majíce středem krásný katolický chrám, byzantským slohem zbudovaný. /. krásného prostranství rozbíhají se paprskovitě úpravné třídy, stromořadím a pečlivě udržovanými trávníky zdobené, výstavnost pak lázeňských budov, hdlelúv a domů soukromých v ničem neustupuje eleganci a přepychu moderních velkoměst. Proslaveny jsou i překrásné procházky a rozhledy v okolí. I >n. |. V. I'i . .' i. 83. HeLFŠTÝN. Malou asi hodinu východně od Lipníka nad útulnou vesnicí Týnem vypínají se v lese Křivém , na ncjzaz.Ším to výběžku karpatském a na skalnatém vrchu ssutinv Helfiiýna, druhdy po Hukvaldech skoro největsfho a nejsilnějšího hradu na Moravě-. Sedě jeho zdi zádumčivě zírají na nás do roviny, jedemedi Severní étrahou z Přerova ke Krakovu nebo naopak. Nyní jen hlavní zdi a věže (bašty) na západní straně jsou zachovány a libého poskytují divákovi pohledu i tím, že kolem do kola ověnčeny jsou svěží zelení, jež oku mile lahodí. Obyvateli- hostil nižné, lidi řádné, ale též rytíře loupežné, kteří byli postrachem kupci ubírajícímu se krajinou pobeěvanskou. Zakladabl jeho, slezský rytíř Bedřich % Linavx, byl takovým násilníkem, zmocniv se na pánech z Drahotuš pozemku a vystavěv kolem r. 1306. tento hrad. Ale král Jan Lucemburský stavil mu r. 1312. jeho nekalé řemeslo, nicméně hradu ušetřil a Bedřicha vzal na milost. Později stal se Helfátýn i s městem Lipníkem majetkem pánů z Kravař (do 14;t4), jejichž rod po celé století tam vládl, načež se majetnici často střídali. Z nich zmínky zasluhuje zvláště Vilém z Pernštejna, jenž okolo r. 1480. hrad přestavěl v onu nepřemožitelnou tvrz, jejímž zbytkům se dnes divíme. R. 162'J. byl hrad pánům z Vrbna pro účastenství ve vzpouře cis. Ferdinandem 11. odňat a darován kromě jiného zboží kardinálu a biskupu olomuckému Frant, z Dietrichhtina, >aby měl — di darovací listina — nějakou náhradu a potěšení za všeliké námahy, nebezpečí a oběti v době rebelie moravských stavu. - lirad li. byl tak pevným, že odolal útokům krále Matyáše uherského r. 1468., hrab. Mansfeldovi r. 1623. a Švédům r. 1645. R. 1656. přestal býti pevností. Odtud pustnul, až z něho zbyly nyní toliko hlavní zdi a nízké věže. Hlavní věž ihláskaj r. L830. pobořena prachem, jelikož hrozila sesutím. Mat. Václavek. kot. j. VILÍM v PtAZK. 84. Kosti i. v [ismu ú h. Jihozápadně od t cského Brodu, na dně mělkého úvahu,jehož které lámány v nedalekých lomech vrátkovských, lze souditi, že jesl basilika tismická jižní stranu lemují lesnaté výšiny, k panství černokosteleckému příslušné, položena jest mini dílem mni. hu sázavských, (hrám skládá sc z vysoké hlavní lodi, velikou absidou zakon ves Tismice. Ves tato, zřídka v zápisích historických vzpomínaná, jest velice památná v dé- čené, a z dvou nízkých bočných lodí, jež od hlavní lodi odděleny jsou ozdobnými sloupy, jinách české vzdělanosti, neboť honosí se krásným a dobie zachovaným románským V průčelí jsou dvc\včže, rovněž Z tesaných štuk zbudované, kteréž nyní kryji nevkusné chrámem, jsoucím z nejznamenitéjších památek toho druhu ve vlasti naší. Původci jeho kůrkové- mansardy, nejsou známi, ale z bohatých ozdob na vlysu a z přesně tesaných pískovcových štuk, lv 1 i ). V it. j. VILÍM v prazk, 8s řÍEILINGOVY SKÁLY. Blízkost světoznámých lázní Karlovarských a časté výlety, které lá/.eii.šlí hosté do | ni val mého údolí Ohře mezi Dubím a Loktem odedávna podnikají, jsou příčinou rozhlááenosti žulových těchto litesů, na levém břehu řeky imposantně v podobě různých jehlanů se vypínajících. Obrazotvornost lidu spatřuje ve skalních těchto skupinách »skamenélou svatbu . Dva paloučky na témž břehu, však o něco výše, nazývají se I h-ilingovy louky*, ale ve starém zbytku urbáře Loketského jest řeč j n o douce svaté*, Z čehož potom dle výslovnosti tamního lidu OVŠem lehce Heiling mohlo povstali. Dle pověsti nalezl lieilinga jakýsi sedlák na vrchu Krnduin (dle jiných na tom místě, kde nyní v kostele Slavkovském stoji hlavní oltář) jako nemluvně a donesl jej na hrad Loketský, kdež byl vychován Heiling, dospěv v jinocha, oblíbil si studium a konečně i tajná umění. V těch vyučovala jej víla Z řeky, když jí byl slíbil, že nikdy se nezasnoubí. Později však zamiloval si pozemskou dívku. Mocí svého umění chtěl vzdorovali tajemné oné bytosti a chystal se již. že pojme milku svou za manželku. V tom kletbou zavržené rusalky celý svatební průvod s knězem, snoubenci i hosty, hudci, ano i zámek sám — vše v kámen se proměnilo. Libovolná básnická spracování Spiessovo a Kěrncrovo valné od původní báji' se uchylují. Ostatně vypravuje se o Heilingových skalách také pověst o bílé paní opatřující začarovaný hrad. — Naproti skalám zřízen je ve stínu smrků a jedli útulný letní hostinec. D. iíkrnau. kut. viknckl a mai.kk..t. 86. Kostel na Karlovi-; v Praze leží v jihovýchodním rohu hradeb novoměstských, jich/ nepatrná část se zde ještě zachovala. Byl založen od Karla (tvrtého 18. září roku L350 a jest jedním z nej zajímavějších chrámů pražských. K jeho stavbě, zejména k smělé kopuli přiéiňuje lid různé pověsti, ale zdá se, že původem plánu jest asi Matěj Z Arrasu, architekt Karla 1y. Při svěceni složeny do oltáře tři zuhv Karla Velikého, jichž Karel IV. nabyl v Cáchách. Velikou pohromu utrpěl klášter i chrám /.a vpádu Pasovských do Prahv r. 1011., když rozzuřený lid protestantský Zejména proti klášteru i mnichům vystupoval. R. 1784. za |o>eta II. klášter i chrám zavřen, však otevřen znovu r. 1789. a r. 1869 odevzdán obci Pražské, která zřidivši v bývalém klášteře městský chorobinec, chrám v letech 1871, 72. důkladně dala opraviti. — Kupole rozklcnutá nad osmibokou lodí chrámovou má rozpjetí průměru 'l'M m, jakého v go- tice jinde darmo bychom hledali. Z každého rohu snu chrámové vybíhá tre žeber klen bových, jež splývají v překrásné hvězdy; pole klenbová, jakoż i steny hojné jsou poly-chromovány. Presbytéř, oddělený od" lodi mohutným, značně rozčleněným obloukem vítězným, jest zakončen šesti stranami desetiúhelníku tak, že do osy chrámové nepřipadá okno, nýbrž nároží S opěrákem na straně vnější. Tato zvláštnost jevící se na mnohých stavbách v Čechách, zejména jako charakteristikou dél Parléřových, je příčinou domněnky mnohých, že chrám ten jest dílem tohoto stavitele. Ve dvou oknech lodních zachovala se malba na skle z r. 1506., Z nichž, jedna představuje Karla Velikého, druhá znak manželky Vladislavovy Anny. Po ►svatých schodech mni dovoleno vydupovati jinak než klečmo, poněvadž v každém stupu: jsou uloženy ostatky svatých. Rl i>. FOT. j. VCKKI r v iua/k 87. Z PÍSKOVCOVÝCH STĚN' ť TlSÉ. Farní ves Tisá pod jihozápadním srázem rozlehlé plochatiny Sněžnické zajímavá jest zvláště svými »stčnami«, rozeklanými to útvary pískovcovými, které zde, řídkým lesem zarostlé, imposantně se zdvihají. Dle vnějšku jejich nelze však nikterak tušiti půvabu, překvapujícího každého, jenž vstoupí do jejich nitra, a nikdo na první pohled nehledal by asi v nich rozsáhlé bludiště, do něhož bez průvodce neradno se odvážiti. >Brankou« vejdeme do skal, dáme se kolem »krokodila« a »lví tlamy« nejdříve ke sluji lasturové, jejíž steny vlhkostí vyhlodané půvabný poskytují pohled. Odtud dostaneme se mimo různé útvary skalní ke »přílbici« vysoko na skále usazené a dále »Švarcenberskou« a »Jesuitskou« roklí k mocnému >skalnímu sklepu«. Od velkolepé »slavobrány« otvírá se pěkný rozhled po skalách, my však kráčíme dále těsnou »ulicí« ku chladné klenbě »kostela« a potom k místu, kde slyšeti se zdává čtyřnásobná ozvěna. Kolem »peci« a »lenošky« přijdeme úzkou »fortnou« ke zkamenělému rytíři«, nejpodařenéjšímu to útvaru skal těchto, a prohlédnuvše ještě »kazatelnu* a »tančírnu« vystoupíme příkrými schody na výši skal, kde padne nám do očí obrovský »hřib*. Odtud dostaneme se lesem na silnici a dále do osady Sněžnické. — Stěny Tisské, které ještě před 30 lety byly nepřístupnou ano divou pouští, ač malebností svou Prachovským skalám málo zadávají, těší se nyní rok co rok četné návštěvě, hlavně ovšem ze sousedního Saska. fot. j kcktcrt v praze 88. Hrobka Františka Palackého v Lobkovicích. Velkolepý průvod národní, vyšedší ze starobylé radnice Pražské, dospěj posledního dne mésíce května r. 1876. až na hřbitov kostelíčka Lobkovického, aby se prokázala poslední čest velikému nebožtíku. Byl truchlivým a přece vítězoslavným ten pohřeb předního proroka a apoštola našeho národního vzkříšení: on sám sice zemřel, ale jeho dílo žije a bude žiti. Na skromném hřbitově vesnickém uloženo jest tělo Palackého ke dlouhému spánku mrtvých; zde odpočívá po boku manželky, bývalé patronky Lobkovického kostelíčka, ušlechtilé Terezie, rozené Měchurové, u níž byl za života našel pevný rodinný útulek; sám také přicházíval sem k jejímu hrobu v den úmrtní cf 18. srpna 1860,i. A nyní v úmrtní den »otcc národa* dne 26. května každoročně již po 20 let přichází sem ke hrobu jeho výroční pouť vlastencův a užší rodiny, aby i v tomto tichém zákoutí na břehu Labském krátkou pobožností, zapěním sborův a položením věncův upřímné ctili nehynoucí paměť zesnulého. I veliká dcera jeho, Marie Riegrová, zde odpočívá. Prostý pomník za hrobem, jenž nese nápis: * Památce otce Palackého rodina* a ozdoben jest medaillony Palackého a jeho manželky, vitá poutníka ideální postavou žehnajícího Krista (dle skizzy českého sochaře Josefa Mcixnera); a latinský nápis podstavce praví nám: Já jsem vzkříšení a život! D.\. Bouří RjECEJL řUT. m. AUL Kli V PRAZK. So. CESKÉ NÁRODNÍ DIVADLO V PRAZE jesl budova ušlechtilého slohu renaissan-čního, postaven;'! v Praze nad Vltavou, ve tváři Petřína a Hradčan ze sbírek národa Českého. R. 1868. položen byl k ní /.a velikých národních slavností základní kámen. Dostavěna byla dlo pliínu prot. J. Zítka r. 1881, kily v ní také prozatímně dvanáctekráte se hrálo, Ale dno L2. srpna 1SS1 vyhořela, a sice dle soudního výroku vinou klempířů, připevňujících na střeše hromosvod. Žal národa nad tím neštěstím převýšen byl pouze nadšením, s kterým smíšeny byly znova oběti ke znovuzřizeni budovy: za pouhý měsíc složen Lvi l.iiuii min zl. Znovuzřizeni a rozšíření stavby o veliké místnosti zkušební .i právní na prostoře bývalého divadla prozatímného a sousedního domu dokonalo se Kur j. VILÍM v PRAHL dle plánu prol. J. Schulze již r. 1883, kdy dne 18. listopadu Národní divadlo bylo slavnostně otevřeno, budova, jež patří k nejkrásnějším renaissančním budovám evropským, vyzdobena jest malířskými a sochařskými pracemi Aleše, Brožíka, Hynaise, Ad. Lieb-schera, Tulky, Fr. Ženíška, Myslbeka, Šnircha, Wagnera a j. Celkem stála stavba 3,220.000 zl. r. m. ponejvíce národními sbírkami složených. Sbírky a práce stavební řídil Sbor pro zřízení českého Národního divadla v Praze-. V Národním divadle dávají se činohry, opery, výpravné hry a balety. Po celou dobu jeho trvání spočívá při »Zlatém domě zdar, želaný jemu tužbami celého národa, jenž budovu tuto od samých počátku považoval zároveň za pomník svého národního vzkříšení. 1"r. Ai>. š; ii .:'. go. Zámlk LEDEČSKy na skalnatém ostruhu nad pravým břehem Sázavy, naproti městu Ledči, nese ráz většiny starých hradů českých, opuštěnosti a chudobv.' Založen v dobách neznámých, darován v r. I 186. královnou Alžbětou řádu Johanitu Ve století XV. patřila I.edeě pánům z. Říčan, již odtud vzali predikát dvíčanšťí z. Lcdče<. Jindřich a Jan z Říčan byli horlivými kališníky, proto I.edeě majetek jich byla Tábory ušetřena. Burián Ríčanský z Ledče, poslední toho rodu, vyzdobil Ledeč veškerou nádherou. Po něm zdědila hrad jediná dcera Markéta, choť Zdenka Meziříčského z Lomnice, a po ní dcera její Žofie, choť Jaroslava 'frčky z Lípy. Při rodu frčku zůstala Ledeč do r. 1632,, načež dostala se nizoz miskému dobrodruhu Adriánu z Knkcnlurlhu, který hrad přímo vyloupil a spustošil. Zámel, přecházel z ruky do ruky. Ve válce sedmileté konečně hrad proměněn V kasárny, a jcnerál Daun ubytoval tu mnoho vojska, při čemž vandalismus dílo své dokonal. Marie Terezie zakoupila od hrabat Salmu panství l.ede'ské a darovala je ústavu šlechtičen na Hradčanech, jemuž dosud náleží. Po bývalé král se a nádheře není ani stopy, jen tu a tam spatříš skrovm' zbytky maleb sgrafitových na slinách. Zámek slouží nvní za obvdlí panských úředníků. iv | l.. Hrdina. FOT. j. eckert v praze. ih. KROMÉŘÍŽ. Moravský tento Řím jest sice z menších měst venkovských, přece však výstavnosti a úhlednosti svou předči mnohá města daleko větší. Pdvod i rozkvet svůj děkuje ochranné toto město biskupů olomuckých pánům svým, kteří j -j od loku 1110. až na delší přestávku ve století XV. stále drželi Na město povýšen Kroměříž r. 129 1 od biskupa Dčtřicha, ač již před tím od biskupa Brunona zdmi byl ohrazen. Nové město vzkvétalo za stálého pokoje, až teprv r. 1423. opanovali je Husité vedením Diviše Bořka z Miletínka po krvaví- bitvě. Zajímavo jest, že se pak v městě tomto pevně a na dlouho zakořenilo učeni pod oboji, a že i kapitola město na dlouhou dolní opustila. V držení města vystřídalo se pak několik pánu. až je konečné biskup Stanislav Thurzo i. lnou. vykoupil. Na pokraj záhuby přivedeno město za války ,'iolcté. K. lot:;, zmocni! KOT, J. VILÍM V l-KA/K. se ho generál Torstensohn, načež vyloupeno a vypáleno. Zkázu města dovršily ještě dva vpády Švédů a zhoubný mor. Však i rany tyto zvolna zahojily se péčí a štědrostí biskupů olomuckých. Kroměříž mohl by se nazývati také moravskými Athénami pro množství svých škol, mboť jsou tu 2 gymnasia veřejná a kníž. a>cib. soukromé, realka, učitelský ústav, 3 školy měšťanské, rolnická a hospodyňská škola a j. Na obraze našem viděti Iz ■ na levém okraji zámek s věží, na právo knížecí arcib. seminář s kaplí, pak gotický chrám sv. Mauricia o dvou stihlých věžích, původně od biskupa Brunona založený, na právo nemocnici milosrdných sester a za ní vyčnívající věže chrámu Panny Marie a radnice, dále napravo kopuli krásného chrámu piaristského, těsné u něho budovu zemské reálky a na samém okraji pravém viděti štít nové- budovy českého gymnasia. Joskk Sloltský. 02. Labsky Vodopád. Velezajímavá procházka, kráčeti proti proudu řeky, jež náleží mezi nejvétší v Evropě, o vodopádu, jenž tvořili má přechod od pramene k dolnímu korytu tomu. Ale již jest pomoc a vysvětlení po ruce. Novověký Mojžíš vyskytne se náhle, aby ze skály vodu vyvolal. Avšak místo aby udeřil do ní holi svou zapískne. A v zápětí zapískiiuti tomu mnoho a mnoho metrů nad námi vyskočí pojednou silný, stříbrný proud, jenž S rachotem čim dále tím siřeji rozbíhá se po skále, až dopadne u nohou našich a malými pramínky mezi balvany do koryta labského se prodírá, ('pravdu krásný pohled na smetanově bílou vodu tu, již tříští se v jemnou mhu a vonný ten vzduch svěži vlhkostí napájí. Ale netrvá dlouho. Pojednou přítok nahoře ustane, vodopád úží sc víc a více, zmizí znenáhla a zanechá jen mokrou stráň, skvostné se lesknoucí ve svitu slunečním, A vysvětleni' Pramen labský tam nahoře na Labské louce jest zejména v parném létě často dosti chudý. Zadržují tudíž vody jeho stavidlem a pomáhají tak prostinkým způsobeni opravovati velmocnou přírodu, l- ■ il. A. i.kiiman v TRUTNOVĚ, dr. I . S i . ii.ha. g^- I ll.l r.nKÁ. Rovino budějovické majestátně panuje nádherný zamek knížat Švareen-berkův Hluboká, nejskvostnější to v loudo století /.budovám' panské sídlo vi; vlasti naší. Místo ovšem, kde na vrchu stromovím zarostlém bílé své věže a cimbuří k obloze vypíná, dějinami odedávna jest posvěceno; zde již ve XIII. století strměl pevný hrad královský, jenž za Václava II. zastaven byv slavnému Závišovi z Krumlova, jinak z Kal-kenátejna, stal se dm- 24. srpna L290 i svědkem tragické smrti jeho. Palouk, kde hlava jeho padla před tváří bratří na hradě vojsku královu vzdorujících, podnes zove se »loukou pokutni . V pozdějších dobách byl hrad i zboží k němu náležité od králů velmi často zastavován, tak že skoro neustále v zástavě se nacházel, až konečně i r. l.r>í>2. Jáchymovi z Hradce dědičně prodán. <> on lei později dostal se konfiskaci opět v držení komory královské, načež získal jej známý dobrodruh Don Baltazar dc Maradas; od jeho po- tomku prodán r. 1661. Svarccnberkům. R. 1742. bránila sc francouzská posádka na Hluboké velmi statečné proti cis. armádě pod knížetem z Lobkovic. Nynější zámek vystavěn byl s částečným použitím zdiva starého hradu v leLch 1844 1847 v t. zv. tudorském slohu s napodobením král. zámku Windsorského a dlouho potom ještě přeměňován a ozdobován, Často přirovnává se Hluboká k báchorce, a to vším právem. Čarokrásná její poloha, již není tak brzy rovno, štědrost přírody, která se všude v jejím okolí objevuje, nákladné a pečlivé provedení všech částí a nejvíce nádherné vyozdobení vnitřku unášejí příchozího takovým způsobem, že jest docela vytržen ze svého všedního života a ocitne sc takořka v jiném světě. Zdá se mu. že vidí před sebou kouzlem způsobený přelud, který jako fata morgana muže zmizeti každou chvíli. B. Debxau. HIT. J. SKI Uhl. V i:'.TM|."\ l": 94. ŠPANĚLSKY SÁL NA HRADĚ PRAŽSKÉM náleží mezi nejprostorněji! a nejozdobněji toho druhu místnosti nejen v Cechách, ale v Evropě vůbec, neboť jest dlouhý 48 metrů, široký 24 metrů a vysoký skoro 13 metru, vznášeje se bez mála třemi poschodími. Sál vedlejší německý jest sice o l /, metru delší, ale jinak rozměru mnohem skrovnějších, jsa téměř o poschodí nižší a mnohému UŽŠÍ. Původem svým sahají překrásné tyto sály do času panováni krále Ferdinanda 1., ač pojmenováni jich nynější z těch dob nepochází, Sál německý dle Pavla Skály slul »pokladnicí< čili pokladní komorou královskou* zhusta též kunštkomorou*, poněvadž v něm se chovaly přebohaté sbírky věcí uměleckých a drahocenných císaře Rudolfa II. Sálu španělskému říkalo se tehdáž »na paláce* a sice »na novém*, na rozdíl od starého, t. j. Vladislavského. Patrné síří sloužila k různým slavnostem dvorským. Okolo r. 1690. Leopold 1. síň tu také již značně sešlou dal opraviti, práce štukaterské vykonal mistr David Hcgenmůller, malby pak nástropní dvorni malíř Jan Schróder. K.i7.r>7. při obležení Prahy Bedřichem II. pru ským více než tři sta kuli padlo z balterie »na Ořechovce* do sáhl, jejž pak, jakož i sáil německý dala opraviti cis. Marie Terezie Dienzenhoferem ar. 17s:i. i císař Josef II. přispěl k jich vyozdobení. Úprava nynější pochází však zdoby naší, od císaře Františka Josefa I. Sáil německý vyzdoben jest dle návrhu arch. vídeňského Ferstla, španělský dle návrhu Kirschnera, rovněž cizince. Sochy alhmirické ve španělském sále představuji védu. obchod, průmysl a umění a pocházejí od vídeňského sochaře Delavigne, Sál španělský bývá os vél lem světlem 2300 SVÍCÍ, Naposledy užilo sálů k dvorním plesům kraleviče Riulolta. Kéž bv zazářily starým leskem opět co nejdříve! Ku.. fot. Kl l>. l:kl.\M.K-l»V< .ftÁK v frázi i;5- Xi.mnký l)i'm v Bkni-;. ■ Severovýchodní úpatí vrchu Spilberka náleží v linu'-k místům nejrovnejším a ke stavbě nejpřihodnéjším. Přes tO vinul se lam ještě před málo lety široký přikop s hradbou, a za ním roztroušeno bylo něco neúhledných domků se zahradami" Dnes je jinak. Prostor dříve nevlídný vyplňují bujné sady, pěkná stromořadí a nádherné budovy soukromí'' i veřejné', jež městu jsou pravou okrasou. Středem těchto míst je náměstí KÍišéino. Zde kyne ti útulný »besed ni dum ; důležité- středišlé Čechů brněnských, tam měšťanská škola prime Rudolla, onde státní něm. gymnasium, vysoká škola technická, kostel evang., ústav pro slepce a opět jinde české: národní divadlo a »zemský dúm«. Zemský dúm, jejž obraz předvádí, jo velkolepá budova obdélníková r. 187H. nákladem snu.nou zl. postavená a na všechny strany otevřená. Čelo západní (na obraze vlevo) hledí na náměstí Eliščino, jižní s hlavním vchodem do třídy Joštovy, východní s příjezdem do ulice Rudolfovy a severní na náměstí Ratvitovo. Jsa se tří stran obemknut svěží zelení Stromů vyhlíží, jakoby stál v parku S jeho monumentálním zevnějškem souhlasí i vnitřní zařízení. Je místem všech zem. úřadů, má prostornou síň sněmovní a bohatý archiv s důležitými památkami pro dějiny zemské (Půhony a nálezy zem. soudu Olomouckého a Brněnského od r. 1405 — 1620). Mimo to chová archiv vzácný rukopis nejobjemnější dosud legendy o sv. Kateřině (3500 veršů), zlomek legendy (103 veršů) o sv. Alcxiovi, bibli Lobkovickou a Bočkovskou, passionál a mnoho jiných cenných rukopisů. Správcem archivu je 6 vlast zasloužilý pracovník Vin::. Brandl. ]o3. Hladík, kot. m. adi.kk V PRAZE, q6. KaŠPERK. Turista, předhořím Šumavy cestující, rád navštíví imposantní zříceniny hradu Kasperka, panujícího krajině okolo Sušice a Hor Kašperských, aby 0 jedno dílo našeho nezapomenutelného Karla IV. více poznal. Tenť zajisté chtěje zlatorodný kraj okolní chránit! před vpády Bavorů, dal roku 1356. Vítem Hedvábným stavětí hrad »Karlsberk pro obranu země (eské a udělil právo na popravu v kraji Prachcnském každému, kdo by hradu toho v držení byl První takový držitel jeho byl arcibiskup lan < 'éko z Vlašimi, jemuž Karel IV. hrad Kašperk s příslušenstvím doživotně propůjčil; r. 1381. dostal se potom Janu landkrahí z I cm htenburku zástavou. V lotech 1411 U.r>4 náležel Kašperk čackému rytířskému rodu Zmrzlíků ze Svojšína, od něhož přešel rovné/, jako statek zápisný na Zdenka ze Šternberka. Zdenek a synové jeho vedli z vysokého hradu toho mnohé a záhubné války proti věrným krále Jiřího, jemuž Štcrnbcrkové se protivili. Po vystřídání se ještě četných zástavních držitelů prodal konečné král Matyáš i 1 ()17. obci keichensti inské hrad ten i zboži k němu náležití'-, od kteréž doby město Reichenstein pO česku Kašperskými Horami se zove; Kašperk již dosti spustlý sešel potom docela. Zříceniny jeho vypínají se na severním výběžku Zdánovské bory vysoko nad stromy lesní a pohlížej! pyšné do dálného kraje; jet palác hradu, obdélný to čtverec, ve hlavních svých zdech posud neporušen, a po obou jeho bocích vypínají se krásné, .'{() m vysoké věže. /děrní střecha východní věže se sřitila. ona na věži západní bvla šindelem vyspravena, a ve věži sanu- zřízeny nákladem obce Kašperskohorské pevné-schody, tak že vyhlídkou až ku Blatné, Písku a Nepomuku jakož i ku hlavním hřbetům Šumavským sahající pohodlné muže se divák pokochati. B. Hi UNAV. iot. ciik. śmiui v sušici. 9 7- DŮM MydlÁŘOVSKÝ V chrudimi tvarem i výstavností náleží k nejvzácnějším pametnostem ne pouze města Chrudimi, ale i dalekého okolí. Stojí v ulici Břetislavově nad bývalými hradbami městskými s průčelím do ulice této. Nazad směrem bývalých hradeb přistavěna jest k domu tomuto věž zvláště pozoruhodná. Lid ji, ovšem mylně, nazývá hvězdárnou; tím již pro svou polohu nikdy býti nemohla a také nebyla. Máť podobu tureckého minaretu a povstala asi ze zvláštní choutky původce svého Matěje Mydláře, který daleké cesty konal a jmenovitě po Orientu cestoval. Dům i véž vystavěny byly v letech 1573 —1576. Vyobrazení a bližší popsání budovy té nalézá se v čísle 3. »Světozoru« ze dne 20 ledna 1871. Popsání toto doplňuji obsahem nápisu pod nej-nižší pavlačí domu toho v ulici Břetislavově umístěného v pískovci vytesaného: »Suma zákona bozieho: Já sem Pán Bůh tvůj, silný milovník navštěvujíc nepravosti lidské clo třetího a čtvrtého pokolení a činíc milosrdenství nad tisíci těmi, kteří milují mne a ostřihají přikázání mé .... knihách Mojžíšových........Požehnej Pane domu tohoto i všech, kteří přebývají v . . . « Dům náleží dědicům f Františka Podhajského. Důkladné opravení jest žádoucí pro zachování jeho. Al. Gallat. kot m. aiilkr V rRAZK. 98. Votivní chrám sv. Lidmily na Král. Vinohradech. Zbudován jest dle návrhu architekta Mokra; založen byl r. 1888., vysvěcen a účelu svému odevzdán r. 1893. Budova provedena jest v slohu gotickém, má tři lodi a loď křížovou, jak shledáváme v Praze zejména v chrámu svatovítském; v průčelí vypínají se dvě štíhlé věže (65 m vysoké), vyzdéné až po růžici. Tympanon hlavního vchodu ozdoben jest sousoším professora Myslbcka, provedeným ve vysokém reliefu a znázorňujícím uprostřed Krista na trůnu s klečícími postavami sv. Vácslava a sv. Ludmily po stranách. Štíty lodi hlavní a lodi křížové vyzdobeny jsou sochami sv. Ludmily, sv. Cyrila a sv. Metoděje, vytvořenými B. Seelingem. Nad hlavním portálem spatřujeme krásné kru- hové okno, vyplněné bohatou kružbou a kolem něho ve čtyřech polích reliefy sv. Evangelistů od Čapka. Stěny a klenby chrámové opatřeny jsou dekorativními i figurálními malbami vídeňského akad. malíře Jobsta. Malovaná okna provedena jsou podle návrhu prof. Sequense v dílnách inšpruckých; výjimku činí okno, provedené dle kartonu prof. Fr. Ženíška českým závodem J. Pazdery v Praze. Rozsáhlostí a komposicí vynikají okna v křížové lodi, představující výjevy ze života sv. Vácslava a sv. Ludmily. Zvonů má chrám sv. Ludmily pět; jsou sladěny meloďeky a byly vyrobeny v dílně Diepoldové v Praze. Stavba chrámová s vnitřní úpravou vyžadovala dosud nákladu asi půl millionu zlatých. Za chrámem vlevo viděti část malebného průčelí Národního domu vinohradského. 99- Si.oři" ČILI PlRKŠTEJN. Mezi četnými hradními troskami půvahného Litoměřicka původnosti SVOU zvláště vyniká skalní hrad při silnici z Hajdy do Zákup vedoucí a k severu od ('*. Lípy položený, neboť cele vytesán a vyhlouben jest v mohutném balvanu pískovcovém as (>() m zvýši, jenž od pilířovité své podoby za slovanského pravěku bvl nazván »Sloupem , a tak také jmenován byl Často i hrad. ku konci XIII. mo nýin rodem Konovcú zde založený. Jak asi vypadal zvláštní tento hrad za času svého lesku, o tom není zpráv, avšak uvnitř početných jeho skalních sklopeni zachoval se ještě dosti jeho původní ráz, jak nádvoří s konírnami a studnou, parkány, zbrojnice a žalář džbánu podobný svéděi. Na vrcholu skály zbyly jen nepatrné stopy někdejších budov. ()d zakladatelů svých nazýván byl Sloup i berkensb jneni či Pirkštcjnein, a první známý majetník jeho byl Čeněk z Pirkenštejna r. 1.T27., jehož svn Ješ. k hrad rodinný I Ivnkovi laikovi z Dubé na Lipéin prodav U Rataj nad Sázavou nový hrad Pirkštejn postavil, od něhož jeho potomci psali se »Ptáčkové z Pirkítejna*. — Hynek Berka prodal r. 1412. hrad Sloup rytíři Hanuši z Varnsdorfu, od tohoto pak dostal sc Mikši Pancíři ze Smojna, jehož rod již za Karla I V. byl proslul násilnictvím. Sloup stal se potom rozkřičeným a obávaným hnízdem lupičským, pročež Lužičany r. 1444. byl opanován a zkažen. Ale Pancíř ihned hrad obnovil a společně 9 pány z Vartemberlía znova plenil v Lužici. Proto v řijnu r. libá. Lužičané oblehli Sloup a po pět neděl usilovně ho dobývali, načež Pancíř vzdav se umluveni slíbil, že bez povolení krále již hradu Lužičany vypáleného nevystaví. Skála Sloupská Stála potom pustá až do r. 1070., kdy hrabě Ferd. Kokořovec chladné její kobky za útulnu poustevníků, tehdáž do mody přišlých, si vyhlidl. Ti rozšířili jednotlivé místnosti a upravili si vše dle svého způsobu. Od zrušení jich císařem Josefem II. jest zajímavý Sloup pouze cílem hojného a stále vzrůstajícího počtu výletníků. li. Ukhnau. kot J ECKttT v nun ioo. ŠTRBSKÉ PLESO patří k najkrajšíin punktom Tatier. Jc to velké jazi to vtisiiuli'' medzi tatranských veUkanov. Na tavo vypíná sa Ideál slovenských vrchov, Kriváň rovno na sever Solisto so sťisedkou Baštou, zpoza kterou vidno Satana. Na právo pníc sa hrdo Tupá, Končistd a dálej už v Spiši (ier/achovta. Snu- tu v srdci velkých slovenských hor. fazero jc jasné, ovité ihličnatym stromovím, ha i bujnou kosodřevinou. Nemá viditelného přítoku. Ohromný val od juhu zadrž.il vody, ktoré iste sa stiekly podzemnými žilami. Miestami hPbka jeho dosahuje aš 50 metrov. jeziorko temer mé nemění sa, zostáva jednaké-, len že v zime cele zamrzne. Pohhul z verandy pěkného hotelu na samom břehu je bájné krásny, menovite za rána. Jasnota a čistota riedkého horského vzduchu sbližuje i dalekých velikánov tatranských, tak že myslíš, za hodinu si na Solisku a Haste. Ze taký div přírody, jako štrbské pleso, obostreté je bájami, netřeba čudovať sa, kot. i-avki. sochán v turč. sv. martini-:. (> jeho lďbke tajuplnej kolujú báječné, no pri tom tvrdo verené zvěsti. »0no je spojené s morom* hovoria, a volajú ho >morským okom . More totiž chce videť krásu pevnej zeme a hladí tymto okom na krásné Tatry. Pleso má svoju vilu, ktorát sa v íiom kupe a: Hlal Pleta ploch* hladká, net vinen* královna nad nim toliko nakloněni Int-lirnoiii zliilýiu [il.ivý čeSe vlas . . Netknuté krásy tohoto prelesiného tatranského kuta patná uš historii. Dnes nš zaludniły sa břehy hostineami, villann, ktoré: SVOJOU lalošnosvajčiarskou architekturou hubia pravý dojem a ked dodáte k touni škrekot cudzieho hovoru, menovite zlej ínadareuiy, ne- zadivite sa, Že uš nik nevidi vilu Plesa zrkadliť sa v jeho čistom krystale a česat pyšné, plavé vlasy! Sví lo/ak HllíhAN vajansky. i o i. ŠTRAMBERK. Památnými a charakteristickými starožitní nam i moravského Valašska jsou zříceniny mohutného někdy hradu hukvaldského a pak ssutmy hradu šlram-bcrského s jeho okrouhlou véží (kulałinouj. štramberk rozkladli sc v tésňé roklině mezi vichr m Kutouécm a lak řeč. Pilou horou, hřbetem to horským, skalnatým, na jehož západním výběžku rozkládají sc zříceniny hradní s okrouhlou, asi 40 metrů vysokou véží, daleko široko do okolí pohlížející. Některé domky zdají se li ke skalnatému úboči bili' hory jako ptačí hnízda přilepeny, což zavdalo příčinu k pojmenování štramberka •moravským Betlémem*. Věž sluje v širém okolí »štramberskou trúbou , což u domácích má příchuť jakési přihany. a proto zovou ji prostě kulatinou*. Hrad připomíná se začátkem XlV. Století, ale již od roku 1646, jest v ssutinách. fižně od města vypíná se historickv a archaeolooiiky proslulý vrch Kotouč v jehož vápencových jeskyních objeveny zbytky předpotopních zviřat a zvláště nyní už světoznámá čelist předpotopního člověka. Za vpádu tatarského roku 1241. zachránili se na Kotouči obyvatelé okolní před útoky divokých nepřátel, čehož památka každoročně o Nanebevstoupení Páně se slaví, při níž se prodávají moučné i perníkové uší, aby poutníci upamatovali se na mrzké divochy asijské-, kteří zajatým nebo pobitým křesťanům uši utínali, posýlajícc je jako troleje svému velikému chánovi. Též kříž na temeni skalnatém postavený hlásá památku vítězství křesťanského. Po 30leté válce, když .Štramberk sc dostal jako součástka panství novojičín-ského olomouckým jezuitům, pojmenován Kotouč horou »olivetskou, kterýž název v okolním lidu /.obecněl. Mat. Václavek. Kul', j. němčík vr: i i- v i IXU. 102. Kus III.íť I.K SV. VÁCLAVA NA liklDKI L DOMAŽLIC. [< n památka historická, starái a vzácná, beze všech příkras krajinných, Kila snad Šumava, která tady začíná v neveliké dáli. . . a jel ovšem vyváži nejeden jiný nedostatek. |c plna dějinných upomínek ta tichá, horská krajina kolem Domažlic. Zde v dávnověku docela šedém porazen franeský král Dagobert od Slovanu vezdy svobody hájících, pod nedalekým Ryžm-berkem slavil r. 1431. Prokop Veliký slavné- vítězství nad německými křižáky, nad kterými zvítězil tuto i dvakráte Jiří z Poděbrad. Kostelík sv. Václava stojí jihovýchodně od Domažlic u Brodku čili Hrudku, na bojišti, kde ve dvoudenní bitvě 22. a 23. srpna 1040. císař Jindřich III. poražen byl od českého Achilla, knížete Břetislava 1. Dne 15. srpna toho roku stála dvě veliká vojska německá na hranicích, větší Z meh, pod vedením samého krade, v luně jeho květ německé- šlecht v, vrhlo se v prusmyk kdyňský. Břetislav byl však dobře připraven a přivítal nezvané hosty v hlubokých lesích zásekami, kde v zálohách čekalo jeho vojsko. Dne 22. srpna podnikl korouhevník německý hrabě- Wcrnher útok na záseky česlo'-. Déšť sípu jej přivítal a přinutil k pochodu zpátečnému. Dne 23. vyrazil markrabě Otta Svinibrodský, bratr Jitky, choti Břetislavovy, na záseky, byl však rovněž zatlačen, ano i korouhev německá padla v ruce vítězů, načež Němci dali se na liiék. Prospěšný jim při tom byl v krajině té usídlený německý poustevník Vintíř, přechovávaje mnohé- v skrýších lesních jemu známých, mb ukazuje jun cest v schůdné k hranicím. Na památku vítězství toho založil Břetislav tuto kapli. Rko. kot. k. TAlTiKR V domažlicích. 103. POHLED S JEŠTĚDU. Nádherné panorama, jež v ( echách částečné ])ře středu obrazu; druhý, homolovitým tvarem dobře rozeznatelný, o néco elále k pravému okraji. V paty I.imberku bystré oko rozezná několik domků obce Norin; před ním rozkládá se město Vartenbcrk. V popředí, téměř uprostřed našeho pohledu, zdvihá se: nevysoký Špičák, napravo od něho Silberstein, kol něhož bezprostředně za Křížany obce Vratislavice a Hubice: se otáčejí. Na samém kraji u Křížan začínají Krkavčí kameny. Na obzoru, za Rálskem, stoupá táhlejší hřbet horský, jenž dostupuje první značnější výše Čirým, vrcholu pak Vlhoštěm, na obraze jasně poněkud na právo oel Káilska patrným. Další obzorovou čáru tvoři na obraze krajina kolem České Lípy. Ve skutečnosti, zvláště za jasného výhledu a oku dalekohledem obrněnému není to ovšem ještě daleko lemem obzoru. Jaromír Borecký, POT. JO*. HOFFMANN V liiaiat 104. CkKVKNÁ lhota. Nevelkým, ale nejvnadnějšim zátiším velkopanským jest zajisté Červená Lhota v Táboráku, druhdy rodná tvrz Kábuv z Kybňnn, později zamilované letní sídlo Slavatův, a nyní občasný útulek knížat Sch<>nburp;uv. Starobylý, asi v první po-lovici XIII. věku zbudovaný zámek, hostící se podál lesa v pěkné, stromovím hojné porostlé krajině, stojí na skále uprostřed velkého rybníka, v jehož zrcadle, jako omšelý ale módně vyfintěný a ješitně růžové přibarvený krasavec samolibě se shlíží. -- Do zámku Vchází se od severu po mostě druhdy zvoditém na malé nádvoří, z něhož jako za pradávna posud nesrovnalé skalisko vyčnívá, Světnice, vesměs klenuté a některé i štukem zdobené, hojně obrazuv v sobě chovají — zejména pamětihodný obraz bratří Jachima a Zarhariáše Slavatoveu jiné, S malými okénky a nižší ostatních, dávnověkostí svou mile srdce dojímají. Snad že vykvetly v nich lepolvarné a spanilé dcerky druhdy Jana Káibv z Kvbfian jež spolu s ním spatřili lze na epitafiu v starožitném, leč bohužel pustém kostelíku lhotském, jenž v stínu Starých bp na návrší za dvorem co den více truchlí a hyne. A. Heydi k, FOT. n v. liška v JIMiK. HRADCI. 105. HORNÍ NÁMKSTÍ V OLOMOUCI. Ruka velkého stavitele ale i poněmčovatele, krále Přemysla Otakara II., položila v druhé polovici XIII. století základy k této části staroslavné Olomouce, jíž jest srdcem Horní náměstí, na něž pohlížíme od severozápadu z ústí Litovolské ulice. Tvoří nepravidelný ctvcrhran, v jehož středu vypíná se velkolepá radnice z roku 1378. se Štíhlou, 78 m vysokou věží. Dvě lucerny v jehlancové střeše, Čtyři vzdušin' vížky v rozích, volný ochoz, jakož i starobylé renaiss.inční chrlíce dodávají jí nemalé malebnosti. V prvním a druhém patře budovy jsou místnosti krajského soudu, státního zastupitelství, berniČního úřadu a pozoruhodná stavím kaple sv. Vavřince s úhledným arkýřem z polovice XV. století. Na straně severní vedle věže vábí pozornost vysoký výklenek pověstných olomouckých hodin, podobných orloji na Staroměstské radnici pražské. Zbudování jejich připisuje se mistru hodináři Ant. Pohlovi v prvé polovici XV. století. Figury, zvonečky, rafie, planety jejich od mnoha let však vypověděly službu, a opětná oprava hodin očekává se v brzké době. Přední ozdobou náměstí jest 35 m vys. socha sv. Trojice, již pohled náš podává v plné malebnosti. Zbudována byla po roce 1717. nákladem 150.000 zl. na poděkování za zaniknutí moru a slavně vysvěcena za přítomnosti císařovny Marie Terezie a císaře Františka I. 9. dne měsíce září 1754. Mohutný sloup její spočívá na širokém renaissančním soklu s kapličkou uprostřed. Sokl na malebných výstupcích obklopen stupňovitě 18 umělými pískovcovými sochami moravských patronu, a na samé výši sloupu svití do daleka zlatem pod velkou svatozáři skupina Trojice. Vlevo obrazu proti orloji stojí ozdobná Herkulova kašna, vpravo vidíme průsekem do ústí Dolního náměstí. Fr. S. Procházka. kot. j. vilím v 1'razk. io6. ŽELEZNÝ Brod. Severně pod svaliv Kozákova v romantickém poříči Jizery leži útulné, horské město, původně Brod (též Bródek) zvané, při ústi potoku Cernovniku, jenž slučuje přítoky z vnhu »Cer né studnice* a protéká malebným údolím břidlicových skal a lomíi, bystrým spádem k řece. Touto krajinou za dávných časů ji/, vedla stará ziuiská stezka přes Brod, zalesněnými Krkonośi do sousedního Slezska. Mést o patřilo původně k panstvím pánů Yartcmberků, ku zámku Rohozci u Turnova. Později přešel Brod v držení pánů z Yaldštcjna. Ve válkách husitských bylo město Zižkovými bojovníky vzato a částečně poškozeno. Již v středověku dobývala se tu železná ruda, a tak se časem dostalo Brodu přívlastku 'železného . luhem XVI. století přišlo opět pod správu Vartemberků Rohozeckých a v XVII. stol. v majetek Smiřických ze Smiřic, kteři v okolí zřizovali hutě, hamry a zaváděli na horách zvláště sklářství. V dobách pobělohorských uděleno bylo panství Rohozecké a s ním též Železný brod s Malou Skalou ValdStýnovu generálu hraběti M. Des Koursovi, a zůstalo až do novější doby v rukou hrabécího rodu Za třicetileté války utrpělo město od Švédů, od císařských vojsk, později též od Prusů. Během tohoto stoku' město brod dočkalo se samosprávy a povzneslo se jako jiná města obchodem, řemesly a průmyslem. Dobýváni a vyváženi břidlice je značné, lomy jsou u l/épeře, bratříkova, Jirkova, Racie a fílova; svou rozsáhlostí překvapí turistu. Vápenné lomy a pece jsou u Bródce. Ve vůkoli zabývá se mnoho lidu broušením ski. líných korálků. J. Prousbk. fot. j. šimon v turnově. 107. HRAD MichALOVICE. Údolí řeky Jizery u Mlaď- Boleslavi náleží k nejkrásnšj-šim v Čechách. Ve světlé /.cleni luk rozvíjí sc tmavší pentle nízkobřehé řeky. Vysoké stráně ohrazují údolí; bok západní rozrývá trať České dráhy severní. Boleslav s chmurným hradem svým kraluje údolí - naproti ní, as půl hodiny dále k severu, stojí Micha- lovice s nakřivenou hkískou. Dále v údolí rozhostila se útulná Debř, oblíbem' místo procházek, potom fozefodol, tovární osada barona Leitenbergra s německou .školou, a zas v levo na temeni velká zřícenina Zvířetic. Jedcśdi vlakem a nebyl-li's upozorněn, ani Michalovic nespatříš; nad samou drahou na tvrdém temeni příkré stráně slojí nevelká zřícenina, jejíž hláska kloní se, jakoby již již chtěla spadnouti. Ale stojí, či visí tak dávno. Okolní lid nazývá hlásku tu Putna. — Hrad na trojstranném půdorysu vystavěn byl ke koná XIII. stol. a patřil pánům z Michalovic, z rodu Markvarticú. Byli katolíci, ale poslední z nich, slavný Jindřich Kruhlata z Michalovic byl přívržencem Jiříka krále a křižákům v údolí Jizerském notně zatopil. — Když zemřel, dědičkou Michalovic byla jeho sestra Majdalcna, provdaná za Tovačovského z Cimburka. (Václav z Michalovic, hrdina známého eposu Sv. Cecha, nepocházel z rodiny této, ale z vladyckého rodu Micaalovicu, jejichž původ byl v Žatci.) Ku konci XVI. století patřily Michalovice Jiřímu Popeloví z Lobkovic, jenž však v Boleslavi sídlel a — Michalovice počaly pustnouti. — U Sedláčka čtenu , že lid b /.pochyby věž podkopával, hledaje pokladů, následkem čehož vrchní část sc odtrhla, na podkopanou stranu se svezla, na jedné straně na zem dopadla, na druhé 0 jeden kus přízemí se opřela a tak visi. Karel V. Rais. kot A. EKRAN V ml BOLESLAVI. ios. Letohrádek místodržitelský v Král. Oboře, starý to lovci zámek, vystavěný v úhledném slohu gotickém na nejvyšším úbočí vysočiny Letenské, sc čtyřhrannou věží, jest letním sídlem úřadujících místodržitelů království Českého. Od zámku vedou různé stezky a cesty jednak po temeně, jednak po stráni dolu do vlastního parku, Královské Obory, asi v letech šedesátých přezvané nevhodné Stromovka*. Ta náleži ku nejrozkošnějším anglickým parkům střední Evropy a od těch čas, co v jejím přímém sousedství odbývaly se velké výstavy, jubilejní r. 1891. a národopisná r. 1895, má pro Čechy VŮbec a Pražany zvlášť milý význam. 1'ůvodně byla král. oborou, ve které král fan Lucem- burský dal r. I.'{]'). zřídit: místo pro turnaje; r. l.r>3<>. obora byla obklíčena zdí. Nynější podoby dostalo se Král. Oboře r. ISnt. péči nej v. purkrabí hrab. Rud. Chotka. Dřívější rybník, vroubený alejí pro povozy i jízdné koně a s ostrovem uprostřed, byl vysušen a přeměněn za několik desítiletí v krásné sady, v nichž uměle založen nový menší rybník, na němž labutě a jiné vodní ptactvo se prohání. Svými sady, promenádami, stromořadími, lukami a rozkošnými výhledy poskytuje Obora mnoho překrásných partů, a za příznivého času shromažďuje se v ni co den elegantní společnost pražská, zvlášť pak při slavnostech, jako jsou slavnost májová, květinová korsa a j. Ki i.. POT. J. K< KEKT V CK a/k. 109. Mariánský chrám v Sedlci u Hory Kutné zajisté jest nej- známější budovou druhu svého ve vlasti, neboť kdož nevěděl by o velkolepém tomto dómu, jejž mínění lidové obecně má za nej vetší kostel v Cechách ř A Sedlecký chrám pověsti své také zasluhuje, jsa nejen co do rozměrů (80 m zdélí, 27 zšífí), ale i co do mohutnosti stavby zjevem nad míru imponujícím. Jako klášterní chrám nejstaršího cisterciáckého opatství v zemi, založeného již okolo r. 1130. velmožem Miroslavem, zbudován byl za opata Heidenreicha ke konci XIII. věku, tak že r. 1320. byl dostavěn. Zbudován jest dle pravidel řádu bez věže, v podobě kříže, tak že dlouhá lod pět, příční pak tři oddělení, 64 sloupy rozdělená, čítá, kdežto presbyteř pěti stranami osmihranu uzavřená 7 kaplemi jest obklíčena, což ku malebnosti dojmu nemálo přispívá. Bohužel byl skvostný tento chrám i s klášterem Husity spustošen, tak že až do r. 1693. v rumech ležel. Stará pověsť chce tomu, že Žižka paliči chrámu rozto-peného stříbra do hrdla naliti kázal, sám lituje zkázy tak slavného stavení. Za opata Jindřicha Snopka Sedlecký chrám (do r. 1707.) byl obnoven; podoba sloupů, klenba a úprava celku pochází tudíž z této doby. Z bohaté kružby gotických oken nezbylo nic. Vnitřnímu zařízení dodaly četné obrazy mistra Brantla nové skvělosti, ale r. 1784. stihla staroslavný klášter i chrám nová pohroma zrušovacím dekretem cis. Josefa II,, načež mobilář chrámový za fatku rozprodán, chrám vydrancovaný pak odsvěcen a za skladiště upotřeben. Konečné r. 1806. stal se chrám Sedlecký opět farním a byl o půl století později co do stavby důkladně opraven. B. Bernau. kot. j. eckert v praze. no. Mausoleum Krále Otokara II. ve Zlaté Koruně. Když po třetím vyloupení kláštera a chrámu Zlatokorunského za války třicetileté opat Šembek v podezdívce oltáře sv. Kříže náhodou objevil poklad, jejž tam za dob husitských ukryl opat Ruger, a dal upravili chrám vojsky spustošený, vzpomněl si také na prvního zakladatele kláštera, Otokara II. a na druhého velikého příznivce své řehole, Bavora z Bavorova. I dal oběma zbudovati v něm velkolepé náhrobky. Jsou postaveny u zdí presbyteria, majícího v základe podobu kříže. Náhrobek Otokarův jeví se v hlavním svém tvaru jako rakev, vybíhá však v je-hlanec vojenskými emblémy zdobený a zastřený v pozadí rouchem, jež u vrcholu ozdobně je spjato a volně dolů splývá. Jehlanec zdobí u výše anděl nápisem jako vzpomínkou na nešťastného krále, jehož péči o zvelebení obchodu symbolisuje postava Merkurova na pravé straně pyramidy. Víko rakve levicí pozvedá krásně modelovaný ("hronos s kosou, známkou povšechného ničení, čímž symbolisováno, že tělo zakladatelovo nespočívá v podzemní hrobce chrámové, ale jinde (u sv. Víta v Praze). Naproti antickému bohu času stojí vojín v římské zbroji s hlavou o ruku opřenou, smutné do prázdné rakve hledící. Na rakvi, v ozdobném rámci barokovém, stojí polovypuklá podobizna králova, na hlavním rakve boku znázorněna je bitva na Moravském poli a vítězství nad Belou Uherským, a u její nohou na okrouhlém podstavci odpočívá truchlící lev. A Hevduk. kot. j seidrl v krumlově, ni. VALDŠTEJN. Z nejzajímavějších trosek českých hradů jest Valdštcjn, zdvihající sc na výběžku pískovcové skály, asi hodinu jižně od Turnova. Jakkoli jest namnoze lesem obklopen, ha na jižní straně souvisí i s oborou hruboskalskoti, jest přece zblízka i zdálí Valdštcjn dobre vidný, čehož příčinou jest novodobá kaple, r. 1722. od známého utiskovatele Turnovských, hraběte Františka z Yaldštcjna v troskách hradu zbudovaná. Valdštcjn byl založen ve XIII. stok a za husitských válek zkoušel hojné všelikterým útokem nepřátelským, již však v XVI. stol. pust zůstával, zboží jeho pak připojeno ku Hrubé Skále. Když r. 1821. Skála prodána svobodným pánům Lexům z Acrenthálu, chtěl uměnímilovný Alois svobodný pán Lexa obnoviti Valdštcjn v původní podobě, ale nedlouho po započetí prací byl r. 1843. smrtí zachvácen. Dnes jest hrad uzavřen, uvnitř pak zachovaly se vedle částek opravené stavby Aehrenthálské hojné ještě zbytky původního hradu, částečně do pískovcové skály vtesané. Dr. j. V. Práskk. kot. k. krátký y koi.ínr. [12. Ru)(u.iinim. Dům umělců v pravém slova smyslu, jak účelem, jimuž jc zasvěcen, tak i svou monumentální ušlechtilou stavbou a také polohou svojí, v tichém zákoutí nábřeží korunního prince Rudolfa, proti líbezným sadům letenským. A je střediskem zejména umění hudebního a výtvarného, neboť v krásné koncertní síni jeho odbývají se nejznamenitějši pražské koncert v, a v jeho sálech bývají všecky větší výstavy obrazu. Rudolfinum zbudovala ('eska spořitelna v letech 1870. 18s2. podle plánů prof. |. Zítka a Jos. Schulze nakladeni dvou milionů zlatých. Je to rozlehlá budova ve přesném slohu renaissančnim a nevyniká ani tak bohatostí výzdoby jako spíší- ušlechtilými poměry a vhodným uspořádáním jednotlivých částí, z nichž jedna hlavní, jižní, je věnována umění hudebnímu, a obsahuji- mimo úřední místnosti velkou a malou koncertní síň a školní síně konservatoře hudební, kdežto ve druhé, severní, umístěno je umění výtvarné. Jc tam zejména: uměleckoprůmyslové museum obchodní komory pražské, stálá obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel uměni se sbírkou rytin, a místnosti pro občasnou výstavu Krasoumné jednoty. Hlavní průčelí obráceno je k Vltavě a otevřeno v patře devítiobloukovou zasklenou loggii s jónskými polosloupy. balustráda v hlavní části ozdobena jest na risalitech sochami vynikajících umělců výtvarných, kdežto balustráda ji/ní části nese na risalitech sochy hudebníků. Do velké koncertní siné vchází se hlavním vchodem z Rcjdiště; stupňovité koncertní podium seřízeno jest pro 100 hudebníků a 150 zpěváků, a opatřeno jest velkými varhanami se třemi manuály a 59 rejstřík v. Ki.i> kot j. vilIm v pra.'.k i 13- I [oŘICKÝ i.iim. Pověstný hořický pískovec, jehož používá se jak ku stavbám monumentálním tak i ku pracím sochařským (v Praze chrání sv. Víta, Národní divadlo, Rudolfinum a j.), patří geologickým svým složením k útvaru křídovému. Bohatá jeho ložiska jsou uložena v površí, jež táhne se v délce as 'Jit km od V festova (severozápadně od Hradce Králové) až ke Konecchlumí u Jičína; površi to jest údolími říček Bystřice a |a-vorky na tři oddíly pívrván>. Středem lom >vého průmyslu, jaký ve vš-ch třech dílech hřbetu toho jest rozvinut a celé té krajině jakýsi zvláštní ráz dává, jsou město Hořice, dle nichž i kámen své jméno má. Obraz náš ukazuje malebnou jednu partii z rozsáhlého Lomu Raimanova v Mořicích a jest tím instruktivní, že velice pěkně ukazuje nejen uložení vrstev kamene a rumu i prsti nati ním, ale i způsob lomování na I lořicku obvyklý. Horácký pískovec pro mnohé své vzácné vlastnosti počíná si v poslední době i místa na trhu' světovém dobývat a není dnes na př. ani ve Vídni žádnou vzácností. Strojového zařízení v lomech horáckých sice mnoho není, však lomy ty jsou tak rozsáhlé, že i nej-vélším požadavkům dovedou majitelé jejich vyhověti. Vzácnou předností pískovce ho-řického jest jeho příjemná teplá barva a snadná poměrně spracovatelnost. Ar. Rciii.ič. kut. i-. iiičiSti": v hořících, [14- BLANÍK. Ze široka daleka, v severní části Českomoravské vysočiny, vidéti jest dvojvrši Velikého a Malého Blaníku, půldruhé hodiny na jih od Vlašimi. Přívětivě kynou olesněné ty dva kopce, zelenající st: stále jako ta naděje, kterou v ně klade povést českého lidu, všude známá. dUaničtí rytíři«, ukryti v jeskyni, k níž vchod jest prý nahoře ve příkré skále, podoimy hrané klenuté', čekají na chvíli svrchovaného nebezpečí a pak se svatým Václavem v čele, s posvátným praporem s orlicí vytrhnou a vysvobodí vlast českou od útisků už několikastoletých .... Na Velkém Blaníku není nic než množství ohromných balvanů, veliký kamenný to val, jenž obklopoval pravěký hrad Blanický. K. 1420. osadili vrch Blaník Táboří, ale byli odtud sehnáni. Se skály Blanické otevírá se skvostná vyhlídka na východ po Českomoravské vysočině k Zelivce a na jižní stranu. Na Malém Blaníku, s něhož pohled náš obraz přimísí, byla založena r. 1<>7'2. kaple od tehdejšího pana zdejšího Karla Adama z Ričan, jenž. toho roku celé toto panství odkázal arcibiskupství Pražskému, a pod kaplí zřízena jeskyně pro poustevníka. Konávata se tam pak pouť na den sv, Maří Magdaleny, Ale po nařízení císaře Josefa II. byla kaple a poustevna zrušena, a zvon dan do blízkých Louňovíc. Nynější arcibiskup kardinál hrabě Schoiiborn dal teď ve zříceninách upravili kapli, a lid sem putuje opět na onen svátek. Nejen nesmírný půvab oné důvěry plné báje dodává Blaníku velikého kouzla, ale také ieho poloha uprostřed rozmilého českého kraje a v srdci (ech. RED. kot. j. klk krt v PRAZE, i t 5. STARÁ BOLESLAV jé starodávné místo poutnické, proslulé neblaze násilnou smrtí knížete Václava Svatého. Patrné tedy největší zajímavostí jeho jsou kostely a kaple. Poutničky chrám Panny Marie z roku 1617., jehož portál vidčti na našem obraze, jest jedním z nejvétších chrámů českých. Presbytéř chrámovou obkličuje polokruhem klenutá chodba s malbami nymburského malíře Kramolína z r. 1775.; malby freskové provedl Josef Heliích z Prahy. Mnohem dále svým původem sahá kapitulní a farní chrám sv. Václava z r. 1046. Byla to původnč třílodní basilika románská, jejíž základní podoba dosud sc zachovala i při nynéjší renesanční úpravě. Nejzajímavější jest tu krypta, podzemní to chrám svatých Kosmy a Damiana, valně podobný kryptě ve chrámu sv. Jiří v Praze. Massivní klenbu nesou tam čtyři řady románských sloupů, a o pevnosti stavby svědčí dojista okolnost, že dovedla odolati nejen dlouhé době osmi století, ale také dvěma velkým, zhoubným požárům. Mausoleum sv. Václava zřízeno bylo r. 1657. z pěkného mramoru. Ukazují zde místo zavraždění, kustrynku a krev sv. Václava. Císař Ferdinand III. napsal zde na malý obraz českého patrona: »Svatý Václave, králi český, pros za mne.« Za časů Karlových bylo město obklopeno hradbami do čtyrhranu s dvěma branami. Na bráně severní dosud zachovalé, čte se nápis: Jsem pravé Boleslav, mne bolem oslavil, kK. J. V. PKÁŠhK. kot. ur. a. mkrtk.ns a spol. i 17. ( )k.\\a. Kcď kioiv niicsto 11.1 Slovensku vzbudzuie v cestovatelovi krásou svojou obdiv, < travský zámok vzbudí v nom opravdové úžas. Zvláště keď blížíme sa so strany severnej, od Lehoty, objaví sa nám zámok medzi vysokými bokmi údolních] stráň, ako keď by obrovské hadisko vztýčilo svoju hlavu v závratím výšku a už-už chcelo by sa hodit na nát. S južm-j strany má hrad celkovú podobu velkého chrámu s vysokou vázou. Popod zámok tečie ruka Orava, ktorá bije so strany severnej do neho v pravom uhle. Zámok pozostáva s troch so sebou spojených hradov, postavených v rozličných dobách. V nižftom hrade sú niektóre miestnosti zachované úplné. Tu je muzeum panstva oravského, kde sloíené sú zachované pamiatky zámku tohoto a zvláštnosti stolice Oravskej. Zčasov palatina JuraThurzu zamocký chrám je postavený v got slohu. Prostřední a vysní hrad má veliké, vnutin porúchané budovy, len najvyšší bod jc zachovaný. Naj- staršia doba zámku tohoto zakrytá je závojom minulosti. Od polovice trinásteho storočia mál zámok tento rozličných pánov zváičša velmožov slovenských, až prišiel do nik víťazného Jana Jiskry, tak Korvinovi, Zápolovi, Kostkovi a Janovi z Dubovca, ktorý hrad velmi rozšířil a upevnil. Kvet slávy oravského zámku rozvil sa pod velikým synom Oravy - furom Thurzom. Potomci slavného Velmoža tohoto vládnu zámkom oravským až po dms Ked navštívíte zámok tento, zastavte sa hned' pred prvou bránou, tam najdete slovenský nápis: »Jan z Dubcova 1543*. Tych pár písmen mnoho hovoří. Navštivte i chrám, tam s toho kanela kázával Juro Tranovský slovenským jazykom slovo božie prvému velmožovi, palatinovi Uhorska; v tom zámku skvitla poesia pred 300 rokami tohoto prvého spevca slovinského. Karol SalvabCkbratskí, KOT. 1'AVliL SOCHÁN V 71'l.t. SV. M. KIINK. n8. / smi k ZikovnickÝ. Mezi starožitnými sídly panskými v Čechách méně znám jest širšímu obecenstvu hrad Zirovnice v Táboráku, aé jak polohou i stavbou a zacho-Valostí svou velmi zajímavý a malebný. Vy|iiná se j>ři kraji návrší, na němž soujmenné městečko se rozkládá, a staro zdi a věže jeho posupné zrcadlí se v hladině rybnika podzámeckého, jenž východní svah výšiny omývá. Ačkoli hrael tento v XVI. a XVII. věku valné byl přeměněn a přestavěn, zachovaly se v něm nicméně mnohé části z doby založení jeho v XIII. století podnes; tak obé věže, ba-da s hradbami a hlavni zdi paláce i jiných budov. Zvláště zajímavá jc krásným klenutím opatřená kapie, potom žalář hned vedle ve věži vilike, nyní vylámáním v altán proměněný. Vnitřní místnosti zámku JSOU pozvíee spustlé. V dávných dobách náležela Zirovnice pánům z Hradce a teprve od konce XIV. věku seděl zde rod vladyk z I.ukavce, zvaný odtud ze Zirovnice. Kamaret z Zi- rovnice vynikal V husitských bouřích jako stranník Táborů. Od potomků jeho dostal se hrad Vcncelíkům z Vrchovišť a r. 1644. koupil jej Albrecht z. GutStejna, nejv. mincmistr, odkázal Zirovnici vnuku svému Šebestiánovi, jenž však zboží to Jáchymovi z Hradec prodal. Tak dostala se Zirovnice opět dřevním svým inajctníkuin a nebyla od té doby roku L564.) prodána. R. L622. vězněni na Zirovnickém hradě sousedé Hradečtí, aby siali se katolíky. Po bitvě u lanková osadili hrad švédové a drželi odtud pod holdem celé okolí, ale příštího roku loto. dobyli ho moci císařští, při čemž střelbou vzal na staveni velkou pohromu. Proto byli hrabata Štcrnbcrkové, zdědivše r. 1693. Zirovnici po Hradeckých Slavatech, nuceni, celý zámek obnoviti. Šternberskému rodu Zirovnice podnes náleží. V. Hk.knau. Kul j. ... m ioi v .. nu": i A\ i iiy. Vamhkkk. Východočeské- městečko, života tichého a klidného, ale přece čilé a probudilé. Má jen asi tři tisíce obyvatel, ale obyvatel vynikajících usilovnou prací: nejeden Z nich vynikl v cizině, zvlášť na poli obchodním a průmyslovém, ač i v uměni maji Vamberečti nejednoho slavného krajana. Dva z buditelů českých, M. S. Palička a kr. I lajniš mají tam na rodném domku pamětní desky. Ve Vamberce samém jsou mnohé továrny, jako nová velká tkalcovna, tři umělá bělidla, mandlovna, továrna na stavové- paprsky a na brda, barvírna, veliká kruhová cihelna a továrna na zboží ohamotové; ostatní obyvatelstvo zabývá se orbou i řemesly, neboť velkých úřadu zde není. Nejdulc-žitčjším však odborem průmyslovým je ve Vamberce- krajkářství, rozšířené v celém zdejším okolí, zvláště v Zámélí, v Potštýné a ve všech vesnicích kolem dokola. Zakladatelkou průmyslu toho je Belgičanka paní Magdalena Grambová rodem z Meldeka, vdova po panu Kašparovi z (irambu, který r. L627. stal se pánem zboží Vambcrského. Průmyslem tím, který arci neblaze působí na tělesný vývoj, živí se zejména v době zimní asi na 5000 lidí okolních, nejvíce žen, dívek, ba i dětí; někdy i chudí mužové, ncní-li v zimě práce jiné, zasednou k poduškám. Krajky vamberské roznášejí obchodníci a překupníci do celého světa, prodávajíce zboží přelacino koupené za drahý peníz! Náměstí vamberské, vroubené stromořadím, ač ještě nejeden dřevěný dům tam jest, jest dosti výstavno, a nejpěkněji se tam nese nová radnice. Na obrázku našem je ve Vamberce právě --jarmark«, na němž vykládají svoje zboží soukennici z Rychnova, pernikáři i ševci z Kostelec-, čcpiékáíi a hrnčíři domácí i cizí a kramáři ze všech koutů Cech. Je to typický obrázek českého města, nevelikého, ale milého. fot A. NOVÁK VK VAMliKHl K. Dh. Jiří Gutk. tao. NÁDVOŘÍ V KAČEROVÉ. Na výšině, kteri se láhne jihovýchodně od Plas, vypíná Se poblíž městečka Královic- a asi hodinu od stříbronosné Mže spustlý zámek Kačerov, sídlo nčkdy bohatého rodu Gryspeků. Florian Gryspek, známý německý dobrodruh, jenž jako milostník Ferdinanda I. z písaře povýšen až na králova radu, vystavěl jej na tomto r. I.kío. získaném zboží jako nové sídlo rodové a opevnil jej zdmi a příkopy, které podnos sc zachovalv. Zámek, jenž k nejzajímavéjšíiu výtvorům časné renesance v Cechách náleží, založen je do čtverce, jehož hlavní k východu obrácené průčelí má li, ostatní strany jen 2 patra; věž nad severním křídlem byla za naši paměti snesena pro chatrnOSt. Uvnitř vidíme pustnoucí dvůr a arkádami, břečtanem porostlými; siné zámecké' jsou prázdné a sešlé, a jen několik vkusných krbu upomina na bývalou nádheru. Rovněž spustkt jc slavnostní síň, bohatá druhdy pracemi sochařskými a malbami, kdež, jak povést di, odbýval se po bitvě Bělohorské onen strašný banket Gryspeků. při němž celá rodina zemřela jedem. Podnes vypravuji lidé-, že u výroční noc těchto hodu v každém století síň sc- naplní divným světlem, bledé postavy že zasednou za stul, paní že nalévá clo otráveného poháru, a jeden po druhém že z mho pije-, kázem jedné ho diny zmizl vše a objeví se zase až v století příštím. Podnět ku pověsti této zavdaly asi nesetlelé mrtvoly Gryspeků v kryptě chrámu sv, Petra a Pavla v blízkých Královicích. Y hrobec- této odpočívá Florian Gryspek sc- svou chotí a desíti příbuznými až podnes ne| a iruáen. lt. HkNNAII. fot. J. bóttinqm V IKA^k. tai. VEVEŘÍ. Pěkné slovanské jméno tohoto hradu, jenž svým stářím a zachovalou výstavností k ncjpamátnějším v Moravě náleží, svědčí již samo o dávném jeho původu. Patřiloť Veveří k nejznamenitějším pevnostem zemským, a markrabata tu často dvorem bývali, jako r. 1228. Jindřich Vladislav, r. 1237, Přemysl, r. 1'_'7f>. sám král Přemysl II. a nejčastěji markrabí Jan, jenž také hradní kapli sv. Prokopa štědře nadal. Purkrabství Veverské patřilo ku předním úřadům v zemi. R. i:ios. zastavil král Jindřich hrad Vever-ský knížeti Bedřichovi rakouskému; od tohoto pak bezpochyby držel jej r. 1316. mocný Jindřich Z Lipé. Markrabí Karel vyplatil Veveří, a hrad trval potom v moci zuněpanské do r 1421., kdy král Zikmund zapsal jej Petrovi Kutějovi. Král Jiří zastavil Veveří knížeti Picmkovi Těšínskému ve 3000 kopách, vyhradiv si, by lidu královskému vždy byl fot. m. Am BI v 1'kazk. otevřen. Jako další zástavní držitelé následovali (asi od r. 1483.) páni z I.udanie, ale král Vladislav II. postoupil Veveří r. 1512. [anu Meziřickému z Lomnice dědičné. Od té doby vystřídalo se na Veveří mnoho majetníků. Pro neobyčejnou pevnost nedobyl hradu tohoto žádný nepřítel, ba i Švédové (1643. a 1645.) marné oň se pokoušeli, až r. 1745. houfec Prusů zcela jej vydrancoval. Veveří vypíná se 3 hodiny severozápadně od Brna na ostrohu skalním, řekou Švarcavou a potokem Veverkem omývaném, tak že poloha jeho velmi jest malebná. Jako téměř všecky veliké hrady moravské skládá se z předhradí, z předního a zadního zámku a čítá neméně nežli 6 věží, z nichž klínovilá hláska podobou svou na Moravě náleží k vzácnostem. Vnitřek hradu je modernisován, a hradní kaple byla za nynějšího majetnika barona llirsche zrušena. Okolí je lesnaté a půvabné. li. Iíernau. i22. ŽELEZNIČNÍ most 1'k'i.s únou Jihi.avky u Ivančic. Nedaleko železniční stanice Kounice-Ivančice společnosti státní drahý, z Hrna do Vidno vedoucí, přepíná údolí řeky fihlavky, v těch místech vysokými skalami a zalesněnými stráněmi súžené, Železniční most, znamenitý svou stavbou i ohromnými rozměry. Patřímedi naň z blízké výšiny od kostelíka svatojakuhského, zdá se nám, jakoby pavučinou přepjatO bylo toto rozkošné údolí, vlaky přes ně zvolna se pohybu ící nejinak než dětskou hračkou' býti se zdají. Podobné cestujícím přes most jedoucím jeví se dole spěchající bicyklista neb osamělý chodec pohádkovým zjevem z říše trpaslicí. Most zhotoven byl v letech 186s.-1870. Iraiicouz.skýini železárnami b- Cail & Comp. a Fives LilleS nákladem 700"000 zl. Výška jeho jest 42 m nad hladinou vodní, délka .'174 ni. V r. 18')'_'. vyměněny hyly jeho rourové pilíře z litiny za štíhlé pilíře z kovaného železa, nákladem L20.000 zl., čímž mosl jak co do pevnosti, tak i do vzdušnosti jen získal. Silnicí pod ním se vinoucí dostaneme se odtud za malou půlhodinku do starobylých Ivančic. Prohlédnuvše si útulné- město, kdysi hlavní sidlo Bratři moravských, ocitneme se po púlhodinné procházce městským lesem RénoUi na zastávce němčické, odkud doveze nás vlak přes most za hodiny do I trna. Vik ion Kamili. Jkřáukk. FCT. C. r:i:TZNER v El.NĚ. 123. ZEMSKÁ JIZBA NA HRADŽ PRAŽSKÉM, také světnic: soudná Čili stará sněmovna, sousedi přímo si sálem Vladislavským, pocházejíc také- z téže doby a od téhož mistra stavitele Beneše Lounského. Smělou svou klenbou, která svými žebry a pásy rozmanité se proplétajícími tvoří opravdovou síť, poskytuje snad ještě více zajímavostí, nežli podobná klenba sálu Vladislavského. V rohu severozápadním vedou dřevěné schůdky na příčný pavlán mho galerii, jejíž římsa je ozdobena vkusnými ozdobami. Na tomto pavláne čili kathedře musili vyslechnouti nejvyšší úředníci zemští, kteří byli členy soudu, svědčeni piihouuv a teprv potom vrátili sc- do lavic. Železné dvéře odtud vedou ke tiskám zemským. Podobizny na stěnách představují císařovnu Marii Terezii, Františka Štěpána Lotrinského, velkovévodu Toskánského, císaře |osi la II., Leopolda 11 a Františka I. Síň je zřízena ještě docela tak, jako když se tu odbývaly sněmy stavovské; od r. L627. až do r. 1847., takže přímo před vchodem stojí stolec pro krále, nebo úředníka nejvyššího, po obou pak stranách jeho, jakož i před ním, lavice pro stavy, červeným suknem potažené. K žádnému z veřejných míst pražských nevíže sc tolik upomínek jako k této síni, neboť nikde osudy vlasti a celého národa nerozhodovaly se tolikráte jako v této staré světnici soudné, bohužel však přečasto v náš neprospěch. Tak zejména počátkem sedmnáctého věku odbývaly se zde všecky sjezdy a sněmy, v nichž po celou dobu až po bitvu na Bílé Hoře rozhodovaly sc věci naše . . . Poslední sezení sněmu řečeného postulatového odbylo se zde 31. srpna 1847., při kterém ještě stav duchovní zasedal po pravé- straně trůnu, slav panský po levé; za ním pak následoval stav rytířský, a města seděla na lavici příčné proti trůnu. Rbd. KOT. K. IIKUNNKK-IIVUKÁK V IKA/K. 124- besední DŮM v Brně. Mezi vynikající stavby brněnské náleží Besední dum, jenž stoje na rohu třídy Eliščiny pod Spilberkcm, hlavním průčelím k severu do svěžích sadů náměstí Eliščina hledí. Besední dům postaven byl pro úévly spolkové r. L872. sdruženými vlastenci (Družstvem Besedního domu) na akcie, nákladem 220.000 zl. Je to stavlia renaissanění s rozdělením vkusným, prostorami přiměřenými a poměry ušlechtilými. Římsa je jednoduchá, dovedná. Střechu zakrývá balustráda, opatřená sochami a vásami. Vestibul je prostranný, schodiště pohodlné, pokoje vysoké — celek ladný. Skrovnější je portál s balkonem, jejž z nařízeni opatrných otců města bylo třeba zredukovat], aby prý nevadil pasáži. Besední dům je středištěm éeského živlu v Brně a značným kusem dějin národa éeského na Moravě. Dvorana jeho, do nedávných dob ncjprostrannéjší sál v Brně, není pouze místem pro plesy, koncerty a slavnostní schůze, nýbrž i místem, kde po dobu let hrávalo sc divadlo, dokud pro ně samostatný slámek nebyl pořízen. V Besedním domě má stálé sídlo » český čtenářský spolek^, představitel české' inteligence brněnské-, jenž najato má první patro (velkou a malou dvoranu vyjímajíc) a restaurační místnosti v přízemí. Mimo to sídlí tu »Sokol<, >Zora<, »Beseda brněn ská < s hudební školou, Obchodní jednota. Právnická jednota a j. Též tu mají místnosti redakce »Moravské Orlice a Hlasu*, veřejná knihovna pro lid a akciová knihtiskárna. K Besednímu domu přiléhá v Kliščiné třídě rozkošná restaurační zahrada, jež ve vnitřním městě nemá sobě rovné. fi■ .. lil \nn,. FOT M. AD1.KR V PNAZR. i25 Zámlk Frýdlantský. Mezi oněmi hrady českými, jichž jméno místa nalezlo i v dějinách světových, jedno z předních míst zaujímá starožitný Frýdlant, dle něhož zvánu bylo knížectví Frýdlantské, ač pán jeho, Albrecht z Valdštejna, sídlíval v [ičíně. Jím právě proslul hrad neskonale více nežli kterýmkoli z dřívějších svých | ánu, ač již v polovici XIII. věku Castolovera Ronovcem byl založen. Přemysl II. připojil Frýdlant ke koruně a prodal potom r. 1278. kulkovi z liibrśtcjna jako hrad manský, kod Bibrštcjn-ský do roku 1552. zde vládl, kile Frýdlant zahrán jako léno odumřelé a prodán potom 1 s městem Libercem Bedřichovi z Rederu ; ale již vnuku tohoto, Krištofovi, sebrán v konfiskaci pobělohorské. 1'okusy Krištofovy, pohnouti lid na panství ke vzpouře, zmařeny Všecky ostražitostí správy knížecí. Po zavražděni Valdštcjna v ( hebu zrušeno ovšem nové knížectví ihned, a Frýdlant dán z milosti císařské hraběti Gallasovi, jehož potomstvo vymřelo r 1757. Dědic lvím'dostalo se panství hr. z Clamu, jimž patří po dnes. Frýdlant náleží vždy ještě k nej znamenitějším hradům českým; v předhradí, do něhož 2 pevné brány vedou, stojí nyní t. zv. nový zámek, v němž vrchnost bydlí, vedle něho pak kaple zámecká r. 1598. postavená. Nad předhradím ční na skále čedičové nepravidelný horní hrad s velikou okrouhlou věži. V komnatách jeho vidíme mnoho starých obrazů a ruz-nvch památností. Mohutná opevnění zámku, zvětší části zachovaná, pocházejí buď z XVI. století aneb z dob války třicetileté', kde císařská i švédská posádka na hradě se střídala. V děkanském kostele frýdlantském pozornosti zasluhuje náhrobek Melicharovi z Rederu postavený, krásné to dílo umělecké. ' J 13. 1ÍEKNAU. kot. I)k. mkktkns A IPOL. I2Ó STŘECHO. Vyletěl vlak z krasnej turčianskej zahrady, blížíme sa k jasku pod Banisko; kým ho nepřejdeme, přistupme k obloku na právo. lil'a, tam na vysokej skalo je Stary hrad, krkavčte hniczdo Pankrácovo. Nedaleko od mho Margita a Běsná, skaliska vo Váhu, pomníky, označujúce hroby pltnikov. Obraz zmiznul, přejdeme na druhů stranu vozňa. Tu na 1'avej straně Váhu, akoby v bráně širokej považskej doliny, vypíná sa na vy sokom brale Strečtio, zrúeaniny hradu. Kto ho tam postavil? Kto poz< rával z tých oblakových okien v široširy kraj trenčanský ř V mrákotách zahalený je pOVOd jeho, tak ako celá historia Slovenska. Tu stojí na ddkaz, Že ten prepočetným1. hrady 00- FOT. PAVEL SOCHAJÍ V TUkČ. SV. MAKTINIÍ. sypaný kraj slovanský mal niekdy krajší život, že mai historiu. Z kusých historických dát známe, že pod Jiskrom zaujali a vládli Strečnom Cesi, potom Pankrác, Věšelin, jezuiti, Eszterházovci, ímro l Bkol v. až r, 1697, dal Leopold hrad zrúcať. Nej kraji iu dobu žil hrad pod Fraňom Vešelínom. Mladušká panna Zolia Bosniakova vydala sa za neho okolo r. 1620. Vynikala svojou nábožnosťou a dobročinnosťou, l'ud si ju vzpomíná ako svoju dobru matku. Žofia Bosniakova zomrela na Strečne a pochovaná bola v strečňanskej zámockej káplne, z kade r. 167s., pocas tokol'ovských nepokojov, přenesená bola do lontanskej káplny farského kostela v Teplické. Kak')l Salva-Ciíukaiskv. 12 7- MkstskÁ V liž v OPAVĚ na horním náměstí, nej živější to části Opavy, dostavěna byla v památném roce I<• 1S. a vykázána za byt hlásnému, který právě v onom století věstival Často po sobě děsné zprávy o příchodu vojsk nepřátelských. Tak hned druhého léta po jejím zbudování příchod válčených čet Jana Jiřího, markraběte Krnovského, volajícího Slezany k obraně, pak zkázonosnou návštěvu Valdštýnovu, potom příchod generála Gortze s vojskem císařským, aby potrestal měšťanstvo a odpadlé vojsko, a nedlouho na to věž opavská smutně rozlehla se zas po nových hostech, kteří tu dosud nikdy nebyli. Přišli až ze Švédska, a rozuměli svému řemeslu. Přišlo vojsko protestantské, a zaradovali sc Opavané, ale město ještě více zbídačeno. Tehdy nalézala sc v domě pod věží městská radnice, později též hlavní stráž, na kterouž ještě průčelí této bývalé radnice upomina. Až konečně r. 1659. zvedá se na věž do výše 213"78 vid. stop báně, do níž uložili jezuité na pergamente sepsanou zprávu o navrácení sc města do lůna církve katolické. S věže jest rozhled nejen na sousední českou obec Kateřinky (asi 6000 obyvatel), ale na četnou řadu obcí rakouského i pruského Slezska po toku Opavice, jež vesměs zachovaly dosud národnost českou. Dr. F. Sláma. KOT. J . VILÍM V PRAZtt. 12 8. SnbMOVNA — zasedací síň sněmu království českého nemá žádného zevního vzhledu, který by rázovitě vyznačoval svou starobylostí nebo svou úpravou a svými historickými památkami slavnou minulost a veliké dějiny království českého i dřívějšího jeho sněmování. Zasedací síň sněmovny v r. 1861. architektem Karlem biustem zřízena v dřívějším paláci Thunově ze sálu divadelního, bohužel beze- všeho rá/u a výzdoby historické, nově pak upravena v r. 1844./')")., a mime) jiné adaptace- opatřena elektrickým osvětlením a nové zřízenými sedadly, je 29*5 m dlouhá, LV6 m průměrné šířky, uprostřed 9"S m Vysoká. V ni umístěno je 24:t sedadel, označených čísly a jménv těch kterých poslanců, a sice čítajíc od vyvýšeného praesidia uprostřed síně (na estrádě v pravém rohu vyobrazení) na pravici od C 1.—90. (virilisté, velkostatkáři, část českých poslanců lidových), ve středu e>d č. 91.-145. (další část českých lidových poslanců), a na levici eul č. 146.—243 (zbytek českých poslanců lidových a všichni lidoví poslanci němečtí). Pod vyvýšeným praesidiem (pro maršálka, náměstka maršálkova a bureau úředníků zemských) naíézá se- na nižší estrádě stůl zpravodaje, vpravo od něho křesla zástupců vlády a vlevo místo tésnopisců. Na galerii vpravo od praesidia (na illustraci vyobrazené) je tribuna žurnalistiky, a vedle ni lože- pro hosty. Protější galerie slouží potřebě- veškerého ostatního obecenstva. Ve všem se pociťuje nedostatek volné a náležité prostornosti, finak j<: dojem nynější úpravy elegantní a ladný. Všechna sedadla jsou nyní poslanci obsazena. Dočkáme se i my někdy něčeho podobného, aby zůstalo po Úmrtí velkého státníka neobsazeno je-dno místo pro věčnem paměť na toho, kdož stal se strůjce in státoprávního vyrovnáni s říši, jako v peštské sněmovně místo Dcákovoř Di. k\iai Potich, KiiT. FW>a HKťNNEK HVOŘÁK V PRA7E. 129. IIokní Grunt u Podmokli. Lázeňské místo Horní Grunt, vlastně jen prodlouženi průmyslných Podmokel, malebné se prostírá po levém břehu labském, k němuž lesnatí- svahy horské je tísni, pohlížejíc vábivě ku protilehlému, čilým obchodním ruchem vynikajícímu Děčínu. Již po delší řadu let slouží zdejší velké- dva hostince a četné villy z.i letní pobyt velkoměstského obecenstva, avšak i mnohý churavec sem zavitá, neboť léčivý pramen zdejších Rosetových lázní*, r. 1 7b1). hrabětem Josefem z Thunů založených a r. 1846. nové upravených a rozšířených, doporučuje se železným složením svým dobře proti dně a rheumatismu. Neméně blahodárné působí však zajisti'- i rozkošné procházky v lesích s Horním Gruntem bezprostředně sousedících, a luzné ty pohledy na mohutný labský proud, jež s pěšin po stráni rozvětvených sc- otvírají. Jedna z nejhezčích snad vy- cházek jest na t. zv. »Českou baštu«, pro rozdíl od sousední saské, velmi známé vyhlídky tak jmenovanou, nevelikou to, lavičkami opatřenou skalní plochatinu, z níž po čtvrt-hodinném výstupu pokocháme sc přepůvabným výhledem na Děčín a celou tu labskou kotlinu, Tannbuschem, Vrabincem a Scdmihořim uzavřenou. Stinné stromořadí dovede nás pak ku »Vlčímu prameni* a dále ku lesnímu rybníku, v němž pstruhy chovají. Jiná pěkná vycházka jest k »Duté skále*, kolem níž se točí různé pěšiny jako nějaké bludiště. Níže Horního Gruntu prostírají se podél Labe za sebou ještě osady Střední Grunt, s velikým nádražím naproti labskému překladišti v Laube, a Dolní Grunt, jenž jako Horní k letnímu pobytu hostů, hlavně ze Saska, slouží. 13. Bernau. tt 1 :•. 1 in. M 1:1 !•:•;■; A IFOL. 130. ZLATA KORUNA. Uprostřed svěži zeleně a hájů, v družině malých domku vesnických smutí zbytky nádherného někdy klášteru cisterciáků, Zlaté koruny, založeného Přerňyslem (itakareni II. r. 1263., tři léta po l>itvé u Kressenbrunnu. Vedle pohledu na zbytky úplně zanedbaného, ač posud památného hradu Jindřichohradeckého není smutnějšího nad bývalý klášter zlatokorunský; jsouť nejvýmluvnéjšíni dokladem lhostejnosti a nevsímavosti těch, jimž o památky českého uměni v první řadě jest se starati a o zachování jejich pečovali. Nádherné druhdy síně konventuálni a kostel sv. Andělu proměněny jsou v slévárnu části strojových; kostel sv. Markety v smrdutou výrobami) kostíku a sirkárnu, překrásná kapitulni sin z dob Václava II. se stihlými sloupy a sličnými klenbami, napořád freskami zdobenými, přetvořena jest ve výheň k roztápěni železa; ji; plna smoudu, sazí a škváru. Římsy se drob, větrají; všecko se rozpadává, nač oko pohlédne. A jako klášter a jeho Oba kostely za své- vzaly, vzal a bére co den více porušení též hlavní chrám Mariánský, prvotně nádherná budova gothická o třech lodích s 18 sloupy a ;i.r> okny, z nichž pouze 2 zůstala gdthickými a maji krásná skru/.í. Skvost nad jiné vznešenější a krásnější zdobí jeho nitro: obraz Matky boží s |ežíškem, vytvořený asi týmž mistrem jako podobné obrazy v Krumlově, Vyšším Brodě, Jindřichové Hradci a Písku. Ale i zbytky kláštera a znesvářený chrám svědčí o bývalém bohatství a nádheře, jimiž druhdy přilákána byla zlata chtivá vojska německá za Kudolla (1'_'7S), pohněvaní Táborité (1420) a rozkaceni nájezdníci války třicetileté. Co zbylo, vzalo za své zrušením kláštera (1785), jenž na vrcholu své slávy hostil přes 300 mnichů. < ) bývalých jeho pokladech svědčí záznamy chované v krumlovském archivu, A. Mi vniK. FOT. 1. SKIDL V nVXLOVf. 131 - /.ki< i ninv Bokotína. V novější době stal so starý hrad Borotín (mezi Táborem .1 Sedlcem), zapomenutý před tím v odlehlosti své od krajin hojněji navštěvovaných, znám jako jeviště Grillpavzcrova dramatu »Praraáti«, jehož děj však byl spisovatelem vymyšlen a teprve z českého překladu ve známost lidu okolního vešel. Staré to sídlo panské sbilo siee ji/, na počátku třicetileté války upuštěné, ale teprve našemu století byla ponechána zásluha tak ohavného jeho zpuštění, jaké jen málokde jinde uvidíš. A tak pmi dnes nejpamátnéjšími částmi hradu tohoto sklepy, na něž neodvážila se vandalská ruka boíiteiú. Náš obraz předvádí nám zbytky zdí dosud nejznačnéjší; budova v levém rohu byla palácem, ona v pravém branou. Uprostřed viděti je do sklepu. Hrad měl dvě okrouhlé věže, vyvrácené již takměř do základů; v menší byla kaple. borotín náležel ku prvotnímu zboží Vítkoviců, jichž větev jedna, páni z Landštejna, až do středu XV. věku jej držela. Koku 1434, v květnu byl hrad na Mikuláši z Landštejna vojskem Táborským marně dobýván. Potom až do konce XVI. věku vládli na Borotínč rytíři z Malovic. V době konfiskací koupila hrad ten Polyxena z Lobkovic a spojila jej s panstvím Jistcb-niekým, k němuž é.íst zboží líorotínského ostatně již dříve Ladislavem z Lobkovic byla připojena. Když roku I S'_'<». koupil panství Jistebnické s pustým Borotínem šlechtic fan Nádherný, dal hospodářský jeho úředník, seznav v brzce fenu zřícenin, pevné staré zdi ro/.melati, kamení získané buď prodati, buď k stavbě dvora upotřebiti rum pak na pole vyvézti. Páni Nádherní přijali potom při svém povýšení do stavu rytířského přídomek z llorotína , ale hrad byl již zničen. B. 1ÍKRNAU. KOT. j. Vu .KČKii V TÁHoicK. i^2. Červená Bystřice v Krkonoších, jako zakletý kraj z tajemné pohádky jeví se nám SedmidoH, rozhlížíme-li se po něm s nej příhodnějšího k tomu hodu, s Ptačí hory. Sedm divoce rozeklaných, skalnatých a bujně zarostlých dolu tísní so tu pod námi, a každým z nich žene se bystřina, jež neodolatelnou silou prodírajíc se bezectnými, balvany, tvoři na přečetných místech malé i větší, vždy však rozkošní' kaskády, jež prudkostí spádu svého tu i tam přímo překvapují. Tři z dolu těch směřuji s vodami svými k řečišti labskému: důl Medvědi, dut Martinský, a ncjmalebnější z nich snad ttu/ J'ud-lavy, jenž jako by ostatní dulv předhonili chtěl, stříbrnou bystřinu svou žene st- značné výše trojstupíiovvm vodopádem k otci českých řek, k Labi. A dálí' čtyři ostatní, jez. struhy své- do romantické Bělé vyaýlajÍ! diii Bouřlivý neboli čertův důl, důl Křivých a Stříbrných vod a konečné dul Červené Bystřice, dul to v divokosti své- zajisté nej zají- mavější, Kdo miluje cesty pohodlné, vyšlapané, ten vyhne se nevlídnému Sedinidolí. Avšak kdo nelituje' tělesné námahy, rád vyhledává divoký horský kraj proto, aby okřál v opuštěných, všeho lidského ruchu vzdáli nýeh zákoutích panenské přírody, kde šťavnatá vegetace přebujným vzrůstem svým připomíná přímo lesy tropické-, v zákoutích, kde obrovské- balvany', divoce rozházené, stěžují krok, kde rozpustilé-, křišťálově čisté- proudy horské- bublají a hučí v nejrozlicnéjšieh tóninách veselou píseň svou, ten nechť s chutí proputuje SedmidoH, jež co do divokosti přírody tvoří pravý zlatý bod našich krásných Krkonoš, ten nechť zatoulá se do dulu Červené Bystřice a vyhledal si třeba kout náš, aby poznal, jak úchvatných pohledu poskytuje horstVO, českými nav.štévovaleli bohužel ještě tak velice zanedbávané. Di.-. ai- śi i-i u.ha. kot j. ickext v prazk. 133- Chrám sv. Jakuba v Prachaticích jest beż odporu nej - významnějším svědkem pohnuté minulosti památného tohoto města, pro staročeský svůj ráz často také »jihočeským Norimberkem* nazývaného. S čelem chmurným stojí zde tento pomník dávno zapadlých dob, do něhož hrozné bouře krvavé své vepsaly runy. Viz věkovité ty dvéře chrámové, na nichž podnes viděti stopy ran, zůstavených tam topory dobyvatelů, a vzpomeň sobě černého dne 27. září 1620. v dějinách Prachatických, kde císařská soldateska po násilném vzetí města vraždila obyvatelstvo jeho napořád, nešetříc ani posvátnosti kob chrámových. Nad prostrannou lodí smčle pne se hvčzdovitá klenba, šedé pak stěny zdobí malby a znaky, jako část vnitřního zařízení ze XVI. věku pochodící. Sakristie, v níž na povel Žižkův v listopadu 1420. zamčeno a upáleno 85 měšťanů Prachatických, budí rezavou, zohýbanou mříží okenní taktéž vzpomínku na děsný výjev z dějin chrámu i města. Velmi úchvatný je pohled na krov chrámový, jenž takřka filigránsky jemně pne se do závratné výše, nesa ohromné břímč kůrkové krytby. — Chrám Pracha-tický založen byl původně asi ve XIII. století; dnešní jeho podoba pochází snad od slavných mistrů českých, Petra a Jana z Prachatic, proslulých stavitelů Štěpánské věže ve Vídni. Levá věž jest nedostavěná, pravou kryje nepřiměřená střecha, celek však nicméně působí dojmem imposantním. B. Bkrnau. KOT. jos. bottinger v praze. i34 Žižkův pomník v král. městě Čáslavi. Ae z jakýchkoli stanovisk sc kritisují dnes činy a význam chrabrého Jana Žižky z Trocnova, jedno jest jisto, že slepý hrdina má v národe našem široký kult jako ztělesnění vzdoru, odporu a vítězné síly proti cizinskému, nepřátelskému útisku. Žižka, ač uměl dobývati, nikdy se nestal pod-maňovatelem, ale boj vedl toliko na obranu vlasti a zákona božího. V jeho jméně a osobě trvá representant svobodného hnutí husitského, novověkého to zápasu se středověkou ztrnulostí a vázaností. Tímto ideovým významem dochovává se jméno /ážkovo věkům. Vedle Tábora. Kutné Hory, Žatce, Loun, Klatov má právem přední nárok královská Čáslav k uctění Žižkovy památky. Po smrti Žižkově dne 11. října 1424., převezeno tělo jeho do Hradce Králové a pochováno v kostele sv. Ducha u velikého oltáře; odtud pak později přeneseno do Čáslavi a pohřbeno v kostele sv. Petra a Pavla. Ale po bitvě Bělohorské prý prach nebožtíkův znova vyzdvižen z hrobu a na popravišti za městem pochován. — Myšlénka zřízení pomníku slavnému vojevůdci Husitů, jehož popel tedy odpočívá v lůně města Čáslavi, vznikla v Sokole čáslavském v r. 1878. a pomník sám byl odhalen již dne 29. srpna 1880. za velikého účastenství všech vrstev národa Českého jak z království tak i markrabství. Jest dílem mistra Josefa Myslbeka a zvěčnělého Dra Miroslava Tyrše. Vyžadoval nákladu 2975 zl. Rf.d. kot. j 1'ijrr v čáslavi 135 Kathedrální a metropolitní chrám sv. Václava na hradě OlOMUCKÉM spadá svým založením již do počátku xii. století, od kteréžto doby prodělal všecky možné obdoby stavitelské od prvotního slohu románského až k dnešní nádherné gotice. V prvních dobách, začátkem xiii. století, pak v polovici téhož století a posléze nanovo za sto let r. 1365. utrpěl velkými požáry a v r. 1616.—1619. již po své gotické restauraci neméně porušen v ladném svém vnějšku renaissanční přestavbou presbytáře, dosti střízlivě v nepřiměřených rozměrech ke gotické lodi vedením arcibiskupa Dietrichsteina přilepeného. Teprve v r. 1883. za kardinála arcibiskupa Bedřicha Fůrstenberka počalo se s důslednou opravou slohovou v té podobě, již chrám nyní má. Z té doby pochází imposantní, 100 m vysoká poboční věž, přestavba hlavního portálu i obou věži průčelních, veškerý nádherný vnější detail, jakož i celé skvostné vystrojení vnitřku. Oprava tato pořízena nákladem dvou milionů zlatých, a pośledni kardinál olomúcký si jí zabezpečil pomník trvalý. Chrám honosí se největšim zvonem na Moravě, zvonem »Sv. Václav*, velkolepými varhanami a bohatým pokladem kostelního náčiní, většinou to dary vznešených osobností. Vlevo na našem obraze, v sousedství starobylého kapitulního děkanství, přiléhá ke kathedrále památná kaple sv. Anny, druhdy sv. Maří Magdaleny, v níž volí se olo-múčtí biskupové. »Na dómě«, jak se místu tomuto obecně říká, zvoní se ode dávna na základě staré tradice poledne o jedenácté hodině. pot. ]. vilím v prazk. Fr. s. Procházka- 136. Vřídlo v Karlových Varech. Tajemný, léčivý pramen vyproštěn z tísnivých pout podzemí, v nichž od věků sevřený kypěl, vřel a klokotal, vítězně tryská na povrch zemských vrstev, vystřeluje do značné výše a s obláčků svých vřelých par sype drahocenné perly do nastavených pohárů, aby obdařil choré lidstvo vzácným lékem, jemuž ve světě rovno není, a bez něhož by tisícově a tisícové neúprosně klesli v předčasný hrob. Sem ze všech světa dílů, přes nesmírné pruhy souší i přes širé okeány spěchají s pevnou nadéjí všichni ti, jimž prostředky to dovolují, že vyléčí se z mnohé vážné choroby, při níž věda lékařská zůstala malomocnou. — Z vřelých pramenů, jež v Karlových Varech zachyceny byly na příhodných několika místech, tu a tam dnes opatřených prostrannými, ba i nádhernými kolonádami, žádný nezjevuje se v laK nespoutané formě, jako vřídlo v hlavní kolonádě, které vůbec je var nejsilnější, nejvřelejší a nejmohutnější, vychrlujici za minutu 1654 litrů poněkud nakyslé a nepatrně slané, přes to však lahodné vody, jejíž dávno oceněnou léčivost nepodařilo se nahraditi umělou výrobou. Nechť zemčzpytci a lučebníci dále prou se o otázce vzniku i léčivém obsahu vřídel karlovarských, přívaly cizinců nevidí před sebou než zázrak, jenž nepozbyl své působivosti, jenž štědře ^svoje vvřinuje dary a v jichž divotvornou sílu nezdolnou mají víru a naději. »Svaté vřídlo, tryskej dále, pěň se neztenčené časem, — ať rod lidský z tebe čerpá dlouho zdravil* — nadšeně pěje již na konci XV. století pan Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic v proslavené latinské ódě na lázně Karla IV., která přeložena byla do všech jazyků evropských a do mnoha mimoevropských, — šíříc tak věhlas Karlových Varů do všech světa dílů. E. M. Rcttk. KOT. db, A. MKl;'IKN'S A SPOL. i 37- S taky 11 kaď. V úzkcj dolině považskej, vedúccj hun- Váhom od Varína do Turca sú dva hrady, malebné, vysoké, v rumoch ležiacc: Strčeno a Starý Urad. Tajuplné hladí na nás posledný. Naistaráia listina (1241) volá ho už Starým hradom, a čo sů listinv nááho sto ráz spustoseného kraja? Ony nespojuje stání slaviansku dobu s novšou, a sú pri tom biedne a Buché. Ony hovoria, že král1 Bela II. daroval Starý Hrad vďmožovi Bohumírovi Sebaslavičovi, bojujúccmu proti Tatárom; hovoria, jako i so Strečnom prechádzal z ruky do ruky, až Pankrác svátomikulássky, přívrženec Jiskru z Brandýsa, oživil tiché kraje branným hurhajom. V sedemnástom století hrad spustnul. Dnes Kažko představíš ■ i. ČO hladajú tieto titánsky Stávané múry v takom osamelom kúte, na takom neprístup- nom, strmom skalisku nad Váhom? Takýto němý památník je trpkou výčitkou pradedom slovenským, ktori žili, ako zdá sa, len mimite a dennej potřebě, mé ináč než to robotu- júcc pokolenie tam po dolinách. PohTad na Starý Hrad jc uchvacujúci a ohrodzujúci fantásiu vnímavého člověka. Visí nad priepasťou jako orlic hniezdo . . . Múry vyzerajú jako stan', potrhané čípky bruselské, čez roztrhliny vidno bolavé nebo. 1 sosýpa sa, sosýpa staré- stavisko, dažde a vetor večne žeru staré čipky skalné, až do Váhu padajú kéisky stvrdnutej malty. Hrad leží na pravom břehu Váhu, cesta dolinou strečnianskou vedie brehom 1'avým, a tak málo kto navštíví Starý Hrad. A coby tam i hťadal! Samotu až príšcrnú, melancholii! věčného hynutia bez slávy, bez zvěsti, bez upomienky! Živá a příjemné nápěvy pejúca je len příroda! Zeleň strmých strání, šum kryštálovej rieky, hra světici, ked oblaky tieňa, lebo hviezdy jagajú sa! Ale i příroda má tu melancholický ráz . . . Iba v zime, ked hojný sňali všetko postriebril, vtiahne do doliny jasnota a krystaloví) strnul;! veselost. svktozar HuiiBAN VaJANSKY. KOT. I-AVKI. StieilAŇ' V TURĆ. SV. MAKI INK, 138. Partie /. [Ikknska. NYjnížc položené místo v Cechách je farní ves Hřensko, jen 10 minut vzdálené od saských hranic, zároveň hlavni východiště pro návštěvu českosaského Švýcarska. Ráz osady této již sám jest zvláštní, neboť nad přívětivými a útulnými jejími staveními trčí a vznášejí se skalní věže, balvany a útesy, náhlým hrozíce sesutím. Sedá jich barvitost a bujná vegetace působí dojmem velmi malebným; proto také slouží Hřensko již po delší dobu za oblíbené letní zátiší. ( bada má přes sto domů (mezi nimi několik větších, vším pohodlím opatřených hostinců) a okolo 700 obyvatelů; část jeji prostírá se po břehu l abe, kdežto druhá v údolí potoka Kamenice se tísní, loto přechází konečně V b ZV. Edmundovo úžlabí, lesem a pískovcovými skalami malebně obstoupené (viz naše vyobrazeni), a za malou půl hodinky dojdeme k místu, kde počíná romantič ností svou proslulá, teprve r. ISon. přístupnou učiněná sout eska Edmundova, jedna z nej-skvostnějšícb partií české' Části hor pískovcových. I!. ButNAUi Fot. Stbhoel a Maik but. í.MJ. TÁBOR. S věží chrámu vysoko clo nebes trčící hostí sc na vysokém ostrohu skalním imv.i tichou Lužnicí a potokem, vinoucím sc hlubokým údolím k zamlklé té řece, staroslavný Tábor jako hojeni umdlený a v dumách ponořený kopinník husitský, před nímž skoro čtvrt věku lidského třásla se všecka Evropa. — A posud, i přes veškerý nával moderního vandalismu zachoval Tábor svůj středověký ráz, jehož nese'třely ani hojm' předměstské, jinak pěkné stavby novověké. 0 stavbách památných promluveno bylo již pii obrazu Táborského tržiště (obr. 17.1, kikož i o hojných mésta památkách historických. — Tábor stojí na místě, kde již v XIII. věku stávalo město Hradiště, sídlo někdy Vítkovcův, jež zase zbudováno bylo na pradávné ohradě, jak tomu nálezy římské a mince z doby císaře Hadriána svědčí. — Vítkovci, nechtíce postoupiti Hradiště králi Otokarovi, zapálili a zbořili je r. 1268. a převedli obyvatele do Ústí Sczemova, odkud je bystroduchý husita Hromádko po vypálení Ústí zase na Hradiště hory Tábor převedl, učiniv nové bydliště nedobytnou pevností víry a práva Husových bohatýrů. A. Heyduk. h.>r. śrcil u. a VOIEČI k V l A11 illl:. 140. Dívčí KAMi-NY v Krkonoších náleží k oněm svérázným skalním útvarům, po t. zv. Dívčím hřebenu (mezi Velkým Šišákcm a Lány) roztroušeným, které hlavně na slezské straně mají vedle podivné často podoby i divná, neobyčejná jména. Tak jedna skupina skal nese název »Lenoch*, jiná dokonce »Flamendr . potom jsou tam: Zámecké kameny a Zámecká věž, Korálové kameny a j. v. Nejznámějši jsou však České kameny, mocné to skalní věže pohromadě seskupené, které z povzdálí obrovské rozvalině se podobají. Němcům název skal těchto nevoněl, i překřtili je na ►Mužské kameny*, aby měli pendant ku »Divčím kamenům*, strmícím poblíž -Krakonošova hrobu*, úzké to, skalní deskou zakryté rokle. Dívčí kainenv nazváuv tak za příčinou smrti mladé- pastýřky, která u nich zmrzla. Zde také června (!) 1780. zmrzla při sněhové vánici celá rodina: budař, jeho žena a dvě dítky. Jcť to liduprázdná, nevlídná a smutná poušť, od Šišaku až k Petrově boudě, a běda tomu, koho by tam zastihla bouře neb vánice sněhová, /.de není úkrytu, není dovoláni! Všude jen kopec a strž, kámen a skála, žlutá travina a pla-zivá kleč, a to v bezprostředním sousedství zjevu tak nádherných, ve veselém a bohatém rámci ponurý obraz bídy a zkázy . . . Kin (in i: V. Duuycua). Kot. j. Eckbbt v Prazb. i .| i. BLATENSKÝ ZAMEK. Na jihozápadní straně města Blatné prostírá sc rozsáhlý, leknínem a stulíkem pomstiv rybník, Topič zvaný, na jehož oválovitém ostrově zbudován jest zámek, jenž jest z nejpamátnějších a nejkrásnějších Šlechtických sídel v ('echách. Podkovovitý násep, čnící nad hladinu rybníka, chrání ostrov přeci záplavou. Kamenný most vede k bráně ve věži, jejíž n< jvyšší patro na krakorcich spočívá. Komnaty věžní jsou malbami z XVI. věku hojně zdobeny. K věži pojí se dvě rozcházející se křídla původně prastarého, ale v 16. věku přetvořeného hradu, kde gotika k dekoraci juž motivy rc-naissanéní přibírala. Hned u brány na straně západní jest zámecká kaple sv. Ondřeje v čisté gotice. Schodiště a vůbec všecky místnosti zámku blatenského spořádány a vyzdobeny jsou velmi ladné a vkusné; knihovna jest hojná a vybraná, divadélko pěkné a Úpravné. Nádvoří jest nepravidelné, a spát řiti lze na něm staré, do skály vytesané vě- zení. _ Ostrov krásné v zahradu upravený spojen jest s parkem, za rybníkem se šířícím, úpravným mostem. I'ark byl druhdy nejproslulejší oborou českou; nyní v něm, až na několik dařiků, zvěře již není, ale kdo zálibu má v památtkách předků, může zde shlédnouti dub snad nejstarší v ("'.echách, dub, pod nímž druhdy sedávala sličná Jana z Rožmitálu, choť [iříka Poděbradského, a kde druhdy nešťastný J. P. Koubek své zpěvy a satiry skládal, než s myslí zahalenou navždy ulehl v tu rodnou blatenskou půdu, kterou nad jiné miloval. Před dubem parku blatenského chvěje se srdce, a oko se mlží. — Blatná byla druhdy sídlem rozmanitých a nádhery milovných velmožů českých, z nichž bez odporu největším byl bohatýr dueíia, věhlasný na svůj čas cestovatel, otec královny Jany: Lev z Rožmitálu a na blatné. A. Hevduk. POT. M. ADl.FR V n>.\TK. 142. ZŘÍCENINY JenŠTEJNA, Tři hodiny severovýchodně <>d Prahy leží nedaleko Brandýsské silnice méstys Jenštejn, kupící se kolem rozvalin bývalého hradu, téměř jen z černavé, okrouhlé věže pozůstávajících, která již od Vinoře příchozímu kyne. Je to stavba mohutná a vkusná z doby Karlovy a zasluhovala by, aby dostalo se jí krytu co nejdříve, jímž by krásná noticka klenba druhého patra před sesutím byla ochráněna. Obě vyšší patra |iž Stropu postrádají; spodní část vézt- sloužila, jako jinde, za hradní Žalář, Nyní bydlí ve věži chudí lidé; bývalé hradiště upraveno jest v políčko, a jen tvrdé zdi, jimiž skalní pahrbek nedostupným učiněn, potom mohutni'vodní stavby k zaplavení Údolí vodou jsou známkami někdejší pevnosti bradu. Kdo hrad Jenštejn, původně Jencenštejn■< (Jenec ~ Jan) založil, není známo; ale okolo r. 1:»>S. získal jej 1'avcl, písař komory královské, a stal se tak předkem rodu soujmenného, z něhož nejznámějším stal se arcibiskup Pražský Jan z fenstejna sporem svým s králem Václavem IV. Ale již od synů Pavlových dostal se Jenštejn v ruce cizí, a majitelé- jeho střídali se potom rychle až do r. láSil. kde po |anu z Dobřichova, v pokutu upadánu, zabráni ku král. panství braudýsskéuiu. Hrad sám vzal v třicetileté válce zkázu ohněm, bezpochyby od Švédů, kteří r. L639. na Brandýse se opevnivše, pustošili celé okolí. Kéž se pěkné věži dostane brzy patřičné ochrany! ]!. beb < v Fot, M. Adlkr v Praze. 143- PalAc Zi-mski' Danky kkái.. českého zbudován byl vletech 1894-96. v Praze na Příkopech, na místě, kde stávalo staré museum král. Českého, dle plánu architekta 1 isvalda Polívky, ve slohu renaissančním s průčelím úplné v kanionu provedeným, bohatí; ornamentální, tijuirálné, jakož, i skvostnými mosaikami (dle návrhu M. Aleše) zdobeným. Hlavni místností v budově sanu' jist dvorana, široká t3-80 m, dlouhá 1784 m, vysoká 12'28 m, jejíž obraz zde přinášíme. Stěny dvorany až pod řimsu pivního patra obloženy jsou různobarevnými mramory a oživeny tříčtvrtečními sloupy, jež nesou allegorické figury nadživotní velikosti, představující jednotliví' kraje král. Českého. Sochy tvto, slabě polychromované. modellovány byly od pánů: F. ller-gesella (Plzeňsko, Chebsko, Žatecko), A. Procházky (Jičínsko, Hradecko, Chrudimsko), o. Schnircha (Písecko, Budějovicko, Kutnohorsko), St. Suchardy (Turnovsko, Litoměřicko). Ostatní ornamentální a figurální výzdoba (basreliefy: Vltava, Labe, medaillony: Rudolí Ib, Karol IV. atd.i provedeny panem A. Folkmannem. Hlavní římsa bohatě zdobena polvchromovanými znaky devadesáti větších měst českých. Malbu na skleněném stropě, jakož i polychromii dvorany provedl p. R. Ríhovský, dlažbu mosaikovou i mnohobarevných mramorů p. L. Toťtolo, Pot. j Vilím v Pk*zb. 144- náměstí v lipníku na MoravÉ Pod strážným zrakem nedalekého Hel/en-ítýna rozkládá se na pravém břehu Bečvy úhledné město Lipník. Druhdy město pánů z Kravař a fernštýmkých, bašta Moravských bratři, kteří tu synod v mívali, a jichž biskupovo tu pohřbeni leží, jest dnes v rukou nimeekozidovskjck. Lipník jest město pěkně položené. Kdo ro/.hlédne so po něm z blízkého návrší sp, Ahh\\ dá nám za pravdu. Škoda, žc ty lesy okolní, llelfštýn a posvátný Hostýn, jenž na jih nás pozdravuje, škoda, že to vše není bliž! Město samo ztratilo již ten starobylý raz, který ještě před třiceti lety mělo svými četnými baštami, zachovalými hradbami a valy. I podloubí dříve četná ponenáhlu mizejí i domy renaissanční i barokní, jichž do nedávná ještě dosti bylo. Na našem obrázku jen jeden starý dům z počátku NVIl. století viděti. Ale vnitřní zařízení domu městských do dnes i se svými mazhausy se udrželo z větší části. V pozadí náměstí zvedá se farní chrám městský a renaissanční zvonice s městským erbem. Sloupoví vlevo jest portikus městského domu, počátkem tohoto století stavěného. Na konec ještě podotknuto budiž, že slavné druhdy ozvěny na hřbitově Lipenském, jíž i Llunelenský věnoval epigram, dne-i již mni. Vzala za své vysekáním lip ve středu hřbitova. Jim Klvaňa. KOT J VILÍM V PI AÍK. 145- Kantuj.ák královská na hradě PrazsKom, čili kancelář místodržitelská, jest jednou z nejpamátnějších místnosti starého křídla zámku Vladislavova, v nejvyšsím jeho patře. Síň zachovala Úplně starožitný SVŮJ ráz, jsouc dosud opatřena starým svým nábytkem. Podlaha kryta je cihlami, strop má pak pažení trámové, věkem zčernalé; nicméně je přívětivého vzhledu, jsouc osvětlena se tři stran několika okny, ze kterých zvláště k jihu jc: přerozkošná vyhlídka na Prahu a daleké její okolí. Vpravo, hned při dvi íích stojí velká ka»hlov;i kamna uměle' práce, a podél stěn rozestaveny jsou stolice, ítolky psací i lenošky a truhlice; dvě lenošek vyniká i vzácnou látkou, aksamitem červeným, dosud krásným. Na stěně za kamny visí dva veliké štíty dřevěné, pocházející ze slavností korunovačních Maxmiliána i Rudolfa li., s crhy císařskými a rozmanitých zemí, ;alně porouchanými. Ostatek na stěnách rozvěšeny jsou ve dvou řadách podobizny všech králů českých z rodu Habsburského, od Rudolfa 1. až do Marie Terezie, jejíž podobizna však odvezena do Vídně. Také dvéře samy zasluhují pozornosti jakožto zdařilá práce řemeslná, neboť vykládání na vnitřní straně znázorňuje část zámku královského. Nade dveřmi na straně severní visi tré obrazův, jichž prostředni představuje palbu nepřátelskou na hrad Pražský, kdežto druhé dva vykládány jakožto podobizny král. místodržicích Viléma Slavaty a Jaroslava z Martinie. Do nedávná věřilo se totiž, že oba pánové ti i s písařem Fabriciem z této síně byli vyhozeni. Stalo sc to však z místnosti o poschodí níže položené, /cle však odbývala se obyčejně rada dvorská říšská, a po bitvě na Bilé Hoře odtud, ZC sině této vyřinul se první přival pohrom na národ český... Druhé menši dveře vedou clo světnice úzké a maličké, »v níž osoby přísežné obyčejně sedávaly . Red. i , , i KCIl. HKCNSKK-l.Vl IKÁK V I U A/l'. 146. Zbytky hradeb Kouřimských. Lepši věci hodu.' úsilí, kterým již po dlouhou dobu, nejvíce však od let čtyřicátých v naší vlasti pracuje sc o odstraněni a vyhlazení Úplném středověkých fortifikací městských, způsobilo, že nemůžeme téměř již poučiti se názorně o tom, jak v xiii. až xv. věku města naše proti nepříteli byla pevněna. Jest to s dostatek známá, dlouhá a smutná kapitola, za niž upřímně styděti se musíme, ovoce to naprostého nedostatku inteligence ve městech našich, neboť uvo-zované obyčejné příčiny: chat most starých zdi a věží, rozšíření příjezdu aneb rozpro-stranéní města jsou v devíti z desíti případů liché výmluvy, kterými barbarství a hlupstvi snaží se před vzdělaným světem nahotu svou zastřít!. A tak právě ty nejcennéjší památky druhu nahoře vytčeného padly za oběť maloměstskému šosáctvi a soukromým choutkám lidí nevzdělaných. Z toho, co ještě zbývá, zbytky hradeb král. města Kouřimi vzhle- dem ku jich stáří a poměrné zachovalosti patří k*památkám ncjdůležitéjšim. Pocházejíť zajisté tytO hradby, celé město v podobě polokruhu objímající, Z první polovice XIII. víku, jsou dvojnásobní', na díle ještě vnějším valem opevněny a IS baštami chráněny, které, původně asi pr.tvouhelné, během XVI. věku většinou v okrouhlé- byly přeměněny. Z někdejších čtyř dvojnásobných bran městských stoji od r. 1 s:íf». bohužel již jen vnitřní brána Pražská, čtverhranná to, dvoupatrová věž, které- pro obávanou prý .zácpu, nedávno také již záhuba hrozila. Náš obraz představuje velikou kulatou baštu u bývalé brány Kolínské, před 60 letv pobořené, která nad okolní domky pyšně se vypíná Nej- zacbovalejší jest ostatně partie hradeb na západní straně města. Bývalé parkány jsou v zahrádky proměněny, B. Bmmau. KOT. J, VILÍM V PRAZE. l 17 VLADISLAVSKÝ SAL NA HRADĚ PRAŽSKÉM. Východní část pražského hradu je mnohem starší než ostatní, byvši vystavěna v letech 1484 1502, od Beneše Lounského slohem řečeným Vladislavský, přechodním to slohem z gotiky k renaissanci. Hlavní místností části té je sál Vladislavský, svou rozsáhlostí, starožitností a velkolepostí jistě jeden z nejznamenitějšich sálu vůbec. Tvoří obdélník 74 metry dlouhý, ]S metrů široký, a výška jeho obnáší 14 metru. Mistrovská jeho klenba síťová jest 0 pěti čtvercích a jest obdivuhodná jak pro svou umělost tak i pro původnost ozdob, které vynikají všelijak sc proplétajícími pásy a žebry klenby. Dvéře ze sálu (celkem osm) vedou ke tiskám zemským, úřadům duchovenským, na náměstí svatojirské- a posléze do staré poradní síně nebo sněmovny. Po ech- západní straně je dřevěná galerie, S niž panstvo pohlíželo dolu na hry a turnaje, k nimž koně přiváděli »na palác*, jak druhdy se sálu říkalo, po schodech jezdeckých, vynikajících rovněž mistrnou klenbou Beneše Lounského, stavitele sálu. Sál Vladislavský býval střediskem hradu, poněvadž právě do něho ústily všecky důležité místnosti hradní, ano i tržištěm někdy sc stával, a po obou podélných stranách kupci a kramáři rozbíjeli svoje stany. Když pak sídlo panovnické z Prahy do Vídně přeneseno, síň Vladislavská zaskvěla se v plném lesku již jen při korunovacích jakožto síň holdovační, při níž stavové- králi svému vykonávali slib dědičné poddanosti; zde pak také pořádány korunovační hostiny. Naposledy stalo se tak 3. září 1836. při korunovaci krále Ferdinanda Y. Dobrotivého. Koku 1S4S, měl se odbývati v sále Vladislavském sněm království českého, jejž však události svatodušní toho roku zmařily. Zajímavým jest i ohlas v této síni, který bez konce odpovídá na hlasité slovo promluvené v záj>adní části sálu. Red. KOT. ia-!),\ ni(i:NNKK-HV"ílÁK V PRA/K i4's- HRADNÍ BRÁNA V BoZKOVICÍCH. Na vysokém, skalnatém vrchu slnni na východní straně moravského města Bozkovic bělavé zbořeniny hradu, |>o něm/, st: někdy slavný a mocny rod panský psal. Aě hrad ten Častěji zastihnut byl osmiem nepříznivým, neboť hnětl r. 1313. mocné dobyl ho král Jan a za nekonečných rozbrojů mezi markrabími Joštcm a Prokopem l>vl docela vyvrácen, načež r. 1391. nově vystavěný opět r. 1424. otl Husitů útokem byl opanován, stkvěl by se, byv okolo r. 1568. [arošt m ze Zástnzlu nákladné obnoven, podnes jako jeden z nejstatnějiich hradů moravských, kdyby po r. 1738. tehdejii inspektor panství Boleslavský, pravý to Vandal, nebyl krásnou tu stavbu dal zbavit! krytu, všecka uměle tesaná paleni i schody vylámati a cek' stěny podkopati, aby z ukořistěného takto staviva zbudoval dole v městečku nový dům úřední. Tímto ne- FOT. M. ADI.KK V PKAZK. omluvitelným řáděním zničeny Bozkovice, jimž Žádné oprava již nepomůže. Ve zkomolených zbytcích bradu má uměleckou cenu jen pěkná brána hájená v levo stihlou okrouhlou věfí: Ozdobné cimbuří ve slohu renaissance mělo sloužili patrně již jen za okrasu, nikoli pak k ochraně hajitclú. Ostatní části hradeb, které' v délce 360 ni oválně hrad obtáčejí, jsou původu staršího. V paláci samém všude spousty rumu, jen několik sklepů jt: zachováno. Vsimnouce si ještě dvou náhrobků v parkánu se povalujících, Z nichž jeden erb Zástřizlú a letopočet ltVM ukazuje, sejdeme kolem dalši zpola zasypané brány a liliemi Zástřizlskými opět ke hlavnímu vchodu, svévolné zkázy hradu tak památného ovšem litujíce. 11. llKKNAU. [49- liberec, k půlnoci od Ještěda, jehož mlhavá homole rýsuje sc v pravém pozadí obrazu, v údolí temné Nisy, na úpatí zelených stráni hor Jizerských prostírá se ka-leidoskopicky pestrý obraz českého Manohestru-Liberce s okolím, kde/, již před 300 lety genius umění textilního rozbil stánek svůj. Tenkráte ovšem ještě v prostých dřevěných chaloupkách rachotil tkalcovský člunek teď celý les fabrických komínu trčí zde k obloze, zahalené věčným mrakem dýmu a páry. Chvatný vývin města nejednou zastavím byl lomozem válečným. ( ilý průmysl i obchod zacelil však brzy každou ránu. a Liberec nabýval záhy významu světového. Nyní jest jedním /. předních mést království a jedinou obci po Praze, těšící se samosprávě, jež arciť české menšině zdejší nevalně jde k duhu. Ze sedmi náměstí nejživější je Staroměstské s_ důstojným stánkem Thálie a nádhernou radnicí (věžovitá budova uprostřed obrazní. Stihlá véž gotického chrámu sv. Anto- nína na Novém náměstí jest znatelná vpravo od radnice. Před ní zvedá se kopule syna-gogy. Ulice svahovité, klikaté- a úzké teprv v posledních letech se regulují. Liberec má 3().T B. V. l.lSKA V JINDŘ. HRADCI. 1 S1 - ^V. 'VAX l>()l) SKALOU. BlíŽÍ-li sc turista poprvé jakživ proslavenému údolí sv. Ivana pod Skalou v brdských 'norách na břehu fičky Loděnice, jež nedaleko ústi Ve Mži, vede-li jej tam náhodou lesni ste/.ka od berouna, nechať kráčí nie/.i stinným stromovím sc schýlenou hlavou. Tepťv aż z lesa vyjde a na svahu se octne, ať pozdvihne oči. Takto pfekvapi jej dojmem silným obraz před ním rozestřený těsné kotliny ohrazené chlumy a skalními útesy, kterou Loděnice se prodírá. /. této doliny vystupuje pyramidální skalní stěna bělostného vápence, zářící leskem oslňujícím ve svitu slunce, rázu tak významného, že připomíná imposantní průčelí staroindického chrámu, [e to táž skála, do níž Živlové vyhloubali za pravěku prostrannou jeskyni u její paty. Tuto sluj posvětil za svoji poustevnu jeden z prvních křesťanu v Čechách za kníž.ete Neklaná, byl to sv. Ivan, knéžic z ( harvatska v 1'odkrkonoší. V této jeskyni myslil, přemítal, rval sose zlými démony po hybností, až nedaleko od skály sv. Jan Křtitel sc mu zjevil a navždy duši jeho utišii. Svatý mír, jejž Ivan hledal v samotě divého pralesa, jej konečně navštívil a již neopustil, byl ve své samotě nalezen knížetem Bořivojem, když jej tam honba zavedla, načež sv. Ludmila, choť Bořivojova, vážila obtížnou cesiu, aby poučení a povznesení u něho hledala. — Tato legendární památka vznáší se nad malebným zajímavým tímto údolím tak tklivé, že je nerozlučná s dojmy neméně velkými, přírodními. Svatý Ivan zemřel ve své- jeskyni, kdež byl pochován, a od oné dávné doby stala se skála cílem poutnickým až. po dnes. brzo po úmrtí tohoto světce byl zbudován malý kostelík těsné při vchodu do jeskyně. Na místě této prvotní svatyně stojí nyní kostel sv. Jana ve slohu pozdní renaissance. KuT. M. Alil Ml V 1'KA/K. Sofií Podluska. 152. DÍVČÍ KAMEN. Nedaleko pod /latou Korunou vypínali se na skalnatém ostrohu Vltavou obtékaném malebné trosky velkolepého někdy hradu mocnych pánů z Růže, a pohled na ně z cesty od Třísova k řece sbíhajíc! patří snad k nejkrásnéjšim partiím v Cechách. Dívčí Kámen, jak česky nazývá se hrad ten v listině Karlem IV. r. 1349. vydám', [íž vyzdvižení jeho synům Petra z Rožmberka povoleno (dnes převládá pojmenování Menštejn«), byl vedle Chouttníka a Ilellcnburka z předních pevností Rožmberských, které přístup ku hlavnímu sídlu Krumlovu hájily. Dole u řeky bylo podhradí zdmi zpevnění', nad ním parkán a předhradí s nádvořím budovami obklopeným a nejvýše přepevný horní zámek, k němuž po schodech a mostě jen pěšky se přicházelo. Mohutné jeho stavby dnes hrozí sesutím, a všude viděti spuštěni a kojíce rumu. na nichž bují jedle a smrky, zastiňující celé hradiště. DÍVČÍ Kámen byl v husitských bouřích pevnou oporou zboží Rožmberských a získal ještě na významu, když Oldřich z Rožmberka po táhl na se klášterstvi Korunské, zhubiv tak vice než Husité toto slavné nadánu Přemysla II. Oldřich sám sídlel na hradě, když byl vládu synu Janovi postoupil. V doma cích válkách za fiřího z Poděbrad Dívčí Kámen opět silněji byl osazen, avšak nepřítel nikdy o tvrdý hrad opravdové se nepokusil. K. L806. byly hradní stavby ještě opravovány, poněvadž Však vnitřní války na jihu země tehdy přestaly, opuštěn hrad brzy potom a stal se již během první čtvrti XVI, věku zříceninou, /.boží k němu dosud náležité spojeno s panstvím Krumlovským. FOT. J. SKlDltl. V KRUMLOVĚ li. Bl i;nai'. i 5,v Tisoví i . Nevelké slovenské město, ale významné nielen v jednom olďade pře veřejné veci slovenské. Lež! v staroslavianskej stolici Gemerskej, jednej z najsloven* skejších, nopredsa i elementom madarským obývá mj, najma na juhu. Tisovec tvoří vístom olďade Inaniěiai sku baštu slovensku, nielen tým, že svojim cisto slovenským obyvatelst vom imponuje, ale najma tým, že 1u od dávných ěias zapálená bola duchovná vatra povědomého slovenstva slavným Markom Slelanom haxnerom, slovenským herosom i poli-tikom, a jeho priatermi i příbuznými, haxnerovci v minulých i přítomných časoch dávajú 'lisoven ráz povzneseného, bojovného, peknoduchého a samostatného města, dalekého kocurkovatosti a malomestskej obmedzenosti. Tisovec leží v dost' úzkej kotlině, nad houf vypíná sa krásny vrch Hradová, věnčená niekdy zámkom. Obraz ukazuje viac koloniu idlámor* z.vaiui, samé město tratí sa v úzadí so stihlou vezou evanjelického chrámu, v ktorom niekdy kázával slávny Jozéffy. Maďarská statistika načítala v Tisovci 265 Maďarov, čo je zřejmá lož. Slovákom dala 3336 duší, Nemcov oblažila s 57 dušiami. Katolikov je 1177, evanjelikov 23S4, židov 96. Jako vidno, zdravý kút, čistý a rýdzi. ( >bvvatel'stvo je jedna duša, a preto Tisovec přináleží k mestám, najviac prenasledovaným, do krve draženým politickou intrigOU. No zato stojí jako múr, a patří k najpevnčjším posíciam slovcnskej národnosti. V slovenskom politicko-kullúrnom živote Tisovec zaujímal už dávno a zaujímá i dnes popředně miesto, navštěvované často bratskými učencami, ktorých zaujímá slovenský život a boj opuštěného, na seba zanechaného národa. Na tisovskom cintorinc leží starý bojovník, charakterom i umom jasný Marko Daxner, ospievaný i 1'úbený celým národom. 1'rídu časy, kde nad jeho skalným hrobom vtlačný národ vyzdvihne skvělý pomník. ror. ..nu .ocíiAň v turč. sv. maktinií. svktozar HuRHAN' VaJANSKV. 154- VaLEČOV, Jako strużce zakletého světa vypíná se malebná troska Valečova před vchodem do bludiště skal pískovcových, věnčících svahy mohutného čedičového vrchu Mužského. Hrad ten jest však tím zajímavější, ŽC sám plnou měrou náleží ku známé specialitě české V oboru středověkého pevnitelství, která v této hojnosti snad nikde jinde se nenalézá — ku hradům totiž ve skále vytesaným. Z nich předvedli jsme již Kot štvu a Sloup, k nimž důstojně druží se Valečov, plný p&vabnosti Btarožitnické. V praveni slova smyslu dlužno nazvati jej hnízdem skalnim, neboť původně založen byl ve skalách a mezi skalami tak, že vše vytesáno bylo ve skále aneb nanejvýš ze dřeva sroubeno. K Valečovu, as 4 km východně od Mnichova Hradiště nade dvorem poplužnim se zvedajícímu, snadné sice možno přijíti, ale části jeho jednotlivé tak jsou nepřístupny, ŽC dostaneš se k nim jen s nebezpečnu. Co tu jeskyň a slují, umělých i přirozených — a každé to doupě mělo účel svůj pro dávné obyvatele hradu' Na vrcholu nejvyšší skály trůni kamenná budova, někdejší to nový palác'' pánů Valečovských, zbudovaný teprve v XVI. století. Požitek návštévv tohoto velmi zajímavého hradu kalí poněkud blízki' sousedství několika bydlišť skalních, v nichž rodiny lamačů jako novověcí Troglodytę sídli. Špinavé děti hrnou se mim vstříc, za nimi matky V úhoru těchto brlohů zcela důstojném; klučík sotva tříletý již ruku nastavuje jsouť děti ty již na turisty vycvičeny, a dlužno se drobnými od jejich důvěrnosti vykoupili. Dějiny Valečova nevynikají, an tu ovšem mocni a bohatí rodové nesídleli; z rodu soiijnunného, jenž do konce patnáctého věku na hradě vládl, jmenujeme bratry bartoše a bernarta jako důvěrnější přátele Žižkovy a Vaňka z Valečova jako podkomořího za krále fiřího. Kolem r. 1650. přikoupil hrabě Valdátejn statek Valečov k Zvířeticúm, načež hrad opuštěn v zříceninu se proměnil. Kar AN I . I.l-.l: \\ V l.čl K li. Bbumao. 155- Lbtovmcb. Polohou avou, panující údolu řeky Svitavy, jest imposantní sámek l.ctovický velkému obecenstvu mnohem ináméjéi nežli přečetné jin<- a to zajímavéj&i hrady moravské, neboť který turista po dráze mimo cestující nepovšimnul by si jeho budovy s temena pěkně zarostlého pahorku pyšně se rozhlížející, jejíž moderní nátěr vždy ještě nemohl zcela zakryti chmurný háv středověkého, tvrdého hradu, jimiž byly LetOVice v dávných stoletích' JsOUť zajisté ony založeni prastarého, neboť již ve středu XII. věku jmenuji se v starých listinách a k r. 1203. Známe jako prvního držitele Moři tu z Letovic. po němž od r. 1260, uvádí se Heřman z Letovic. Na počátku XIV. věku žili Macek a Stanimír z Letovic, kterýžto poslední r. 1316. výslovné se nazývá příbuzným pánu z t imburka. Za vlády krále Jana přešly Letovice jako četné jiné moravské hrady I statky na DQOCný rod českých RonovCŮ, takže již r. 1322, byl v držení jejich Smil z Při- byslavi, jehož svuové Zdeněk a Čeněk roku 1360 hrad Letovice drželi Společně, brzv se vsak rozdělili. Koku 13X8. byli v držení hradu ÍOŠt, Zikmund a Smil z Letovic, synové Čeňkovi. l'íi pánech Z Ronova trvaly Letovice do polovic.' XV. věku, až přešly na slavný moravský rod pánů z Bozkovic, /. nichž Kristo! r. L544. Letovice hrad s městečkem a rozličnými všemi Knštoiu hraběti z tiardeka a Kladska prodal. S Reginou hraběnkou i Har-deka dostalo se panství to r. 1013. Jindřichu Václavu hraběti z Thurnu, od té dobv ]>ak náleželo cizím rodům. Koku 104,r>. dne ;í. května dobyli Švédové útokem pevného hradu Letovického, ale jen nedlouho na něm se udrželi. Avšak r. 1648. vpadla olomúcká posádka Švédská opět do Letovic, vyplenila městečko a spálila je úplně. — Číkoli zámku ozdobeno je úhledným sadem v antd. slohu. li. Iil-iknau. KUT M. AIH m V l'KA/K T 156. TUCHORAZ, Vedle byzantinskéh o kostela v Tismicích nestává v bližším okolí Českého Hlodu zajímavější a důležitější stavitelské památky nad starohvlou hradid věž Tuchorazskou, která se jižné od zmíněného mésta na výšině pravého břehu potoka Sein- bery při poplužním dvoře vypíná a i po dráze cestujícímu patrna jest. Jen ona sama zbyla z někdejšího panského sídla, které v jihozápadním rohu /.míněného prostranného dvora stávalo a v minulém století až téměř do základu bylo rozehráno. V přízemi véž,-nacházela se hrána, jejíž průjezd podnes pěknou gotickou klenbou se svorníky pétilistou růží zdobenými, se honosí, nad branou pak zapuštěn do zdi týž znak 1 .amlštejnský pod přílbici s nápisem, dle něhož mistr Květin r. 147-t. pro Mikuláše z Landštejna pěknou tuto stavbu provedl. Také obé svrchní patra této '_'() m vvsoké věže opatřena jsou vkusnou gotickou kl< nbou, schody pak k nim vedoucí umístěny jsou ve zvláštním pří- stavku do někdejšího vnitřního dvora obráceném, — Ze tvrz Tuchorazská stála jíž před 000 lety, o tom svědčí Lutoš z Tuchoraze k r. 1295. se svými syny Bohuslavem, ll<-rarlein a Rostislavem připomenut v. < ) sto let později seděl na ní Petr z Tuchora/.e, od jehož potomku přešla na rod l.andšlejnsky. Po vnukli Mikuláše výše dotčeného, Vilému Svitákovi z Landštejna, zdědila Tuchoraz roku 1542. neteř Eliška, provdaná za Bořivoje purkrabího z. Donína. Dcery pp těchto manželích pozůstalé prodaly r. L579. zámek Tucho* raz. s dvorem a městečkem (nvní VSÍ), pustý hrad Šemherk a j. Jaroslavu Smiííckéiuu ze Smiřic na ('. Kostelci, s kterýmž panstvím pak statek Tuehora/.ský spojen zůstal. Údolí od Tuchoraze k jihu do lesnaté krajiny se táhnoucí jesl nejmalebnější krajinnou partií v okolí Českobrodském, jinak nepříliš půvabném. II. lÍKkNAU. KOT. J. VILÍM V I 1 A/K 15 7- Veliký sál v arcibiskupském zámku v Kroměříži. Sál tento zbudován byl nádherné pozdním slohem barokním knížetem biskupem olomuckým Maximilianem hrabětem z Hamiltonu v letech 1761.—1776. a zaujímá v severozápadním rohu zámku kroměřížského první i druhé patro s okny na dvou stranách do krásného parku zá-m ickćho. Strop sálu pokryt jc třemi velikými olejovými obrazy mytho-] igckými (soud Paridflv) od malíře Karla A. z Freethalu, oel něhož i ichází také podobizna zakladatelova, umístěná nad krbem a viditelná na levém okraji obrazu. Ačkoliv sál sám o sobě jest pamětihodným, přece daleko památnějším stal se a povždy zůstane v dějinách rakouských tím, že v něm od 22. listopadu lStS. do 4. března 1849. zasedal ústavodárný sněm říšský. Když totiž říšský sněm, svolaný do Vídně, jednak bouřemi pouličními pozbyl svobody, jednak odchodem četných, zvláště ohrožených poslanců českých k dalšímu jednání stal sc nezpůsobilým, byl právě na radu poslanců českých přeložen do tichého Kroměříže, a veliký sál proměněn v zasedací siří. Tehdy obracely se sem zraky nejen celého Rakouska, nýbrž i ciziny, jak o tom svědectví dává ohromný dojem, jaký způsobila i v cizině skvělá řeč Dra. hrant. L. Riegra, pronesená v této sněmovně dne 10. ledna 1849- Nebylo však dopřáno sněmu dokonati úkol jemu vytčený vypracováním ústavy pro říši naši, neboť rozpuštěn byl náhle pro zásadní neshody s vládou. Jns. SlouPjKÝ. POT. J VILÍM v rnA7R. 158. LORETA V PRAZE. Na severní straně náměstí Loretánského, v zákoutí tichých Hradčan stojí kostel a klášter kapucínský, první sídlo té řehole v Praze. Krytá chodba, překlenujíc oblouky svými uličku Kapucínskou, spojuje klášter sc svatým domem Loretánským, kde uprostřed čtyřhranného nádvoří zvedá se kaple Loretánská, kopie to proslulé Sans^allovy svatyně Santa Casa ve chrámu Loretském v Italii, kam dle pověsti od andělů jest přenesena z Nazaretu. Je to stavení obdélné ve slohu vlašské rcnaissancc, jehož stěny pokryty jsou přebohatou ozdobou reliéfů figurálních i ornamentálních znamenité práce Jáchyma Agosty z r. 1684. Kapli samu založila horlivá katolička kněžna Benigna Popelová z Lobkovic r. 1626., jakož vůbec vznešené paní snášely sem bohaté a skvostné dary, zakládajíce tak pověstný poklad Loretánský, množstvím zlata, stříbra a drahokamů v Cechách asi nejbohatší. Nalézá se v přízemních místnostech průčelního stavení Loietanského domu. Ze všeho vyniká nejvíce známá monstrance paprsková, vážící 26 liber zlata a posetá 6580 diamanty, z nichž jeden, 22 karátový, cení se na 25.000 dukátů. Kolem nádvoří, v němž stojí kaple Loretánská, obíhá ambit čili ochoz krytý, zdobený na klenbě 45 symbolickými obrazy litanie Loretánské od F. A. Schefilera z r. 1750. Po celých Čechách proslulé jsou Loretánské zvonky, zvonková to hra, spojená s bicími hodinami ve věži nad středním portálem Loretánského domu, jediná svého druhu v Cechách. A dosud zvuky písně Loretánské, rozléhajíce se v každou hodinu ulicemi Hradčanskými, zmírají v tom zákoutí pořád tichém a nepřestávají působiti svým dojmem poetickým. Red. FOT. J. VILÍM V ITiAZK. I59< BÍLÁ HORA. Dějiště bitvy, smutne památné v historii českého národa. Zdr u samého srdce země, hodinu o2o. poraženo tu bylo vojsko česlo', vedená- neschopnými vůdci a většinou ze žoldáku cizích utvořené, mezi tnu co král Bedřich 1'akký na hradě pražském hodoval, vojskem císařským mezi dvanáctou a jednou hodinou s poledne. Na památku vítězství vojska císařského vystavěn byl na Bílé Hoře z veřejných příspěvků kostel Marie Vítězné, jejž na obrázku v pozadí spatřujeme, za ním dále Vpravo rozkládá sc královská obora Hvězda, kde hrdinně se bránili a rekovně padli Moravané. Za časů bitvy byla Bílá Hora nevzdělávanou pustinou. Dnes táhnou se tu široké brázdy polí, kde za léta vlní sc klasy a zpívají skřivani. Cas dávno a dávno zahladil stopy krvavého boje — kdy zahladí i poslední jizvy, jež odnesl si z. boje toho národ český? »lloro bílá, horo žalu, což nám ran jsi nadělala! — ty bys byla v Boží chválu český národ pochovala! Trní nastlalas mu v luže, v staleté soužila zlobě tak že ani Bůh nemůže odpustit tv hříchy tobě!* (Mayer.) KOT J VILÍM V 1'KAZK. Ant. Klášterský. i6o. krašov nade Mží. Na levém břehu Mže, na panství Plasském, truchlí na příkré .skále rozvaliny velmi památného hradu Krasová, pod nimiž k severní straně pěnivá bystřina tmavnu roklí k řece burácí. I\rasovu přičítali staří kronikáři původ pradávný — kněžna Libuše prý jej vystavěla! Jisto je, že hrad ten byl jedním z původních sídel rodu staropanského, /.něhož pošel i Hroznatá, zakladatel kláštera Tepelského. l'o dávných pánech z Krasová zavládli ke konci XIV. věku na hradě tom Kolovratové, / nichž zvláště Hanuši, slavný válečník, a syn jeho Hanuš II., administrátor arcibiskupství Pražského, v dějinách vynikli. Za prvnějšího hrad Kraso v po dvakráte, r. I42fí. a L430. Husity byl ohrožen, však nedobyt. Odroku 1526. panovali potom na Krasové Landštej nové, Renšpergarové, Hrobčičtí, Přichovátí a Borftové z Lhoty, až roku 164'). postoupen pro dluhy držitele svého cizozemci Františku Miseronimu z Lissonu. Syn tohoto, rytíř Norbert Miseroni, byl pravzor feudálního despoty, jak se jen V nešťastni' době pobělohorské mohl vydařiti, a V paměti lidu udržela se dlouho mnohá děsná událost k němu se vztahující. Konečné r. 1678. koupil klášter 1'lasský, jemuž zbésilec ten i jako soused byl nepříjemným, hrad a statek Krašov, a kláštcrníci zařídili si jej jako letohrádek, jejž pro jeho zdravou a romantickou polohu rádi navštěvovali a slaiošidv hrad tudíž v dobrém stavu udržovali. Když však opatství Plasské císařem |oselein II. bylo zrušeno, uhodila i Krašovu hodina zkázy; význam starožitné památky nepadal ovšem na váhu u bdí, kteří dopustili, aby při dopravě slavné- klášterní knihovny z Plas do Prahy výmoly v cestě spravovaly se vzácnými kodexy. A tak vandalsky pohořen hrad roku 1795. ještě úplně zachovaný, a stavivo rozprodáno okolním sedlákům. Dnes jc tedy rozrytá troska Krasová již jen smutným, ač charakteristickým pomníkem ^osvícené doby josefínské, KOT. JOS. DKTTINUKK V 1'KA/K B Bkrnau. [6l. KLOKOTY. Čtvrt hodiny Od Tábora, na nevelikém, mírném návrší na pravém břehu Lužnice leží poutničky Mariánský koste! Klokoty s Utěšeným rozhledem do půvabného údolí, jímž. prorývá se ta řeka rázovitá svými břehy halícími se v zeleň stromu a křů, jakoby tok čistých jejích vln i v nejsráznčjšíeh spádech vodní prorvy provázel úsměv uklidňující a UBmiřujícf. Ta milá krajinka pod slavným Táborem, srovnána v pěkný, ladný obraz uzavřený v sobě, jako v úkryt zasazený do jednotvárných, namnoze smutných rozloh dalšího kraje, z návrší Klokotského přehlíží se v plné své roztomilosti, v celém svém něžném půvabu. Za starodávna Klokoty byly tvrzí pánů Vítkoviců. R. 1421., ty dny před sv. Jiřím, upáleno tu Zižkovým rozkazem asi BO Adamníků, mezi nimi vlastní původce divné sekly, kněz Petr Kaníš, Poutničky chrám P. Marie KlokOtské založen byl z dobrovolných příspěvků roku 1700. a po půl století teprve byl vysvéi en. Prostranné ambity, V podobě čtverhranu kostel obkličující, v rozích svých znamenány jsou čtyřmi věžemi. Pracemi štukaterskými i kresbami hojně vyzdoben vnitřek chrámu, v němž na hlavním oltáři umístěna jest stará socha Panny Marie, k níž 0 význačných dnech Mariánských lid z. celého táborského kraje i z. dalších konců českého jihu, jakož hojně ze sousedních osad Moravy přichází s prosbami vroucné zbožnými v těžkostech a svízelích života. Kostel Klokotský jest expositurou děkanského chrámu Páně v Táboře. Jako duchovního Správce tiché Klokoty hostily jednu z. nejkrásnějších zajisté duší z dob probuzení. Jemno-citný přítel IV. Lad, Čelakovského a Jos. Kras. Chmelenského, Josef Vlastimil Kamarýt, ])o svém vysvěcení na kněžství r. 1824. stav se kaplanem v Táboře, brzo na to přeložen byl jako exposita do Klokot, i setrval tu vzorný kněz, horlivý nadšenec, vlídný lidumil a ušlechtilý básník až do své smrti, 19, března 1833. Fk. Herites. kot. škciitl a VOiliČl k V tAiioŘK, iÓ2. TURNOV NAD Jizerou malebně jest položen, uprostřed krás přírodních v krajino zvané 'český ráj*. Kdož neznal by města, povést něho brusiéstvím drahokamu, proslulého druhdy též pálením barevných, sklenných t. zv. komposic, napodobených kamenu. Tomuto průmyslovému odvětví domácí práce původně poskytovalo látku nedaleké' naleziště polodrahokamů, vrch Kozákov, poříčí Jizery a okolí. Pohled náš vzat jest z Jičínské silnice Vlevo v pozadí vyčnívá široká věž děkanského nejstaršiho chrámu sv. Mikuláše, jenž býval někdy lamím »pod obojí*, při něm mívali Kohozeétí pánové- z Vartcmberka rodinné své hrobky. Na náměstí stojí štíhlá věž staré, renaissanční radnice, přestavbou nyní zmodernisovaná, v níž uložen jest městský archiv a sbírky městského musea. Zdoby pobělohorské jest klášter a kostel sv. Františka zbudovaný hrabaty z Valdštýna Na rohu náměstí a Markovy ulice nachází se budova druhdy městské průmyslové, nyní měšťanské- a c. k. odborné školy, již na vyobrazení viděti jest nedaleko gotického kostela i \ Marie, v tomto století zbudovaného Lexou rytířem Z Aehreiithalu, s tupou věži, na jejíž dostavbě sc pomýšlí. U mohutné této svatyně leží hřbitov .v úpravě sadu kde odpočívají vlastenečl rodáci, prvý český Slavista Fortunat Durych, Fr. Marek, Jan Skála, lidumilný zakladatel městského sirotčince; týž zbudován nedaleko místa -na zboře«, kde éešlí bratři svou modli t < I ni u mívali, a kde jest rodišti- spisovatele P, Ant. Marka pamětní deskou opatřené- Za městem na severní straně leží sokolská tělocvična, vojenské kasárny, nemocnice, městský h-sik a sadv s krásnými procházkami, podél reky, při níž mlýny, rázné průmyslové a tovární závody jsou Y nejživěji! Ulici nachází se městsky dům Slavie s divadlem a spolkovými místnostmi. Turnov jest výletním místem, tiuistskýui střediskem, m.i 6000 obyvatel mimo vojenskou posádku, j u r.i .1 ti k n IT. J śim )S v TUH* iv K. \6$ MAi-sou-rM u sv. Víta na HRADČANECH. Téměř již pod kruchtou a dosud zastaví na lavicemi je společná hrobka královská, jedna z přednich ozdob kathedrály svatovítské, třeba že renaissančním svým slohem dohře se do ní nehodí, [iž Karel IV. založil u sv. Vita, blíže presbytáře, hrobku pro sebe a pro rodinu královskou, ale teprve Rudolf II. dal zříditi společnou kryptu nynější a vykonání prací sochařských svěřil Alexandrovi Kolínovi z Malina v bělmi. Koku i.áoo. bvly mrtvoly ze staré krypty přeneseny do nové. Krypta naposledy byla otevřena r. lfv>.r>, kdy z rozkazu císaře a krále Františka |ose(á I. ostatky ze starých rakví nebo beden přeloženy jsou do sedmi nových rakvi dubových, opatřených destičkami mosaznými se jmény dotyčných osob rodiny královské, tak že nyní je v kryptě pod mausoleum sedm rakví dubových is ostatky Karla IV., jeho manželek blanky a Anny Falcké, Anny Svidnické a Alžběty 1'omořskě, králů Jiřího Poděbradského a Ladislava Pohrobka a Václava IV.), a dvě cínové (Rudolfa II. a arcikněŽny Marie Amalie, ovdovělé vévodkyně Parmské, která v krypté byla pochována naposledy, r. 1864.); těla Ferdinanda I., Anny Jagellonky i císaře Maxmiliána II. spočívají přímo uvnitř mausolea samého. Mausoleum toto, zhotovené z krásného bílého mramoru, prý nákladem 32000 dukátu, má podobu čtverhrannou a na všech pěti plochách bohaté zdobeno je reliefy a sochami. Na ploše hořejší leží korunované postavy bohaté oděné: uprostřed Ferdinand b, po levici jeho manželka Anna, po pravici jeho syn císař Maxmilián, na kraji severním a jižním vždy tří andílci drží štítky s erbv českým, uherským, habsburským a jagellonským. Sedmý andílek vznáší se nad hlavou Ferdinandovou, kdežto uprostřed kraje na straně východní žehná Spasitel držící v ruce vítěznou lo a (iiihev. Rkd FOT. J. VIl.i.M V IHAZK. 164. BLATNICA. V Turci I ><)!<) viac hradov, okrem Zniova, všetko menších. Zniov l>ol hlavným hradom, no z neho už ani múry neostaly. Itlatuica historicky nevyniká, prechád-zala z ruky do ruky, až posledně patřila pánom Revovcom, teraz už RevayOVCOm. Tito páni vyznamenávali sa jediné surovou hrabivosťou, tak že si pt i vlastnili temer v.šetky hory. a hul utiskovali, mestá do poddanstva vtískali. Ich potomci sú i dnes renegáti, vzdor slavianskému predikátu *de Rewa*, blatnica leží na ústi krásnej doliny » potoka, pitoreskně útvary vápencové', bore výše pravá, nedotknutá prahora, kde ohromné Jedle a svrěinv zoniierajú len prirodzenou smrťou a nie sekerou. Nedaleko hradu nachádza ia jaskyfta Aíasiarna, ešte neprcskúmaná. Na samom východe naśli skanu-nelmy předpotopných . zverov. Dědina Blatnica pod hradom je ro liskom slovenského patriota Matúš.i Dulu. I.'ud jej jc v/.d.laný, kupecký. SVKTO/ar llUKUAN VaJANSKY. 165. Kdo ba prvý pohled pozná imposantní tuto budovu, ihned sc v duchu zeptá, z jakých důvodů sc dostala do díla našeho, l >dpovíme hned zde, že jsme se nemohli přemoci, abychom si nepostavili před oči tento vzor nádherného školního paláce, účelného jak svou vnitřní úpravou, tak 1 svým umístěnim na olesiiéné, se všech stran volné výšině, a podobajícího se l dálky nádhernému zámku z moderní pohádky. Budovu tuto, nkmixki': vyšší REÁLNÉ GYMNASIťM, vvstavělo město Teplice sobě a svému německému okolí. Známe několik pěkných staveb škol českých, tak zejména gymnasium chrudimské-, ale celkem asi tato stavba zůstane vzorem přemnohá obcím Českým, ať ony pořizují stavby škol z vlast- I- U 1 K . III I /NI- I.' V II I HÍ. I( nich nákladu, neb ať stavějí je státní inženýři dle slohu josefínských kasáren. Nové teplické reál, gymnasium zbudováno ve slohu německé renaissance na porfyrové, uměle srovnané homoli Mont de l.igne v letech 1891b a 1894. nákladem 95.000 zi dle plánů architekta Zikmunda. Počalo se v něm vyučovati po prázdninách r. 1894. Školním rokem 1897/8. bude škola přijata do státní správy. Za palácem vlevo rozkládá sc tak zvaná *Stěpánsk.i výšina , vpravo »Královská výšina*, obě na obraze našem patrné. — Nedivíme se. že z takových hradů vycházejí chrabří obránci své kultury, zdraví a silní především na těle, navyklí dýchati volný, smělý vzduch a obzírati se svých cimbuří krajinu na vše strany. 1'k. S. Procházka. 59 166. ZŘÍCENINY HOHENSTAUFSKÉ PALCE V Cíllď.r. Na severozápadní strnnč melta Chebu, křivolakou Ohří jsa obtékán, zdvihá se starobylý hrad, někdy střed markrab-ství chebského a smutné proslavený krvavým kvasem, v némž podlehli důvěrni přátelé Valdštejnovi. Nejpamátněji! částkou hradu jest někdejší palác, v spodních částech zbudovaný nejéistším románským slohem za dob Fridricha Barbarossy. Dnes zachovány jsou z paláce toliko zevnější zdi, uzavírající prostor 48 m dlouhý a 14 m široký. Dosud vi- děti, že skládal se palác z přízemí, v némž umístěny bývaly stáje, ěeledníky a sklady potřeb, z prvého patra, kdež vedle veliké síně byly některé menší komnaty, a z patra druhého, nižšího a toliko způsobem brázděným zbudovaného. Iři skupiny krásných románských oken, dvojími sloupky v patero polí rozdělených, označují podnes někdejší velikou sin, s niž sousedila na západní straně komnata, potřísněná krvi přátel YahLtej-nových, Vchynského, Trčky, lilová a Neumanna. Kim KOT. ITCNOCL A MARKKKT ío;. Zámiík v lihu'; POD BEZDĚZEM postaven byl jako tvrz hned při založeni města luhu Hynkem Berkou z 1 >ui>é ruku l.".:',7, ale ovšem od b ch duli tak často |iiYméfiován a přestavován, Že Z původních jeho hudov nezbylo nic. Jen příkop, který zámek odděloval od předli radí. posud jc znát i; jeť proměněn v zahradu. Nynější stavení zámku zbudováno jest z Většího dílu ve slohu pozdní renaissaini . jen západní a severní křídlo jsou starsi. Toto jmenovité liší se vysokým krovem svým patrné od ostatních stavení a má ve výstupku do dvora povydaném pěkné, starodávné tánování, na němž se erb Berkovský a Slavatovský spatřuje. V zámku nalézá se od roku IK.Y. Jednotou lesnickou pro král. < eské zařízená dvoutřídní lesnická škola, honosící se bohatými a vzácnými sbírkami, jakož i rozsáhlou botanickou zahradou v bývalém parku zámeckém. Zámek sdílet ovšem příznivé i nepříznivé osudy mésta. Karel IV., meškaje na panství P.ezdézském. častěji v něm iídlel, ale již za Václava dostala se bělá zástavou soukromým držitelům. V husitských válkách Bělá mnoho utrpěla, jsouc brzy pány z Michalovic, panství Bezdě/.ské v zástavě držícími, brzy Husitv opanována. Z pozdějších držitelů zasluhuje zmínky Jan z Janovic i od r. 149,1), nej vyšší purkrabí a veliký dobrodinec obce Hélské. Nové záhuby potkaly Bělou ve válce třicetileté, kde město protirclormací ochuzené a vylidněné, od Švédů i císařských střídavé bylo vybíjeno a drancováno. R. 1678. získal Bélou hraběcí rod Valdštejnský, za něhož zámek, r. 1691 zcela přestavěný, později tak spustí, že v minulém století i za kloboučnickou a puněochářskou továrnu ho užíváno. — Z ostatních památek bělských dlužno jmenovali především krásnou »českou bránu*, ze všech jedinou zachovanou, potom radnici r 1850 přestavěnou, farní chrám a konečné klášter Augustini anský s podobiznou Albrechta z Valdštýna z r. 1631. B. Tíkrnav. fot ANI BSRAN v ní:/. i6S. Zukaslav, okresní město a jedno z nejoblíbenéjších výletních míst pražských, má rozkošnou polohu na levém břehu Vltavy, do níž se před městem vlévá Berounka. V knisué lesnaté krajině zdejší, s romantickým protějším úžlabím Závisti, vystavěl již Vladislav 1. r. 1115. dvorec, jejž pak daroval klášteru Kladrubskému. Otakar II. měl zde pak lovecký rámek, v němž odbýval skvělé- a hlučné hody, Václav II. postoupil letohrad mnichům kláštera cisterciáckého a položil den po svém skvělém korunování základní kamen ke stavbě nového kostela a paláce opatii V kostele pohřbíváni pak čeští králové, Václavové 11., III. a IV. Ale r. 1420. vnikl Koranda v čele pražské- luzy do kláštera a pobořil jej, při čemž i hrobka zpustošena. Stavení klášterní pak znovu obnovené i zpustošené bylo opět postaveno teprv po válce tficítllfté, a když klášter r. 178ň. byl zrušen, prodáno r. 1827. knížeti Ottingen-Wallcrstciiiovi. V budově klášterní bvla továrna, opatství samo, v němž dosud jsou krásné fresky, je knížecím zámkem, který vystupuje z husté zeleni košatých stromu malebné se shlíží v tichých vodách Berounky, karni kostel zbraslavský chová dosud různé památky. Ve zvláštní, přiměřeně upravené skřim umístěny jsou lebky a kosti posledních PřcmyslOVCŮ, na postranním oltáři prastarý obraz Madonny, známý jakožto zázračný obraz Zbraslavský, na dřevě malovaný, dle pověsti darovaný klášteru od Václava 11 roku 1297. S kopie »Hradišté« (196 m) na břehu protějším porostlého listnatým lesem a s altánem na temeni, otvírá se rozkošný pohled po řece dolů i nahoru. Nejpůvabněji je však ÚŽlabina Závist, kterou vine se potok prostřed listnatého lesíku a podél cesty vedoucí do llřežan, zámku arcibiskupského. V pozadí údolí toho, skryt v hustém stromoví (cesta k němu označena tabulkami klubu českých turistů), Stojí pomník básníka Vit. I lalka, k němuž v létě putuji proudy pražských výletníků. FOT. M. ADLKR V PRA/1-:. Red. 169. VkahinkC. Snad ncjpitvornéjším útvarem čedičovým celého českého Středohoří honosí se hradní skála Vralmiek.i, nápadná zajisté a dobře známá každému, kdo bral se půvabným údolím Labským od i'st i k Děčínu. Asi élvrt hodiny pod farní osadou Tichlo-vii kou otvírá so k Labi půvabná kotlina Uabétinská, Rychnovským potokem protékaná, nad níž právě onen Čedičový olbíím Vrabinec strmí. Ohromná skála ta, na tré rozeklaná, vypíná se kolmo na pahorku kuželovitém, neSOUC na svini temeni zbytky zdí bývalého hradu, z nichž zvláště zeď na prostředním lískali již z dálky oku jest patrna; ostatně spatříš tu i tam trosky zdiva až 12 m zdélí a 10 111 zvýší. Jenom od severu možno na skálu, která zdali dle fantasie pozorovatele brzy jako zpovědnice, jako biskupská čepice, modla aneb 1 jako poprsí kozáka se jeví ač obtížné, vylézti; k západu, hlavně však k jihu spadají srázy její do závratné hloubky, až na dno doliny potoka Rychnovského. Vyhlídka dO dálky s vrcholu skály jest obmezená, avšak půvabná. Nebytí zdí a trosek, sotva bys uvěřil, že tento nedostupný skalní útes někdy také potřebám lidským sloužil! Na hradě Vrabinci vládli do sklonku XIV. století rytíři z Tichlovic, ale po r. 1419. dostal se hrad v moc známého válečníka Mikuláše z Lobkovic. Lstivý Zikmund z Vartemberka na Děčíně, zajav ho při přátelských hodech a uvězniv, přinutil jej r. 14'J,r>., by mu Vra-bince postoupil. Odtud náležel ku panství Děčínskému. Hrad ten, k němuž neméně než 14 vesnic slušelo, spustí na počátku XVI. věku. Na skále, která malebnou svou a osamocenou podobou velmi překvapuje, utkvěly pověsti z pohanské doby, souvisící namnoze s »dívčí skalom před Nebočady. FOT. I I KIKDI. V PMCiPUMCU. ]?. Beknau. 170. Nová TĚLOCVIČNA Sokola PLZEŇSKÉHO postavena byla v městských sadech založených purkmistrem Fr. Pecháčkem (na Obcizně) nákladem 125.000 zl. ve slohu re-naissančním podle plánů, jež podal architekt p. Poahajský, prof. na c. k. české statni průmyslové škole v Praze. Místním poměrům byly ]>lány vhodně přizpůsobeny ve stavební kanceláři pana Ed. Kro/m. Účelu svému odevzdána byla sokolovna plzeňská ve dnech 27., 2H. a 29. června 1806. Obraz náš představuje budovu, jak ve dnech těch byla vyzdobena. Vnitřní Úprava rovněž jako zevní mile jímá pozorovatele. Ušlechtilé detaily, celé zařízení i rozměry nádherného sálu překvapují. Vnitřní plocha mezi oblouky galerií měří okrouhle 400 m'. Pod galeriemi je mimo to pro cvičence nebo pro obecenstv" prostor bí."> m', Celá prostora sálu i s galeriemi a s estrádou zaujímá přes Onu m"' i bez vedlejších místností může pojati na 3nO0 osob. Pohodlně 150 cvičenců koná cvičeni prostná, vedle 10 družstev volně cvičících na nářadích. Sokol plzeňský trvá v Plzni od roku Isort. a má velmi značnou zásluhu o utužení národního života českého v Plzni. Výborovna nové- tělocvičny ozdobena jest v duchu sokolském, zvláště zajímavým kusem výzdoby její jest umělecké dílo mistra Strachovského: poprsí f Vratislava.Porta, jednoho z nejzasloužilejších náčelníků plzeňské jednoty sokolské. FOT. f. IIRUKK v rum. Jas I La 11 • n 1. 76 i7i. Kaple sv. Václava ve chrámu Svatovítském na hradě pražském jest neipamátnější ze mnoha kaplí této kathedrály. Snažildi se Karel IV. zanechati v chrámu sv. Víta potomstvu dílo velikolepé, tu při zřizování kaple sv. Václava štědrosti své nekladl mezí bezmála docela žádných, tím spíše, an v kapli uloženy byly ostatky sv. Václava, patrona Karlova i země české. Do kaple vedou velká, těžce kovaná vrata s velikým kruhem vězícím v bronzové hlavě lví, kteréhož kruhu se prý sv. Václav zachytil, když dne 28. září r. 935. jda do kostela sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi bratrem Boleslavem a jeho pomocníky byl zavražděn. Malý obraz z r. 1543 (ze školy Cranachovy) znázorňuje ten výjev. Kruh je u lidu v takové úctě, že čumák lva je takořka »odlíbán«. Kaple tvoří pravidelný čtverec výšky velmi značné. Ze skvostných maleb nástěnných hořejší zničeny byly požárem r. 1541. v částech dolejších viděti dosud fresky Tomáše z Mutiny a Dětřicha Pražského, jakož i zbytky drahokamů, jimiž stěny byly vykládány. Vedle dveří, na obraze v právo stojí známý obrovský svícen Svatováclavský, znamenitá to práce umění kovoliteckého a představující sv. Václava v rytířském brnění pod baldachýnem. Nad tím chrámec gotický, bezpochyby sanctuarium. V kapli chová se ve sklípku dobře zaskleném a zamknutém přilbice a drátěné brnění sv. Václava. Hrob jeho je uprostřed kaple: nevkusný mramorový sarkofág nynější, zároveň oltář, pořídil arcibiskup Mat. Ferd. Zoubek z Bilenberku r. 1673. A v jihozápadním rohu kaple staré sešlé varhany zakrývají dvéře, vedoucí — do komory korunních klenotův. Red. FOT. j VILÍM V riiAZS. i?2. Hradní kaple na Lipnici. Ze všech kaplí starých hradů českých za historicky nejpamátnější klademe kapli na hrade Lipnici v Cáslavsku, slavnou již v době předhusitské, neboť okolo r. 1380. založeno při ní nadání velmi bohaté, i povýšena na kostel kollegiatní se zvláštní kapitulou. Nad to zakladatel Vilém z Landštejna, rozpomenuv se před smrtí řeči své přirozené, zřídil při ní kazatele zvláštního, jenž by v neděli a ve svátek lidu slovo boží »v řeči národní* zvěstoval. Zeť jeho a nástupce, známý Čeněk z Vartcmberka, nej v. purkrabí, postaviv stí v čelo počátečního hnutí husitského, rozkázal, aby knčží z kalicha podávati nechtící statky jeho opustili. Tak učinili i kanovníci Lipničtí. Aby však strana jeho nedostatkem kněží netrpěla, dal pan Čeněk zajati z nenadání jednoho ze světících biskupů českých, Heřmana Nikopolského, a dopraviv jej na Lipnici, přiměl jej tam ku svěcení žá-kovstva ponejprv dne 6. března 1417., potom pak vícekráte ještě, [ač arcibiskup Konrád Heřmana již 15. března t. r. úřadu byl zbavil. Druhé svěcení kněží pod obojí dálo se na Lipnici r. 1482, kde vlašský biskup Augustin Sanktuarienský, zavítav sem k Burianu Trčkovi, na žádost kališníkú mnoho kleriků za kněze vysvětil. Dnes je kaple Lipnicka pusta, tak jako celý, po ohni r. 1869. zhoubě ponechaný staroslavný hrad -ač zkáze její nyní ještě poměrně malým nákladem dalo by se zabrániti. Na to však není bohužel peněz. Spadlou jednou klenbu už nikdo nenavrátí, a stýskání a hubování vlastenecké památkám našim nepomůže. kot. gust. dvořák v něm. brodě. LV Bkrnau. 173- KOLMARSK.-Ý TŘÍDA V LÁZNÍCH FRANTIŠKOVÝCH. Nej nádhernější ze světových lázeňských míst českých jsou Františkovy Lázně, v nichž nedostatek krajinného půvabu a malebného pozadí nahrazen vybraným vkusem a knížecí elegancí. Město samo, které teprve za právě uplynulého půlstoletí vyšinulo se na nynější stupeň, tak že již nejen frekvencí nýbrž i všeho druhu lázeňskou úpravou i nejslavnéjším lázním světa se vyrovnává, má podobu čtverce, z patero krásných a širokých tříd složeného, které rovnoběžně od severu k jihu zabíhají. Nejnádhernéjší z těchto třid jest Císařská třída, místo nej přednějších hótelův a lázeňských obchodů, nejútulnější a nejelegantnější jest Kolmarská třída, již obraz náš představuje. Široká třída porostlá jest krásným libosadem, uprostřed něhož vine se cesta, ve výborném pořádku udržovaná, v pozadí pak spatřuje se věž katolického chrámu. Po obou stranách vroubí třídu úpravné letohrádky, uvnitř vystrojené přepychem nej vybranějším, v nichž za letní doby, v úkrytu košatého loubí, přebývají cizinci a hosté ze všech končin světa Dr. J. V. PkáJkk. POT. CTBNQEL A MAKKEtT. 174- Lednice. Zámek knížat Liechtensteinů v I.celnicí jest nej nádhernějším panským sídlem Moravy. V nynější svou podobu uveden by] v polovici našeho století, kde starší, dosti jednoduché stavení ve skvělém slohu anglonormanském bylo přeměněno, při čemž i lamí kostel Lednický jako zámecká kaple knové stavbě byl připojen. Z hlavní budovy zámku vybíhají dvě široká křídla do světoznámého parku, největšího a nejná-kladnějšího v celé říši. Zvláštní pozornosti zasluhuje orangeric a rodinná síň, potom sklepy zámecké, orimnelním způsobem upravené jako krápníkové sluje. Lednice je stará osada, jejíž německé jméno již r. 1221'. se uvádí. Od středu XIV. věku byl roď Liech- tensteinský v částečném jejím držení, ale teprve r. 1599. získal celý statek ten od strýci svých pověstný Karel z Liechtensteina, známý zakladatel moci rodové. Když pak kníže Karel buseb (1660.) při zámku zdejším velkolepou zahradu ve slohu francouzském byl založil, stala se Lednice obyčejným letním sídlem rodu knížecího. Na počátku našeho století zařídil potom kníže Jan nákladem několika milionů proslavený onen park Lednický, ozdobený s královskou nádherou. Od té doby zámek i park stále byl zvelebován, ano za nynějšího držitele i část městečka ku docílení lepši vyhlídky — nesmírným nákladem na jiné místo byla přeložena. VlK. Kam. JrrAbkk KOT. A. PÁLKY V lednici. 175- Svojanov. Obraz náš předvádí zde rázovitou krajinku z českomoravského policii. Kolem dokola vysoké vrchy, pokryté z části poli a pastvinami, z dobrého pak dílu lesem porostlé, hluboké, těsné rokle mezi nimi, v dolině chudé městečko a nad ním u i temeni příkrého vrchu starobylý hrad, jehož černavé zdi a věže vedle novějších, do nich vestavěných budov, v rámci zelených strání poskytují pohled nadevše malebný. A zájem náš pro romantické toto zátiší zvýší se, sezuáme-li odvěké jeho dějiny. Nedaleko města Poličky, Přemyslem Otakarem II. založené, zbudován v téže asi době i pyšný Svojanov, a král ten zapsal jej choti své Kunhutě. Po ní zdědil jej druhý manžel její, mocný Závis Vitkovec, řečený z balkenštejna. Týž r. 1287. podruhé oženiv se s Jitkou, mladistvou dcerou uherského krále Ladislava, žil zde na hradě Svojanové tiše sice, ale s nádherou královskou. |iź však vyplňoval se na něm osud, zaviněný zradou na Otakaru. Nechtěje bez výplaty sumy zástavní vydati statků králevských po Kunhutě z rozkazu Václava II. zajat byl na hradě Pražském, statků odsouzen, jako sprostý zločinec vězněn a konečně r. 1290 sťat před Hlubokou. Svojanov, jejž posádka Závišova dlouho proti královským hájila, byl potom v přímém držení koruny a teprve na počátku husitských bouří zastaven Bozkóvieum, po nichž Trčkové, Žehušičtí a Zárubové zde vládli. Od vymření rodu Zárubovského, jemuž r. 1579. panství dědičné bylo prodáno, vystřídalo se na Svojanové mnoho držitelů, a již po dlouhou dobu náleží rodinám občanským Avšak starošedý hrad, utrpěv mnoho v pruských válkách, od minulého století vždy více podléhal zkáze, až r. 1842. úplně vyhořel. Po tom ohni opraveno pak již jen novější stavení z části býv. paláce pořízené, v němž majitel velkostatku podnes bydlí. B. Uernau kot. JAN klesl V toličck. i-}(k Ahršpach čili skalní město jest vedle nedalekých skal Teplických mjzajíma- vějším článkem skalního řetězu Krkonošského v severovýchodním cípu Cech. Prostírá se asi 2 km zšíří a 7 5 km zdélí východně ode vsi Doi Ahršpachu a tvoři sc skalami Teplickými, ještě poněkud východněji položenými, labyrint mocných pilířů pískovcových podobajících se z daleka ohromným zbořeninám Kyklopských paláců a véží, odkudž odvozuje se i lidový název .skalního zakletého města*. Jsou to propláknuté spousty pískovce představující nejpodivnéjší a nejbizarrnější útvary a podoby, dle nichž obdržely jednotlivé i svá jména: Obrácená homole, Purkmistr s pani, Jezuitská ulice, Hřib, Přílba atd. Písko- vec skal náleží střednímu patru útvaru křídového, stupně jizerského. Zajímavá" tato končina ('ech bývá co rok cílem turistů ze všech končin světa jako skutečný div přírody, i >/véna ve skalách je obdivuhodná. Palacký ji vyličuje: .Rána podobá se hromu, který z počátku buráci po pravé straně skalnaté' doliny, pak přestane a po chvilce na levé straně se opětuje a s nesmírným hlukotem k lesnatým horám se táhne . K prohlídce skal i s projížďkou na jezeře stačí půltřetí hodiny. — K západu od .skalního města pne se hora Althaus se skrovnými zřícenaini hradu Ahršpachu, který se připomíná již v r. I :$K4. K. i.. POT. A, LKHVtANN V TRUTNOVÍ. 17 7- POMNÍK Jana Ži/ky z Trocnova u PŘIbislavl Mocné city rozchvějí nitro naše, blížíme-li sc tomu nevelkému palouku, na němí skonal Žižka, »náš bratr věrný*. Obléhaje Přibislav, rozstonal sc hlizou morovou. Přimlouvaje oddaným ctitelům svým, kteří stáli okolo jeho lože, >aby se milého boha bojíce stále a věrné bránili pravdy boží pro véčnou odplatu*, poručil duši svou bohu a skonal dne 11. října r. 1424. ve středu před sv. Havlem. (Tomek.) Pole, na kterém Žižka skonal, jest asi půl hodinky severně od Přibislavi a zůstalo po jeho smrti rádlem i motykou nedotknuto; duše lidu z bolné vzpomínky a úcty zachovávala poslední lůžko Žižkovo neoseto. A v době hlubokého ponížení národa, v době, kdy lid tonul v tesknotách plných pověr, kdy i Žižka, přítel jeho věrný, býval mu představován jako divoká šelma, hrůza nedopustila, aby se rušivě dotknul tichého místa. Povstaly báje, že trest stihl by nešťastníka, jenž opovážil by se rozrývati památnou půdu. Roku 1862., o slavnosti borovské, koupil to místo Dr, Julius Grégr a věnoval je pražskému Sokolu. Mohutný pomník Žižkův s velikým kalichem na žulovém kužcli vzpíná se ze zamlklých polí, a od severu lze jej z daleka viděti. Pod římsou jsou poznamenána místa, kde Žižka slavné- zvítězil, a spodní část pomniku tvoří kameny, věnované obcemi a spolky českými. Pomník odhalen byl dne 20. září 1874. u přítomnosti mnoha spolků, zvláště sokolských jednot, a velikého množstvi českého lidu. — Hluboké ticho vane teď ve vůkolních polích — časem jen pasáčkova píseň zazní, neb lehký větřík rozčeří kvetoucí klasy . . . Karel V. Rais fot. gust. dvořák v něm brouč 178. Velký sál veřejné a universitní knihovny pražské v Klementinu překvapí každého svou krásou. Nejen že celek působí vzácným souladem svého pozdně rcnaissančního slohu, plného jemně vlnitých linií a tlumených barev, ale i každá jednotlivost vymáhá zájem ať trojdílná nástropní freska Hieblova, jež ve svém středu, chrám moudrosti představujícím, největší vzdušnosti dosahuje, ať podobizny vynikajících Jesuitů (m. j. Jiř. Plachého), ať skvostná, místy zlacená mříž, galerii obcházející, neb dubové skříně se svými hladkými a točitými sloupy, či kol sálu se táhnoucí, vkusně vc dřevě vykládaný chodník. Sál protíná řada 10 globů, z nichž zminky zasluhují oba krajní: Phli-gerův, před vzestupem na galerii, kde zavěšen obraz cis. Františka L, FOT. J. VILÍM V PRAZK. a z mědi prolamovaná sphaera armillaris. Mezi vchody do malčho sálu týčí se poprsí nejslavnějšiho bibliotekáře ústavu, Pavla Jos. Šafaříka, nákladem 10.000 zl. od císaře Františka Josefa I. zřízené a zhotovené 1864 Pilzem ve Vídni. Sál dostavěn 1722, a chována v něm původní knihovna řádu t. zv. bibliotheca maior na rozdíl od b. minor, záležející z knihovny ojvinského kláštera a ze staré Karolińsko, 1556 a 1622 připojených. R. 1730. zakoupena sbírka hrab. Hcrbcrsteina, nejdůležitčjším pro vývoj knihovny je však rok 1777, kdy proměněna ve veřejnou a universitní, rozmnožena byvši novou knihovnou Karolinskou, četnými sbírkami zrušených klášterů, major, knihovnou Kinských, i j. Otevřena 30. října. t. r. Revise r. 1896. vykázala 228.836 svazků a 3857 rukopisů. Jaromír Borecký. \~(). SVATOJANSKÝ VRŠEK it tRUTNÓVA. Stranou polední nad král vénným městem Trutnovem vypíná se příkrý, jehličnatým lesem porostlý vrch, na jehož temeni stojí kaple sv. Jana. V lesině kolem svatojanské kaple panuje líbezný, posvátný klid, jejž leda zašumění 'iililveh sosen někdy přeruší, Avšak byl don, kdy zde v těchto poetických místech a kotem t.to kaple tekla potokem krev lidská. Bylo to 27. června roku 1866., když se kolem Trutnova střetli císařští plukové s Prusy, nad nimi/, toho dne zvítězili. A při vítězství tom nejslavnějši a nejkrvavéjší boj bojován byl na vn hu kolem kaple sv. Jana. Dne 21. Června přálo váleční- štěstí u Trutnova císařským tak, že o pul páté odpoledne byli Prušáci na ústupu mimo zálohu brigády jenerała llarneka, stojící na Janském vrchu. Když na zálohu tuto narazila postupující císařská brigáda Wimpllenova, ihned zahájila proti ni útok, jehož doraz napotom sesilila ještě brigáda Kneblova. Náběhy na pruské ]iostavení na svato- janském vrchu musily býti opakovány několikráte, nežli se císařští dostali na Prusy bodákem, alty je odtud sehnali. Ale pak tu nastalo nej děsnější vraždění a krveprolití, které se zde průběhem trutnovské bitvy vícekráte opakovalo. Prusové zaháněli císařské a císařští Prusy. Při jednom takovém zápase uchýlil se oddílec císařské pěchoty do samé svatojanské kaple, odkudž na Prusy střílel a nechtěje se vzdáti, do posledního muže v kostelíčku padl a vykrvácel. — Stopy bojů oněch na jindy poetickém tom místě dlouho byly patrny, a mnohé- z nich zůstávají doposud nešetřeny. Vrch svatojanský nad Trutnovem byl a jest doposud cílem pouti mnohých a mnohých, kdo do Krkonoš a do Trutnova zavítají, a památným zůstane povždy tím, že jest jediným místem, kde r, 18o6. zbraně císařských nad Prusy slavně zvítězily. Dr. V. Ki-./níček. PPT l 1-; 1:1 i:t v FIASK i8o. Rodný dům Karla Havlíčka v Borové. Městečko Horová, nazývané také Borovou Rudnou, jest v okresu Přibyslavském, při silnici od Hlinská k Přibyslavi. Rozloženo jest po stráni vrchu, na jehož temeni stojí kostelíček svatovítský, obklíčený hřbitovem. Jdeme-li po silnici na náměstí a vzhůru ke kostelu, Havlíčkův rodný domek spatříme po pravé strané. lile, toť ono stavení (dříve č. 1'). nyní 163.), v némž hospodařil otec Matěj Havlíček s chotí [oschnou, a kde so pm dne 31. října 1821. narodil syn Karel, proslavený potom nás Havlíček Borovský. V borové později řádilo několik požárů a také rodný dům Havlíčkův vyhořel a potom poněkud byl přestavěn; přízemek se vsak valně nezru'nil. Z tohoto domku chodíval Karel, tehdy zamračený hošík, do školy k panu učitelovi Linkoví, na nějž si v pozdějších dobách se srdečnou vděčností vzpomínával, z tohoto domku chvátával vzhůru do lary, kde hospodařila jeho tetinka, a kde žili osvícení kněží tarář Jan Pružek a kaplan S crho u sek, již měli hocha rádi a již stali se i jemu nezapomenutelnými. Od borovského kostelíka otvírá se daleká vyhlídka, Nedaleko na jihu, na paloučku před tmavým pozadím lesu. směle týčí se mohyla s kalichem na temeni a s nápisem: Zde zemřel Jan Žižka z Trocnova ... K borovskému kostelíku pohlížel Havlíček, když jej za časného jitra dne m. prosince i s.» i. odváželi do dálného vyhnanství. Ten Borovský kostelíček Půdo mnou b>i lv., kolíbka, stojí na vršku, já Tě viděl křtít, skrze lesy smutně na mne hledí: suromu vikiti ministrovat! • to, in.ij holllllr pilně se učit . . .< A r. 1862. sjížděl se do horského městečka lid český, duchem Havlíčkovým nadšený, aby na rodném domku jeho odhalil desku pamětní a oslavil památku velkého bojovníka i trpilele. Kai il V Rai , KOT. C.u3tav DVOŘÁK V NĚM. BRODĚ Iol. VYŠEHRAD. Valný kus staré slávy české dřime v silné té skále, pomalu zvětrá-vajíei, a nepohlédne na ni žádný Cech, aniž se mu srdce nepo zachvěje steskem a melancholie Ut zvuk toho jména vybavuje tolik zkazek a pověstí, které obestíraji toto staré srdce vlasti, stolici knížat, střed a ohnisko českého života za dob dávných a pradávných, 'lim spis, poněvadž vedle té slávy dříme na vysokém hřbitově vyšehradském tolik slavných hlav duševních bohatýrii doby nové- i nejnověj.ší. Máť mnohý z mís tam i celou řadu dobrých známých známých aspoň dle jména . . . Nic nezbylo ze starého hradu knížecího, marně pátráme po některých stopách — z dob aejstarších zaniklo tu všecko, z dob pozdějších zbylo jen něco máio nepatrného, polorozrý]taného zdiva. Vyšehrad je kolébkou českého státu, jehož původ ztrácí se v šedivinách nehistorických mlh, ale býval silný a důstojný, neb i po založení pražského hradu ještě až do století X. panovníci čeští bývali tu nastolováni. Po té jen občas knížata a králové tu sídlili, ale v polovici věku dvanáctého lesk toho sídla slavného pohasínal, až ve věku čtrnáctém, za Jana Lucemburka, který daroval někdejší knížecí palác i se vším okolím vyšehradskému děkanovi Držislavovi, pohasl docela. Novostavby Karla IV. Vyšehradu mnoho nepomohly, i za bouří husitských hrad trpěl a r, 1653. přestavěn na silnou tvrz, která teď je bezcennou, a ze vší nádhery dřívější zbyla zde jen kollegiatni kapitola Sv. Petra a Pavla, jejíž probošt a děkan jsou inlulovanými preláty království českého. Čtvrt vyšehradská spojena s Prahou roku 1884. A skála vyšehradská opěvaná tolikrát, oživne teď jen návštěvou diváků, sledujících přes Vltavu zadarmo jarní koňské dostihy na protějši Královské louce . . . Red. KOT J. VI1.ÍM V 1'KAZK. iS.2 Mř.STA.NSKV IMVOVAK vPb/M. Závod tento, založený r. 1842. v rozměrech nepatrných, muže dnes plnou měrou hýti zván chloubou nejen svého města, nýbrž také CeskénO pivovarního průimslu, neboť není druhého .Výrobku,, jenž by byl ovládl světový trh tak dokonale, jak se to podařilo pivu tohoto pivovaru. Uvařiv v prvním roce svého vzniku 36f)7 hekb, mohl se melt pivovar r. 1870. již honositi výrobou přes 100.000 h., aby po stálém stoupání dospěl dnes k úhledné zajisté číslici b.v.mala 650.000 hekt., jež ročně všemi směry clo světa vysýlá. Na odbytu tomto maji minio ('(Mhy podii nejen veškeré země evropské, nýbrž i nej vzdálenější zámořské krajiny; cestujte na rovník či k severní točné, dejte se okeánem Atlantickým nebo lichým i buďte ubezpečeni, že všude setkáte se s tímto dobrým a milým známým z Plzně. Místní podminky, jež se nedají napodobit! aniž přenáieti, ční jakost plzeňského piva nedostižitelnou. Obrázek náš představuje dvořiště, po jehož levé straně vidíme starší i nové- varny, v nichž lit pánvi o 100 hekt. umístěno, a ústřední kotelnu; po pravé pak výpravna čili po pivovarsku »výstav*, odkmlž pivo. strojem ze sklepu na povrch dopravo\ané, do pohotových železničních vozil, jichž má pivovar '2on v majetku, k dopravě se nakládá. Vidíme jen část celé rozlohy méšť. pivovaru; obnášíť tato skorém 660.000 ni', a stojí na ni velkolepé zařízené sladovny se sýpkami, v nichž možno 200.000 h. sladu a ječinena umístit, dále p d; chladírny, spilky, strojovny, zimotvorné stroje, rozsáhlé bednárny, skladiště a různé poboční budovy; v rozličných těchto odvětvích zaměstnáno jest na 700 dělníkův. Kin FOT ř HRnF.K V Pt ZNI. 183. STAROMĚSTSKÝ ORLOJ na mohutném pilíři radniční věže na staroměstském náměstí, památné to hodiny astronomické, jest dílem mistra Hanuše, věhlasného hvězdáře a učitele mathematiky na vysokém učení pražském, který sestrojil hodiny ty r. 1490. za panování krále Vladislava. Dle pověsti mistr Hanuš, jenž byl oslepl, tuše blízký svůj konec, dal se prý dovésti do věže a hodinový stroj porouchal. Po té prý dlouho nedovedl nikdo přivésti stroj ku dokonalosti dřívější, až se to posléze částečně povedlo hodináři J. Landbergovi. V letech 1865 stroj znova opravován a je ted ve správě hodinářské firmy L. Iíain-zovy. Okruh kalendářní se zvířetníkem, mistrovské to dílo Jos. Mánesa, uložen je v městském museu, a na jeho místě vložena je kopie Liškova. Stroj orloje ukazuje i bije hodiny dle novějšího způsobu i dle staro- českého rozdělení času od 1 do 24. Mimo to naznačuje východ i západ slunce, oběh měsíce a jiných planet. Zazvonění zvonkem, jejž drží kostlivec, jest znamením k otevření dvou oken nad orlojem, za nimiž sošky apoštolů a žehnajícího Spasitele se pořadem objevují; když všech třináct sošek minulo, zavrou se po druhém zazvonění okna, a kohout ve výklenku nad okny umístěný ohlašuje kokrháním, že průvod je ukončen. — Vpravo od orloje v hořejším patře věže viděti krásný arkýř staré radniční kaple, vysvěcené již roku 1381. Arkýř zdoben sochami svatých a znaky zemí koruny české, Starého města atd. Ku vnější straně arkýře toho postaveno bylo v neděli 20. června 1621 lešení černým suknem pokryté, ze kterého úřadové všech tří měst pražských dívali se na hroznou popravu českých pánů . . . Rkd. 184. Jelení skok u Karlových Varu. strmé nad středem lázní Karlovarských týčí se Jeleni skok, zclenošatý až k holé skále na temeni, s níž dle pověsti štván smečkou psů Karla IV., seskočil jelen v hlubokou propast, a za ním střemhlav sc vrhli královi ohařové, hlásíce po té bolestným vytím, že sc opařili vodou, z pukliny země vyvěrající. Velkolepý rozhled nejen v útroby lázeňského města, nýbrž i na stěny veliké, táhlé kotliny rozvinuje se tu před zrakem diváka, jenž přišel ohledat místo, pověstné romantickou zkazkou lidu, která připjala se k Otci vlasti, zasloužilému tak o lázně samy, byť ne jejich objevem (jenž stal sc dávno před Karlem IV.), přec rozhlášením jejich léčivosti a mocnou podporou. Několik rozkošných, stinných stezek vede k temeni, strmých i pozvolna vzhůru se vinoucích. Jedna z nich, v mírném oblouku klidné stoupající, slově Jubilejní cestou. Krátká odbočka láká k osamělé, ostře vyčnívající skalce, na jejímž hrotu kamzík z bronzu ulitý a baronem Lůtzovcm věnovaný vyhledá v širý kraj. Eug. Mír. Rutte KOT. STENGEL A MARKERT. LITOMYŠL - Rodny núu Smiítam-v. v Litomyšli bylo ode dávna duševně čilo. Nejznamenitějšího muže dala české hudbě. Narodilť se tu 2. března 1824. nesmrtelný licdřich Smetana, veliký v utrpení i ve vítězství svých uměleckých ideí. heska pamětní, mistrovi na radnici zasazená, neoznačuje pravého místa jeho zrození tam nebyla dopuštěna. Přítomný pohled na vlídni' nádvoří zámku, jehož zadní stranu se vzdušnou galerii napravo je zřítí, ukazuje nalevo pod štíhlým obrysem věží svato-kliím-ntskýcli rozložité panské- stavení. Je io pivovar, v těch místech již 'urbářem z r. 1610. připomínaný, a zde, v prvním poschodí uzřel náš lichý genius světlo s\ i ta. zde vedením ,\ého prvního učitele, Antonína Chmelíka, již pětiletý zasvěcoval se do hry houslí a později klavíru, na némž. záhy vlastní melodie si vytloukal, zde se svým huďbv a humoru inilovnýin obem, iutellimutním sládkem, duetty se bavil, ano takové úžasné pokroky činil, Že již ve věku piji sedma let veřejně v akademii litomyšlskvrh filosofů mohl se dáti slyšeti. A kdo z Cechů ho dnes nezná? Vždyť pochopen jest i cizinou. >Prodaná nevěsta* jest nejen nejvétším miláčkem českého obecenstva, ale její národní ráz, její svčží melodie a humor zanesly slávu její do celého světa. »Libuše< zaznívá při nejvý-znamnějších chvílích našeho národního života, jeho »Dalibor« položil nerozborný základ hudebnímu dramatu českému. A ta jeho tklivá autobiografie v kvartettu »Z mého života«, napsaném krví, a ty visiony české slávy, vzbuzené v cyklu úchvatných symfonických básní! Smetana první opustil liché napodobení národních písní. On ponořil se do jejich studia, poznal jejich prvky a jal se v národním duchu ne napodobiti, ale tvořit i. A to jeho význam: je tvůrcem české školy hudební, jíž vtiskl pečeť národní, neopomenuv současné postavit! ji na vrchol moderního umění. Kul, Cl SKIC lOl.NILKÝ v LITOMYŠLI. Jaromír Bokeckv. i86. Strakovská akademie \r praze. Šlechetný hrabě Jan Petr Straka z Nedaby-lic a Libčan věnoval závětí ze dne 18. února 1710. panství Okrouhlice, statky I.ibčany, Janovice a Hořejší Teplice, pak dům svůj na Malé Straně a zahradu šeidlerovskou na Novém Městě pražském k tomu účelu, aby z toho byla zřízena akademie pro cvičení a exercitia mládeže chudé stavu vyššího národu Českého . Podle úmyslu zakladatelova měla býti tato akademie vystavěna v Praze, měli na ni povoláni býti zkušení muži a učitelé, kteří by ovšem také byli úplné opatřeni v akademii, a chudi mladíci českých pánův a rytířův měli býti v akademii slušné šaceni a vyživováni, jakož i bezplatné cvičeni. Nadační listina došla cis. schválení teprve ,", února 1SI4. Z nadace Strakovy udělována zatím stipendia chudým šlechticům českým, kteří studovali na ústavech tuzemských; podmínka tato později odpadla. — K uskutečnění závěti v plném rozsahu došlo však teprve v době nejnovéjší. /. reservního lonďi na laéního jmění, obnášejícího asi půldruhého milionu/.!., dostavěna byla roku 1 S'M. na pozemcích bývalé Jesuitské zahrady pod letenskou strání nádherná budova podle plánů arch. Václ, Roátlapila a zřízena jakožto ústav vychovávaci pro vyšší stavy království Českého, Chovanci, kteří jsou buď V akademii bezplatně vychováváni a ošetřováni, neb takoví, kteří obdrží poloviční' stí pendium, nebo posléze chovanci platící, navštěvují veřejné ústavy vyučovací a v akadem i učí se jen takovým předmětům, kterým se na veřejných ústavech nevyučuje, neb jen měrou skrovnou. V akademii mohou pobyti chovanci až do ukončeni svých studii na školách vysokých. Po právu očekává (Vskv národ, že tento dar českého kavalíra a vlastence ponese blahodárné ovoce právě v těch kruzích, kde citu pro národ bylo dosud nejméně, a že Strakovská akademie bude semeništěm nové, skutečně národní šlechty české-, KOT. J. VILÍM V PKA/K. Red, 1S7. Kaple sv. Kříže na Karlštejně, s nezvyklou nádherou dal Kani iv. v vstavěl i Karlův Týn, jakožto schránku korunních klenotu, zemských listin, ostatku svatých a jiných pokladu. A několik svatyň bylo V zamilovaném tomto sídle zbožného panovníka, všecky vyzdobeny píeskvostně. Nejvíce ze všech vynikala dosud nej zajímavější část hradu, totiž kaple sv. Kříže, ve které bývaly chovány korunní klenoty česko. Gotická síň s mohutnou klenbou rozdělena j mříži, na níž dosud jsou stopy bývalého zlacení; po drahokamech, jimiž také byla posázena, neni arci ani památky. Hrabivost lidská i čas stejné řádily na stěnách kaple, jež byly pozlaceny a vykládány 2267 broušenými ame-thysty, acháty, jaspisy a karneoly. Nad kamennou ozdobou až po klenbu jsou obrazy svatých a panovníku, malované na dřevě a sádře od Détřicha Pražského, Wurmsera a Mutiny. Některé bylv odtud vzaty pro vysokou svou cenu uměleckou, jiné zůstaly a valné utrpěly časem; mezery po odnesených zůstaly prázdny. Kapli osvětlovalo na zábradlí 1330 voskových svěc, a klenba, představující oblohu se sluncem uprostřed, poseta byla hvězdami. Okna bývala z amethystů, jantaru, křišťálů a citrinů, zasazených v pozlaceném olově. Z nádhery té nezůstalo skoro nic, a ze starožitností ukazují jenom prázdné staré- truhly, dříve snad schránky na listiny, klekátka z cedru a lebku krokodila. bůh ví odkud sem přinesenou. Za pootevřenou mř{ží nad oltářem, kdež prý klenoty zemské ukládány, zeje prázdnota, a pavouk zde visí na svém vlákně . . . RtD. KOT. J. ICKBST v n.A/i:. l88. ZviŘETlCE. Z« Starých hradů, zdobících ladné údolí Jizery, v posledním půlstoletí nejvíce téměř utrpěly Zvířetice, a nebýti vysoké věše, sotva bychom poznali je dle starších vyobrazení. Zejména od skopáni ji/.uího svahu hradního vrchu při stavbo dráhy pokračuje záhuba tam s hroznou rychlosti; nicméné skytají trosky hradní z nádraží llakovského {viz obraz) posud pohled malebný. Zvířetice byly dávným zbožím rodu Markvarticú a stály jisté před r. 1287., kdy prvné vyskytuje se Zdeslav ze Zvířetie. Rod pánů Zvířetických vynikal smýšlením vlasteneckým; o Heřmanovi píše sám Dalimil, že bvl rytíř přešlechetný ; Zdisiav stav se r. L4Q9, mistrem svobodných umění, horlivě stál k mistru lanu Husi; Petr vynikal jako statný strannik strany Ptáčkovy a bratři Heřman a Hašek se strýcem Vilémem prosluli jako věrni přívrženci národního krále Jiřího fmeno-vitě Heřman vyznamenal se ve válkách mezi (echy a Uhry vedených jako hrdina a diplomat. Za syna jeho iVtra vyšiv Zvířetice z držení rodového, r. lát,, prouiénénv Adamu z Vartemberka pro éičastenstvi v odporu stavu v manství, a on sám doživotně zde intemoVán, r, 1622. sebrány v pokutě Janu Vlkovi z Kvítková i >d té doby náležejí rodu Valdítýnskému, Hradní budovy byly v XVI. věku i veliké éáisti přestavěny, proto také rychle hynuly, když požárem r. 1720. udeřením blesku vzniklým střecha zámecká vzala za své. Čeho pak ušetřili živlové, to dokonal člověk, jak u nás zvvkein bouráním a odvážením kamení, tak že okrouhlá hlídka 1 >i \ bude čuíti nad pouhým rumištěm li. Bexnau. FOT. a. IIKKAN V lltÉ U BK/DĚ/K. [8o JIHLAVA. Královské toto a dříve krajské město patří mezí nej větší místa moravská, čítajíc na 26.000 Obyvatelů, Honosí se pěkným náměstím .1 třemi chrámy, z nichž Svatojakubský již r. II'..7. lanu. v XIII. v. ku v nynější podobě s\ é- zbudován byl. Vně města stoji památná kaple sv. Jana, která řádu německému náležela. Mimo vyšší gymnasium a rcálku má Jihlava, aé dhyvatelstVO většinou je německé, také Českou školu obecnou, ]e /.dc /cm. r<>ln.t.írna, nemocnice a továrna na tabák Osada na oso fihtavé stáila zde již ve XII. století a hvla sídlem král. úředníka; když pak králové čeští seznali bohatost hor na pomezi českomoravském na stříbro a jiné kovv, povolali sem ku dobýváni kovů německé havíře, čímž fihtava s několika okolními osadami se poněmčila, tak że podnes německý ostrůvek mezi českými Moravan v I voí i. |iž roku b_'á"» připomíná se hornický mistr fihlavský, jenž 1 královskou minci spravoval. Václav I. udělil jihlavským, kteří mu ve válce proti odpořilému synu Otakarovi při dobýváni Prahy rozličnými důmyslnými stroji pomáhali, právo městské a výsadu horní, známou ve středověku po celé Kvropě. Roku 1278. zasnoubeny v Jihlavě děti padlého Otakara II, a cis. Rudolfa. Král Jan nazval Jihlavu prvním městem horním v království českém. Němečtí Jihlavané byli ovšem úhlavními odpůrci Českého luiMtisniu a vzdorovali i králi Jiřímu, uznati ho neoblíce, zaévž bvli přísně potrestáni, a původci odboje i popraveni. K německému protestantismu [ihlavšti záhy přistoupili, začež po bělohorské bitvě kruté jsou pronásledováni; od té- doby město morovou ranou a nepřátelskými vpády a požáry, zvláště pak klesnutím slavného někdy soukennictvi následkem rozvoje továren brněnských tak utrpělo, že není již ani stín. m toho, čím druhdy bylo. Rki >. pot, 1 II \ITT V lllll Avft ioo. MlLEŠOVKAj známá královna Středohoří, vystupuje sc všech stran osamocena do výše 835 m; nad své úpatí zdvihá se pak obrovský tento kužel na vice než 400 m. Nahoře jest zaokrouhli-ná, k severu a východu snižuje se volněji, nejsráznéji pak spadá k jihu a jihovýchodu; hořejší část kužele, zarostlého lesem a nižším křovinatým podrostem, pokryta jest troskami znělcovými. Několik vyšších i nižších vrchů obstupuje do kola olbříma toho, příčnými hřbety s ním souvisíce; jsou to dle domnění zbytky věnce někdejšího sopečného krateru, jakož Milešovka pokládá se za typický vzor sopky, dávno vyhaslé. K vrcholu vede několik cest, nahoře jest velmi slušný hostinec, nejstarší to horská restaurace Cech, jehož první počátky padají již do let třicátých. Vyhlídce s .Mile šovky vykázal Humboldt, jenž častěji tam byl prodlel, šesté místo mezi všemi jemu známými vyhlídkami celého světa: k východu teprve Krkonoše, k severu a severozápadu Krmné Hory ji obmezují, k jihu těká ozbrojené oko až k vrcholům Šumavským a pod námi prostírají se celé severozápadní Úechv jako na vvpnklé mapě! Skvostný je za vhodného počasí zvláště východ slunce s temene téio nádherné hory' linéno své má velebná tato vládkyně Středohoří od městečka Milošova přímo pod jižním jejím svahem položeného se statným, na nevysoké skále do čtverhranu zbudovaným zámkem. Až do posledních let XVII. věku vládl na nám starý rod Kaplířú ze Sulevic; Kašpar Zdeněk Kapliř hrabě ze Sulevic, slavný obhájce Vídně proti Turkům r. 1683., vystavěl jej v nv-néjši podobě a jsa mužem véd a umění milovným, zařídil v něm cennou knihovnu, zbrojnici a obrazárnu. Nemaje potomků, odkázal statek Milešovský příbuznému rodu llr/.anii: nyní náleží hrab. Ledeburům, Ze všech sbírek a četných podobizen, klen' dle závěti hraběte Kaplíře napořád v Milošově zustati měly, zbyla tam na zdi hlavního schodiště jen jeho vlastní podobizna, nyní obnovená. P, Bl DUU. FOT R. BRUNNKR-DVnŘÁK V PIAZK. iui. BŘlicr.AVSKY /ÁMbK. bieclav čili llřetislav náleží původem svým k nejstarším osadám na Moravě, což ovšem platí především o Maiv P.řeclavi, vesnici to as půl hodiny severně od nynějšího města položené. Jak již jméno naznačuje, Břetislav I. toto buď založil aneb z rumů, v něž vpádem Maďaru bylo kleslo, znovu vyzdvihl a střed i ■děni zvláštního území učinil, které později vdově po Přemyslu I. náleželo a r. 1236. odevzdáno bylo vnuku jejímu Oldřichovi Korutanskému, jenž obyvatelům jeho táž práva udělil, jichž tehdy brněnsko požívalo. l'o snuli ( Udřichové obdržela manželka ( Makara II., Kunhuta, krajinu liřei lavskou. Ve válkách mezi ('echy a Rakušany poklesl však význam a blahobyt bícclavy tak, že r. ió2(>. uvádí se jen jako městečko, jejž r. L619. Dampierre vypálil, a r. 1621. Uhři Bethlenoví, r. 1645. Švédové, r. 1663. Turci a r. 1705. maďarští rebelové vyplenili Panství Břeclavské, po r. 1020. Zcrotínům konfiskované, dostalo se r. 1638, rodu Liechtensteinskému, jemuž posud náleží, Nejznamcnitější budovou v Bře-clavy, řekou Dyjí v několika ramenech obtékané a protékané, jc knížecí zámek opodál města, prý již okolo r. 1230. královnou Konstand založený, avšak v nynější své podobě teprve ze XVII. věku pochodící. Vypadáť z věnčí velmi malebně se svými dvěma věžemi, z nichž vyšší však teprve na počátku tohoto stoleti na místě staré "hlásky, pro chatrňost snesené, byla vystavěna; uvnitř spatříš dvůr s arkádami, ozdobenými mohutnými parohy Statných jelenů, v zdejších lesích zastřelených. LV Bernau. KOT. J. KIIKI.ICII V TŘKItfČI. [92. NÁDVOŘÍ ZXMKU ŽlEBSKÉHO, Podavše již pohled na malebný tento a skvostně obnovený hrad zvenčí (c. 20.), předvádíme dnes vnitini nádvoří, jaksi tedy jeho domácnost. Základní podoba hradu tvoří obdélný čtverec s vč/emi v rozích, jenž na třech stranách obehnán jest úzkým parkánem ještě ze středověku pocházejícím; na čtvrté severní straně jest prostrannější předdvoři 9 několika vedlejšími budovami. Na prostranství před vchodem do vlastního zámku vidíš krásnou fontánu dle návrhu I" ernkornova. Nad hlavní branou, jejíž vrata Opatřena jsou pěkným kováním, jeví se mohutný zubr jako ze zdi vyskakující, práce to Jos. Maxe, jako rodové znamení Auersperkú. Vnitřní dvůr podlouhle Čtverhranný, s arkádami ze XVI. stol. pocházejícími, ozdob* n jest znaky na pilířích malovanými; uprostřed něho jest stará studné s pozoruhodnou prací zámečnickou. Procházka komna- KOT. J. VILÍM V PRAZK. tami, dílem uměle dřevem vykládanými, přesvědč! mis ji/, o tom, że chová se v zámku veliké množství starožitnosti a vzácností. Mimo obrazy na plátně starsi i nové školy uvidíš zde i vzácné- malby na dřevě a skli-, z jiných zámku neb kostelu sem přenesené, znamenité kusy starého nábytku, ještě pak cennější sbírku pokálů a nádob a četné-zbroje, llradní kaple v slohu gotickém s malbami v oknech, imponuje ušlechtilou svou jednoduchostí Sbírky v místnosti ch zámku nahromaděné tvoří vůbec mu .emu veliké ceny, k jehož, jen poněkud zevrubnému přehlédnutí jediný den nestačí. /. oken pak a balkonů hradu otvíiá st- krásná Vyhlídka do stinného parku se VŠCCh stran |ej obklopujícího, kde Doubravka v lesním údolí hučí si monotónní píseň o dobách dávno již minulých, v nichž na pyšném tomto sídle Čeští bohatýři mocně vládli, a Český hlahol o ./léhal se v jeho komnatách. B, UlKNAV. 193- Hradní příkop s pomníkem místodržících. stalo se z návodu Matyáše z Tliurnu, že na důvěrné schůzi českých stavů proti stantských 22. května 1618. bylo ustanoveno, aby Martinie a Slavata, tehda místodržící vlády, proti které stavové v odboji byli, »podle starého způsobu* byli svrženi s oken. Xazcjtří, dne 23. května, dostavili se stavové do světnice řečené zelené, kde se soudové dvorští a komorní odbývali, chtějice dále vyjednávati s vládou, jim nevalně nakloněnou. Když však při tom roznesla se zpráva, že rychtář staroměstský některé radní dal zavříti, vhrnuli se ve velkém rozčilení do místodržitelské kanceláře a zastihše tu místodržící císařské, Viléma Slavatu a Jaroslava z Martinie, vyhodili je po prudké a vášnivé hádce s oken a za pány jejich služebníka, sekretáře M. Filipa Fabricia, »jako snopka*. Náhoda však zachránila všecky tři, jen Slavata byl trochu povážlivěji na hlavě pošramocen; ale všem podařilo sc uniknouti z Prahy. — Obraz náš poskytuje pohled do bývalého zámeckého příkopu nyní v sad proměněného, kamž defenestrace vykonána z oken vysokého zámeckého křídla vlevo obrazu se zvedajícího. Paměť šťastného zachránění bezděčných »výlctníků« hlásá zejména pomník Slavatův, na obraze našem patrný, i z oken hořejších dobře viditelný pískovcový jchlanec, křížem zakončený. Red. 194- Kamenný dum na Horách Kutných. Za časů dřívějších stavěli horníci »kobky« ze dřeva. Takových kobek měla Hora veliké množství. Mezi nimi vynikal na Sv.-Vácslavskěm náměstí dům s vysokým štítem, vystavěný z kamene. Nazván proto již tehdy »kamcnný dům* a název ten podržel až do dnešního dne. Kamenný dům po velechrámu Sv.-Karborském — vyniká svým uměleckým provedením nad veškery místní památky. Z pilíře přízemního klenuti vystupuje silný sloup, na němž spočívá gotický, pěkně zdobený arkýř, kterýž dosahuje druhého patra a ukončuje balkonem. Arkýř ten jest hvězdo-vitě sklenut, a na jeho prvním svorníku spatřujeme hlavu Sv. Jana Křtitele, na druhém beránka božího a kalich s hostií. Nad druhým patrem vypíná se štít v podobě trojúhelníka, jehož půdice zdobena jest stylisovanými rostlinami a zvířaty. Ramena štítu jsou různými kruhy a fialami zdobena. Pod úhlem vrcholkovým stával strom poznání dobrého a zlého, kterýž hluboko dolů větve své rozpínal. Pod těmi stáli Adam a Eva, a mezi nimi znak království Českého. V obou úhlech štítových vytesáni jsou dva jezdci v plném trysku k boji se chystajíce. Pod krajními okny zříme dva hornické štíty *šligle a pemrlice* a pod prostředním znak městský. Po obou stranách arkýře jsou dva výklenky s baldachýnem a konsolkou. V jednom stojí socha sv. Vácslava, v druhém stávala socha šlechetného krále Jiříka, která v dobách náboženské nesnášenlivosti zmizela. Dům \Tystavěl v XV. stol. slavný Rejsek, stavitel chrámu sv. Barbory. V Kamenném domě — nynější radnici — uschovány jsou staré, vzácné památky a v druhém patře uložen jest bohatý archiv městský. Ant. ] Zavadil. l95- MbbNÍK. Královské tolo město vén né: jest polohou SVOU nad soutokem obou hlavních řek českých jedním z nej význačnějších hodů v zemi, a věž gotického chrámu jeho panuje celému téměř kraji středočeskému. 1'uvabné shlíží starobylé- vdovské sídlo Českých královen S četnými svými véŽemi, pustnoucím hradem a úpravnými novějšími budovami s pahorku na bocích vinnieeini pokrytého, jichž výrobek Mělníku zjednal slavnou pověst po širém světe, byloť vinařství ode doby Karla IV., jenž ušlechtilou révu burgundskou zde štípil, iiejpřednéjší živností městskou, zachovavši se i přes dobu nejhlubšího upadku českého vinařství, a dnes dostává se mélničiné, nepozbyvší ostatně nikdy své obliby, uznání na cizinských výstavách znalci nepovolanějšími. Vína klidí se ročně o..... až ,)(..... hektolitru, z nichž až 3000 uloženo bývá v sklepích zámeckých. Na starší dobu KOT. J, VILÍM V PRAZE. vinařství zdejšího upomina ostatně t. zv. vinnice Svatováclavská, dle místního podání kněžnou Ludmilou založená, dnes ovšem účelu svému odcizená. Město samo rozsáhlostí nevyniká, skládajíc se mimo předměstí ze 109 domu, za to však mile působí čilý život a úpravná městská výstavnost. Již na Karlově náměstí Pražského předměstí upoutal pozornost naši krásný Maxův pomnik Otce vlasti, tohoto dobroděje Mělničanu. na náměstí vnitřního města neméně budí zájem náš starobylá gotická radnice a na západním okraji hrad Mělnický původem svým prastarý, s kaplí sv. Ludmily, ve XIV. věku na místě rodni komnaty kněžny této" zřízenou, vedle pak něho mocný třílodní chrám, r. 1486. dostavěný. S pavlánu věže chrámové ano i terasy na západní straně hradu otvírá se udivenému zraku vyhlídka přerozkošná. Rkd, •v '1 i 196 JBTŘICHOVICB, farní ves za Čea, Kamenicí, pokládá se právem zajedno z hlavních východišť do Česko-saského Švýcarska a honosí se v odlehlosti své od větších míst okolím vskutku divukrásným, tak že od více let navštěvuje se též jako letní zátiší. Od severní strany obstupuji osadu amfiteatralne imposantní skupiny skal pískovcových, které krajince dodávají rázu tak velice malebného, že i podobné partie alpské- předčí, Čtvrt hodiny ode vsi severovýchodně zvedá se do výše 90 rn zkomolená pískovcová pyramida Falkenštejna, na níž toliko po 185 stupních rozaedlinami skalními możno se dostati. F(VT. f. ROKSI.K.K V Č KAMKNICI. /. bývalého hradu viděli ještě studiu, zbytky skalních komnat a četné- draże. Falkcrtštejn založen byl ve XIV. století pány z Michalovic, po nichž asi r. 1406. dostal se Berkům z Dube-. K. 14'JS. prodán s panstvím Kamenickým Zikmundovi /. Vartemberka a brzy potom opuštěn. Vyhlídka s temene této strnu'- a osamělé skály je obmezená sice, však velmi půvabná. Ostatně nalézá se v blízkém okolí |etřichovic hojnost skvostných skalních partií, jako lialzrovo lože, Mariánská skála, Černá stena, Kudoltova skála, Lehátko a j. Lesy, Jetřichovice obkličujícími, vedou na všechny strany pohodlné cesty a pěkné- procházky. D Bkrnau 197- Velká zasedací síň na radnici Staroměstské v Praze, Není stání, tato prostorná, vzdušná síň, která na jižní straně radnice těsně přimyká se k nej památnější ují části, v níž nalézá se Stará síří, Obecni síň s vězením a arkýřová kaple se starožitným orlojem. Není stará sice, ale přece pozoruhodná svým provedením a památná Vším tím, co v ní se již událo. Mocný rozvoj města vyvolal její nutnost. Zbudována byla v letech 187U. 1880. podle plánu architekta Hanina ze starší síně primátorské a ze tři místnosti presidia. Rozloha její obnáší 270 Čtverec, metrů, výškou pak zaujímá dvě patra. Na straně k náměstí opatřena dvěma velikými, ozdobnými okuv, z nichž, vyniká znak zemský a říšský a mimo to znaky býv. čtyř mést Pražských. Nad těmi z věnčí čte se nápis! »DignÍtatÍS memores ad optima intcnti.* 1'roli těmto oknům na straně severní umístěna jest loggie se čtyřmi a nad ní jrallcrie se šesti okny menšími. Střed vyplňuje 45 stolků, kaŽdý se dvěma židlemi, uch vstánými pro stah' schůze sboru obecních starších. Mimo tyto konají se zde také jiné důležité schůze větších spolků a mnohé jiné slavnosti všeho druhu. Nad podiem, kde stojí křesla předscdnická, mezi oběma velkými okny visí podobizna Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa 1. v životní velikosti. Na západní straně stkví si- obrovský, překrásný obraz Brožíkův Jan Hus před koncilem Kostnickým', kterýž přičiněním zvláštního komitétu za starosty Dra Tomáše Černého za Mo nou zl. byl zakoupen a pak sem pro všeckeii národ (esky darován. Úprava celé síně jest architektonicky bezvadná, velice ozdobná i vkusná. Żel, že nedošlo dosud k dokončení celé Úpravy také v tom směru, aby do výklenků, vrouhicích celou hoření část síně, postavena byla poprsí mužů, o rozkvět obce a blaho národa Českého nejzasloužilejších. Jos. Havlík. FOT. J. vilím V l'HA/.K. 198. česky StisRNT.KKK. břehy .Sázavy ladné* zdobeny jsou celou radou hradu a zámků, na díle již rozpadlých v pusté rumy, dilem však ještě v bytelném nám dochovaných stavu. Z poslednějších nejpamátnčjsí a nejmalebněji! je Šternberk, zvedající se nad soujmenným skrovným městečkem na hřbetě úzkého ostrohu, jejž bystřina, divokou roklí ku řece spěchající, na levém břehu Sázavy tvoří. Strání nad touto úžlabinou vede z městečka k hradu vozová cesta, hájená někdy čtverhrannou baštou, na jejímž zbytku ještě úmyslné podkopáni, Z dobývání hradu vojskem krále Jiřího poehodící. jest patrno. Někdejší první brána dávno je odklizena, druhá, vlevo hájená kulatou věží, vide do předhradí čili dolního zámku, kde jednopatrové budovy a hradební zeď neveliký dvůr obklopují, nad nějž k jihozápadu mocné stavení horního zámku vysoko strmí. Ku vchodu tohoto vedou někdejším parkánem kamenné schody. Horní hrad sestával původně z ně- kolika hmotných věží, nyní do stavení pojatých. Uvnitř je malý, úzký dvorek, jenž s okolím svým nejvíce ještě uchoval starý ráz; vše ostatní jest přestavěno, a ani baroková kaplice, ani jiné komnaty nechovají zvláštních pamětihodnosti, Okna hradu jsou většinou nová. Jen staré švihovky, postavené ve dlouhé chodbě, zasluhují povšimnutí. Okolo nich přijdeme do zahrádky k hrubé, kulaté baště, za níž most r. 1829. vystavěný přes hluboký příkop vede a hrad nvuí 1 s této strany přístupným činí. Za příkopem zdvihá se temeno pahrbku výše hradu a nese k obrané lam zbudovanou véž. rozvalenými hradbami obklíčenou. Ve věži pamětihodné vězení. — Šternberk založen byl okolo r. 1241. Zdislavem z Divišova, a při potomcích jeho, Šternbercích, hrad a panstvi (až na mezeru v I 1712. 1 s-i 1 trvá podnes. l'ro odboj Zdeňka ze Šternberka byl hrad r. 1467. vojskem královským dobyt; r. 1627. vyplenili jej /.bouření sedláci. U lil iínao. KUT. RUD. PKINNHI - PVQfcÁK 199- Pohl'ad so Slavkovského štíta. z Nového-Smokovca na Slavkovský štít i planý chodák vynde za 4', hodiny. Cesta jc pohodlná. Len vystupte, zacítíte zvláŠtny dojem. Tam dolu, VÓkol VÍl Smokovca, tulka bujnost' přírody, samá zeleň wsokých svrčín, v parkoch samý kvet a krása devíc sem slietnuvšich so v.šetkveh stráň huropy. A tu, na plešivej hlavě Slavkova, vidíš sa v nekonečnej tichosti, ktorú zacítiť možno len na vysokých štítoch tatranských, medzi ozrutnvini vežiami končiarov — ako na vyhořeném, bezživotuoin nnsiaci. A predsa »hory. horv, cierne hory, za vami ma srdce bolí!« Vy, Tatry naše, chlúbou sto ubitého národa mojho; každý končiar, každá stráň, erúfi a dolina vaša nosia mená slovenské, ktoré nedostaly ste pri nejakom politíckom krste ale z úst toho 1'udu, ktorý vókol vás už od tisíc a tisíc rokov šíro-diale rozložený je, A po vašich bedrách, vo vašom materskom lone, rozložili cudzinci stány svoje a detva vaša je od vás, od srdca drahej zeme svojej, vytisnutá. Národe drahý! (i dbáš o dóstoj SVOJho mena? Ci my v Tatrách nemáme mať svoje vlastně stány? Bratia a sestry od Šumavy k Tatrám, spojme sa v jednotu myšlienky: vystavme si v Tatrách, tam pod Kriváňom, krásné, letně stány, dóstojné národa celého! Ja tomu, kto dá myšlienke tejto tvář skutočnosti, volám dnes so Slavkovského štíta hlučné: Na zdar! Kai.ol Sai.va-Ckiikatský. KOI. KAKKL. DIVAMI V I A'í'1'i Kl.l »SK V. II lÁ/NlVlI. 2oo. Hora KunétickA jest nej význačnějším bodem střední části východních Čech, a silhouetta její známa daleko široko. Velebné vypíná se čedičový její kužel ze žírné-roviny polabské, korunován velkolepými zříceninami bradu, slavného to pomníku mocných Pernštejnů, Vystaven sice brad na Hoře, předtím majetku kláštera Opatovického, již v letech 1420—142:1 Divišem Bořkem z Miletlnka, ale teprve- bohatý Vilém i Pemštýna přestavěl jej v onu mohutnou pevnost, jejímž zbytkům obdivujeme se podnes. I\ láno prodaná I lora s Pardubicemi komoří- královské-, hrad pak r. 1643, vypálen Švédy. Tvrdé zdi podnes dosti odolávají živlům nepříznivým, avšak za našich dnů íáuli proti nim škůdce nebezpečnější deště, sněhu, mrazu i vichřice. Čediče zdejšího užívá se totiž za štěrk silničný i za kámen na stavby. Již za dob dřívějších bylo lámáno v Hoře, avšak daleko ne těmi rozměry jako za nynějšího majitele, vídenského velkoprůmyslníka Dra-schcho. Práce lamačů podryla již základy zdi hradebních, které počínají řítiti se a propadali - smutné dílo svévolné- zhouby!" Návštěva 1 lory, nad niž v celých východineh Cechách není vyhlídky rozkošnější, naplňuje dnes jen trudem mysl vlastimilá. Bušení kladiv na úpatí hradu, časem hlomoz, vzbuzeny výbuchem, řítící se pak skála, pustý křik lamačů — toť vše prosaická, materialistická přítomnost, která nádherný vrch i památný hrad v nedaleké poměrné budoucnosti úplné zničí. A proti vandalství i tomu kdo pomoc jaká a odvolánu', když sám zemský výbor dává lámati kámen z Hory Kunětické! Smutné to poměry. B, Rerkau. kot. jos. pírka v pardi iiuu ii. 20I. ZÁMKK V NÁMĚŠTI NAD OSLAVOU statnč vypíná se na strmém návrší stromovím malebně zarostlém, s něhož do úvalu řeky bystro tudy proudící a na soujmenné město [poblíží. Za středověku zajisti'- náležel k nejpevnějším hradům moravským, jsa na přístupnějších stranách silné opevněn zdmi a baštami, z nichž část podnes jest zachována. Zámecké stavení samo tvoří mohutný étverhran s některé strany až na čtyři patra vysoký. V nynější podobě pochází z druhé polovici; XVI. století, jak nápis na bráně z r. ir>78. svědčí. Na východní straně obklopuje zámek, v poslední době obnovený, překrásný sad. Ku znamenitému tomuto zámku víží se mnohé upomínky dějepisné. Založení jeho sahá do XIII. století. < >d druhé polovice následujícího věku náležel pánům z Lomnice a po nich pánům z Kravař. Za vnitřních nepokojil zmocnil se markrabě Prokop lstí hradu Náměště, ale r. HON. opět dobyl ho Lacek z Kravař. V XV. a XVI. věku vládli zde Lomničtí, až Jan starší z Žcrotína dědictvím Náměště nabyl a zámek ve vlašském slohu znovu vystavěl, tak že mezi nejpřednější toho druhu budovy na Moravě patřil. Na Náměšti bydlíval pak šlechetný Karel z Žcrotína, jeden z nej slavnějších Moravanu. Dojista v těchto stěnách odehrál se velmi důležitý a dojímavý kus života tohoto velkého muže. Jak mu asi bylo, když po bělohorské bitvě vida, že se na národ přivalilo všecko utrpení jím hned na začátku povstání předpovídané, musil na to pomýšleti, aby ze země otců svých sc vystěhoval? R. 1638. prodal Náměšť Albrechtovi z Valdštejna, r. 1752. pak koupil panství to hrabě Vilém Haun;vic z Biskupic, jehož rod posud jc drží. Chvalně známa byla tiskárna, kterou r. 1530. Václav Meziřícký z Lomnice pro Jednotu Bratrskou na Náměšti zřídil, a z níž mimo některé spisy Bratrské vyšla též první mluvnice česká, sepsaná Benešem ()ptátem r. 1533. Město Námčšť jest nyní okresním. R. Bkrnau. KOT. It J. KHRI.K H V líďlUČl 202. Královské mi-.sto Lotny ro/.khulá se na pravém, vysokém břehu Ohře, nejdále na severozápad posunuto jako přední stráž proti příboji německému, vlastně poslední závazný bod na této straně, živlem domáeím uhájen v. -Slunce - Táborů, Žatec, zašlo, padnuvši poněmčeno v ruce cizí, ale »mésíc« Louny posud na obloze se skvěje — jeť město toto ve vlasti z nejpokročilejšich. Krásné, podnes zachované památky lounské, především yotický vclcchrám, skvostné to tlilo mistra Beneše, s převzácnou kanv nnou klenbou, pravým arcidílem stavitelské techniky a krovem svým, ze tří jehlancu složeným, dnes v ('echách jediné, Žatecká brána, dům Sokolu z Mor a kostelík sv. Petra budí touhu naši po těch, jež, jako nádherná kašna Strašrybova, nepřízni osudu zmizely. Louny založil okolo r. 1260. 1'řemysl 11. v sousedství sou jmenné starší osady, a brzy vyniklo nové město směl vin rozvojem obchodu a průmyslu, vyvolaným královskými výsadami. Povodni německé obyvatelstvo během času velmi stínilo, lak že se město toto jedno z prvních ku hnutí husitskému připojilo, a sám Mus na měšťany lounské s pochvalným dopisem se obrátil a k vytrváni napomínal. V době té vyšinuly se Louny na nejvvšši stupeň své- důležitosti politické-, ale dalšímu rozkvětu mésta zasazeny požárem r. lál"., potom událostmi r. 1 r> 17. kruté ránv, až protireformací po r, L620. a útrapami válečnými bývalý blahobyt zničen nadobro Teprve za naší doby procitly Louny z dřívější své ztrnulosti a jsou dnes město velmi živé, vynikající školstvím i průmyslem. /. otevřené- chodby za cimbuřím věže chrámu SvatomikuláŠského otvírá se nej-zajímavější pohled jak na město v utěšené- jeho poloze, tak na homole středohorské, a k západu, lemovanému na dalekém obzoru mocným valem Krušnohorským, utkví zrak na věžích staroslavného Žatce, hlavního města bohatého a Úrodného někdy Lucka. fot. V. f. dvořák V slaxkm. 2CJ. Ki.Úii.ka U LmbCIIOVA. Půvab příroduích krás v ncjhlizším okoli Libě-chovskéra nemálo zvýšen jest pozoruhodnými pracemi ve skalách pískovcových, jimiž zvěčnil so zd<- proslavený nás Levý, proraziv si těmito prvotinami uměleckého dláta svého zároveň i životní dráhu, neboť ^cniálnost v nich mocně se jevící přiměla mecenáše Veitlia (biti mladého umělce na učení k Schwanthalerovi. Výtvory tyto velezajímaví' roztroušeny jsou po pravé straně silnice, vedoucí údolím Liběchovskvin, od lázní Boží-vodskveh až po Tupadly, jimž panuje nedostavěný Veithuv Slavín. Mej důležitější z nich jest ovšem t, zv. Blaník S KlácelkOU, k nimž němuž gotický, Panně Marii zasvěcený kostelík se štíhlou, osmihrannoii věži přiléhá, láštních^zníinienitostí nechová žádných, barní chrám sv. Mikuláše, nad městečkem na návrší se pnoucí, pochází v nynější sva' podobě z ť. 177(1. Roku 17K2. počalo se zde dolovali na uhlí, a Oslavany jsou dnes jedním ze středisk kamenouhelné pánve rosicko-oslavanské. V okolí zjištěno víta- míst pro archeologii důležitých. v. čafxk FOT. J. K. SOLČEK V OSLAVANECH. 2 0 5- Kostel sv. Karla Borómejského v Praze, ted součást české polytechniky, jest jedním z nejpodařenějších a ncjúhlednčj-ších děl proslulého stavitele J. Kil. Dicnzenhofera, a bylo by jen litovat], kdyby snad padl za obět rozšíření techniky. Z ozdobného vnitřku, adaptovaného k potřebám vědeckého ústavu, nezbylo již mnoho, a jen pěkné, harmonické průčelí, nad kterým vznáší se malá věž, zvonice bývalá, zůstává bohudík netknuto a neporušeno. Před průčelím tím, tvoříc uliční roh, je malá a málo pěstovaná zahrádka, obklíčená mříží barokní z kutého železa, nevšední krásy a ušlechtilosti. Zbyl zde půvabný, kout Prahy minulého století, kterému po bok lze stavětí jen zákoutí letohrádku Ameriky. Pod kostelem rozkládá se veliká krypta s vyzděnými výklenky pro rakve, počtem asi 112, z nichž některé jsou zazděny. Při kostele směrem k nové budově techniky táhne se obytné stavení, které do r. 1784. příslušelo řádu Křížovníku, * strážců božího hrobu* se znamením červeného kříže na lodičce. Stavení to sloužilo pak jako ústav pro vysloužilé světské kněžstvo, založený zde r. 1 732. působením arcibiskupa hrab. Jana Prenncra a vystavěn byl rovněž od Dicnzenhofera. Od r. 1784. bylo kasárnami, načež r. 1868. odevzdáno české technice. — Od těch čas, co zrušena sv. Václavská trestnice, nabývá okolí kostela sv. Karla borómejského rychle moderní a úpravné tvářnosti, charakterisované zejména novými a pěknými budovami ženského výrobního spolku a Ccskoslovanské obchodní akademie. Red. 2o6. ZŘÍCENINY KOKOKÍNA. Z nejrázovitějšíeh hradních trosek českých jest Kokořín, vypínající se v přepůvabnč krajince od Mělníka severně, vysoko nad malebným údolem od tohoto města až k Palackému mlýnu pod Houskou sc táhnoucím. Pískovcové stěny s obou stran údolí obstupují, tvoříce obrovské stupně, na dně čilý potok žene početné mlýny a celou řadu jezírek či »tůní« napájí, s levého však svahu shlížejí imposantní rozvaliny Kokořína, jichž mocná okrouhlá věž příchozímu kyne. Hrad tento, pod nímž v údolí nedaleko rybníka klepe někdejší hradský mlýn, býval neveliký sice, však polohou svou přepevný, stavbou mohutný a malebný. Zbudován byl na obdélném skalisku, jehož opvš k východu prolomen hlubokým příkopem, přes který vedl ku bráně zvoditý most. Z oválu obemknutého přesilnou zdí vystupuje východně čtverec skrovného paláce se zachovaným spodním klenutím, západně pak obrovská okrouhlá věž s vyčnívající gallerií a vysokou kamennou střechou. Skoda, že tato, tak jako věž sama, jak na severní její straně dobře lze pozorovati, blesky již velice potrhána a porušena jest. Několik skalních sklípků, hluboká studně v příkopě pod branou a stáje vytesané naproti ní ve východním skalisku jsou všecky další zbytky z hradu ve XIV. věku vystavěného. V době válek husitských vládl na něm táborský hejtman Jan Řitka z Bezdedic. Hrad spustí brzy po r. 16'_'2. a byl pak peleší rot loupežnických. Kokořínské okolí proslavil Mácha, položiv sem děj jediného svého dokončeného románu »Cikáni«. Ti. IVrnau. 207. PLZEŇSKÉ NÁMĚSTÍ. Leží v srdci vlastního mésta, tvoříc přední jeho ozdobu i středisko jeho ruchu. Rozsáhlý obdélník, odkud deset ulic všemi směry se rozbíhá, dělen jest velebným arciděkanským chrámem sv. Bartoloměje na dvě nestejné části. /. nichž polded nás zachycuje menši, ale vděčnější severní, ('lirám je skvostná památka umění stavitelského, v hlavních součástech sahající již do konce století XIII. Vyniká mohutností linií, jimž zvenči štíhlá, směle do výše se pnoucí věž, uvnitř vysoká, slunečním jasem oplývající klenba dodává onoho zvláštního vzletu, který z gotických kathedrál činí ruce sepjaté k nebesům. Dík obnově Mockrově chrám vystupuje opět v původní ryzotě svého slohu a působí silným dojmem, byť i mnohé ještě chybělo k jeho umělecké výzdobě, Náměstí bývalo druhdy skvostným vzorkem italské renaissance; dnes upominali na vlašské stavitele, v polovině století XVI. v Plzni se usadivší, již jen ruzno-tvaré štíty a portály, propůjčující nicméně náměstí určitý antikvisujíď půvab. Nejzachova- Iejší památkou jist ušlechtilá radnice, v právo od chrámu, mistrem Hanušem v letech 1554—59 zbudovaná. K ní víží se pro Plzeň vážné vzpomínky historické. Mezi jiným ukazuje se tu v prvém poschodí prostorný sál, v němž dříve uložena byla znamenitá sbírka start' zbrojíš Vedlejší dům nazývá se »císařským* na památku pobytu Rudolfa II. roku 1599. O něco dále viděti Mariánský sloup, vztýčeny za odvrácení moru roku ll>80. Kopule, kterou za náměstím na konci ulice Solné je zříti, přísluší k nové- úpravné budově poštovní, proti níž nalézá se vkusná budova 'Plzeňských Listů . Náměstí mní vždv tak klidné, jak je pohled náš zachytil, aby vystoupilv architektonické půvaby samy o sobě. Týdenní trhy ive středu a v sobotu), zvláště však čtyři v celém kraji pověstné trhy výroční, naplňuji často prostoru jeho rušným životem, plníce je pestrém krásných národních krojů. Jaromír Horečky. KOT. t. Mhlil K V 1'LZNI. 2oS. SKALKA. Mezi nejpůvabnějšlmi partiemi romantického našeho Středohoří vžtly jmenován bývá malebný hrádek Skalka bii/ Třcbenie, jehož pustá, okrouhlá véž z nevysokého, však příkrého čedičového úskalí pyšné pohlíží na novéjši stavení zámecké, nedostavěné' a sešlé. Bělavým svým stavivem liší se jak od temnobarvé skály tak i od datlího okolí - nerozbořily to pomník bývalého hradu, jemuž sloužila za hlídku a útočiště poslední. Na malém tomto, však tvrdém sídie vládl ve XIV. věku rod rytířů ze Skalky, po nich pak Vršové ze Sadlna, Vřesovci a Kaplířové ze Sulevic. Nyní náleží Skalka ku I Hažkovicům. V dějinném ohledu nepoměrně zajímavější byl někdejší hrad Vlastislav, jenž v polobáječné době Neklanové na blízké výšině nad potokem Modlou na rozkaz pyšného knížeti- I.učanú byl vyzdvižen. Po pádu jeho na Turském poli ztroskotali vítězové- také pevnost tuto, jim na vzdor postavenou, tak že dnes jen nepatrné stopy valu nad osadou Vlastislavů, ovšem však často vyorávané střepiny a škváry o místě svéd.':. kde před tisícem let stávala. Nad vývařištěin Modly zde najdeš dnes úpravnou, okrouhlou kapliei Svatojanskou, r. 1722. vystavěnou, již mocné vrby a topoly mile stíní. Mezi nimi vidy o druhém letničném svátku hlučná pouť s kázáním pod širým nebem se odbývá, ku které- se lid z celého okolí valně schází. Na blízkém palouku improvisován bývá malý trh. kde kupovači i prodavači se hemží, a čilý ruch rozproudí se v tiché osaď' jindy jen klepotem mlýna poněkud oživené. 11. Ill-.KNAU. KOI R. HRUNNKR-llVOŘÁK V 1-RAZK. 209. SLOUP. Kdož na Moravě aspoň dle jména nezná Sloupu, kdož nezatoužil by raději ])<> idylliekém tomto zátiší vlasti moravské, o němž a o tajemném jeho podzemí již ve škole jak o divech byl slýchal! Požíváť nepatrné jinak místo toto, čítající málo přes pul tisíce obyvatel, po celé zemi slovutnosti věru nemalé, neboť každý příchozí najde zde to, po čem byl toužil — zbožný lid milostnou sochu sloupské Matky Boží ve chrámě obklopeném prastarými lipami, k níž ročně píilstatisíc poutníků se schází — turista divoromantickv svět, objatý rozkošnými, hustým vonným lesem porostlými stráněmi, chmurné skalní partie, nekonečné jeskyně a sluje s propastmi děsivými. Při svitu pochodní do syta může nachoditi se podzemními Chodbami ponuré »staré« jeskyně sloupské, tam naposlouchati se ohlasu z hlubin burácejícího a hned vedle obdivovati se sněhobílým ozdobám krápníkovým překrásné Eliščiny jeskyně, teprve r. 1880. objevené KOT. J VII.ÍM V J-ka/i- a menší, také však zajímavé jeskyni Šošůvccké, u níž nedávno teprve postaven první turistický hostinec sloupský. Přírodozpytec nasbírá zde pokladů ze všech tří říší přírodních a může, má-li dosti švižnosti, snésti si s vysokého Hřebenáče, skalního to »sloupu«, jenž celé osada jméno dal (na obraze v levo), převzácný druh rozrazilu keltického a studovat! vzácné druhy netopýrů, v jeskyních hnízdící. A starožitník ? Zde ve Sloupu Drem Wanklem, otcem vědecké archeologie moravské, třicetiletým bádáním položeny nejprv-nčjší základy anthropologie moravské, a jmóno jeho vždy bude jmenováno, kdykoli o Sloupu a vzácnostech jeho bude se pojednávati. Bylyť jeskyně zdejší za nejstaršího pravěku pelechem zvířat]předpotopních, a světlá sluje Kolna i bydlištěm člověka pravěkého; po obou zbyly pod naplaveninou hojné památky, a má proto Sloup pro bádání starožitnické důležitost nesmírnou. b. Bernau 2io. Kostel sv. Bartoloměje v Kočím blíže Chrudimí náleží tím spise k nej-zajímavějším památkám umění církevního ve vlasti naií, čím vzácnějšími staly se ne-přiznl věků a změnou vkusu stavby podobné. Filiální tento kostel založen byl českou královnou Žotií, druhou manželkou Václava IV., a zachoval se dodnes v původní podob'. Stoje uprostřed osady na volném prostranství, obehnán jc do ětverhranu vodním příkopem a dřevěným roubením, a má v průčelí velmi památnou dřevěnou zvonici, celou lindelem pobitou, která nad prostrannou siní kostela se vznáší. Ku vchodu, touto předsíni vedoucímu, dostaneme se po dřevěném, krytém mostě, jenž malebnost celého stavení valně zvyšuje. Uvnitř spatříme nad jednoduchým gotickým portálem vytesaný rok založení 1397, bod má prkenný strop, presbyteř však pěknou původní klenbu, jejíž žebra, jakož i obruby oken, opěráky a sokle tesány jsou z pískovce, Vedle oltáře nalézá se ozdobné gotické sanktuarium, na zvonici visi 3 staré zvony. Kostel, šindelem krytý, vystavěn je z bílé, lámané opuky, zvonice však sroubena velmi důkladné z mohutných trámů dubových. Ves Kočí náležela za starodávna z největši části obci města Chrudimě, která na počátku XVI. věku také zdejší zemanské sídlo s dvorem koupila. Kostel uchoval se přes všecky bouře a i přes velké spuštění osady od Švédů jako divem do nasuli dnu neporušený a budí nyní pozornost znalců, již svou původnosti plně zasluhuje. Ku.. FOT. J. VILÍM V I i a ii. MUSEUM KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO representuje nejskvěleji pokrok národního našeho života a podává tak věrný obraz vlasti naší, i co do přírodních poměrů, i co do d< jinnčho rozvoje v umění, vede a literatuře. - Novů museum vystaveno na nejkrás-nějšim místě 1'rahy, uzavírá malebný pohled na Václavské náměstí, na jehož vyvýšení hrdé, daleko a široko vévodí, obohacujíc a doplňujíc uměleckou tvářnost našeho hlavního města. Budova tvoří samostatný celek, volna na všech stranách, a obklopena po třech stranách sadem. Klassický, čistě renaissanční sloh, a hlavně šťastné a účelné dělení půdorysu, jakož i dobře volené poměry a důrazné předlož-ni risalítů íacad, přispívají platně k velkolepému jejímu vzhledu. Ve střední části budovy vyznačena jest nejdůleži-tější místnost Pantheon, český to »Slavín«, mohutnou zlacenou kopulí, již na nárožích čtvero plastických skupin obklopuje; postranní risality korunovány jsou menšími kopulemi. Rozčlenění facad stepilými rýhovanými sloupy koryntickými, a vydatná, přiměřeně rozdělená výzdoba sochařská zvyšují podstatně všeobecný monumentální ráz budovy. Nesnadný úkol, vyrovnati různost výšek okolního terrainu, rozřešil tvůrce budovy, vlád. rada prof. J. Schulz, šťastným rozložením rampy a fontainy před hlavnim vchodem. Jos. Vyskočil. KOT. J. VILÍM V VUM.ZK 2i2. Zámek ve VELKÉM MEZIŘÍČÍ. Město Velké Meziříčí na Moravě v býv. Jihlavsku, nyní asi 5500 obyv. mající, obdrželo jméno své od polohy mezi dvěma potoky, Balinkou a Radostinkou, jež za dolnoměstskou branou v jedno spojeny, řeku Oslavu tvoři. Rozkládá se na jihovýchodním úpatí dosti příkrého a balvany skalními posetého vrchu, na némž vysoká a rozlehlá budova starého hradu Meziříčského strmí. Až do počátku XVI. věku byl sídlem prastarého panského rodu Meziříčských z Lomnice, jichž erb posud ve znaku městském se zachoval; po nich vládli zde iVrnštejnové. Ilehltové z Kementu, Uerkové z Dubě, Kounicové a j. l'o velikém požáru r. 1723. jej stihnuvším nebyl hrad již úplně obnoven. V městě samém je památný, na starém hřbitově stojící farní chrám, dle znaku Lomnických a Kravařů asi r. 1410. vystavěný; ze starší budovy zbyla jen sakristie. Věž chrámová patří k nejvyŠšim v zemi a jest nahoře jjallerií pro vyhlídku opatřena. Radnice, r. 1529. vystavěná, došla po ohni r. 1823. obnovy nevalné. /. ostatnich památností připomínáme krásný pomník Zikmunda Heldta, |iána na Me/.iříí a českého místokaucléře z r. 1554. v kostele špitálním, potom náhrobek ruské kněžny Šachovské, zde r. J810. zemřelé-, při hřbitovním kostelíku sv. Trojice na tak zv. Morám. Meziříči jest jedna z nejstaršich osad na Moravě, ač v listinách teprve r. 1197. se uv.idí Ani páni na hradě novotami přáli, zakořenilo se zde husitství hluboce, a měšťané stranili králi Jiřímu; proto Matyáš r. llnS. Meziříčí vydrancoval a spálil. R. 1620. vybili město Lisovčíci, Z bitvy Bělohorské se vracející, r. 1643. a 1<>4.">. řádili tu Švédové, roku l<>-»3. Turci, r. 1742. Prušáci a r. 1805. a 1809. Francouzi. Také povodněmi, požáry a morem město často utrpělo O národní probuzení Mez i řiče měl n jvétší zásluhu MLDr. hrant. Skřivan. Malíř J. \Veidlich r. 1 753. a spisovatelka Františka Strámecká r. 1839, zde se zrodili. II. Bernav, FOT. KI). j. ■ IIKI.ii h V ikkiiíli 9999999 213. loLŠTIíJN'. Mocné j)anujc krajino šluknovsko-rumburské — t. zv. českému nizozemí znělcová skála, 671 m nad hladinu moře z pískovcového podkladu vynikající, která na svém temeni nese rozvaliny slavného hradu Tolštejna, pyšného někdy Sídla Varlemherků a Berků z Dube. Pro skvostnou vyhlídku, která se odtud až daleko do saské Lužice k Ochranovu a Lanckronč otvírá, založen byl na Tolštcjně již r. 1866. slušný hostinec, turisty hojně navštěvovaný. Z hradu zbývá silná ohradní zeď s několika baštami, ale vnitřní budovy zanikly, byvše rozebrány na stavivo. Krásny znak s brány hradní s erbem Berkovským zazděn je na rychtě Tolštýnské, kolem níž cesta do hradu vede. Hrad založen byl asi ve XIII. století na bodu, pro vynikající svou polohu již v době předliistorické významném, ale roku 1337. od Zitavských pro loupeže odtud pá- chané pobořen. Znovu vystavěný až do XV. věku byl sídlem Vartembcrků, kteří mezi ]. i;j98 —1407 jej Hynku Berkovi z Dubě prodali. Poněvadž Albrecht Berka z Dubé r. 1462. králi Jiřímu se zprotivil, odsouzen jest svých statků a Tolštejn r. 1463. vojskem Lužickým dobytý postoupen Janu z Vartemberka. V napotomních válkách stranil syn Janův, Krištof, králi Jiřímu, pročež Tolštejn roku 1469. vod Lužičanů byl dobýván a rok potom i opanován. r. 1485. prodal jej Krištof saským Šlejnicům, načež náleželo panství, jehož sídlem nadále stal sc Rumburk, různým majitelům, až r. 1681. dostalo se knížatům z Liechtensteina. Hrad sám vzal r. 1642. za své, byv Švédy, zdejší cis. posádkou znepokojovanými, vypálen; zříceniny jeho se následkem svévolného odkopávání od té doby valně zmenšily. B. Bernau. KOT. V. H.lSLKK V t. KAMENICI. 2 14- ZŘÍCENINY ZvÍKOVSKK ■ nejbližším jejich okolím patří k nejpůvabnéjším místům ve vlasti, jakož vůbec Zvíkov dlužno nazvati přeskvostným klenotem mezi hrady českými. Nejlépe jest k nému jiti od Zbonínské myslivny, nebo sejdouce tu stinným lesem k řece, vidíme před sebou podhradí, předhradi i hrad, všecky jeho části a způsob celého opevnění. Přívoz přes Otavu přivede nás přímo pod skalní útesy, na nichž strmí šedé a velkotvárné jeho rozvaliny. Ztle stávalo nékdejší městečko pod-hradské, z jehož opevnění slabé dochovaly se zbytky; kolem skrovné trosky kostelíka, r. 1833. na žádost »pastýře* svého, Oslovského lokalisty, zbořeného, aby nemusil k němu choditi, kráčíme branou do předhradi a druhou kolem pusté Červené věže na přední nebo velký dvůr, slouží vší účelům hospodářským. Třetí brána přivede nás do vlastního hradu, kde stkví se nádherný palác, hodný sídla královského, jehož části: hlízová véž kaple, ambity a síně s malbami svými nevýslovné poutají přítele mněni a památek domácích. A dále kol tvrdé- bašty Krahujce kráčíme k malebné dvojité Pisecké bráně, za kterou přes hluboký příkop most z hradu ven vede, čehož původně nebývalo. Stranu tuto hájila vysoká věž okrouhlá, k jihu v roh vybíhající, která v posledním dvoře na skále osamotněle se vypíná a až k nékdejšimu bytu hlásného přístupna jest, poskytujíc vyhlídku přerozkošnou. Zvíkov zbudovali byl jako hrad královský na počátku XIII. věku a platil před založením Karlštejna za přední pevnost zemskou, koku 13(i7. již zastaven však Rožmberkům, a ač po 30 letech vyplacen, dostal se Oldřichem z Rožmberka r. 1432. rodu tomu trvale. l'o vymřeni jeho připadl Svambei kum, kouhskací Em^cnberkům a r. 1710. Švarcenbcrkúin. Pevnost hradu naposledy osvědčila st- r. Ii.jl. Další zkázu Zvíkova zastavil nynější osvícený majitel. Rko, FOT. R. BRUNNER-dvořák V ha'1. -MS. Z PRACHOVSKÝCH skal- KRKAVČÍ SKÁ).V. Divoké tuto bludiště různotvar-nýrh skalisk, místem v kvtky bujného |lOrostU jehličnatého i listnatého ukrytých, místem holými stenami a pahýly, rozmarně rozeklanými a k sobě nastavenými, do vzduchu trčících, prostírá se hodinku cesty od Jičína mezi silnicemi k Turnovu a Sobótce jako zbytek usazenin onoho rozsáhlého more doby křídové, které- zalívalo druhdy celou severovýchodní polovici Cech, Vedle zvědavého turisty lákají skály i vážného přírodo-zpytce a archeologa k návštěvě pro četné nálezy kosti z předpotopních zvířat. Fantasie lidová i nedávná chvályhodná snaha, učiniti zajímavý tento kout turistice otevřenějším, pojmenovala různé tvary skalní, jako: Malochova vyhlídka, Hromová rokle, babince, Pohovka, Točenice, Ervínův hrad, Branka a jinak. Pohled náš přináší partii z východní stran v Prachovských skal, Krkavčí skály zvanou, vpravo od Branky, jíž vstupujeme do skal, dáme-li se Holinem. Skály tyto dostaly název svůj od tisíců kavek a vran, jichž kvákání krajinou se rozléhá. Však jiné ješté hlasy, dávno arci doznělé, spí zde jako zaklety v hlubokých roklích, hlasy Bratří českých, kteří v dobách útisku a pronásledování mívali zde tajné své schůze. Ty se neozvou a neprobudí nikdy již. Jen turista samotář, postáv na Pohovce, zaslechne tlumené hlaholení z nitra skalisk, je to žalm bolesti a utrpení, který nikdy nedozněl nad ('eskou zemi. Red. lul. J. 1 ICEK V JIČÍNĚ. 2i6. KRUMLOV MORAVSKÝ, nazvaný tak k rozlišeni od stejnojmenných míst v Čechách a Dolních Kakousích, kupí se na pěkném pahorku nad říčkou Jaromčřieí a patři k menším, avšak zajistč nejhezčeji položeným městům moravským. Nejvíce k úhlednosti jeho ovšem přispívá znamenitý knížecí Lieclitensteinský zámek, jenž vysokou svou věží okolí panuje. Farní chrám vystavěn byl znovu po velikém ohni r. 1660., hlíze něho pak zbudována v minulém století hrobka mladší linie knížecí. Na t. zv. klášterním náměstí stojí kostel sv. Bartoloměje, při němž býval klášter původně r. 1349. Čeňkem z Lípého pro Augustiniány vystavěný, později r 1654. Paulány osazený, který za císaře Josefa II. zrušen byl. Město i zámek byly ve středověku silné opevněny, jak to ještě dnes znát i jest, aě zámecké stavení samo z novějších dob (poě. XVI. věku) pochází. Veliký cukrovar zdejší náleží takież Knížeti /. Licehtensteina. Krumlov je stará osada, která již ve XIII. věku se připomíná; r. 1289. seděl na zdejším hradě lleralt z Obran, a současně byla zde komenda německého řádu, zanikší potom v XV. století Slavnému Jindřichu z I.ipého, nej vyššímu maršálku, náležel i bílo. i Krumlov, jenž potom střídavě na syny jeho, Bertoldi, Jindřicha a (lehká přešel. Tento poslední rozmrhal statky otcovské, a i Krumlov doslal se z části pánům z Kravař, za nichž zakořenilo se zde husitství a později bratrství. Od r. 1117. až do převratu pobělohorského vládli páni z I.ipého, u nichž hodnost nejvyššího maršálka byla dědičná, opět výhradně na Krumlově. Konfiskací dostalo se panství to r, lni:5. Liechtensteinům. Město utrpělo několikráte velkými požáry. Francouzi r. 1805. B z v lá Mé r. 1809. zde táboříd Způsobili panství i městu ohromných škod. KOTJ EI>. J. KIIKI.ICH V TŘEBÍČI. H Bhmau 217. KRIVÁŇ. AčkoTvek nic najvyšší, predsa svojou velkolepou krásou jc Kriváň krárom Tatier. Jeho nakloněná hlava ponad šírodialnc kraje slovanské hradí v otcovskej důstojností na podtatranské deti svoje. Toíko důvěry v život, tolko lásky v svoju domovinu zacítiť možno len synovi Tatier pohladom na Kriváň. A kto vystúpi hore na temeno jeho (2496 m nad hladinou) a pozře vókol seba, zaiste zaplesá s básnikom: »IIej, pod Kriváňom tam jc krásny svct!« — Najkratšia cesta na Kriváň jc so Štrbského plesa, kam sa možno dostať košieko-bohumínskou dráhou. S plesa na Kriváň prísť možno za 6 hodin. Naj-krajšia cesta hore je g Podbanskiho a kto tuto cestu prckonať móže so FOT. KAREL DIVALD V BARTFELOSKVCH LÁZNÍCH starým 1 larmanom, pověstným strelcom kamzíkov, ako som ja mal šťaslie, nezabudne ju nikdy. — Samý koněiar Kriváňa jc 30 — 35 m dlhv a 2—25 m široký, má podobu širokej podkovy, której konce obrátené sú na juhovýchod a juhozápad. Odvážlivý je pohíad s Kriváňa pod nohy na straně severnej a západnej do doliny Koprové/ a Nefcerky, kde sa legocťj Ttrianské a Zelené jazerá ako drahokamy. Od východu sú pod nami končiare vrchov, Štrbské a Zelené pleso, k południu je otvorený pohíad na Kuhtov, Xizku Tatru od KráPovej liole až po Fatru, R. 1840. vystůpil na Kriváň August Fridrich, král' saský. Karol Salva-Čedratský. 2i8 Lew hradec, nckdy staroslavný hrad, teď malá osada u Žalova na levém břehu Vltavy nedaleko Roztok, připomíná se už ve válce mezi Neklaném a Vlastislavem, býval častým sídlem knížat pražských a dle domnění první osada v Cechách sc svatyní křesťanskou. Kostel ten založen od knížeti Bořivoje I. r.87L, a zasvěcen po přáni apoštola Methoděje sv. Klimentovi, jehož tělo byl sv. Cyril od Chazarů nejprve na Moravu, pak do Říma převezl; v XV. stol. byl však přestavěn. Jméno Levý Hradec pochází od hradu posledních pohanských knížat českých, který ovšem již ve Xli. věku vzal za své. Ale ještě r. 1132. slulo místo »Castrum« (hrad), ač rozkládala se po něm již role i zahrada. Chrám, prostinký a jednoduchý, již k nepoznání přeměněný. stojí dosud, slouže za chrám farní osadě Roztocké: jest jednolodní, s plochým stropem a presbyteriem, které jest křížově sklenuto a poukazuje tvary svými asi ke konci století XIII. ()kna někdy gotická jsou teď sklenuta do polokruhu. V lodi jsou tři veliké náhrobní kameny s postavami rytíře v brnění a dvou paní, z doby okolo r. 16oo. Také v sínci chrámu zazděn je náhrobek. Veliký i skoro pochmurný jc pohled s Levého Hradce na Vltavín údol a jeji pobřežní skály, mezi nimiž Vltava se vine velikým obloukem. Jsou to zde místa, k nimž poutají se nejstarší dějiny naší vlasti, neboť zde ještě kořívala se knížata česká v plamenných žertvách starým bohům, a na Žalove byl ukládán v zem drahv jejich popel. Red. 2 ig, PeRNŠTÝN. (im jest Čechám Karlštejn a Křivoklát, tím jest družné Moravě staroslavný Pernštýn, z mho/, podali jsme pod č. IN. ji/, pohled na hradní palác z vnitřního nádvoří; hořejší vyobrazeni skytá pohled celkový. Založen byl tento krásný, r. 12K,r>. poprvé připomenutý hrad mocným rodem moravským, jehož první známý praotec byl Hotard, r. L174.; jeho syn Stepán, purkrabí hradu Dévického, psal se z Med-lova, založil r. 1208. klášter v Doubravníku a vystavěl snad hrad Kámen ěili Zubrštejn, jeho/, mohutné rozvaliny podnes blíže Bystřice sc spatřují. Potomkům jeho, slavným pánům z Pernštejna, náležel potom Pernštýn jako hlavni sídlo rodové až do roku 1596., načež tento o Moravu vclczasloužilý rod již po půl století Febronií Alžbětou z Pernštejna i po přeslici vyhynul. Panství Pernštýnské přecházelo potom střídavě na různé majitele, až r. l«i8. dostalo se trvale hraběcimu rodu Mitrovských z Nemysle. Hrad, asi v polovici XIII. století založený, souvisí jménem s městečkem Ncdvědici, pod ním ležícím, a zachoval sc v hlavních svých částech v téže podobě, v které po požáru, r. 1457. jej zhubivším, v litech 1460.—1475. byl obnoven. Kaple hradní, vlevo od poslední brány, pochází z roku 1570. Ve středověku Pernštýn slynul neobyčejnou svou pevností, pro niž žádný nepřítel ho nedobyl; nadarmo dobýval ho v husitských válkách Jan, bojovný biskup Olomúcký, nadarmo Švédové r. 1645 Tehdáž stal se hrad ten útočištěm všech okolních obyvatelů, nepřítel, na 6000 mužů čítající, obléhal jej po celý měsíc bez úspěchu. Až do roku 1760. počítán tudíž Pernštýn k zemským pevnostem moravským, a podnes ukazuji ve zbrojnici dělové kule švédské, které prý od zdí hradních »jak hrachy* odskakovaly. Roku 1862. byl hrad opraven. O báječném praotci rodu Pernštýn-ského, uhlíři Věňavovi, a o stavbě hradu zajímavé zachovaly se lidové pověsti ' FOT T Vll.fí.J V rpAZU. B Bef.nau. 22o. HRADEC KRÁLOVÉ, královské věn né město, Čítá 298 domů a 7816 obyvatelů, Místo, kde se rozkládá, pro polohu svou na >Zlatém prutu* a mezi Labem a Orlicí bylo již v době pfedhistorické osídleno. Za Přemysla I. stal se Hradec městem. Vdově po Václavu II. a Rudolfu I., královně Elišce, manželce Karla IV., Elišce Pomořanské, po níž v městském musei chovají se vzácné památky, a pozdějším královnám Českým náležel Hradec jakožto věnné město. O Hradci Králové nejčastěji zmínka se činí za doby lm sitské. Tehda Hradečtí přidrželi se bratrstva Orebského a bojovali pod Žižkou, který i nějaký čas pochován byl v kostele sv. Ducha. Konfiskaci statků za Ferdinanda [., ve válce třicetileté a ve válkách s Bedřichem Pruským zakusil Hradec mnoho pohrom, ale přes to zůstával jedním z ncjpřednějŠích a nej větších mést po Praze, Nejosudnějši však pohroma stihla jej rokem 1765. počínaje, kdy poIa'a proměna Hradce v pevnost, jíž oběto- vaná byla lidnatá jeho předměstí. Po bitvě roku L86Ď. U Hradce Králové svedené vojsko pruské pevnosti se vyhnulo, Roku 1893, byla pevnost obcí Hradeckou za 1,001.350 zl. koupena, a na pozemcích fortifikačních vzmáhá se od té- doby utěšený ruch stavební. -Rozsáhlosti mésta Hradce Králové- odpovídalo i rozsáhlé náměstí. Naše vyobrazeni le pohledem na velké náměstí Hradecké s Bílé věže, Stojíd proti hlavnímu chrámu sv. Ducha. Zpředu spatřujeme jednu / věží bývalé radnice, nyní budovy krajského soudu, za ni na náměstí sochu Panny Marie z počátku předešlého století, po pravé- straně část biskupské residence, vedle někdejší sborovnu Českých bratří, jesuitský seminář, kolej a kostel Panny Marie s kaplí sv. Josefa, za níž vyhledá stará vodní véž zvaná Kropáčkou a budova škol reálných. Po levé straně vroubí náměstí domy se zachovalými vesměs loubími, a v pozadí z malého náměstí vyčnívá nynější radnice s věží. I, I> MEČKA FOT. J, RVSS V HRADCI KRÁL 22 1. VvDKA. Šumavská bystřina Vydra jest vlastně hořejší Otavou a nejromantičtěj&í ze všedi řek té české jihozápadní balty horské. Samý balvan a samý kámen, trhající vody. Čím výše ku jejímu prameni, tím více balvany cely jsou ohlazeny tisíciletým tím prádlem, divokým a neustálým, a nahnědlé, křišťálové vody mezi nimi tříští se, pění, syří, brní a šumí šumotem pořád stejným, ale mohutným a úchvatným ve své jednotvárnosti. Po obou stranách řečiště, rozrytého a rozbrázděného, vystupují do značné výše zelené, husté lesy, do kterých zřídka jen zabloudí noha poutníkova. A šumné ty bory střídají se se strmými skalními stěnami, trčícími ještě výše k obloze, sem tam s nějakou jedlí, která směle zachytila se v jejich bocích, V divočinách těch není cest schůdných pro moderního turistu, neřku-li hostinců a restaurací, které by vábily k těm spoustám přírodních krás, tady nakupených. Nelze vystihnouti slovy duši tohoto kraje, který je takořka srdcem Šumavy, kraje dumného a melancholického, tichého i přes ten šumot řeky a lesů . . . Chviš se, volati chceš, mocně tepe hrud, tínán ti prstem hrozi: » Ticho, ticho buď! Nevyplal mi drobných pohádek, mých détí, praví ukryly se v housti černých snětí, nemluv, tichou pisni k modlitbě se vzbud'!« (Htyduk!) Red, kot. cm;. IMIDT v lUllCl, 222. LOMNICE v býv. Brněnsku známa jest každému příteli déjin domácích jako hlavní sídlo mohutného nčkdy a národním svým smýšlením povždy vynikajícího rodu sou-jmenného, jenž v erbu vedl křídlo orlí. Páni z Lomnice náleželi mezi nej Starší rody česko-moravské, a lze je v ohledu lom postavit] na roven s pány z Pernštejna; v XV. a XVI, věku i bohatstvím nad jiné vynikali. Již od roku 1300. počíná se v rodu tom skvělá řada nejvyšších hodnostářů -zemských; byloť pět členu jeho zemskými hejtmany a mnohem více sudími, komorníky a j. Poslední z rodu toho byl Tas z Lomnice, nej-vyšší sudí, jenž v červnu r. lává. zemřel. Již drive. r. 1572., přešlo panství Lomnické od Oldřicha z Lomnice na Náměšti prodejem v držení Žerotínii, jimž Kounicové, Bren- nerové a Mansfeldové následovali, až je roku 16U2. tehdejší zemský hejtman moravský, Gabriel hrabě Serenyi, koupil, při jehož rodu trvá podnes. Hrad Lomnický, zbudovaný na tvrdé skále, má dnes, věží svých pozbaven, vzezřeni moderní, ač zdivo jeho většinou jest prastaré; přece však zachovala se v něm krásná gotická kaple se vzácnou malbou v okně, a studně, na 50 m hluboko do skály v tesaná. Městys Lomnice, pod zámkem ležící, má asi 1700 obyvatelů, mezi nimi mnoho tkalni; židé obývají svou zvláštní část. V pěkném, prostranném farním chrámu o dvou věžích, zasvěceném Navštívení P. Marie, spatřuje se nádherný lioži hrob, jehož postavy vzdělal J. Břeněk. Lomnice připomíná se jako městečko již r. 1531. ' ' Kii.. F IT, J. vilím V PRAZE. 223. Hrádiík Křivoklát. Ve věnci památných hradů českých vedle Zvíkova a Karlštejna přední místo zaujímá starý, krásný a znamenitý Křivoklát, blížící se oněm uměleckou svou výzdobou — jako časté sídlo králů našich, jako bydliště milostných paní blanky z Valois a Filipíny Velserovy a konečně i jako smutný žalář biskupa Augusty a četných jiných známých osobnosti, dějinnou zajímavostí skoro jc předstihující. Vedle obou oněch sídel královských skvěl se Křivoklát nádherou a tvářností v pravdě královskou, ah; stejně také s nimi propadl spuštěni a znenáhlé zkáze, až opět s nimi za našich dnů dočkal se sám třetí důstojného obnovení. A tak poskytuje nám Křivoklát aspoň co do celkového, zevnějšího dojmu obraz skvostný a unášející, podobný onomu, jímž vynikal za dob plné slávy své: krásná brána, pavlače ve vnitřním nádvoří, nádherná síň královská, důstojně řadicí se k oné na hradě Pražském, jakož i kaple hradní, vše to po-chodíc z umění milovné doby Vladislava II. budí zájem náš neméně nežli pozůstatky starších ještě stavebních dob, palác Přemysla II., veliká věž okrouhlá ve východním rohu hradu, při poslední obnově vysokou střechou opatřená, jakož i obě nižší věže Lidomorna a Huderka, které druhé dva rohy hradu do tří stran založeného hájily a jako bývalé žaláře různými jsou oblétány pověstmi. Jest tedy Křivoklát pln půvabnosti jak vzhledem ku malebnosti své, tak i k památkám uměleckého vyzdobení; neméně pak i přítel dějin vlasteneckých vždy s oblibou prohlédne si tohoto svědka slavné minulosti domácí. Křivoklát založen byl za dob pradávných a již na počátku XII. věku z kamene znova postaven. Do soukromého drženi dostal se r. 1685. B. Bkrnau. Kor. j. VII ÍM V PRAZE 224. ZÁMEK KROMĚŘÍŽSKÝ. Ze značné již dálky utkvivá se zálibou oko pozorovatelovo na rázovité věži zámku Kronu" íížského, založeného okulo r. 1690. biskupem olo-múckým Karlem z l.ichtenštejna na místě starč tvrze. Z této zůstala pouze véž, které nynější podobu dal biskup Hamilton (1761.—76.). Zámek tvoři mohutný čtverec o výstupcích na obou rozích průčelí, viditelných na obraze našem. Přízemni okna průčelí tvoři na straně protější mezipatro, takže zámek ze zahrady zámecké, jsa značně vyšší, činí dojem daleko velkolepější, k čemuž ještě velmi přispívá krásný prostylos o 5 mohutných pilířích. Na levém okraji obrazu našeho viděti jist mlýnskou věž a bránu a vedle strážnici kníž. arcib. gardy. Nad strážnicí a skrze mlýnskou věž vede chodba ze zámku do chrámu sv. Mauricia. Velkolepému zevnějšku zámku odpovídá také vnitřní zařízení a památky tam uložené. V 1. patře věže jest biskupský i lenní archiv, obsahující dúlc- fot. j. VILÍM V PRAZE. Žité prameny dějin našich. V 2. patře pravého výstupku umístěna jest ve velkém sále Stará knihovna o 13.000 sv. Jsou tam některé pravé skvosty, na př. česká, na pergamene psaná bible z r. 1-13::., a druhý tisk bible Kutnohorské z roku 14S9. Vedle je knihovna nová o 17.000 sv. a sbírka mincí hlavně papežských a biskupu olomuckých, nadaných právem rażeni mince. V temže patře v průčelí jest treskami zdobený sál lenní, v němž komíny sněmy a soudy manské. Na zadní straně vedle velkého sálu jest jídelna a sál trůnní, v němž držitelé oi statku lenníeh skládali přísahu biskupovi nově zvolenému. Sály tyto jsou zároveň obrazárnou, ježto stěny jejich pokryty jsou úplně obrazy. lnuto arciť ďah-ko ještě nejsou památnosti Zámku vypočítaný. Zámek tento hostil již mnoho vzácných návštěv, tak naposled v srpnu 188"). vznešenou panující rodinu naši a carskou rodinu ruskou, čímž pozornost ech' Evropy tehdy k sobě upoutal. jo Kl Sl.OUPSKY. 225. SLANÝ. Jako spící lev zvedá 8vé temeno čedičová hora nad tímto městem, jehož počátky ztrácej! se v mlžinách domněnek a hájí. Název prý dostalo za Nezamysía po slaném prámem, který na úpatí hory i podnes křišťálovou vodou posluhuje obyvatelstvu, nemaje ovšem po soli jiné stopy než jméno. Románský půdorys gothického chrámu sv. Gotharda je vážným dokladem starobylosti mésta, jehož místo v dějinách českých Irvale jc označeno. Za dob husitských patřilo k pěti oněm obcím, jež tradice Táborů řadila mezi skvělé hvězdy kališnickéno významu. Slavné paměti Jiří král uctil Slaný mnohými výsadami za příchylnost ke kalichu město rostlo významem a bohatstvím. Avšak, když zimní král po nešťastném dni bělohorském prchal tudy k hranicím, zvonili jeho slávě umíráčki 111. Za několik měsíců na to vyrazil Michna v čele císařských v děkanském chrámu kordem bibli z rukou kněze pod obojí, a již počaly se hrnouti strasti na obec, jejíž hrdí zástupci dříve na sněme ke králi hovořili za města česká. 0 milionové jmění přišel Slaný konfiskací, která jako pro výsměšck obdařila touto kořistí nepohodlného smečenského souseda, Bořitu Martinice. Sláva — bohatství — moc, vše zmizelo obratem. Ve víře pevní prchli za hranice a ti, kteří ve vypáleném městě zbyli, pocítili jho poddanství nejbolestněji. Z pyšných měšťanů stali sc nevolnici. — Naše doba obrodila Slaný duševně. Nové časy vrátily některé svobody, a ovoce toho počalo se jeviti vzrůstem blahobytu. Ochuzené město nalezlo nové poklady v přičinění občanů, v jejich lásce k domácí hroudě a v jejich nadšení. Z lůna země těží sc tu uhel, strojírny a různé továrny skýtají tisícům výdělek •— kulturním potřebám hoví řada škol a ústavů — jméno Slaného nalézá v současných dějinách opět důstojné místo. Zde nalézají rozumná hesla nové doby vždy mocný ohlas a ochotu přispění. VÁCLAV ŠÍTECH. FOT, FR. DUR AS V SI.ANKM. 2 2Ó. PoTŠTÝN. Je tu vzácný skvost východo-českélui kraje, a to, co před sta lety bylo postrachem kraje, teď je jeho chloubou, nejsouc než ruinou, neškodnou sice, ale nanejvýš romantickou, hrobem i kolébkou zkazek a pohádek. Na temeni osamélé homole, nad bystrou < )rlicí Divokou a mezi lesy, tehda daleko rozlehlejšími a mnohem vice divokými než dnes, založil koncem XIII. věku Puta z rodu Drslavicú hrad, po něm nazvaný Potenstein. Pyli to rytíři loupeživí, kteří zprvu jej obývali, pak majitelé jeho střídali se, až přešel hrad i na Jiříka z Poděbrad, aě nejskvěleji! jeho dny nastaly mu za vlády pana^ Viléma z Pernštejna, koncem XV. veku. Hrad byl tehda jedním z nej pevnějších v (echách, jak o tom svědci dosud silné jeho rozvaliny. Majitelé pozdější, Zárubové z Hustiían, přestali v něm už bydleli, a hrad začal pustnouti, až hrabě J.m Ant. I larbuval-t hamaré, jehož otec koupil potštýnské zboží r. 1746., hledaje v něm domnělý poklad, zkázu dovršil. Od těchže hrabat pochází i zámek nynějši dole v městečku, nevalně výstavný, a jen tou nádhernou přírodou kolem kol se honosící, majetek pánu Dobřenských z Dobřeme. Pro tu přírodu a čistý lesní vzduch mnozí z. letnich výletníků, většinou pražských, vystavěli si zde rozkošné Vlily, a dik zdejšímu okrašlovacímu spolku, městečko čim dále tím více se vzmáhá, poskytujíc svým hostem hojné příjemností. Celému údolu orlickému, až ku Kostelci, vévodí potštýnský vrcholík, na jehož temeni čer-venavé rozvaliny pont náhlu zarůstají, sotva už se shlížejíce ve vzdálených vodách zámel-ského rybníka, položeného vlevo od silnice od Vamberka, Vysoko nad Potátýnem vypíná se mohutný Velešov, někdy také stanoviště hradu. Z lůna těch lesů kolem prý za ticha nedělního slýchali vážný zpěv - asi ohlas to pověsti z dob, kdy V lesích tě< h ukrývati se musili bratři Čeští, Dli. J lítí lir in fot, J. NOVÁK víc VAMBERCE. 227. GERLACH. Hlavné pásmo vysokých Tatier tvoři polkruh, počinajúci sa daleko na sever za Kriváňom v polských Tatrách, u < dcwonta a z tade tiahne sa juhovýchodne až po Batizovský štít. OdtiaTto severovýchodným smerom ide za štít Bieleho iazera, po Kopu. Tálo je inedzi početnými šlítami hlavného pásma najnižšia (101S 111), štít nad L'adovým pleoom ('26'_>() m) najvyšší. Z hlavného pásma Tatier na sever a na juh tiahnu sa bočné pásma a v týchto sú najvyššie končiare. Takými bočnými vvliežkami hlavného pásma na južnej straně sú: Kriváň. Končistá, Gerlach, Slavkovský a Lomnický štít. v samom středu, najjužnejiJ a najvyšší je Gerlach (2663 m), Velikán tento má tiež svoje bočné pásma a přelo objavené je už naň viacej východov. Najpohodlncjšic vyndeme na FOT. KAlílíL DUALU V BARU ICI.DSKVCII LÁZNÍCH. Gerlach zo Štrbského plesa (Košickod)ohuminská dráha) a zo Smokovca vozmo až k Ve-ličianskemu plesu, dalej peško na Záhradnú túreň (2358 m), której časť. vidno tu na obraze, potom pomedzi Zahradu a Dlhé pleso vodnými výmolami, po skalných, závratných lieškach (římsa) a trhlinách rovná cesta vedie na Malý štít, z tadeto dolu »k žriedluc a konečné hore na štít. Uhorský karpatský spolok označil dve najkratšie a najschod-nejšie cesty na Gerlach na záhadných miestach štvorhrannými kamenami a umožnil prie-chod cez ňajnebezjiečnejšie mie.sta' tým, že do stien hrál vsadil železné kruhy, ktorých sa pri lezení be/.pečne chytiť možno". Pohíad s Gerlachu, najvyššieho miesta v Uhorsku, je preto zvláště krásny, že s neho videť možno takmer všetky tatranské štíty. Karol Salva-Cebratský. 228. CERNÍNSKá KASÁRNY v PRAZE. Západní stranu velkého naměstíoLorutan&Keno na Hradčanech zaujímá celou budova bývalého paláce Černínského, nyní vojenských kasáren cis. Františka Josefa, budova mohutná a rozměry svými až překvapující, neboť čtyřpatrové průčelí, nevynikající ovšem půvabnou nebo zvláště bohatou výzdobou ornamentální, měří neméně než láo metrů. Stavba provedena slohem renaissančním v první čtvrti minulého věku od hraběte Jana llumprechta Černína /. Chudenic. Nákladem při tom nešetřeno, a ku vniterné výzdobě povoláni vynikající umělci své doby, tak že palác patřil tehda k nej nádhernějším budovám pražským. Síně měly veřeji; z červeného mramoru a zdobeny byly freskami od Václava Reinera a sochami od Mat. Brauna a lgn. Platzera. Byla zde i veliká knihovna, sbírka mincí, obrazárna, a za budovou prostíraly se rozkošné, veliké sady. Ale když rodina hrabat Černínu přeložila svůj stálý pobyt do Vídně, zanechala palác pražský za obydli lidem zvláště chudým, kteří po svém způsobu jali se v něm hospodařili, a palác pustnul vuěihledě. Nepomohlo se mu valné na nohy, když r. 18IK zakoupil jej stát a upravil na kasárny. Sochy, které někdy zdobily průčelí, jsou odstraněny, a jen průčelí samo zachovalo sc v podobě původní, ve slohu pozdní renaissauce. 1'iízeinek vyznačuje se mohutnou rustikou lafetovanou, na niž opírá se 32 ohromných polosloupů, rOZČlcňujících rozsáhlou plochu stěnovou v okenní pole. Po freskách Relnerových uvnitř paláce není již stopy. I kaple /ničena při přestavbě r. 1852., mnohé síně zkaženy a chodby /.ohyzděny. Ki d, KOT. J. VILÍM V 1'KAZE. 229. Pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla v Karlových Varech stojí na vynikajícím, zdaleka vidném místě v údolí Malého Ver-sailu. kde se sbíhají dvě nové ulice karlovarské: Sadová a Zámecká. Zbudován jest ve slohu rusko-byzantinském dle vzorů jaroslavských a moskevských chrámů XVII. století, kterážto doba platí za klassickou dobu ruské chrámové architektury, architektem Wiedermannem nákladem asi 120.000 zl. Nejvyšší cibulovitá báň s mohutným křížem zdvihá se na 40 m nad úpatím chrámu. Platnou ozdobou chrámu jsou dvě ikony Spasitele a Matky Boží, carem Nikolajem Alexandrovi čem daro- vané. — Budova jest dvoupatrová, a chrám, umístěný v horním patře, stačí pro 300 osob. Pod chrámem v dolním patře umístěno obydlí pro podřízené duchovenstvo, hlídače, tam upravena i knihovna a čítárna. Vchod do chrámu nalézá se v úrovni hořejší hlavní silnice, z níž jest chrám volně přístupný. Obrazy pro chrám maloval ruský malíř Turin. Chrám vysvěcen a svému účelu odevzdán byl 9. června roku 1897. — V sousedství budovy vystavěn pro správce chrámu úhledný jednopatrový domek v ruském národním slohu, jenž jest snad prvním domem v Čechách v ruském slohu zbudovaným. Dle b Hrudkho v »Zl. Prazb>. fot. k. pietzner v karl. varech. 2jo. Poklad I „oretansky v praze, Při známé kapli Loretánské na Hradčanech nachází se poklad, jenž povstal během času z darů vznešených paní a příznivců kaple této. Již r. 1636. bylo určeno zvláštní místo k uschování stříbrných a zlatých nádob a jiných skvostů. Když pak čím dále tím více poklad rostl, bylo třeba i větších místností; položen tedy 15. října 1699. základní kámen ku stavbě oněch místností, v nichž se nyní poklad nalézá, a stavba dokončena 29. října 17u2; a tak povstalo průčelí domu Loretánského. Roku 1882. byly z rozkazu patrona Loretánského J. Jasnosti Mořice knížete z Lobkoviců celý poklad i místnosti jeho důstojně upraveny a obnoveny. Poklad nachází se vlevo u vchodu ve třech síních uložen v pevných skvostných skříních. Nejzajímavější jest síň třetí, v níž ve třech velikých skříních uschovány jsou nejvzácnější a nejdražší věci. monstrance, kalichy, rozličné kostelní náčiní, skvosty a šperky, jež množstvím zlata a stříbra a drahokamů tvoří poklad v Čechách nejbohatší. Nejcennějším předmětem vzácné sbírky této jest monstrance tak zvaná paprsková či diamantová (viz naše vyobrazení). Monstrance ta zhotovena ze šperků, jež odkázala k tomu účelu paní Ludmila Eva Františka hraběnka Kolovratová. zemřevší 28. května 1695. Monstrance váží 12 kilo a posázena jest 6222 diamanty: má podobu slunce s 53 paprsky, odtud její jméno paprsková. Monstrance ta vzbuzuje úžas a obdiv všech, kdož poklad Loretánský navštívili, jak svou cenou tak i uměleckým provedením. Kromě monstrance té nachází se zde i mnoho jiných drahocenných předmětů a skvostů, jež vábí sem četné cizince. P. La uk. Jos. iíakmás. 25i. Královské houní město IIoka Kutná. Na dráze severozápadní mezi Kolínem a ( aslaví leží na mírném svahu rozložená perla českých mést — často i sídlo králů českých — staroslavná Hora Kutná. Zaujímala již ve středověku čestné místo v dějinách koruny České a byla prvním městem po Praze, vyznamenávajíc se svou bohatosti *střibrnjchntdakyzuvhornichi i počtem obyvatelstva. Králové česti darovali mho hojné rozšiřovali práva Horám Kutným, jako žádnému jinému městu. Oni nejen Že na Hory přicházeli, nejen že tU sněmy drželi, nýbrž i tu na svém oblíbeném hrádku » Vlašském Dvoře* stálé sídlo měli a tak Horu Kutnou druhým sídlem českých králů učinili. A protože; tu vždy delší dobu pobyli, starali se všemožně o rozkvět města a s nimi i jednotliví horníci. Z těch dob zachovaly se nám mnohé vzácné poklady stavitel- ského umění, a to zejména Vlašský Dvůr, chrám sv. P. Harbory, sv. Jakuba, Matkv Boží na Náměti, kostelík sv. Trojice, Kamenný dům, Kamenná kašna, Hrádek, dům Minsterberský, atd., toť jsou ony věkopamátné poklady, které budily již ve středověku pozornost i daleké ciziny. A doly stříbrné vydávaly tenkráte takového bohatství, že králové čeští ke správě příjmů a vydání zvláštní úředníky mincmistry volili a tak Horu Kutnou za pokladnici království Českého povýšili. Velikou část tohoto bohatství používali však králové i Horníci k okrase a slávě města i příbytků svých. Kéž vyplní se proroctví Libušino, že »třikrdte stříbro vzejde* — ještě po třetí — na icoukdch a kvtrcich«. kutnohorských! Zdař Bůh! Ant. J. Zavadil. FOT . J. VILÍM V l'KAZK. 232. KOKOŘÍNSKY DŮL, jenž v nejnovčjší době drahou z Mělníka do MšVna i širšímu obecenstvu stal se přístupným, náleží k nejkrásnějšim krajinným partiím vnitř země ("eské a byl proto přáteleni přírodních půvabii odedávna již znám a hojně navštěvován. Středem jeho protéká potok l*šovka, vznikajíc! 11 Palackého mlýna pod Houskou, a již zde počíná vlastně i Údolí, jehož hořejší část Albertiivským dolem, střední pak vlastně Kokořinskvm 11 KOVO, Přicházejíce od Mělníka, odkudi ai po Lhotku dráhy použiti můžeme, mineme pii potoku osaměle položené mlýny, Šumpach, Nový mlýn — nad nímž na skále, omývám' jednou z významných pro údol tento »tůní« stával hrádek llarasov, přezvaný lidovou pověstí na »Krvomlýn« — Kroužecký, Mlčenský a 1'odhradský mlýn, a staneme již pod malebnými troskami Kokořína, proti nimž s druhé strany údolí shlíží skrovný kostelík osady Hrázské 111 jednom z nejmohutnějších staroslovanských hradišť českých, Údol sám, po obou stranách lesem zarostlý, má naskrze ráz divé romantiky, stěny skalni, snižujíce se stupňovité, plny jsou rozsedlín a nápadných útvarů, zvětráním pískovce povstalých, záb.činy pak údolu tvoří zdánlivé uzavřené kotliny, z nichž četné bočné rokle a sluje vybíhají. Až po Albertov větší osady v údolu není; porůznu skrývají se osamělé chatrče na dné jeho neb ve stráních v zeleni stromů, a jen málokde více jich k sobě se tulí. Nad Podhradským mlýnem opět prostírá se dlouhá tůň ; ve skalách západuiho svahu v\ tesána jsou sklepení, slouživši nčkdy za skrý še neb úto išlé. Na horním konci této tůně klep 1 Hluéovský a ještě výše Boudský mlýn. Naše vyobrazení poskytuje názor v údolí právě od zřícenin hradu Kokořínského. Kku KOT. J VILÍM V 1'IIAZK 233< POHLED na KARLŮV most, Menší Město a Královský hrad v Praze jest pýchou matičky českých ničst, jest její ozdobou nejkrásnější. Nejmi návštěvník 1'rahy, ale domácí usedlík rád postojí na Františkové nábřeží a zadívá se přes hnědé oblouky mostní k věžím Svatovítským, pod nimiž v dlouhém pruhu truchlivé zírají zasłonami zastřená okna opuštěného královského paláce K stavbě mostu položen základ r. 1357. Karlem IV. na Staroměstské- straně, a jeho stavitelem byl Petr Parléř z I imúndu. Stavba doholovena koncem téhOŽ Století, PěknOU ozdobou jeho jest řada soch z doby pozdější, díla to bratří Prokovu, Maxa, Mayera, m. Hrauna a jiných sochařů. Nojproslulejší jest bronzová socha sv. Jana Nepomuckého, jenž s mostu tohoto do Vltavy byl shozen. Pochází z konce XVII. století a ulita v Norimberce dle modelu Jana Prokova. Celá délka mostu od věže k věži jest 520 m. Poslední značnou pohromu utrpěl 4. září r. 1891)., kdy se návalem rozvodněné Vltavy dva pilíře a tři oblouky jeho sesuly. — Při levém kraji obrazu zřetelná jest jedna'z malostranských mosteckých věží, které most ukončují, za ní zvedá se kopule a věž chrámu sv. Mikuláše uprostřed Menšího Města Pražského čili Malé Strany, jež jest nej-tišší a dosud i nejzajímavější čtvrtí královské Prahy. Královský hrad nad ní s jeho chrámem, jehož nádherná dostavba právě se provádí, as dvěma kamennými vížkami^ kostela sv. Jiří nad hrobkou patronky české sv, Ludmily se vypínajícími, zná každý ('ech. Je symbolem nedtlnosti vlastí našich, v něm dřímají přísahy králů Českých, — Královský palác uzavírá na obraze vpravo, t. j. k východu, čtyřhranná Černá věž. Tiše valí se vody mostními oblouky a zduji se jen, když Cechy bouře přeletí. Potom hřmí Vltava až vzhůru k tomu hradu, jakoby jej chtěla probudit z jeho snění . . . Fk. S. Procházka. rol-, j. vii.Im v vua/.k. -,vl' ZÁMEK v dRTNICI. Brtnice, méito moravské východně od fihlavy nad říčkou lainičkou, čítající |iřcs ;!()()(> obyvatel, honosí se znamenitým zámkem, sídlem někdy slavných pánu Brtnických z Valdštejna a po nich (áollaltuv. Opevnění jeho zachovalo se z části ještě z doby staré, jak o tom věže, bašty a hradby svědčí; uvnitř spatříš troje nádvoří a nádherné komnaty v renaissančniin slohu vyzdobené, z nichž zvláště dvě veliké síně jsou pozoruhodný. V jedné z nudí, dlážděné černým a bílým mramorem v podobě šachovnice, nalézají se krásně, veliké obrazy, které vje/.dv císařů Ferdinanda II. a lil., Leopolda l., Josefa 1. a Karla VI. na Brtnici představují; bývallf na hrade tomto obyčejné hostěni panovníci čeští z domu Habsburského, kdvž z Vidné do Prahy se ubírali, a Brtnice, na hlavni silnici položená, byla tehdy městečkem hlučnějším. Na jižní straně zámku je pěkný sad, kdežto kosici někdejšího kláštera Pavlánů bliże In,idu slouží nyni za kapli zámeckou. Brtnice byla roku 1234. majetkem kláštera Tíšnovského, od něhož ji potom markrabové vyměnili, ve středu XIV. věku držel ji v zástavě Bohuš ze Stařic a roku 1371. odkázal markrabí Jan městečko bitnici s clem a rychtou synu svému |anu Soběslavovi; avšak roku 1384, dal ji markrabí Jošt s jiným zbožim krhariovi z. Kunštatu. Od počátku XV. věku až do bitvy Bělohorské náležela pánům z Valdštejna, kteří teprve zdejší brad vystavěli; roku 1441. obdržel Zdeněk z Valdštejna a brtnice na díl SVŮJ dědický hrad Brtnici s městečkem otevřeným Konfiskaci roku 1623. dostala se brtnice cis. vojevůdci RombaldOVi de CollaltO, v jehož rodě udržela se dodnes. Na zámku chová se znamenitý archiv, hlavně pro dějiny SOleté války důležitý. II. Ul KNAU. KOT. E. J. Klikl KII V TŘEBÍČI. 235- Z PARKU LEDNICKÉHO. Při vyobrazení zámku Lednice na Moravě (ěís. 174.), stala sc již zmínka o přeskvostném tamějším parku, ncjvétšim v celém mocnářství, B nímž co do rozsáhlosti a úpravy vůbec málokterý soukromý park v celé Kvropé může zavodni. Zaujímá park Lednický téměř 5 ětv. mil, z čehož as čtvrtina vypadá na vodstvo: oku Dyji, různé potoky a struhy a 4 ohromné rybníky, které s Dyjí hranice mezi Moravou a Rakousy tvoří. Šest velikých a deset menších ostrovů ruší jednotvárnost vodních těchto ploch a L80 mostů všech slohů zprostředkuje vhodné spojení mezi různými břehy, Bludiště ohromného tobolo parku s bujnou jeho vegetaci, obsahující veškeré téměř cizokrajné stromy lesní, pokud našemu podnebí daly se přizpůsobili, dá se pře-blédnouti jen s vysoké věže ve způsobu tureckého minaretu zbudované, na jejíž gallerii J0'2 stupňů cio výše skoro 7u ni vede. Odtud přehlédneme nejen nesmírnou tu zelenou plochu a lesklá zrcadla rybníku, nýbrž i ony četné stavby, jimiž umělecký přepych park vyzdobil. Středišlě parku tvoří t. zv. chrám slunce, oel něhož 8 stromořadí vybíhá a krásné prospekty poskytuje, Z budov parkových jmenujeme : hraniční pomník s arkádami, dnám Apollův, cirkus tří dracií, kolonádu, odpočinek Diany, Hubertskou kapli, rybárnu, koupelnu, čínskou rotundu, chrámec Mus a j. v. Zvláště zajímavý je tak zvaný Janský zámek ve způsobu středověkého hradu na ostrově řeky Dyje, obklopený pravěkými duby. Ostatně přehlédne se s crallerie minaretu i veliký díl Moravy a Rakous, ano až k pohořím Uherským se dohlédne. Park Lednický beze všeho obmezení otevřen jest návštěvě obecenstva, a možno tak každému obdivovati se energii a nezdolné píli lidské, která na místě močálů a bahnitých, Dyji stále zaplavovaných buřanů a vřesovišť stvořila zde téměř div světový. 1!. Hernau. MM. V l'AI i v '■ i i hnu i, 4 I i 236. PRŮHONICE, Při vál celkové jednotvárnosti své chová okoli Pražské pře e mnohou skvostnou krajinku, která leckteré vyhlášené výletní partii nic nezadá, lv takovým náleží i Průhonice, osada v půvabném okolí, tři hodiny jihovýchodně od Prahy položená a od stanici- Ríčaniké nejsnadněji [nástupná. Četné háje, stromořadí a porost-liny, potom pěkný anglický; park blíže zámku činí z tohoto Jedno z nejpříjemnéjšich panských sídel ve středu Cech. Zámek sám, někdejší to pevný hrad, velmi malebné zdvihá se na ostrohu, jen od severovýchodu pohodlně přístupném, a shlíží se v čeřící se hladině blízkého rybníka. Stavení zámecké, jehož nejzajímavější jižní část sloužila dříve za sýpku, v našem desítiletí arch. Jiřím Stibralem skvostné a velmi případně bylo obnoveno, tak že jednotlivým částem sloh jejich zachován, také vysoká véž, již na po- čátku tohoto století snesená, vyhnána opět do původní výšky. Hrad Pruhonický stál již ve XIII. století a Zdislav z 1'rúhoiue s bratrem Oldřichem byli za Přemysla II. purkrabími na hradě Pražském. Od konce XIV. věku naležely rodům patriciu, z nich/ |, n Dubec z Dubce z rodu Vellínu do stavu rytířského postoupil a Průhonice svým potomkům zanechal, Dědictvím přešly r. 1508. na Z.ípskc ze Záp a náležely potom rozličným rodům, až r. 1802. koupil panství to Jan hrabě z Nostic-klunekii, jehož rodu náleželo až do naší doby; nyni pak je hrabě Arnošt Emanuel Sylva-Tarrouca, choť hraběnky Marie z Nosticú, pánem na Průhonicích. Starý hrad byl jisté r. 1770. zcela zachovaný a teprv potom byl modernisován a přestavěn. Před zámkem stojní kostel ukazuje založení románské; klenba pochází z přechodní doby. B. lil'HNALI. FOT. H. BRUNNKR-DVoRÁK V PRA/K at7< POHLAĎ NA LOMNICKÝ ŠTÍT. Naše Smokovcr, na juhovýchodnom úpatí Slavkovského štítu, sú jako české Karlové Vary i krásou i významom navštévovateiov známe po eelinn světe. Meno svoje dostaly od smokvict draoaria VOSCa), ktorá taní vo vyrúba-niskách rOttifl vo velikom množMve. I'ráve pred sto rokaina stalo sa, ŽC raz na poíovkc oiiil Šlelan ('ák, krásou Smokovcov opojený, zaumicnil si tu vystavit pár domov za letné- byty pre svopi rodinu a při meh káplnu, A toto jc počiatok tak zvaného Starého Smokovea. < )il tých ěias povstal Nižní a Novv Smokovee. Sem sehádzajú sa velikáši z rozličných stavov, krajin a národov. Tu kochajú sa v čistom povetri, dobrej, prame-nistej vode, krásou vysokých Tatier! ale dobrý, otroctvom zbitý, slovenský rud nevidia. Kcdy pošle i sem Bóh Samaritána! — Sme v Nižňom Smokovci na verandě »Hrdlice«> pred nami na sever Lomnický štil, na východ rozložený je malebný Spiš, v úzadí rumy velikého hradu. Z dialky prichádzajú rezké tóny junáckého pochodu, jako ked'tým krajom balily niekdy víťazné pluky Jiskrové. Osviežuje duch; v n-Joriole červánkov ovinutá hlava Lomnického štítu hovoří mi s lismevom: bolo, i ešte bude! KOT. KAKK.L IIIVAI I> v IIAKTKKI.DSKI Á/\ll II Karol Salva-Či-.uratskv. w iii* ■Jř."' * * 238. Nhkdhjsí klášter sv. Prokopa v Sázavě založený roku 1032. knížetem Oldřichem, byl jedním z nejstarších a nejznamenitéjšfch duchovních ústavu v Cechách, slouže po veky za semeniště vědy, umění, osvěty a průmyslu. Zde mnichy přišlými na pozvání sv. Prokopa z dalekého Slovanská zavedena bohoslužba svato-cyrilská; zde žil a působil opat Božetěch, nejstarší známý národní umělec český. Pyl však i posledním Sázavským opatem obřadu slovanského, neboť již r. 1097. kázal kníže Břetislav slovanské, mnichy odtud vyhnati a klášter latinskými benediktiny z Břevnova osadili Klášti r byl potom v dubnu r. 1421, Pražany zpustošen, a zboží jeho dostalo se světským pánům, kteří si u pustého kláštera tvrz postavili a seděním u sv. Prokopa na Sázavě se psali. Teprve v XVII. století došlo opět ku znovuzřizeni kláštera, když prostřednictvím opata Břevnovského zabrané statky jeho částečné vyplaceny, Ale r. 1785, potkal 1 tento odlehlý, starožitný klášter sv. Prokopa osud zrušení, a poslední z jeho mnichu zemřel jako faréi v Zdislavicích r. 1844, BvvaK klášter, nyní zámek, leží půvabně uprostřed rozlehli' kotliny na mírném návrší, Sázavou omývaném. Z gotického klášterního chrámu třílodnílio zbyla pravá boční lod o čtyřech obloucích a tolikéž oknech s krásným portálem, potom 22 111 vvsoká věž, krytá jehlancovou střechou. Někdejší presbytéř přistavěna jest od r. 1687 ve larní kostel, jenž po požáru r. 1740. ve slohu oné doby byl obnoven. V kostele ukazuje se dřevěná číše, v níž piv SV. Prokop knížeti Oldřichu vody podal, pod kostelem jest jeskyně, v níž světec poustevnu il. Na den sv. Prokopa koná se v Černých Búdech, jak osada 11 bývalého kláštera slově, hlučná pout. fot. R. URI NNKR-DVí iŘÁK V PRA/K. II IIk.I 1AII 239- BUCHLOV. Do ladné nížiny Velehradské pohlížejí od západu, z temena skalnatého i lesem zarostlého vrchu chmurné olbřímí zdi a věže Buchtová, jednoho z nej památnějších, a jak přechodní sloh stavby původních éásti uehledé ani ku bronzovému bůžku zde nalezenému svédčí, též z nejstarších hradů moravských. Dle dochovaných ípráv listinnýcli byl Buehlov ve Xiii, věku hradem zeměpanským, na němž seděli úřednici královští, a z této doby vede také pil vod svůj pověstné lovci právo na hradě Buchlovském, klon' teprve r. 176:i. úplné bylo zrušeno. Od počátku husitských válek nad Buehlov často byl zastavován, až konečně i r. 1511. Arklebovi z Bozkovic králem Vladislavem dědičně ])ostoupen, R. 1545. získal jej koupí Jan Zdánský ze Zástřizl, jenž hrad v nynější podobu přestavěl; pravnučkou jeho Kuňkou dostal se potom buehlov r. 1630. iVtrsvaldskýiu a r, 176;'.. taktéž dědictvím lierchtoldúm, jimž podnes náleži. KOT. ]. VILÍM V PRAZIC. Z nich známým stal se věhlasný lidumil Leopold hrabě Berchtold, r. 1809. zemřelý, jenž v kapli sv. Barbory naproti hradu, na výšině »Modla« zbudované odpočívá. Buchlovské právo lovecké byl původně soud zeměpanský, jenž trestal nejen pychy proti loveckému právu královskému, nýbrž i všecky jiné kriminální přečiny a zločiny, které se v okresu ku hradu původně náležitém páchaly. Přísedícími soudu toho byl starosta a jedenácte sousedu ze vsi Stříbrníc, t. zv. lovců, potom 2 radní z Uh, Hradiště, po 3 předních radních osobách z Buchlovic a Boršic, po 2 z Polcšovic, Zlcchova a Tupes — celkem 26 osol). Kat byl brán z Uh. Hradiště. Posledním známým rozsudkem práva Buchlovského odsouzen byl jak vsi Anděl pro krádež k oběšení, avšak odvolací soud Pražský změnil ortel len jen na nucenou práci dvouletou r. 1749. R. 1896. udeřil blesk do hradu, tak že střecha horního zániku ohněm byla strávena, avšak ještě téhož roku znovu zřízena. B. Bernau. 240. Bo/KOVICH, též Boskovice (ač původně asi Hozkovice) mčsto moravské pod hradem rozbořeným (viz č. 148.), má as (>000 obyv., z nichž židé svou zvláštní čtvrt ubývají. Z budov vyniká starožitný erotický hlavní chrám, okolo r. 1500. vystavený, ale roku 1845. rozšířený, v némž nachází se nejvčtši pomník moravský, Václava ze Zástřizlu, 7ł/, m zvýši. Památná je též starožitná radnice, bývalý sbor bratrský, potom železná kazatelna v kostele Všech Svatých. Zámek je budova moderní z prvni čtvrti tohoto století. Město Hozkovice připomíná se poprvé r. 1415.; do té doby vždy činí se zmínka jen o pánech z Hozkovic, jichž předek Jimram, purkrabí Znojemský Od r. 1213. v listinách se jmenuje. V XIV. věku rod Bozkovický valně se rozšířil a nabyl mnoho statků, ale Pozkovice samy vyšly z jeho držení, byvše bezpochyby markrabím joštem na ďasovi z Hozkovic dobyty a zbořeny. K. 1301. prodal potom Tas některé vesnice zboží Boskovického lleraltovi z Kunštatu, jenž také městečko a hradiště získal, neboť 1 1395, dovolil mu markrabě Jošt, by hrad zase vystavěl a v manství do svého života držel. Héliem XV. věku dostaly se Hozkovice opěl svým prvotním majitelům, z nichž vynikali Tas, biskup Olotnucký, Dobeš a Jaroslav z Hozkovic, r I4N"> králem Matiášcm nepravé ve Vídni popravený. Marta I Hozkovic (nar. ok. r. L466.) proslula vzdělanosti a učeností jako obhajkyně Jednoty Bratrské, K. 1547. prodal Kristo! /• Hozkovic hrad 1 panství Kde-rovi ze Šťávnice, od jehož syna koupil Bozkovice Jaroš ze Zástřizlu; při tomto rodu trvalv 120 roků. Vilovou posledního Zástřizla dostalo se panství r. 1(.K'» Dielrichsteinúm, po jich! vymření r. is<,'_'. stal se dědictvím majetkem hrabat z MensdorlVu. FOT. J. VILÍM V 1'KAZIÍ. II. BUtMAU 24«- HAJDA. Toto as 300 domů a 3000 obyvatelů Čítající město daleko široko známo ji-st jako přední střcdišlě slavného od starodávna severočeského průmyslu sklářského, ba jako jedno z prvních míst v oboru tom na celém světě. Rozkládajíc se na prostranné vysočině pískovcových hor Polabských, ukazuje již zevně elemmci svých domů kolem širokých ulic a náměstí seskupených ;> po většině cahrádkami obklopených na zámožnost a dobrý v ku. svého obyvatelstva, do|. m ten zvyšuje se pohledem na Ůhledm' budovy veřejné, I nichž jmenujeme farní chrám roku 18'KI nádherné obnovený, se sochařskými pracemi bratři Maxů a Uelserovými malbami ni skle, potom školní budovu, paláci se rovnající. V radnici chová se cenné museum předmětu průmyslu sklářského a keramického; skvostné sbírky má též c. k. odborná škola v ulici nádražní, (ctné španělské ná- pisy na hřbitově svědčí o intensivním vývoji vývozu zdejšího do krajin vzdálených V llajdé nalézá sc 45 raffmerií skelných, které množství hladiců, rytců, malířů a jiných pomocníků v celém okolí zaměstnávají. Výrobky zdejší zasýlají se do všech dílů světa. Tálo- jest v I lajdě skelná huť na surové zboží, 2 raftinerie na porculán a jiné továrny. Ještě před 200 lety byla na místě dnešní Hajdy pastvina a na ní osamělý dvůr, jehož parcellováním povstala osada, přičiněním hrab. ECinského roku 1757. povýšená za město ochranné. V llajdé narodil sc roku 1816. Jaroslav Kalina, nadaný básník český, záhy zemřelý roku 1847. — Na východní straně obklopuje město skvostný přírodní park, bývalá to obora; k severu zdvihá se z lesů mohutný Klais (na obraze vlevo), znělcový to olbřím 755 m zvýší, slouže celé krajině k nemalé ozdobě. li. Ukrnau. ř()T. W. ROSLKK V Č. KAMI.MLl. 242. NYMRUKK. Labské mésto na širé a žírné rovině, z daleka již znatelné Stihlou vť/í hlavního chrámu, druhdy sídlo hrdého patriciátu německého, teď stejné hrdé mésto české, silného, neústupného vlastenectví. Daleko široko není kamene, a pro cihlové stavby, zvláště dokud obkliéen byl Nymburk cihlovými hradbami, říkali mu mésto »čer-vené«. Ale dvojí pás hradel) a příkopů zmizel už dávno, jakožto prostředek obhajovací, a poslední jich zřetelnější stopy, jako Bobnická brána, odstraněny r. 1884. Vnitřní mésto řadilo se ode dávna k nejznamenitějším městům českým co do úpravy své, přes to, že stiženo bylo několikrát velkými požáry a že trpělo vojnami. Tak roku 1635. bylo kolem mésta toliko 17 korců polí oseto a r. 1649. toliko 11 celých domů se v Nymburce napočítalo. Hrozný požár 13. května 1838. zničil navždy starobylý ráz mésta, hlavně náměstí, a od té doby Nymburk počíná se odívati v šat moderni, k čemuž nemálo přispívá okolnost, že Nymburk stal se důležitým střediskem drah, státní a severozápadní; m-rmaiusujici vliv léto nivelisuje se šťastné uvědomělým občanstvem, [eitě nejméně íměmlo se jižní předměstí, zvané Zálahí. Děkanský chrám sv. Jilji jest m jpam.itnéjši stavbou nymburskou, sta vény ve slohu gotickém, po výtce I cihel, s krásnými portály. Z bývalého kláštera dominikánského, mileného roku 1785., učiněna radnice, v jejímž píí/.einku jest zajímavé museum. S radnicí souvisí velmi pěkné divadlo ochotnické, jedno z prvních českého venkova. Moderni školy, jakož i okresní nemocnice jsou oprávněnou chloubou Nymburka, který rychle roste a čile závodí s ostatními městy polabskými. Život společenský, v němž vynikající místo zaujímá vedle divadelního spolek zpěváčky, soustu duje se v létě na půvabném labském ostrově >Topolu*. Ku. FOT. R. URUNNhR-KVdfcÁK V PRAZK. 243- Chrám »na Slovanech- v Praze. Se svolením papeže Kli-menta vi. povolal Karel iv. r. 1346. do Prahy slovanské mnichy řádu Benediktinského, aby hosté a kupci slovanští z krajin východních i jižních mohli býti účastni služeb božích po svém způsobu. Chrám i klášter při něm pro mnichy vystavěný vysvěcen 1372. v pondélí velikonoční. Poněvadž pak na týž den připadá čtení evangelia o učennících putujících do Emaus, a lidu při svěcení shromážděnému učiněn výklad na ta slova, nazýván klášter od těch dob také »v Emauzích ; jméno >na Slovanech však bývalo běžnější. Klášter stal se semeništěm věd a uměn slovanských, bylať při klášteře i škola, a odtud pochází bezpochyby také proslulé Remešské evangelium. Po mnohých změnách odevzdán 1880. klášter i chrám ve správu německým Benediktinům, z Ueuronu vypuzeným, kteří v krátké době spustíc budovy uvnitř i vně důkladně opravili, třeba že nikoli přesně ve slohu původním. — Chrám jest rozsáhlá basilika 48 m dl., 24 m šir., 20 m vys , o třech stejně vysokých lodích, nesených devíti osmibokými pilíři; pro svoji šířku střední loď zdá sc nižší než skutečné jest. Stěny, pilíře a klenby jsou vesměs bohaté polychrome vány. Na stěnách pravé pobočné lodi jsou v medail-lonech poprsí světců a světic, pod těmi v polích čtvercových legendy ze života P. Marie a nejdoleji vlys obsahující výjevy ze života sv. Benedikta. Zajimavo, že všecky malby a většinu prací sochařských a truhlářských provedli neb aspoň navrhli mnichové sami. Rkd. 244- ►Purkmistr* v Abrspachu. Dílo >utem českým svittm* přineslo již celkový pohled na skalní město Abršpašské. Ale Abršpach proslul ne tak svým krajinným rázem, jako oněmi četnými útvary jednotlivých pískovcových skal svých, v nichž obraznost pozorovatelů spatřuje mnohdv překvapující podoby zvířat i lidí, a jc tedv třeba vši-mnouti si aspoň některých. Vtip nevěřících Tomášů roztrušuje ovšem, že rozmarně přírodě při provádění její hříček pomáhaly důvtipná hlava a umná ruka lidská, a pisatel těchto řádků pamatuje se, jak jeden průvodce v Ahršpachu získal velkého applausu společnosti, když ukazuje na podobu jakéhosi mnicha aneb něčeho podobného, pravil: »Ale ten, prosím, není ještě hotový* Než jsou v bludišti skalního města Abršpaš- ského i mnohé zjevy, které již pro nedostupnost skal každou pochybnost vylučují. Hořejší obrázek jisté vás přesvědčí. Dva kolosální, četnými rýhami a výmoly rozryté skalní hroty vysoko nad ostatní skály sc povznášejí. Kdož by se odvážil do té závratné výše po pískovci jistě zvětralém ? A přece ukazují oba v hrubých obrysech podoby lidské. Na levo stoji »purkmistr«. obrácen k vám svým profilem; rozeznáte vysoké jeho čelo, malý nos, pod ústy silný na prsa padající plnovous, na hlavě pak pečlivě uhlazenou vlásenku. Naproti němu ve věčné své pose sedí jeho žena; příroda uložila jí mlčení, obdařila ji však pěkným nosem a mantilou, která od krku na boky jí splývá. Není pamětníka, že by se byli ti dva manželé kdy nepohodli. AvT KlÁŠTFFSKV. tttt, A. LKIIVJANN v TRUTNOVA. 24S- IlkA/JiNl'; RATAJB. Ku nejmalebněji položeným místům v údolí Sázavském zajisté počítat i dlužno městečko Rataje, zbudované na liřbeté skalnatého výběžku mezi touto řekou a polokem Knejským a pouze k východu souvisícím s rovinou. Donedávna byl každý, kdo s povozem do Rataj přijel, nucen, na rynku obrátili a touže cistou jeti zpět, což vystavěním nové silnice nyní skrze Rataje vedoucí přestalo. Již jméno samo označuje Rataje jako bývalou pevnost, k jejíž tvrdosti mimo hrubou obřadní zeď zvláště dva hrady přispívaly. Vetší a starší z nich, vlastni to brad Ratajský, stál na místě nynějšího sámku, pod nímž sráz k Sázavě na LOO m příkří; spadá. Nynější budova pochází vo hlavní své Části z konce XVII. věku, jen jižní křidlo je staré. Ż téže doby (t(>72) je i farní kostel, v němž nacházejí se hrobky starších držitelů; na ohradní zdi hftvrova zazděn je krásně vytesaný znak Ronovou (ostrve) nalezený při stavbě silnice. Zajímavější je druhý hrad, Pirkštejn, jenž nyní za faru slouží; na okrouhlé věži, bývalé hlásce, visi zvon slitý r. 1506. slavným kutnohorským zvonařem Ptáčkem. Nejstarší majitelé Rataj byli páni z ( houstníka, ale od poč. XIV. věku náležely pánům z Lipého, za nichž postaven při Ratajích druhý hrad a po rodovém sídle v Litoměřicku nazván Pirkštejnem. Z rodu toho v vnikl nejvíce slavný státník Hynce Ptáček z Pirkštejna na Ratajích a Polně, na jehož jediného vůli, jak se pravilo, visel často pokoj v Cechách. Když r. 1444. náhle zemřel, byla to veliká ztráta pro vlast i národ, neb on zajisté byl by pokoj zemi zjednal bez krveprolití. Jediná dcera jeho vdala se za VikLorína, syna krále Jiřího. — Od r. 1764. ná'eží Rataje rodu Licehlensteinskému. Red. Kol H HHtlNNKK DVíiftÁK V IHA/I- 2AÚ. ORLÍK NAD VLTAVOU. Směle jako hnízdo orlovo, po něm.', jméno nese, pohlíží starý tento zámek s výše strmé skály nad Vltavou vystupující. Ovládaje veškerou plavbu po této řece, býval před věky pevným, ba nedobytným hradem, ale když r. IHnL'. vyvolen byl za sídlo knížecí Švarccnherské sckundogenitury, tu opraven a upraven jest tak, že všude v něm nové- se starým sloučeno se nachází. Vnitřek zámku chová pěknou sbírku starožitných a uměleckých předmětů, jimiž skvostné síně jsou ozdobeny. Hrad < irlík vystavěl snad teprve císař Karel IV a udělil jej v manství svému oblíbenci, biskupovi Mindenskému. K. 1369. postoupil jej cisař Hyncíku Pluhoví, a ten směnil jej se Zikmundem Hul erem za jiné statky bratr a dědic Hulerův Ondřej prodal Orlík Petru Zmrzlíkovi ze Svojílna, při jehož rodu do r. lni4. trval. Petr Zmrzlík, jenž hrad pevněji vystavěl, byl bohatýr statečný a jako nejvyášl mincmistr poctivec na siovo vzatý, man želka jeho Anna s Frymburku patřila k nejvýtečnéjŠlm zemím svého věku a jsouc vc veliké vážnosti u krále Václava, nejednou mu i rat li vala. Po smrti králové přilnul Petr ku kališníkíím, k jichž předním mužům náležel; potomci jeho nezlomné sbili ku králi liříinu a straně národní vůbec. I >d nich získali Orlík Svamberkové, i sdílel polom osud ostatních jejich Statků. Okolí zámku proměněno bylo za panovánu' nynějšího majitele, knížete Karla ze Švarceuberku, ve skvostný přírodní park, K Kil. fot. R. buihvkk-iiv IRÁK v PRAZK. 247- HORAŽĎOVICE. Pod starobylou Prachní, bývalým to župnfm hradem, utišeně rotkládaji se na zlatonosné Otavé Horažďovice, které byly již městem za Václava ll. Na Obraze našem, s jilni sírany města, viděti chrám sv 1'etra a Pavla založený v polovici XIII století Bavorem 1., v němž dosud duchovní s|>r;ivu obstarávají Členové řádu Svatojanského, nyní Maltanského. /.a kostelem jest zámok knížat Kinských, někdejší brati Navoní strakonických, v jeho;, sále jest nástropní obraz památné bitvy pod Vyšehradem i 14'20. a několik obrazů jihočeských mést ze XVII. stol. Střední budova na obraze jest dům obecni, při némž radnice se zbytky původních kleneb. Na pravé straně obrazu vyčnívá věž hřbitovního kostela sv. Jana Kil. zaiož. koncem XVI. stol., nejvýše pak napravo viděti lze budovu na vrchu Slrdii nyní hostinec, dříve Loretánskou kapli, postavenou r 1659. V předměst! /minky zasluhuje gotický chrám řádu školských sester. Má pozoruhodné' klenby v chodbách, zvané diamantové. Tésn; s městem sousedí ves ZdřeH, s knížecím parkem na I Mayském ostrově v objemu vice než hodinu cesty při mlýnské- stoce, v niž chovají se p rlorodky. Vedle moderního průmyslu sirkářství, papírnictví, koželužství pěstuje sc v Horažďovicích po obchodníčku růžařství. Jihozápadně od města, 8fi m nad řekou Otavou, zvedá se starobylá Prachth se zbytkv bývalého župního hradu Prachefiského, založeného dle pověsti v X stol. Bořivojem I. s kostelíkem sv. Klimenta, devátým to chrámem křesťanským v Cechách. Ze zbylých hradeb vyniká zbytek věže. s níž krásný rozhled na Šumavu, poříčí Otavy a na Brdy. Dle pověsti narodil se v den sv. Jiří 1420 Anně, manželce pana Viktorina z Poděbrad, roz. z Vartenberka, meškající v Horažďovicích na cestě z Velhartic do Poděbrad, v domě prý kdvsi Templářům nik že vším (nyní č. 5. na náměstí) synáček, potomní slavný král český Jiří. i • i i i MM ', III . I \ ."4l. I M. Maykr 2ą8 CercHOV, - v ústech lidu »Čerchovy«—nejvyšší hora Českého Lesa, vypíná silu:;1) metrů nad hladinu mořskou, tvoříc mohutný pilíř nad pnismykem Domažlickým. Táhlý hřbet jeho jest přirozená hradba na pomezí naší vlasti. Ve hlubokých hvozdech Ccrrhovů konali za starých dob Chodové stráže, vydatně chrániče hranice České proti vpádům nepřátelským. Stráně čerchovské jsou místy skalnaté, hustými lesy smrkovými, dílem i buky, javory i jiným stromovím porostli'. S vrcholu, a dřevem- rozhledny, již Klub českých turistů zde zříditi dal, a již i na našem obraze zřetelné jest viděti, jest úchvatný rozhled na lesnatá horst v a Šumavy a Českého lasa, do průsmyku Domažlického a do širých dalekých krajů Cech i Ikivor. l'ro pohodlí výletníku zbudovali dali čeští turisté na t Vrchové první svou útulnu, kterou k uctění jména svého zasloužilého starosty »Chýší basovského nazvali. Malebná krajina na úpatí (Vrchová stala se oblíbeným sídlem letních hostu. V chodském okolí, v sousedství Němců, zachovám do dnes lid český svému jazyku a udržel se téměř vesměs i při svém rázovitém kroji a při svých zvycích. Náš pohled na ("Vrch o v jest vzat od obce Capartic, ležících nad měst očkem Klcnčím, s říšské- silnice, která vede z (ech na hale a druhdy sloužila důležitému Spojeni pro dopravu z (ech přes hak' do Říše. Tudy právě dává se ubírali Hozena Němcová českým vojákům na začátku své- Karl v. Max Diikmik, FOT. J. TAUDER V DOMAŽLICÍCH, -'.in. TATRY Z HUSOVHO PARKU, Zaiste nejedna Česká duša zaplesá nad tým, že na Slovinsku jest llusov park, aký sotva v ('echách sa nachádza. Pohužial, park tento ]c nie na počest" nášho mistra Jana, je tak pomenovaný na pamiatku svojho zakládat cla, Davida Husa, popradského měšťana. On za mnoho rokov držal v pronájme j)oprailský pivovár, nachád/.ajúcí sa západně města modzi riekou Popradom a spišskoďubkovskou cosi on, jako neúnavné pilný, poctivý muž nashromáždil pěkný majetok a založil tento park s kúpeíami. Rozsiahlosťou a krásou svojou i velkému městu slúžil by ku cti. Keď ho niekdy navštívitc, tedy vystupte na rozhladnu, nachádzajúcu. sa na severnej strano parku, asi v středu. Pohlad na Tatry naše je z tadcto najvel'kolepejší. .Mnohí turistovia osadzujú sa cez loto v parku Husovom a z tadeto robia výlety do Tatier, Dobšinej, Tisovca i Královu holu. Karol Salva-Cubratský. FOT. K. DIVALU V HAK i i-1 1 USKVc II lÁ/NÍi'11. 250. NoVY ZÁMLK v Litoměřicku, síillo někdejlíb.0 panství Českolipského a majetek hrabat Kouniců, jest budova imposantní a úhledná, která zvláště od silnice ku Prase vedoucí působí dojmem mohutným. Tvoří veliký, pravidelný čtverhran o dvou patrech, okončený v každém rohu pevnou věží éi rondelem; celo /áinku zdobi malá vížka s hodinami. Zdi zámecké' jsou velmi silné, jako u pevnosti, ale divoké víno až do prvého poschodí se vinoucí dodává celému stavení přívětivého rázu. Uvnitř zámku nejzajímavěji! je rodinná obrazárna, potom zbrojnice, v níž chovají se praporce Kounicu s bohatým vyšíváním, brnéní se zlatými ozdobami, skvostné zbraně a j. cenné předměty; také maršálská berla a kožený oblek knížete Frýdlantského se zde nachází. Kolem zámliu rozkládá se skvostná zahrada, v níž zvláště ;t obrovské lipy z doby Valdštejnovy pozor- nosti zasluhují < iá zámku vedou krásné staré lipové aleje do bažantnice a dále do rozsáhlé obory; jižné od zamku a při něm ležící osady Zahrádek rozprostírá se rybník Novozáineckv, 126 ha plochy pokrývající, jeden z nejvétšíeh rybníku éeských. Nový Zámek vystavěn byl původně v letech 1547.—1670. pány z Varlemberka snad na témž místě, kde předtím stával brad Vítkovec, Konfiskaci dostal se Albrechtovi i Valdštejna, po jehož pádu choti jeho ponechán, tak že podnes Kounicům, potomkům jeho po přes- LÍCÍ, náleží. Pośledni pán Novozámeoký z rodu Vartembei ku. Jan |ui, byl již před smrtí Valdštýnovou jako psanec zemřel ve švédském táboře. Nedaleko Nového Zámku otvírá se t. zv. Pekelný dúl s inbuem Karbon pod příkrou skalou položeným, který pro svou roinantiénost turisty hojně jest navštěvováni 11. ltllHNAU. FOT. F. ROSLKK V Ć. KAMENICI. 251. svaty Kopku.k u OloMopck vévodí široko daleko bolavými křidly pout-nického svého chrámu Navštívení Panny Marie severní končině Hané, viditelný od Litovli: přes Olomouc k Prostějovu a dále. Je to poslední výběžek Oderských koř, na jehož temeni, strmém k západu, k výt hodu pak povlovně se rozšiřujícím, čni barokní stavba vzpomenutého poutniekého kostela, k němuž položen základ r. I blin. vinařem a méďaneni oloinuckým |am 111 Andrýskem malou kaplí, jež ěiyíicet let na to přiěiuěnim hradišťských opatu bedřieha lil a Norberta Zcleckého z Poéeriiic v dnešních rozměrech rozšířena a dobudována. Chrám honosí se ozdobným portálem, dvěma průčelními, médi krytými věžemi a pěknou kupolí, později přestavěnou. Roku 1784. zdejší klášter Premonstrátský zrušen, ale v polovici XIX. století na základě odkazu svobodného pána Cellera z Rosen-thalu opětně v ruce Premonstrátů strahovských přešel. — V letní neděle a dny mariánské oživují svah hory davy poutníků i výletníků z blízké Olomouce, široké schodiště chrámu zpestří se bohatým krojem Hané, a útulná obec za chrámem' v dlouhých řadách bud ozve se šumným ruchem. S vrcholu hory za jasné povětrnosti jeví se čarovný rozhled do hanácké roviny k městu Otakarovu, Olomouci, přes jehož výbojné věže zní odtutl písně i modlitby dobrého, českého lidu. Fr. S. Procházka. POT Rď iilvrsM 1; ny.ŘÁK v PRASE, 252. Nové Mě sto nad Metuji rozkládá sc malebně na skalnatém ostrohu, který Metuje na třech stranách objímá, tekouc údolím lučinatýui, hlubokým, jehož zapadni část na obraze vlevo viděti; kolem vlastního města (pouze náměstí) jsou dosud dílem zachované- hradby s branou horskou, (na obraze mezi kostelem a zámkem). Domy na náměstí zachovaly většinou svůj původní tvar se štíty do náměstí, takže městu'má celkem starobylý ráz, ačkoliv jest jedním z nej mladších mést v království. Nové Město založeno bylo r. 1501. Janem z Kácova pánem na Čcrnčicíclp kterýž je prodal Vojtěchovi z IVrn štýna. Z rodu tohoto přešel statek Novoměstský na rud Štubcubcrkú, kteří |ej drželi do roku 1623., kdy jej obdržel Albrecht z Valdštejna. i'o roce prodal zbuží Novoměstské Magdaleně Trckové z Lípy, jejíž syn Adam lo;i4. v Chebu s Valdštejnem zabit byl. Statek zdejší obdržel Walter I.cslie a rod jeho vymřel teprve r. 1802., toho roku dostalo se Nového Mésta rodině Dietrichstcinské a po vymření této (1858.) hrabatům z Lamberku. Z 'budov zmínky zasluhují: (hrám nejsvét. Trojice, pochází z první doby města a má vysokou věž, kterouž s koste lem uprostřed obrazu viděti, zámek v nynější podobě z r. 1650. (vlevo na obraze), klášter milosrdných bratři (věžička vpravo od kostela) s nemocnicí a kostelem z r. 16U2. Město má iluiiii obyvatelů, knih. a kamenotiskárnu, více průmyslových závodu. - blíže mésta na východ leží známé zátiší a lázeňské místo Rezek< letními hosty hojné navštěvované; i ve městě samém pro zdravou polohu jeho mnoho hostí v létě se zdržuje. Kki>. FOT A. I.k1ivann V TRUTNOVĚ, 253. »ČerTOVKA« V Pra/]-;. Hucie věcná škoda divného toho zákoutí pražského, bude-lí opravdu zasypáno rameno Vltavy, které je tvoří, a jemuž lid říká Certovka. Jc to uzounké rameno říční, které tvoři ostrov Kampu a v severní své části malebné »pražské Benátky*, ulici bez chodníků a bez jizdni dráhy, kde staré domy přímo z vody vyrostly, a komunikace jenom ve člunech je možná. Ulice tichá a klidná, kterou však přece zná každý, kdo jda přes kamenný most na Malou stranu, ohlédne se napravo. Nebo také s můstku, vedoucího z Velkopřevorského námčsti do Hroznové ulice na Kampě, jest rozkošný pohled na toto rameno řeky mezi oběma čistmi zahrady Buquoyské, rozkládající se na ostrově i na druhém protějším břehu malostranském a spojené můstky; s mostu Karlova toho však nevidéti, a cizí člověk nemá ani zdání o tomto poetickém, mlčelivém koutě. A míst takových Praha mela množství a má dosud, jen že čím dál je jich méně: potřeby velikého města, někdy také neporozumění pro půvabný ten starožitný ráz, který činí Prahu tak vábivou, stírají její pel, její patinu, kterou vyniká nad valnou většinu střevoevropských měst. Dojista, že moderní domy a uhec mají dosť místa tam, kde Praha se rozšiřuje, než aby nutno bylo pro ně bourati a ničiti její vnady, byť i trochu starosvětské. RtD. 2 54- Farní chrám sv. Cyrilla a Methoděje v Karlíne, zbudován z dobrovolných sbírek a darů na památku tisícileté ročnice příchodu svatých apoštolů slovanských na Moravu, na podnět probošta Vyšehradského Václava Štulce v Katolické jednotě Pražské a dle plánu K. Rosnera, prolcssora stavitelství ve Vídni. Provedení stavby bylo svěřeno staviteli Janu Bčlskému a kamenníku K. Svobodovi. Základní kámen položen byl dne 16. června 1854. V r. 1863. byl chrám posvěcen a účelu svému odevzdán. Před desíti lety zřídila sc v Karlině zvláštní jednota, jež o konečnou úpravu a výzdobu chrámu pečuje. Chrám, vystavěný dle starých vzorů románských basilik třilodních, pne sc v západní části půvabných sadu; dvě štíhlé věže jasné rýsují se na modré klenbě nebes a svěží, bohatá zeleň na severním svahu památného vrchu Žižkova utěšený ten obraz mile doplňuje. Na vnějším schodišti chrámovém pozornost poutají mistrovské, bohatou ornamentikou ozdobené portály s polovypouklými řezbami českého sochaře Ant. Levého. Hlavní vrata krášlí medaliony, provedené sochařem Ludvíkem Šimkem dle nákresů českého mistra malíře Jos. Mánesa. Slohově vzorná architektura svatyně snoubí se s nádhernou polychromu, ovru-bující krásné obrazy oltářní od M. Trenkwalda, Petra Maixncra a Ant. Lhoty, jakož i veliké obrazy votivní od Frant. Sequense a J. Rudla. Velebný prostor oživen jest okny ve skle malovanými dle kartonů Fr. Ženíška a Fr. Sequense, a v nádherné apsidě pne se nej vzácnější skvost chrámový — hlavní oltář ciboriový s tabernaklem, vyzdobeným zlatem a drahokamy. Fr. Kneidl. 97 2 55- Staroměstská mostecka vez zvedá se nad prvním širokým pilířem mostu Karlova, a jakožto nejkrásnější památka slohu gotického v (echách jest i mostu i Praze vůbec přední ozdobou. Ačkoli hned při založení mostu bylo pomýšleno na vystavění věže, přece její vlastní stavba náleží do doby panování králi: Václava IV., čehož svědectvím i způsob stavby i oblíbená znamení krále toho: pták ledňáček a lazebnice, jež se vždy znova a znova vytesaná i vvmalovaná na věži objevují. Půdorys mostecké věže staroměstské tvoří čtverec průměru jedenácti metrů. Věž, vystavěná z pískovcových kostek, skládá se mimo mohutný pilíř, v némž jsou sklepy, ze tří pater; patu stanové, břidlicí kryté střechy objímá prolamované zábradlí kamenné, v jehož čtyřech rozicli jsou věžičky. Fresky křížového klenuti ve bráně obnovil r. 1878. Petr Maixner. Z průjezdu vedou nízké dvéře do schodiště, přistavěného ku jižní straně věže. Z otvoru sklepního na řeku vedoucího bývali prý spouštěni v železu voli koších a z trestu potápěni pekaři, kteří pekli lehké chleby. Smutně proslula véž po krvavém dni 21. června r. 1621,, kdy dvanácte hlav popravených pánů českých bylo tu rozvěšeno v železných koších lidu na postrach i výstrahu . . . S galerie věžní je překrásná vyhlídka i na most i na protější Hradčany. Nejkrásnější strana věže, východní, vkusně opravená r. 1878., obrácena jest ke Klementinu a na našem obraze zřetelná Q věže, vpravo na obraze, vypíná se bronzová, majestátná socha zakladatele mostu, Karla IV., postavená r. 1848. Red, KOT. I- VILÍM V 1'RAZK 256. KOSTEL V ŘEZNOVICÍCH. Neveliký tento chrám patří k noj-vzácnějším stavitelským památkám moravským a jest vůbec se třemi svými, centralne založenými apsidami a polygonální kupli architektonickým unikem v zemích koruny české. Čtvrté, západní rameno zmizelo, ustoupivši v novější době nevkusné lodi, zajímavou tuto stavbu naprosto hyzdící An na této straně nalézal sc vchod, nebyla zde apsida, nýbrž síň pravouhclně založená; z apsid má pouze východní neporušená okna románská. Centrální čtverec sklenut je dosud původní klenbou křížovou z lámaného kamene provedenou, vystupující do výše 8 metrů. Z někdejšího zařízení zachovala se pouze starožitná kamenná křtitelnice. Rozměry vnitřku j-iou mistrné a budí dojem velmi ušlech- tilý. Farní tento chrám zbudován byl as ku konci XI. stol., nebyl tedy, jak se za to mělo, Templáři vystavěn, čemuž ostatně i listinné doklady odporují. Právo patronátní při kostele Rcznovickém, sv. Petru a Pavlu zasvěceném, náleželo od starodávna až do r. 1276. kollcgialní kapitole Staroboleslavské, kde postoupeno klášteru Kounickému. — Stará část kostela vystavěna je vesměs z červenavého pískovce, což velmi úhledně vvpadá. Jest si přáti, by nepěkná, stodole se podobající loď opět byla odstraněna a kostelik, jako doklad prastaré vzdělanosti národa našeho, v původním slohu byl restaurován. Patřit* bez odporu k nejzajimavéjším domácím památkám. Rud. FOT. AMAT. J. K. SOUČEK V OSLAVANECH. 257. 1RUTN0V lc/í na úpatí Krkonoš v romantickém údolí Úpy. Nad městem k jihu vypíná sc historický vrch sv. Janský a Knebelsbcrg, na jihovýchodu vrch Gablcnzňv zapadne vine sc údolí Úpy k průmyslovému místu Poříčí. Severovýchodně přes Staré-.Mésto, Kalné- Vody, Jungbuch, Vrejt, Mare.šov atd. stále mezi velikány horskými dojdeme aż ku stříbrnému trůnu Krakonošovu, Sněžce. Trutnov má 13.000 oby v. (1500 Čechův) a 700 domů. Prvou zmínku o Trutnově nalézáme ve stan- listině z r. 1260., kdež však osada tato trhovým místem Úpou se nazývá; té doby byl pan [dík ze Švabenic držitelem údolí Lipského a zakladatelem kláštera r. 1424. Husity zbořeného, po němž do dnešního dne mohutné sklepy pod nynějším hostincem »na sklepeš sc zachovaly. Trutnov by] původně hradem zeměpanským, jehož důchody zastavil král Jan r. 1317. Půtovi z Turgova; Karel VI. však opét jej vyplatil. R. 1599. prodáno panství Trutnovské zdejší obci. Poněmčení Trutnova datuje se z dob krále Přemysla Otakara II. Město má hojnost škol a veliké závody Inářské, z veřejných budov vyniká barokový chrám Narození P. Marie z r. 1755., na obraze našem celému městu dominující, vlevo radnice ve slohu gotickém s dosti vysokou věží. a nemocnice. Pěkný městský sad sc zámečkem, v levém rohu vyobrazení, byl poslední povodní valně poškozen. k. Kopií Mktujský. FOT. A. I.KIIMANN V rui | <..\í. 358. Lázně Luhačovice na Moravě. Na jihovýchodní Moravě jest malé rozkošné místo lázeňské Luhačovice, o némž možno říci směle, Že jest úplně cesie, jakkoliv ovšem i mnoho Némcú a jiných národností tam úlevu v chorobách svojich hledá a nalézá. Luhačovice položeny jsou v úzkém údolí, nedaleko Uherského Brodu, v kraji sice ne divoce romantickém, ale půvabném, plném lesů a čerstvého, žádnou továrnou, žádnou drahou nekaženého vzduchu! Vedle půvabu a vzduchu je tu ještě několik slaných kyselek, z n chž hlavně Vincentka, Amamlka, Johanka a Aloiska jmenovité se uvádějí a při rozličných plicních a žaludečních i střevních nemocech výborné účinkují. Vincentka i jako příjemná stolní kyselka daleko široko v lahvích se posýlá. Kolem pramenů těch jest pěkná kolonie vil, hotelu a lázeňských místnosti rozmanitých a to vše; působí velmi pěkný onen dopni nehlučného místa lázeňského, pro léčení 1 oddech od duševní práce jako stvořeného, který vždy vice a více ctitelů si získával Obrázek náá podává část léčebné kolonády od Vincentkv se táhnouc! s lesem v pozadí, škoda že nejde rychleji ku předu s rozšířením celého lázeňského Inventáře. Mohly by si- svými vodami Luhačovice stati místem světovým! Majíť obsah znamenitější, než proslaveni' lázně I inž-ké, jimž se velice podobají. JOt, Kl VANA. FOT. J. VILÍM V PRA/K. -'5n RlilHJTNÍ SÁL na Krumlově jesl nejlepším svědectvím, jak od počátku hradu krumlovského a/, do novějších dob sc stále na knížecím tom sídle stavělo a měnilo. Stavby doby rožmberské na vrchol lesku přivedl umění inilovný pan Vilém z Rožmberka (fr, L592,), O něm ctihodný archivář Václav Břežan vypravuje, »ze Krumlov, hrad starý, nepořádný, úzký, tmavý a neveselý lak měř ve všech místech rozšířil, přeformoval, ve /působ veselý a prostranný vystavěli dal*. Korunu pak bradu, věž, vztýčil aozdobil tak, ►že byla krásná a spanilá, již rovné- tun způsobem a položením v ('echách se nenachází.* Také rod Sehwaizenberský pokračoval v přestavbách a téměř váecky místnosti uvnitř přeměnil a upravil. Tím způsobem vznikl v horním hradu z bývalého zeleného sálu a přilehlé světnice na rozkaz knížete Josefa Adama r. 1748. i zobrazený redutni neboli maškarní sál, který jest dosud přední zcela zachovanou okrasou zámku a zvláštním veselým dojmem poutá oko divákovo. Je to prostorná, obdélníková místnost, jejíž strop malován jest v rokokové ornamentice. Hlavním půvabem jeho však jsou freskové malby na stěnách a ve výklencích. Téměř jako živá vyjímá se tu směs rozmarných postav v životní velikosti v různých úborech maškarních a dílem i v krojích lidových, jež dohromady účastníky maškarního plesu představuje. Původce originelní myšlénky nástěnných maleb, malíř l.ederer, připojil se též sám k veselé dekoraci sálu a vypodobnil sc ve výklenku, srkaje labužnicky oblíbený svůj nápoj kávu. a vedle svého obrazu jméno své- a letopočet 1748. umístnil. Hynek Gkoss. HIT J. SKIDK.I. V KM.MI OV t. 260. ZŘÍCENINY hradu RokŠTÝNA vypínají sc jihovýchodně od Jihlavy a severně od Prtnice na nevysoké žulové skále nad říčkou Prtničkou, kterak vůli snadnější obrané někdy kolem celého hradu byla vedei.a. Panují kotlině velmi utěšené a jsou podnes dosti dobře zachovány. Založen byl Kokštejn bezpochyby rodem Ilrutovcii (tudíž pův. Hrutcnštejn a Rutenštejn), kteří ve XIII. stol. mnoho statků v Jihlavsku a Znojemsku drželi, a jichž památku též blízká ves lbutov připomíná. Z nich r. 1325. uvádí se jmenovité 11rut a r. 133'_'. Otík /. Rutenštejna; r. 136o. dostal se potom hrad Rokštýn koupi markraběti fanovi, jenž svému třetímu synu Janu Soběslavu jej odkázal. Později náležel hrad markraběti Prokopovi, za něhož sedel zde rytíř Zikmund z Rukštýna, známý nešťastným přepadnutím Jihlavy r. 1402. Hned na to postoupil markrabí »Rukitajn< hrad s přísl. Hynkovi I Valdštýna, jenž r. 1415. i brtnici přikoupil. < >n i dědu a nástupce jt ho Zdeněk z Valdštýna stále válčili s německými Jihlavany, jsouce stoupí mi husitisinii. R. 1444. stala se výpověď rozhodci mezi Zdeňkem a Jindřichem z Vald&tejna <> rozdíl dědický, v němž Zdeněk mimo Pilnici i hrad Vrchní 1 Dolní Rukštcjn za podii obdržel. Zdeněk z Rukštejna přivěsil r. 1450. na Rukštejně svou peěeť k listu přitnávacímu smluv VilditejnskýCh. V XVI. věku byl hrad již porouchán, a zboží k němu náležité diženo potom k brtnici. — Na severní straně zřícenin vystavěna byla r. 1824. papírna, v niž se nyní dřcvovina vyrábí. 11 Isi km a o. FOT, ku. j. 1 111 1 1 11 v iiu:i)íči. 2 6 i. LiiKi. Divoká Orlice, ta íčka plná půvabu a hlavni ť pna východních Čech /a Vamberkem pojednou se úží dostávajíc sc do krajiny pohorské, nu vi lesnaté a příkré stráně, aż najednou utvořivši menší okliku smírem jižním, otočí sc k severu a učiní oblouk do údolu trochu širšího, jehož romantickou, hlubokou poesii ro/rývá jednotvárná stuli.i severozápadní dráhv Dlouhá, táhlá stráň na pravém břehu řeky, porostlá lesem, slově Hříva, a proti ní pne se via hol také- lesnatý, s rozvalinami hradu I.itic. Na úpatí vesnice BohOUSOV, V tichu těch lesů šerých Orbct; šuiní a skáče přes balvany, tříštíc se v bílé pěnivé hřebeny, Ani památky po dávném ruchu, neboť hrad už vymřel dávno, a \\i r. I í.s I., kdy jej navštívil llohiislav balbín. byl hradem pustým |e takořka bratrem Inadu 1'olštýnského, odtud nedaleko, nebo i l.itice byly založeny od pánů z rodu Drsla- l'()T J NuVÁK VK VAMIlKklK. viců, nčkdy koncem XIII. nebo začátkem XIV. věku a mívaly s Potštýnem stejné majitele. Od r. 1562. patřily hrabatům z Hubna, kteří přijavše i přídomek »z Litic* do svého názvu sídlili na hradě až do polovice XVII. století; od r. 1815 patří rodu Johna Parishe. který hradu valné nedbá, Tím více toho jest žeh ti, any Liticc patří k nejpúvabnéjším zříceninám našim jsouce zároveň výtvorem čistě národního, českého slohu. V XVIII. stol. bydlil na bradě poustevník, který místo modleni zle na hradě hospodařil a, co ještě zbývalo, poničil. V XV. století byl tu vězněn kněz Táborský Václav Koranda, a v době, kdy ten tady umíral, usazovali se v nedalekém Kunvaldě první Bratří Čeští zakládajíce Obec, která tolik slávy přinesla národu Českému. Opodál rozvalin litických velkě lomy kamenné romantice starého hradu krásy nepřidávají, j Dr. Jiří Guth. 262. POUŤ NA VELEHRADĚ. Kolik tu milých, krásných upomínek! Kdo chce studovat! lid moravský, ať jde na sv. Cyrilla a Methodéje nebo kteroukoli neděli na Velehrad. Uvidí /.de krásné zachované typy a kroje všech kmenů moravských, nejvíce ovšem Slováků moravských i uherských, Valachu, Hanáků, Chorvatu, Horákův atd. Pro ťolk-loristu poklad nevyčerpatelný. Krásné popsal pouť na Velehradě Svatopluk Cech ve svých »Moravských Obrázkách*. — Vesnice Velehrad, k níž se těsné poutá upomínka na staroslavný Velehrad říše Velkomoravské, jest klidná vesnička o Sou obyvatelů. Vyniká poutnickým chrámem, druhdy klášterním řádu ( isten í.ikéi, založeným r. I Ido. a zrušeným roku I7S|. Duchovni správu dnes vedou tam jesuité. — Staroslavný Velehrad, hlavní hrad staré- říše Velkomoravské-, byl tam, kde je nyní Staré- Město a Uh, Hradiště, jež icst také poslední stanicí pro poulní místo Velehrad. Yi/. : Brandl V,, 1'oloha Starého Velehradu. V Urně 1H<>2 I-i; Bayer, FOT J. VILÍM V CKAZK 26?. Radnica a fakský ciirÁM v BARDIOVE. Medzi najstaršie mestá Slovenska patři město Bardiov. Z mnohých pozostalostí starých časov je tu najvýznamncjšia radnica a farský chrám. Budo vyjeti e patři aj do 'prvej polovice XIII. stohtia a nic tak starobou ako povodnosťou a obsahom uměleckého zájma vynikaje, (hrám postavený jc na zbořeninách cistercianskeho opátstva; v čas tatarského plenu hol v niektórych ciastkach zachráněný, od tedy viac krať restaurovaný. Stávaný je v čisto gotickom slohu s troma lodami, których najvyššia má m bohatý je vnútorný obsah urieleckých dici v chráme tomto zo XIV. stoletia umelcov krakovských, německých a nizozemských; ďalej knihovna, sbicrka ornátov a cirkevného náradia. — Radnica, asi 50 m od chrámu na juh, je temer toho istého veku a slohu, podává obraz v matom liibckskej a tak sa zdá od tých istých majstrov stavanej radnice. Tu zachované sú nejpamátnejšie rukopisy historické, zbraně a remesclníckc výtvory. Mnohé poklady z radnice tejto ukrývá krakovské, Ivovské a pe-štianské muzeum. Žiaducno je, aby naší učenci starobylé rukopisy bardiovské čím skorej a čím základnejšie prezkůmali. Karol Salva-Čebratský. K< II". K DÍVALO V IIARDlOVSKlřciI LÁZNÍCH. 264. VYŠŠÍ Brod. V jižních Cechách, nedaleko romantické Čertovy stěny,« na pravém břehu střibropěnné Vltavy leží starobylý klášter Cisterciáku Vyšší brod, krásná *růhe pošumavshd*. Založen od zbožného Voka, z mocného rodu pánu z Kůže a jeho manželky Hedviky, rozené ze Schaumburku, roku 1259., přestál klášter doposud všecky bouře, jimž mnoho jiných klášterů v Cechách i na Moravě podlehlo. Na obraze našem uprostřed se hrdé vypíná krásný třílodní gotický (hrám, dostavěný v první polovici XIV. století. Zvláštní památnosti kostela mimo jiné jsou: starobylý obraz -krásné1 madony* ze XIV. století, dále náhrobek Voka, předka pánu z Kůže, kteří tu v kryptě, od r. 1611 uzavřené, pod presbytářem odpočívají. Z novější pak doby zmínění hodna jest velmi umělecká, ze zinku litá a překrásně polychromovaná křížová cesta, a nové velezvučné varhany se 36 rejstříky. Uvnitř kláštera jest zvláště zajímavá .1 znamenitá kapitolni siíi, nej .Lir 1 to zde památka 11111 ni stavitelského, jejíž klenba spoivá na jediném stihlém sloupu s krásnou hlavicí; zmínky zasluhuje: též knihovna, mající na 80.000 svazků a mnoho vzácných rukopisů a inkunabule Nejznamenitěji! však skvost pečlivě se chová v tak zvané klenotnici, totiž zkuv patriarchální čili byzantinský kříž / VIII. století, jejž daroval klášteru Závis z Falkenštejna, Nalevo od kostela vidíme prelaturu a budovu konventní. Mezi prelaturou a kostelem spatřujeme malou vížku na kostelíčku sv. matky Anny. Vpravo stojí úhledné a prostranné stavení, ve kterémž nyní umístěn jest okresní soud a berní úřad. Dole viděti Vltavu, plavci a vory celou posetou, nahoře lemují náš obra'' čaro krásné, rozsáhlé lesy s malebnými rozhledy a rozkošnými procházkami. 1.1 i. FOT. j. SKIOKL V KRUMLOVĚ. 2Ó5 Židovská radnice v Josefove v Praze. Vedle starého židovského hřbitova a synagogy, řečené staronové, nejdůležitější památ-ností mizícího židovského města pražského jest židovská radnice v Rabínské ulici, bývala dříve věnována úřadování židovského magistrátu a jest ozdobena malou vížkou, k jejímuž postavení dostalo sc židovské obci pražské zvláštního povolení od Ferdinanda III. za horlivé a vydatné služby pražských židů v době třicítileté války za obléhání Prahy Švédy. Jako celá radniční budova tak ani vížka nevyniká ničím, loda že jsou na ní hodiny sc dvěma ciferníky, z nichž jeden vyznačuje hodiny číslicemi či pismenami hebrejskými a to ovšem v pořadu obrá- ř(JT. J VILÍM V PRAZE. ceném. Přímo k židovské radnici přiléhá jednoduchá stavba synagogy řečené Vysoké, se kterou radnice byla i chodbou spojena. Nabyla vážnějšího významu tím, že sloužila účelům nábožensko-politickým. -Na obraze částečně patrna tak zvaná staronová škola, synagoga obce židovské, jejíž původ sahá do XIII. stol. Mimo jiné památky honosí se praporem, darem to Karla IV. židům. Mizí pomalu město židovské a se spoustou jeho špíny a kalu také mnoho legend a pověstí, jimiž obetkány jsou nebo už byly domy a budovy ve křivolakých těch uličkách, na jichž místě začíná se teďzvedati nová veliká a velikolepá čtvrt velkoměstská, a pražské ghetto brzo bude jen historickou upomínkou. Red. 2ó6. svatá Hora V 1'řírra.MI. Královská Příbram památným honosí sc sousedstvím. Malou čtvrthodinku k západu vystupuje Hora Březová, stříbrnými doly proslavená; na jihovýchodě pak vypíná se Hora Svatá, slavné místo poutničko, o ská Częstochowa cíl tisíců poutníků z širé vlasti naší, z družné Moravy i z" sousedních Bavor. Po cestě ne příliš přikré dostoupíme vrcholu jejího, na némž vypíná se sídlo »Matičky Svatoborské* — chrám Mariánský. Stojíme před krásným portálem; Freskové malby na něm (prof. Frant. Čermáka', znázorňují nadšení i radost poutníkův. Procházíme ambity, klenbami krytými, a se zalíbením proh i/.ime si tu čtvři krásné kaple i oltáře s pěknými obrazv. Když jsme obešli ambity, vstupujeme k císařskému oltáři, do otevřené to rozsáhlé kaple Martinické. která v době pouti jest prostorným • letním* chrámem O.tář tento zdobí překrásný obraz navštívení P. M. od proh Sekvense Odtud otevřenvm ochozem na právo kráčime ku vchodu do chrámu a jímku trůnu P. Mane - ke hlavnímu, stříbrnému oltáři. Socha P. M. na něm jest vvřezávána ze dřeva hruškového, dle pověsti od samého Arnošta z Pardubic. Ncjvyšší bod Svaté Hory jest Kalvárie, kdeź vztvéen r lc>92. křiž se sochou P. Marie, sv.Jana asv. Maři Magdaleny. Odtud rozhlížíme sc na mohutné hřebeny Brdské, kopce zavltavské. na některé vrchy šumavské a. je-li jasné počasí --uzříme i Milešovka B xl. HkDLlČlCA KOT M. ADLER V PRAZE. 267. ZkTi'. K nejmalebnéjšim partiím Sázavského údolí'právem počítá se i ZruČ, městečko, mající as 800 obyv. a ozdobené pěkným starožitným zámkem, zajímavou to budOVOU, která ml nvnějšího majitele vhodné byla opravena. 1'ía opravě té přistavěn.i nárožní věž, a staré opevnovací baśty v původní stav uvedeny. Okolí zámku proměněno současně v rozsáhlý park. Původní tvrz Zručská stávala opodál; nový hrad na nyiiěišim místě vystavěli asi rytíři Kolovratové z ( hřeuovic, kteří od polovice XIV věku in Zruči vládli. R. 1355. jmenuje se Petr z Orlíka patronem kostela ve Zruči, ale již r. 1361. byl pánem zdejším J.m Z Kolovrat a souéasné as bratr jeho Mikuláš Kolovrat z Chfenovfc, jenž od r. 1381, vládl také na Zbraslaviď. h. Potomci jejich, Zručtí z Chřcnovic, drželi toto zboží až do středu XVI. věku, kde jim Kalen ič ti /. Kalenic jako páni na Zruči následovali a erb svůj, dva buvolí rohy, ve znaku městečka zvěčnili. R. 1623. byl statek Znbsky Albrechtu Pavorovi z Kalenic konlisko/án a Arnoldovi Perrderovi z Perglasu proďm. Potom vládli tam různí rodové. Z počátku XVIII. stol. našly sc v hradním ■klepe mnohé- nástroje na ražení peněz. R. 1781. vyhořelo městečko i hrad, při čemž také archiv vzal zkázu. R. 187 2. koupil panství Zručské známý publicista český Jan Skrejšovský; nyní náleži Adolfu Sobkovi Před hradem na téže výšině stojí farní kostel sv. Kříže, v němž pouze klenba presbyteře stojí zi povšimnutí. Údolí řeky Sázavy skytá zvláště nad Zruči hojnost malebných skalních partií. Kakki. PeSxk. KOT. P. KAI AKI. V Kii| (nÉ. 2ó8. OsiiK — SÍŇ KAPITULNÍ Mezi památnými opatstvími vlasti naši cisterciácký klášter Osecký pod Krušnými Horami malebně položený jedno z předních zaujímá míst. Založen mezi lety 1199-1196 velmožem Slávkem z rodu mocných Hrabišiců, přete všecky pohromy jej stihnuvší — bylť hned r. 1248. lidem králevice Přemysla spustošcn, r. 1421. Husity vyvrácen a r. 1646. Švédy vypálen - dochoval dodnes zbytky dávné nádhery. Chrám, jeden z nejvétších v Cechach, přestaven sice po ohni r 1646. jej stihnuvším až na hlavni zdi ve slohu barokovém, avšak v konventu zachovala se část krásné krizové chodby s románským portálem a skvostná síří kapitulni, pratý to stavitelský klenot z doby, kde sloh románský již počal na se brati tvary gotické. Křížové klenuti siné, skoro 7 m dlouhé a S m široké, opírá se uprostřed o dva krátké kulaté sloupy, jichž hlavice různým lupením, přeumélo tesaným, jsou zdobeny. Stěny Částečně pokryty jsou malbami od Kramolína i r. 1786, představu:ícimi výjevy i historie řadu i kláiera, Nejdůležitěji! památka této ilně jeal »iak uprostřed mezi oběma sloupy stojin v románském slohu I jediného kusu tvrdidlo pískovce vytesaný pulpit, mistrovské to clilo ře/.bái .ke a jediná toho druhu památka v Čechách. - Osek ušel osudu většiny slavných starých Opatství Českých la (osela II. hlavně z té příčiny, že od starodávna byly mu podřízeny klastery řádu cisterciáků v Lužici, a že právo toto p'odstavovalo jaksi pośledni nárok v králů českých na země Lužické. R. 1786. potvrdil tudiž cis. Joset 11. nezkrácené výsady staroslavného kláštera I >seckého. n. lilMNAU. FOT JOS. WKISS V LlTOMĚHK l\ II. 269. TĚŠÍN, hlavní město někdejšího knížectví Slezského, utěšeně rozložen ve věnci ncbctyčnýih B< zkydú na řece (>lze, která tněsto rozděluje na dva nestejné díly. Založení Těšína připisuje se knížeti Těiimíru, který prý tu r. SK), na skalnaté výšině nad Ol SOU v blítkosti řeky Hobry založil pevný hrad, jenž pyšně se zvedá ještě na obraze Těšína z r. 1640., ale dnes úplně zmizel až na osamocenou věž nad městem, odkudž vzat i pohled uši. Z budov vyniká v pozadí obrazu věž evangelického .chrámu milosti*, r. 1709. založeného, vedle něhož na výšině práchniví na hřbitově tělo poctivého tatranského Slováka Michala Miloslava Hodžy, jednoho z nejv ážnějších křisitclů a obránců slovenského lidu. — Školy obecné i střední jsou v Těšíně převážně německé, ač polovice obyvatelstva Těšínského, dobrých 7.000 hlav, hláií se k národnosti slovanské. Prese všechny nepřízně dob zachoval lid na Tčšínsku v utěšeném kraji svém původní slovanskou upřímnost a dobrosrdečnost. Měkké je jeho srdce, lest a uskok neznámy jsou mu, vzdor u něho řídký host. Pracuje, poslouchá a platí. Dle Fk. Slámy. ruT. K. NNl kl.Vl řlÁK V 1'HA/K. 270. 1EMPLSTÝN. O řádu Templářském a sídlech jeho v zemích českých mnoho bylo ve starší době bájeno, avšak pramálo dokázáno, což hlavně o mnohých českých a moravských hradech platí. Ale ji2 samo jméno přepevného někdy Tcmplstýna, jehož lesem zarostlé zbytky s temene vysokého vrchu na pravém břehu Jihlavky, as pul hodiny severně od Jamolic v býv. Znojemsku, podnes chmurne do osamělé krajiny zírají, svědčí nezvratně o tom, že slavnému tomu řádu, od něhož ve druhé polovici XII. století založen byl, za pyšné a nedobytné sídlo sloužil. Komenda Templářů na Templ-stýné připomíná se poprvé r. 1298. Zde sídlel Kkko, komtur Templářů pro země české, zemřelý okolo roku 1310. Po zrušeni řádu dostal se hrad Pertoldovi Pirknerovi, jenž rodali Templstýn r, 1349. Přibíkovi ze ipé, I >d té doby' vládli zde páni z Pipého psal se po" něm roku 1317. Synové jeho Sellenherka, a r. 1379. koupil jej |indřich z a spojili jej s Krumlovem. Kdy hrad zanikl, není známo. Od jediné přístupné strany jižní - m silná hradba, celý ostroh i vrch příkře k Jihlavce. Operaci. Letošního roku započato s pro-kopáváním rozvalin, při ceniž nalezeny různé části kružeb a ozdob v gotickém slohu. O hluboké studni na Templstýnř vypravuji se různé pověsti. M. liia00 id>yv. a poskytuje Četnými svými věžemi obraz pěkný a rozmanitý. Nejvíce ovšem vymká starobylý děkanský chrám sv. Vavřince ok. r. 1260. založený, ozdobený četnými obrazy z někdejšího kláštera Sedleckého, a znamenitou cínovou křtitelnicí z r. 1499.; hřbitovní, rovné/, starožitnv kostel sv. Trojice, stará radnice a zvláště hradební věže a brány z doby < Hakarské, r. 1S67. v původním slohu opravené, jsou městu k nemalé ozdobě. Mýto založeno bylo v XIII. věku za Přomvsla 11., jenž osvobodil měšťanv všech dani a postoupil jim i královských příjmů z rychtářství, by mohli město opevmti. Po zaniknutí hradu Vratislavi přeneseny sem tamní Úřady. Od Václava II. a Rudolfa Rakouského zastaveno Mýto králové Alžbětě a dostalo se tak v moc oblíbence iejího Jindřicha z. lapě, na němž r. 1316. králem fanem dohvto. R. 1421. vzdalo st- MýtO dobrovolné vojsku Pražskému, které zdejší kláštery minoritu a klarisek zničilo. R. 1642. vyloupeno město od Švédů a vzalo později několikráte velkou zkázu ohněm. Vysoké Mýto jest rodištěm četných vynikajících mužů, z nichž jmenujeme spisovatele a učence Aloise Vojt. Šemberu a bratry Josefa a Hermcncgilda Jirečky. — Obyvatelé, o jichž inteligenci svědčí uchování a opravení starožitných bran a věží městských, provozují zemědělství a obchod s plodinami a obilní; známy jsou zdejší týdenní i výroční trhy. Je zde spolkový cukrovar, továrna na zužitkování ovoce, pivovar, továrna na pletené zboží a jiné závody. Zvláštní zmínky zasluhuje též tamní První záložna, jedna z nejstarších v (echách, jež ze skromných počátků do řady prvních ústavů toho druhu u nás se vyšinuvši, nemálo k průmyslovému i obchodnímu rozkvětu města i okolí přispívá Rkd, roi. K. A. O «' I' 1 \ V. VYs. MV li 274- Nový Světlov. Do líizni Teplických u Trenčína lze doapéti i Brna nejanáxe morav. transversálkou. Krajiny, jimiž tato dráha vodo, neoplývají mcc vilkou rozmanitostí krás přírodních, ale přes to mají dost míst, jel oko poutají a v tć oné přičíně zajímají. K tém náležejí zvlášté končiny mezi Uher Brodem a prúsinvkem Vlárským. /a Brodem počíná se údolí Oliftvy, dosud široké a lučinaté, Užiti, lesů přibývá, Olsava šumí, a svéii horský Vtdtich chladivě nás ovívá. Útulnou jeví sir krajina, když se blížíme ku stanici Bojkovické. Tu na nevysoké ale dosti příkré ostrožné, jejíž patu oplachuji- Olšava s Komřiankou, vypíná se z temna stromu úhh-dnv, žluté oliéený zámek a vysokou věží Máš před sebou hrad »Nový Svétlov*; k suli i bya jej přivinul, jak přívětivé zdáli kyne. Novv Světlov založen byl nejspíše v '_' polov XV. stol . kdvž stavové- zemští nedaleký Starý Svět lov«, hnízdo loupežné, rozbořili (r. 1449.) |e prostranný a velice nepravidelný; jeho obraz s různých stran skoro k nepoznání se měni Opevnění postrádá a byl r. IN..I opraven a upraven. Nádvoří krášli mohutná lipa. Svým vnějším vzezřením upoininá na i i ..ii zámek Miramare. S ■ zámkem sousedi květinová zahrada a tozhhlv park. Náleží hraběnkám Paule ■ Gabriele i Bellcgarde. - Blízký miatya Bojkovice (2300 obyv.) a jeho okolí je domovem známých zvěroklestitebi inuškářň). (o rok vychází jich odtud na sta do všech končin říše a daleko přes hranice (do Saska, Bruska, Kuska) za íivobvluii Revíry jednotlivců v cizině jsou dědičné; soused sousedu nikdy neškodí. f i: j vi: (\i v pka/f. J..v Hladík. 275- VELKÝ KOLBŮV VODOPÁD bií! Popradu ve Spišské stolici na Slovensku patři 1. ncjvétším .1 nejdivočejším partiím na Velké Zimné vodě, hrnoucí se nu/i černými balvany v dolinu Spišskou Bystřišté, upomínající živé na šumavskou Vydru noho krkonošskou MutnlaVU, zavaleno jest místy žulovými útesy, jinde prodrás.íno skalami, takže v celém údolí Kolhové jest kaskád velmi mnoho a vodopádu dostatek. Zimná voda jasní se namnoze průzračným křišťálem, někde je smaragdové žehná a stříbropénná; ve slapech srší jiskrami, ve vodopádech, roztříšťujíc se v oblaky drobných krůpějí, zahrává barvami duhovými. Bujné kapradiny a ohromné listy havezové lemují balvany, mechem porostlé. Zajímavo jest vzpomenouti si u této bystřiny na tak zvané »kotly«, totiž prohlubeniny s průměrem 0 5 -1 m o téže hloubce, jež vykrouženy jsou v řečišti s niéřickou ]>ravidelností a stěny jejich jako dlátem vyhlazeny. V každém kotle nalézají se jeden neb dva větší kulovaté kameny, které, je li proud rozvodněn, rychle na dně kotle víří I krouží. Na skotských bystřinách objevuje se týž úkaz, a skotští horalé nazývají vyhloubeniny takové »kotly čarodějnými . Hi.k Kari.a Duo/k i i|\ kaki i I.IVAl.ll v BAKl'> iVSKV. ii iÁ/sk.ii. 276. Červený Hrádek u Sedlčan náleží k oněm starým tvrzím českým, které po staletí byv.se zanedbány, za naší doby dočkaly se přiměřeného k původnímu jich slohu obnovení. Vypíná se opodál silnice na malém pahorku, jehož úpatí rybník omývá; voda potoka Mastníka mohla ve středověku nadržena býti hrázemi k ochraně tvrze, jak podnes to znáti jest, Sc svými šedými zdmi a dvěma věžemi vypadá starožitné stavení toto velmi úhledně; i vnitřek vyniká vkusnou úpravou. Červený Hrádek zbudován byl asi ve XIV. století pány z Říčan, z nichž Heřman ještě r. 1470, jej držel. Od počátku XVI věku vládli na Hrádku lířekovcové z Ostroineěe, po nich Valkounové z Adlaru, PrOStiborŠtí l Vrtby a četní jiní rodové. R. 178H. dostal se statek ťervenohrádeeký v drženi rodu Lobkovického a byl po léta spojen s Kosovou horou; zámek v XVII. století ohněm porouchaný spustí v té době a byl teprve od sv. pánů Mladotu ze Solopílk, již f. 1834, koupí jej získali, nejprve r. 1844. a pak i v novější době ve Starožitném způsobu opraven Druhdy býval zámek tento ozdoben červenými pruhy, od nichž i jméno jeho pochází. B< BXRKAU, FOT. R. BRUNNEK-DVOŘÁK V PRAZE. 27 7- Ko/.MMKKK. Přívětivé, idylli, kýin klidem dýšící městečko Rožmberk rozkládá se po malebných březích horní Vltavy, pod o* brannými křídly starého sídla pánů z Ráže, jehož žhitošcdá věž s kamennou, až do špice vyzdénou střechou majestátně strnu' do výše as uprostřed srázného návrší zámeckého omývaného se tří stran Vltavou. Naproti, nad směsi, i bílých, úpravných, skorém veskrze jednopatrových domků mostských vyniká kosici sv. Mikulášský, pod jehož starou goth kou klenbou odpočívá tělo Karla Bonaventury hrabete Z Buquoy, vítěze Bělohorského Hrad Rožmberský sestával z předuiho a zadního zénnkii; nad oním, nyní moderním a za obyt niajetmkúv sloužícím, vznáší se ona okrouhlá stráž ní vt ž. Nad branou vlastního hradu ohlížejí hlavy posledních, ve zdojiím okolí zastřeh nýih medvědů. 1'vnilí spatříš množství lo umat a síní, v nichž uloženo jest cenné museum památek historických a uměleckých; se stěn pak jejich chmurně shlížejí přísné, zasmušilé tváře bělohorských dědiců, jimž divá vichřice béd válečných střásla do klína zlaté jablko pozůstalosti hrdých pánů českých, ďak zvláště ve světnici vítězi bělohorskému posvěcené, kde po stěnách rozvěšeny podobizny Dampierra, Tillyho a jiných náčelníků soldatesky pobělohorské. Buquoy sám oslaven tu allegorickou apotheosou. Dobyv hradu slabou posádkou osazeného v květnu r. 1619., vyžádal si jej ihned na císaři, a ač sám před ukončením války v Uhřích padl, darován hrad i panství dědicům Růže, Svamberkům, v pokutě sebrané r. 1623. pozůstalé vdově. Od té doby jest rod Buquoyský napořád vlastníkem panství Rožmberského a spojeného s ním Novohradského. Red. KOT. J SKIIIKI. V KKUMI.oVR. 278 ZlíLNÝ TRII V lÍRNIÍ je druhým náměstím vestředu mésta Místo toto, dopoledne plné živého ruchu, odf)oledue nápadného klidu, rozkládá sc v podolu- nepravidelného čtyřúhclmka na svahu památného Petrova a ak áni se mírné od západu k východu, kde úzkým cípem s třídou Ferdinandovou — korsem brnčnským — souvisí. Z obrazu je patrno, odkud jméno. Kupy košil po zelenině a ovoci, řady prodavaček a prostorná bílá stínidla prozrazují, k černo náměstí slouží. Střed jeho (na obraze vlevo) opatřen |e kamennou kašnou, v níž sméle sedí z hrubých balvanů sdélaný a divokým vínem porostlý »parnas«. Ve spodní části »parnasu«, představující jeskyni, viděti Herkula, jak netvora Cerbera na fetéze drží. líoky chovají delfiny a hady, již za dnů slavnostních z hrdel vodu chrlí. Vrcholek zakončen je postavou ženskou, hledící k radnici, jejiž věž, galerii opatřená (vpravo), nad sousedni budovy značné sc vypíná. Parnas zbudován byl r. 1696 — Obé vížky za domy náležejí kostelu dominikánskému. Západní končiny námi ití maji sochu Nejsvétéjší TrOllce z r. 17'2'b Vý/načnéjšich budov náim .ti postrádá, Do r. 187U. Stávalo zde městské di adlo. Když whoíelo, bylo upraveno na prostorný sád (redutni), v němž pořádají se veřejné schůze, přednášky, koncerty, plesy atd. Ve straně východni nalézá se dům vlastenecké záložny Cyrilomethodčjské, jež utěšené zkvélá, a v západní vrchni zemský soud, v jehož sousedství soustředěny jsou kanceláře českých advokátů. Josio Hladík KUT. K. IIKT/NKK V IIKNá. 279- MlKULOV. V ji/.ní části Brněnska ku znamenitějším městům patří Mikulov, rozkládající sc velmi malebně mezi zámeckým, hrad Mikulovský nesoucím vrchem a t. zv. Kalvárií ■ poutnickým kostelem Má okolo 8300 obyvatelů, ovšem poněmčených. Pod zámkem, jenž. mezi největší na Moravě náleží, vyniká prastarý děkanský a zároveň kolle-niatní (hrám sv. Vácslava pitvodně gotický, však po požáru r. 1784. namnoze přestavěný. V kostele tom, k němuž 2.H stupfiů vede, nachází se starší hrobka rodu Dietrich steiiiského, |,i,ihž od r. 1 n 7 r». panství Mikulov .ké náleží. Na náměstí, zdobeném sochou Mariánskou z r 1722., nalézá se radnice a na dolním kom i jeho bývalý kostel sv. Anny, nyní hrobka knížecí rodiny. Gymnasium Mikulovské bylo dříve spravováno Piaristy, kteří zde r. 1631, první své kollemum v celém Rakousku od kardinála Dietrichsteina byli obdrželi^ Pod západním úpatím zámeckého vrchu tísní se město židovské; čítáť se zde na 1200 židů. Mikulov připomíná ae v listinách teprve r. 1183.; na městečko pak povýšen byl r. 1279. V XVI. věku byl hlavním sídlem moravských Novokřtěnců, zavedených sem bavorákem Baltazarem Hubmaicrem, jenž si zde i tiskárnu zařídil a z ní traktáty a pamflety své hojně do světa posýlal, až r. 1528. ve Vídni upálen byl. R. 1561. a 1784. zhubily Mikulov hrozné požáry, r. 1584. morová rána; válečných svízelů zakusil zvláště ve válce třicetileté. V Mikulově narodil se r. 1733. lidumil Josef Sonnenfels, jehož přičiněním »útrpné právo* v zemích rakouských bylo zrušeno. B. BernaO. KOT. K. 1. ki.stnkh v MIKULOVA. 280. CoR&TÝN. Ze řady pevných tich hradu, jimiž jižní hranice Moravy chráněna byla proti vpádům nepřátelských vetřelců, obrovitou stavbou svou vyniká Coritýn, zbudovaný se strategickým důmyslem na ostrohu řekou Dyjí se tří stran obtékaném, as půl hodiny jižné od památného a ovsem mnohem staršího bitová. Hylť ťorštýn založen teprve por. 1307, když mocný Rajmund z I.ichtenburka zboží Bítovské, před tím zem, panské, dědičné byl obdržel. Lichtenhurkové vládli na hradě, r 1114'J poprvé připome nutém, až do středu XV. století, kde zpupnost oři je připravila Hynek Bítovský z I.ichtenburka z přičiň osobních odepřel r. 14f>K. na snčmu Brněnském králi Jiřímu uznání a podporoval potom odbojné Jihlavany. Po pádu Jihlavy započal r. 1463. proti Jiřímu odboj veřejný, v němž od stolice papežské byl utvrzován Příštího roku dán byl moravským FOT. *.. J K118LLUI V ifatíCl, soudem zemským do achtu a ku potrestáni jeho vypravili svůj lid před Corśtejn veškeří stavové' bez rozdílu náboženství Obležení protáhlo se pro neobyčejnou pevnost hradu skoro po celý rok a bylo předehrou potomního vzbouření katolické ligy proti králi Papež Pavel II všemožné usiloval o vybaveni ( orštejna, ohrožuje klatbou církevní do byvatele Ale titO, vedeni Jindřichem Krajířem a < Mdřiehem / Milicím, nedali se tím za st rašit i a mocné doráželi na hrad, jehož posádka konečné u. června r. 146,r>. z nedostatku potravy se vzdala. Hrad Corštýn později s Bítovem spojený spustí v I. 1 f»7<» 1612. Dnes zdi a klenby jeho valem padají v rumy, tak že jest nebezpečnu odvážili se mezi ponuré tyto zříceniny. II HvNM.MI. is i. Stará síň zasedací na radnici Staroměstské v Praze. Neubráníme sc /vlastnímu dojmu, když vstoupíme do této starobylé siné. Ctyřl okna jasní se proti nám, ale misailové plochy jejich nepropouštějí světla v plné síle. |e tu pološero zamlklé kathe draly, a co nás obklopuje, působí jako tklivý pozdrav dávných věku. |iž za panování Vladisk.va ii. (1471 líilo) byla sin v nynéjsi podobě své zřízena. Všecky etyry stěny její pokryty jsou dřevěnou pažbou, uměle vyřezávanou, v jejíchž jednotlivých policii ladných barev umístěny jsou znak v starých pořádků řemeslnických, jakož i větší, umělecky provedené sošky svatých. a sice itoji na východní straně nad krásnou hlavicí anděla soška Spasitele s bílou páskou, na níž éte se nápis: »Juste judicate lilii homims* (spravedlivě suďte synové lidští i Na stiaué západní jsou sošky 1\ Marie a sv.Jana Křtitele, na severní pak sošky sv. Václava a sv. Ludmily. Síň má dvoje bohatě kované dvéře. Nad jedněmi stkví se znak Starého Mésta pražského z doby Vladislava II, nade druhými menší znak, jakéhož užívalo se do r. 1<>48, a druhý veliký, plastický, z dob Ferdinanda 111. Mocným dojmem působí nádherný strop, rozdělený třemi mohutnými, gotickou řezbou okrášlenými a zlacenými řetězy, podchycenými trámy v kasety, mistrnou malbou pokryté. Celek skýtá nezvyklý překrásný obraz starobylého vyzdobení stropů. V hoření části oken vyznačeny jsou letopočty nejdůležitějšich dějin pražských, a pod nimi stojí velké poprsí Jiřího z Poděbrad, jenž zde na radnici r. 1458. za krále Českého byl zvolen. A mnoho jiného, historicky památného odehrálo se v těchto místech. Kdo jednou Starou síní prošel, nezapomene na ni nikdy. Jos. Havlík. FOT. J VILÍM V l-KA/K 282. I)oKi:/sKÝ RYBNÍK run Iíií/.m-./.iím. Severozápadně pod starym Bezdězem čeří sr hladina rybníka dokezského, ncjvétší to vodní plocha v severu ('ech, au přes :t.r)0 ha pokrývá; v sousedním Sasku bez rozpaku nazvali by jej jezerem, jemuž ostatně polohou svou, v půlkruhu malebnými obstoupen jsa horami, valné se podobá, Rybník ten napájí se z rybníka Přehyňského výše l< žieiho a dvou menších rybníků u mésta Doks, které na severozápadním břehu jeho se prostírá. Z hladiny vynikají dva skalnaté' ostrůvky; na jednom z nich, t. zv, Myiim hrádku, jemž více než 10 m nad vodou strmí, spatřuji Se m-patrné zbytky tvrze nějaké. Dle pověsti sídlil tam v XV. veku loupeživý rytíř Pancíř, jejž prý jako onoho Popela v Krušvici na jezeře Gople myši snědly. Podnes nazývá se pole jedno na zapadni straně rybníka Pancéřovým. Rybník Dokezzký založil Kani IV. prý r. L366., W kteréž době častěji na Bezdězi a v okolí jeho se zdržoval a v rozsáhlých lesích honbou se- bavil. Skála, na níž prý odpočíval a stoloval, podnes nazývá se ■.královským itolcem«, kterýžl o název již r. Mou. se- vyskytuje. Rybnik dokezský, é< tnyin vodním ptactvem oživený, na východě lesnatými kupami obstoupeny, patří k nejkrásnějllm krajinným partiím severních Cech, a pohled nań jak s břehu tak s okolních výšin, ano i s temena Bezděze, jest vskutuu nádherný. Km, kot. r. hí.si.kh v č. kamhnu i. 283. s'1'AKb IíKNO. Sl,im' limo leží na jihozápad, olivodu města Brna v Široké, řeknu Svratkou svlažované dolině a spojeno jc s městem ulici Pekařskou a Silniční, Až do 1 1849. bylo St. lano samostatným městci'kom ; od těch dob je čtvrtí městskou S jeho jménem potkáváme se poprvé v listině z r. 1247., kdy bylo zbožím zeměpanským. Když loku 1322, 1'.liška RejČka (vdova po Václavu ii.) založila na St. Urně klášter pro jeptiáky, stalo se místo majetkem kláštera a zůstalo jim až do jeho zrušeni (1782) Nyní diżi panstvi Starobrněnské kníže Schonburg. st. Brno požívalo ještě v dobách nedav ných zvučného jména daleko za hranici nu zlínskými svými hlučnými výročními trhy (tři po 8 dun. Trhy sne dosud trvají, ale sláva jejich minula; jsou chabé, a jen zvyk je udržuje, Náš obraz, zachycený s jihozápad, svahu Spilberka, podává pouze část místa. /, budov vynikají jednak památnoslí a výstavností, jednak rozlehlostí: farní chrám Panny Mane (vpravo), C. k. české pacdagogium (vlevo při horním okraji;, němec, škola obecná (za chrámem v pozadí) a několik značných průmyslových závodu. Chrám P. Marie, dílo zmíněné královny Elišky, jest stavěn v podobě kříže slohem gotickým; k němu přilehá po levé straně klášter mnichů řádu sv. Augustina s cennou knihovnou a starožitnickými sbírkami Musejního spolku brněnského. Na blízkém hřbitově (nyní zrušeném) odpočívá slavný jazykozpytec J. Dobrovský (j- 6. ledna 1828.). Mimo ústav pro učitele je z česk. škol na St, brně též éislav pro učitelky, nižší gymnasium, pokrač. škola průmyslová pro učně a obci ná škola pro chlapce a dívky. Čilý život národní soustřeďuje ve svých místnostech St.aii(brněnská beseda*; škoda, že nemá dosud vlastního stánku. POT. K. IIKI/NICK V IIK.Nft. Jos. Hladík. 284. SOVINBC NA SEV. MORAVĚ. Od nedávná jest zase opuštěn hrad či lépe zámek Sovínec, Vyšší lesnická škola, která tam přeci lety z Usova se přestěhovala, našla si znova jiné misto. Pomáhá dodávat i němečtějšího rázu starobylému městu moravskému Hranicím! A tak se Sovinee s městečkem stcjnojmennvin nénieckvin, kolem něho se tísnícím, opět tiše zvedli nad silnicí do Slezska jako za dob dřívějších, pln malebnosti a starožitnosti. Nebývalo tu tak ticho za dob středověkých, kdy vládl tu znamenitý rod moravských pánu ze Sovinee, z nichž první, pan Jindřich, juž s králem Janem u Múhlbrunnu bojoval! Páni ze Sovinee byli tu až do konce XV. století v přímé linii. Pak se majetníci měnili až do r. KéJlí., kdy koupil hrad řád německých rytiřii, jimž dosud patři. R. 1o4.'.. od 13, záři po ł neděle a t dny švédovi' pod Torstcnsohnoin hrad obléhali, ai posádku jeho, udatně se bránici, k čestné kapitulaci donutili. Pobyly asi nej trudněji! doby hradu, který potom poopraven, jako pevnost sice významu pozhvl. ale dodnes obydlen zůstal. /. původního hradu zůstala hlavně kulatá, vysoká hláska a mohutné hradební zdi. Ze Sovinee jsou mnohé- pěkné partie turistické- dosažitelný, Údolíčko pod ním samo jest velmi půvabné. Též vyhlídka do roviny pomoravní je velmi pěkná. Jos. Kl.VAŇA. FOT. RUO. IIRUNNKK DVOKÁK V 1'KAZK. 285. BelvIvWíKH - LirroiIliAD králové Anny. Belvedere — krásná vyhlídka. Na té vyhlídli- krásné, odkud/, vii 16ti dole královskou Prahu, přepásanou stříbrem Vlta-vinýin, a u stejné výši na pravé straně /.řiti kamenný les gothickčho velechráinu i zá-dumčivá stavení hradu éi-skýeh králů, tu Ferdinand I ká/.al postavili do sadu královského nádherný letohrad pro radost své choti a zdobu své české residence, Belvedere jest z nejušlechtih-jších knsii italské- reuaissance, když byla na vrcholí; v Českém království nej starš i, nejspanilejší kus. Je to architektonická báseň v královské zahradě. Loggia vzdušná o štíhlých sloupech a elegantních obloucích, symmetrie částí a ladnost celku pŮSObi neobyčejnou malebností a svědčí, że tu pracovali mistrové. Stavělo se od r. 1535., ale s přestávkami trvalo "JX let Královna nedočkala se královského daru hotového. Tcprv r. 1563. malovali ukončenou střechu měděnou červeným a bílým šachováním a zdobili ji českým lvem i císařským orlem. Dnes střecha svítí zelenou rzí, české barvy i se lvem a orlem dávno zmizely. Plán k stavbě vymyslil Oiovanni de Spazia, který také začal stavěti; po něm od r. 1538. Paolo Stella řídil stavbu ; od něho jsou sochařské práce, mythologické a historické- obrazy vypouklé, v pískovec tesané, až k ballustrade prvního patra. Toto patro, od něhož začali teprv r. 1554., stavěli Hanuš Tirol, Bonifác Wolmut. Fridrich Falcký, malý čas před bitvou na Bílé Hoře, tu slavil krtiny svého dítěte. Od zahynutí spanilé dílo to zachránil císař a král Ferdinand Dobrotivý, jenž r. 1843. kázal je opravo-vati. Uvnitř u velikém sále jsou na zdech freska z dějin domácích. Jinak tu smutné prázdno a ticho jako v hrobe, V královské zahradě elegfcká báseň architektonická jest Belvedere. kot. j. vilím v praze, Z [km i;nd Winter. 286. IIkad krakovec, jejž »('eskýin Vartburkcm ■ právem nazval již |)řcd sto lety prof. Meissner, vydávaje tehdáž prvni sbírku našich hradů, Krakovec, toho času až na střechy a dřevěné části, r. 1783, požárem zničené, ješié docela zachovaný, jest dnes pustým, rozvaleným rumištěm! Přeškoda zvláště kaple arkýřové, v niž ještě v letech třicátých malby na skle i na omítce a nápisy sc spatřovaly, a k jejimuž zachráněni nikdo ani nejnutnější opravou nechtěl přispěti. Roku 1855. se sesula. A přece bydlel zde mistr Jan Hus u přítele svého Jindřicha l.eflaz Lažan, když r. lilii, následkem interdiktu byl musil Prahu opustiti; odtud z Krakovce vyjiždél kázati do vsí a městeček, a lidé hojné se k něm u scházeli. Zde na Krakov. 1 došlo jej konečně i předvolánu' před sbor Kostnický a pojištěni bezpečného průvodu od krále Zikmunda, o něž hradni pán l.ell s králem spolu byl vyjednával. Den před svým od|< zdem sepsal Hus na Krakovci dojí mavé loučení od svých přátel a stoupenců a dne 11. října vypravil se z hradu tohoto na VOZe do Kostnice, provázen svými přátely. Krakovec, jehož jméno zachovalo nám paměť pověstného Krakova, sídla moudrého Kroka, založen byl asi teprve za Karla IV; r 1443, přešel v drženi pánů z Kolovrat, jichž větev jedna odtud zvala se Krakovskými. Ku konci min století patřil rodině Ibldprantů, za níž stal se zříceninou. Když r. 1848. jakýsi hospodářský úředník dal zde kámen lámati, vrhli se okolní sedl.éa na »Český Vartburk* a ustavičným bouráním v nynější smutný stav jej uvedli. I\ Kil. FOT. J. VILÍM V LHA/K. 387. ZE SLOUPSKÝCH JESKYNÍ NA MORAVĚ. Devonské skály mezi Brnem a Sloupem patří turisticky k nej zajímavějším místům na Celé Moravě, ba v eelýeli vlastech česko-slovanských, tak že nazvány byly Mor, Švýcarskem, jakkoliv jinak Švýcarsku se nepodobají. Není tam ani obrovských velikánu horských s temeny zasněženými, ani holých vápencových hřebenu, jak se s nimi na severu a jihu Alp centrálních setkáváme. Ale jitu celá řada půvabných úzkých údolí se sráznými stěnami, jsou tu říčky a potoky ve skalách náhle se ztrácející a jinde zase náhle na světlo boží vycházející, jsou In doliny po zpu .obu Krasském, je tu památná Macocha a především celá řada znamenitých podzemních labiryuthii, jeskyň ode dávna známých a jiných leprv nedávno objevených, a to vše stoji věru za podívanou! Zejména zdejší jeskyně! Byť i nerovnaly sc rozsahem svým, krásou svých krápníkových útvaríi a schůdností svojí proslaveným bludištím Posto-jenským, přece tím, že jsou nám po ruce a že alespoň miniaturně všechnu krásu krápníkových jeskyň ukazují, doporučují se co nejlépe k návštěvě. A pak — jedete-li, nebo jdete Od Blanska, jaký to krásný kousek světa! Tím zase liší se velmi výhodně od vstupu do jeskyně Postojcnské, kteráž vás vítá v pustém celkem a všedním okolí Krasu. Obrázek hořejší ukazuje část »Nové jeskyně* Sloupské, v níž sc krápníky dosud zaskví-vají neporušenou bělostí původní. Jos. Klvaňa. POT. J VU.Im V l-KAZK. 288. 1 RENČÍN. Slovenské Považie, počnúc od Žiliny k Trenčínu a potom až k Novému Městu, je na dve strany Váhom rozdělená, široká dolina s malými výbežkami kopcov, otočená středné vysokými horami, na ktorých vyčnievajú rumy mnohých hradov. Medzi všetkými naj význam nejsi je Trenčín. Vystavený na širokom a dosť vysokom bralo nad mestom Tren ČÍ nom, je z všetkých vokolných hradov najstarsi a najváčší. V dolnej čiastke hradu, ktorá je aj obývaná, je velký chrám, na samom vrchu je pověstná hlboká studna. Najkrajšiu dobu přežil tremanský hrad za ČSSOV Matúša Trenčauského, pána V.ihu a Tatier. — Matúš bol synom Pitera, palatina uhorskiho, nar. r. 1252. Velel od- deleniu vojska uhorského na Moravském poli proti Otakarovi II , po/.dejšie Ondřejovi lil. /načni'' služby preuká/al, za ČO dostal od mho hrad a město Prešporok. Po vymři ti ArpádOVCOV svolený bol hlavně jeho přičiněním na trou uhorský král' český Václav 11., ktorý nannesto seba poslal Ihroni IVOJho syna, tuž Václava. Tento učinil Matúša pala Linom a daroval mu celu Irenčansků stolicu. V bitko pri Rozhanovcach proti Karolovi Robertovi bol porazený, ale pokořený nebol Až do smrti prevádzal neobmedzenú moc nad celým Slovenskom, Trenčín přeměnil v pevnost", vypisoval dano a razil svoje penia/.e. Zomrcl r. 1319. Kaki.l Sai.va-('kukatskV. FOT. M. STERN A SYNOVIÍ V TKKNČ. teplicích. 2So. Říp. (•samotněla ta hora čedičová, jen hodinu na jih od Roudnice, vévodí královsky Siré nížině labské, na které ode dávna kvetlo rozhodné a rázovité vlastenectví česki vai hovávajíci vémě starou tradici o praotci < echu, který přes tři řeky sem přicházeje, rozhlížel se odtud po nové vlasti. Vyhlídka s Řípu patři k ncjkrásnéjším v Čechách, a vidéti odtud za jasných dmi přes Prahu a Pilou Horu na hory Jílovské a Prdv, pak na lelj Křivoklátské až k Zelené hoře; na západ viděli až k Horám Krušným, pak dlouhou řadu čedičových homolí českého Středohoří; na severovýchod boleslavsko v dálavách hřbety krkonošské; najihovýchod posléze táhlou labskou nížinu až ke Kolínu. uzavřenou na obzoru vysočinou Českomoravskou. Skoro celý vrch porostlý jest mladým lesem, a na temeni stojí kaplička sv. Jiří ze století XII. na místé, na kterém kdysi stál snad chrám pohanský. Slavná jest pouť, konaná již po staletí v nedčli po sv. Jiří, k níž scházi se bohatý zdejší venkovský lid, a obchodníci až z Prahy, dokončujíce slavnost ranní odpoledním a večerním veselím v nedaleké vesnici Krabšicich. I nejeden tábor českého lidu se zde odbýval, a z podřipského kraje vždycky zaznívala rázná hesla české politiky, Čedič řipský má v sobě mnoho magnetovce, tak že magnetická jehla na Řípu na rozličných místech značně se uchyluje od směru magnetického poledníku. FOT. |. VILÍM V MIAÍ« Rkí>. 290. KOLÍN. Do let 70tých býval Kolín tichým rolnickým městečkem. V krátké době však rozkvet průmyslu i obchodu, továrny stále rostoucí zmčnily úplné jeho vzhled. 1'očet obyvatelstva stoupl z onou na 15000. Vysoko nad šumnvin měnivým ruchem ulic samojediný nezměněn ve své vznešenosti, třeba stářím zšcdivélý, pochmurný svědek ne veselé minulosti, čni gotický chrám §V. Bartoloměje, založený v druhé polovici XIII. sto letí, s vysokým nádherným kiirein od 1'etra Bariéře provedeným Třetí věž zvonice - postavena r. 1504. — Z jiných budov hodna pozoru městská radnice (původně gotická, teď opraveril ve slohu rcnaissančním), nová budova Občanské záložny, oba labské mlýny I vysokým je/.em atd. hosti zajímavé ghetto od požáru 20. června 18')7 podléhá pronikavým změnám. Opuštěný kostelík Všech Svatých (XIII. století) upomina na slávu K.iT. J. VILÍM V irazk. Kutnohorských dolů, ze kterých i Kolínští telili, Kolem vnitřního města možno ještě sledovali zbytky Itaxých hradeb i příkopů z doby Přemysla < Makara II. Nejvétší ozdobou města jesl však bystré široké Labe, které plyne jeho Středem, objímajíc stříbrnými r.i meny dva iclené ostrovy. ()koli města jest úrodná, mírné ivlnéná rovina, prorytá několika potokv B ohraničená nevysokými pahorky. Na východ zvedá se památný Kank s propadlými šachtami a vysoko nasypanými haldami, k jihu Vy|ok.i (470 ni), nejvyšší bod dalekého okrsku, na Eápad Bedřichm . p.....nilom, hlásajn im vítězství rakouských voják nad pruským králem Bedřichem Velikým IH června 1757. K severu po levém písčitém břehu labském táhnou se prořídlé- lesíky, a daleko daleko na obzoru za jasných dnů rýsuje se silhuetta Klkonošských hor, KaHK.I. I.KLKU. 291. Pramen Vltavy. Tajemné tichá jsou místa v mohutném lese kvildské vysočiny nad úvarným borkovištčm, v tak zvaných Světlých ladech, ležících na lazu mezi Černou horou a Postberkem u pat Ptačích hor, tčsně při hranicích zemských; pták se neozve, sova nczahouká, jen někdy plachý srn bujným podrostem zašumí, aby se občerstvil pramenem >Černé vody«, jejíž zřídlo nazváno jest zřídlem Vltaviným. Snad sama příroda se odmlčela při rození se spanilé živitelky českých hvozdů a niv, snad nebe naschvál zahalilo se v blankytné své oblaky, aby žhavé slunce do zelených komnat mladistvé Vltavy pohlédnouti nemohlo dříve, než krasavice ta sama letmo na svétlo se odváži. — Pramen Vltavy Jest asi půl metru hluboká a skoro 2 metry v průměru mající nádržka. 1172 metry nad mořem, jejímiž roubenými kameny a písčitým dnem vyvěrají drobné v jedno se snoubící praménky. Voda je křišťálná, úplně bezbarvá. ÍSad kolébkou pramene, jakoby odvěcí strážcové, křižují svá ostrá kopí — zmražené větve — mohutní kmenové, jejichž lišejníkový vous hluboko k zemi visí. Věčný stín a vlhký chlad vládnou těm místům; divoká krása přírody naplňuje zde srdce poutníkovo, a jakás posvátná hrůza proniká jeho mysl, jež zvolna přechází v stesk, stesk pak zvolna v sladkou něhu, jakou býváme ovládnuti při vzpomínce na své dětství a rodný dům. A. Heyduk. FOT. j. SE1DEL V KRUMLOVE. 292. VYSOKÁ BRÁNA V RAKOVNÍCE. Královského města Rakovníka vysoké znamení do dálky jest tato brána. Dva hlásní její čili trubači méli v XVI. století hlídati, zda-li od lounské strany nehrne se nebezpečenství, a že k lounské straně pne se vrch. musila brána vrch pfepanošiti. Tedy vypjala se nad 80 loket od země, a odtud jméno jcji Vysoká. Pražský mistr Chochola položil k ní základ r 1519., kamenník Vít z Nového Mésta stavěl; roku 1523. vytesal Vít ony gotické krancle kamenné pod střechou, na nichž mistrně zobrazeny erby městských řemesel. Krov k vysoké helmici tesal tesař Jakub z Městečka, a první krytí poskytla břidlice rabštejnská. R. 1524. byla brána hotova a stála 550 kop míšeňských. V bráně bývalo někdy živo. Posedávali tam dlužníci v poctivém vězení. Roku 1595. hlásný Vávra se svou ženou zabili druhého hlásného Mikuláše spícího a vrhli ho dolů. V té tiché vysokosti nějaká tragedie malých lidí. Teď je brána docela němá, opuštěná. Předbraní její se střílnami jest polozříceno a mohutné zdi městské při bráně jsou jen ve zbytcích. Brána majestátně panuje svému chudičkému okolí; chudičkému proto, že staří z ohledů vojenských nedovolovali tu nic jiného stavětí než stodoly a sladovny; tu veselou chasou sladovnickou schystáván slad k proslavenému hořkému pivu, jehož sláva ukována v přísloví; Unus papa Romae, una cerevisia Raconae! ZlKM. WlNTŁR 293- /.BOKOV. 1'oiud potok brezník, na takmcr najkrajuejšom východe Slovenska, 1G—12 kUomctrov od Bardiova, poshdncj 1o stanice hardiovsko-]>reśovskej železnice, dvihá sa široký vrtli, Zl.orov, na ňoin staré rumy a vysoká veza zámocká. Tak ako daleko je zámok tento od středu života slovenského, tak je i málo spomínaný. Dakedy pustý Zhorov, v dobe Kákéx iivskej významné, bral rolu. Viemc o ňoin, že bol majetkoni (iašpara Scrcdého a potom že prešiel i s panstvom vókol nebo ležiacim do rúk Jana Rákdcyho i., ktorý ho mocne opevnil a sriadil na skvělé bydlo prc seba. Neskoršie táto rodina aj dolu v dedine, Zborove, postavila kaštiel a užívala ho za svoje riadne bydlo. Okolo murov a bašt tohoto kaštiela stojí tých 100 lip, dla których Ján Rákócy svoje listy datum sub centům tiliis — zvykol znacievať. J Kakol Salva-Ceukatsky. FOT. KARKI. IHVAI l> V IIA k I >li iVSKÝl II IA/.MII .... . fr 294. ZAMEK V Kl ( lILOYICÍt II. Necelých U) km na západ <>5 m nad Buchlovicemi) dva honiolovilé vrchy. Na temeni jednoho ční směle do vzduchu hrad Buehlov, na druhém, Modla > jmenovaném kuple SV. Barbory 1/ r. lnVt 1 Buehlov poskytuje velkolepý rozhled na jih a na východ (do údolí řeky Moravy a ku hřbetům Karpatským), a proto je oblíbeným místem turista Jol. ill.AlilK. -'1/5- iMíiiov. Daleko do krajin severní Moravy pohlíií prastarý Mírov, hodinu východně od Mohelnice i Sirých lesů vystupující. Leiíť na příkrém vrchu poblíž stejno- jiiH.....|ho, as '.'.......>l>yv čítajícího městečka a slouži od roku 1858. ia trestnici na místě Špilberku, ač již od r. 1741. kázníce pro duchovni diecese tam sc nacházela, Hrad Mírov záleží / předhradi, z předního a zadního zámku a byl v novějái dolu-, nikoli ku prospěchu svého starožitného zevnějšku, v ►romantickém« slohu upraven. Miro v založen byl nejdéle ve XIII. věku pány ZC Sovinee) okolo r. l:'."u. získán biskupem Mikulášem, zůstal od ti eh duli in,in tki in Olomouckého biskupství. Biskupové silné jej opevnili, tak že r. lei:: teprve po čtrnáctidenním dobývání Švédy byl opanován, brzy na to však znovu dobyt císařskými. V letech L679—1684. výstavci kol ného biskup Karel z Lichtcnsteina-Kastel-korun nové hradby a bašty, z téže doby pochází i znamenitá zbrojnice Mírovská, která množství vzácných, zvláště pak tureckých zbraní chová. Zámek spočívá na velikých sklepích, z nichž chodby do klínu vrchu vedou, jež někdy k výpadům sloužily. S vrcholu věže zámecké otvírá se zajímavá vyhlídka na celou krajinu mezi Zábřehem a Tovačovem, k severovýchodu pak až k Sněžníku a k slezským horám pohraničným, jakož i do údolí Moravy. ]'. Bern au. HVIlA IIMUNNťM t>V< lf< ÁK V IKA/K 296. Nova Paka, město v severovýchodní časti Jičínského hejtmanství, má v dalekem okoli svém pěkné jméno. Než jsme ji před lety — jsouce dětmi — poprvé spatřili, jevila se mysli naší jako sídlo přemnohého pozemského blaha. Kdykoli tatínek neb maminka śli do Paky na jarmark, nikdy odtamtud nepřišli s prázdnou, vždy přinesli déteni po rohlíčku nebo angreštu, hrušek, a spadlo li do klína něco marcipánového z packé pouti, bývala sláva veliká. Několikráte za rok vídali jsme do Paky putovali hojná procesí až daleko z kraje, některá i s hudbou mho dokonce a panem páterem. Není divu, že se mim Paka jevila představami ncjrflžo vějšiini. Zároveň tenkráte mezi rokem ledesátým a sedmdesátým poznávali jsme Paku ještě z jiné stránky: jako sídlo národního nadšení. Sokolové, jež jsme u nás poprvé viděli, byli Sokolova'- pačti; na táborech na ZviČinČ, na Levíně, u Jilemnice ■ Paé.icH vždy byli mezi prvními. Konečně jsme 1 do Paky přišli; pěkné- mésto v pohorském kraji, živé-, jasné, j:ž ne tuze daleko krkonošských bubákův, Hind z kraje několik továren úhledné náměstí • farním kostelem sv. Mi kuláše a na návrší nad samým městem parky klášter*, Po mnoha schodech, klečíce na každém slupni a modlíte se otčenášek, vystupuji poutnici k chrámu Nanebevzetí banu. Marie. Češi, Němci se tu modli a zpívají každý po svém I samého chrámu jest velká budova bývalého kláštera pavlánského, zrušeného r 1783. Z návrši u kláštera otvírá se pěkný pohled na celou Paku i její pěkné- vůkolí, na západě se starým Kumburkem, k jehož panství l'aka patíívala V 1'ace |sou rodné domky národního Buditele l'i Fau 8tina Procházky a ušlechtilého prolesora Jindřicha Niedrla; jsou označeny deskami. FOT, 110h. mańki. V N, FACE Kaii i V. Kai • 397- MALÝ RYNEČEK V PrAZK. Navštévovatelúm naší krásné Národopisné výstavy roku L895. zajisté mile v paměti utkvěla -Stará Praha*, rekonstrukce to Malého náměstí itaroméstského čili t. /v. »rynečku* vi- slohu doby rudolfínské. /<■ malebnost tohoto někdejšího Ovocného trhu pražského, tak Šťastně architekty našimi Podhájským, Cech-nerem, Vejrychem, Stibralem a Makovcem zachycená, ve mnohém z nás asi vzbudila touhu po /mu.ihióm u-.kuioéiióiu' tohoto ladného obrazu rekonstrukci jednotlivých domů aspoň přibližné, o tom svědčí chvalitebný počátek, jejž přestavbou domu svého (č. L42.) učinil železník p. Kolt, a kdybv vo slavném magistrálo olico Pražské jen dosti málo bylo smyslu pro zachováni pittoreskních krás hlavy království, ani ku vážné diskussi nemonlo bj píijíli bohužel ji/, projektované /ničeni >i\ inčku ■ zbořením velikého renaissančního domu s vížkou (č. 4), vedlejšího domu v temže slohu (č. 3) a prolomením nadačního domu Richtrova (č. 4a1)). Tím promění se ryneček s přiléhající částí Velkého náměstí, nyni tak velice malebně zakončenou, ve fádní širokou ulici. Snad podaří se úsilí skutečných prádel 1'rahy zachrániti skvostnou tuto partii před bezohledně vše nivellující regulací, která právě "zajímavosti Velikého náměstí svévolným a justamcntním zničením celé jeho severni strany odzvánť, Patroni její bohužel vidi svůj ideál v pravítku a šňůře a v domovém slohu vídeňských předměstí. Ať žije tedy, jak nedávno někdo případné napsal, krumpáč a lineál dejme jc svému lvíčku ve znaku do tlap — beztoho jimi jen tak na prázdno do vzduchu seká. Jí. LíliRNAU. F01 | VII (M V PR AT.Il /ami.k Raj VE SLEZSKU. As tři hodiny severozápadně od Těšína leii toto panské sídlo v krajince přerozkošní'' uprostřed ladných sadů a zahrad, tak že polohou tou v pravdě rajskou, jakoż i neméně skvostnou vyhlídkou v utěšený údol Olsy, na |>a horkatinu pozvolna vy-tupující a na výběžky Karpat v pozadí, jméno jeho se vysvětluje Dnešní stavení zámecké jest moderní, jenom na jižní straně zachovala se věž, ku konci XVIII, až po střechu hlavní budovy snesená. Vedle ni je zámecká kaple. V parku zá-meckéffl prostírá se rybník, k němuž báje o rusalkách se víží; dle jiné' zkazky stával na místě zámku za starých dob klášter. Ráj náležel původně se sousedním Iryśtab m vé vodům Těšínským, až po smrti Bedřicha Kazimíra, valné prodluženého, r. 1571. Vácilavu Cigánovi ze Slupské prodán. Potom vládli na Káp, sídle panství Pryštátského páni s Sun-inku, I benéína a Vlčkové, K. 17b, koupil panství tO hiahé Mikuła i I aale / prastan rodiny irské, jenž vyznamenal se ve válkách tureckých a zemřel r. 17n'b na svém zamku Nalžovukém v Cechách, Vnuk jeho Rudoli prodal Ráj roku L792 fanu hraběti Lar\ ovi a od tohoto dostal se starému slezskému rodu Peesú z ( hrosliny, jimž podnes náleží Podotknout! dlužno, že i v Cechách stával hrad téhož pněna Ráj (Paradles) u Stadle, pa nule tamní rajské- krajině. Manové- vévody saskéllO ibudovali jej r. L402, králi eeski mu Václavu na vzdorv, Husiti- jej ztroskotali. 11. Itl l . \r fot. R. BRUNNER [>VOŘAI< V 1'KA/K iC/9< Jáchymov. /. někdejších báňských mésl v Horách Kruiných zajisté nejpamátněji ]<-,t Jáchymov, ač jinak zajímavosti jclio od r. lH7:t., kdo Starobylý ráz mésta byl /.ničen hrozným požárem, valnč ubylo. Založena toku t.r>l(>. hrabětem Štčpáncm Ślikem, itojfcím v cele konsorcii horních podnikatelů, vzrostla tato hornická kolonie po způsobu Kalifornských nié-t v překrátké době tak, že již ku konci téhož roku 400, a brzy na to 1'Jilii domů počítala, |ako stoupající proud oba svaliv horského údolí vždy výše domy svými pokrývajíc Avšak kvapnému tomu rozkvětu následoval právě lak rychlý úpadek, když 1'erdinand 1. na hojný tento zdroj příjmů protestantského rodu šlikií za viitiv, v letech I i28. až 1847 znenáhla, VÍCe méně však násilím I drženi dolu Jáchymovský* h |ej vytiskl a zaloven i svobodni'mu zřízeni horního města tohoto, jimž pro blnlavi Šlikové- po četné « i/i kovkopy byli přivábili, konec učinil. Jakoby s odchodem Sliků Dy]0 pominulo i horní požehnáni Jáchymovské, klesaly horv i město odtud do Úpadku vždy většího, a kde za šliku 20 tisíc lidí bydlelo, z těch nejméně 14 tisíc hor-'heké-ho lidu, bylo jich ok. r. 1566. sotva polovice, a město, v jehož horách se za prvních 4' let dle tehdejší ceny stříbra přes 4 milliony vytěžilo, bylo r. 1579. již tak pokleslé. Že vidělo se nuceno ž.ulati o podporu z prostředků státních. Protireformace potom Jáchymov dorazila, tak že stal se osadou téměř liduprázdnou, a erár luteránské horníky Uher k dolování musil povolati. Dnešní Jáchymov má v 800 domech as 7000 obyvatel, kteří nejvíce i ukavičkářslvím a prací v továrně na tabák se živí. kdežto slavné druhdy hornictví sotva zmínky zasluhuje. Jména však faráře Mattheski a dra. Agricoly, mineraloga, fáchymovu vždy upomínku ve světě vzdělaném zachovají. li. Bkrnau POT. j. .u l ,1 V 1'KA/H 3°°- OkOŘ. Okolí Pražské není bohaté na zříceniny hradní; líiu énstéji navštěvuji sc tudíž zříceniny starého hradu Okořského v údolí potoka Zákolanského, nyni i po dráze (od Noutoníc) lehce přístupné Jako lenštýn (é. 142.) byl i Okoř především vodou opevněn, neboť dnešní louky kol něho bývaly za Starých dob rybníkem, v jehož hladině bašty hradu se odrážely. Okoř poskytuje nám smutný obraz ohavného spuštění, an mu již úplná záhuba v brzkém čase hrozí, a zvláště starší navštěvovatclé dovedou posouditi, jak obrysy rozvalin stálým řícením, jemuž pomáhá ruka lidská, se mění. Okoř založen byl v polovici XIV. věku pražským patriciem Rokycanským, jenž stav se vladykou, již r btf)1). odtud se psal. Koupí dostal se potom Mikuláši, písaři urbury královské na Morách Kutných, jenž jako člen rady královské- znamenitě 0 to se přiěiňoval, by národ český na universitě měl hlasy tři. Po něm náležel Okoř, r. 1421, Husity opanovaný, rozličným rodům, až jej Jaroslav Bořita z Martinie r. 1649. semináři Jesuitů u sv. Václava v Praze odkázal, fesuité dali kapli hradní, která se, jak to až posud znát! jest, v přízemi veliké věže nacházela, dle vkusu tehdejší doby r, 1673 obnovili a udržovali brad ve stavu bytelném. Když však řád teti byl zrušen, uhodila Okoři lak jako Pecce, Krasovu, Bezdězi a jiným v moc státní správy upadsím památným hradům, kb-ré- so právě za kasárny neb kriminály nehodily, hodina zkázy: střechy strhány, a co k nějaké bylo potřebě, odvlečeno. Okolní obyvatelstvo pak statečně přičinilo se o dovršeni spousty, klerou dnes zde viděti I! BmNAl POT. J. VILÍM V PRA/K 3oi. Kaple sv. Kříže v Poštovské ulici. Nejstarším kostelem Starého Města Pražského jest kaple sv. Kříže na rohu ulice Poštovské a Konviktské, okrouhlý románský kostelík, teď obehnaný románskou železnou mříží, darem to knížete z Fúrstenberka, a obklopený v obou koutech křovinami. Kdysi býval modlitebnicí rybářů a lazebníků, kteří téměř výhradně obývali ulici Konviktskou, a dle pověsti založil jej český rytíř, který byv jat od Saracénů šťastně vyvázl z otroctví, a vrátiv sc bez úrazu do vlasti z vděčnosti dal vystavěti tuto kapli. Dříve býval okolo kaple také hřbitov, a kaple mívala svého vlastního faráře. Za válek husitských byla velmi zanedbána, a teprv r. 1673. jakýsi mčšťan dal ji pokryti a znovu natříti, načež byla filiálkou blízkých Dominikánů. Koko 1784. byla prodána a jakožto kaple zrušena; od těch časů pak j1 užíváno za skladiště dřiví a uhlí. Zásluhou malíře Josefa Mánesa byla tato vzácná památka románského stavitelství zachována, neboť jeho přičiněním koupila kapli obec Pražská za 6400 zl. Dohled na obnovení kostelíka, jež provádél arch. Ulmann, měla Umělecká beseda. Vyzdobení vnitřku řídil z počátku Mánes, později Wachsmann, dílem také Petr Maixncr a proiesor Scquens. Po odstranění silné omítky vápenné odkryty byly vzácné obrazy byzantinského rázu, na nichž nalézaly se ještě stopy zaražených drahokamů. Hlavní oltář má dva obrazy, sv. Jana Křtitele a sv. Lukáše, od malíře Popelíka. Slavnostní posvěcení obnovené kaple konáno roku 1869. roT. |. VILÍM V MtAZK. 302. RUSKÝ POMNIK U CHLUMCE jest imposantní upomínkou na krvavou dvoudenní bitvu 29. a 30. srpna 1813. u Chlumce pod Krušnými horami svedenou, v níž armáda Napoleonova od spojených Rakušanů, Rusů a Prusů byla poražena. Kdežto oba druhé pomníky, pruský a rakouský, u vsi Varvažova, čtvrt hodiny od Chlumce vzdálené, stojí, vypíná se velkolepější, teprve r. 1837. odhalený ruský pomník u vsi Přestanova na témž místě, kde ruské gardy pod Oster-mannem statečné bojovaly, zmíněnou osadu dne 29. srpna 1813. třikráte Francouzům vyrvavše. Pomník činí dojem velmi mohutný, neboť na žulových stupních a na podstavci, ozdobeném čtyřmi polovypuklvmi lvy, zdvihá se čtyřstranný jehlanec železný, s jehož vrcholu okřídlená bohyně vítězství shlíží. Latinské nápisy oznamují dějiny tohoto pomníku, při jehož založení všichni tři mocnářové »svaté alliancc* se svými manželkami byli přítomni. Na stupních pomniku viděti na našem obraze ruské invalidy, zastávající u něho čestnou stráž. Za pomníkem směn m k pohoří spatříš lesíček, v némž pod pahrbkem ozdobenvm kamenným křížem odpočívají kosti vojínů, v bitvě oné zde zahynulých. R Rkrnai: FOT. JOS. WK1SS V LITOMftŘICÍCH t ;. ZXMECKÉ SCHODIŠTĚ V TRÓJI. As tři čtvrti hodiny od l'raliy. na |iravčm břehu Vltavy, vyniká úhledný zámek Troja /. milého zátiší rozsáhlých ovocných sadu, kdežto pozadí tVOři Vlnice, ncjro/.sáhhjši v pražském ol.oli /.iiiiok ten zbudován byl ku konci XVII stol brali. Vád. Vojt Šternberkem, a ve vkusu doby nádherně ozdoben. Malíři Abraham Godyn, E. Marchclti a j. zvěčnili svá jména v uměleckých nástropních malbách, sochař puk Hermann ve skvostném schodišti, vedoucím z parku do slavnostní siné v prvém patře zámeckém, Umélec vybral sobě látku z řecké mythologie: svrženi I iłami do 1 111 .nu s Olvmpu. Zeus s Athénou a jinými holi v /dolu elipsovití'- schodiště; moc a sila záři z mohutných svalnatých paží, sebevědomí a uspokojení nad svrženými Titány plá z velkých očí kamenných těch bohů. V hloubi sklepa, as 6 m pod schodištěm, provedeno jest podsvětí, kdež leží dva Titáni, éipicí pod tíhou balvanů, svržených na né ■ ( ilynipu. Hněv a bolest vtesal umélec mistrně v tvář obří, a v otevřená bolem ústa mamou kletbu Olympu. Zámek Trojský netěšil se dlouho slávě své jako skvělé sídlo panské; byv v sedmileté válce valně poškozen, zakoupen byl r. 1763. cis. Marií Terezii pro ústav šlechtičen. |cn ještě jednou oživly tiché nyní chodby zámecké za malilinká svob. p. Václava Astlehla z Vydři a jeho syna Františka na sklonku osmnáctého věku. ' Id té- doby utichl tu ruch, a zámek, jehož sady slouží za školu ovocnickou, dumá nad pohřbenou minulostí. Karel Židlický. lul A M a I K nill ii lkm i Doma/líc ční téméi uprostřed jeviště tragedie, za níž již třetí století zavřelo bohatou knihu svých osudu1 Na tomto nejzápadm jšíin cípu světa slovanského žil a žije posud statný kmen Chodů, někdejších strážců českých hranic. Za své služby pohraniční požívali Chodove'' staletých práv a privilejí, jež byla znovu a znovu českými králi uznávána. Ale neblahé sedmnácté století zničilo všechnu svobedu chodského lidu. i.id chodský dán byl zprvu v zástavu a prodán pak cizímu šlechtici, Lamingarovi z Alhcnrcuthu, jenž krvavě se mstil za odboj sedláků, porobě nezvyklých. Všechen odpor lidu vzrostl nejvýš osobou mladého sedláka z (hodová Ujezda, Jana Sladkého, po statku Kozinou zvaného, hoj a zotročováni trvalv po léta: krvavým jejich závěrem byla poprava statečného vůdce Koziny na rynku plzeňském dne 28. listopadu r, L695, Paměť prostého hrdiny lije po dnes na * hoasku. jemuž Jan Kozina je domácím svatým. Alois |irásek, vylíčiv ve svých znamenitých »Paohlavcich« osud chodských odbojů a smrt Koziiiovu, probudil v celém národe nový zájem o statný zjev selského rebela. Za deset let po prvním vydáni »l'sohlaveů« zbudován byl nad Újezdem, na vrchu Hrádku, pomník Janu Sladkému, a v říjnu r. 1S' á. dvě sté let po mučednické smrti KOZÍ nově slavně odhalen za obrovské úeasti celého kmene chodského. Pomník je dílem mladistvého sochaře hrant. Hoška, jenž bohužel zemřel, dokončení dila svého ani se nedočkav. (aih.si.av Kvaiii. Kut. J. taubkk V DOMAŽLICÍCH. 307. DŘEVĚNÝ KOSTELÍK V KAMENICI U BÍLSKA VE SLEZSKU. Dřevených svatyň rázu tohoto máme v zemích Svatováclavských ještě několik jako památníky prostého, idyllického života našich předků. Tak jsou v ("echách zejména kostelíky v Kočí u Chrudimi a ve Slavonové, na Moravě pak v krajině valašské a lašské. v Hodslavicích, Tiché, Kopřivnici, ve Velké Hrabové, v Karlovicích a j.. ve Slezsku v Komorovicích, Suchově, Kunčicích, v Kamenici (Kamici) u Bilska a j. Kostelík Kamenický je filiální, náležející pod správu duchovní v Bílsku. Vystavěn byl roku 1552. ve slohu gothickém a zasvěcen sv. Markétě. Kostelík, jak z obrazu patrno, má velikou podobnost s kostelíkem na památné Národopisné výstavě Pražské r. 1S95. Táž skoro na něm věž, s tím toliko rozdílem, že vvstavní měla po stranách ještě 4 vížky, známý to typ českých staveb (věže Pražské). Druhá nižší věž se zaokrouhlenou rovněž horní částí vypíná se nad presbyteři. Kolem kostelíka je rovněž ochoz s krytem ke stěně kostelní přiléhajícím. Velmi příhodné to útočiště před nepohodou! Jednoduchost pak zevnějšku odpovídá jednoduchosti a skromnosti vnitřku. Kolem kostelíka, jak obyčejně všude bývalo, viděti hřbitov, dřevěným plotem ohrazený. Hojnost vysokého stromoví dodává mu rázu pěkného sadu. — Dodáváme, že Pilsko a okolí jeho jest velmi průmyslné (vlna, sukna, stroje a j.), a co do národnosti, že jest silným ostrovem německým mezi polským obyvatelstvem. Mat. Václavek. pot. r. UHUNNKR-IlVOŘÁK v praze, 3o8. FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM, v utěšené kotlině Icži čilé, ode dávna neporušené české mésto Frenštát pod Radhoštem. A proto, że je.sl już odo dávna průmyslné, majíc prádelny, tkalcovny a továrny na fezy, jest i zámožné a tím i veselé Veselejšího nárudka nenajdete na celém I.ašsku moravském, jako ve Frenštátě, a když na vás promluví nějaká čiperná, pěkná Krenštačanka lahodným, měkkým svým nářečím, ztratíte věru hlavu. Chcete-li ji zase najiti, nezbude, než utéci se do těch krásných, okolních hor, hlavně na Radkoiť, jenž v pozadí, novou kapličkou korunován, sc zvedá. Velkolepá vyhlídka zanese vás přes Štramberk a Příbor na sever až hluboko do nížin Pruských, za dýmající Ostravou sc ztrácejících, na západ zaletíte k ncjvyíším temenům Mor.-Slezskýeh Sudet, na jih zvlní se vám horstvo půl Moravy a Hostýnem a skupinou Komonce A na východ? Kdo/, by vypočctl, co všechno uvidíte? Ondřejník. Lysá, Kněhyně, Smrk, za Váhem Žilinské Karpaty a v dálce zubaté štíty Tater' Turistický spolek Tr< n-štátský energicky upravuje útulnami a vyhlídkami návštěvu této hory, již starým Moravanům pohanským posvátné, a čelí záslužně snahám německého beskydenvercinu, kterýž bbilěl vtisknouti turistice zdejší pečeť německosti — v kraji neobyčejně ryzím, českém. fot, KlV\*A, POT. R. IIKUNM■.R-UVOKÁK V IkA/K. 3©9' LlETAVA. Z nej vyššího temena vrchů, obstupujících na západní straně krásné údolí Žilinsko-Teplické, chmurné shlížejí obrovité rozvaliny Lietavy, jednoho z nejpev-néjsích hradii Slovenska. Trojnásohnými obehnán hradbami, vládl někdy širému okolí a sloužil za bezpečné útočiště obyvatelstva při vpádech nepřátelských, avšak již od polovice minulého století vždy vice v pusté rumy se rozpadá. Hrad ten byl prý již V XJ. století zbožím královským a r 1241. dobyt od Tatarů; více však pravdě podobno jest, žc teprve okolo r. 1360. založen byl králem Ludvíkem 1. k ochraně země, a slovenskému rodu BebtkŮ dán v manství. l*o vymření toho obdržel \< j < hoť Voršily bebe-kovny, línicrich Zápolský, od krále Matyáše odměnou za služby válcem', bratr a dědic jeho Štěpán postoupil hrad Lictavu Mikuláši Kostkovi ze Sedlce, jehož nástupce Jan na tvrdí' Lietavč jako stranník Zápolského statečné odolal vojům Ferdinanda b, jak chlubně hlásá nápis nad poslední branou zámku. S dcerou Kostkovou Barborou dostala se potom Lietava vek mocnému rodu slovenských Thurzovců. Zříceniny mohutné svědčí podnes o někdejší hradu tohoto pevnosti, zbytky maleb o krasochuti, přehluboká skalní studně o síle dob, v nichž povstaly. Studně je neobyčejné podoby: úzké hrdlo, as pulčtvrta metru /.hloubi, vede do rozsáhlé skalní klenby, v jejímž středu teprve otvor vlastní studné zeje. Obraz někdy ve hradní kapli chovaný nalézá se nyní v gotickém kostelíku osady podhradní, je to t. zv. a po Slovensku známý »lictavský obraz*. Viděti na něm, jak Tataři množství lidí z vysokého vrchu na špičaté koly metají. Byl prý od Kostkovcu sem přinesen, čemuž staré podání odporuje; snad znázorňuje starou legendu 0 10.000 rytířích. Od Žiliny vzdálena jc Lietava as půldruhé hodiny, a obraz malebných rozvalin, jakož i velmi poutavá vyhlídka, návštěvu její příjemně odmění. I"l. M. STliKN A IVHOVI V TKKNČ. Tkli li i. ii. B. Bkknau. 3io. výstavní PALÁC v KRÁL, OboŘE. Každý Čech cítí radostné pohnutí při pohledu na nejnádhernější a ncjimposantnéjší budovu, která zůstala z jubilejní výstavy roku 1891., a která sloužila také za hlavní střed výstave Národopisné r. t895. Při obou těch výstavách, které mimoděk staly se řadou významných slavností národních, měrou všem nepřátelům našim netušenou vzepjal a ukázal se ěeský duch i česká sila . . . Výstavní čili průmyslový palác, který stojí dosud a občas slouží účelům výstavním i slavnostním do nejmenšich podrobností jest původu českého, ovládaje celé výstaviště, na straně přední i části dolejší. Návrh ku jeho stavbě podal pražský architekt p. Bedřich Múnzberaer, a je to prvá tuho druhu budova v (echách. Palác, provedený v podstatě ze železa se stěnami zasklennýtni, rozdělen je na síň ústřední a dvě pobočná křídla. Ve čtyřech rozích střední síně vypínají se zděné pilony ještě naci železnou konstrukcí, končíce v bohatě Ozdobené věže. Věž prostřední, velmi vzdušná, konči zase v ozdobnou svítilnu, nad níž zvedá se česká koruna královská. Železný materiál celé budovy váži asi 800 tun. Stavba byla provedena Českomoravskou továrnou na stroje během několika měsíců, a to celkovým nákladem asi 5110,000 zl. V obou předních pilonech jsou sochy císařů a králů Leopolda II. a brantiška | o setá I. od sochaře |. Smíchovského, nad průčelím vypíná se sousoší genia, chránícího průmysl a orbu, od Hergesella a Procházky. Pod skupinou jsou začáteční písmena l\. P... t. j. Regnum bohemian, a letopočet I7'M IS'M. Promenáda před palácem dosud ob čas se oživuje při nižných příležitostech slavnostních. Rwo. 3ii. SEJNOV, slavní' místu poutnické, tulí sc přívětivě k úpatí Hor Krušných, tvoříc takto střcii malé, ale v.scmi půvaby obdařenu krajinky, od jejíhož zeleného horského pozadí již ze^ vzdálí odrážejí sc červené střechy věží, kostela a semináře. Cílem četných poutníků z ('ech a Sas, dříve též z Moravy a Slezska, je veliký chrám Mariánský, r. 1716. v barokovém slohu dostavěný. Socha sv. Ignáce z Loyoly, nad portálem vpravo od sochy Matky boží umístěná, svědčí, kterému řádu kostel svůj původ děkuje. Vnitřek tohoto byl v letech osmdesátých nádherné obnoven a 21 sochami od výtečného domácího umělce Ed. Veselého ozdoben. Na oltáři chová se zázračná soška Mariánská, která již v XV. století způsobem blíže nepovědomým dostala se do kaplice, zbudované- nad hrobem saských rytířů, r. 1426. na útěku z bitvy Ústecké zde pobitých. První větší kostel vystavěl zde r. 1C07. Albrecht z Kolovrat, pán na sousední Krupce, a chrámek ten nazýván byl tehdy »u Matky Boží pod Krupkou«. Po r. 1544. povstala opodál první obydlí, počátek to dnešní osady, kol 3000 obyv. čítající. Starý forberk Sejnovský, na némž seděli manové hradu Krupeckého, tehdy zanikl. Jiří Popel z Lobkovic odevzdal patronát kostela Chomutovským Jezuitům; r. 1614. přibylo sem již přes 3000 poutníku. Když potom paní Anna Marie z Bleileben r. 1662. odkázala kostelu Matky Boží statek svůj Soběchleby (dříve zv. Kyšpcrk), vystavěli si teprve Jezuité řádnou residenci, seminář a gymnasium. Po zrušení řádu r. 1773. zřízeno v Šejnově zvláštní proboštství, po jehož uprázdnění však r. 1852. znovu uveden sem řád Jezuitský, jenž tu seminář a soukromé gymnasium vydržuje. Hodinu od Sejnova k severovýchodu trůní na výběžku Krušných Hor lesem zarostlé trosky hradu Kyšpcrku, k nčmuž místo, kde nyní kostel Sejnovský stojí, za dávna náleželo. B. Berhau. KOT. JOS, WEISS V 1.1 TOMÍ-KICÍLil. 312. Král. MĚSTO ČÁSLAV. Hle, nad hladinou Podměslského ryl.nika ve smaragdovém rámci zahrad ohrazené město Přemyslovo! V staroslavných vzpomínkách rozpadávají se bašty Otakarovy i Žižkovy, a nad nimi v čilém městě vznikají nové bašty vzdělanosti. Na právo od nového (r. 1866 ) výstavného kostela evangelického vypíná se nad hradby budova, kde umístěn evang ret. ústav ku vzdělání učitelů. Výstavná chlapecká škola měšťanská zakrývá staroslavný gotický chrám sv. Petra a Pavla, s nebe-tyčnou (80 m) věži. Toť pomník nad rozkotaným hrobem Ž/žkovým. Východ odtud vede branou Žižkovou ku staroslavnému Hrádku slovanské to Čáslavi. Při levém kraji zříme děkanství, odkud pěkná vyhlídka ze starého parkánu za pivovar do sadu Vodrant. Rozkošný obrázek vroubí cesta kolem rybníka v stinném stromořadí javorů se vinoucí. Sem na levý břeh brdenky odstěhoval se vš.-ohen průmysl zdejší. Na právo od věže rozkládá se veliké náměstí, a za třemi řad mu domu opět dvojitý věnec zahrad, v nichž někdy rděly se sladké Čáslavky. Ted' sladí život dalekému okolí mnohé cukrovary. Divadlo Dusikovo, museum, novou dívčí školu i Rudolfinum zbudovala teprve doba nová na příkopech a náspech staroslavného města. Ki.im. CkrmAk. 313- O RYBOLOVU NA HRÁZI ROŽMBERKA U TŘEBONĚ. Rybářství a chov ryb je v ("echách pradávného data. Zejména za Karla IV. zakládány četné rybníky > ut regnum nostrum píscibus ct vaporíbus abundaret«, aby prý »naše království oplývalo hojností ryb a vláhy . Obzvláště rozsáhlé soustavy rybníku povstaly v jižních Cechách na panství někdejších mocných pánů Rožmberků, a v severovýchodní části ("ech na statcích Pcrnštejnských. Veškera plocha, již rybníky v Cechách zabírají, páčí se dnes na 12.000 Ha. Obraz náš znázorňuje scénu při lovu největšiho rybníka českého >Rožmberka« u Třeboně. Rožmberk stavěn byl r. 1584. za Viléma z Rožmberka, má plochu 720()7 1 la. Švarccnberkové, dědici pánů z Růže, vedou dnes na Třeboňsku rozsáhle- rybí hospodářství, a lovení rybníků, za tříletí se opětující, odbývá se slavnostně a okázale sc všemi zvyklostmi a obyčeji z minula dochovanými. V roce 1897. naloveno z »Rožmberka* přes 30.000 kaprů (20 kusů průměrné na metr. cent po 78 zl.), mnoho mařen, eandátu, štik a jiných druhu ryb. Vývoz jejich do Francie, Anglie a Německa zprostředkovávají bohužel, dosud po většině němečtí překupníci z Chebu a odjinud. Red. KOT. KAlí. MALOCII V 1RA/.I-. 314. Uherské Hradiště. Obrázek náš předvádí nám t. zv. » Velké náměstí* metropole moravského Slovácka. Vmyslete si na toto prostranství zástupy slovenského lidu, v pestrém jeho kroji jasných a živých barev, těch ladných a svítících odstínů, kterými planou malby Úprkový, junáků i švarných děvic, hrnoucích se z »hrubé« o svatodušní neděli, .1 oprávněnost názvu »slovácké metropoli- rázem vám vynikne. Na obraze vidíte v pozadí bývalý kostel jezuitský, nyní farní, v litech minulých krásně a umělecky opravený, a jenom několik representantů lidu venkovského, ("statně není ani v Hradišti Žádných památek skorém po staré dávné minulosti jeho! Od dob, co založil mésto to Přemysl Otakar jako baštu proti nájezdům Uhrů, bylo skutečně město v ustavičném boji za krále české, začež se jemu hojné statku i privilejí dostalo, zvláště od Jiří/to z Poděbrad, ale památnosti bojem zničeny, Historie Uh. Hradiště jest velmi bohatá i pohnutá, ale i poměry nynější jsou zajímavý. Město nemá ani čtyři tisíce obyvatelstva, ale má krajský soud, finanční direkci, okresní sond, dvě gymnasia, dvojí školy obecné a měšťanské, garnisonu a bůh ví, co ještě! A abych nezapomněl vzácné vinné sklepy v Mařaticích blízkých, na něž tak mnohý návštěvník vzpomíná v dobrém i zlém! Tam juž tak mnohý zapomněl na svět celý, na umění, na bádání historická, na národopis i politiku, ačkoliv se tu často o všem tom rozhoduje velmi snadno vždy ve víně je prý pravda' A sklepy Hradišťanu maji vina výborná... I" lf K IVANA. 3,15- LEDNICE na SLOVENSKU. V malebném Pováží, severozápadně od drofarské osady Rovného, v ázké horské kotlině vzpíná se nad 80ujmenným městečkem strmá, homoli podobná skála Lednická so zříceninami hradu, jemuž co do nedostupnosti a co do smělosti Stavby málokterý sc vyrovnal. Jediné poněkud schůdné místo hájila tvrdá okrouhlá hasta, k níž SO skalních stupňů vede; zajímavé jsou též prostranné skalní klenby na způsob kasemat. Nedobytnost hradu sama již vyzývala pány jeho k násilnictví; v době Jiřího Z Poděbrad pustošil bělek z Lednice až v Moravě a po něm, za pověstných násilníků bratří Podmalúnskýi h, byla Lednice postrachem okolí. Ferdinand I. dal Lednici vůdci svému bm m lni Teh kessymii, za něhož Zápol ský mamě hradu dobýval Ale již vnuk Pmciuhův Michal opět v obávaného zbojníka se zvrhl, a když konečně i poselstvo Valašské císaři dary nesoucí vydrancoval, dán do achtu. Vniknuv drzým přepadem do zámku Pytče, zajat tam a r. 1601. popraven v Prešpurku. Jako choť dcery jeho vešel pak Jiří Rakoczy v držení zboží Lednického, na němž českým exulantům dopřál útulku, jmenovitě v městečku Puchově na pravém břehu Váhu je usídliv. Tam čeští sou-kenníci vystavěli celou ulici, v níž vlastní pravomoci užívali a v náboženství překážek netrpěli. Zde vyráběli krásná sukna, holandským prý sc rovnající; v novější době ještě oblíbena byla U lidu Púchovská modrá, ovšem hrubá sukna. Temže exulantům zařídil zde Rakoczy i zvláštní tiskárnu, která trvala do polovice minul, století. — Hrad Lednický, ve válce Rakoczyovské císařskými opanovaný, brzy na to byl opuštěn, načež v rozvaliny se rozpadl, 1! Bkrnau. POT. M. STKRN A SYXPVK V TF!-NČ. TKIT.K ÍCH. 3iť>. MiiDKNEC. Z nej výraznějších bodů Krušných Hor je Měděnecký vršek s okrouhlou, r. 1674. vystavěnou kaplici a hostincem, vyčnívající do nadmořské výše 908 m a poskytující za jasného dne vyhlídku veleobsáhlou. K jihu až za Prahu, k východu až k mlhovité, sotva znatelné obrubě Krkonošů odtud dohlédneš; úchvatnější však ještě pohled je k jihozápadu do údolu Ohře, k němuž okolní pahorkatina pozvolna klesá a z něhož rozvaliny starých hradů českých Kgerberka, Sumburka, Perśtł-jna a llimmel-štejna chmurně k nám vzhůru pohlížejí, K severu, v úzkém korytě mezi Hassberkem často mraěny zahaleným a Špičákem leží prastará Příscčnice na bývalé stezce zemské, k severozápadu táhnou sc potom lesnaté pohrán čně chlumy až k imponující báni Kcil-berkn. Pro krásnou svou vyhlídku vršek Měděnecký velmi zhusta turisty jest navštěvován, k pohodlí jichž zřízen zde již před čtvrtstoletím obstojný hostinec. Městečko Měděnee, ležící u paty pahrbku, s něhož na liduprázdné jeho náměstí a ulice hledíme jak z ptačí perspektivy, založeno bylo mezi 1. 1510.1520. pány z Vitzthumu na Sumburce k účelu dobýváni rudy měděné; ale od r. 1807. netěží se již v dolech zdejších, po nichž jen propadliny a haldy zbyly, a tkalouukářství, krajkářství a potulné hudebnictví jsou hlav nimi prameny výživy nečetného, as 1100 duší čítajícího obyvatelstva. B, lilCKNAU. 3 17- Vltava pod Čertovou stěnou. Chce-li poutník putující od Kíenberku k Vyššímu Hrudu shlédnouti velkolepé peřeje Vltavíny pod tak zvanou Čertovou stěnou, nesmí jiti silnicí, ale musí se dáti od hamrů přes můstek na levý břeh, aby přišel do lak zvané Čertovy rokle. Rozvaliny skalné zdají se zde býti troskami zapomenutých hradil báječných, Vlny Vltavíny vyskakují a seskakuji zde po balvanitém korytě úžasnou rychlostí, (itesy skal a obrovské valouny, jakoby zbytky kyklopických zdí, naplňují všecko řečiště. balvany se těsnají; hned plecem se tisknou, hned druh na druha sobě zasedly. Řečiště je skoro zataraseno. Jsme v Čertově rokli. Na levo viděti dlouhou hráz kamennou, jakoby za dávné doby budovanou, jest to malá Čertova stěna. Velká Stěna čertova zvedá se na břehu pravém, počínajíc rozsochatou, vysedlou a při hůře převislou Čertovou kazatelnou. Toť nejdivočejší část Čertovy rokle. Rozkvašená řeka naráží do skalných překážek a pádí přes nakupené vysoké balvany, jež z vyvčtralých boků Jeleních hor ondy s ohromným hlukem se svážely a svážejí a nyní jako veliká stáda hrochů ve vodě se hostí. Rozjitřená a rozkvašená Vltava tvoří zde půvabné smršti a malebné vodotrysky a vysoko poskakujíc bije tisícerými pěstmi svého obrovského ramene do žulových pleci a prsů odvěkých skal. Znoj marné její snahy na břehy vysoko nakupená, hnědě lesknoucí se pěna. Za velké vody jest to divadlo velikolepé; šumot a hluk zběsilých vod rozléhá se daleko široko po kraji a jest tím úchvatnější a děsivě velebnější, čim více mraků po stemnčlém nebi se honí a čím příšernější stává se Čertova rokle. A. HliYDUK. FOT. J, SKUMC1. V KRUMLOVĚ. 3 i 8. VlÁRSKÝ PRŮSMYK. Příční drahou, vedoucí z Brna mor. Slovenskem přes Uher. Hradiště a Uher. Brod, ocitneme se u starožitného města Brumova ve Vlárském prúsmyku, tak pojmenovaném dle říčky Vláry, která blíže Brumova u Štítné ze dvou bystřin Říčky a Brumovky složena byvši, název Vláry dále nese. Údolí, jímž dráha probíhá, pilic k Váhu a ke Trenčínu, jest velmi zajímavé. Po obou stranách říčky, jež jako stříbrná stuha rozestírá se údolím, ční horstvo Bczkydské do značné výše (800 m) milý skýtajíc pohled na zalesněné stráně, z nichž tu a tam pohorská chatrč chudého lidu slováckého udiveně na nás vykukuje. Mineme malebně rozložené skleněné huti sv. Sidonii a sv. Štěpán neboli Novou (huť), založené někdejšími majetníky panství Bru-movského, hrabaty Illešhazy (1788., 1815.), přejedeme hranice moravsko-uherské, na nichž je úhledný hostinec »U Vláry « a jsme — v Magyar-Orszagu! Průsmyk Vlárský je v těchto stranách naší Moravěnky jediným nej pohodlnějším přechodem z Moravy do Uher a z Uher na Moravu. lim také vyrojovaly se ve starých i pozdějších dobách maďarské a turecké zástupy na Slovácko mor. a na Valašsko; jím vnikali též osadníci ze Slovenska uher. v naše kraje, zalidňujíce poříčí Vlářino a zabírajíce i poříčí Senice až ke Vsetínu. Jím se bral i obchod z této i z oné strany, jak v oněch dávných dobách, tak i v nynějších, kde jest on ivjkratší i pro Valašsko cestou do Uh.ir. Pochopitelno, že důležité toto spojení s Uhrami musilo býti střeženo, a vystavěn proto na výšině nad Klobouckou (Brumovkou) hrad (dle pověsti už r. 830.), kterýž dle zakladatele svého Brunona Brumovem (u lidu Brunov) byl pojmenován, a který až do nej novější doby se udržel. Jeho rozvaliny budí posud obdiv navštěvovatelúv. Mat. Václavek. FOT. M. STERN A S. V '1renč teplicích. 319- CÍSAŘSKÝ ZÁMEK V PLOSKOVICÍCH. V jedné z nejkrásnčjších dolin českého Středohoří, ve stínu takřka mocného Sedla položené, stkví se uprostřed rozkošné houštiny zahrad pflvabné letní sídlo Ferdinanda Dobrotivého, zámek Ploskovický, zbudovaný na počátku minulého století za Marie Františky velkovévodkyné Toskánské v nejbohat-ším slohu barokovém. Koku 1850. byl přiměřeným způsobem obnoven a částečně i přestavěn. Polední průčelní strana zámku, již viděti na našem obraze, jest o patro vyšší než strana severní; toto patro jako spodní přízemí obsahuje skalní jeskyně se sochami mythologickými a vodojemy pro koupele. Nad tím v úrovni se dvorem je teprve vlastní přízemí s bohatým vestibulem. Vlastní císařské obydlí je v prvním patře; tamtéž nachází se i krásný veliký oválný sál, malířem Navrátilem obnovený. Kopule, plechem temnozelenou barvou potaženým krytá, smčle nad ním se vypíná, nad makovicí vznáší se pozlacený orel. Všecka staveni zámku tvoří harmonický celek a poskytují podívání nádherné a bohaté; cítíme, že zde tvořili umělci (mezi nimi též Levý a Karel Svoboda) volně, bez hospodářských ohledů vnuknutí umělecké tantasie sledujíce. Krásný je také sad zámecký, r. 1852. rozšířený a asi 20 jiter výměry pokrývající. V novější době byla zde pomologická aklimatisační zahrada zřízena. — Ploskovice, již r. 1057. připomenuté, staly se v dějinách domácích známými příběhem Dalibora z Kozojed, jenž ujav se statku Václava Adama z Drahonic, poddanými přemoženého, za pych ten r. 1498. byl sťat. Ploskovice náležely za starých dob řádu Svatojanskému. B. Bernau KOT. |OS. WKIS3 V LITOMĚŘICÍCH. 3 2o. Helfenburk, »pustý zámek nad Blanicí* ncjslavnější zbořený hrad Šumavský, nčkdy pak přemocná ano nedobytná pevnost pétilisté Růže, vypíná žlutošedé své trosky z Mlakovského lesa, as půldruhé hodiny severozápadně od Bavorova v Písecku, a s výše své 664 m n. m. panuje daleko široko celému okolí. Páni z Rožmberka k ochraně území svého jej postavili, když jim byl Karel IV. dne 21. května 135;') právě v den velikého vzbouření — v Pise dovolení k tomu udělil. Již ve válce Jindřicha z Růže s králem Václavem hrál as Helfenburk úlohu důležitou, tím více pak v husitských bouřích a ve válkách občanských za Jiřího Poděbradského. Když Jan z Rožmberka od krále odpadl, sužováno zboží I leltenburské městy Pískem, Vodíiany a Sušicí, a hrad sám jimi a sta' 'ni mi pány českými Kaplířem ze Sulevic, Malovcem, Vladum z Březí a j. ohro- žován a obléhán. Věci ty změnily se, když r. 1477. dostal se v drženi hradu Václav Vlček z Čenova, slavný válečník a hejtman Vladislava II. Ten statně odtud válčil s pány Matyáše uherského se přidržujícími, tudíž, i s Rožmberky a rakouskými Liechtensteiny. Helfenburk r. 14Sš. Rožmberky op'-t nabytý zůstal potom v držení rodu toho až do r. 1593., kdy od Petra Voka odprodán Prachatickým. Hrad byl tehd.íž již pustý, byv po vystavění zámku Kratochvíle u Netolic Vilémem z Rožmberka, pro vysokou svou polohu Opuštěn. Konfiskací dostalo sc panství llelfenburské Eggenburkúm a po nich Sehwarzen-berkúm. Mohutné posud zříceniny tohoto hradu, rázem svým jako pevnost velmi zajímavého, dosti zhusta se navštěvují; zámecký vrch sám sloiží za pror o ka povětrnosti celé krajin"-. II. P.KRNAM KOT J PŘ(nRA\OKV V C. WOtjOVICfCMi 32 1. TÝNSKÝ DVŮR čili také Ungelt jest jednou z nejstarších částí Prahy a býval kdysi zajisté sídlem knížecím, zůstávaje stále středištčm, kolem kterého město rostlo. Strana severní tohoto dvora, vnější i vnitřní, jest nejstarší, a v domech přistavených doposud lze znamenali stopy staré zdi obřadní s malými okénky, vystavěné na místě hradby ještě starší, od níž dostal dvůr svůj název »týn«, totiž ohrada. Zdi ještě do nedávná měly Bgrafnta z doby Ferdinanda 1. Od těch dob, co železné dráhy zasadily smrtelnou ránu povoznictví, vymizel dávný ruch z Týnského dvora, kde druhdy sjížděla se malebná směsice velkých i malých povozů ze všech končin vlasti i ciziny. Neboť již před rokem 1100. měli zde cizí obchodníci svá skladiště, a za panování Karla IV. a Václava IV. dospěl tento kupecký dvůr velkým počtem svých hostí nej většího lesku. Potom již kupci zařizovali sobě domy i skladiště vlastní. Později zase synkové bohatých a vzácných měšťanů Pražských oddávali se tu rozkošnictví a sice v domě vedle staré váhy v Ungelte. Dům s arkadami býval v držení Jakuba ml. Granovského z Granova, bratra onoho Kašpara z Granova, který r. 1547. na rozkaz Ferdinanda I. noční dobou se svými jezdci, zmocniv se hradu Pražského, obsadil jej jménem královským. Některé domy, jako u »čer-ného medvěda*, »u modrého orla« a »u sedmi svícnů* pocházejí snad až ze XIV. stol. Týnský dvůr už dávno ztichl, a mimo obyvatele okolních domů a nemnoho hostí, kteří navštěvují prastarý, dříve zájezdný hostinec »v Starém Ungelte*, neb Sochůrkovu restauraci, není zde mnoho lidí a jen tím, že dvůr jest průchodem do ulice Štupartské, trochu jest oživen. FOT J. VILÍM V PRAZE. 322. BUDEČ, staroslavné sídlo Krokovo, leží v severní části okresu Smíchovského na lemem srázné stráně, s níž starobylý kostelík sv. Petra a Pavla po české pláni daleko široko se rozhlíží. - Dle prastaré národní pověsti byl to lid český, který r. 678., aby skutkem osvědčil vroucí oddanost a lásku svou k milovanému knížeti, město a hrad Budič jemu zbudoval. Rok na to lučinil Krok veliké hnutí z Ctiněvsi a sc vší svou čeledí, manželkou a dcerami ve bral se na nový hrad, jenž slul Budič, kde poctivě seděl, a lid obecný počal se velnu okolo něho sadit i.< Krok založil v Buděi učiliště, první školu v Cechách, kdež synové i dcery předáků českých v tehdejších védách a uměníi h byli vyučováni. 1 jeho tři dcery Kazi, Teta a Libuše vzdělávaly se tu současné s mladistvým Přemyslem z rodu Stadiců, napotomním manželem Libušiným. — Táhna proti Neklanoví Vlastislav, kníže lucké, dobyl Budce r. 858. po šestnáctidenním obléhání, spálil ji a zahynul brzy potom sám v bitvě u 'Jurská. Z vůle lidu a k naléhání pohanského kněžstva povstává na Budči téhož jména obec nová. Leč temno pohanské modloslužby ustupuje již před vítězným světlem víry křesťanské. Syn Bořivojův a Lidmilin, druhý křesťanský kníže Spytihněv I., (895—912.) založil tu křesťanský chrám sv. Petra. Vratislavův syn Václav učí sc na Budči »zákonu božímu a umění liternímu.* Důležitost budce minula od těch dob, co zakládány tvrze na strmých skalách a horách a po způsobu římském, ale ve XIV. století bylo hradiště ještě obydleno. — Dnes hlásá jen skromný kostelíček památku staroslavné Hudce, jež však ožila nanovo v pojmenováních mnohých škol i jednot učitelských vlastí našich. VAcl. Dlouhý. » ,>2,5- Hukvaldy, k nej znamenitějším .starým hradům moravským vždy počítají sc Hukvaldy mezi Příborem a Frenštátem na osamotnclém kopci se zvedající, ano mnozí za neivčtší hrad moravský je kladou. Na slovo vzatá tvrdost a nedobytnost jeho především polohou byla podmíněna, neboť srázné boky zámecké hory, na níž hrad jako táhlý obdélník se prostírá, dostatečně chránily jej proti strojům obléhacím, jimž zdi ohradní, celkem nepříliš silni', jinak sotva na dlouho byly by odolaly. Pěti branami nutno projiti a tři mosty překročiti, nežli dostaneme se do vnitřního nádvoří, kde valně rozpadlý palác s hlubokými sklepy a četnými okny strmí. Za ním ještě, o něco níže, leží prostranný parkán s hlubokou hradní studní. Z opevňovacích staveb nejvíce zajímá ohromná hranatá bašta vpravo od první brány, nejsilnčjší to část hradu. Y předním zámku viděti kapli sv. Ondřeje v XVII. století zbudovanou a r. 1897. opravenou; zde bydlí také vrátný, jediný obvvatel slavného někdy hradu. Kdyjirad Hukvaldský byl založen, není známo; r. 1234. náležel hraběti Arnoldovi z Hukvald a okolo r. 1200. přikoupen biskupem Prunem, jenž potom okolní krajinu zkolonisoval, k Olomuckému biskupství. Husité nadarmo ho dobývali, ale král Zikmund zastavil jej Janu Čapkovi ze Sán; ku konci XV. věku měl jej zástavou Beneš Černohorský z Boskovic. Pevnosti Hukvaldské nedobyl žádný nepřítel; Uhři, Mansfeldští. Švédové, Turci a konečně i Prušáci (r. 1742. a 1758.) marně o ni se pokoušeli. Ale po r. 1760., do které doby byly zde arcibiskupské úřady a káznice pro kněžstvo, byl hrad opuštěn a tak vždy více v pusté klesá rumy. li. Hf.rnau. FOT, 1 NĚM.CÍK vf. fkypKU. 324. P-RYDECKY ZÁMEK. Na pravém břehu dravé a záškodné Ostravice, vyvěrající v tajemnýeh hvozdech Lysé Hory, vypíná se slezské město Frýdek, jehož kostelní a zámecké věže jaksi zhrda pohlížejí na protější moravské město Mistek, položené v pěkné, úrodné nížině. Frýdek ve své vyvýšené poloze a svými věžemi je daleko široko viditelný. Kromě poutnického chrámu Panny Marie Pomocné o dvou imposantních věžích (z r. 174Ó. až 1759.) jest ve Frýdku největší památností panský zámek, jejž náš obraz pohledem z náměstí předvádí. Jesti to mohutná, na skalnatém vrchu provedená stavba ve slohu »kasárnickém«, o vysoké, dovnitř vestavené baňaté věži s lucernou. Jsa majetkem knížat Téšínských z rodu Piastova, častěji se ocital i se sousedním Místkem v zástavách, čímž si pomáhali knížata řečená z dluhův, až konečně po knížeti Bedřichu Kazimírovi Frýdek ' Mistek prodány dvěma bratřím Lohc-vskym z. Áitendorfu (1573.). Tím se vy" loučilo panství Frýdecké ze svazku knížectví Těšínského, a podnes jest samostatným, alodialním panstvím a nikoli jako ostatní Těšínsko lénem koruny České. Frýdek měnil pak odtud své držitele, až posléze od arcivév. Albrechta vítčzc custozzského, přešel (r. 1895.) na arciv. Bedřicha. Část vpravo s vyvýšenou, sedlovitou střechou a véží, jest »palác«, uvnitř čtyřhranného dvora, vpředu jsou obydlí úřednická; vlevo, v podélném traktu, jsou byty sluhův. Při zámku (vpravo) je krásný, vzorně udržovaný park, do něhož se sestupuje po serpentinách a je také obecenstvu přístupen. Do zámku však není, bohužel, přístupu a tak cizinci nelze shlédnout! skvostné zařízení »paláce«, jeho krásných obrazů, různých sbírek a jiných četných pamětihodností. Mat. VAci.avkk. kot. r. BRUNNER dvořák v IMiAZE. 325. Ruský kostel sv. Mikuláše v Praze. Teď, kdy prostor kolem ruského kostela bouráním starých staveb assanačního území poněkud se uvolňuje, přichází překrásná ta stavba Dienzenhoferova ku větší a zasloužené platnosti. Kostel tento patříval kdysi slovanským mnichům Benediktinům a do století XIV. býval nejpřednějším farním chrámem Staroměstským. Stavbymilovný opat Anselm Vlach dal kostel v letech 1732 —1737. přestavěti věhlasným stavitelem Kilianem J. Dien-zenhoferem, k jehož nejkrásnčjším stavbám kostel ten náleží. Krásnou malbu na klenbě stropu provedl bavorský malíř K. Assan. Stavba i výzdoba chrámu vyžadovaly tolik nákladu, že nástupcové Vlachovi nebyli s to zaplatiti dluhy tím vzniklé, a r. 1785. zrušen kostel i s klášterem sousedícím. Kostel zakoupil r. 1791. pražský magistrát za 1600 zl. a měl tam svou registraturu. Roku 1865. byl v kostele, povčstném svou výtečnou akustikou, koncert a měla býti budova vůbec věnována účelům koncertním. Než sešlo z toho, a po roce 1866. byl kostel proměněn v tržnici, v níž prodávány všeliké nádoby, lžíce, houně a jiné věci, které musilo dříve mésto dodávati pruské posádce. Po té byl kostel zavřen, později dobročinným slovanským komitétem najat pro bohoslužbu ruské rozkolnické církve a r. 1871. opět otevřen. Umělecké okrášlení apsidy a stropu provedl ve slohu pravoslavné církve ruské malíř Petr Maixner. Red. ^26. Jezuitská ulice v Ahršpachu. Máto kde jinde pochlubila sc příroda svými pracemi a výkony stavitelskými tak jako v Ahršpachu. Již vstup do skalního města toho, plný velebného klidu a chladu, mohl by přírodě vynésti titul znamenitého architekta, a celá řada jiných staveb a celých ulic skalního města abršpašského mohla by vzácné jeho vlohy jen dosvěděiti. Zdá sc skutečně, když procházíte úzkými soutěskami těch starých, vysoko k nebi trčících, mechem a lišejníky porostlých skal, s nichž stále stékaji a někde i na sníh tuhnou tenké praménky vody, jako byste se procházeli mrtvým starobylým městem s úzkými ulicemi a zavlhlými sešlými facadami budov, v nějaké skalní Malé Straně nebo v nějakém pravěkém Starém a Židovském Městě Vzpomínka na Prahu dala jméno i úzkému průchodu mezi skalami, který na hořejším obrázku spatřujete. Jmenují jej Jezuitskou ulicí podle dřívějšího názvu nynější ulice Karlovy na Starém Městě Pražském. Tertium comparationis jc tu ovšem jen nevelká šířka a křivolakost skalní ulice, ale milovník staré Prahy rád se tu oddá nastražené na něho illusi. Praví se dokonce, že nedi Jezuitská či Karlova ulice v Praze, Jezuitská ulice skalního města abršpašského »starobylý ráz* svůj jisté zachová. Ant. Ki.AStk^skv. pot, A l.KHMANN v trutnov* 327. VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ. Jsou to dva nádherné pohledy, pohled z důli i s hůry u.1 Václavské naméstí, největšl pražské a jedno z nejrozlehlejších vůbec, mající délky 682 metry, šiřky největál <>braz náš vzat je se strany jižní. Po levé straně vyniká na něm farní (hrám s véží toprv před nedávnem dostavěnou, a po pravé ihojvěžatv kostel klášerta dominikánského v druhé polovici 13, stol. založeného; uprostřed viděti bývalý kostel (nyní skladiště) s nízkou věží a v právo od něho v pozadí mohutnou věž radnice se známým kamenným »Jankem«, jenž bití hodin zvoně doprovází. Uher. Hrad byl do r. Vlil. pouhou osadou; vybíralo setu clo ze zboží, jež z Uher bylo přiváženo. Přemyslem Otakarem II. byl Brod povýšen na město. Uher. /irod má 11a 4500 obyv. (mezi nimi <>5n židu) a náloži povahou, postrádaje; značnějšího průmyslu, ku klidným in-stum venkovským. Obchod jest z větší části v rukou židovských. — ('her. /irod, sídlo okresního hejtmanství, výrazné karakterisoval do nedávných čas poměry moravské. Ač nemá ani město ani okolí rozeného Nénne (Židy nepočítajíc), vládl v zastupitelstvu duch německý, a na škole obe né mořena byla mládež pověstným utrakvismem. Od dob, co obecní zastupitelstvo dostalo si- do rukou českých, a co tmi v vede Morav, příční dráha, počín.i se Uher. brod probírat! z mrákot k novému Životu, Méšťanskái škola jest dosud německou. Koku I 8'>(>. zřízena 1 u byla česká zem. realka. [OS ! Il AI.IK, 329. ŠUMAVSKÝ PRALES. Zbytkův pralesa jest na Šumavě několik; nejkrásněji! však jest prales Boubínský. Lze ho dojiti úpravnou leśni cestou ze vsi Šatavy, Blízko tak zvaného knížecího odpočinku na právo od silnice rozkládá sc nejkrásnější jeho Část, lei před nedávným časem znova oživena byla asi 400 jeleny, mezi nimiž shlédnout! lze i majestátné paroháče O šestnácti hrotech. Udiv a velebná hrůza pojímá poutníka při návštěvě pralesa, kde tajemná, posud panenská příroda volně tvoří a žezlo třímá jako ondy před tisíci lety. 'licho a klid nerušený vládne zde kol a kol. Pták zde nezazpíván ba ani výkřik bludné pčnkavy zde se neozve, slyše ti jen tu i lani buď kloktání ostříže neb houknuti sovy a přidušený útěk polekaného srna. Tajemné pološero hosti se vůkol; bu i.i smi' simku a jedli propoušti slunečné paprsky jen ke skrovnému poi dování země, jejíž prozářenější místa i pí es to bohaté rostlinstvem bují tak, že chodci, namáhavě troucími Kráčejícímu, druhdy až k pasu dosahuji. Ruka lidská byla zde nečinná. Stromy vyrosily, mohutněly, byly povaleny bouří a tíží sněhu, ztrouchnivěly a shnily, aby staly se prstí plodnou vlastního semene svých drobných dětí, s nimiž znova stalo se jako s předky ondy skácenými. Tu vyvrácené kmeny druh přes druha leží, mohutné větve k nebi vypínajíce, onde věkovité, už kůry prosté světlice jako bílá sirašidla po černém hvozdu bloudí nebo padajíc! už kolosy suchými pažemi objímají, aby sřítily se s nimi ve vlhký, bujným podbělem a kapradinou vystlaný hrob, nad nimž kmetí družina vousatých kněží — vážných to, lišejníky porostlých kmenů — zašumí a zavzdychá, až mladý podrost buků a javorů se chvěje a ustrašení praménkové k potoku sc sbíhají, by na srdci svém odnesl je z temna hvozdu na květnaté luhy, do konejšivého klínu matky Vltavy, plného perel, bujaré sily a lahodné krásy. A. Hkyduk. rm. J. SKIDKL V KHUMl.oVft. 33°- ZlENICE nad SÁZAVOU. Od stanice Senohrab údolím velmi malebným dostaneme se ku zříceninám hradu Zlenického, známým każdemu, kdo po dráze Františka Josefa z Prahy k Benešovu se ubíral. Mnichovický potok, jenž za vůdce nám slouží, padá do Sázavy pravé pod hradom, jehož obraz v řece se zrcadlí. Přístup ku hradu byl jenom od západu, kde vsak dva hluboké příkopy, valy a hradby bránily útoku nepřátelskému, Z opevnění zbyly trosky obřadních zdí, jižné nad řekou pak bašta valné pobořená. Také postranní zdi brány a podezdívky zdvihacího mostu, který k ni přes druhý přikop vedl, lze ještě poznati. Uprostřed hradu na nejvyšším místě Čni do výše 12 m trosky véžovité hlavní budovy; úzká okénka a celé vnitřní uspořádání její svědčí, pokud poznati se dá, o nepohodlí, jaké zakoušeti bylo obyvatelům osamělého, skrovného hradu. FOT. VÍT. FUCHS V PKAZK, Rozvaliny zarostly jsou bujným roštím. Vyhlídka z hradu jest neobsáhlá sice, však líbezná, zvláště na tok řeky, od východu se stříbřící. Na druhé straně Sázavy leží osamělý dvůr Zlenický. Hrad, k němuž znamenité území náleželo, asi páni z Dubě erbu Odřivous postavili; r. 1350. poprvé se připomíná. Ondřej z Hubě a na Zlenicích, v I. 1361. L394. nej vyšší sudí království a původce »Výkladu na právo zemské české*, byl jeden z nej-výtečnějších členů panstva českého své doby. Po bezdětné smrti jeho dostaly se ZleniCe r. 1415. rytířům z Konojed, r. 1444. pak Kostkům z Postupte, od kteréž doby spojeny zůstaly se zbožím Hrádeckým, Tak jako Hrádek a sousední Duba byl i hrad Zlenice dobyt a zbořen v občanských bouřích r. Ilon. protivníky krále |iřiho, a nepovstal od té doby již z rozvalin. B. Hkknac, 33'. ŻiiRNOSKKY. Málo as budo krajanů, kteří podle jména alespoň neznali by skvostný onen zdroj zlatého moku, jenž vedle rudého soupeři- svého, Mělničiny, od starodávna za nejlcpáí vino v království platí. Na našem obraze vidíme nejen přívětivou osadu iemoseckou samu, úhledným gotickým kostelíkem zdobenou, ale i onen krásný vinohrad, jenž svými terasami, domkem viničným a sochou Mariánskou před kapliei, celému okolí k nemalé jest ozdobé. Veškeré téměř svahy pravého a éásteěné i levého břeht] Labe pokryty jsou zde vinicemi, z nichž lahodný onen pramen se prýští, o jehož povznesení hrabéeí rodina Nostieká, od r. 1661. zde vládnoucí, největší má zásluhy. Ostatně vinníce Zcrnosecké JSOU prastaré, jak svědčí o tom i sklepy vinné, daleko do skály se táhnoucí. Vystupuje a sestupuje se z jednoho sklepu do druhého, z jedné šíje do druhé, tak že bez průvodce těžko v podzemí tom sc vyznati. Velkolepá sklepem' tato skládají se ze tří přcdsklepí a sedmi hlavních sklepů, z nichž každý své jméno má; tak nazývá se »apoštolským« onen, v němž 12 obrovských sudů leží. Čarovný dojem činí tyto pracné do skály vydlabané prostory, jsoudi, jak se to nčkdy při slavnostech stává, množstvím světel ozářeny. Sklopení tato jsou již staleti stará a byla postupně rozšiřována, tak že nyní až '20.000 hl. vína pojmouti mohou. Největší sud, jménem vévoda Brabantský, pojme 312 starých věder; nejstarší pak víno je z r. 1834. łoi' KUD. WI.NIiLl-R V Lev. .11 í' II. 332. Polná, útulné město v kraji čáslavském, nedaleko hranic moravských v malebné kotlině položené, ("itá 5000 obyvatel. Vynikající ozdobou města je děkanský chrám Nanebevzetí I*. M., na počátku minulého stol. Leopoldem kuíL z Dietrichsteina dle plánů Spinettiho v pozdní renaissand vystavěný. Imponuje svými rozměry, a z vnitřní jeho výzdoby zvlášť vynikají bohaté nástropní práce štukové. Krom toho má Polná kostel sv. Barbory a dva menši kostelíky. Na pěkném rozlehlém náměstí stojí ozdobná statue, dílo zdejšího rodáka Morávka, a stará radnice, nyní budova c. k. úřadnv, kterou Viktorin z Můnsterbcrka městu daroval, aby tu k obecnému města dobru vína nalévali a sůl skládali. Starý rozsáhlý hrad leží z velkého dílu v ssutinách, jen novější éást je obydlena. V Polné vládli v Xlii. stol. páni z 1'olné; r. 1310. přešla v majetek pánů z Llpé a Pirk- šteina; dcera posledního z meh, slavného Hynka Ptáčka z Pirkšteina, provdala se za Viklorina, syna krále Jiřího, který tu později s druhou manželkou svou Markétou Paleo-logovnou sídlil; potom vystřídali se tu pánu Bočkové z Kiiušt.ítu, Trěkové z Lípy, páni z w.ildsteina, z Hradec, a konečně Zejdlícové ze Schonfelda; po konfiskaci pobělohorské postoupena byla bolná kardinálu Fr. z Dietrichsteina, píi jehož rodě zaslala. V Polné kaplanoval zasloužilý národní buditel Václav Pěšina z úechorodu, a na počátku let Čtyřicátých bydlela tu Hozena Němcová, počínajíc se zde s literaturou českou sezna-movati. Těžkými nehodami utrpěla 1'olná mnoho, zdá sc však, že nyui spěje opět lepši budoucnosti vstříc. Ki iioi.k Sadu.. KOT. O. DVOŘÁK V NĚM. HKODŽ 333- Svaku NiuksKÝ palác na IIradčaneeh, neikrásnější to pražská památka re-naissančnlho slohu florentinského ze století XVI. ji/, při pohledu na panorama hradčanské Z nábřeží Frantiákova poutá na sobe pozornost, vynikajíc jako osamělá stavba svými černobílými sprallitovými ozdobami po levná královského hradu, ač neilepší pohled naň ie z ulav Nerudovy neb<> s rampy hradní. Přední část majoratního domu švareenber-ského, bliżsi biadu, vystavěná r. 1810. stavitelem Páivíčkem, nevyniká leda obrovskou, ne valně úhlednou mříží směrem k náměstí hradčanskému. Průčelí části druhé, již zmíněné, vypínající SC na vysoké podezdívce hrdě a pyšně nad příkrou stráni, obráeeno je ku Praze a vroubeno je nahoře půvabnou a silnou římsou lunetovou, kdežto do náměstí hradčanského vybíhá jen kolmě' křídlo, skrovnějšího účinu. Průíelí všecko pokryto jc sorallity a římsa ozdobena ornamenty lodyhovými, kdežto boky zakončují se vysokými, hojné rozčleněnými štíty, jež oplývají rovněž pestrým smafntem. kolcu 1871. průčelí bylo znovu opraveno. Stavba paláce počata r. 1545 , a patřil palác zprvu Lobkovicům, načež Rudolf 11. dal jej P. Vokovi z Rožmberku v náhradu za Krumlov. V držení knížat Švar-cenberků přešel dědictvím r. 1719. a nalézá se v jich rukou do dnes. Red. FOT, J. VII ÍM V PKAZK, 334- fÍRYČOV. Ze stanice llryčova Povážské dráhy obdivujeme se troskám starého hradu, shlížejícím vzdorné s vysoké- a přikrč pískovcové- skaly levého břehu Váhu. Zub času jiź tak je ohlodal, že samy skoro jen skále se podobají. Před hradem trčí obrovský balvan skalní jejž lid nazývá mnichem. Pověst vypráví, že paní ílryčovská z rodu l.aharů zahořela láskou k Františku Thurzovi na Líťavě a jsouc vdovou, přijala jej za syna. Thurzo však záhy nabažil se stárnoucí matrony a nemoha dědictví po ní se do-ěekati, dal zavřít! ji do temného vězení pod záminkou, že náhle zšílela. Tu však strašidla hrozně začala ve hradě řáditi. Mnich jakýs, k zařikání jich povolán, předstíral pánu zlý jeho skutek, když však vyhnán se vrátil, uvržen do věže, kde zahynul. Káno potom našli před branou hradní obrovskou kamennou jeho sochu, již žádná moc nedovedla odstraniti. Tu chtěl Thurzo uvězněnou propustili, ta však byla zatím již skonala. Sluhovi a drábi strachem se rozutekli, a i Thurzo byl nucen brad opustili, jenž ihned požárem (tráven v rumy se rozpadl. Z dějin známo, že tento směle a pevné zbudovaný, boulím přírody i útokům lidí vzdorující hrad, k němuž dědiny Hluboké a IVklina slušely, násilnické-mu rodu Laharú náležel a po spojení území svého s Lítavou spustí. Pni ma lebnost a smělost svá polohy, která s onou hradu Vršatcckého závodí, zasluhuje povšimnuti — v dějinách nehrál úlohu nikdy. f. Mkkn-au. FOf. M. RUM A SYNOVIÍ V TRKNĆ. TEPLICÍCH. 335- IvADNICK V LllOMUTOVIi náleží mezi nejzajímavější radničně budovy měst českých, a v dčjínácli jejícli obrážejí se osudy tohoto starobylého, nyní však velmi pozměněného města. Založeno v polovici XIII. století jako komenda či sidlo rytířů Německého řádu, kteří osadu dotud slovanskou poněmčili (odtud přísloví: všude lidé, v Chomutově Němci), |c stavení to po husitských válkách proměněno a přestavěno ve hrad Eáatavnfch pánů světských, 8 konečně r. 1605. dostalo se v držení obce, která upravila je za latiníci. Ovšem toliko jádro mohutné této budovy ze starých dob pochází, kdežto Úprava na XVI. stol. ukazuje; krásný portál Z první doby renaissance byl bohužel v novější době vandalsky roztlučen. V radnici chová se archiv městský a několik starých obrazů, z nichž nejzajímavěji! jsou současné podobizny pověstného [iřího 1'opela z Lob- kovic a choti jeho Markéty, potom pro architektonickou svou staffáž obraz, představující vraždění Chomutovských Husity r. 1421. Nejpamátněji! však částí radnice jer. 1782. zrušená kaple sv. Kateřiny, která pevnou svou stavbou z pouhého kusoví přetrvala všechny změny, pohromy a požáry, jež Chomutov potkaly. Byla někdy řádovým chrámem Něm. rytířů a později domácí kaplí zápisných pánů, a jest podnes jedním z předních klenotů českého stavitelství XIII. věku; proto snad také, jako podobný jí chrám kláštera Svatoanežského v Praze, slouží za kůlnu, haraburdnu a skladiště hasiva. Avšak i v této své vší civilisaci se příčící spoustě je stavba tato drahým kamenem vlasti naší, tím vzácnějším, čím řídcí jsou již nyní památky XIII. stol., k nimž za doby naší pro bažení po hmotném zisku méně nežli slušno sc přihlédá. B. Bernau. FOT, JOS. WEM v ri ioměíiic (i H. 33<5< ZAmiík TĚŠÍNSKÝ. Uprostřtd mésta Těšína ve východním Slezsku stojí úhledný zámek J. C. V. arcivévody Bedřicha. Průčelím .svým obrácen jest k velmi živé ulici, nazvané Stěpánčině (dříve Hluioké ulici), jež jest stři diskem obchodního živlu na hořejší Části mésta. Průjezdem zámku stoupá se do nevelikého dobře udržovaného parku se stinným stromovím a křovím a osvěžujícím paloukem. V parku tom stojí dvě nad míru pozoruhodná stavení. Na pravé straně ze skály vysoko sc zvedá a nad celé okolí velebné vyčnívá starodávná věž Plastová — pochmurný, osamocený, kamenný svědek dávno minulých dob, poslední památný zbytek skvělého kdysi hradního sídla panského, odkudž vévodili velmotní vévodové- Těšínští za dob rytířského středověku. Co se vystřídalo pokolení, jak se změnilo město a Lid v proudu času, jejž ukazují na věži Plastově staré hodiny velikými, Umnými svými ratijimi! — Uprostřed parku, tam kde ve stinném háji FOT. R, BRUNSU l I i, V PK a/K. stávala kdysi pohanská svatyně slovanského boha Peruna, stojí malá rotunda s kaplí sv. Václava, patrona země České, na jehož den v kapli té mše sv. sloužena bývá. Několik kroku dále a pod námi skalným srázem spadá »zámecký kopec* hluboko a téměř kolmo k jamým vodární Olzy, proudící na těch místech po holé skále šumícími vodo-pádky. A což ten rozkošný rozhled! Na levém břehu rozkládá se moderní předměstí, tak zvaná »Saská kupa*, v pozadí s čilým rudu in tovdrnickým. Mále rovina mírnými pahorky a háji prostoupená s velebujnou vegetací a v pozadí náhle so zvedající mohutná vesměs zalesněná temena a hřebeny hor na rozhranní Slezska, Moravy a Uher - naše do nekonečna se táhnoucí beskydy, o nichž platí hluboce pravdivá slova, že tam jest >zacáttk vody a konec chleba* ! Jan Ni čas. 33 7- údolí PekELSKÉ. Údolí Chrudimky od pramenu až po Slatiňany jest plno krásných půvabu krajinných, a zajisté že jedno z nej-romantičtějšich celých jihovýchodních Cech, ač dosud jen malé části českých turistů známo. Řeka Chrudimka, vinoucí se ve svém toku lesnatou údolní brázdou, poskytuje zříceninami starých sídel panských mnohou krásnou partii, kterou marné bys jinde hledal. Jedna z nej půvabnějších jest hluboká tmavá říční rokle Pckelská, od mlýna Peklo zvaná, jižně od Chrudimi ležící, v jejímž nejbližším sousedství stojí zřícenina hradu Strádova v oboře- Libáňské (majetník kníže Frant, z Auerspergo). Mlýn Pekelský tvořil součást zboží Strádovského, a při- pomíná se již r. 1360., kdy držitelem byl Jan biskup Olomoucký. Později jmenovali se držitelé ze Strádova, a uvádí se r. 1438. Jan ze Strádova, který tvrz Strádov s mlýdem Pekclským a zbožím Nasavršským držel. Obrovské skalní stěny břidličných vrchů sc zdravými lesními po-rostlinami tvoří od Práčova Pekclským údolím jednu z nejzajímavějších partií obory, která jest letní doby pro svůj půvab hledaným výletním místem Chrudimského okolí. Nikdo by netušil v také blízkosti města Chrudimi tak divukrásných, romantických partií, jakou jest údolí Pekelské s lesnatým pozadím vrchoviny Nasavršské. Karki, Lábler. 33^- ZŘÍCENINY KLÁŠTERA KOUNICKÉHO. Na .severním úpatí pahorku, a nčhož pochmurně shlíží starý hrad Kounický, zdvihají se rozvaliny panenského někdy kláštera »Rosa cocli*, o nichž jen litovati lze, že ne tak živly, jako vandalskou rukou lidskou již tak velice byly poškozeny. Zvláště platí to o kostele klášterním, jehož vnitřek podává náš obraz. Náležíť k nejzajímavéjším výtvorům gotiky na Moravě, ano někteří pokládají ho za nejkrásnější — co do čistoty a elegance slohu — gotický kostel moravský. Vedle kostela, jenž stavěn byl v podobě kříže, zachovala se na severní straně křížová chodba bývalého kláštera, která nyní slouží za skladiště. Také zde viděti smutné důkazy řádAní moderních vandalů, kteří i všecky pěknější štuky z opěráků odnesli. Klášter Kounický založen byl r. 1183. Vilémem a Svatoslavem z Palavy a osazen pannami z českého kláštera Louňovického. Po bitvě u Loděnic, jejíž hluk až do kláštera zaléhal, byl nový duchovní tento ústav spu-stošen, any klášternice na hrad Bítov byly se utekly. Naproti tomu zůstal ušetřen zkázy husitské a trval potom až dor. 1526., kde probošt Martin Gdschl, premonstrát z Zeliva, od víry katolické odpadl a s jednou z jeptišek se oženil, načež konvent zrušen a r. 1528. Ferdinandem I. světským pánům odevzdán. Od ušlechtilých tvarů stavby, i ve spoustě své imponujících, velmi nepříznivě odráží se opodál nove zbudovaný farní chrám Kounický, naprosto nevkusný to výtvor z r. 1878. fi. Bttrvai: FOT, AMAT, J. K. SOUČKK V OSLAVANECH, 339- Basilika sv. Václava na Smíchově, ač mely dvě nč- kdejší vesničky, jež se ve XIV. století rozkládaly na púdé nynějšího Smíchova, 4 svatyně, přece spatřoval se u nás do nedávná jen skrovný farní kostelík, připomínaný v zřizovacích knihách r. 1373 jakožto kostel sv. Jakuba blíže kláštera Kartusiánů za zdmi Menšiho mésta Pražského. Z nejstarší té památky na Smíchově dožila se našich časů jen apsida, ale i ta vzala s celým kostelíkem za své, když se upravovalo nové tržiště. Základní kámen k novému chrámu farnímu položen byl dne 18. září 1881. Za patrona nové svatyně vyvolila si Smíchovská obec sv. Václava. Stavební plány sdělal architekt Ant. Barvitius, a rokem 188") byl odevzdán chrám svému účelu. Celá stavba vyžadovala nákladu půl millionu zlatých a jest jako trojlodní basilika s ušlechtilými tvary vlašské renaissance monumentálním dílem, jediným po svém způsobu v celých ('echách a Rakousku. Stavebním kamenem byl z veliké části hořický pískovec. Mosaikový obraz hlavní kopule provedl dle kartonu Trenkwaldových Neuhauser v Inomostí za sumu 20 000 zl. Oltářní obraz Mariánský a figurální malby nástěnné pocházejí od Sequensa. Obrazy v postranních apsidách malovali Pirner a Rudl. Křížový oltář zbudován jest podle skizzy Šimkovy a dle modelů Suchardových. Práci v kararském mramoru vykonal sochař Vosmík. f< mr Kořenský 34°- jezero PlekenŠTÝNSKÉ. Jako nádherný, temnéhnědý topas v obrovském žulovém prstenu krásné Šumavy, stkví se jezero Plekcn-štýnské pod mohutným štítem Plekenštýnského obra, nejmenšího bratra velikánu Javora a Roklana. Poutník stanoucí na vrcholu přes 1100 metru nad mořem čnějící hory, zhrozí sc žulové stěny, 220 metrů příkře dolů sbíhající, lysé a příšerně strmé, pod níž jezero v klidném pohrou- ženo spánku tajemně si hovi. O čem asi sní. co asi na dně srdce jeho v tajemné hloubce spočívá? Sni snad o krásném údolí zelnavském, jež za jara květnatými nivami na ného sc usmívá a líheznvm zpěvem drozdů je uspává? Ci jen dumá a dechem utajeným naslouchá šunv-vým zpěvům staletých smrků a jedlí a nářku divokou bouří \ ovalených velmožů lesa? Kdož to uhodne 1 A. IIkvdik. FOT ]. SS1DL V KRUM (.' >Vk£ 341. skalka V PoVÁ/.Í Nad Trenčínem úžlabí Váhu vždy vice. se úží; příkré svahy pii obou březích k řece sc tlačí. Na pravém břehu, jako přilepeny ku skalnaté stráni, visí malebné rozvaliny benediktinského nčkdy kláštera Skalky, k jichž vchodu, ve skále vylámanému, 180 stupňů vede. Malý svažitý dvorek po pravé strano obklopen je rozpadlým stavením kláštera, jen zvonice a malá čtverhranná kaple zachovaly se podnes v dobrém stavu. Úzkou skalní chodbou dostaneš se do poustevnické jeskyně, v níž dle podání sv. Zvorad, přišed sem r. 1018. z Krakovská, žil se sv. Itenediktem. Po smrti Zvoradové tento sám kázal evangelium zaslepeným pohanům, od nich', konečně byl pře- FOr. M. STKRN A SYNOVĚ V TRKNČ. TEPLICÍCH. paden a svržen do Váhu. Tělo jeho r. 1013. v Nitře bylo pochováno. Jakub, biskup Nitranský, vystavěl r. 1222. klášterec u jeskyně, a Jiří hrabě Thurzo zbudoval r. 1520. kostel na tom místě, kde světec do řeky byl uvržen. Za Maric Terezie odevzdána byla Skalka Trenčinské koleji Jesuitů, po zrušení pak řádu připadl statek klášterní fondu studijnímu, za jehož správy kostel i klášter spustly, tak že již jen malebnou ozdobu krajiny tvoří. Staré legendy a zkazky lidové o obou národních těch světcích rovněž upadají v nepaméť, a jen stará lípa na nádvoří pustého kláštera dumně šumí, vzpomínajíc časů, kde z kazatelny pod ní stojící výmluvná slova v pohnutí uváděla zbožné zástupy. B. Bkrnau. 34-'- ZŘÍCENINY HRADU JESTŘEBÍ v Lit< iměřicku vzbudily pitvornou svou podobou již před stoletím pozornost prof. Meissnera, tak že pojal |o do svého popsáni některých památnějších hradu českých, které- r. i7'»s. tiskem vyšlo. Skála hradni podobala se tehdáž velmi nápadné velikému korábu a bvla často porovnávána 8 archou Noemovou, uvázlou na Araraté. Od té doby sříoení se značných částí valně podobu pískovcového balvanu změnilo. Pahorek ploše klenutý a holý, na némž skála trůní, zvedá sc as 30 m. nad silnicí, mimo vedoucí; skála sama je 27 m zvýší. Na vrchol její možno dnes již jen po febfíku vylézti; zbytky někdejšího hradu jsou skrovné. Jestfebí založeno bylo mocným rodem Rohovců a připomíná se roku 1295. poprvé co majetek Ruty z festřebí, syna Hynka z Mulu'-. Poblíže hradu bylo městečko Krušina, kteréžto jméno u některých větvi KonovcŮ bylo oblíbeno. Za husitských bouří uhnízdili se na hradě loupežní rytíři, jež teprve r. 144.r>. krajský hejtman Jan Smiřiekv odtud vypudil, načež (estřebi od právního majetníka Ceřtka Perky z Dubě koupil. Později náleželo [estřebi Vartenberkům. Po vystavění Nového Zámku starý hrad Jcstřebí pro nepohodlnou polohu svou byv opuštěn, ještě během XVI. věku v pusté rumy se rozpadl. I: ButHAU KOT. r. RliiLEK V ĆK.SKK KAMINI. I. 343- PARTIE Z KkAi.ovskÍ. O i*.oky. o,ir dávna bývala Královská Obora milým výletním misiem Pražanů, nemluvě nic o dřivé,síni jejím významu pro cizácké zábavy všeliké už za časů krále Jana Lucemburského. Druhdy dojíždívali sem Pražané v tak řečených společenských vozech*, jichž stanoviště bývalo na Malé Straně u Karlova uiiistu. Tam, kde pŮvodné rozkládal se veliký les, táhnouci se přes Šárku ku Hvězdě a přes Petřín ku Praze, zřizena pozdéji obora, ve které nebo v jejím okolí nikdo nesmě! se ukázati se střelnou zbrani, až posléze jako pěkný anglický park učiněna přístupna obecenstvu. Rozkošná jsou zákoutí tohoto libosadu, bohužel dosti málo o chovaného od Českého lidu pražského, který vzpomínává na Královskou Oboru po výtce jen při větších slavnostech, tam odbývaných, o nichž již jinde, popisujíce letohrádek místodržitelský v ()boře té, jsme so zmínili. A jedním z nej půvabnějších míst je březový háj, který dýšě utěšenou poesií svých vysokých stromů, jichž štíhlé bílé pně vnášejí sem. do toho místečka květinami obklopeného, jemně veselý ton. Sem nemají přístupu hlučné ekypáže a hudba z restaurace sadové jim tlumeným ohlasem sem se nese. V ty chvíle líbezně tu je, ač ještě krásněji za všedních dnů jarních, kdy tu ticho bývá, a jenom příroda umile krásná tu pučí a roste. 344- ČeknÁHORA je moravské mésteěko s hradem v dějinách vlasteneckých vele-památným, jihož nékdejši tvrdost a starobylou výstavnost ovšem těžko lze tušiti v nynějším novověkém jeho zakuklení. Zevnější hrána, ozdobená znakem Hozkovců a nápisem, Že Albrecht Černohorský z Hozkovic roku lf>61. přední zámek znovu postavil, potom okrouhlá věž v severním rohu předhradi jedině ještě starožitníka zajímají; celá ostatní úprava zámku pochází z doby nové. Kdy byl hrad ťernáhora založen, není známo; stál však již ve XIII stol. Koku 3390. dostal se v drženi slavného rodu pánů z Hozkovic, jimž až do vymkni náležel. Vaněk z Hozkovic nu (ernéhořo byl horlivý přívrženec podobojích, a lid jeho hrubě škodil německým měšťákům Brněnským; proto roku 1423. Jan Železný, biskup Olomúcký, spolu s lidem válečným opata Třebíčského a s pomocným vojskem Rakouským, které obléhací stroje před tím nevídané- s sebou vezlo, přitáhl před hrad, jehož posádka končené vydala jej úmluvou. Roku 1467. obléhal hrad tento Viktorin, syn krále Jiřího, ale teprve r. 1468. mohl zmocnit i se ho, načež po delší dobu českým vojskem byl osazen. S Annou, dcerou Sembery z Hozkovic, doslala se (ernáhora Liechtensteinům a po nich dědictvím Auerspi-rkťnu, jimž do r. 1830. náležela. V Osmnáctém století byl starý hrad ohněm zničen a ležel dlouho v částečných rozvalinách, teprve v novější době byl nové upraven, ale ovšem ve způsobu stan' jeho podobě naprosto nepřiměřeném, B Bmnai FOT QU1DO TRAřť V UK NĚ. 345- VRATNÁ. Nejeti Údolí slovenského Váhu samo, i vedlejší jeho partie neobyčejnou vynikají malebností. Ku takovým především náleží divukrásný údol Vratenský, jímž bystřina Varinka k Váhu se řití. Úžlabí toto velmi jest těsné a strmými obklopeno stěnami, mezi nimiž divoce buráci nezkrocený horský proud přes skalní balvany, z příkrých vrhaje se útesů. Vrcholky hor Vratenský důl obkličujících utvářeny jsou nad míru fantasticky, ukazujíce překvapující podoby různých hlav, zvířat, oblouků a j. Obrysy tyto jsou tím ostřejší, an skály zde z tvrdého sestávají vápence. Údolem vede silníce do Oravska přes sedlo Rovnohorské, do výše skoro 1000 m se zvedající. Vratná a Sulovské skály jsou nej malebnější přírodní partie v Pováží, na zajímavé zříceniny hradní ovšem přebohatém. Red. KOT. M. STKKN A SYNOVÉ V '1RKNČ TEPLICÍCH. 346. Dvúk KRÁLOVÉ NAD LABBM, král. vonné místo, jehož vetší část rozkládá sc na levém liřehu horního toku Labe, jeví na pokrajích volný přechod ku městům horským. Vnitřní část rozprostírá so kol čtvercového náměstí. Toto zdobeno jc suchou 1*. Maric a na kašné sochou Záhojc. V mčstě vedle škol obecných a měšťanských jest c. k. odborná śkola tkalcovská a obecné vyšší gymnasium Františka Josefa, založené na oslavu 40tiletého panování. Budova gymnasia, v r. 1895. dostavěná, náleží mezi přední stavby toho druhu v (echách. Vedle této jest vkusná tělocvična Sokola a Hankův dúm s městskými úřady a stálým divadlem. Mezi těmito budovami jest pak sad s I lankovým poprsím na pokraji. Nad střechy města vyniká dosud věž šindelářská, jakožto zbytek hradeb z dob opevnění města za královny hli.šky. Na obrazu, který podáváme, zřejmá jsou podloubí, která na těchto dvou stranách náměstí dosud jsou zachována, a pak zříti jest ulici Palackého, která zakončena jest děkanským chrámem Páně sv. |ana KTtiteie Ve věži poslední do bon přestavěné nalézá se sklopení známé rukopisem Královédvorským, Sklepem' to je přístupno z přední části chrámového kuru a nalézá se ve věži u střech v přístavku, který viděti je v levo u vchodu do kostela. Na rohu náměstí nalézá se stará radnice, v níž umístěn je okresní soud Válkou v r. 1866. Utrpělo mésto veliký h škod řáděním Vojska nepřátelského I v ulicích města prolito mnoho krve. Kostel tehdy sloužil nepřátelům za vězení pro zajaté, a na podloubé dvěma řadami ukládáni raněni, pro něž v domech nebylo již místa. Město zvláště pośledni dobou zkvétá průmyslem; počet obyvatelů pře Stoupil již 10.000. První založeni osady stalo prý se v době knížete Bořivoje. bi< Kk..i 'Áček, KOT. JINDŘ. RUDÍ.IČ V KRÁL. DVOŘE 347- NĚMECKÝ IJKOI). V rozkošné krajince v poříčí Sázavy, kudy šla ode dávna piastará obchodní cesta od brahy do Moravy, rozkládá se v malebné poloze do výše d.i-hušina soudu*. Nepomuky, na obraze našem v popředí, leží na jižním úpatí Zelené Hory a mají nyní as 2200 obyv. Děkanský chrám v barokovém slohu, r. 187»>. obnovený, stojí prý na místě rodného domu světcova. Mimo tento chrám je nejznainem-tčjším stavením v městě kolej Piaristů s kostelem sv. Josela na náměstí; zmínku zasluhuje též kostel sv. (akuba, pův. románský, r. ISon. po zrušení za císaře Josefa opět otevřený. <) Zelené Hoře, krásněni to vrchu zalesněném, jde povést, že z ni sv. Vojtěch zemi 1 eské žehnal, a otisk šlépěje jeho posud za oltářem zámeckého kostela se ukazuje. Hrad Zelenohorský, z něhož kolem horního zámku r. b.ss. valné přestavěného, i.isti mocného opevnění zbývaná vystavěn byl v době válek husitských Bohuslavem ze švámberka na zboží kláštera Pomuckého, Tábory zbořeného, když byl již před t i ni Mikuláš Z Ibisi. Moru Zelenou >0!ivetsk0U nazvav, o osazeni ji se pokoušel. Okolo r. 1460. vesel v držení Mory Zdeněk ze Šternberka, za něhož dne 2S. listopadu 1-165 sestoupila se zde vbistizradná jednota Zelenohorská! na odpor fiřímu z Poděbrad. Šternberkům náležela potom Zelenái Mora dor. L727., nyní patří rodině Auersperské. V zámku je nejzajtmavější obraz na stropě t zv Šternberské světnice, ze XVII stol. poehodíei, který porážku Tataru Jaroslavem ze Št< rnberka představuje, bod severním úpatím hory prostírá se ves Klášter, cela téměř do trosek slavného opatství Pomuka vestavěná, které r, II44. založeno byvši, dne 25. dubna L420 kališníkv bylo vyvráceno. kot. Jan KOFSCKT v pkaZk 35l- Kaklstkjn. o významu této svatyně starého umění, spolu velebného pomniku nezapomenutelného našeho Karla, otře vlasti, svaté a slavné paměti, netřeba zajisté šířiti slov a jen k vň 1 i úplnosti zde podotýkáme, že hrad tento, jenž mezi nejznamenitěji! středověké budovy v celé Kvropé náleží, r. 1348. k účelu bezpečného uschování zemských klenotů a různých svátostí založen a slavným stavitelem Matyášem z Arrasu v (leviti letech dostavěn byl. Za Karla a syna jeho Václava stkvěl sc nádherou, a pevnost jeho odolala r. 1-t'JL'. všemu úsilí kališníkú, kteří podnikli proti němu dlouhé a velmi památné obležení. V pozdější době hrad scházel, až za Rudolfa ii. v tehdejším slohu luklailné opraven. Ale i tato nová úprava schátrala během dlouhých dob nepříznivých, ;dy panství Karlštejnské dáváno do zástavy a konečně i trvale postoupeno Tcresiánskému ústavu šlechtičen. V době »os vícené* měl posvátný Karlštjn dokonce v nucenou pracovnu býti proměněn! V posledním desítiletí, když přes různé »opravy«, při nichž na památném stavení pozvíce těžce hřešeno, hradu hrozila již záhuba, přikročeno konečně k důkladné jeho rekonstrukci, ač i tu s mnohými podrobnostmi v provedení nelze sou-hlasiti. Na našem obraze, představujícím hrad se strany jihovýchodní, dobře možno ro-zeznati terasovité seskupení jednotlivých jeho oddělení, v čemž právě malebnost celku záleží. Nej dolej i v levo viděti předhradi s domem purkrabským a věží studnicí, nad ním mohutný palác, nad tímto Mariánský kostel kollégiatní a nejvýše mohutnou věž, tvořící samostatnou tvrz. Kéž i vnitřek hradu vbrzku zastkví se v kráse obnovené! I/OT, J. VII.ÍM v PRAZE. 35-- 1'liCKA. Z Bělohradu (v. od Jiéinaj, putujeme k Pecce lahodným a roztomilým údolím podcl potoka Javorky, také Zlatnici nazývaného. Vos Bělá, již procházíme, přod nemnoha desítkami let byla ještě německá — dnes jest však úplné počeštěna. Konec pflvabuplného údolí v. za Bélou jako mohutná opona zavirá 1'ecka — vrcu se zříceninou. Šjdými zdmi, tmavvmi otvory tří řad oken v průčelní zdi — - smutným, tklivým pohledem pozdravuje té ten hrad někdy pánů Škopků z Bílých Otradovic a potom slavného Kriátofa Haranta z Polžic a z Bezdružic. Losy kolem mlči, a hrad chmurně hledí v dol . . . MésteČKo Pecka, útulné a éisté, usadilo se na severovýchodě hradu. Se Zvičiny hory, nebo když se námi cestou od ní Pecka objeví pohorské méstečko s chrámem nejvýše a na pozadí zelený vrch s hradem — řekneme si, že tak hned na ten obrázek nezapomeneme. Na Pecci- ze staré slávy a nádhery málo zbýván Kamenný most, veihmci do hradu, postaven byl na inis'ě zdvihacího r. I7 1<>. V příkopě pod mm tráva bují, a také- prostranné- stinné nádvoří jest pěkné zelené; před nemnohými lety pořádávali tam ochotnici divadlo. Ze světnic v západní části hradu ještě za dětských let pisatele těchto řádků ozýval se stav tkalcovský. Dnes mrtvo tu a ticho všude Kdož by si nevzpomněl na bývalého pána, za jehož doby bývala Pecka v lesku? »Lásky a přízné leč pravdou a upřímnou věrnosti dosáhnouti se nestrojíni i jsou jeho slova. Dne 23. ledna ti>_'l byl odtud vahlštvnskvini vojákv odveden a za nemnoho měsíců potom staroměstské lešení zbarvila i jeho krev. Valdštvn dal později Pecku klášteru ve Valdicích, a r. 1824. koupu ji knize Trautmannsdort. K. L830, vypukl v městečku oheň, hořící došek zaletěl až na hrad, a plameny ničily slavnou památku . . . Kabel v. Kais. kot. a LEHMANN V TRUTNOVg, 353- MALOSTRANSKÉ MOSTECKÉ VĚŽE. /. obou véží na koncích Karlova mostu jest sice věž staroměstská daleko krásnější a význačnější, ale dvoj vězí na konci malostranském za to jest se strany mostecké pittorcsknéjší, zejména také svým krásným pozadím svatomikulášské kopulo a věže, po straně pravé pak hradčanským zámkem a dómem svatovítským. Mezi oběma věžemi malostranskými pne se nekrytá brána. Véž jižní, nižší, teď z části domy zastavěná, jest zbytek starého mostu Juditina, kdežto věž na straně severní, vyšši a pěknější, jakož i brána vzpomenutá, založeny byly asi teprve za Václava IV., tedy později, než véž staroměstská. Přes to, že véž v podstatě je nedokončena, přece vyniká všemi přednostmi mistrů goticismu té doby a zvláště nese KiiT. J. VII ÍM V l-KA/K. patrné známky umění českého. Všecky ozdoby plastické na věži vyrovnají sc co d° krásy všem jiným toho druhu památkám gotickým vůbec; škoda jen, že jich je poměrn1-' málo. V letech 1875 — 1880 byly mostecké věže malostranské opraveny za 50.000 zh nákladem obce Pražské, při čemž také některé nové ozdoby byly přičiněny. Tak zasazeny nad výklenky obou průčelí zcela nové ozdobné kružby, konsoly obloukových žeber v průjezdu vyměněny novými, a poněkud zachované staré ozdoby a znaky zazděny na památku uvnitř věže. Střechy dostaly nový kryt, potrhané kameny a vetché zdivo vyměněno, a z nárožních věžiček tři nově osazeny. Nejnověji zřízeno při menší věži nové schodiště do Saské uličky. Rkd. 354- FuLNIiK. Na samém pomezí vévodstvi Opavského rozkládá se v neširoké, mírnými vrchy obemknuti' a Husím potokem protékané kotlince mésto kulnek Sotva vyslovíš jméno, a již na mysli ti tane duševní bohatýr, vznešený myslitel, veliký syn minula, nesmrtelný Jan A. Komenský, jenž tu po čtyři léta (1617. -1621.) církev a'školu Jednoty bratrské spravoval. — Fulnek (na 4000 obyv. národ, němec) je mésto úhledné a zdravé, má okr soud a provozuje čile průmysl všeho druhu Kdy Kulnek byl založen, nevíme, ale r. 1293 byl jež městem V XVI. století rozmohla se ve Fulneku podporou vrchnosti (Zerotínů) Jednota Českých Hratíi, jimž přezdíváno »Lampelbruder« (beránci bratří), ježto žádnému z nich nescházel v domácnosti malovaný beránek (symbol Krista Pána). Když r. 1621. Fulnek c s. vojskem byl obsazen, »Bratři* se rozprchli. K pa mátnostem Fulneckým náleží obsáhlá kronika městská, již napsal mezi lety 1811.—1829. KOT. R. HKLNNKK-DV KÁK V pra/k. tamější měšťan lei. [aschke. Kroniku chová brněnské Františkovo museum. Zámek Fulnecký, jenž na obraze v pozadí se vypiná, leží od města na poledne a je obemknut parkem, k němuž rozsáhlá obora přiléhá, bostaven byl v 17 století <> třech patrech, Když r. 1801. vyhořel, byl na patro snížen, a toliko jedna strana byla obnovena a kaplí opatřena, /.oken I to é.isti je velkolepý rozhled přes požehnané- >dvravařsko k Nov. |í-éinu a Příboru, za nimiž v šedé dáli hřbety Karpat st- modrají. Do roku 1276. bylo Fulnecko majetkem zemčpanským. Na to zde byli pány Kravařové-, Opavští (Mikulášova), Lešanští, bostupieií, Kunštátové. Zcrotínové, Kinsberšli, Pilmesdorfšti a ze llříšté. Jiřímu ze llíístě, jakožto nbelu, bylo Fulnecko zkonfiskováno a r. L622. rodu Bruntálskému prodáno; oď tohoto přešlo roku 1788. na Badcnlcldy. Nynějším držitelem jest princ Fil. hrabě z Flandcrnů. J• ■ -i*- Hladík 355- LÁZEŇSKÉ A LÉČEBNÉ MÍSTO TRBNČANSKÉ TEPLICE, pro zvláštní léčivou moc teplých zřídel svých po staletí známé, leží v přcpůvalmém údolíčku potoka >Táeplé«, na levém břehu Váhu, mezi vysokými výběžky karpatskými, a proto vším právem perlou Karpat slují. Kdo před dvaceti lety Trenčanské Teplice znal, nemůže stí dnes dosti nadivili onomu velikému převratu celého lázeňského místa. Na všech stranách vidíš nádherné stavbs, velikolepé domy lázeňské, celkem lo, z nichž nejprosluleji! ie koupelna llánimam, dílo to našeho ireno- a architekta, zvěčnělého hrant. Śmorance, jenž budovu tuto vystavěl v roce 1888. nákladem 100.000 zl. v nádherném orientálním slohu. Vonný vzduch svěží vlhkostí napájí celé okolí, a příznivé poměry klimatické poskytují Trenčanským Teplicím zvláštní způsobilost pro zdravý, posilňující a nad míru příjemný pobyt letní. Teplota zřídel lázeňských žádným změnám nepodléhá. Nejteplejší zřídlo »Sina«, po svém objeviteli baronu Sinoví pojmenované, má 402° C, a léčí dnu, rheumatismus, ochrnutí mozku a míchy, ochrnutí zraku, neurosu kloubův, ischias, skro-fulosu, kurděje a jiné: nemoci. Aul. M Nksňal. kot. m. stk.kn a syn v tuknč. teplicích. 3 56- PREMONSTRÁTSKÝ klášter Tepelský patři k nejznamenitějšim starým opatstvím 7, avšak stavba protáhla se, tak že věže chrámové teprve r 1232. byly dokonány. Věži- tyto a průčelí chrámu pod nimi jsou ještč zcela v původním slohu románském zachovány; kostel sám, třílodni to Lasilika s příční lodí a apsidami, je poslední velikou, ale dle úsudku znalců také nej-znamenitéjší zachovanou románskou stavbou v celt zemi. Vnitřek byl I linzenholcrcin ve slohu doby jeho změněn, a tehdáž také okna modernisována. bří obnově r. 1893. předsevzaté byl pěkný renaissanční portál v průčelí odstraň u a nahrazen románským, jenž však ke slohu celé budovy se nehodí. Klášter tvoři obdélný čtverec o dvou dvorech a chová |>éknou knihovnu, též různé sbírky. V kostele ukazují hro > zakladatele Hroz iiatv, jenž byl dle legendy r. 1217 loupežnými rytíři z Chebska zajat a ve věži hradu Kinšperka umořen. Spoustě husitské klášter tepelský, při založení svinu mnichy ze Strahova osazený, šťastné ušel, za to však doznal velikých zahub za občanských válek v době Jiřího z Poděbrad. Tehdejší' opat Zikmund zůstal králi svému věren, a proto bylo území klášterní od pánu katolické' ligy spustošeno, ano po nezdařeném útoku na kái tei, královskými Osazený, tento vypálen. Také- v třicetileté válce doznal mnohých svízelí (M založení pak Mariánských Lázni na zboži klášterním náleží Teplá mezi nej-bohatši duchovni ústavy v (echách. li Bkrnau. 357- Domiík Svatopluka (jícha v ObŘÍSTVÍ. Žádná romantická zbořenina, nád-luinv zámek velmožův, velkolepá scenerie přírodní, malebné rozložené mésto — prostý domek v révi ale tím, kdo v něm sídli, znám jest i milý široko daleko! Obříství jesl ves, ale z dáli jeví se nám jako hezké městečko. Starý Milota Zdirad Polák, básník .■Vznešenosti přírody*, v zdejším zámku verše své skládá val; mistra našeho Bedřicha Smetany otec býval tu po nějakou dobu sládkem. Domek Čechův stojí nad návsí v právo píi silnici, /.a ním šííi se Inka, staré duby zdvihají svát zasmušilá čela, Labe tiše plouži se v jejich stínu. V zahrádce stojí včelník, kos hvízdá na keři, Želva plíží se sliněni; a holubi bukají na střeše. Pes brok letí se schodu a skáče koleni vás jako divoch V minutce vvjdc pán domu skromný, srdečný. Sešedivěl nám tu trochu, ale jinak je pořád, jak býval — nestrojený, ale plachý, ostýchavý. Ta dvč levá okna domku jsou okna ("echový pracovny; za dvěma pravýma je nevelký salonek. Vše je skromné, ale útulno. Na stěnách rodinné podobizny — rázovitou hlavu básníkova vzácného otce poznáváte hned — potom Alešovy obrázky, výmluvné a dojímavé, velký obraz Uprkiiv, dar Moravanův k Cechovým padesátinám. Ticho jc v tom domku, jen vůz časem zadrkotá na silnici, přejde uj>racovaný člověk, dětská písnička z věnčí vletí do jizby. V tom kraji rovinatém, pohnitém i květnatém, pod stínem staletých dubů, modrojasnou oblohu maje nad sebou, zvon kipu a ty ostatní Středohorské velikány před očima, bloudívá zamyšlený náš pěvec. Tu vznikly »Modlitby k Neznámému*. V ústraní tam žije, ale neujde mu ani vlnka v proudu éeského života. Ve svém žije — a rádi ho tam mají! k. V. Rais. 99 358. ZÁMEK jevišovický NA MoKAVÉ pochází dle polohy své na vysokém a příkrém vrchu z patnáctého století, aé ovšem nynější jeho úprava jc as o dvě století mladší. Kaple, r. 1660. znovu vystavěná, chovala dříve několik pěkných obrazu. Zámek teido byl sídlem staroslavného rodu Kunštatského až do jeho vyhynutí. 1'iivudní hrad stával naproti němu přes údolí; zbyly z něho ještě příkopy a nuzné základy zdí. Z majitelů jeho stal se pověstným Hynek Jevišovický z Kunštátu, příjmím Suchý Čert, jenž v domácích válkách mezi markrabím Joštem a Prokopem naplňoval strachem velikou ěást Moravy. Také jiní členové této Kunštatské větve prosluli násilnictvím. lak že od r. 140S. 14 68. zeměpáni šestkráte hradu Jcvišovického musili dobývali. Vévoda rakouský Albrecht dobyl ho r. 1421. poněvadž držitelé stáli s kališníky; r. 1439. pak po- znovu oblehl jej a vyvrátil, tak /e r. 1447. jen jako pustý sc připomíná Ale páni /. Kun státu postavili si hrad nový a tak silné jej opevnili, že r. 1468 celému vojsku krále Matyáše s prospěchem vzdoroval. Po smrti posledního polonika krále |iřiho, Karla Bedřicha vévody /■ Minsterberka, r. 1647. postoupil choť dcery jeho, poslední Kun ta tovny, vévoda Sylvius Nimrod Virtenberský, zděděné p.insl vi feviŠOVické CÍsafi benh nandu III Od král. komory koupil je r. lni1), hrabě Ludvík Souchez; nyní náleží hra běukáun Gabriele Lovatelli a Anně Ugarte. Městečko Jevišovice, položené v údoli potoka |ežovky a asi L200 obyv. čítající, nemá nic památného, au kostel teprve r L824 vystavěn byl. Nedaleko staršího, r. L823. zbořeného tariuho kostela, stával dle pověsti klášter(r), nyní stojí v té straně nový panský zámek, obklopeiiv pěkným parkem. řOT. M. KADEN V ORNÍ. II. BUNAU. 359- /'A'IT;c město, s jehož věží vlály kdysi črovina« hluboce rozrývá, vysoko skalnaté stráně tvoříc. Na takovém skalnatém ostrohu stojí nádherný got. vetechrám sv. 1'. Barbory, kterýž bohatí horníci za požehnaného panování Otce vlasti byli vystavěli. Velechr. sv. 1'. Barbory stojí tu jako zkamenělá báje, jako zjev z jiného světa Založením sahá v prvá léta XIV. stol. a mezi jeho staviteli jmenuji se slovutní stavitelé čeští Benedikt z Loun a Matěj Rejsek z Prahy. Velcí hrám sv. P. Barbory po své restauraci má v střední Evropě málo stavitelských památek sobě rovných. |est chloubou Kutné I lory a skvostnou perlou českého umění stavitelského. — Obraz náš zachytil v pozadí také »arciitěkaitiký chrám sv. Jakuba Většího*. Pro svou 80 m do výše se pnoucí věž nazván »Vysokým kostelem*. Bohatí nákladníci fan Ruthard a Bořuta z Košic chrám tento v prvé polovici XIV. věku založili. Chrám sv. Jakuba počítán jest mezi nejkrásnější stejnolodní chrámy v království Českém. Jest zbudován o třech lodích z pískovcových kvádrů ve slohu got. a jest vně i vnitř slušné opraven. Chová mnohé vzácné památky staročeského umění. K těm sluší přičísti: Got. monstranci, Večeři Páně r. 1515., Skřetovu Pietu z r. 1673. a j. Smutnou upomínku v dějinách tohoto chrámu zanechal r. 1424. Téhož roku, kdy slavný náš rek Žižka u Malešova Pražany porazil a vojsko Zikmundovo z Hory vytlačil, zapálili nepřátelé chrám tento, a všichni, kdož tam útočiště hledali, zahynuli v plamenech. Ant. J. Zavadil. rOl. J. VILÍM v 1 KAZB. 364. Trocnov. Uprostřed mezi Českými Budějovicemi a Novými Hrady, blízko při dráze, leží vlevo na kopci vesnice Horovaný a pod ní, na miniem, výše zalesněném, níže pak několika stromy a dvěma rybníěky přizdobeném svahu stojí osamělý dvíír Trocnov, ondy tvrz a sídlo vladyků, z nichž narodil se největší bohatýr národa éeského, lidu poníženého mstitel bohem poslaný, rek ducha i činu, obhájce práva, před nimž třásla se veškerá Kvropa, až hezvolně sklonití musila vzdornou šíji svou před záři českých zbraní a slávou českého válečného umění: Jan Žižka z Trocnova. Leč ve zbytcích tohoto zemanského dvorce Žižka světla božího nespatřil. Ty malé síňky byly prozřetelnosti božské příliš nepatrný než aby pojati mohly rodícího se heroa šlapaného a utisko- vaného lidu. U volné přírodě, při úžasu všchonúra, při údivu nebes zrodil se vojvoda • bojovníků božích* ; blesky plamenily mu gloriolu budoucí slávy, a hromy hlásaly ji již napřed do veškerého světa. Veliký a neohrožený mstitel křivdy zrodil sc pod širým nebem u rozložitého dubu, tam, kde skromná bystřina I lesa vybíhá a každým rokem do květu nutí luh, po némž ondy proháněly se hbité nožky krásného, stepilého chlapce Černých vrkočů: vyvoleného báné. bouře byli mateři jeho bábou pomocnou, věčnost ho kojila, a blesk křtil ho nebeským znamením vítězné slávy. — ž duhu není památky, místa jsou pusta, ale srdce věrného < ei ha vzplane zde posvátnou pýchou a nadšením, a tak bude bohdá na věky vékův! Au I li vnu K KOT. JAN KOHlCKV vh VIMlUkl K 365. IIakIŠTKJN. Mezi starými hrady českými jedno z předních míst zaujimá slavný llasíštejn, as půldruhé hodiny severně od Kadaně s temena skalnatého výběžku Krušných hor do krajiny pohlížející. Památné toto sídlo učeného humanisty Bohuslava llasi-šlcjnského I Lobkovic spustlo již na poč. XVII. stol., a zdi jeho sloužily odtud obyvatelům sousedního městečka za vydatný lom kamenný, až. konečné ujal se hradu majetník panství Prunéřovského, továrník lv Kar.sch, R započato s opravnými pracemi, které nákladu 12000 zl. vyžadovaly; v předním nádvoří upraven turistický hostinec. Malebnosti hradu a dumného ticha samoty, které činilo rozvaliny tak půvabnými, banito opatřeními ovsem ubylo, avšak trosky samy na dlouhou dobu jsou zachovány Nejskvě- leji! dobou tohoto hndu byla vláda Lobkoviců (1418. —1597.), za nichž nejdříve pevným byl zbrojištěm, potom pak jako sídlo Bohuslava Hasištejnskébo (1482 —1510.) ušlechtilým útulkem Muz, ano dle svědectví současníků takřka malou akademií, v níf mimo převzácnou knihovnu, tehdy prý v celé Řísi nejbohatši a nejvzácnéjši, ani přírodní sbírky, matematický, astronomický kabinet a t. d. nechyběly. Zdi trávil bodrý onen iilosoť svůj tichý, poesii a humanistickým snahám zasvěcený život. Po smrti jeho poklesl význam lnadii, rozděleného mezi různé členy rodu; konečně I lasištejn jako nepohodlný Opuštěn. Zbytek vzácné knihovny Hasištcjnské chová so v Roudnici. l'OT. J. CHS '*iv V KADANI. 366. Choceň. Přicházíš-li silnit i od Brandýsa nad Orlicí — k Chocni a octneŠ-li se na konci starého stromořadí lipového, bezděky staneš, abys na nť kolik okamžiků se pokochal pohledem na pékný obrázek, který se prostírá u tvých nohou je malé to jen hnízdečko — Choceň má 432 domy — ale vlídné a útulné. Všude svěží zeleň lahodí zraku, ba nejeden domek ztrácí se ve stínu četných zahrad. Z veřejných budov zasluhují zmínky obecná a měšťanská škola (na našem obraze vpravo), v nejbližšim její sousedství lamí kostel, pěkná radnice s véží a kostel evangelický, který se jeví zcela v popředí obrazu. Lidu dělnému poskytuje výdělku veliká prádelna, kterou vidíš hned za kostelem, .1 mechanická tkak ovna v lozkošném lídoli losův .1 1'icbé Orlice, která jím protéká ( doceň je městečko klidné, nikoli však mrtvé; hlavní tepnou všeho jeho života jest ovšem železná dráha, neboť jím probíhá trať statni dráhy rakousko-uberské spohVnost 1 Praha-Vídeft a vycházi 1 něho nať Chocen-Mezlměstl a Choceh-Lltomyšl. Právem se může ( lioeců honositi, že byla mezi předními městy českými, která li pořídila elektrickl osvětleni. 1'Kl.lllNANU TuMKK. KOT. JOS. lu1>VÍK V I ITOMVlU. 367. BrAna v Prachaticích. Neblahá boí-ivost, která od y josciínské ne vážností k starobylým památkám vynikající, po vlasti naší byla zavládla, připravila města česká Z nej většího dílu již o malebnou někdejší jejich o/dobu, o brány a věže hradební, které zvláště od let šedesátých s ušitím lepší věci hodným byly odstraňovány a bořeny, Nesmyslným tímto řáděním vzaly právě starší a důležitější tohoto druhu památky (jako bvly Pražská brána v Slaném a v Táboře, cihlové brány Nymburské a j.) za své; co zbylo na «ln\ naše, většinou dochovalo se ve stavu kusém. Ani pěkná jinak »do1ejší« brána I'i.u I1.1tlek)i, (ejíž pračeti předvádí náš obraz, nezachovala se nám úplná; postrádat liž svého, do piil kruhu zbudovaného předlítaní, s nim/, tato dvojitá mocná stavba sama tvořila pevnou tvrz. Imposantní průčelí přední brány vybíhá ve dvě nárožní arkýřové vížky. Pod cimbuřím celou brána obíhajícím, rýsuje se v šedé omítce postava genia se slavověncem, níže pak nad obloukem vjezdu vymalován jízdní znak Rožmberků, od polovice XV, stol, vláď'ú města. Malba tato byla" r. 1883. opravena. Zdi brány prorvány jsou četnými, tu i tam zazděnými kulemi, jež zůstavily zde útoky nepřátelské. Vnitřní, za touto stojící užší brána tvoří čtverhrannou, kůrkami krytou věž. Znamenitá tato hrána l'rachatická byla r. 1527. vystavěna. Průčelí zdobí, mimo zmíněný znak, dva charakteristické' latinské nápisy. Kin ). 1'ftfllKAMSKV V Ć FltlDftjoVli li ii. 36 8. Menší sál Strahovské knihovny v Praze, Na nej západnějším konci královské naší Prahy, mezi zeleným Petřínem a královským hradem rozkládá so klášter Strahovský, nejslavnéjší to ěeský ústav řeholní, výmluvný svědek stkvělých dějin našich, zejména svými knihovnami, chovajícími v sobě tak mnohý vzácný a pro literaturu českou nad míru drahocenný poklad. Knihovna královské kanonie Strahovské jest co do množství knih ve vlastech českých jednou z nejhohatších, co se týče však vkusu a umělecké úpravy, jednou z nejkrásnéj.ších knihoven netoliko v Kvropě, ale na celém světe. Sestává z. několika komnat v jeden souladný celek spojených a pravidelný čtverhran tvořících. Síně tyto nepocházejí z jedné doby, byvše během času dle potřeby zřízeny, a nejsou z téže příčiny ani stejných rozměru ani stejné ozdoby. Nejhlavnějšimi částmi jsou však dvě nádherné dvorany 108 stop zdélí a 36 stop zšíří, jedna nižší (viz náš obraz) t. z v. menší sál, druhá vyšší (viz obraz následující), novější, t. zv. velký sál. Tento menší sál jest nejstarší částí nynější knihovny a pochází z druhé polovice století sedmnáctého. Kanonie Strahovská měla již dříve slavné- knihovny. Pivní vzala za své v bouřích husitských, byvši spolu s kostelem a klášterem spálena; druhou od slavného opata l.ohela r. L594, zbudovanou stihl ku konci třicetileté války tentýž smutný osud; bylaí r \uah. generálem Konigsmarkem o nej vzácnější poklady své oloupena. Základ k nynější velkolepé' knihovně položil r H>'>7. věhlasný opat |eionym z llirnhciinu. Za jeho nástupců v důstojnosti opatské nabyla síň tato malbami na obmítce, provedenými Strahovským kanovníkem Siardtm NostCkýtH, a štukatér-kou prad vzácné ozdoby a ctihodného vzezření. Ivan Au. Wagnu. 369. Velký sál Strahovské knihovny v Praze přibrán ke knihovno teprve ku konci předešlého století opatem Václavem Mayerem, který zbudoval souběžné sc stávající síní knihovní síň novou, však vyšší, kterou/, bohatě vyzdobil, a kteráž nádherou SVOU a uměleckým vkusem také skutečné každého překvapí; má na východní straně dvě řady oken nad sebou, mezi nimi/ nalézá se krásná, bohaté ozdobená galerie. V celé sini není viděti stěn, jelikož od podlahy až ke Stropu zdi i výstupky u oken vyloženy jsou krásně řezanými skříněmi na knihy. Nejpéknéjší ozdobou této síně jsou obrazy na klenbě, které na omítce vymaloval r. 1794. slavný umělec Aul. Maulbertsch, cis. komorní malíř vídenský. |cst tu důmyslně provedena idea 1 áboženatvl a pokolení lidského od prvního hříchu v ráji až do křesťanství, jímž. svět nové tvářnosti nabyl. Knihovna Strahovská má nyní daleko přes 72.000 svazku knih a skoro 1200 rukopisů a listin. Prvotisků nalézá se zde přes 4U0. Mezi rukopisy nalézá se mnoho velice vzácných; jmenujeme toliko: krásný evangeliář z IX. stol. s drahocennou vazbou, český Starý Zákon z r. 1404. psaný od Hanuše, cisterciáka Sedleckého, převzácné pro domácí dějiny české rukopisy latinských kronik kanovníka Vincence a Gerlaka, opata Milevského (obsahují dějiny vlasti naší od r. 1140. až 1198.), Trojańska kronika z r. 14:!f>., Tkadleček a t. d. a t. d. K nejvzácnějším rukopisům však přináleží krásně zachovalý » Pontifikál Alberta ze Šternberku*, na pergamene psaný, překrásnými miniaturními malbami ozdobený, jenž náleží mezi nejdrahocennější památky staročeského uměni. Ivan Ad. Wagner 3 7o. Bkoimov leží uprostřed koti iny horami pékué ovén'ené mul řekou Stenavou. Na severovýchodní straně vypíná se hlavní ozdoba města, staroslavný klášter benediktinů. Budova nynější (čtyřpatrová) postavena r. 173.1. — 1735 péčí opata O!tmara /.inka dle pláml stavitele Kiliana Hynka Dienzenlioíera Druhdy stála zde uprostřed hlubokého hvozdu pohraničního tvrz, obývaná královskými úředníky, strážci hranic Krajinu tuto i se sousední poliekou daroval r. 1213. král Přemysl I Makar I. kladeni břevnovskému, jehož to členové mnich Jwik a po něm jáhen Vit alt i byli založili v 1'ohci poustevnu s dřevěným kostelíčkem Bod vedením kláštera břevno irského osazována napotom a vzdělávána kraima policka a pozdéji též broumovská, tato kolem r 121) osadníky přistého vánými z Němec. K ochraně kraje celého založil opat Bavor Xcčťtiua na místě staré tvrze novy hrad (1300) a v něm malý klaster. Iento klášter po vypálení břevnovského Kur. A. IKHMANN V THITXnvft. arcikláštera rukou husitskou stal se střediskem kongrega'e břevnovské Hrad a klášter přetrvaly války husitské- až do r. Iuii4., kdy lehly popelem; klášter znovu zbudován v letech L665. Hiái, zničen však opět r. inHi ohněm, načež postavena r. 1735. mohutná stavba nynější. Vedle kostela klášterního Vojtich-A má město ještě .. ehi.imu un/i nimiž vyniká lamí sv. Petra a Pavla a pak kostel sv. Václava s klášterem jeptišek, jež in ni na starosti opatrovnu. Tento kostel stoji na místě protestantského chrámečku, o némž. se /.miřuijc historie třicetileté války. Město samo bylo as r. 1250. Ilandei skvím soukennikv založeno; má pěkné pravidelné náměstí, ?0'>„' obyvatel. V okolí jsou krásné vycházky bohatými vesnicemi až hodinu i déle se táhnoucími, neb po silnicích svou čistotou a vzornou úpravou chvalné známých. Vavíi. Wintuu 37'. Fojtství v Karlovicích na Valašsku, jako skoro všechny osady valašské. i rostiraji se i Karlovice na obsáhlém, hornatém území, po údolích Leskovém, MUoiiovu, '/<■ <■/ ziéin, /lovem, /'otl/a/ém a 1'luskovti, čítajíce vice než 5000 obyvatel. Horní tok řeky Bečvy proplétá území to od severových. k jihozáp. a vyznačuje se hojností patruhfl. Domky jsou vesměs ode dřeva, tam ojediněle, tu opět ve skupinách. Ve hlavni skupině je památný kostelík dřevěný z roku 1754., i z Národop. výstavy v modelu známý. Mezi Chatami karlovskýtni vyniká v údolí Bzovém, na pravém břehu Bečvy k severu se prostírajícím, usedlost lojtovská, kterou náš obraz předvádí. |est nedaleko silnice, ku Vsetínu vědmu i [ak patrno, je to pyšný aristokrat mezi chudými plebejci. Cini dojem staroslovanské vladycké tvrze, jejíž však hradby představují nám lady hospodářská slavení (konírny, chlévy, kůlny a j.). Fojt, opravdový vladyka v dřívějších dobách, lišil se nejen majetkem svým a pravomocí od osadníků ostatních, ale i stavením obytným, nad ostatní chalupy povzneseným, rozsáhlým. Roboty neměl a povinnosti k vrchnosti jen nepatrné. Není divu, že měl v osadě respekt náležitý. Fojtství toto měl dlouhé doby rod Barvičův. Je na jedno patro a opatřeno pěkným, dole ozubeným pavlačem. Nahoře jsou jizby pro majetníka, dole pro čeleď. Okolí jeho rozkošné. Fojtství upomina živě na Cičmanská »gazdovstva« na uher. Slovensku, na hromadné totiž žití veškerého příbuzenstva (zádruhy). — Podotýkáme ještě, že Karlovice jsou nejpozději založenou osadou na Valašsku (1714.), a to hrab. Karlem ze Zerotina, pánem na Rožnově, dle něhož také pojmenovány. Nyní náleží veškero území karlovské ■Sa/. Reichovi, majetník u tamějších dvou uhelných hutí, který je ode dávna i starostou obecním. Mat. Václavek. FOT. l. ULRICH na \ÍETfNÍ. 372. Čaceitice na Slovensku, fak nevlídný to a chmurny obraz, ty rozvaliny hradu Čachtického na holém, vápencovém vrchu, na němž ani kfovíčka se neselená I Jen s jedné strany dostupné, potupné vypínají se nad údolem, jimi Horanka k Váhu spěchá, hradní vrch půlkruhem obtékajíc. R. 1467. choval v sobě hrad (čachtický jako bezděčného host'' pověstného hejtmana českých bratříku, |ana svchlu, jen/ na blízku byv jat a ka-Stelánu Ladislavu Zcnasovi k opatrováni odevzdán, skončil kázáním krále Matyáši- s '250 svých věrných před Kostolany na šibenici. Zlopovčstným stal se hrad Čachtický na poč. XVII. stol jako pelech hrůzné oné maďarské dračici- Alžběty líathorovny, která zde slovenské- dívky vraždila na půl sedma sta umučila jich během asi lo let! A teprve r 1610. zasáhla ji ruka trestající spravedlnosti: pomocníci její upáleni, a ona sanu vržena do podzemního žaláře na hradě, jenž jevištěm byl jejích neslýchaných ukrutcnstvl. Za tři léta vzala tam za své Historikové- maďaršti, hanbíce se za tuto ďábelskou ženu, vymlouvají šílenosti hrozné- skutky její. Že bv se byla dopustila jich I jcšituosti, hledajíc v koupelích I krve panenské novou mladost, jak často psáno, nebylo soudním řízením prokázáno. — Veliký hrad Čachtický je značné již rozpadlý, avšak nelitujeme toho přejíce spiše, by jako hrad bernaba VisCOntiho V Milane, Vynálezce hrůzné 4llid0()lK>, a Alexandrovská sloboda U Moskvy, brloh krvavého netvora Ivana Hrozného, jenž daleko přel 60000 lidí povraždil, úplně byl zahlazen ■ povrchu země jako stavení proklatá-. H n. • v KOT. M. STERN A SY.S V TKKNČ. TKPLIcfCH. 3 FryŠtXt na TÉŠÍNSKU rozkládá n na půlnoc Dol. Slezska či Těifnska v rovinatí'' ponejvíce krajino, řinka < )lsa vyvěrající v bczkydcch, děli Těšínsko na dvě nestejné pciloviď a tvoři takměř hranice, kaní až národnost česká, přecházejíc Z Moravy do Slezska, na východ zabíhá. Reka však nedotýkal IQ města, tekouc oblonkeni se-vcrozáp. od něho. bryštát hosti v sobě 3tr.il ob. a je sídlem okr hejtmanství Náměstí n.i našem obraze předvedeni' jehož levá strana je ve čtverec rozšířena, kdež právč význačné budovy sp.itíiti lze: památnou, asi .'iiiu lei starou radniční vez o slohu různém, vedle věže v právo dum obecní, v němž umístěn okr soud, vysoká pak budova po straně pravé- je dům hrabete I .ari.sche Monnicha, majetníka lidcikoinisníbo panství iryit átského, v němž je lesní úřad jeho, Spolků českých není. Za to »Iłolska czytelnia*, »Spolek KOT. m. IIKUNNKK IiVumAK V TRA/K. kat. tovaryšů* a redakce »Głosu ludu sla^zkiego*, který však bohužel více se staví nepřátelsky proti ('.echům ve Slezsku obývajícím, nežli proti Němcům! — Kryštát byl ne-pochybné založen za knížete těšínského Afe.ika (1200 ■ 1314), otce to krásné Violy, choti nešťastného krále Václava III., posledního Přemyslovce. Za syna jeho Kazimíra (1316. aí 1358.) jmenuje sc Fryiidt k roku 1327. již městem tFreyenstat). Nynější doby je v hejtmanství Fryštátském co do národnosti tento poměr: 50 698 Poláků, 27.005 Čechů a 5.472 Němců. Číslice ty přesvědčivě mluví o převaze obyvatelstva slovankého, avšak menšina Němců má bohužel jako jinde ve Slezsku tak i zde u veřejné zprávě všude vrch a bratřím Slezanům jest houževnatý s ní podnikati boj za spravedlnost a rovnoprávnost. Mat. Václavek. 374- KREMNICE. Z báňských měst slovenských vždy za přcdai pokládána byla Kremnice, nazývaná »dukátovou«; razilať si sama své dukáty a byla vůbec, jsouc v drženi velkých statků, nejbohatšim městem na Slovensku. Podnes nalézá se zde král uherský mincovní úřad, ale doby skvělých výnosu zlatých a stříbrných bání dávno minuly. Město, šachtami celé podebrané, těsná se v úzké kotlině sedmi vysokými vrchy obstoupené, která od jihu vzhůru se táhne, a bylo původně velmi skrovné, čítajíc v obezdili svém jen do 40 domu. Mnohem rozsáhlejší jsou předměstí; máť dnes Kremnice na KOJO slov. a něm. obyvatelů. Z budov nejzajímavěji! je stará tvrz městská na pahrbku k severu se vypínající a dvojitými obehnaná hradbami; v ní nachází se chrám sv. Kateřiny, jenž i se SOUSCdni kapli sv. Ondřeje okolo r. tH.áo. byl zbudován. |e to znamenité gotické staveni. Z vysoké věže otvírá se Úchvatný pohled na mésto a okolní vrchole hor. Opevněni města částečně se zachovalo, jmenovitě pěkná dvojitá »dolejši< brána. V skalnatém údolí výše mésta nalézají se rudné stoupy a jiná hornická staveni, tvoříce takořka zvláštní osadu Kremnice, kdež mimo kovy drahé i jiné, také zelená skalna; se nachází, je nej-star.šíin král. městem V Uhrách, a poslancové Kreinnbtí zasedali na sněmích hned za oněmi města Budína I<. I'_'42. poplenili okolí Kremuieké Tataři, |>ři čem! prý mésto samo křikem pávů zachráněno. Král Karel Robert potvrdil r, 1328 výsady Kremnice a obdařil město ho ně zbožím pozemkovým. Stará Kremnice zničena byla r. 1 777 hrozným požárem. Jan Kolkír, pívec Slávy dcery, studoval v I. 1S06 18oH na školách kremnických, tehdy vyhlášených B. Bernau. KOT. rRANCbCY GYULA v KKOIM' i. 375- llKAI) MlKl'LOVSKV náleží k nejznamcnitéjším budovám svého druhu na Moravě a působí, vypínaje sc nad městem na skalnatém pahorku, dojmem velmi imponujícím. Nejmalebněji! pohled skytá od severu, kde vyčnívající věže branné a celé skupení budov ráz středověké pevnosti zachovaly. Čtyřmi branami nutno projiti, nežli dostaneme se do vnitřního dvora; viděti tu pěkné zdobená okna z doby renaissance. Skvostný pohled jeví se 2a třetí branou, lale do dvora pohlížejí gotická okna kaple zámecké, r. 1380. založené. Někdejší hlavní věž čili týn hradu, nyní snesená a do stavení pojatá, má zdi přes 'I ni silné. V zámku chová se vzácná knihovna s četnými rukopisy a prvotisky, a jako vzácnost ve sklepě jednom pověstný obrovský sud, roku 1643. zhotovený, ovšem dávno prázdný. Zahrada, jihovýchodní stranu zámku objímající, r. 1817. za- ložená, otevřena je obecenstvu, ani majitelé zámku trvale v něm nesídlí. Ural Mikulov založen byl bezpochyby ve XIII. století piny z Li:ht enštejna, jimž markrabě. Přemysl r. 1249. Mikalov byl daroval; vládliť zdi p^to.m dMe nežli tři století. Zde na Mikulovském hradě trávila trudný svůj život známá RoínrO^rk ovna Perchta, provdaná r. 1449. za Hanuše z Lichtenštejna, člověka všech jemných citů prázdného. Četné, často velmi dojímavé listy její ot:i Oldřichovi a bratru Jindřichovi, p sány jsou na Mikulově. Od konce XVI. věku náleží veliké panství Mikulovské Dietrichu teinům. Zámek, jenž panovníky z domu Habsburského často hostil, vyhořel r. 1719. a upraven pak v nynijší podobu. Roku 1866. uzavřen zde mezi Rakouskem a vítězným P ruskem mír Mikulovský. B. Bernau. 1 1 • i m, J, XI ITHIl V .miku i IVĚ. 376. VoLARY. Na památné »ZIaté stezce* při tak zvaném potoku Dlouholuiném, uprostřed smaragdových lučin, jejichž prsa množstvím senniku jsou poseta, leží útulné městečko Volary, jež bez odporu patří k nejstarším a nejzyláštnějším osadám České zorné. Jest s okolím svým vroubeno vážnými temeny hor Šumavských, jimž na jihu vévodí mohutný Plekenštýn s prvním svým panošem vrchem Tusetským. Volary činí úplné dojem mést a míst alpských. Stavení jsou napořád ze dřeva, s nízkými střechami, jež hojné kameny jsou stíženy, aby je tékající po horách bouře neodnesla a nerozdrtike Domky stojí těsné při sobě, takže sotva človčk uličkou jejich proklouzne, ale řezbářských ozdob a malých yalerií nalézti lze na každém více neb méně. Volarští jsou lid přísných mravů a pěstují ponejvíce řezbu ve dřevě a krmení dobytka Jest to lid silný a urostlý, tváře výrazné, snědé a vlasů po většině černých a připomínají na první pohled lid, jaký usedlý je ve vlašském Tyrolsku. Snad že odtamtud "přivedl je r. 1500. Petr z Rožmberka, jenž osadu založil, nebo snad ze Švýcarska, aby pěstováním skotu statky své zvelebil. Památný jsou Volary též svým bojištěm z r. 1620. a zbytky svých náspů z téže doby, jež ondy po tvrdošíjném odporu císařských hrabě Thurn konečně dobyl, v nichž však pro netušený vpád Maxmiliána bavorského do Rakous usadili se nemohl, aby nebyl zaskočen a od vojska stavovského odtržen Ad. Hkyduk. KOT, JAN KOťttCKV V 1'KAZK. 3 77* Boží DAR. Královské toto horní město, jehož z Jáchymova as za hodinu možno dostoupili, leží v mělkém úvalu nehostinné, stromu prázdně a pusté Kudohorské vysočiny, která k severozápadu rozlehlá rašeliniště obsahujíc, jen po okrajích lesy vroubena a na severu Smrčí Horou, na východě svahy Keilberku, na jihu pak Špičákem ohraničena jest. Městečko, ve výši 1015 m položené, jest nejvyšší v království Českém i v Rakousku, má asi 1350 duší a je pravidelné založeno. Domy, většinou jednopatrové, kryty jsou bud' šindelem, bud' plechem, černé neb červeně natřeným. ( >byvatelstvo živí se dílem průmyslem (vyšíváním a pletením na strojích), dílem obchodem a hudebnictvím; krajkářstvi, dříve rozšířené, skorém již zaniklo. S dolováním počato v tčehto místech r. 1517. kovkopy ze Saského Schneeberku, načež asi r. 1533. kuriirstem Hanušem Fridrichem horní město založeno. S Blatném připadlo území božího Daru r. 1547. koruně České. Dolovalo se zde na stříbro a cín, ano v Černém potoce i zlato se rýžovalo. Když však protirelormaci vypuzena většina obyvatel do Sas, pokleslo i hornictví a zaniklo v první polovici našeho století docela. Roku 1808. vyhořelo skoro celé mésto, a v letech 1771. a 1807. řádil zde hrozný hladomor. Podnebí v Božím Daru je drsné, tak že, jak obyvatelé říkají, po tři čtvrti roku trvá zima a čtvrt roku jaro. Mohutný Keilberk, nejvyšší to chlum Krušných Hor, odtud nejpohodlněji lze navštíviti. B. Bernau. 378. BÍTOV. Hluboko v klíně hor ukryt je bývalý župní hrad moravský Bítov, jenž stoje na skalnaté výšině, pod níž Xeletava do Dyje se vlévá, byl zároveň předůležitou pevností pohraniénou, která již r. 10f>2. se připomíná. Jen velikým úsilím dobyl bitová r. 1233. Bedřich Babenberský, vévoda Rakouský. Král Václav II. zapsal Bítov, jak se zdá, pánům z Lichtenburka dědičné, ti pak drżeli jej do r. L576. Potom náležel více nežli po století pánům z Vlašimi a dědictvím dostal se r. 1739. hrab. z Daunu. Co do velikosti patřil ku hradům nej rozsáhlejším, jsa skutečnou zemskou pevností; scstávalť /. předhradi, nyní v zahradu proměněného, z prostorného předního zámku s kaplí a z nejvýše položeného hlavního či zadního hradu, jenž objímá nádvoří nepravidelné, skoro pětihranné. Vše to dnes valně je obnoveno a dílem i přestavěno, tak že pouze hlavní zdi paláci; a některé věže z do!) prastarých pocházej1; nyu'jši kostel zámecký přestavěn r. 1840. z bývalé kaple. Památnější je v předním zámku stará klíuovilái věž Do nedávná byla na hradě hojná sbírka vzácných zbraní, po smrti posledního hraběte Dauna částečně rozprodaná; ivYo z ni dostalo se i do českého musea. Iři vlastnoruční listy slavného reka chorvatského Mikuláše /.lánského prodány tehdy za latku židovskému překupníku, jenž, zašantročiv je do národního musea v Pešti, získal jedním rázem celé jmění. V městečku Bítově pod hradem je starobylý kostel farní, zasahující piivo lem svým do dávných dob středověkých, B. Bkrnau, KOT, e. j. HIIRL1CH V TRKBÍČl. .5 79- STAŘÍ židovský HŘBITOV v praze. Kus starého středověku, zachovávaný pořád a bující nádhernou vegetací starých bezových keřů a hustého bejlí a trávy, kout tichý a mrtvý uprostřed vřavy moderního mésta, poslední, nejbezpečnější útočiště tisíců, za živa všelijak pronásledovaných, a po celá století pohřebiště tehda jedné z největšich židovských obcí ve střední Evropě. Ani nelze s určitostí říci, kdy byl založen, snad ještě dříve než v X. století; ba tradice židovské až na začátek věku Vil. jeho původ kladou. Ale tolik je. jisto, že pohřbívalo se zde po staletí až do r. 1781., kdy hřbitov byl zrušen. Poset jest husté přečetnými náhrobky z různých dob a všelikého tvaru s nápisy delšími nebo kratšími, ale vezdy zajímavými. Z náhrobků těch nejznamenitější jsou: náhrobek slavného hvězdáře a učence Jehudy Lbvva, jenž těšil se veliké přízni i cti Rudolfa II., Ilendly Schmilesové, z níž lid vybájil polskou královnu; náhrobek židovského mecenáše a dobroděje pražské obce židovské Mardocheje Mayzla, z r. 1601.; učeného Davida (ianze a j. Na jednotlivých náhrobcích pozorovati lze různá symbolická vyobrazeni, znaky to jednotlivých pokolení židovských; tak značí dvě ruce kmen Aronův, konvice kmen Levi, vinný hrozen kmen lsrael a pod. Hromady kamení na jednotlivých hrobech snesli příbuzní nebo přátelé na znamení lásky a úcty. Při nové regulaci židovského města zůstane starý hřbitov z valné části zachován. Rlu. FOT. |. VILÍM V PRAZIt. 380. CHRUDIM. Čilé město, spojující krásu starožitných památek s moderní úprav-ností. Rozkládá se p<> obou březích Chrudimky a do mírného návrší se táhnouc, skýtá již z dáli, v rámci krajiny celkem jednotvárně se vlnící, pohled roztomilý, jemuž směle vypjaté obrysy arciděkanského chrámu Nanebevzetí P. Maric dodávají zvláštního, v paměť se vrývajícího rázu. Mnoho uměleckých vzácností chovající chrám, jehož presbyterium již ze XIII. stol. pochází, obnoven 18ÍJ7 — 7'). Kr. Sehmoranzem v celé ryzotč své gotiky. Mimo kostely sv. Kříže, sv. Michala, sv. Kateřiny, sv. Josefa starobylostí pozoruhoden renesanční dum Matěje Mydláře ze XVI. stol., s véží minaretového tvaru, zvanou obecně hvězdárnou. Utěšeně zřízen rozsáhlý sad. Na slunných stráních okolí daří se révě. Z dějin Chrudimi stňjž jen, že poprvé jmenuje se jako hrad župní r. 993. v darovací listině kláštera břevnovského. R. 1307. zapsána věnem ovdovělé královně Klišce Polské, k jejíniuž rozkazu musela přijati k přezimování posádky švábské. Za válek husitských stála při Táborech, později při reformaci, sdílejíc statečné všechny osudy českých dějin. Strašné trpěla za války třicetileté, často též velikými požáry, naposled ještě r. 1850. Dnes nezbylo stopy minulých utrpení. Město zkvétá průmyslem, obchodem, školstvím, probudilostí obyvatelstva, Znám je hudební ruch chrudimský, známa divadelní představení, jimž zbudován útulný stánek. V Chrudimi působí Nestor českých skladatelů 1 Inihčka, dramatický spisovatel a poslanec dr. Pippich, humoristé bratři < iallatové. Ze slavných rodáku chrudimských uvádějí se l.upáč, Kornel ze Všehrd, Svěch z Pauinbcrka, malíři Radouš a Kubata, Jos. Ressel a J. N. Štěpánek. Jaro .u'- B< nu. icf. 381. ZlíLIV. Modli sc a pracuj! Takové heslo maní vynoří sc v mysli poutníka při pohledu na Zeliv. Tam na ostrohu mezi kamenitou Trnavou a libou Želivkou vypíná se bělavý konvent 1'raemonstratský vedle chrámu Narození Panny Marie a farního kostelíka sv. Petra i Pavla. Tam žalmy zněly od léta 1139., tam žalmy pěl náš lid, když vlast úpěla, a tam ty černé hvozdy i kamenité, skalnaté role zvaly ku tvrdé práci. Bratří řádu sv. Benedikta pobyli na Zelivě jen devět let. S umělým Reginaldem odešli do družné Sázavy r. 1140. a na jich místo uvedeni synové sv Bernarda ze Steinfeldu na Rýně. Přízeň knížecí a královská slunila bohatý klášter, když požár zničil r. 1375. chrám i konvent, vystavěný znovu v slohu gothském. Válka husitská rozprášila mnichy, a statky klášterní uchvátili světští páni. Teprve Ferdinand II. vybavil zboží k rukám Praemonstratů na Strahově, a léta 1643. obnoven klášter Zeliv i opat zde znovu usazen. Dům pokoje a vědv vyslal pak řadu učených bratří na gymnasium do Brodu Německého, a v síních klášterních pěstovali vlastivědu knězi Viktor Bezděka a Jeroným Solař. Sbírkv při klášteře chované vynikají znamenitým bohatstvím; škoda, že nejsou přístupnější a znovu srovnány. S obou stran tulí se k malebné řece vesnice Zeliv. Tichý útulek mnichů přečkal slovanskou Sázavu, německý Vilémov i bohatý Sedlec. Kl. Čermák. 382. Z Ji BRAK A ToČNIK. Asi hodinu od mésta Hořovic vzdáleny oživují zříceniny hradů Žebráka a Točnika střízlivou celkem krajinu. Točník, jenž zvedá se na strmeni vrchu, dosti neschňdném, viděti jest na kolik hodin cesty, a svítídi jasné, soudí se na spatné počasí. Žebrák na nevelkém kopci pod ním, nad rybníkem a potůčkem jest obrazem zmaru a rozpadající sc slávy. Zbylo z pevného kdysi hradu, z jehož podhradí vzniklo vlídné městečko Žebrák, již jen několik zdí a kulatá véž. Vice vzdoroval zlobě času Toěník. Tam jestě vedle hradní brány, ozdobené starými znaky, spatřujeme pevné dvoupatrové slavení s hradní kaplí. Ale i tu jako na Žebráku obestírá té smutek, ruiny. Představuješ si veselý život, který kdysi na obou hradech vířil, zdá se ti, že vidíš vy-jíždčti z hradní brány se smečkou psů za jásavých zvuků polnic lovčí družinu s králem Václavem v čele do hlubokých dneška stranou ku Křivoklátu troskami budí tě ve skutečnost. Je tu tak ticho! lesů, které se tu kolem kol kdysi vlnily, a které do a Zbirovu spatřuješ — ale krákot vrány poletující nad Ticho. Ku lvi- staré hrázi s fanfarami nepřichází vzácných lovců řada ; jen, n>k jaml vín duje, kus tvé steny ulamuje, ;i Un kámen padá. Jsi tak jako žebrák vskutku, opuštěný, plný šminku, rozjizvené líce; ale ještě víc to holí, že ten náiod kolem v poli — není o nic více! Ant. KláStkkský. fot. j. VILÍM v prazk. 383. BRNO. Nej jižnější cíp planiny Kunstátské, mezi Svratkou a Svitavou rozložené, končí vrchem, na jehož třmeni bývalý hrad Spilberk (nyní kasárna) k nebi se pne. bod tímto vrchem prostírá se v mocném oblouku Brno, hlavní město moravské, rakouský Manchester. Vystup na Spilberk, učiň procházku strmými sady kolem hradu, pokocháš se vyhlídkou vzácné řídkosti po městě i okolí. Nejpěknější pohled jest s hradební zdi u brány, jež vede do hradu. ( >dtud i náš obraz. Je jím zachycena ona část mésta, jež na lípat i k východu leží a mezi chrámem Tomášským (vlevo) a Minorilským (vpravo) se rozkládá části severní (Nové- ulice) a jižní (posvátný Petrov) obraz nepojímá. Mezi budovami v popředí spatřuješ: Průmyslové museum, kasárna, palác barona Pražáka, mě- šťanskou školu prince Rudolfa a za ní besední dům. Z moře budov vyniká věž chrámu sv. Jakuba se štddou střechou (zvláštnost brněnská), za ní věž kostela oarnisonního, městské divadlo a celnice. V temném pozadí zříš věže kostela Zábrdovického, Zielenice a lulianov. Horizont lemuji výběžky vysočiny Drahanské s bílou horou. brno má přes 100.000 obyvatel národnosti české a německé. Moc je v rukou německých, ač je Čechů většina. Dle posledního sčítání byly čtyři devítiny obyvatel české. Zámožnost občanstva je značná, ale nestejnoměrně rozdělená. Letošní přihláška daňová vykazuje ,'t7 milionářů, z nichž je 10 židů a 1 Cech. Josef Hladík. Ful'. K. PIEIY.nkn V iirnf. 384. NÁMĚSTÍ V RAKOVNÍCE. Rakovník, stáni župní osada, povýšeno na město nejspíše již za Přemysla II., bývalo odedávna ve zvláštní lásce a pozornosti králů českých, o čemž svědčí jeho mnohé královské výsady a privilie od dob krále fana až po krále Jiříka. Starý ráz jeho založení, i po zrušení hradeb druhdy je obklopujících, jena prvý pohled zřejmý. Na východní stranu velkého, podélného náměstí, jehož pravou část zakončuje budova dívčí školy, zvedá se z pestré zeleni pejkrásnějši budova rakovnická: gothický chrám sv. Bartoloměje. Původní Stavba byla nej'spíše románská. V neznámé době obehnán < hrám zdí a příkopem, po ohm pak r. 1349. vystavěn znovu v gOthice. R. 1422. vypálen znova. V polovici XV. století budován opět. Léta 1505. opatřen krásnou z pískovce KOT J . VILÍM V PRAZK mistrovsky provedenou kazatelnou. Nynější podoby nabyla stavba dle náčrtku architekta Josela Mockra značným nákladem po několikaletí'' práci r. I8'ii,. Vlevo od kostela k severní straně strmí >stará zvonice , jež vyzdvižena po roce 1517. způsobem šestihrannýin. V ní chovají se dva mohutné zvony, z nichž větší »Žebrák* obestřen je mnohou pověsti. Rakovničtí rádi a to právem svým >Žebrákem< se pochlubuji. Jeho hlas je mohutně velebný a přece tak dojemně měkký. Také- tato zvonice r. 1806. slohově opravena. Za kostelem k východu dumá o starých lepších časech osamělá .Pražská brána* z r. 1515. opatřená étvřnii rožními vížkami, je nyní dosti sešlá. Však doufejme, že za nedlouho také ona dočká se žádoucí důkladné opravy. Zasloužila by jí. Kak. 1 lei KA. 3»5- SEDLECKÁ KOSTNICE. Každý kdož zavítá do staroslavné Hory Kutné, aby seznal proslulé památky éeského stavitelského uméní, neopomene navštívit! sousední Sedlec, hývalé slavné Cisterciácké opatství, které založeno r. 1142., po šest století zde blahodárně působilo. Památkou po klášteru tomto je velkolepá, neobyčejnou velebností kaž/élio navštěvovatele uchvacující svatyně, chrám P. Marie (viz obraz číslo 109), a ne-méi pověstná kostnice Sedlecká, kde každého roku, v pondělí velkonoční, shromažďuje se tis. e poutníku z širého kraje Čáslavského. Na prastarém pohřebišti zdejším zbudována byla kaple ku konci XIII. století; pověst vypravuje, že opat Jindřich II. z cesty své z Jeruzaléma přivezl s sebou posvátnou zemi z hory Kalvárie a rozsil tuto po hřbitově sedleckém. Tím stal se hřbitov v tehdejším lidu' pověstným a pohřbeno zde ne- obyčejné množství zemřelých, jak zápis kronikáře z r. 13)8. svědectví vydává. Chrám sestává ze dvou částí. Dolní kaple zasvěcena jc >památce věrných zemřelých«, a horní »Všem svatým*. Bouře válek husitských i tohoto místa se dotkly, a v nynější podobě byl chrám teprv r. 1661. znovuzřízen. Poslední oprava stavební stala se r. 1870. a současně byly i kosti zde uložené přerovnány nákladem majitele velkostatku knížete Karla ze Svarcenberka. Kdož poprvé vstoupí do kostnice Sedlecké, neubrání sc hlubokému dojmu. Po stupních sestoupíme dolů a s posvátnou úctou prohlížíme sobě tuto snad jedinou svého druhu výzdobu chrámovou. Kosti lidské tvoří v čtyřech rozích obrovské hranice, klenby ověnčeny jsou řetězy z lebek, stěny ozdobeny draperiemi z různých kostí a uprostřed visí velký lustr z kosti a lebek důmyslně sestavený. — 386. SCLOVSKÉ SKALY. Slovenského tohoto Ahršpachu dojdeme od lV>vážského městečka 1'řcdmíra za malou hodinu. Vkročíme tu do těsné doliny, na jejímž dné potok se fine, a která nejdříve v severovýchodním, dále však v jihovýchodním směru do vápencového zaryta |e pohoří. Mocné tu kupicí se skály jedna druhou přesahují, tv nej-rozmanitéjší tvoříce podoby. Náhle pošinou se k sobě tak, jako by další cestu chtěly nám uzavřití, projdouce však skalní tou těsninou, překvapeni staneme před úchvatným obrazem. Mníš, že zkamenělo tu nějaké město prasvěta se svými chrámy, paláci, sloupy, věžemi, ha i obyvateli, čekajícími na kouzelné slovu odkleti. Tu vidíš skupinu chat, tam nádherný palác, onde kazatelnu, velkolepý amfiteatr, skalní pilíře a sloupy a mezi tím různé skupiny lidí a zvířat. Zvláštní tyto podoby skal, které vlivem povětří neustále se mění, vysvětluji se jich složením z oblázků a opuky. Ale i ruka lidská zanechala slabou svou stopu v tomto zakletém světě, na temeni skály Roháče, panující všem ostatnim, jen s namáháním rozeznáš skrovné zbytky hradu Súlova, vtěsnaného někdy mezi tři do trojhranu postavené skalni balvany. Hrádek tento stál již r. 1103. Ferdinand I. daroval jej dvořanu svému Šebestiánu ze Syrmie, jehož potomci odtud Súlovskými se nazývali. Ještě r. 1710. držela se zde malá císařská posádka statečně proti vojům Ra-koezyho. Na úpatí Roháče tulí se malá osada Súlov. Skalní toto údolí jest jediné svého způsobu nejen na Slovensku, ale i v celých Uhrách, a návštěva jeho každého přítele přírody hojně odmění. FOT. M. STKKN A SYN V TKENĆ. TWUCÍCH. 3*7. Z ÚDOLÍ DOUBRAVY. Kc krajinným partiím turistům našim nejméně známým, proto vsak neméně zajímavým náleží zajisté żleb Doubravy v Cáslavsku, říčky to, která as .'( hodiny k východu od Chotěboře z rybníka pod městečkem Krucenburkem se rozkládajícího vzniká a na to ještě dva menší rybníky protéká. Od vsi bílku bére sc Doubrava údolem divokoromantickým, jehož oba svahy, sestávajíce z obrovských skalin prahorních, z části jehličnatým, z části listnatým lesem jsou porostlé a stále se střídající scenerií překvapují. Místy je údolí toto tak úzké, že chodec po kamenech se břehu na břeh musí přeskakovat i, bv těsninou dostal sc kupředu, ano na jednom místě, kde Doubrava vodopád as .! m. vysoký tvoří, nelze bez nebezpečí úílabinou ani se prodrati. jeden /, nejmalcbnějších bodů jc- tak zvaný Čertův stůl, spousta to skalin jako věže na- kupených na břehu pravém, kdjžto na levém čni na strmém útesu rozvaliny hradu Sokolova. Mezi hradní skalou a Čertovým stolem tvoří říčka vír, o nimž lid vypravuje si různé pověsti. Od tohoto místa šumí Doubrava ještě as hodinu malebným úžlabím, až toto zponenáhla sc rozšíří a mezi lukami a ovocnými sady mlýny a pily se objeví-Naše vyobrazení představuje partii u t. zv. Horního mlýna, pravý to typ českých mlýnů, obklopených idyllou krajiny a oživených v rythmickém klepotu běhouna veselým rozmarem umou:cného pantáty a svižných mleček. Příležitostně budiž podjtčeno, že v mlýně tomto narodil se r. 1854. popularni belletrista český Ignát Herrmann. Mlýn leží as čtvrt hodiny od Chotěboře, ke kterémuž městu i náleží. Níže tvoří údolí Doubravy ještě leckterou malebnou partii, avšak žádná z nich oné zmíněné se nevyrovná. FOT, j VILÍM V PRAZE Rf.d, 388. VoŽICE. V příjemné poloze vysočiny Táborské rozkládá se na svahu skalnaté homole, s jejíhož zalesněného temena kaple Mariánská shlíží, město Mladá Vozíce, as 300 domů a málo přes 2000 obyv. čítající. Zvláštních nějakých památností nemá, an děkanský chrám sv. Martina, ač založením velmi starý, v nynější své podobě teprve z konce minulého stol. pochází. Oltáfní obraz, je od Berglera, pěkná křtitelnice z r. 1637. Nevysoká, o samotě stojící zvonice je zbytek původní kostelní stavby. Také hřbitovní kostel sv. Mikuláše připomíná se již v době předhusitské. Kapli Matky Boží na vrchu »Hrad«, skládající so z rotu ml v s klenutou kopulí a lodi čtverhranné, dal posta viti r. 1645. Kry štoť Pavel Přehořovský z Kvasejovic. Za starodávna vypínal sc na místě tomto hrad Vožický, původně zeměpanský, jehož purkrabí byl verXlV. věku předním úředníkem v Chýnovsku. Sám císař Karel byl jednou r. 1352. dvorem na hradě Vožickém. Král Václav zastavil r. 1412. Vožici bratřím z Ronova, z nichž Materna v době husitských válek na hradě seděl. Lid okolní přilnul záhy k učení Ibisovu, odbývaje na blízkém vrchu, beránek řečeném, své- hromady. Když po bitvě u Sudoměře r. 1 420. obrnění jezdci královští osadili Vožici, tehdáž plaňkami obehnanou, vpadl na ně Žižka a mnoho jich tu pobil a zjímal. í'o osmidenním dobývánu zmocnil se i hradu, jejž vypálil. Materna z Ronova však znovu hrad opevnil a odtud válku proti Táborům vedl. Proto vrchni hejtman těchto, Jan Hvězda z Vícemilic, obehnal Vožici v polovici září 1425. a dobýval ji plných pět neděl. Přes statečnou obranu, a aě i Hvězda sám postřelen jest při dobývání smrtelné, donuceni obráncové- vzdati se a propuštěni od umírajícího vůdce Táborů vehkoiiiyslné na svobodu; hr.nl však pobořen. Zbytky jeho, ještě r. 1001. patrné, zmizely úplně teprve roku 1827. 389. ZAMEK ROUDNICKY. Roudnice na úpatí Řípu a v kraji snad nejdříve Čechy zalidněném jest osada asi velmi stará a jméno své má prý od Železné, rudonosné rudy,'dosud tam sc vyskytující. |e to jedno z nejprobudilejších českých mést a jsouc na ráué meziVrahou a Drážďany, přímo na vodní cesté Labské a na staré dráze tudy do Saska vedoucí, jest čilé i obchodem i průmyslem. S předměstím llracholuskv a Bezdékovcm zaujímal mírný svah na levém břehu Labe a zejména s vyšších míst, jako z gymnasia a výšin za městem naskytuje se úchvatný pohled na labskou nížinu, Středohoří české, Kudohoří a všechen zuny kraj kolkolem, z něhož nad míru malebné vyniká homole Řípu, olesnéná, s bílým kostelíčkem sv. Jiří na Uměni. Město samo neposkytuje mnoho kras a zajímavosti, leda proboštský < hrám Panny Marie a pak zejména knížecí zámek, jejž obraz náš přináší, omezující s parkovým návrším jednu stranu náměstí dosti srázného. ale prostranného. Zámek byl vystavěn ve druhé polovici XVII. věku ve slohu tehdejší doby od mistrů italských Luraga a Porty, tvoří pravidelný čtverhran s vysokou věží nad jižním vjezdem a obsahuje mnoho a rozsáhlých místností, zvláště obrazárnu a pak velikou znamenitou knihovnu, k niž základ položil již v XV. věku učený Bohuslav Lobkovic z Hasištejna, jakož panství roudnické náleží od drahných časů knížecímu rodu Lobkoviců. kteří od r. 1786., co vévodství Zahahské ve Slezsku jest prodáno, přijali titul vévodů z Roudnice. Klášter roudnický byl prvnim řehole augustiniánské v Čechách a dle základní listiny Jana z Dražic jen dobří (echové sem směli býti přijímáni, neboť, jak tam se praví, mnohou zkušeností byli jsme poučeni, že národu Českému národové jiní jsou nepřátelští*. 39°. dobronice nad lužnicí. Z půvabného dosud, však velkému obecenstvu málo známého údolí Lužnice podali jsme již pohledy na Klokoty a Bechyni, dnes pak přinášíme jako další partii vyobrazení malebných rozvalin hradu Dobroriického, jehož okrouhlá véž a rozpadávající se zdi s výšiny pravého břehu v čistém toku Lužnice se shlížejí. Pod nimi na samém břehu skrývá sc v stromoví několik chaloupek; osada sama s bývalým Farním, nyní filiálním kostelem, leží na planině výše hradu. Na místě někdejšího popluž-ního dvora spatříš nyní několik chalup; na předhradi zbyla ještě stavení bývalého pivovaru, bytů pro čeleď a stáje; nádvoří proměněno v sad. Z hradu samého, v přední a zadní zámek rozděleného, zbývají pusté zříceniny, nad nimiž strmí mohutná věž. Tvrz Dobro- nicka již ve XIV. věku byla sídlem rodu soujmenného, po němž v drženi jí rytíři z Kra-selova, z Malovic a z Dubu následovali, až r. 1455. mocný Oldřich z Rožmberka ji získal a v tvrdý a veliký hrad přestavěl. Avšak Rožmberkové neudrželi Dobronie, které po mnohých změnách držitelů konečně roku 1691. koupí kolleji jesuitské u sv. Klimenta se dostaly a ku statku Opořanskému připojeny byly. Prostranný zámek zařízen jest v residenci, by chovanci mohli zde trávili o prázdninách. Když však r. 1773. řád byl zrušen, uhodila i Dobronicům (jako Krašovu, Okoři, Bezdězi, Pecce a j. statni správě propadlým památným hradům) hodina zkázy. Roku 1790. byl hrad rozmetán. Rhd. KOT. J. SKCHTL A TÁBOŘE. 3'ji. IlhLMOW MLÝNY V Praze. Jc to také kus pittoreskní Prahy, který rozkládá sc po pravém břehu Vltavy hned proti ostrovu Korunnímu, mezi nádražím dráhy severozápadní a ostrovem Primátorským. Je to divná klikatina uliček, po výtce ješté starých, a jen sem tam nový nějaký činžák, vysoko se pnoucí nade stará nízká stavení, působí, - smíme-li tak říci, — rušivě v té obstarožné čtvrti. Zde jc skrovný kostelíček sv. Kliinenta, podle všeho asi první to svatyně osadníků Poříčských, jak slul celý tento povltavský knut; ted slouží kostelíček české obci evangelické vyznání helvetského, od niż koupen byl roku 1850. ku konání bohoslužeb, a zlatý kalich ve průčelním štítu svědčí zřejmě o novém jeho zasvěcení. Od kostelíka podél břehu Vltavina směrem k severu táhne se řada mlýnů, a to: Nové mlýny, Lodní mlýny a Mlýny Helmový, jež přinášíme na našem obraze pro jejich rázovitost a statnost. Mlýny Helmový tvoří seskupení budov, které zůstává malebným i jtřes neúpravný plot a neúhledná stavení dřevěná, — či snad právě proto jsou tak poutavými uprostřed moderně se vyvinujících částí okolních. |e v nich kus venkova, zvláště vzhledem k Vltavskému okolí, k těm ostrovům tak zeleným v elobé Utni, i k jezu, který u Helmovských mlýnů končí; a také kus Benátek je v pohledu na část pobřeží k mlýnům Lodním a od těch zase ke Mlýnům Novým, čnícím vysoko nad hladinu Vltavy. Rkd. KOT. ; . VILÍM V TKAZE 392 LITOMĚŘICE. Pod ě. 36. podali jsme pohled na náméstí litoměřické, střediště to celého mésta s nej starsi mi a nejpamálnéjšimi budovami. Hnis předvádíme pohled od Labe na historicky nejdůležitější bod města, na kmenový totiž hrad dávných Lutomiricu, na jehož místě nyní biskupský dóm a residence se pyšní. Pahorek tento mezi Pokrati-ckým potokem a Labským břehem ještě v XVII. věku obecně nazýván byl »Hradcemt, a na něm brzy po osazení krajiny od Slovanu založen byl hrad kmenový, kdežto dole u vody bylo tržiště, do něhož ústila stará silnice od Uštéku sem vedoucí a již r. 1088. připomenutá. Na hradě sídlil do Boleslava I. zvláštní knize, snad z rodu Vršovcu v krajinách těchto dominujícího. Dávný hrad Litoměřický viděl ještě lesk rodu toho, jehož člen Mutina jeví se nám zde r. 1090. jako první známý župan knížecí. Po založení nového města Litoměřic Václavem b na výšině severovýchodně od župniho hradu zamkl tento záhy, a na staroslovanském hradišti zbyl jen kollematní chrám knížetem Spytihněvem vystavěný s proboštstvím a byty kanovníku. Když pak r. 1655. Ferdinand I. v Litoměřicích zřídil biskupství, změnila se stavbou residenci1 biskupské a nového chrámu na miste staré basiliky podoba pahorku, na němž župní hrad stával, velice. V témž pořadí, dále k jihu, vystavěn také chrám a klášter jesuitů. — Vnitřek dómu biskupského je skvostný, chová 13 oltářů, z nichž dva zdobeny jsou obrazy skřetovými, jeden dílem Kráme ho-vým. V presbyteři je hrobka obou prvních biskupů Schleinitze a Šternberka. Chodbou spojena je S chrámem residence, v letech 1694—170] vystavěná, se znamenitou knihovnou a obrazárnou. Z oken biskupství otvírá se na Polabí vyhlídka čarokrásná. K BO. FOT. K. PlliTZNEK V TEPLÍCÍ ;u$. Rkkukkc (Hora Třístoliční). Řeřuřce, čili v otrockém překladu z němčiny Hory třístoliční, dostoupili Izo snadněji z bavorsko sírany, leč namáhavější cesta, od blekcn.šl ýnského jezera vzhůru jest půvabnější. Stoupáme li od jezera stezkou k pomníku Stifterovu, shlédneme od úpatí jeho rozkošný ten klenot smaragdový, krásné údolí Vltavmo, vroubené pohořím Zelnavským a v dálce rozložitý Blanský les. Odtud dostoupili lze vrcholu Plekenštvím, složeného z ohromných balvanů žulových, a konečně cestou jinak dosti neschudnou tak zvaného Trojinezí, odkud za ' , hod.n přijde poutník KOT. JAN KOPKClOf V PCAZK. na vrchol hory Třístoličné — Řeřuřce. balvany kamenné jsou zd : amfiteatralne skupeny a jeví se následkem zvětráni jako veliká vydlabaná sedadla. Mezi těmi v právo, v levo vedou na nejvyšší bod horv vytesané schody, kde jest zábradlí a v novější době veliké deštníkové- přístřeší, kde před častým deštěm lze se aspoň na chvíli skryti. Vyhlídka s Řeřuřce je rozkošná. Lze spatřiti za jasného dne modravé pohoří Dachstýnské; Alpy Solnohradské a jihovýchodně pohoří sv. Tomáše. Lid okolní slaví zde co rok vždy 25. červenec jakous slavnost národní, ku kteréž i lid z Bavor přicházívá. A. IIkvdik. 394- LbSOV. K nejstarším osadám v Oloinúcku náloží I "sov, nčkdy hrad zeměpanský a středišté vlastního úkrají. Již r. 1107. so připomíná. V XIII. víku vedla z Olomúce silnice na Lsov, kdež mýtné se vybíralo. Nynější, na příkrém pahrbku nad stejnojmenným potokem Usovkou obtékaným městečkem strmící zámek ukazuje různé slohy stavební. Vlastni palác, třípatrová to budova, byla b prvé r. 1091. knížetem Janem Adamem /. Liechtensteina vystavěna; na starší části spatřuji se znaky pánů z Vlašimi a z hozkovic, kteří v XV. a XVI. věku bsovem vládli, a zachovaná, dosud opevnění s šesti baštami pocházejí ze Starší ještě doby. O někdejší důležitosti I '-sova svědčí, že městečko ve znaku českého lva užívá. Čitá nyní as 2000 obyvatel. Děkanský chrám sv. Jiljí, původně prastarý, byl r. 1730. nově zbudován; jen na zvonici zachovaly sc .staré zvony. Jako jiné zeměpanské hrady, dostal se ibsov záhy v soukromé drženi; již král |an zapsal p ■ j bratřím Jaroslavu a Vojtěchu ze Šternberka, a markrabě Karel prodal jej temže jako man stvi za 2300 hřiven r. 1343. Avšak již r. 1366, náležel I'sov opět koruně, a markrabě Jan odkázal jej r. 1371, synu Prokopovi. Potom (po r. 1407.) zastaven Otě, bratru Albrechta z Gurvic od něhož jej s povolením krále r. blb.. Jan z, Vlašimě vyplatil, jehož rodu pak skorém po celé jedno století náležel. Vladislav II. dal ÚSOV hrad S městem Litovli ,.' 1533, Ladislavovi z bozkovie na Třebové. Od Bozkovců přešlo panství bsovské r. 1598. dědictvím na knížata z Liechtensteina, k jichž majorátu podnes náleží. ls. Bbkmau KOT. R. DRUNSLK IiVOŘAIv V 1RAZK. 395 Vklki'; MuukíCí (Mlzukíčí nad Oslavou). Stručné dějiny města, jakož i vyjmenováni budov historicky neb architektonicky památných podány pod č. 212. tohoto díla. Městečko, jako mnoho jiných. Zasmušilý zámek, jehož vznik klaď pověst až do casii Samových, tvrdé sídlo bývalých pánů, shlížející hrdé s příkrého zalesněného ostrohu, massivní chrám, pod jehož klenbami přehnaly se bouře náboženské, rozlehlá radnice, znesvářená až k nepoznání tak zvanými obnovami, česko-brat rské ^gymnasium illustre*, v jehož síních posvěcených vědě vaří se dnes (iambrimiv nektar na matení rozumu -a nuzné zbytky hradeb — to je historie. Hejtmanství, soud a éetuická stanice — školy obecné a měšťanské, škola rolnická a večerní průmyslová — požehnaná řada spolků — nepříliš četné- tovární komíny - pošta, telegraf a železná dráha, která se zastavila v roz- KOT. J- KHKLICII V TKKBÍČt. bábu, jako by tady končil svět — to je přítomnost. Vysoká kostelní věž — zkamenělý pastýř z báje — obzirá zadumána bilé domky, jež rozběhly se daleko do těsných údolíček a usadily na březích dvou horských potoků slévajících se pod vnitřním místem v řeku O davu. Za starých dob provozována zde různá řemesla, a měšťané byli bohatí, do nedávná ještě kvetlo soukennictví. Velký průmysl zahubil vše, ale městu náhrady neposkytl. Dnes živí se obyvatelé pracné ze svých žitných lánů a slouží řemesly svými nejbližšímu okolí ( )koini krajina však vyniká zvláštními půvaby. Četná malebná údolíčka, vyhloubená v žule, skalní útesy a obrovské balvany, divoce rozmetané po stráních, svěží louky, borové lesíky, březové krásné háje a rozsáhlé černé hvozdy Činí okolí meziříčské způsobilým za letní útulek velkoméšťákům jako málokteré jiné. 396- MARTINSKÁ STÉNÁ v Teplici (Weckelsdorlě). Pravá Martinská stěna, vysoká příkrá skála vápencová, stojí v Tyrolech u Zirlu. Zbloudil na ni jednou císař Mxxmi-lian I., lové kamzíky, a upadl tak do velkého nebezpečí života, neboť nalézal se nad hrůzným srázem a neznal cesty nazpátky V kritickém okamžiku, kdy lid dole shromážděný vzdával se již naděje na zachránění císaře, objevil se u císaře neznámý muž a svedl jej se skály. Dole císaři zmizel v davu, ale legendy o příhodě té sepsané chtějí tomu, že to byl anděl. V Teplici maji také Martinskou stěnu. Žádný císař sice na ní nezbloudil, a také andělé se na ní neobjevují, leda že byste bílý obláček časem zdán- FOT. A. LEHMANN V TRUTNOVĚ. Iivé jí se dotýkající chtěli za sněžné- roucho andělské pokládali, ale co na tom. V Teplici maji ve skalním městě i Sibiř a Italu, molům tedy také dobře míti Martinskou stěnu, když už se tam bez lákavého názvu žádná skalina neobejdi'. Každým způsobem je i Martinská stěna Teplická, třeba že výšky pravé Martinské stěny nedosahuje, zjev imposantní. Příkré útesy skal pískovcových stojí tu jako nedobytná hradba přírodní pevnosti, a bělož.lutá jejich barva ostře kontrastuje s tmavou zeleni lesní. Myslím, že pouhý pohled zdola zažene všetečnému turistovi chuť proslavili se na srá/nveh těch skalinách. A. KLÁšlIKsKV 397- MliSTO BÍLOVIiC v Opavském Slezsku se starým svým zámkem uprostřed má polohu pěknou jako málo které mésto slezské. Leží půvabné na pahorku, nad nímž vždy dál a dále zdvihají se hory, pod nimiž rozlévají se šumivé potůčky do kraje vynikajícího krásou přírodní a bohatého troskami bývalých ohrad, o nichž nejedna povést v ústech lidu koluje, o pohlceném městu, o studánce sv. Cyrilla a j. bílovec, založením prastarý, povýšen na město Vokcin z Kravař koncem století XIV. V druhé polovici XVI. stol. koupil Hilovec Mikuláš Pražma z bílková, po némž zdědil zboží to syn jeho FOT, K. llKUNNI.K-DVOKÁK V 1'RAZK Bernard, který zámek zvětšil a přestavěl. Poslední potomek Pražmův Karel prohlášen však po bitvě bělohorské za rebela, a statky jeho r. 1626. zabaveny. Sňatkem nabyla v r 1649. Bílovec rodina Scdlnických z Choltic. - Město honosí se mimo radnici pěkným farním chrámem sv. Mikuláše ze XIV. stol., později vkusně přestaveným. Kvete v něm průmysl vlnařský a souk en nicky vedle čilého obchodu s plátnem, ale dlouho myslím potrvá, nežli se vrátí do něho starý český duch, a oživnou vzpomínky na energické pány z Kravař, kteří jím druhdy vládli. dle Fr. Slámy. 3. zničen byl požárem. Jen nuzné zbytky nástěnných maleb v gotické hradní kapli svědci 0 bývalé nádheře horního zámku již valu'- rozpadlého, kdežto pevné obranné stavby hradu ještě dosti jsou zachovány. Založeni Bcckova stalo sc asi již v době pradávné, o čemž důležitá jeho strategická poloha nad samým Váhem svědčí. Bývalť královským hradem, a král Zikmund daroval jej r. I38u. Ctiborovi ze Stibořic, FOT. M. STERN A IVNOVB V TRKNČ. TEPLICÍCH. jehož syn byl r. 142S. hlavním říšským hejtmanem proti Husitům, když 1'rokop Velikv vpadl do Uher. On byl také poślednim mužským členem rodu, a s dcerou jeho Kateřinou přešel potom Beckov na maďarský rod Bánlťyeh, jichž poslední Kryštof zemřel r. 1f>4í>. Za nich sepsal kazatel Bornemissa na Beckově svou postihu, která roku 1584. vyšla tiskem a protestantismu razila půdu. V městečku, již r. 1228. připomenutém a ke hradu kdysi pevnou zdí přihraženém, nalézá se starobylý elitám. Zde narodil se také svob. pán Alois Mcdňanský, pilný badatel v oboru dějepisu uherského, jenž zejména také první illustrované popsání Pováží vydal. 0 hradu Beckovském, z jehož rumů pěkná vyhlídka na údolí Váhu se otvírá, kolují mezi lidem různé, zajímavé pověsti. 11. lllKSAU. 399- Madek. Na stoku potoka Velkomlýnskéko a potoka Hanifova, jichž s| ojené mdy pak Vydrou se zovou, leží malá horská osada Maděr, vroubena bohatými lesy smrkovými, v jichž temný háv /dohoň jest kyprým světlezeleným podrostem buků, jež svěžími hlavami svými / Černého moře snětí smrkových u výš k svétlu se derou. V Madru jest továrna na resonanční dřiví, první v Cechách a v Rakousku, pak myslivna a villa majitele panství, knížete Schwarzenberga, jenž v době honeb srnčích a tokání tetřevův rád Maděr navštěvuje; jestiť Maděr rozkošně položen v klíně Sumaviné, chráněn jsa hadry mohutných obru Roklana a Luzného, již z dálky snivě pohlížejí do balvanitého, divokrásného lože Vydry, ana po krátkém toku u pily Čeňkovy s potokem Kře metným se snoubí, leč zároveň jména svého se vztiává, aby jako nejstatnéjši a nej-krásnější sestra spanilé Vitavy vládla vodám jihozápadních končin milé vlasti až po rozvalený pomník dávné české slávy, památný Zvikov, kde sestře své prvorozené v náručí se vrhá. Maděr jest roztomilé, klidné místo výletní, kde o poutníka šumavského vždy dobře je postaráno. A. Heym.k. KOT. JAN KOI 1 l. li V V ITA/I 4oo. VYSOKÝ CHLUMEC. Starožitný tento hrad vypíná se as hodinu jihozápadně od Sedlčan na temeni kuželovitého, žulového, 474 m n lil. moř. vystupujícího vrchu a milé zá se dosud ve stavu bytelném. Na západním úpatí jeho prostírá sc malé městečko Podhradí, od něhož cesta ku první, v jednoduchém renaissančnim slohu zbudované bráně a dále k dolnímu zámku vede. Zde nalézá se obydlí úřednické a pěkná čtverhranatá věž, slouživši k ochraně hlavní brány. Horní zámek obehnán jest kolkolem hrubou žulovou zdi; ve vnitřním dvoře strmí mohutný palác o třech patrech, v jehož dvou komnatách zachovaly se vykládané dřevěné stropy. Proti němu po druhé straně dvora jsou zbytky jiného stavení a zámecká kaple. Hrad < hhunec stál již ve XIV. věku; r. 1393. náležel Purkartovi z Janovic, jehož potomci dlouho zde vládli; Jenec z Janovic a z Petršpurka, nejvyšší purkrabí, prodal po r. 14rováděny byly tyto a podobní' stavby a jak bylo možno omítnouti zdi vyvedené těsné na kraji skály. |edno však chybělo Vršaici, voda totiž, a z příčiny té postrádal také důležitosti strategické. Kdy hrad tento byl vystavěn, není známo; v polovici XIII. stol. seděl na né.n boluunir z rodu Aba. Když r. 1439. Albrecht rakouský choti sví- Alžbětě daroval několik hradu 1'ovážských, byl mezi nimi také Vršatee; brzy však tento i jiní- hrady dodaly se v moc Huňadovců. R. L470. král Matyáš daroval VrŠatCC Melchiorovi, Kašparovi a leronvinovi ze Slopné, jichž rod potom od lidu nazván byl Vršateckým. R. 15*77. byl pánem na Vráatci Tram. laku iě. Leopold I. prodal hrad zatím na korunu spadlý hrab. Brauncrovi, po jehož rodu jej nynější majitelé hr. z Konigseggu- Aulendorfu dědictvím drží. Nedobytného tohoto skalního hnízda povstalci v Rakoczvovské válce jen vyhladověním se zmocnili, ale jejich zde usazený velitel r. 1708. vydal jej císařským, vyhradiv sobě s amnestii i kastelánslví hradu. Rakoczy potom znova oblehl Vráatec, a jen zoufalá obrana a současné- nehody hlavního voje přiměly jej k odtržení a zachránily zrádce před trestem, brzo potom byl hrad opuštěn a rychle v pusté ruiny se rozpadl. II. BSXMAU, KOT. M, STKR.N A SYNOVIÍ V TKKNČ. TEPLICÍCH. [o] V Krumlovském nádvoří. Do hradu krumlovského, hrdého ondy soupeře král. hradu pražského a sídla nej mocnějších velmožů českých pánů z Růže, nyní vévod-ského zámku knííat zo Svarcenberka, vcházelo se dvěma cestami. Jedna vedla po schodech, druhá hlavni hranou, tak zvanou červenou. Lervená brána jest prostý oblouk, mřížovými dveřmi železnými uzavřený a dělí první hradní nádvoří, jinak dolní ohradou zvané, od předměstí Lateránu. Místo zdvihacího mostu, jenž ondy přes příkop zámecký vedl, jest zde nyní most kamenný se so( h uni Matky Boží a sv. fosefa, ( ást přikopu zove so příkopem medvědím; jsouť v ném posud chováni medvědi, erbovná to zvířata br línův, od nichž Rožmberkové- svůj původ klamně odvozovali. 1 >o předhradi vchází se branou, na niž spatřiti lze znaky Rožmberkův a Eggenberkův; průjezd zdoben je pěti-listými růžemi, Prvni, co vstupujícímu na předhradi do oka padne, jsou čtyři tlela, sto - ;i i před strážnicí knížecích granatniku, jichž úbor stejný jest s bývalými granátniky pluku píseckého. Dvě z déi jsou původu Rožmberského. 1'rvé má nápis: >luu doppelts falkoued ktis ich, der rosou zu ekren bia ich;* druhé, s vyobrazením ptáka, slově se: Die nachtigal* a chlubí se: » Wen ni mand slušen 10H, sirnę ich, ober berg vnd dal hort man mich; třetí dálo jn Kggcnber.ské a čtvrté, moderní, daroval knížeti Janu Adolfu ze Svarcenberka německý továrník Krupp. Vedle strážnice jest kasino knížecích úředníků, naproti ní pak rozsáhlá budova archivu, pocházející ze skvělé doby Viléma z Rožmberka s pozoruhodnými vysedlými římsami a sgralíity. jež r. 1842. důkladně byla Opravena. Na obrazu našem v levo spatřujeme část horního zámku, dům pak před ní stojící se štítem, úpravou svou ještě dobu Rožmberků hlásající, jest tak zvaná Aidse/nice. A. Hkyduk, I OT J. SI 1UKL V KULIMU IVft. 404- StŘIBRO. Královské toto město v Plzeňsku nad řekou Mži položené, ěítajíeí nyni necelých 4000 obyv., již jménem svým ukazuje na přiéinu založení svého jako města horního. Již r. 11 88. vykázal kníže Fridrich každoročně 12 hřiven stříbra ze zdejších dolů Johanitům; od těch dob prodělalo hornictví zdejší několik dob rozkvětu i úpadku. Nejvíce kleslo po záhubné třicetileté váho. byloť Stříbro r. 1639. od Bannera, 1645. od Torsten-sona a r. 1647. od Vrangla úplné vvpleněno. Unes doluje se jen na leštěnec olověný a néktcré vzácnější kovy. Z budov městských nejznamemtější jest radnice, úhledná to stavba renaissanční s 3 mocnými, Fgraflitem zdobenými štíty, potom kamenný most přes Mži r. \~i~>5. založený, s věží urrostřed. Stříbro, v némž /.rodil sc roku 1373. znamenitý bohoslovec a přítel Husův M. Jakoubek, původce přijímání pod obojí a tvůrce veškeré nauky husitské, a od jehož pevných zdí r. 1427. němečtí křižáci s hanbou utéci musili, bylo ještě v předešlém století silně české, až zařízením německé normalni školy r. 1774. germanísace dostala vrch. Ale teprve za naší paměti odstranil purkmistr Streeruwitz český zpěv literátů při pobožnosti rorátní a při procesích, český zpěv ponocného a česká kázání, která vždy ve 14 dnech za velikého účastenství sc: konávala. Ano furor teutonicus dosáhl v tomto druhdy tak ryze Českém městě takové výše, Že i české nápisy na kostelních zvonech musily >zářiči kultuře* ustoupí ti. Město j>rý je dnes zcela německé, aspoň při posledním sčítání napočteno zde jen půl sta Cechů. I'ři takových poměrech není divu. KOT. JAR. FUCHS V FRÁZE. 405. údolí LABSKÉ U PraskoVIC náleží k nejpěknéjším partiím v českém Polabí. Řeka, proniknuvši právě těsnou úžlabinou Žernoseckou, zde opět mocně do šíře se rozlévá, vroubíc bujné lučiny, pole a četné sady ovocné, v nichž tulí se přívětivé osady. Vlevo, na úpatí Dobrého a Kubačky, vyhledají ze skvostných svých zahrad Litěchovice, za kterými strmá Kh tečná a několik jiných kuželovitých vrcholů vyčnívá, o pul hodiny dále k západu leží na hřbetu Dobrého a na jižním úpatí Kubačky Dubkovice, rovněž v ovocném stromoví takřka ukryté, kdežto o málo dále úhledné Praskovicc s tarním svým chrámem na samém břehu se prostírají. Za nimi zdvihá se holá, vysoká stěna Kubačky s pěti kupami; na plochatině její zamýšlel Josel II. založiti pevnost, podobnou saskému Konig.steinu. Naproti Praskovicům leží v rovině na pravém břehu Labském ves Libochovany, malebně skupenými horami obstoupená, s kostelem a malým zámkem, při némž jest rozsáhlá zahrada. A tak každý nový záhyb veletoku našeho jiný obraz nám kouzli, a všecky skvostné, všecky nádherné a »českého ráje« plně důstojné. Naše vyobrazení zachytilo zde ovšem jen malou ukázku těchto půvabů krajinných, k jichž vyčerpání nestačilo by samostatné album dosti obšírné. lul'. MU. WKMjI.I.K V LOVOSICÍCH. Riiu. 406. IvALSKO. Vedle Ještědu a Bezděze je mocná čedičová pyramida italska, která na pískovcovém spočívajíc podkladě, mezi městy Mimoni a Stráží (Vartenberkem) do výše (>rvé připomínají so ku konci XV. stol. jakožto pustá osada. Na této poustce vyrostla v XVI. stol. osada nová, jež při FOT. E. J. EllkUCII V 1KEWLI. r. 1541. poznamenána je s tvrzí, dvorem a mlýnem. Kdy si; přes Uherčice přelily vlny německé, od Dunaje se sířící, nevíme. - Zámek stoji při severním okraji osady na mírném pahrbku a postaven byl r. 1620. Stavba je prostorná, ale postrádá slohu. S věže zámecké je široký rozhled po okuli. K zámku se tulí stinný park. - O panství Uher-čickém děje sc zmínka r. 1493., kdy je král Vladislav rodu Krajířú potvrdil. Od Krajiřú dostalo se (r. L563.) Svarcenavským a od těch (r. 1628.) Berchtoldům, již povýšeni jsouce na svob. pany (r. 1633.), přídomek »Z Uherčic* obdrželi a až dodnes ho zachovali, ač UherČic nedrží. Koku 1692. získali panství Hcistcrsheim.ští, r. 1732. Hartlgové, r. 1704. Nimptschové a r. 17(>8. Collaltové, kteří jej do fideikomisu Brtnického vtělili. Dnes jest majitelem Em. kníže z (ollalta a San Salvadore. Jo i.K Hladík, 409. RadyNIi. Ponuře ovládá se své buližníkové skály zřícenina Radyné, široko daltko čtverhrannou věží patrná, celé plzeňské okolí. Skličující ticho hostí se v lesíku, z jehož temné obruby trosky mohutného její zdiva strmí. Zajděte sem za podmračného dne, a mysl naplní se vám divnou melancholií. Jakoby stíny krvavé nějaké minulosti vás opřá-dalv, ze zaházené hladomorny prodíraly se ještě kletby obětí . . . Bylaf Radyné zvláště na sklonu XV. stol. smutně proslulá. Pánu su v jejím držení mnoho vystřídalo, ale žádný nezanechal horší pověsti než přívrženec Korvínův, Petr Kořenský z Terešova. Radyné bývala opětovně statkem korunním. v listinných záznamech vyškytá se prvnč r. 1325. Karel IV. dal hrad opraviti, přezvav jej karlskrone, název nemohl však vytlačiti starožitné jméno původní, pro kraj plzeňský tak význačné řeka Radbuza ves Ičadobyčicč), a brzy zanikl. Ve válkách husitských nalezla katolická Plzeň v hradu a držících jej purkrabích vydatnou oporu, Ferdi-naml I. prodal Radyni s jinými statky Adamu ze Šternberka, ale již tehdy byla drahný čas zříceninou. Po Šternbercích Kokořovci z Kokořova připojili ji k Šťáhlavi, s niž posléze přešla na dnešní majetníky, hrabata z Valdštýna. Ze ssutin posupný hrad již nepovstal. Za krásné pohody zjasní chmurnou náladu jeho zřícenin smayý pohled do památné krajiny. S věže otvíral se až šedým obrysům Šumavy. Za své poslední návštěvy zastihl jsem však dřevěné schody věžní bohužel zničeny. Jaromír Hokkcký Kcir. jak. kuchtí v ntAZK. 4io. Pomník jana Amosa Komenského v Přjírové. v městě (Komenského, Karla Žcrotína staršího a Jana Blahoslava zbudován byl r 1874. Mateřským spolkem moravských učitelů v Olomouci krásný pomnik nej většímu Moravanu, učiteli národů, světoznámému dobrodinci lidstva Janu Amosů Komenskému a odhalen za imposantní slavnosti ve dnech 21.—24. srpna toho roku za přítomnosti více než 8000 účastníků z celé; Moravy, Slezska i Cech. Vším právem uctil Přerov tímto způsobem památku velkého syna Moravy a biskupa českobratrského. Byité již od konceXV.věku důležitým sídlem Jednoty, podporované zejména šlechetným Karlem ze Žcrotína, jenž povolal sem za řiditele slavné bratrské školy Jana Amosa Komenského. Mladistvý Amos během čtyř let 1614 -1618. zvelebil přerovské učiliště netušené a zde pojal prvé vzněty v praksi svého povoláni k příštím svým nesmrtelným pracím paedagogickýni. Pomník jest umělecké dílo vzácné ceny f sochaře T. Se/dana z Prahy. Původně vztýčen byl na Horním náměstí, ale dne 21. srpna r. 1802. převezen odtud a nově upraven na místo ještě příhodnější, do parku mezi gymnasiem a ai.c. pivovarem náklaelem obětavé obce Přerovské. Nápis nvnéjši zní: J. Amosů Komenskému Vithný národ. Péči Ustř. spolku moravských učitelů. MDCCCL XXI V. Fr. Bayer. 4ii. Kostel sv. Salvátora v Praze. Tento chrám české protestantské církve Augsburského vyznání stal se truchlivě památným, když pod kazatelnou jklamána sliby, které jí potom nezdrženy, vydala konečné pevnost; umořena ve Vídni v žaláři, a dcera její zavřena do kláštera. Hrad r. 1683. Tčkelym, r. L706. Bercsenyim dobytý zpustošen v tu dobu požárem a brzy na to opuštěn. B, Bunau, FOT. K. DÍVALO V UARI). LÁZNÍCH. 4 13- N()VV BYDŽOV. Tuto král. věnné a byv. krajské město (do r. 1849.) čítá nyní přes 7000 obyv. Prvotní osada byla sousední farní ves starý Bydžov; r. 1305. založeno dnešní mésto, které potom po r. 1311. opevněno hradbami; i hrad postaven při něm jak obydlí úředníků královských. Král fan daroval r. 1325. Bydžov Benešovi z Vartem-berka; z rodu toho Čeněk obdařil měšťany právem Hradeckým. Svobody města potvrdila r, 1453. Eliška z Vartembcrka, provdaná Zvířetická; i páni ze Zvířetic přáli městu a zjednali mu clo a trhy Od r. 1516. vystřídali se na Bydžově Valdštejnové a Pern.štejnové, když pak konečně panství odůmrtím spadlo na krále, koupila je r. 1569. obec mésta FOT. A. DUNKA V N. lYDÍOVft. sama. a toto přijato potom v počet mést královských. Třicetiletou válkou uveden Bydžov na mizinu, v pozdějších dobách ohrožovaly blahobyt četné požáry. Město je pravidelné založeno a moderně vystavěno. Na rozsáhlém čtverhranném náměstí stojí veliká radnice, v htech 1862—65. nákladem více nežli 80000 zl. na místě starého radního a Hrušlov-ského domu zbudovaná. Zvláštních památností město nemá; jinak jsou zde četné závody průmyslové a značné týdenní trhy na obilí. Od r. 1873. má Bydžov vyšší gymnasium. Marek bydzovský z Florentinu, životopisec cis. Maxmiliána II., zde se narodil. Město pečeti erbem království Českého. 4'4' KRASIKOV. K nejpamátnějšim starým hradům českým patří! Krasikov u Bezdružic v Plzeňsku na vysokém a daleko vidném vrchu polo.íeuý. sídlu lo nčkdy proslaveného rodu staropanského, dle jehož znaku, labuti, týtýŽ asi ol po:. XIV. věku nazýván i SVamberkem, kteréž jméno pak zobecnělo. Trosky jeho, již před půlstoletím dosti nuzné, v nejnovéjši době valné se zmenšily, když kaple hradní starobylá beze vší příčiny nahrazena novou, a při té příležitosti zdiva hradního použito za lom kamenný. Zbytek veliké věže a zevní zdi paláce, jež naše vyobrazení předvádí, jsou vše, co se z vlastního hradu na naši dobu dochovalo. Krasikov připomíná se poprvé r. 1227; hrad postavili ke konci XIII. veku páni /. Horu, již odtud potom z Krasikova, později ze Svamberka se zvali a k nejpřednějšim panským rodům ve vlasti náleželi. V husitských válkách proslavil sc zejm3na Bohuslav ze Svamberka, dříve odpůrce, potom hrdinný hejtman Tábora, jenž r, 142"). zemřel na ránu při dobývání Kece obdrženou. Hrad, Žižkou r. 1421. opanovaný, katoličtí páni i Plzeňští marně dobývali, a bratr Bohuslavův, Hynek Krušina, musil po smrti jeho od Husitův jej vyplatiti. S přetržkou v I. 1544 — 1569. drželi Švamberkové rodinné sídlo_ své až do r. 1659, kde vládnoucí zde linie v mužských potomcích Janem Bedřichem ze Svamberka vyhasla Skoro současné také hrad sám vzal za své; vyhořeli r. 1644. a byl v bojích mezi císařskými a Švédy, kteří střídavé jej vytloukali, tak spustošen. že již z rozvalin nemohl být vyzdvižen. Trosky jeho náležejí od té doby ku panství Bezdružickému. D BlHNAl FOT. JAR. FUCHS V rHAZK. 415- PLZEŇ. K obrazům, které jsme přinesli z král. města Plzně, přičiňujeme část Celkového pohledu se strany severozápadní ^od Všech svatých). V popředí je část Saského předměstí, která za nedlouho po provedené regulaci řek Mže a Radbuzy zcela změní tvářnost svou. Uprostřed obrazu spatřujeme arcidékanský chrám sv. Bartoloměje vystavený r. 1202. a nádhernou radnici dostavěnou v letech 1553. a 1554 Véž na levo Od chrámu toho náleží ke chrámu a klášteru někdy bratři Minoritu a od dubna 1460. řádu Františkánského, při němž dokladné opravenou památnou kapli sv. Barbory, vynikající starými treskami, ozdobil mistr Aleš krásnými nástěnnými obrazy sv. Václava a sv. Barbory. Těsné u kostela Františkánského zvedá se staveniště nového historického a umělecko průmyslového musea plzeňského. Obraz zachycuje jenom střed, sotva třetinu prostoru na němž je město vystavěno; přes to lze si učinili z něho jasnou představu o pozoruhodné živém ruchu průmyslovém a obchodním , jimž se Plzeň den ze dne ve všech směrech neobyčejně rychle šiří. Nové městské divadlo lidové stati bude v místech nedaleko synagogy, jejíž věže těsně při pravém kraji obrazu vidíme. KOT. č. JihliLK v rrz.Ni Jan J. Lani.xi.p, 4i 6. VRANOV. Z hradů a zámků zdobících čarokrásné údolí horního toku I >yje, věkovitým svým stářím, rozsáhlostí a skvostnou polohou vyniká Vranov, naproti sou-jmennému mostecku na hfebenu skalnatého a k řece kolmě spadajícího ostrohu, nad míru malebné se zvedající, tak že k ncjznamcnitějším panským sídlům Moravy dlužno jej přičísti. Jako všecky téměř veliké hrady moravské zaležel i Vranov, jenž pouze na zapadni straně silnějších opevnění potřeboval, z několika příkopy a roklemi oddělených částí. Od poplužního dvora přijdeme k předhradi, které ovšem z novověkých záleží budov, pak po klenutém moste k bývalé první bráně a po druhém delším k přednímu zamku, kde spatříme kostel vystavený v I 1700 — 1726 Fischerem z Erlachu. Od tohoto stavitele pochází také veliký okrouhlý sál v hlavním zámku, snad největší na Moravě a zdobený 10 sochami předků rodu Althannů. Zámecké staveni samo /budováno je ve rOT. R. j. RHRLICH V TRKBÍCI. slohu kasárnickém; ze středověku zbyly obřadní zdi a věže obranné. Nádvoří proměněno v líbezný sad. Zeměpanský původně hrad Vranov stál již ku konci XI. věku; k r. 1100, vypravuje Kosmas, že na Vranově český kníže Břetislav přijal posla Řeckého hraběte Bohumíra. Rada zeměpanskýeh kastelánů na Vranově, který byl, jako Bítov, mocnou pevností pohraničnou, počíná Nezamyšleni z Vranova r. 1210, Na poč, XIV, veku byl Vranov, snad zástavou, v rukou |md"řicha Z Lipé, jemuž potom r. 1323, od krále lana za panství Tachovské puštěn dědičné. Ale již v druhé- polovici téhož stol. náležel hrad ten opět koruně a teprve král Zikmund postoupil jej Hitovským Z Lichtcnhurka. /.těch fiřík Bítovský byl věrným přívržencem Poděbrada, jehož nepřátele, zvláště německé měšťáky Znojemské'. Z hradu Vranova neúprosné sužoval R. 1499. propustil Vladislav II. Vranov ze svazku manského. Nyní náloži hrabatům Mniškům. n. Bernau. 417- GRÁldiNBKRK, útulné lázeňské místo v rak. Slezsku, asi 2 km na severozápad od Krývaldova na řičce bělé položené v osvěžující zeleni luk a lesů, nabyto své !éči-telské proslulosti působením sedláka Vincence Pricssnitzc, jenž zde založil první léčebný ústav studenou vodou, původné vlastně jen prostý kamenný dům (r. 1822). Po úporných překážkách okolních lékařů, když methoda jeho úžasné se Osvědčovala, dovoleno konečné Priessnitzovi r. 1831. zaříditi lázeňský ústav, jenž záhy roznesl slávu svého zakla-telc do celého světa, a způsob Priessnitzova léčení doznal lékařského schváleni. V Gráfen- berku zminky zasluhuje bohatě ozdobený lázeňský sál, na »procházce« památník s českým nápisem od sochaře Myslbeka, na výšině nad lázněmi mausoleum s gotickou kaplí P. Marie, zřízené od vděčných hostí k poctě Priessnitzově, kdež pozůstatky jeho i manželky odpočívají. Voda, teplá 5 — 10 stupňů Celsia, stéká do lázní se hřbetu llirschbachského ze 4 pramenů. Na sever na pravém břehu Bělé vypíná se Zlatá Kupa. s níž jest utěšený rozhled do dolní části bělského údolí, na horstvo kladské a na rovinu pruskou daleko k severu se prostírající. Dle dra. Fr. SlAmv. 4lS. SUŠICE, královské město, rozkládá se v půvabné kotlině vroubené šumavskými hvozdy a vrchy na obou březích střibropčnné Otavy. Na západě šumí hvozdy svými posvátný Svatobor, památný jako božišté předků pohanských, na východě lidí nad městem kostelík Anděla Strážce na hoře Stráži, za nímž v pozadí táhnou lesnaté vrchy kalovské. V dálce modrají se velikáni šumavští. — Uprostřed rozsáhlého \pravidelného náměstí upoutá pozornost pékná radnic- s věži a starobylé děkanství. Kostci sv. Václava z XIII. století honosí so pěkným oltáfním obrazem mistra Hel licha z Prahy. Sušice jest známa ode dávna svým průmyslem sirkářským po celém světe. Jsou tu dvě veliké to- várny na sirky, jichž zakladatelem byl (ech Vojtěch Śejnost. Rovněž průmysl koželužský kvete značné. Při Otavé u kláštera kapucínského zdárné působí ústav pro chov lososů. --- Sušice založena v dobách pradávných. Rýžovnictvi přivedlo k Otavě četné osadníky, a tak vznikla po obou březích Otavy osada, jež za město královské byla povýšena a králem Janem hradbami obehnána. V nedávné době padla teprve poslední brána městská, a až na malé zbytky nezbylo z bývalých valů ničeho. Krásné procházky do nejbližšiho okolí a výlety na Šumavu vábí sem četné výletníky. Sušice vždy zachovala svůj český ráz a jest proto důležitou baštou na hranici národnostní. i jT. chr. Š.MlDT v SlilCl 419- MOST PALACKÉHO jest dosud nej nádhernějším mostem pražským, a to nejen co do stavby, uměleckého provedení a vyzdobení, nýbrž i pro rozkošné pohledy, které naskytují se s něho na obě strany i na oba břehy Vltavské. Zvláště památnou skálu vyšehradskou viděti tu po břehu pravém, pak rostoucí Smíchov, jehož domy vypínají se i v pozadí našeho obrazu po břehu levém, k severu pak ostrovy Vltavské a Prahu. — Most Palackého teprv teď, kdy upraveno se náméstí před ním, a kdy vnově zregulované této části Prahy nastává čilý stavební ruch, přichází k náležité platnosti, ač byl vystavěn již před dvacíti lety, 1876 — 1878. Stavba dála se dle plánů inženýra J. Reitera a vyžadovala nákladu 1,157.620 zl. Most, dlouhý 250 m a 11 m široký, začíná poznenáhlu nedostačovat pro rušnou frekvenci mezi hořejším Novým Městem Pražským a Smíchovem. Spo- čívá na šesti vodních pilířích, překlenutých sedmi širokými segmenty, jichž rozpjetí stoupá od břehu ku středu, kde obnáší 32 m. Ku stavbě bylo užito trojího druhu žuly: modrošedé, bělavé a rudé, kteráž rozmanitost barev velmi platně přispívá k harmonickému souladu celého díla. Zvláštní zmínky však zasluhuje umělecká výzdoba mostu. Předem závčrníky oblouků vynikají duchaplnou ozdobou, a sice znakem zemským, pak znaky měst pražských a předních a památných měst, ležících na Vltavských a Labských březích. Největší však okrasou mostu jsou čtyři pilony, sloužící zároveň za mýtní budky, korunované mistrnými sousošími Myslbekovými. Při břehu Smíchovském jsou to sousoší >Ctirad a Šárka* a »Záboj a Slavoje, — na straně pražské, odkud i náš pohled vzat, po levé straně > Libuše věstící slávu Prahy*, po pravé »Lumír a Píseň*. Ą2o. KosTELHC nad Černými Lesy, okres, mésto na Českobrodsku se 440 domy a 3280 obyvateli, leží tak vysoko nad mořem (400 in), že nejvyšší bod u mésta rovná se skoro výšce Ripu. Proto otvírá se také z Kostelce velmi obsáhlá vyhlídka na celé střední Polabí, ohraničená Ripem, Bezdězy, [eštědem a Sněžkou. V okolí města prostírají sc rozlehlé, nyní ovšem valně prořidlé lesy jehličné; od nich obdržela osada své přizvi, od četných jiných Kostelců ji lišící. Zboží Kostclecké dal král Jan pánům z Ná-choda výměnou za panství Náchodské, r. I41f>. pak získal je koupí Jan ze Smržová a na Bělé, sekretář a milec Václava IV., jenž r. 1420. padl před Vyšehradem. Od potomků jeho přešel Kostelec na pány Slavaty z Chlumu, kteří přikoupením četných vsí a statků teprve nynější veliké jianství utvořili Ferdinand 1. sebral zboží to Diviši Slavatovi z j>o- rOT. J. neuman v kostelci n. ć. l- kutv roku l.")47. a prodal je potom Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic, jenž zbudovav zde nádherný zámek ve slohu n naissančním s kostelem a hrobkou, Kostelec učinil residencí mocného rodu svého. Ve hrobce rodinné podnes zachované- pohřben r. 1619. direktor zemský |an Albrecht Smiřický, jeden z předních původců českého povstání. Albrecht Valdštcjn jako poručník Jana Jiřího, posledního Smiřického, prodal Kostelec knížeti z Lichtensteina, jehož rodu náleží podnes. Město, modernu upravené, co do zdravotních poměrů náleŽi díky své poloze a okolí, k nejpřiznivějšim městům v zemi. Proto zde také v lété pra/.ská vojenská posádka táboří, majíc v blízkém lese zařízenou střelnici. Jako výletní místo vynikají ostatně zvláště blízké-Jevauy, pro půvabnou polohu i Pražanům známé. j Neuman 42i. RychmruRK. V utěšeném údolí mezi okolím Chrudimi a moravskou hranici strmí na zulové skále starožitný hrad Rychmburk, vypínaje šedé své zdi na ostrohu, kolem něhož hlubokou roklí potok se řine. I'řed hradem leží skrovné městečko as 0 600 obyv., které; bývalo hradbami a sruby k zámku přihraženo, tvoříc tak přední jeho opevněni. Hradní stavení, k jehož jednoduché bráně dlouhý klenutý most přes příkop vede, obstupuje na třech stranách čtverhranný, nepř.liš prostranný dvíir. Vpravo u brány trčí okrouhlá věž do výše as 30 m nejznamenitější a nejstarší to část hradu; v ní nalézá sc kaple a při zemi pevné sklepem. Rychmburk založen byl asi na sklonku XIII. věku a nejstarší jeho známý držitel byl Tas z Rychmburka. R. 1349. připomíná sc Beneš z Vartenberka jako pán na Rychmburce, a ještě později byl hrad ten v drženi slavných pánu Pardubských, z nichž nejvíce proslul spisovatel český Smil Flaška, pán učený, jenž i bakalářské hodnosti dosáhl a první sbírku přísloví českých učinil. Na svnu jeho dobyli r. 1425. Rychmburka Táboři, jichž v bitvě Lipanské zpronevěřelý hejtman Pardus z Horky Rychmburk odúmrtím na krále spadlý trvale získal Dědictvím dostal se Rychmburk Valdštýnům, prodejem od Ferdinanda I. r. 1558. Berkům z Dubé. Po vymření tohoto slavného rodu r. 1706. spadlo panství na hrabata z Vchynic a prodáno r. 1823. knížecímu rodu Thurn-Taxisskému. Schátralý hrad opraven ku konci minulého století a slouží nyní za kanceláře a obydlí úředníků. V městečku Rychmburce narodil se r. 1835. Adoll Hcyduk, bán,nik český. Rud. KOT. J. Vi LIM V 1'KAZK. 422. PŘEMYSLIV POMNÍK U StADIC. Ves Sladíce v údolí Bély zajisté je každému Čechu velepamátnou: odtud vysel Přemysl, praotec nejstarší a jediné domácí naší královské dynastie. Od nepaméti byl v této vsi svobodný dvůr se čtyřmi lány pozemků; jiné tři lány tvořily t. zv. siatek Přemyslův. Pole Přemyslovo či "královské* samo, držicí 85 korců výsovu, prostírá se jihozápadně od Stadic a je nyní přetnuto drahou. leště na počátku minulého století leželo úhorem, a liští, dle pověsti z ostnu neb hole ku pobízení volů, Přemyslem zde zabodnuté, vyrostlé, ohrazeno bylo dřevěným plotem. Asi před šedesáti roky keř tento uschl, načež majitel pozemku toho hrabě I-.rvín Nostic nákladem svým dal na jeho místě vyvěsti prostý, avšak důstojný pomník. Na kamenném podstavci stoji železný pluh a do stran podstavce zapuštěny jsou lité desky, na nichž polovypoukle zobrazeno jest poselství Libušino a uvítání Přemysla. Obé modeloval Josef Max; desky i pluh ulity v slévárně v Blansku. Král Václav b, stydě prý se za selský původ, dal, jak Dalimil vypráví, rod svůj ze Stadic vyhnati a ves tu Němcům dáti ; ale Karel IV., vrátil Stadice r. 1359. dědicům Stadickvm, j>onechav sobě a budoucím králům českým ony 3 lány, nařídiv, aby dotčení dědicové lískového keře, jejž někdy Přemysl sám do role Stadieké byl vštípil, stále si hleděli a jej opatrovali na památku události tak veliké, a ořechy keře Přemyslova aby každoročně králům českým odváděny byly. R. 1787. činí se ještě zmínka o povinnosti této v kupní smlouvě o jeden ze statků Stadických. D r.ernau. KOT JOS. WKISS V LITOMĚŘICÍCH. 423. Pohled na Pkaiii1 lm zahrady SchóniíOrnoyski': z průjezdu paláce hrabat Schonbornů na Tržišti malostranském, valného to oblouku, který podepřen jest dvěma moliutnými karyatidami podoby obrů, otvírá se krásný pohle 1 na zahradu teras-sovité vystupující po stráni Petřína. z nádvoří vede k zahradě vkusné dvouramenné schodiště a po úpravných stezkách dostaneme se ke zděnému pavillonu, ze kterého kdvž rozhlédneme se, jsme překvapeni nádherou rozhledu, který se zde naskytuje. Všecky výšiny petřínské poskytují tento pohled, .1'. ide z vy Suje se jeho ladný dojem ještě líbezným okolím zahradním. z celého krásného panoramatu Prahy, která tu pod námi se rozkládá, nej Vábnější jest pohled na Malou Stranu, korunovanou královským zámkem hradčanským, jejž vidíme odtud v celé jeho šíři. z bludiště paláců a domů malostranských od ulice Mostecké' až asi ke kostelu sv. Kajetána vyniká největší skvost Malé Strany, kostel svatého Mikuláše v ušlechtilé své stavbě, se smělou svojí zelenou kopulí a krásnou věží, která teprve s této strany a s těchto výšin přichází k platnosti. Nesmírného půvabu dodávají obrazu tomuto napřed košatiny stromů zámecké zahrady, pak vzdálené pozadí krajinářské, mírně stoupající, jakoby jen proto zde bylo, aby nádherný ten obraz měl rámec sebe důstojný . . . Dole v levo rozkládá se zámek Schě>nbornov.ský, vystavěný na počátku XVIII, stoíeťi k: KO 1' J VII í ,1 v PXAZS. 424. LlSENSTKlN. V zeleném klíně rozkošné doliny šumavské, ovinuté krásnými lesy smrkovými a bukovými, z nichž západně týčí sc holohlavý, čtyřzubou korunou zdobený Javor, severně Pancéf, východně Kallbaum a jižné Falkenštejn, daleko široko sc rozhlížejíce, hoví si útulný méstys Eisenstein, před časy od českých horníků též Ruda Železná zvaný. Má asi Ido po různu zbudovaných domků a ke 3000 obyvatelů s nízkým, do hvězdy vystavěným kostelem, jehož střecha podobá se veliké cibuli. Kostelík sám, vypadající jako hlavatý trpaslík, je nepatrný, ale úhledný a chová v sobě mimo velice pěkný obraz Madonny od neznámého umělce též pomníky rodiny I laťlěnbrádlú, jejíž zakladatel prací rukou a silou ducha Z vesnického nalezence velikým stal se boháčem, roku pak 1771., když Eisenstein zakoupil, také šlechticem. — Údolí Eisensteinské protékají potok Režný a Železný, tvoříce řeku Režnou, jež vtéká do Dunaji'. Soutěskou Eisenštejnskou přivedl svatý Vintíř, jenž na hoře Březníku, nyní horou sv. Vintíře zvané, měl svou poustku, do (ech loupeživá vojska Jindřicha lib, který se mstil za porážku Domažlickou, připravenou mu rekovným břetislavem. A. HlVIilK. FOT. J. ECKERT V PKAZE. 4 = 5- KoZHLEDNA NA KblbbEKCE. Z božího Daru (viz č. 37'/') máme k rozhledně na Keilberce, z kamene trvale postavené a 26 m vysoké, malou hodinu. Mohutný panovník Krušných Hor, starým, nyní již z užívání vyšlým jménem také »Bardum« nazývaný, zdvihá se ze hřbetu, na několika bodech 1000 m. výše dosahujícího, do výše 1275 m nad mořem a tvoří jaksi střed celého tohoto pohraničného horstva mezi Labem a Smrči-nami. Výškou a mohutným svým složením imponuje horský uzel Keilberku mnohem více nežli všecky ostatní zvýšeniny Krušných Hor, a vyhlídka s jeho rozhledny poskytuje také, jmenovité při jasném vzduchu, pohled nej rozsáhlejší. Spatříš tu velikou část severních Cech, a dobrým sklem k východu až na Krkonoše a k jihu na Brdv dohlédneš. K severu, na straně saské, vadí ovšem vyhlídce Smrči hora. Na Keilberku nalezneme ve výši 1154 m ještě trvale obývanéVbyty lidské, totiž pul hodiny od Božího Daru vzdálené 4 domy na Sonnenwirblu, západní to kupé dvojtemenného Keilberku. Smutněji ještě leží samota Kaltwintergrund v ponuré rokli, kam snad nikdy nevnikne žádný paprslek sluneční a aspoň v červnu vždy ještě sníh leží; proto nazývá lid samotu onu ^českou Sibiří*. Celá horská skupina, vyjma vlastní plochatinu Keilberku a rašeliniště mezi tímto a Virbelsteinem, porostlá je krásnými lesy smrkovými; paseky kryje v krátkém létě nej-šťavnatější zeleň a tak pestrá směsice barev, že zvláštnosti té se podivíme. Na půl tisíce rozličných květin bylo na Keilberce spočítáno, mezi nimiž výtečně se daří protěži bílé, před lety zde vysazené. B. BeRNAU. 426. Rodný dům Františka Palackého v Hodslavicích. Rodiště Fr. Palackého leží v severovýchodním řípu M jravv mezi Val. Meziříčím a Nov. Jičínem, tři hodiny od Frenštátu a patřívalo od nejstarších do!> ke zboží hradu Štramberka, jež r. 1558, koupili měšťané novojičínští a drželi je až do roku 1621., kdy konfiskováno a darováno Jesuitům Po zrušení řádu císařem Jo.sct ni ii propůjčeno (17s1 ) bvvalé panství novo-jiéínské teresianské akademii vídeňské. — Vnučka Palackého f pí. Červinková-Riegrová popisuje domek následovně: Malá chaloupka šindelem krytá, zce'.a tak stavěná, jak naše bývají Asi v prostřed jsou dvéře, k nimž vstupuje se po dvou stupních a které vedou do úzké předsíňky, chodbičky. Na levo vstupuje se do síně. která bývala dříve obývána. Mí tři okna, dvě do předu a jedno do zahrady. V rohu stoji blíž dveří veliká, stará kamna. /. nářadí není tam nic nežli malá skříňka visící, ve které prý dříve bývaly knihy. Za touto siní je malý bumbálek s jediným okénkem do zahrady, nízký a nyni zcela pustý. V tom se dědoušek narodil (dne 14, června r. 17'žS.i Před domem, mezi domkem a zahradou, je dosti široká cesta, pod okny je dlažba z velikých kamenů. Mezi dvěma okny na levě- straně domku zasazena Frenštátskýrai velká mramorová deska se zlatým nápisem. Na téže stranu přiléhá k průčelí domku zahrádka ovocná dřevěným plotem ohrazená. Před domem za cestou je taktéž zahrada k domu patřící, v ní stojí stodola. Domek tento vystavěl otec Ir. Palackého |u'í nejspíše v r. 1797. po své svatbě s Annou, dcerou sedláka [osefa Křížana z Hodslavic, aby sloužil potřebě nové školy. V r. 1881. byl domek zakoupen, aby zůstal na budoucí časy zachován národu. kot. ot. ikflTEK VB Val. meziříčí. 1.1 :. i 427. KkALÚV dvlk U BkKOINA. JNal cvo v popředí lulí se v zeleni stroniu jedno .'. nejstarších venkovských sídel králů českých, zámeček královodvorský, na kraji vísky stejnojmenné, k rozkazu krále Václava 1. v polovici XII. stol vystavený a při sklonku XVI. stol. Janem ml. z Lobkovic novou stavbou nahrazený. V historii české poznamenáno, že zde zemřel král Václav I.. a jat byl za svého pobytu od zemských stavů kráil Václav IV. Roku 1458. uvádí se pánem na Král. Dvoře /deskav rytíř z Huřcnic, od něho/, přešlo panství koupí v majetek pánů českých Lobkovice). < )d těchto přešel Král. Dvůr v majetek koruny České a trval přivtélen ke /birovu až do roku 1853., kdy prodán byl knížeti princi Emilu z Fťirstcnbcrgů, jemuž dosed náleží ( Idťal od vesnice hrází zá- padní dráhy strmí les korními velkolepých železáren druhdy knížete Emila z Fursten-bergů, přešlých však koupí na českou montanní společnost, která jc nechala dle nejno-véjš ch technických vymožeností zaříditi a rozšiřiti. V hutích zaměstnáno je na 1500 dělníků. Vyrábí se v nich surová litina z rudy ve čtyřech vysokých pecích, dále veškerá strojní a obchodní litina a v nové vystavěné ocelárně i ^Thomasova ocel*. Dovoz surového materiálu obnáši až 300 vagonů denné. — Již za Karla IV. bývala v blízké Karlově Huti vysoká pec, jejíž zbytky dodnes jsou patrny. Rušný průmysl místa tohoto oživuje ještě rozsáhlá cementárna a blízké' vápenné lomy. Theodor [archovský. FOT. Til JAhCHOVSKÝ V KR. DVORK. 428 rožnov pod radhoštem. V půvabném údolí na březích Bečvy, kde příroda krásné Valašsko nejštědřeji obdařila, tulí se v zeleni sada, lučin a lesů nejznáméjší lázeňské místo moravské Rožnov. Útulné mésto ma na p t set budov, jednak moderních domů, jednak rázovitých, úhledných domků valašských Zajímavého obrazu poskytuje prostranné, uprostřed pěkným libosadem okrášlené- náměstí, když v saisoné za koncertu hudby lázeňské vlní se proudy hostu, turistů a svižných Valašek ve vkusných krojích národních, Středištěm lázeňského života jest však rozsáhlý, ku městu obloukovitč přiléhající nark s překrásnými partiemi, který velikým nákladem do délky l1/, km z bývalého pralesa byl zřízen. Tu, nebo poblíž, nacházejí se léčební ústavy: lázeňský dům s kolonádou, čítárnou a místností na podávání žinčiee, vodoléóitelský ú.tav dle vzoru fot. j. Niesnes ve Frenštátě. gráfenberského zařízený, pavillon inhalamí a městské- lázně. U lázeňského domu při hlavní promenádě stojí hudební pavillon, ve kterém dvakrát donné — mimo čtvrte < a neděli — koncertuje lázeňská kapela. Vchod do parku zdobí pomník valašského rodáka — Palackého, uvnitř pak jest památník, na návštěvu arcivévody Františka Karla upomínající. Upravenými chodníky jest park spojen se zalesněnými, nevysokými pahorky, které, jsouce přirozenými rozhlednami, skytají utěšených pohledů, jak do krásného na západ otevřeného údolí, tak ku temenům do oblak strmících velikánů karpatských, jimž na straně severní vévodí památný Radhošt (v pozadí obrazu našeho). Výhodná poloha učmila Rožnov také proslulým léčebným místem klimatickým a terainuím. J BartCnbk. 420. Zbrojnice na Malé Straně. Menší město pražské dávno slyne jakožto čtvrt palácová a opravdu jc málo měst, vc kterých by na prostranství tak malém nakupeno bylo tolik palácových staveb, jako na Malé Straně. Ale v úzkých uličkách a na malých náměstích ani nepřicházejí k náležité platnosti všecky architekton cké krásy,a rozlož tosti velkých domů starých rodů šlechtických, z nichž bohužel mnohý opustil rodinný dům a jiným majetníkům jej přenechal, který pak neměl již ku vzácné budově tč péče, jakou by byla zasluhovala. Vedle paláců malostranských, jež dosud oživují se občas lesklým ruchem šlechtického života, mnoho je paláců bývalých, které na svůj původ upominaj! jenom svým zevnějškem. Takovým bývalým sídlem šlechtickým jc také nynější zbrojnice na Újezdě, dum, jehož sotva kdo si povšimne pro jeho nynější kasárnické určení. Býval to kdysi dům páni ze Švamberka, jemuž byl v neblahých dobách pobělohorských roku 1629. skontiskován a darován Eggenberkům, kteří jej nádherně přestavěli na jiodohu nynější. Po Eggenbercích zdědili jej Svarcenberkové, kteří palác prodali vládě na zřízeni vojenské zbrojnice. Red. KUI. J. VILÍM V l'RAZI£. 43°- SlROTĆi HRÁDEK NA MoRAVH. 1'alav.ské vrchy, na jichž východním výběžku pyšní sc imposantní trosky Děvické, zdobeny jsou na západním své'm svahu, nedaleko osady Klentnice, sporými již rozvalinami jiného hradu, které na kolmé téměř, uprostřed těsnou slují jako rozeklané vápencové skále založeny, polohou svou překvapují. Na každém z obou skalních útesů stávala — jako na českých Troskách — věž a přes trhlinu, v níž tají se jeskyně těžko přístupná, vedl dle pověsti lidové most. Ostatně jsou ale zbytky hradních budov a opevnění, jehož pouze na jediné přístupné jižní straně bylo potřebí, již neveliké a brzo asi zcela z povrchu země zmizí, pročež jsme také vyobrazení jejich, ač jen pitvornou polohou vynikají, do našeho díla pojali. Sirotčí hrádek vystavěn byl asi kolem r. i'24o. od Xibřida z Drnoholce, příjmím »Sirotka«, a spadl r. 1305. na Mikulovskou větev pánů z Lichtenšteina dědictvím, načež král Jan r. 1332. z manství jej propustil. Na žádost |ana z Lichtenšteina opatřil r. 1446. < Homúcký biskup Pavel hradní kapli zdejší vlastním kaplanem, jenž také až do zrušení a spuštěni jejího r. 178'J. v Klent-nici bydlil Hrad sám vypálen byl r. 1645. od Švédů, tehdy Moravu pustošících; od té doby vždy více zaniká v rozvalinách. V okolí vsi Klentnice byly četné' starožitnosti z pohanských dob nalezeny. FOT. f. j. ELS1NKR v MIKULOVĚ 11 Ul KNAU. 43 1 ■ IVÁNCÍCH, jedno /. nejpamátnějších mést moravských, leží jihozápadně od Hrna při stoku Jihlavky, Oslavy a Rokytny. Jelikož tudy vedly přirozené ol)cliodní cesty z Dolních Rakous přes Znojmo do Urna a z Uher k Jihlavě a do ('ech, nabylo město již za starodávna velké' důležitosti. Již r. L239. byla tu tara, jež však nebyla podřízena biskupství olomouckému, nýbrž kapitole pražské-. ,\ž do krále Jiřího z Poděbrad byly Ivančice jedním ze sedmi moravských měst královských, za tohoto byly přivtéleny k panství Krumlovskému, jež až do persekuce pobělohorské bylo v držení pánů z Lipé a po nich připadlo Lichtensteinům. Později staly se hlavním sídlem [ednoty bratrské a střediskem drobné šlechty moravské. Zde sídlel starosta Jednoty bratrské Jan blahoslav, a zde měli Bratři i nejdůležitějši svou tiskárnu, jež byla r. 1578. za příčinou tisku bible přeložena do Králic u Náměště. Roku 1574. založila bratrská šlechta v Ivančicích školu, Jejímž prvním rektorem bvl Ksrom Rudiger z Bambergu, a jež tak rozkvetla, že nebylo jí roven v celé střední Evropě. Slavný Karel ze Żerotina a snad i Komenský, jenž později ve vy-hnanstvi byi ještě nazýván biskupem Evančickým, byli jejími žáky. Obyvatelstvo jest většinou rolnické; známé jsou zdejší třešně a světoznámý ivančický chřest. Z rodáku ivančických chvalně proslul i kněži-spisovatelé Tomáš Procházka a Beneš M. Kulda. KOT. J. k (oučbk, AM AT. V Oil-AVANKCH. 1)r. Jisd. Vácha. 432. MOŠOVCB, výsadné městečko v Turčianskej stolici, má 305 domov, 2001 oby vatelov, 10.148 katastralnych jutier pola V krásnom Turci, na pravom břehu rieky Tuna. pod malebnými vrchami (Tlstá, Ostrá, Dricnok), cšte pred rokom 1200 povstala skromná osada, ktorá stala sa neskór slavnou mužami, vyšlými ztadiaho. V XVI. a na počiatku XVII, stoletia holotu gymnasium. Tu učil Mikuláš Kolaciuáš (I5S6), Huselius. Peter Mi-lus Jal.lonovskv, Matěj Palumbini, Ján Školník (16-75), Tu hol hlučný cirkevný snem 1017 roku 2o a 27 septembra. Narodili sa v Mošovci.i [oscť Gazur (kíiaz v Čechách 1580) Daniel Nakuš (1582), Jan Duchoň (kftaz v Lstibori 1582), Jozei Bascen, Juraj Tesák (farář V Prahe), Michal InStitoris, Kliáš Láni a konečné veliký maják celého Slavianstva 'tán Kollár. Už posledným menom uj>evnená je pamiątka Mošovicc na všetky budúce časy. Roilnv jeho dom zmizol, no miesto, na ktorom stál, zakúpené spolkom ^Svatoborem* pražským, čaká na vidný památník velikému mužovi, Pár by skoro nadišly časy, v kto-rých krásny pomník zvěstoval by blízkým i dalekým šťastie malého městečka, ktorého mu dopriaí osud. Ján Kollár narodil sa tu dna 29 júla 1793 z otea Mateja a matky Ka-taríny. rodzenej Drozdovej Z Jahodník u Turčianskeho Sv. Martina. Učitelom bol mu mošovský učitel Ján Sulek, predok Celej plejady učencov a patriotov slovenských. Stoletá slavnost narodenia Jána Kollára bola zakázaná ministerialnym nariadenítu; zákaz prísne < xekvovali suroví, nevzdělaní a násilnícki slúžnovci. -- Mošovce sú sídlom starých zemanov Revayovcov, ktori tu majů zámok, park a krásné prahory v dolině < ia-derom zvanej. KOT PAVKL SOCHÁN V TURČ. SV. MAWTINÍ Svetozák Hlkban Vajanskí 433- MLADÁ Bollslav. Na příkré nevysoké skále vypíná se někdejší hrad, od I. 1780. v kasárny proměněný, jehož původ připisuje sc knížeti Boleslavovi II., v nynější podobě své pochází z XV. věku. Za války 30leté spustnul a byl z pola pobořen. Od něho vpravo spatřuji se kostel sv. Jana na Novém městě, od 1. 1590. lutheránský s německým kazatelem; za ním na samém okraji kostel sv. Havla na Starém hřbitově, jenž chová památné náhrobky, přemnohé z doby českobratrské, Uprostřed města za památnou radnicí z r. 1559. hlavní kostel Matkv Boží, vystavěný původně ve slohu gothickém, z něhož zachovaly se jen portálky, přestavěný po požáru kotem r. 1560. ve slohu vladislavském (stropy) a s předsíní renaissanční. Levý okraj zdobí klášter piaristský, původně klášter františkánský od pánu z .Michalovic kolem roku 1334. vystavený, r. 1541. (eskym Bratřím darovaný, kteří nazvali jej horou Karmeli. V XV. věku stala se Mladá Boleslav sídlem českých Bratří, kteří sluli též Bratří Boleslavští, přízní a milostí pánů Tovačovských z Cimburka a pánu Krajířů z Krajku, panských rodů boleslavských. Léta 1595. se Mladá Boleslav vykoupila a 1. 1600. přičtena ku stavu městskému jako mésto královské. Ve válce třicetileté proměněna v hromady zřícenin, I. 1631. od císařských po bitvě u Nymburka vypálena a od Švédů častěji vytlučena. V XVIII, věku za válek pruských zkoušela neméně. V XVII. a XVIII, věku řádily zhoubné požáry v městě ochuzeném a zničily i budovy veřejné; poslední I. 1859. Ze všech těchto pohrom se Ml. Boleslav docela zotavila a hlásí se k předním místům ve vlastech našich. Mladá Boleslav jest rodištěm Vincence Zahradníka a Vojtěcha Šmilovského, jichž rodné domy ozdobeny jsou pamětními deskami. F. Bareš . ř«.T. FR. BOGEH V MI. ||< LKSI.AVT. 434- ZÁMEK STRAKONICKÝ. Kdežto sídlo nejslavněj^iho v středověku rytířsko-du-chovního řádu křesťanstva, Templářského totiž, v zemích českých i^viz obr. č. 270) již od staletí v pustých zaniká rozvalinách, pvšní se tam nad Otavou podnes hrad Strakonický, odvěká to komenda v pozdJjši době neméně proslaveného řádu křížovníků Svatojanských, v jehož nepřetržitém držení týž již od polovice XIII. věku štědrým darováním Bavora 1 ze Strakonic se nachází. Roď tohoto velmože býval prvním v kraji Prachenském a na štitě znamení střely nosil; moci a vznešeností první Bavorové rovnali se knížatům. Do r 1402. náležela řádu jen polovice hradu; toho roku však získal veliký převor |uidřich z Hradce panství Strakonické celé pro řád Svatojanský, jenž potom přes všecky bouře na Strakonic ch se udržel. Pevnost hradu, postaveného právě tam, kde Volynka do < >tav v ústí, chránila jej dostatečně před útoky nepřátel, a tak přetrval nedobyt i války husitské, a tehdejší velký převor Václav z Michalovic statečně čelil odtud celému kahšnirkému sousedstvu. Příkopy hradu, nyní zasypané, z řečených řek se napouštěly. Nejzajímavéjší strana hradu jest jižní a zvláště zapadni; také severní strana zachovala, pokud nebyla r. is:«4. přestavěna na pivovar, ráz starožitný Veliká věž »rumpál- zvaná se starym k ní příchodem patří za naší doby k vzácnostem; kostel řádový sv. Prokopav předním dvoře pochází částečně z XIII., částečně z XV. stol ; nejvíce pozměněna v minulém století loď. Uvnitř zachoval se pěkný oltář rozkládací. Vedle kostela k zap. straně jest přívodní komenda s malbami ze Čtrnáctého věku. Krásný románský portál vede do bývalé kapitoly a do Svatojirské kaple, obé zevnitř zachované, uvnitř však zohyzdéné. Celkem náleží po-čítati Strakonice k nejzajímavějšim zámkům starým, u nás se zachovavšíin. FOT. JAS KOPECKV V PKAZIC 435- LIPOVÁ NA OPAVSKU a PRADĚD. Mezi lázněmi slezskými zaujímá Lipová (Lindenw iese) místo nikoli poslední, co do krás přírodních zajisté jedno z nejpřednějšich. Jest skoro bezprostředním sousedem a soupeřem proslaveného 1'riesnitzova Graelenbcrku. Dráha do Lipové vede Vysokým Jeseníkem přes sedlo Ostntienski (Ramzovské, 759 ní), kde zřiti jest brzy obrovská skaliska, brzy táhlá, šťavnatá údolí, tam opět kupící se horstva velikánů Hoch&aru (1351 m), Kepmika (1424 m) a mohutného, daleko široko do Moravy pohlížejícího Pradědu (h90 m); brzy opět hučí parostroj přes drnčící mosty, mohutné- viadukty, a vina se klidně serpentinami, poskytuje divákovi tolik času, aby všechny tyto krásy a divy přírodní jak náleží vnimati a jimi se pokoehati mohl. — Lipová jest od r. 1.429. místem lázeňským, k čemu/, se také- svou rozkošnou polohou co nejlépe hodí. Rozkládat st- vesnička ta (jak z obrazu vidno) v krásném údolí, asi 500 m kot |. fik'! / vi' PltfVALDOVf. nad mořem, jež kromě toho chráněno jsouc před severákem lesnatými vrchy a hřbety horskými, činí pobyt tamější velmi milým a tělo osvěžujícím. Zakladatelem lázní jest Jan Schroth, který podobně jako Priesnitz beze vší učenosti školské stal se znamenitým zažehnavatelem neduhů lidských. Ale oproti Priesnitzovu léčení (studenou vodou) zavedl Schroth, zkusiv to sám na sobě a na jiných, léčení wlhkým teplem*. Byloť jeho zásadou: »V teplém, příjemném vlhku daří se dřevu, ovoci, vínu, svalům i kostem.* -Ročně navštěvuje Lipovou 6<»o- -7<>o chorvch osob. Zdravým podniknouti lze výlety do oněch krásných lesů a hor, jež obraz náš v pozadí (ve skutečnosti k jihovýchodní straně) předvádí. Jsouť to výše zmíněni velikáni horští, z nichž nejzazši jest strážce Jeseníku, mnoho vyhledávaný Praděd, ale odtud asi 16 km vzdálený. Mat Václavek. 43°- KRYPTA V IŘEBÍČI. Pod starými křesťanskými chrámy, basilikami, staveny k účelu uložení svatých ostatku t. /.v. krypty, na památku pohřebních kap,i v katakombách; i románský sloh přejal tento způsob zařízeni podzemních prostor bohoslužebných, které se obyčejné pod kněžištěm zakládaly. Tak u sv. Jiří na hradě Pražském a ve Staré Boleslavi, kde krypty do hlavní lodi se otvírají. Nej zajímavější románská krypta nalézá se v Doksancch, a sice pod kurem jeptišek; menší krypty spatřujeme v Kouřimi, v Poříčí n. S. a jinde. Také pod znamenitým bývalým klášterním chrámem v Třebíči na Moravě, o němž jsme se byli (č. 78) již zminili, nachází se velmi zajímavá krypta v slohu přechodním, kterou jako velkolepý přiklad vzácných památek tohoto druhu předvádíme. Jest asi 25 m zdělí a 85 m zšíří a 16 volně stojícími sloupy ve 3 lodi rozdělena; ze stěn pak vystupuje 21 polosloupu. Hlavice ozdobeny jsou různým způsobem lupení; na nich spočívají křížová žebra v lomeném oblouku, ze žuly vytesaná. Vchody z kláštera do krypty a z této do kostela jsou dávno zazděny; dnes vchází se novým otvorem, skrz venkovskou zed' prolomeným. Nyní je celá krypta prázdná a spustíá; osvětlená však září pochodní poskytuje polopodzemní tato pochmurná místnost pohled skutečné čarovný. I Ol EU. J i IIR] i ii v TŘKUfCI. Kio 437- BliCOV. Majestátně vypíná se starý zámek Bečovský na skále k severu a západu téměř kolmě z řečiště Teplé vystupující; na východě tulí sek němu novější panská residence, r. 1753. na místě někdejšího předhradi úhledně zbudovaná. Ve hradě spatříš kapli, r. 1400. založenou, jejíž souvěké malby nástěnné však při použití jí za špýehar valnou vzaly pohromu. Práce kamenická na pažení oken, jakož i dveří, do jednotlivých komnat vedoucích, úpravností svou obdiv vzbuzuje. Pochází, jak znak Pluhů z Rabštejna na ruznvch místech svědci, většinou z počátku XVI. věku. Na Bcěovč někdy mohutní vládli rodové; páni z Oseká v neznámé době jej založivše, prodali licéov r. 1407. Oldřichovi z llazmburka, po němž brzy pánové z Plavná následovali. R. 1495. přešel Bečov i s horním městem Slavkovem v držení Pluhů z Rabštejna, z nichž Hanuš velice o povznesení hor pracoval a hrad obnovil. Po něm vládl na "Pecové Kašpar Pluh, jenž mněn jsa proti hrabivosti Ferdinanda I. panství svého soudně hájiti, stal se pak předním náčelníkem stavovského odporu r. 1547. Stavové zvolili ho za nejvyššího nad vojskem, které k obraně vlasti mčlo býti sebráno, a Pluh ihned jal se u Bečova tábor zřizovati; poněvadž ale potom zanechán bez podpory, vzala celá opposice bídný konec. Pluh, na jehož hlavu vypsána cena, v čas uprchl přes hranice; Bečov zabaven a po různých zástavách r. 1615. obci města Slavkova prodán. Ale pro účastenství na rebelii stavovské sebráno panství to Slavkovským z pokuty a prodáno Qucstenberkům, od nichž na Kounice a od těch r. 1813. na nynější majitele, vévody z Beaufort-Spontini, přešlo. Město Bečov leží jižně od zámku; z 2300 obyvatelů je mnoho hudebníků, proto i hudební škola zde se nachází. Hudební mistr babický odtud jc rodem. 13. Bernau. KOT. K MAI.OI II V 1'KA/e 438. Valašské Mi; ZItdc í a KRASNO. Meziříčí město, Krasno městečko, rozkládají se po obou březích Bečvy Rožnovské, ono na levém, na výšine, toto na pravém, v nižme. Most přes Bečvu jest jich pojítkem. Meziříčí jest střediskem politického i duchovního života nejdúležitčjší části Valašska. V ohledu národním jest Meziříčí, majíc dostatek intelli-gence, na prvém místě, čemuž nasvědčuje hojnost vlasteneckých spolku. Meziříčí, nesoucí své jméno od polohy mezi dvěma řekami, totiž Bečvou Vsackou a Rožnovskou, které na blízku se v jediný spojují tok, má slušně upravené, čtyřhranné náměstí, prostřed něhož stojí pěkná socha Panny Marie. Domy kolem do kola jsou jednopatrové a skoro vesměs moder-nisované. Obyvatel živi 3482. zanášejících se hlavně rolnictvím, pak řemesly a obchody. Farní kostel (Nanebevzetí Panny Maru) byl r. 1651. obnoven a r. 1881. vnitř krásně vy- zdoben. Povšimnutí zasluhuje dřevěný kostelík na Starém hřbitově. Z bývalého zámku hraběte Kinského zřízena r. 1855. trestnice pro ženské kárance. Město se připomíná (jako Meziříčí nad Bečvou) poprvé r 1275 R. 1548. dostalo se i s Rožnovem pánům ze Ž.erotina. při jejichž rodu trvá jako manství dosud. - Obraz náš podává pohled od severovýchodu, s tak řečeného »Belvederu . bia Meziříčí (z pravá počínajíc) jesl značnější budova nddraíi, vedle (vlevo) kostelík hřbitovní, za kostelem trestnice a vedle budova gymnasijni, i >d stínadel meziříčských otevírá se mim krásný výhled jednak na ůdoli bečvanské, zde dosti úrodné, jednak na velebné vrchy a kopce valašské, jimž vévodí nad Rožnovem bájeplný Radhošť. Mat Václavek, FOT. OT. ŠRŮTKK VX VAL MI-/IŘICÍ 439 VALDSTÝNSKÉ NÁMKSTÍ na Malt' Strano v Praze jest sice jedno Z menších pražských, ale svými stavbami jedno z nej vzácni'jšich, tvořeno jsouc takřka výhradně /. paláců starých šlechtických rodů. Hlavní ozdobou jeho jest ovšem palác Valdštýtiský, dvoupatrový, o třech portálech (na našem obraze vpravo), který zaujímá východní stranu náměstí celou. Jist nojslavnéjšim panským sídlem v Praze, neboť vystavěl jej pro sebe Albrecht z Valdštýna, vévoda Friedland.skv, a sídlil v néni s celým dvorem svým v pýše královské, chtěje zastíniti svým leskem i slávu někdy dvora Pražského, Plány paláce, stojícího i se zahradou na místě 20 domu, cihelen a vápenic městských, navrhl Vlach Marini z Mikina, a vyzdobení paláce provedli slovutní umělci vlaští, nizozemští a němečtí, neboť českých již tehdy v ubohé vlasti nebylo. Dlouhé řady pokoju byly zdobeny allegorickými figurami, a nejbohatěji zdobena byla komnata, v níž vévoda konal svoje pozorování astrologická, a z níž vedly tajné schody do jeskyně, koupelny, ozdobené četnými umělými krápníky. V rozsáhlých konírnách choval vévoda tři sta koní jízdeckých a tažných, jimž píce dávána v jeslích mramorových, přepych tehdy neslýchaný. Palác, dosud zachovaný ve výstavnosti a úpravě ze stol. XVII., byl skonfiskován i sc vším ohromným bohatstvím věcí uměleckých a stříbrných, v něm sc nalézajících, ale již r. 1639. postoupen dědičně rodiné hrabat Valdštýnii. Naproti na straně západní náměstí stojí palác knížete Karla Auersjíerga, na straně severní (na obraze v čele) palác hrabat Ledebouruv. V pozadí náměstí vypíná se dumné a truchlivé severovýchodní část král. hradu hradčanského. 44°- Vítkův hrádek. Nad vesničkou Sv. Tomáše, v pohoří Šumavském stejného jména, hostí se neveliké rozvaliny Vítkova Hrádku, hraniční to tvrze, z které ještě r. 1648. Eggenbeigská posádka pod vůdcovstvím korneta Vintiře proti vpádům švédským brán i ti se měla. Opuštěný hrádek jest dávno už bez střechy, ale v hlavni čtyřboké věži jesl dosti ještě pevných trámů, jež chodci usnadňují, aby prázdnými, k severu obrácenými okny spatřil čarovné, krásně- údolí Vita vino, jež rozkošnými, šťavnatě zelenými luhy v bílých závitech z tichých hvozdů Šumavských v kraje středozemské zvolna se ubírá. Jižními okny pak pokochá se vehkolepýin pohledem na zkamenělé vlny vápen- cového moře rakouských a štýrských Alp, jež za příznivého počasí téměř před žasnoucím zrakem v vrůstat i se zdají. Nerad poutník vnímavý sestupuje z hrádku a opouští místa, z nichž tolik půvabů a vznešených v daleké kraje pohledů v duši jeho utkvělo; bezvolně závidí povýšem' hor stanovisko tomuto kamennému stářím už vetchému a omšelému strážci pomeznímu, v jehož vyloupaných ocích dnem i noci čarovné- obrazy dílky ta jemné se zjevují, a jejž sláva bohatýrského rodu pánu z Růže i přes mraky věků nádherným pláštěm pověsti odívá. A HXYDI K KnT. J. SE1DEL V KRUMLOVE. 44 1 - DOKSANV, slavnv někdy královský klášter bílých Premonstrátek, zbudovaný na poloostrově Ohři utvořeném, zavírá v sobě tři veliké dvory, z nichž první nyní obklopuji hospodářská staveni, lara, škola a pivovar, potom bývalá prelatura, nyní v sídlo panství Doksanského přetvořená. Ve druhém dvoře spatříme bývalý konvent z konce XVII. stok, nyní tak spust lv a zanedbaný, że krásného, štukem ozdobeného refektáře užívá se jako kravína, 'lato část kláštera přiléhá již. ku znamenitému chrámu, jediné to stavbě v ('echách, která po značných nehodách ji stihnuvších a zmodernisování doby barokové ukazuje podnes ráz cizí, porýnský, a tudíž jediným je svědkem západního románského stavitelství ve vlasti naší. Základní tvar chrámu tvoří latinský kříž, obě postranní lodi byly však později proměněny ve zvláštní kaple, a polookrouhlou apsidu hlavni lodi přestavěl restaurator v čtverhrannou věž. Apsidy příčních ramen zachovaly se podnes. Nad křížením hlavní příčné lodi vznášela sc asi již původně, po způsobu porýnském, vysoká báň; nynější vlaská kupole postavena na počátku minulého století. V čele bokových lodí při západním konci vypínají se dvě nyní modernisované věže. Pod bývalým kůrem jeptišek nalézá se rozsáhlá krypta, jedna z nejznamenitějšich památek slohu románského v Čechách. Doksany založeny r. 1142. (dertrudou, manželkou Vladislava II. Zde pochován byl kniže-biskup Jmdřich Břetislav, veliký dobrodinec kláštera, jehož obě sestry do zdejší řehole byly vstoupily. Statky klášterní prostíraly se až do dalekého Loketská, ale Zikmund po vypálení Ďoksan Husity všecko rozšantročil a tak klášter ochudil. Přece však zachoval se tento přes všechny bouře a svízele do r. 1782., kde |ose! II. prastarý tento duchovní ústav zrušil. Panství náleží od r. 1816. Aehrenthalum. B P.ERNAU. FOT. ZK11 < i : ; í i V TlltEZlKf, 442. Česka K amenice, okresní město v Litoměřicku, na soujmcnném potoku položí né, má as půl náta tisíce obyvatelů a náleží k nejpříjemněji položeným průmyslovým místům severních Čech. Z minulosti zachovaly se zde různé zajímavé památky; děkanský v hrám sv. Jakuba s mohutnou věží, z části gotický, z části renaissanční, chová četné ná hrobky a jiné starožitnosti, v zachované hrobce odpočívají Vartcmbcrkové. Zámek, nyní knížat Kinských, původně byl zbudován r. 1541., a slouží, valné změněn, za obydlí úředníků: z druhého bývalého zámku, někdy sídla pánů z Zolhausu (Salhausen), upraven je dokonce městský špitál. Na náměstí viděti ještě zbytky starých podloubí, na kašně sloup z r. 1575. se znakem Vartemberským. Skvostná baroková stavba je kaple Mariánská, r. 1763. dostavená, r. 18s3. obnovená. V £ Kamenici jsem prádelny a sklárny, továru v na barvy, koželužny a jiné závody. Na čedičovém vrchu nad městem i 5-1-i in ) strmí z lesa rozvaliny hradu Kamenického, v nichž nyní upravena je' rozhledna. Pěkné jinak panorama ohraničeno je k jihovýchodu vyššími hřbety hor. Hrad a město Kamenice náležely ve XIV. věku pánům z Michalovic, od nichž r. 140°. berkové /. Dubě, potom okolo r. 1429. Vartemberkové je získali. V zášti těchto s Lužickým šestiméstím b\l h ael r. 1444 vypálen, načež od r. 1471. lorberk zámecký rozprodán. Varlemberkové vlád i zde. mezeru od r. 1511.—15'-"' vyjímaje-, do r. k.14. Toho roku koupil Kamenici Radislav Vchynský, fchož rodu náleží podnes. Městská kniha, za Miehaíovicn r. 1380. založená, svědčí, že (eska Kamenice poněmčila se již ve věku čtrnáctém. It. Ukrnau. kot. j. KÓSLER V Č KAMENÍCI. 443< Hlediště Národního divadla v Praze svou nádherou a uměleckou výzdobou získalo Národnímu divadlu pyšného příjmí tZlatého domu*, a náš obraz může podali jen obrysy a ladné formy, jakož i uspořádání toho celku tak ladného a krásného při Večerním svitlo obyčejném, a velikolepého, když divadlo jc v lesku a rozsvítí všechny svoje elektrické lampy, jichž lesk obráží se tisíceronásobně v světle plavé barvě předprsnic a ve zlatých ozdobách ballustrád, karyatid, mask, festonů a j., tlumeno jsouc tmavorudým sametem, kterým fauteuily a sedadla jsou potaženy a vnitřek loží je dekorován. Zvláštní nádherou vyniká ovšem lože královská (po levé straně) a protější lože zemského maršálka i místodržitelc. Pozlacené karyatidy drzí nad lóžemi baldachýn z hedvábného sametu; koruna česká stkvi se nad královskou loží, a skvostný koberee sc znakem království českého převěšuje se ve slavnostních dnech přes její ballustrádu Nejvíce umělecké výzdoby soustřeďuje se na stropě, jehož železná konstrukce opírá se jednak o litinové sloupy, zdvihající se nade druhou galerií, jednak zavěšena jest k železné podlaze podstřešní. Střední kruhové pole stropu honosí se půvabnými postavami dívčími, mistrně provedenými od hrant. Ženíška, představujícími architekturu, sochařství, malířství, mimiku, epiku, lyriku, tanec a hudbu. Vedle toho zdoben je strop bohatým štukem a malbou ornamentální. Nádherný, 30 centů těžký bronzový lustr září sty elektrických světel, rozlévaje čarovné světlo na všecku krásu kolem, která diváku, poprvé sem vstoupivšímu, bezděky připadá pohádkovou. 444- JILEMNICE položena jest v podkrkonošské krajinu ' 464 rn nad mořem) a má s osadou Jílem 3345 obyvatelů. Jest sídlem okresního hejtmanství, soudu a berního úřadu, mimo to nalézá sc zde děkanský chrám sv. Vavřince, měšťanské školy, odborná tkalcovská škola, zámek hrabat z Harrachů s parním pivovarem atd. Dějiny města až do XIII. století byly poskrovnu zaznamenány a zachována jen postoupnost držitelů bývalých panství, v starších listinách sestavená. Jilemnice, nejvyšší nad Jizerkou, jak ji starší nazývali, tvořila část zboží Štěpanického, byla v Nil. století v držení mocného a daleko rozvětveného rodu pánu z Valdštýna, kteří na hradě Štěpanicích, jehož zříceniny dosud poblíže Jilemnice se spatřují, sídlili a dle toho »páni z Valdštýna na Stěpa-nicich se psali. Po několikeré změně majitelů ]>řcšlo panství Jilemnické v r. 17ol. v držení KOT. HYNEK I 1 !■!.:. II. V JILEMNICI. Ferdinanda Bonaventury říšského hraběte z Harrachů, který byl již majitelem panství b.ranského, tato dvě panství spojil, jež dosud také v rodině z Harrachů se nalézají. V městě jakož i ve vůkolí provozuje se hlavně průmysl platonický a na hází se na blízku města několik bělidel. Do Jilemnice soustřeďuje se několik silnic, tak že obchod dosti čilý jest, a týdenní tiby značné navštíveny bývají. Pro turistiku jest Jilemnice velmi vhodným výcho-dištěm na Krkonoše, neb jakmile z kotliny Dolno-Štépanické po silnici směrem k Rezku se vystoupne, požíval se již. rozkošný rozhled na přední pásmo hor Krkonošských. Na blízkém vrchu »Zalém« nalézá se rozhledna s prostornou restaurací, která nákladem nynějšího majitele panství Jana hraběte z Harrachů byla vystavěna. 1'ohled náš na Jilemnici jest od severovýchodu. la. Hakl 445- HRUBÁ Skála. Těžko zajisté rozhodnouti sc, který pohled je krásnější: zda se skal kolem Hrubé Skály na tento hrad, aneb s hradu do skalnatého okolí. Kdo však chce přehlédnouti kus krásné divokosti, zajisté příhodnějšího stanoviska nenajde, než na vysoké věži Hrubé Skály. Hrad sám pochází sice z dávných věků, ale nynější jeho podoba jeví nám málo již z té starodávné tváře, poněvadž r. 1859. celý byl přestavěn. Položen je na dvou strmých, skoro 60 m vysokých skalách, z nichž jedna předhradi, druhá zadní hrad nese; nejstarší část tohoto pochází, vyjma prastaré sklepy, XVI. stolili, a nalézá se v ní pěkná síň se starožitnými kamny a podobiznami rodu Valdštýnského- V držení tohoto byl hrad Skála již ve XIV. století, přešel ale potom střídavé na pány z Pardubic, Varternbcrka a Jenštejna. brzy po r. 145o. koupili Skálu s Troskami Zajícové z Hazmburka, ale pro odboj jejich proti králi Jiřímu dobyto r. 1469. obé vojskem královským. Na počátku XVI. věku dostala sc Skála slavnému rodu pánů Smiřických ze Smiřic. Za Zikmunda ze Smiřic vězněna prý na Skále dcera jeho Eliška Kateřina pro přestupek jakýsi proti cti rodinné; osvobozena potom Jindřichem Otou z Varternbcrka, vzala při výbuchu zámku Jičína r. 1620. hrozný konec. Také bratr její, na rozumu prý nedostatečný, Jindřich Jiří, poslední Smiřický, chován byl na Skále poručníkem svým Albrechtem z Valdštýna, jenž bohaté dědictví Smiřické císařskému tisku vyrval _ pro sebe. V třicetileté válce byla Skála častěji od císařských i Švédů dobývána i osazována. Největší však ránu zasadil starému hradu požár r. 1710., při němž i archiv vzal za své. Panství Skalské náleželo Valdštýnúm do r. 1821., v kterémžto roce odprodáno ryt. z Aehrenthalu, jenž podnes je drží. FOT. J ECKERT v 1'RAZK 44-6. tÍLAPx Statný to a důstojný soupeř posvátného Ripu, ta černá, čedičová Kiapská hora s temnou svou lidomornou po straně a bělokamenným hradem na vrcholil Dík osamělé své poloze, vidný je pěkný tento vrch z dálných končin vlasti, a tím častěji navštěvován, že na ostrém svém a srázném hřbetě nese i v rozvalinách ještě imponující sídlo pánů Zajíců z kmene Hu/.ova, hrad totiž Klapý či llazmburk, ano;) jak lid jej nazývá -d lan/burek*. Jako zakladatele jeho jmenuje Dalimil Lévu z rodu Vlastislava Luckého, za času llostivíta; nynější hrad postaven ve XIII. stoičtí, bezpochyby rodem Ronovců, z nichž Jan Žlebský z Lichtemburka králi Janu a tento r. 1336. Zbyňku Zajíci ze Žebráka jej prodal. 'Tento dle rodinného jména a znaku přezval jej I lasenhurkem, a potomci psali se po něm až do vymření. Vilém Zajíc odpíral odtud statné Husitům; i vojsku krále Jiřího, jemuž ostatní hrady pánů Zajíců podlehly, tito na vysokém Klapém so ubránili. R. 1558. prodán zámek llazmburk s Libochovicemi Janu st. z Lobkovic; tento vystavěl nový zámek v Libochovicích. Za syna jeho Jiřího starý hrad spustí. Městečko podhradí, jež některý z prvních Zajíců pod jižním srázem vrchu byl založil a z. něhož ještě zbytky hradeb zbývají, kleslo již. ve válkách XV. věku v rumy. Vyhlídka s temene Klapého (417 m. nad mořem) jest ovšem velkolepá, a mohutné průčelí hlavní skupiny Středohoří snad odtud nejlépe se přehlédne. Jihozápadní svah vrouben je mocnými a velmi zajímavými vrstvami hranolů čedičových, dosahujících místy znamenité délky Za našich dnů stal se vrch Klapský pověstným katastrofou, jež svezením se spodními prameny v pohyb uvedených spoust čediče starobylou, pod západním svahem položenou osadu Klape- 8. dubna 18'>8. zastihla a na 40 obydlí úplně zničila. R. Beinau. KOT. ;. WKNDI.ER v lovosicích. 447- KARLÍN Sb ZlŽKOVA. Na místě, kde sc í)rostírá jedno z nejprůmyslnějších předměstí pražských, na úpatí památného vrchu Žižkova, nebylo na počátku nynějšího století nic než bývalý Špitál s kostelíkem Obrácení sv. Pavla u Vltavy, pak několik zájezdných hostinců a zabranských tančíren a jen tu a tam nuzný domek. Později stavěny zde domy úpravnější, tak źe vznikla celá osada, která roku 1817. dostala úřední jméno >d\arolinen-tbal , lid však ji nazval Poříčským předměstím, až teprve v letech čtyřicátých ustálil se Český název Karlin. Roku 1 SdL'. čítala obec jen asi 100 domů s 2500 obyvateli, kdežto dnes je. velkým moderním městem s krásnými, širokými ulicemi, rovnými a dlouhými, osvětlenými elektricky a s hlučným ruchem města průmyslového, zvyšovaným přímou bii/kosti Vltavy a holešovického přístavu. Obyvatelstvo za posledních šedesát let se bez- mála zdesateronásobnilo. Nejpěknčjší pohled celkový jeví se s vrchu Žižkova, odkudž městu tvoří vábné pozadí celá Holešovická pláň obemknutá velkým záhybem Vltavy a mírně skloněný pravý její břeh, nemluvě ani o ostatním širém rozhledu, který odtud se naskytuje na Prahu a její okolí. Z budov karlínských vyniká nejvíce farní chrám sv. Cyrilla a Methoděje uprostřed zadní části velkého čtyřhranného náměstí, vystavěný v letech 1854 —1863. Je to trojlodní románská basilika s nižšími loďmi pobočními, jež odděluje deset mohutných pilířů od lodi hlavní. Plány k tomuto kostelu vyhotovil vídeňský profesor Rosner, stavbu vedl stavitel Jan Bčlský. Uvnitř obrazy domácích mistrů Lhoty a Mánesa. řViz č. 254.) Ked. K(>T. AMAT JOS. ZÁHl-JSKÝ V TKAZK. 44-S. ZNOJMO, královské a někdy vedle Hrna a Olomouce sídelní město údolného knížectví Přemyslovců patří i dnes k niíjznačnějším místům moravským, majíc na 15.000 obyvatel. Město rozkládá se po vysočiné, která k jihu do úžlabí Dyje a k západu do hluboké spadá rokle, za níž se na vysokém chlumu Hradišti křížovnické proboštství vypíná, a bylo, jak valné zbytky hradeb i véží svědčí, za středověku silné opevněno. Z bran městských došla našich časů jen jediná; ostatně chová však Znojmo více velmi cenných stavitelských památek, a bývalá hradní kaple, okrouhlý to chrámec s treskami, z počátku XII. věku pochodícími, je nejstarší stavbou na Moravě vůbec. Znamenitý jest gotický farní chrám sv. Mikuláše i dvojitá kaple poblíž něho stojící, kdežto sporé jen zbytky zachovaly se z kláštera sv. Kláry, v němž r. 1278. mrtvola Přemysla II. byla vystavena. Zajímavá radnice s pěknou véží pochází z XV. století. Ve starém hradě zemčpanském, na nejzazším výběžku skalním stojícím, do nedávná byla kasárna; bohu/el sesula se před krátkým časem vysoká, hranatá hlídka původního, mnohem rozsáhlejšího hradu. Ve Znojmě za staré doby bylo několik klášterů; dnes jest zde krajský soud s příslušnými úřady, gymnasium, různé školy odborné a jiné ústavy. Že osada jest prastará, dokazují četné nálezy praehistorické; v listinách uvádí se Znojmo r. 1048. poprvé. Pevnost Znojemská často byla obléhána; hned r. 1140 zničeno podhradí téměř úplné; r. 1400. dobyl jí markrabě Prokop, a hejtmane jeho Sokol a Hynek Suchýčert zle odtud proti nepřátelům jeho řádili. Husitství Znojemští nepřijali; Stanislav ze Znojma, úhlavní nepřítel Husův, byl odtud rodem. Ze Znojma pochází také Julius Kcjlalík, spisovatel moravský. B, BkrnaUi FOT, K, J. EHKLICIl V TRZBÍCt. 449- VóLŠANSKÉ HŘBITOVY. Prostranství, na kterém na konci Žižkova rozkládají se hřbitovy Pražské, obecně zvané Olšanské či Volšanské, bylo ještč koncem XVII. století úplně pusté. Teprve roku 1680. a po té v letech 1713. a 1714. pohřbíváni zde morem zemřelí. Roku 1682. zbudována zde kaple ku poctě svatých patronů proti moru Rocha, Šebestiána a Rosalic, načež r. 1842, povýšena kaple na farní kostel. Roku 1757. svedena v těchto místech bitva mezi vojsky rakouským a pruským, a padlí v boji bezpochyby zde byli pohřbeni. V letech 1771.—1772. znovu zde pohřbíváni mrtví, zemřelí následkem nemocí nakažlivých, a když za císaře Josefa II. hřbitovy kolem kostelů pražských zrušeny, zvoleno toto místo r. 1787. za pohřebiště měst Pražských na pravém břehu Vltavy. Teď stále a stále město mrtvých se rozšiřuje, a také jeho vnitřní úprava čím dále tím více se zdokonaluje tak, že jednotlivá jeho místa, vyzdobená květinami a stíněná velikými stromy, až pozbývají truchlivého rázu svého určení, působíce dojmem poetickým. Tím spíše, an každým krokem setkáváme se mezi množstvím jiných prostých náhrobků s výtvory tak uměleckými, jako jest pomník redaktora Nár. Listů, Josela Baráka, na našem obraze. Je to dílo sochaře Strachovského, a pořídila je beseda »Slad-kovský« ze sbírek veřejných. Je už veliká řada mužů i žen vynikajících, kteří odpočívají na hřbitovech Volšanských. . FOT 1. VILÍM V FRÁZE 45°' PROSTĚJOV, dle velikosti třetí město na Moravě a nejvčtší město moravské se zastupitelstvím českým, leží skoro uprostřed Moravy na žírné Hané. Lid nazval jej žertovným způsobem Jerusalemem hanáckým. Má 1375 domů a 23.000 obyvatel. Celému městu vévodí farní chrám Povýšení sv. Kříže, původné gotický, po požáru r. 1097. důkladně přestavěný. V popředí, jak jest na vyobrazení vyznačeno, jsou některé školní budovy, které jsou okrasou města. Na rozlehlém náměstí Františka Josefa, zdobeném sochou Mariánskou z r. 1714., nalézá se stará radnice, nyní budova císařských ůřadúv, s bohaté ornamentovaným portálem renesančním, kterou postavil roku 1571. Vratislav z Pernštýna. Z vynikajících staveb dlužno jmenovati chrámy sv. Jana Nep. s nemocnicí Milosrdných bratří, hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla, nádhernou poštu a dále starý zámek, který byl poslední dobou důkladně opraven. — Prostějov připomíná se v letopi- sech poprvé r. 1213. Místo rychle zkvétalo v následujících stoletích, kdy bylo v držení slavných moravských rodů pánů z Kravař a z Pernštýna, kteří pečovali o rozvoj Prostějova, poskytujíce městu i jeho obyvatelstvu výsad a privilejí, jakými se honosila většinou jen města královská. Páni ti podporovali město i hmotně, zdobili je nákladnými stavbami a opevňovali hradbami, tak že v XVI. století vynikalo nad jiné bohatstvím i rozsáhlostí. V dobách hnutí náboženského stal se Prostějov důležitým místem strany utrakvistické i českobratrské stéjově k neobyčejný] kniha na Moravě. Fr, Faktor, — , ' * ------ j------- -— j —.......-.......■»........ dobách hnutí náboženského stal se Prostějov důležitým místem strany utrakvi-českobratrské. Čeští Bratří učinili z Prostějova středisko svého vyznání. V Pro-konali synody a tu si zřídili tiskárny, z nichž vyšla díla, která patřila tiskem řčejným zvláštnostem. V tiskárně Prostějovské vytištěna roku 1527. první česká K. KIM>1.»R V IROSTBJOVĚ, 45 1 - VSETÍN. V rozkošném hornatém kraji Mur. Valašska jest Vsetín jedním z nej-prohudilej.śieh a nej průmysl ňějších měst. Malebně jsa rozložen po obou březích Horní čili Vsacké bečvy, dělil sc až do r. 1850. na dvě samostatné obce: na Honit a Dolní Vsetín. Horní rozvinuje se amlithealrálné na výšině tu větší, onde menší, na pravém břehu honí je na levém břehu a na rovině. Tam převládá rolnictví, zde obchod a průmysl. Nejznamenitější budovou Vsetína jest zámek, v mohutném čtverhranu na náměstí postavený, jednopatrový, pocházející v nynější podobě s náběhem renaissanéuim asi ze XVI. věku. Uprostřed západní strany vypíná se mohutná věž, 55 m vysoká, s pavlánem a končící kupolí, opatřenou lucernami. Z jiných význačnějších budov na našem obraze viditelných jest kostel katolický (v právo od zámku'), panské budovy »Maštaliska« (v levo), kot. ot. skutek VE val. MEZIŘÍČÍ. jež svými zubatými okraji podobají se středověkému hradu, pak kostel vyznání augšpur-ského s věží (na obraze v levo), vedle něho (v právo) nová budova měšťanských škol; vedle kostela vyznání augšpurského (třetí budova na levo) jest kostel reformovaných bez věže. Horní Vsetín je stará osada, Dolní pochází z b polovice XVII. věku. Z četných majetníků Vsetína sluší uvésti pověstného Albrechta z Valdštýna (1610 — 1623), který Vsetínské osvobodil od roboty a desátku pro faráře. Nynější majctníci jeho jsou továrníci, bratři Thonetové. Pohled na mésto samo jest velmi pěkný, zvláště okrsek zámecký podobá se v malém královským Hradčanům pražským. Ale neméně utěšené jest okolí Vsetína vůbec, a nyní, kdy parní stroj sbližuje náš kraj s ostatním světem, jest velikým lákadlem pro četné turisty a výletníky. Mat. Václavek. 4 52- Lysa HokA. Rozkošná to partie pro turistu! Co Radhošt v moravských Bez-kydech, to Lysá ve slezských. Cíl a touha četných milovníkův a obdivovatelů krás přírodních, pohledů nedozírných, opojných. Cest několik, německým .»Bcskidenvcreinem* (!) naznačených. Doporučujeme onu z Frýdlantu kolem hamrúv a kostela sv. /ir/idcc na Borové, jenž stoje na návrší, z daleka již milý nám kyne pozdrav. Odbočíme pak do překrásného údolí potoka Saliny, dekorovaného malebné roztroušenými pasekami, skřípavými pilami a divoce šumícími vodopády. Rajské to údolí, koutek »zaslíbené země«, jak viděti z našeho obrazu! Za hodinu od Ondrdsovy skály jsme na temeni slezského velikána (LíLTim, střed obrazní. Kužclovité témě jeho ční nad veškeré vrchy okolní, jest prosto stromoví, lysé (odtud jméno), pouze hebkým pažitem pokryté, rozvětvujíc se ve čtyři mohutné hřbety, z nichž dva k severu a dva k jihu směřují. Dvě útulny (stará a nová), od arcivévody Albrechta zbudované, přechovávají výletníky. Rozhled odtud čarokrásnv na všechny strany. Celé skoro Těšínsko, část moravského Valašska a uherského Slovenska s jejich mohutnými vrchy a kupami horskými, s jejich městy a rozběhlými dědinami jsou před námi jako kniha rozloženy. Boky našeho velikána pokrývají svěží, krásné- lesy. v nichž jsou pány ušlechtilý jelen a bystrozraký orel, v údolí pak bystřiny Bečice dřímá ještě ctihodný prales svůj sladký sen. Krajina tedy čarokrásná, pohled úchvatný; žel jenom, že ubohý lid slezský se všech stran jest dušen upírem hrabivé, neúprosné germanisace! — Dodáváme pověst lidovou, že vnitř Lysé jest temné' jezero, jehož vody prý se rozlejí po krajině, až míra hříchuv její obyvatel se naplní! FOT. L. NÍMČIK VE FRÝDKU. Mat. Václavík 453- FrYDŠTEJN. Na tomžc strmém skalním hřbetů pískovcovém, jenž u Malé Skály prorván je řečištěm Jizery, o 3 km dále k severozápadu trčí bélavé rozvaliny hradu Frydštejna, které polohou i podobou náleží k nejmaleimějším hradním troskám ve vlasti. Zbudován byl bezpochyby od pánů z Bibrštejna, již v druhé polovici XIV. věku z hradu svého Frydlandu i okolí zdejšímu vládli; brzy však dostal se vladykům z Nadslavé a po nich rytířům z Kovaně. Bohuš z Kované z tvrdého tohoto hradu dlouho statečné odolával Husitům, až r. 1432. obležením as dvouměsíčním ku mírné smlouvě byl donucen. V ležení Sirotků před Frydštcjnem uzavřeno tehdy, dne 7. září, příměří se Sasy. Po smrti Bohušově r. 1460. držel Frydštcjn poručnik jeho dědiců, Jan z Hazmburka, načež majitelé hradu rychle se střídali, až král Ferdinand 1. zboži Frydštejnské a Ceskodubské Adamu z Varternbcrka r. 1547. v pokutě sebrav, obé oblíbenci svému Janu z Oprštorťu r. 1566. postoupil. Tento přijal přídomek »z Dubu a Frydštejna^, ponechal však, sídle na Dubě, starý hrad spoustě, tak že tento již r. 1591. jmenuje se »zámkem pustým*. Zříceniny náležely ku panství Ceskodubskému až do nejnovéjší doby, kdy správa panství knížete Kamila Rohana ku rozmnožení důchodů (!) jakémusi Václavu Múllerovi, osadníku ve vsi Frydštejné, jenž na materiálu zdí hradních nalezl zvláštní zalíbení, prodala je za 6')0 zl. k účelu »praktickčho použití*. Na štěstí zemřel Muller před provedením vandalismu, načež Okrašlovacímu spolku v Turnově podařilo se hrad koupiti. Usnesením valné hromady Klubu českých turistů ze dne 25. února 1894. stal se pak Frydštejn »zbožím* klubu. Nový to a výmluvný doklad, že starožitné památky naše postrádají dosud jakékoli právní ochrany, a že nanejvýše již nutno, by zemským zákonem před vandalismem — jak v jiných zemích se stalo — byly chráněny. fot. j. Simon v tuknovč. B. Bkrnau. 454- Vysoké nad Jizkkou. »Větrovem* nazval je spisovatel »Zapadlých vlastenců , orlí hnízdo*, povzdechne si upocený chodec, i ten, kdo po bílé silnici do jeho čistých domků vjíždí. Není také divu. Na 697 m výšky volně si už vítr zaduje, a z vůkol nich nádraží, položených o 400 m níže, namáhavé sc to vystupuje. Nejsevcrnéjší město české, mezník vlasti, jehož okresní hranice jest hranicí zemskou i říšskou, zasahujíc až tam k »babímu koutu« (průsmyku novosvčtskému), odkud naň dorážejí tak často ty bouře přírodní i politické. Bílý jeho kostelík jako by hlásal okolním českým velikánům, Zvi-Číně, Kumburku, Bradlci, Táboru, Kozákovu, Bezdězi, Rálsku i Ještědu, že až sem zasahuje česká država, zde že mezník jazyka i království. K severu horv Jizerské- a Krkonoše tvoří jemu pozadí. Na našem obrázku nižší Lysá hora a vyšší Kokrháč (Kotel) přes domky jeho zvědavé si do ('ech nakukují. Touží snad po žírných jejich luzích1 Marně! Ač kolem do kola Jizera a Kamenice s hukotem rvou břehy již cizdeké, Vysoké, tato bašta národni, stojí pevně a s důvěrou hledí v budoucnost, neboť ukládá výtěžek mozolné práce své v útlou mysl potomstva, starajíc se pečlivě o jeho vzdělánu'. Zřízení a vydržováni dvou měšťanských škol jest na mésto, mající lf><)() obyvatelů, živicích se rolnictvím a řemeslem, náklad velmi značný. Však obětavost jeho jeví se ve všech směrech. Vlasteneckými obětmi a uvědomělostí již dávno proslulo. Jeho výstava v národopisné výstavě předčila i vkusem i nákladem města jiná. lidnatější i bohatší. V posledním čase velikým nákladem zřízený velmi vodovod, rozsáhlý park se sochou Havlíčka, nová nemocnice jsou příkladem městům vůkolním. FOT. JOS. HLADÍK VE VYSOKÉM N. J1Z. J. vopseďái Klí 455' SARKA U PRAHY. Divoce romantické zákoutí, takořka několik kroků od Prahy, malá skalní poušť, která na chvíli dovede vzbuditi illusi nejpustších divočin horských. V údolí šáreckém jeví se nejlépe rázo-vitost okolí pražského, v němž střídají se místa úplně pustá, zádum-čivá, plná těžké melancholie, náhle a bez přechodu s místy zase utěšenými a rozkošnými. Lid rozděluje údolí Šárecké ve tři různé části: v Šárku utěšenou neboli líbeznou od Podbaby až ku t. zv. < jenerálce, odtud až po Kuprův mlýn v Sárku mírnou, posléze odtud až do Vokovic v Šárku divokou. Z Podbaby až po Kuprův mlýn jest údolí idyllické, přijímá však dále na se ráz pustý a za (jenerálkou u Divoké Šárky i drsný a končí hlubokou divokou roklí, po jejímž okraji do- jdeme lučními stezkami do vsi Liboce a do obory Hvězdy. Divoká Šárka — náš obraz znázorňuje vchod do Divoké Šárky od strany Libocké — jest bez odporu nejzajimavější. Připomínajíc skalnaté partie českého Švýcarska neb Krkonoš jest v okolí Prahy jediná svého druhu. Lbočí skal jsou zcela lysá, divoce rozeklaná a jenom tu a tam, kde nahromadilo se něco prsti, viděti trsy bodláčí a jiných rostlin, rostoucích v suché půdě. Skály v malebných tvarech zužují potok Šárku, který s balvanu na balvan šumné skákaje tvoří co chvíli nějakou peřej. Je to zde jedna z nejoblíbenějších pražských procházek, ač nedosti schůdná. Rkd FOT, J. VILÍM. V PRAZE, 456. HRADEC KRÁLOVÉ. Na tomto obraze jeví se nám dvě nej-památnější budovy hradecké. Hlavní (katedrální) chrám sv. Ducha založen byl počátkem XIV. stol. první »královnou Hradeckou* Alžbětou vdovou po Václavu II. a Rudolfu Habsb. Z nedostatku kamene v okolí vyvedena byla vzácná ta stavba gotická veskrze z cihel. Za Jiříka kostel dostavován a dostalo se mu mnohé ozdoby. Potom však požáry a ne-vkusem pozdějších dob velmi utrpěl a původní sloh v jednotlivostech barbarsky porušen, až zase v naší době chrám opraven. — Několik jen kroků na sever od chrámu vypíná se mohutná víz, přiléhající ke kapli sv. Kli ment a, korunované papežskou tiarou. Se stavbou věže započato r. 1574. Na tu přivážen pískovec z dalekých lomů hořických. byvši dokončena, svítila do daleka bělostí, i nazvána na rozdíl od čer- veného kostela sv. Dacha Bílou věži. Ve věži zavěšen ohromný zvon >Augustin« (192 centy), největší v ("echách po »Zikmundu« pražského chrámu Svatovítského, jako také Bílá věž (2l1ij2 vid. stopy) náleží k nejvyšším v Čechách. S pavlače její otvírá se velikolepý výhled v široké okolí a na sever až ke Krkonošům. Pod Bílou věží v popředí zříme budovu střízlivého, skoro kasárního slohu, s dvěma nízkými věžemi. Je to bývalá radnice Hradecká, arci po mnohých proměnách, nyní sídlo úřadů, krajského soudu, státního zastupitelství. — Skupina véží při chrámě sv. Ducha a Věže Bílé tvoří charakteristickou silhuettu Hradce, jako chrám Svatovítský se svým okolím v Praze. Nejvýrazněji se nám jeví, blížíme-li se k městu od strany západní. Tento náš pohled jest pojat z náměstí od »podsíně«, tak zvané Velké. KOT. J. VILÍM V PRAill. IONÁT Hh.Kk.MANN. 45 7- Gkuxt, též »Důl sv. Krištofa*, je z nejkrasších míst Ještědského pohoří. Drobná perlička do nádherného lemu hvozdů zasazená. Dobří chodci odváží cestu od Je.štěda přes Noviny, a řada nej-půvabnčjsích scenerií horských odmění jich námahu. 1'ohodlnćjśi volí, přicházejí-li od Liberce, obyčejné cestu rozmanitým údolím Nisy přes Habendorf nebo používají dráhy až do Machendorfu, odkud hned za stanicí vnikají do vábných lesů a minouce romantické zříceniny Hammer-steinu, ociťují se za nedlouho též v dédiné samé, z níž zajímá dřevěný farní kostelík sv. Krištofa v lidovém slohu. Obec je po způsobu německých vesnic značně do délky roztažena, ale s návršin skytá pohled rozkošný. Nejpříjemnčjší stává se procházka údolím z jara, kdy kou- páte sc zrovna ve vůni vzduchu, prosyceného dechem kvetoucích buků, které tu nad jehlicí převládají. Též mařinky vonné hojně se daří. Lučinou vine se bystrý patok, ženoucí několik malebně rozložených mlýnů s pilami. Bohatství výhledů dalo též údolí jméno >clamovské Švýcarsko*. Statní turisté užijí vnad ještě více, ubírají-li se údolím, až k rozhraní hor lužických. Naskytne se jim tu obsáhlá perspektiva s Velikého Kalkberku, a navštívíce býlím zarostlé ssutiny Rojmnndu, sestoupí po srázné cesté k samotě Freudenhóhc, s jejíž »vyhlídky* rozevře se jim čarovné panorama s Grabšteinem u Hrádku, Zitavou až daleko ku Zhořelci. Jaromír BoKKCKÝ. KOT. JOS. IIOKKMAN.N V UBSRC1 45°- PÍSEK náleží k nejrozkošnějším městům jižních Čech. Výstavnost jeho poslední dobou 5e vzmáhá, a vzácných starobylých památek nechybí; stačit jmenovati kamenný most, jakousi to miniaturu pražského, býv. král. hrad se síní zdobenou zajímavými malbami z r. 1479., dék. chrám Narození P. Marie v gótském slohu ze XIV. století s Mutinovým obrazem Madonny a lepou věží od mistra Mikuláše Piseckého (1489 . barokní radnici a sousoší P. Marie z min. stol., konečně zbytky bašt, na jichž příkopech zavezených táhnou sc příjemné sady. Ale hlavní předností král. města Písku jest krásná příroda, lahodné podnebí, osvěžující lesy. Jsou tu roztomilé vycházky na Honzíčka, k Vodákovi, do »lomů», i další výlety na Moheiník, Zvíkov, Orlík, Červenou. Vnadami FOT. V. WIKTZ V ríSKU. vyznamenávají se zvláště romantické břehv Otavy. S návršin. jmenovitě od Hradiště, přehlédnouti lze celé pásmo šumavské, ; z něhož zvláště markantně vystupují na jihu Boubín, na západě Jezerní stěna. Mésto sluje po zlatém písku, který se tu za stara vypíral z Otavy. První osada rýžovnická založena prý od Nezamysla r. 7oó. v místech nynějšího předměstí sv. Václava. Lid kraje vyniká rázovitostí. Z rodáků píseckých předčil Jan Kocín z Kocinetu; v naší dobé působil tu vvbornv hudebník Fr. Gregora. K největší ozdobě sluší však Písku senior českého parnasu, pootavský slavík, mistr Adolf Heyduk, jenž tu v uměleckém svém zákoutí, stíněném rozložitým jasanem, svá nej krásnější díla zbásnil. Jaromír Borkcký. 459- Průčelí býv. kostela sv. Anny v Mikulově patří k nejznamenitějsím uměleckým památkám moravským z xviii, stol.; zachovalyť se na něm krásně sochařské práce nejvýtečnějších domácích umělců oné doby, již nákladem uménímilovného knížete Leopolda z Dietrichštejna tehdáž (r. 1701—1710) tento, skvostnou Loretánskou r. 1623. zbudovanou kapli objímající chrám, dílem svým ozdobili, jako Ant. Rigy, Jana Mangoleta, Cirkovcc, Virknera a zvláště znamenitého Lengelachra, od něhož jmenovitě ještě zachovaný relief nad hlavním vchodem, sv. Rodinu představující, pochází. Tyto průčelí zdobící umělecké výtvory dávají nám tím více pocítiti ztrátu, již utrpělo domácí umění zničením chrámové této stavby při hrozném požáru Mikulova dne 14. září 1784, Od té doby ležel kostel sv. Anny v rozvalinách až do r. 1845., kdež kníže Frant. Josef z Dietrichštejna ze zbytků jeho a Lorety dal vystavěli pohřební kostel pro rod svůj nákladem as 200.000 zl. Při tom na štěstí krásné průčelí bývalého chrámu i s oběma věžemi zůstalo zachováno a budí podnes oprávněný zájem každého přítele umění. Veliká socha Vykupitele, stojící na špici štítu, potom oba andělé po jejích stranách, pocházejí z doby opravy, byvše vídeňským sochařem prof. Kaesmannem vyvedeny. Nový kostel vysvěcen byl r. 1852. a koná se v něm denně bohoslužba za zvěčnělé členy knížecího rodu Dietrichštejnského. I Dl. KH. J, KLSTNttH V MIKULOVE. 460. rŘBBENICE. Jihozápadní úpatí šedého hradu Košťálová jest od nedávná lemováno železným pásem dráhy mostecko-čížkovské a o něco níže stříbrným páskem živého toku Modly, na némž jako néjaký granátový šperk starobylé městečko ["řebenice, druhdy Třebenice pod Košťálovém a nad Hostinou nazývané, jsou položeny. Kol do kola vroubí sytá zelen ovocných zahrad červené střechy budov třebenických a »První českou akciovou továrnu na zužitkováni plodin-, která před třemi roky v rozsáhlých rozměrech zde byla zařízena. Třebenice, někdy sídlo župy, později sídlu děkanátu, byly králem Vladislavem r. 1156. darovány jako »panské město poddané* klášteru sv. Jiří na hradě Pražském, pozdéji byly zastaveny Janu Kaplíři ze Sulevic, hejtmanu kraje litoměřického. Za kratko na to přešly koupí na Viléma z llburka na Koňově a r. 1510. připadly opět klášteru sv. |iří. XVI. století lze nazvati dobou zlatou města Třeheuie. / duby této pochází mimo jiné též vzácný gradual husitský, až doposud na faře chovaný. — Za času bouři stavovských roku ItdX zastaveny jsou Třebenice od direktoru Prokopu Dvoreckému ryt 1 i 1 z Olbramovic, po jehož odsouzeni a popravení byly opět dřívější vrchnosti navráceny. ( >d nějakého času jsou Třebenice jevištěm neustálých národnostních bojů, ježto německá menšina usiluji; domoci se nadvlády nad dvoutřetinovou českou většinou. Při levém kraji obrazu v pozadí čni mohutná homole Milešovky, nejvyššiho vrchu českého Středohoří. PUT. R. VVRND1ER V I-OVOSK I H. D».| V. PaŘIk. 461. FAUSTŮV DŮM A SKALKA. Jihozápadní roh Karlova náměstí 112 LVli i ŮSt LV hluchoněmých, a za ním, na povýšeném terase, vypíná sc: roztomilý kostelíček sv. Jana Nepomuckého, obecné zvaný na Skalce. Obé budovy náleží ke stavitelským památnostem pražským, ('stav hluchoněmých, za éasii Karla IV. sídlo knížat Opavských, vystaven je slohem barokním, rázu velnu ušlechtilého, a je jedním z prvních toho druhu na Novém Městč pražském. Lid říká tomuto domu >u doktora Fausta*, protože prý čarodéj ten tu kdysi bydlil a svoje dílo prováděl. — Příčinou té pověsti byl asi nějaký alchymista z doby Rudolfínské — snad pověstný Angličan Eduard Kclley, "který v domě tom přebýval. Přičiněním svobodných zednářů umístěni v domě tom nyní ústav hluchoněmých, který vyučuje a vydržuje nyní ročně 140 dětí obojího pohlaví. Při domé jest pěkná zahrada. — Kostelík sv. Jana Nepomuckého (otevřená branka na obraze vede zahrádkou k jeho postrannímu vchodu, kdežto vchod hlavní je se strany třídy Vyšehradské), jest dílem vynalézavého ducha Kiliana J. Dicnzenhofera, a proveden slohem barokovým. — Přes mnohé svoje vady a nedostatky, jež zrod la jednak sama doba, jednak neobratnost nedovedných napodobitelů, vyniká kostelík jistou stepilostí, zevnější malebností a hravou elegancí bohatých forem. Průčelí vyznačuje se zvláště dvojicí véží v originálním úhlo-příčném postavení s neméně původními lucernovými báněmi. FOT, J VII [M V PRACÍ 462. LoUKA, velkolepý nékdy klášter řádu Premonstrátského pod samým Znojmem, založen byl r. 1190. markrabětem Otou ku cti Matky boží a sv. Václava a po óOOletém trvání r. 1784. zrušen. Roku 1425. byl při obležení Znojma Tábory Spustosen, brzy však opět obnoven. Konvent zdejší osadil bratry svými dvakrát (r. 1345. a 1474.) ěeské biskupství I.itomyšlské, vystavěl bihem času 38 kostelů a dal opaty různým jiným klášterům. Kostel, někdejší to velkotvárná basilika románská, byl v gotickém i renaissanč-ním slohu přestavěn, nicméně zbyly z původní budovy hlavní zdi lodi a průčelí, jakož i spodní část presbyteře s 2 ponály. Vnitřek chová různé vzácné památky umělecké. V bývalé kryptě má vojsko skladiště a nemožno jí ohledati; z křížové chodby gotické zachovaly se nuzné, ač zajímavé zbytky. Přeskvostně vyzdoben býval vnitřek prelatury, na sklonku XVII. stol., a konventu, v druhé polovici XVIII. stol. zbudovaných; velmi chváleny byly zvláště fresky ve schodišti, letním sále, knihovně a jídelně opatské; ostatně bylo v klášteře i jinak množství obrazů. Vše to vzalo ovšem za své moderním vandalismem, když budov těch po 18 let za kasárny, rovněž tak dlouho za továrnu na sukna, potom jako zámku a konečné za vojanské učelišté upotřebováno. Připomenouti dlužno, že opat Šebestián II. zařídil r. 158'). v klášteře Lom krm tiskárnu, v níž i některé bás nické a dějepisné knihy byly vytištěny. Zdejší konventuul Prokop Diviš, narozen dne 1. srpna 1696. v Žamberce, vynalezl ještě před Franklinem hromosvod, ačkoli svým vynálezem ne] ir< >ti i k 1. B, Bi 1 (au FOT. E. J. KUKLICI! V TŘEblCl. 463. HUSŮV RODNÍ DŮM A HťSlNEC. Rodiště Husovo, kolci>ka mistra Jana 11usa. Odtud vytryskla jiskra, která ozářila V krátce celou zemi a sama hasnouc daleko v cizinu, plamenný požár vše uchvacující rozlila po širých vlastech. Legenda, posvěcujíc půdu, pO niž kráčely a bloudily kroky muže, jež zanechaly stopy tak nesmazatelné, vypravuje 0 malém žáčku, který cestou každodenní ze školy prachatické, vedoucí podél čistého toku horské říčky, znaven usedal a opíral se o polštář tvrdé prahorní žuly, měknoucí pod skrytymi žáry, dosud dřímajícími v mladí' hlavě, že zachovala její obrysy, té hlavy mučednické. Tradice označuje na husincckém ná mést í určité místo, kde se narodil Mistr 1 01 Ibis. Malý, skromný domek s několika okny a schodištěm Z ulice do Stánku obchodního. Přestavby a opravy předešlého a tohoto století daly domu podobu dnešní. V právo oje vrat domovních, v starší části budovy ojedinělé okno drobné, nízké světničky, k níž vystupuje se z průjezdu po dřevěných spuchřelých schodech. To jest světnička Husova' Dům Husův jest vlastnictvím Sokola Pražského, s ušlechtilými obětmi byv zakoupen, aby památka vzácná byla zachována do časů budoucích. Husova světnice ověšena jest pentlemi a věnci od slavnosti I lusinecké r. 1869., kdy slavě půltisíciletí Husova narození, národ se všech stran putoval k skromnému Mistrovu rodišti. Účastníkům duch krásných těch nadšených dnů jistě nikdy z mysli nevymizí, na něž vnější památkou jest v průčelí Husova domku bronzová medaillie s poprsím velikého reformatora, Starý kostelík, Povýšení svatého kříže, — vyhlédajicí v pozadí ze shluku všedních budov venkovského městečka, tvoří střed Husince. Z daleka blížícímu se tobě vlídně noří sc z rámce kopců, svírajících v těch místech blanické údolí jak ochrannými lokty, střehoucích tu hrst na věky památné české pudy. František Hkkitks. FOT. BENDA v PRA7.1. 464. KALICH NAD TŘBBUŠÍNBM. Půvabné shlíží skalnatý vrch Kalich |53i) m) od severu do ladného údolu Třebušínského, do něhož úpatí jeho se rozbíhá. Dvě vozových cest a několik pěšin vede na temeno, tvořící dvě skalní kupy. Z hradu Kalichu, jehož poloha byla překrásná a přepevná zároveň, zbývají již jen nuzné zůstatky základních zdí; vyhlídka však s temene vrchu patři k nejrázovitějším v Litoměřicku. /budovatelem svým Janem Žižkou z Trocnova, jenž potom odtud se psal z »Kalichu*, náleží tento hrad k nejpamátnějším troskám ěeským. Žižka zajisté, obléhají- v květnu 1421. Litoměřice, zmocnil se dřevěné tvrze řádu křížovníků Pruských a znovu z kamene ji postaviv a Kalichem nazvav, podržel ji pro sebe, jako jedinou odměnu zásluh svých na poli válečném. Ale ještě v září t. r. jal se dobývati Kalicha, ovšem marně, Zikmund Děčínský z Vartemberka, jenž maje v krajině této nějaké statky, sousední vrch Pannu osadil a na něm tvrz vystavěl, které žižk 1 r. 1423. osobné dobýval. Po smrti Žižky psal se po Kalichu bratr jeho Jaroslav, jenž r. L428. při dobýváni bechyně zahynul. Posádka husitská byla na Kalichu ještě r 1437., i chtěl král Zikmund toho roku hrad od ni koupiti a dát jej pobořiti, au prý nebylo k němu dostatečných důchodů. K tomu však nedošlo, pročež r. 143.š. vojsko kraje Litoměřického k obléhánu Kalichu vvtáhlo. Koku 1444. byl pánem Kalichu bo]o\ ný Vilém Z IIburka. jenž. jako spojem-, Vartembi 1 ku odtud bužiéaniiin Škodil Posledním známým držitelem hradu, tehdáž snad již pustého, byl ku konci XV. věku fešek Svojanovský z Boskovic, po němž se Kalich více nepřipomíná. Asi před IOO lety byla na Kalichu ještě věž s horním patrem povydaným, kterou dle pověsti lidové Žižka jako viditelné znamení víry v podobě kalichu byl vystavěl. li. ItlCKNAU. FOT. R. WKSCOLER V LOVOSICÍCH. 465. HRUBÝ ROHOZEC. Četné ty starověké hrady, které druhdy zdobily malebné Pojizeří, téměř všecky v pustých loži již. rumech, sloužíce na mnoze za lom kamenný novodobé ekonomie. Jen Rohozec u samého Turnova statné posud vypíná čtverhrannou svou véž a vysoké- zdi paláce, jenž posud slouží za sídlo panské, aniž opravy a přestavby doby nové byly na něm způsobily změn podstatných. Zmizelo ovšem předhradi, vysoké náspy a hluboké příkopy, až na malý zbytek, ale zachována zůstaki umělecky provedená brána věžní se znaky Krajířů a Šelmberků zvenčí, nad níž uvnitř ve dvoře pavlač s ozdobným zábradlím a letopočtem 1516. se táhne; krásná to památka z nejit psího rozkvětu slohu Vladislavského. Také hrubí' zdi zámecké budovy vesměs jsou stan-, jen úprava, při níž jmenovité dřevěné pavlače zmizely, pochází z r. 1832. Tabul-nice má posud svá gotická okna; i zbrojnice ve druhém patře stojí za podívání, kohozec roT. j. Simon v turnovk. založen ve XIII. věku jako jedno ze sídel potomků Markvartových, jimž náleželo okolí Turnovské; půl města Turnova vždy slušelo k kohozci. Král Václav IV. dobyl r. 1388. hradu toho na zpupném Markvartovi z Varternbcrka. V době husitských válek vládli tu Michalcové; po nich dědictvím dostal se kohozec Johance z Krajku a manželi jejímu Janu z Śelmberka. Manželé- tito přestavěli sešlý hrad v nynější krásný a dobře opevněný zámek, kteroužto stavbu bratr a nástupce Johančin Kunrát z Krajku, známý přívrženec bratří, dokončil. On prodal r. 1534. kohozec Janu z Varternbcrka, jehož potomkům náležel až do konfiskace Pobělohorské. R. 1628. koupil jej jako léno Fridlantské cis. komorník a nejvyšší Mikuláš Desťours v Mont a Amienville, při jehož rodu, od roku 1634. hraběcím, panství Rohozecké posud trvá. Ku zámku přiléhá rozkošný park. 15. Bernau. 466. PLUMLOV. Překrásný pohled skýtá pozorovateli malebné položený moravský zámek plumlovský, vystavěný na výběžku skalnatém, pod nímž zrcadli se hladina rybníku podhradního. Zámek jest toliko jedním křídlem r. 1685. provedené ale nedokončené stavby. Strana zámecké budovy, obrácená k rybníku, jest prosta okras. Za to však strana, shlížející k méstečku IMumlovu, okrášlena v průčelí trojím sloupořadím. V přízemí jsou sloupy dorické, uprostřed vyvedeny sloupy v slohu jonickém a v nejhořejší části provedeny sloupy korintské. 1'odstřeší nad sloupovím korintským vyzdobeno treskami, které však při poslední opravě značné byly porušeny. Zámek'má šest pater. Ze širokých klenutých chodeb vchází se do prostranných komnat. V hořejších patrech jsou místnosti vyzdobeny malbami a pracemi štukatéř skýnů. Na dvoře zámeckém vypíná se do zna. nč výše kopce s kupou kamení a zbytky zřícenin starého hradu plumlov" ského, o jehož založení nedochovalo se žádných zpráv, a jenž byl vypálen a pobořen ve válce třicetileté Za zámkem na mírném návrší rozkládá se městečko Plumlov, vzdálené 75 km západně Prostějova a mající 255 domů s L500 obvvately. Nejvýše položená budova plumlovská jest tarni kostel Nejsvétějši Trojice, vystavěný v druhé polovici XVI. století. — První zprávy o Plumlovu vyskytuji st1 ve XIII. století. Od Mikuláše, vévody ( )pav skeho, koupil Plumlov král Jan Lucemburský, jenž jej prodal r. 1322. Vokovi z Kravař. Páni z Kravař drželi Plumlov do r. L466.; pak následoval od r. 1 Ion 1 ion |;m Heralt z Kunštatu. Potom stali se majiteli Plumlova páni z Pernštýna, v jichž držení zůstal do 1 1595. kdy koupí přešel na Karla knížete z Liechtensteinu, kteréž rodině dosud patří. KOT J. I' I K! 'I I I. V PROSTĚJOVĚ. I I I A i 467. Malostranské náměstí v Praze tvoří střed Menšího mésta pražského a je rozděleno chrámem sv. Mikuláše ve dvě části, hořejší a dolejší, čili vlastní náměstí Malostranské-, jehož obraz tuto podáváme. Je to jedna z nejzajímavějších částí Malé Strany vůbec, a každý skoro dům má zde svou historii. Průlomem na jižní straně siee komunikace tu usnadněna, ale starobylý ráz náměstí tím valně utrpěl. Na našem obraze viděli zejména stranu severní, skládající se ze tří zajímavých domů. Nároží v právo tvoří starožitný dům s loubím a arkýřem, kdysi Jiřího Nehera z Ňeherlinku, který v čas vzpoury proti Ferdinandu II. podepsal 16. srpna r. 16l9. na obecném sněmu listinu o konfederaci a pečetí městskou ji opatřil. Dům prostřední skládá se ze dvou budov, paláce ode dávna Šternberkům náležejícího a menší budovy mezi palácem a domem sousedním, zvané »Na baště*, odkud vyšel r. 1541. zhoubný požár, jenž ztrávil velikou část Malé Strany a Hradčan. Dům třetí, zvaný »u Montágů*, jehož nejpamátnějši část jest čtyřhranná věž při pravém křídle. V komnatě prvního patra věže této umluvil se Albrecht Jan Smiřický s llenrichcm Matesem z Turnu, Václavem Pudovccm, Oldřichem Vchin-ským a jinými o vyhození královských místodržících Martinice a Slavaty z oken české kanceláře na Hradčanech. V jižní části náměstí^ stojí od r. 1858. pomník rakouského vojevůdce Josefa Hádeckého z Radce, rozeného (echa. — Nákres k pěknému pomníku podal Kristián Ruben, sochu maršálkovu 2 84 m. vysokou modeloval Kmanuel Max a sochy vojínů na podstavci Josef Max. Socha ulita v Norimberce z děl v Piemontu ukořistěných, jež daroval císař František Josef. Rud. 468. Most přes Vltavu u červené, po nětnž příční dráha českomoravská od Tábora k Písku vede, pokladli sc za jednu z nejsmélejších železničních staveb v celém Rakousku a jest po známém viaduktu Trisánském v Tyrolsku nejvyšší. Na každém břehu Vltavy pne se tu hranolový pilíř, jehož spodni délka měří 1 1 4, šířka 117 a výška 67 in ; veškerého zdiva jest 137000 m*. Rozpjeti tři polí měří po 844 m., celá délka mostu obnáší tudíž 253 m. Železná konstrukce, provedená Českomoravskou strojírnou v Praze, >.Mnoha mu7.fi véda, vznesených krás mnoha mula pile, ku poctě Vál i nat. mnoha mułfi znoj, utvořil) dílo, FOT. Č. I1KI1KK V 1'LZM. váží 9580 q a jest spojena 330.000 nýty, jež vyžadoval v vyvrtání téměř milionu děr. — Montáže provedena bez lešení, ač jednotlivé články vážily až 40 q Most stál 500.000zl. a jest vyzdoben při obou vjezdech deskami s nápisy, k nimž užito hesel, jež pronesli dne 22. "ledna L889 rada Bischoff a tvůrce plánu inspektor Hus při slavnostním zasazeni posledního nýtu. Hesla původně německá zécštil takto proh Ad. I leyiluk : Základ v hrudi mocných skal cemenl Julu upoutal, hřeby pevný, ocel tuh, vzdoruj bouři, chraň Tl Ufih.ł Rico. 4° 9- Rap.śtejn, zámek s městečkem v Plzeňsku, skoro již na hranicích jazykových (poblíž Manětína), platí, ač velmi zřídka navštěvován turisty, za ncjmalebnější krajinnou partii v erlém poříčí Střely; jak u Lokte na Ohři, tak i zde obtéká řeka místo téměř dokola, tak že jen úzkou pievlakou s vysočinou souvisí. Bylť Kabštejn, vypínaje se na strmých úskalích, ve středověku tvrdou pevností, jak podnes svědčí zbytky véží opev-hovacích; avšak slavný hrad zdejši, vyhořev i s městečkem již roku 1549. do gruntu a spustnuv potom v bězích válečných, nahrazen r. 1705. nynějším prostým zámeckým stavením, tak že jen málo z něho se zachovalo. Vedle zámku stojí kostel býv. kláštera ServitŮ (z r, 1666.), nyní íarní, v němž viděti náhrobek Buška ( alty z Kamenné hory z r. 14:53". s překrásným znakem. Městečko zajímá svou polohou a starými svými domky dřevěnými. Kabštejn býval prý původně hradem královským, ač tři rody v Cechách po něm se psaly. Roku 1269. jmenuje se poprvé Jindřich z Rabštejna. Na počátku XIV. věku vládl zde Oldřich Pluh, král. podkomoří, jenž r. 1337. městečko Rabštcjn dle Žateckého práva vysadil a v něm roku příštího kostel založil. Karel IV. převedl Rabštejn v moc koruny a postoupil jej choti své Alžbětě, načež spravován král. purkrabími; z těch proslul Beneš z Hořovic iako cestovatel i dějepisec. Václav IV. zastavil Rabštejn, jejž potom rytíři z Hořovic a Caltové drželi, až násilnický Burian z Gutštejna, zmocniv se ho, bezprávně pro svůj rod jej uchvátil. Roku 1467. marně dobývalo Rabštejna vojsko královské, a teprve pokořením Gutštejnů r. 1509. vrácen komoře. Roku 1518. postoupen Šlikům, načež vládli zde různí rodové; od r. 1748. náleží panství to Lažanským z Bukové. FOT. j. m. wutschxs v žlutících. Fr. Fryč. 47o. FRBNŠTATSKi NÁMĚSTÍ. Nežli vydáte se na stoupání k Pustevni* a ►Šumné. tak fikají pěkným útulnám českým na cestč k Radhosti — neopomeňte zajiti si na náměstí lrenštátské k »Ježíškovi*. Jest to hned vedle domu, na němž vidíte na obraze Irenštátského náměstí orlíčka c. k- okresního soudu brcnštátského. U »Ježíška« najdete vždycky dobré jídlo i pití a z pravidla veselou hovornou společnost občanů Frenštát-skveh, a ti řeknou vám kde eo o Frenštátě a jeho okolí. Řeknou vám, kterak město založeno r. 1299. na podnět Olomouckého biskupa Détřicha (1281 — 1.(02) od jakéhosi Farkase, jemuž okolní pralesy lénem dány s podmínkou, že týž i jeho potomci olomouckému biskupovi jedním ozbrojencem k službám stati budou. Po vymýcení lesu založeno město >Farkasstadt* nynější Frenštát, na nějž biskupové olomoučtí vždy měli znamenitý vliv. Snad proto, že město ve válečných útrapách XVII. století celkem přece jen málo trpělo a vůbec v horském úkrytu svém vždy mimo dosah vojenských tažení zůstávalo, mohl udržeti se tu ve Frenštátě onen značně velký blahobyt, jakým se město i v nynějších špatných časích vyznačuje. Průmysl tkalcovský, soukennický a výroba íezů dosud kvetou! Také tu od nepaměti je česká správa obce. Ve Frenštátě jest též starousedlé občanstvo: Kostelníků, Parmu, Kalusů a Fialku je tu nejvíce V novější době vystavěna v městě nová radnice, jejíž věž náměstí dominuje. Spolek »Karpatský* horlivě působí, aby okolní velice pěkné hory, zejména vRadhošť blízký, staly se^českým turistům dostaveníčkem nej milejším. J'K. Kt VANA. FOT. R. IIKUNM-K-DVí'ŘÁK V PRAZK. 47 i. BRANDÝS NAD ORLICÍ. Mezi menšími městy východních Cech půvabnou svou polohou nemálo vyniká Brandýs v údolí tiché Orlice, jejž snadná jeho přístupnost po dráze záhy učinila oblíbeným letním zátiším Pražanů. Méstečko, as 1200 obyv. čítající, má zámek s parkem, lázni, jakož i vzorné zařízený vodoléčebný ústav Dra Wiesera (na obraze v levo), a krásné procházky v romantickém okolí. Na jedné straně pod strmou strání Klopot bělá se pomník Komenskému postavený, na druhé shlížejí s úzkého, roklemi prorvaného hřebene ssutiny hradu Brandýsského, ku konci XIII. století postaveného, na němž po pánech z Brandýsa Bozkovicové, Štcrnberkové, Kostkové z Postupic, Pcrnštejnové a Xerotínové vládli. Poněvadž jak Kostkové tak i Pernštejnové a Žerotínové nejen mocní ochránci ale dílem i údové jednoty Bratrské byli, stal se Brandýs, kde již r. 1473. zemřel a pochován Řehoř, sestřenec Kokycanův a zakladatel Jednoty, záhy jednim ze středisť této.lfNa místě nynějšího zámku vystavěn pro kněze Bratrské dům, vł němž do r. 1623. i biskup bydlel; také zřízen při kostele sv. Jana hřbitov s hrobkou, do níž páni se kladli. V Brandýse narodil se r. 1564. slavný státník a vlastenec Karel ze Žero-tína, jenž r. 1622. poskytl zde v domku pod Klopoty útulek ctihodnému Bratru, J. A. Komenskému, poslednímu biskupu Jednoty. V Brandýse oženil so Komenský podruhé', donucen však již r. 1628. k vystěhování. Rok potom následoval mu do exilu i šlechetný ochránce, jenž však již r. 1636. dovezen sem mrtev a v rodinné hrobce Brandýsské pochován. Hrobka i kostelík vzaly hnusným řádčnim za své a rakví pozbavené, rozházené kosti Žerotínů zakopány v zahradě jednoho souseda. R. 1842. přeneseny péá' hrabat ze Žerotína na Moravu do Pdudova. B. Beknau. KOT, VILÍM V PRAZE. 47-- Hrádek u O uši'i; ku, jinak zvaný t éž Hellenburkem, je velmi památný zbořený hrad v Litoměřicku, kde as hodinu jižně od města Ouštčku malebné jeho zbytiny z lesního stromoví vynikají. Jeho posud neporušená, cimbuřím a ochozem opatřená hradba náleží k nejzajímavťjším památkám domácího pevnitelství; vedle goticky sklenuté brány vznáší se na skalním balvanu čtverhranná věž. Opršelé znaky nad branou svědčí, že nynější podoba hradu pochází od arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, jenž jej byl okolo r. 1375. k arcibiskupství přikoupil. Nástupci jeho Janu z Jcnštejna byl Hrádek sídlem zvláště oblíbeným, na jehož dostavení 500 kop grošů věnoval; sem uschoval ve při s králem Vácslavcm i poklady kostela Pražského a poděkovav so konečně z důstojenství, vyminil si Hrádek r. 1398. k držení do života bullou papežskou. Kunrát z Vechty, poslední arcibiskup Pražský doby předhusitské, zapsal hrad s jinými statky |anu ze Smiřic, sídlil zde a zemřel r. 1431. R. 1457. nabyl potom Hrádku Zdeněk ze Šternberka, na němž, když králi Jiřímu se protivil, r. 14(>7. vojskem královským dobyt a odevzdán s umo/, stvím cenných věcí sem uchráněných Petru Kaplíři ze Sulevic. Když ten r. 1471. upadl v zajetí strany protivné, zavázal se, že všecky klenoty, svátosti a knihy z Hrádku odevzdá na hrad Klapý. Okolo r. 1475. získal Hrádek Vilém z llburka, při jehož potomstvu po přeslici trval až do r, 1591. Toho času zboží k hradu náležité rozprodáno; Hrádek sám pak dne 18. listopadu 1620 došel zkázy. Obyvatelé okolní byli sem ukryli skvosty své a lepší nábytek, ale žoldáci Bukvoyovi úkryt vyslídivše hrad vytloukli a dali v požeh. Od té doby upadl slavný tento hrad v tak úplné zapomenutí, že za Balbina již ani jména jeho neznali. Za naší dobv ujal se Hrádku majitel panství Lihc-šického fos, šl Sroll, dal věž ópraviti a zařídil před hradem malý hostinec. Kor i. wrnouu V LOVOSICÍCH li. Bern.au. 4 73- PARDUBICKY ZAMEK. Polohou svou v nížině neposkytují Pardubice žádného celkového, i jen poněkud malebného pohledu, a náměstí, až do nedávná v celé zemi rázem svým takřka jediné, zbořením krásné baroění radnice zkaženo nadobro. Proto podáváme pohled na zámek Pardubický, mocnou stavbu slavných Pernštejna a z nej-znamenitéjších v ('echách, bohužel nyní oběť hnusného řádění. Když po Pcrnštýnech panství dostalo se komoře královské, stal se zámek sídlem úřadíi a ěasto hostil panovníky z domu Habsburského na honech neb dostihách tu meškající. Prodejem Pardubic úvěrnímu ústavu počal již zámek upadati v ncvážnost; bohatý archiv prodán tehdy do papírny a až na málo náhodou zachovaných listin zničen. Avšak teprve za nynějšího majitele barona Drascheho, jenž r. 1881. panství Pardubské koupil, zakusilo památné to stavení zhoubnou ruku vandalismu celou tíhou. Aby dvorany jeho »prakticky« byly zužitkovány, pronajaty jsou jakýmsi židům Mischkbnigům za ševcovskou továrnu; bezpochyby chtěl majitel ukázat, jak si váží bývalého sídla a majetku českých králů. Když pak dotčená továrna, ani nájemné nezapravivši, udělala úpadek, nacházely se místnosti zámku v tak zbědovaném stavu, že by žádný slušnější člověk k obýváni jich se neodhodlal. Počato tedy s »opravami<: široká okna slohu tudorského znesvářena, pískovcové římsy nad nimi osekány, kamenné pěkné článkované obruby okenní vytrhány a použity za schody, odkrytá krásná sgrafitta otlučena, měděné chrliče nahrazeny obyčejnými kotły z bílého plechu atd. Ne dosti na tom — i valy kolem zámku měly již býti rozváženy a pozemky tím získané prodány! Kéž dočkáme se konečně vyvlastňovacího zákona památek našich a prohlášení jich za majetek národní! B. Bernau. KciT. M. ADLKR V PRAZE. 4 7 4- ZAMEK ŽĎÁR na Sázavě (v lidu Klášter zvaný), poutní místo (16. května), as půl hodiny od mor. mésta Žďáru na samých hranicích českých, čítá ok. 600 obyv. českých. Zdejší zámek jest bývalá prelatura kláštera ("isterciáků, jehož zakladatelem bvl Hoček z Obran, purkrabí znojemský, chtě vyplniti slib daný tchánovi svému Přiby-slavovi, purkraběti Vcverskému. Se stavbou započalo se r. 1245.; do nového kláštera uvedeni mnichové z českého Nepomuku s opatem Konrádem Dne 3. květní 1251 položen u přítomnosti Olomúckého biskupa základní kámen ku klášternímu chrámu, jehož stavbu po smrti Bočkové (1255) dokončili bratři jeho Kuna a Smil. Klášter bohaté nadán, trpěl mnoho loupežnickou šlechtou ve XIV. věku a r. 1421. Husity, ale pomocí krále Jiřího a jeho potomků zase se zotavil. Opat Václav Vejmluva položil r. 1719. základní kámen ku poutnickému chrámu sv. Jana Nep. na temeni Zelené Hory. Kostel kot. al. rohlík v ZÁMKU ŽĎÁRE tento zbudován je v podobě neobvyklé, pétirohé; kolem něho jc hřbitov a chodby hřbitovní mají kaple téže podoby. Za (43.) opata Otty Steinbacha z Kranichšteinu, jenž památné listiny kláštera tiskem vydal, byl klášter Žďárský r. 1784. cis. Josefem II. zrušen; panství pak k němu náležité prodáno r. 1826. hrabéti Vratislavovi, po jehož smrti na hrant. Joscia knížete z IHetrichsteinu dědictvím přešlo. Nyní náleží hraběnce ('lam-Cialla-sové. R. 1689., potom r. 1737. a 1784. byl klášter spustošen ohněm. Po zrušení jeho upravena dvoupatrová prelatura s oválným, pěknou kopulí krytým a treskami ozdobeným sálem za obydlí panských úředníků, z části konventu pak, požárem ušetřené, stala se škola a byty taráře i učitele. Býv. klášterní, nyní lamí chrám jc znamenité stavení z doby přechodní, ovšem modernisované následkem zmíněných požárů; o kryptě rodu Kunštatského a freskách na rod ten se vztahujících není od r. 1653. ani památky. Alois Rohlík. 475- PARTIE Z KRKONOŠ. Mnoho jest v Krkonoších bodů, s kterých poskytuji se více méně úchvatné rozhledy po čarokrásné říši Krakonošově, ale zaiisté jedním z nejvděěnčjšich jest svah Černi Hory, na némž vystavěn jesl útulný Bónschův hostinec, zvaný Schwarnschlagbauden, Vše, co poutati může pozornost vnímavého turisty, veškeré ty temné horské hřbety a lesnatá úbočí, dělené tu líbeznými tu zase divokými prorvami, jež dřímají pod ochranou majestátní Sněžky, kladou se zde užaslému pozoro- vateli k nohám, rozstupujíce se tak, že poskytují mu i pohledu do velikolepč hloubi Obřího dolu. A komu zlá mlha neb černé mraky vysmály se na Sněžce, když po nepříjemné noci v přeplněném a hřmotivém hostinci, drkotaje zuby a zabalen v pléd očekával východ slunce, ten dočká se ho zde, pohoda-li příznivější, za nepoměrně menších obětí v stejné kráse jako tam. Ne každý to ví, a proto zde nával zvědavých daleko menší nežli na Sněžce, ačkoliv rozhled tu za časného, jasného rána neméně jest velikolepý. POT. A. LEHMANN V TRUTNOVĚ, Dr. Jos. Štolba. 47°- ZÁMEK KunSTÁTSKÝ, proslulý jako původní rodové sídlo velezasloužilvch v domácích dějinách pánů z Kunštátu, vypíná se nad soujmenným městeěkrm v Brněnsku na pahrbku nevysokém, pozbyl však přestavbami již dávno středověkého svého rázu. Hlavní budova pochází ve střízlivém slohu svém z konce XVII. veku; starší je předhradi se čtverhrannou věží, a nad branou podnes spatřuje se vytesaný z kamene znak Kun-štátský pod helmicí, nad níž vznáší se křídlo pštrosí; pod znakem čte se latinský nápis. Jako praotec slavného rodu pánů z Kunštátu jeví se z listin Heralt, purkrabí Olomúcký, r. 1210. připomenutý; jména Heralt, Boček, Smil a Kuna se potom v rodu nejčastěji opakují. Kuna /. Kunštátu, syn Heralta I. a bratr slavného důvěrníka Otakarova Bočka, purkrabího Znojemského a vladaře hrabství Berncckého, v letech 1243—1286. připomínaný, vyzdvihl na rodovém zboží hrad Kunštát, od něhož potom celý rotl své přizvi přijal. Mnozí páni z Kunštátu povýšeni byli na nejdůležitějši úřady zemské, získavše sobě slavné paměti v dějinách. Poslední člen větve Kunštátské, Vilém Kuna z Kunštátu, zemřel r. 1591, beze synů, avšak hrad sám i s panstvím byl zatím již r. 1520. prodejem přešel v ruce pánů z Pernštejna a měnil potom v krátkých obdobích své majitele. Z českého odvel ví rodu, ktoré- nabytím panství Poděbradského ok. r. 1350 zřízeno bylo, pošel slavný kréd český Jiří z Kunštátu a z Poděbrad, jehož potomci zachovali rod Heraltúv až do i lot;, (viz č. 358.). Dcerou posledního z nich, Alžbětou, dostalo se vévodství Olešnické ve Slezsku poboční linii vévod Virtemberských, a když mužské potomstvo její r. 17''2. vyhaslo, přešlo dědictvím na vévodu Bedřicha z Brunšviku, ienž pak také přizvi z Oleśnice přijal. Rkd. KOT. M. ADLER V O A/K 4 7 7- VjEZD DO KRÁL. HRADU PRAŽSKÉHO. Zřídka, tuze zřídka oživl se tiché náměstí hradčanské životem, jenž by odpovídal nádheře a velikoleposti budovy, která uzavírajíc je po straně východní jest nejěclnější ozdobou nejen této části Hradčan, ale veškeré Prahy vůbec. Kdyby nebylo blízkého arcibiskupství a některých slavností církevních, jež občas rozruší okolí sousedního svatovítského dómu, pražský hrad byl by mrtvý a bez života. Imposantní průčelí královského hradu pražského, které tvoří západní část celého zámku, zbudováno bylo roku 1614. od vlašského stavitele Scamozziho, za krále Matyáše, který tím sice přičinil se o dobudováni hradu, od velikého požáru roku 1541. ještě silné poškozeného, který však za to stálé sídlo královské přenesl do Vidně. Průčelí samo nevyniká nijak, a jenom rozloha budov jest malebná a imposantní; pak vrcholky věží svatovítského dómu, které vidíme v pozadí, a jež dávají tušiti gotický ten skvost, dodávají celému obrazu milé a vznešené glorioly. Vjezd vede prostě ozdobnou mřiží, krášlenou sochami Platzerovými nevalné ceny, na první ze tří velikých hradních dvorů, na němž po straně nalézá se stanovisko hlavní vojenské stráže. Mohutným podjezdem uprostřed, z celého průčelí jedině ozdobnějším, je vpravo vchod do komnat císařských, obecenstvu nepřístupných. Pod pravým křídlem je průchod k novým schodům zámeckým a ku terasse, ze které je proslulý pohled na Prahu, V patrech budov západního tohoto průčelí jsou komnaty císařské a pokoje císařské družiny, jež naposledy po delší dobu byly obývány za pobytu korunního prince Rudolfa na hradě pražském. 478. NOVÉ HRADY. Okresní město Nové Hrady v Budějovičku, asi 1600 obyv. čítající, rozkládá se nedaleko liranic rakouskýeli na ostrohu horském velmi malebné, honosíc se nejen starožitným kostelem sv. Petra a Pavla na námřstí, jehož východní stranu t. zv. residence čili dřívější sídlo panské zaujímá, klášterem Servitů a novým zánikem hrabat Puquoyů uprostřed rozkošné zahrady postaveným, ale i velmi památným starým hradem Vi tkoviců, zbudovaným ku konci XIII. věku na samém výběžku ostrohu, jenž mezi nejzach ovanějši podobná staveni ve vlasti patří. Jest co do základu podoby vejčité a vyzděným, skoto 13 m hlubokým příkopem obehnán, V jedné jeho věži chová se bohatý archiv a četné památky na Karla Bonaventuru hrab. z Buquoy, známého vojevůdce císař skího, jenž r. 1619. panství Novohradské mečem získal. Prvním majitelem Nového Hradu jmenuje se r. 1279. Vítkovic Ojíř Ze Svín z větve Třeboňsko I.amlštej nské, jakož také- později páni z Landštejna v přímém jeho držení se vyskytují. R. 1369. koupili hrad s městečkem i panstvím páni Rožmberští, při nichž trvalo potom Novohradsko, na državu knížetství se rovnající, až do jich vymření. R. 1425. dobyli hradu Táboři a vypálili jej, pří čemž mnoho znamenitých věcí .1 listů Oldřicha z Rožmberka shořelo. Znovu vypáleny město i hrad 1. 14<>7. lidem Zdeňka u: Šternberka, jenž se zradou Nových Hradů byl zmocnil. R. 157,'!. utrpěl hrad volut; výbuchem prachu, při čemž veliká věž vzala za své; nicméně zůstaly Nové Hrady, po vyhasnutí Rožmberků na rod Švamberský přešlé, vždy ještě takovou pevností, že. posádka jejich r. 1619. útok cis. generála Dampíra s úspěchem odrazila, teprve když buquoy se 17000 lidu přitáhl, musila po statečném odporu vzdáli se. Nové Hrady, vítězi Bělohorskému darovány, zůstaly odtud v držení rodu Buquoyského. I! IIkknaU. KOT. J. KorKLKÝ V 1KA7K. 479- Vlašsky dvůr v Hoře Kutní';. (Pohled od jihovýchodu.) Na malebné, zelení révy a rozkošnými sady zdobené stráni nad potokem Vrchlicí, v sousedství arciděkanskéko chrámu sv. Jakuba vypíná se po stránce historické i umělecké památný Vlalskj (Í7ánčina KlIG. MlR. RlTTK. FOT. STF.NCKI. A SPOI. 4H3. Na iikimtovíí Vysiíhradski-m. Sotva jc v Praze a v Čechách vůbec hřbitova pro nás (echy památnějšího a místa dojemnějšího, než hřbitov Vyšehradský. Jestit celá planina Vyšehradského vrchu jako národním naším hřbitovem, našim Žalovem, který v lůně svém chová prach a popel prvních Přemyslovců, slávu vlasti naší z časů nej-dávnéjších, ale také z dob posledních, neboť na Vyšehradě odpočívá velká řada českých spisovatehi, umělců a učenců — hroby známé, k nimž putujeme s pohnutím, neboť »ač zemřeli, ještě mluví*, jak zní nápis na Slavínu Vyšehradském, zbudovaném na hřbitově péčí Petra fischera, obchodníka smíchovského, s jehož monumentálního schodiště díváme se tuto na hřbitov. Hned vlevo vysoká pyramida označuje hrob skladatele Bedřicha Smetany, za nímž viděti kamennou roušku, zahalující kříž jednoduchého, až příliš prostého náhrobku Václava Beneše Třcbízského, v jehož blízku jsou hroby jablonského, Douchy, Škody, dra Weisse, Mat. rytíře Havelky a j.; nejjasněji]vyniká tu mzká pyramida s křížem ve věnci na hrobě historického malíře Fr. Čermáka. V dlouhé aleji, přímo před Slavínem, je po levé straně nízký pomník Nebeského, v pozadí pak velká mohyla Jana Ev, Purkyné, na jejímž temeni znak »Svatoboru«, tři ruce, držící železný kruh. Vpravo vedle ní těžký jehlancc na hrobec rodiny Braunerovy. Po pravé straně aleje, hned vpředu temný kříž pomníku J. J, Svátka, vedle něho proiessor malířské akademie Scquens, pak Jar. Pospíšil a jiní a jiní, celý sbor mužů i žen, jichž zásluhy a jména v srdcích českých nikdy nezahynou. — Kapitolní chrám sv. Petra a Pavla zachoval jen málo z půvoJní stavby, z roku 1070. Naposledy byl přestavěn péčí probošta V. Štulce r. 1885. dle návrhu arch. J. Mockra. kot. J. VIlIm V l'HAilí. 4°-L NlTRA. K nejpamátnějším městům Slovenska zajisté náleží Nitra, dávnou minulostí svou s někdejší říši velkomoravskou těsně souvisící. Byl ať původně hlavou zvláštního knížectví, jehož vládce Pribina moravským Mojmírem I. byl vypuzen. < 'dtml náleželo Nitransko k říši moravské, po rozpadnuti pak téže dílem ku koruně české, dílem k Uhrám a Polsku; konečně dostalo se k Uhrám celé. Ve slovenských národních písních oslavuje se Nitra jako sídlo Svatoplukovo a město Methodovo. Dána králem Ondřejem III. biskupovi Paschasiovi, od té doby nazývá se městem biskupským. Leží v malebné krajině, kde údol horami st ěs na ný do širé roviny se otvírá. Na severním okraji této roviny vypíná se skalnatý pahrbek řekou Nitrou obtékaný, na němž strmí hrad biskupský s nejstaršíin chrámem v I dnách; město samo leží na jeho úpatí, ač domy do polovičné výše pahorku se táhnou. Nitra má nyní as 1'j.noo převážně slo venských obyvatelů, jichž nářečí od moravského málo se liší. Město stavěno je dosti pravidelně; z budov vynikají kolej piaristů s gymnasiem a vysokým dvouvěžatým chrámem, seminář, dva kláštery, dvě divadla, nemocnice a stoliční dům. Severozápadně nad městem zdvihá se mohutný vrch /.obor, jehož svahy vinicemi a sady, výše pak lesem jsou pokryty; témě je holé. bydlili na něm poustevníci; dle pověsti pochován na něm velkomoravský Svatopluk. Později — prý sv. Štěpánem zbudován na /oboru klášter benediktinů, jenž za tureckých válek spustí, načež Kamaldulenským mnichům darováni a r. 178'J. zrušen. Ve zbytcích jeho nalézá se hostinec. |eskyně a studnice na /.oboru upominaj i na sv. Ondřeji', Zvorada a Benedikta, kteří v XI. věku jako poustevníci na vrchu tom žili. Na našem obraze viděti památný tento a lidovými pověstmi proslavený vrch nad městem v levo. fot. m. stern a syn. v trenč. TEPLICÍCH. íl. TllíHNAl'. 485. BISKUPSKÝ" HRAD NITRANSKÝ jc podnes tvrdými hradbami a baštami opevněn, jimiž dvojitá brána vede. Ve hrade nalézá se bisk. residence v prvni pol. min. stol. nově vystavěná, hlavni chrám, biskupská knihovna a listovna. Nejstarší stavbou je byzantinský chrám sv. Kmcrana v IX- stol. zbudovaný, malý a temný, jenž chová několik náhrobků biskupů ze starší doby. Malá dvířka vedle hlavního, alabastrového oltáře vedou do temného klenutí s kamennými sedadly, na nichž kdysi kanovníci bohoslužbo obcovali. Vedle tobolo kostela stoji nový bisk. chrám, v němž hlavně některá velmi stará a skvostná cirk. náčiní zajímají. Na hradě ukazují věž, v níž král Štěpán věznil sestřence svého Vazula, potom véž studnici a bisk. hrobku. Původ hradu Nitranského je pradávný. Mojmír založil zde r. ■ 'I. biskupství a připojil Nitransko bezprostředné k řiši moravské; odtud dáváno mladším knížatům v úděl. Svatopluk oddělil jím syna Zobora, jenž podlehl sveřepým Maďarům, od nichž na vrchu podnes po něm zvaném oběšen. Císař Jindřich IV. r. 1076. marně obléhal Nitru, pomáhaje švakru svému Salomonovi. Bela IV. povýšil r. 1248. město na svobodné, ale Otakar český poplenil je r. 1271., načež dostalo se v područí biskupů. Poněvadž biskup Jan II. nad Matoušem Trenčanským církevní klatbu prohlásil, dobyl tento r. 1311. města i hradu, biskupa v okovy uvrhl a hrad vypálil; tehdáž i stříbrné rakve sv. Zvorada a Benedikta uloupeny a ostatky rozmetány. Po smrti Matouše vrátil král Ludvík Nitru biskupům. R. 1431. opanovali město Taboři a Sirotci; za Ferdinanda I., jemuž tehdejší biskup Štěpán stranil, dobyl Zápolský mocně hradu a biskupa zahnal. Také v pozdějších válkách Nitra mnoho trpěla, jsouc střídavě císařskými, uherskými buřiči a Turky dobývána a osazována, naposledy r. 1709. Opevnění města již před delší dobou byla zrušena. KOT, M. SO lei A SYN. V TKKNČ. TEIT.ICÍCTI. 11. Rkrnau. 486. Sv. PlíTK V KRKONOŠÍCH. Nejoblíbcnější snad turistickou stanici VC vlastním klíně. Krkonošú jc osada Svatopetrská) jejíž dolní, při Labi položená část zove sc od r. 1793. mlýnem Špindlerovým. Naproti této části na pravém břehu Labském rozkládá se jiné výletní místo, bedřichov. Obě tyto osady jsou vlastně hostince na hostinci, jedna villa na druhé. |cť zejména ve Špindlerově mlýně klima velmi příjemné-a před nemilým účinkem severozápadních větru obrovským Krkonošem a jeho výběžky, potom bizarrním Kozím hřbetem bezpečné chráněné. Hluboké hvozdy, silnou vúui vydechující, a jimi řinoucí se potoky horských vod, malebné procházky všemi různými směry po horstvu se křižující, to vše mocně sem vábí nejen procházející tudy turisty, FOT. A. LKHMANN V TRUTNOVE. nýbrž i četné hosty, kleíí zde v letních měsících usazuji se ku delšímu pobytu, břes 3000 jich ročně tady bývá a až 60 tisíc turistu tudy procha/.i, tak že návalu lakovému ani těch 30 hostinců v ODOU místech, ani SOUklOmé byty nestačí, (eska společnost uchy luje se k Krlebachovu nádherné mu hostinci »u Koruny* v Bedřichově. Vlastní horní osada Svatopetrská leží na východ od Špindlerova mlýna a zachovala idyllický ráz alpský. Domky její zvedají so po květnatých stráních až do výše Onu m n. ni. a po skytuji velkolepý výhled do středu horstva. Za starých času dolováno zde na stříbro; na místě staré- kaple hornické- vystavěn r. 1793. nový lamí kostel sv. Petra nad Špindlerovým mlýnem. Kku 4S7- Vakna Vaf.thkova (Tkkovaku v Lounech. Chloubou českého průmyslu bylo nd rozvoje svého v letech sedmdesátých cukrovarnictví a |es1 jí posud co do pokročilosti a technické dokonalosti vzhledem k cizině, ticha by výnosnost jeho z příčin, mimo vlastni průmyslovou činnost ložících, hýla proti dřívějšku ji/ poklesla. Ku nej-většíni závodům tohoto druhu, pokud v českých rukou se na< házejí, patří oba cukrovary lounské, Val ter dl v a akcijní, Z prvějíího přinášíme vyobrazeni varni síně Cukrovar tento byl takt<'Ž původně podnikem akciovým, avšak úpadkem hlavního podílníka Fr, i [ýry stal sc r. 1 875. insolveutním a byl pak nynějším majetníkem zakoupena během doby tak zvětšen a zveleben, že se v něm denně až 9000 <|. řepy, za celou kampaň až 1,000.000 q. zpracuje a až IK1.000 ěť hradby na jifni straně a t. zv. Zlatii bašta; potom boření zastaveno. 1'řipojením švihová k 1 hudenicům spu.il hrad a použit jen k hospodářským úéelum, mnoho utrpćl též barbarstvím úředníků llohatý rod Černínský získal by si zachováním a restaurováním tohoto sidla staročeských Drslaviců, k nimž i on přináleží, zajisté památky i zásluhy nehynoucí. rur. ć. RUIM v 11 in. 489, SEMILY rozloženy jsou v údolí 11 z 1 • 11 u 111 a po okolních Stráních a kopcích našeho Podkrkonoší, tvoříce mimo vnitřní mésto několik samot a skupin, Druhdy nepatrné hoi le městečko bývalo v majetku Smiřických (do r. 1618), Albrechta z Valdštýna, Deafoursův, Millesimův, Veitha a Rohanův, kteři drži panství Semilské dosud Dnes jsou Semily s blízkým okolím sídlem a střediskem znamenitého průmyslu textilního. Bohužel vsak hlavní závody jsou v rukou německých. Semily mají přes 3000 obyvatelstva, zaměstnávajícího se vedle rolnictví, řemesel a obi hodíiv broušcnim granátů, v poslední době vsak velmi pokleslým. Uprostřed obrazu proti sešlému a chatrnému tarnímu kostelu sv. Petra a Pavla, na místě jehož postaven býti má nový chrám ve slohu gothickém, vidíme radnici městskou, v r. 1 S7ł. místo původní dřevem' značným nákladem zbu- dovanou; při praví- straně obrazu patrny jsou, tvoříce severo-východní stranu hořejšího náměstí, tři pěkné budovy, účelům školním věnované. Okolí Semil vyznamenává se pěknými partiemi turistickými, jmenovité »Krkavčí skalou«, s níž jest úchvatný pohled na Jizeru, rozervanými skalami se vinoucí; blízký Kozákov vábí k vycházkám a odměňuje překrásnou vyhlídkou do kraje i do hor. Semily jsou rodištěm Jos. Fr. Nováka, arcibiskupa Zaderskćho, PhDra Frant. Ad. Petřiny, professora mathematiky a fysiky na universitě pražské, a vynikajícího politika českého JUDra. Frant. Lad. kiegra, z jehož bývalého mlýna, r. 1862. továrníku Schmittovi prodaného, zřízena v r. 1884. prádelna, nyní tkalcovna, jejíž obrysy patrny jsou za stromovím pod radnicí. V Semilech sídlí Antal Stašek, autor »blouznivcúv našich hor*. I OT. K. LAMAČ V MtMILHl II. EuiiAhD Bem š. 49°- HoŘICE, město, mající přes 7()i)() obyvatelů, rozložené na mírném jižním svahu Chlumu IIořiekého, jest opásáno na sever mohutnými a malebnými lesy, jinak však přečetným stromovím ovocným. Pískovcové lomy a průmysl s nimi spojený, jakož i výborné ovoce (pověstné třešně a malinová jablka) dávají Hořicům zvláštního charakteru a také i nátěru místnímu průmyslu a obchodu Hořice jsou rodištěm: professora |. L. fandery, malířů Petra a Karla Maixnerů, spisovatelů bratří Durdiků, spisovatelky Věnce-slavy Lužické a j. v. Z památností a staveb městských zmínky zasluhuje děkanský chrám (dílo slavného I )ientzenhofera) s krásnou křížovou cestou od \lai\nera, starobylý hřbitovní kostelík na vrchu sv.diotthardském, z husitských dob (1423) známém (na obraze vlevo), soudní budova s pěkným moderním kamenným portálem, gotická radnice, budova sochařské odborné školy, zdobená sochami předních českých sochařů a stavitelů, rodný dům Maixnerů s freskovou výzdobou jejich, pomníky Žižkův, Komenského, prof. fandery, monumentální portál a kříž na novém hřbitově a j. Koku 1143. byly Hořice ještě vsí a patřily tehda/ kladeni Strahovskému. Pozdějšími držiteli Hořic byli postupně páni z Rie-senburka, z Pernštýna, Litoboršti z Chlumu, z Hodkova, páni SmiřiČtt, a r. 1623. koupil je Albrecht z Valdštýna; roku 1635. byly Hořice darovány královskou komorou hraběti Jakubu Sirozzimu, jehož syn Petr odkázal je loudu k vydržováni invalidních důstojníků a vojínů, a majetkem loudu toho jest panství Hořické dodnes. Hořice a malebné- jejich vůkolí jsou milým útulkem četných velkoměstských výletníků. FOT. FKTK BlČlšlá V HoŘlCfCK. A i . Ruin li . •IM i. GirAm r. MARIK v KLADRUBECH, někdejší to klášterní kostel nádherného opatství lienediktiuíi, náleží podnes mezi nejznamenitější památky eírkevního stavitelství ve vlasti naší. Zbudován byl ve druhé polovici Xli. veku celkem ještě dle pravidel románských, avšak již s klenbami žebrovými. Západní podélná část rozdělena jc dvěma řadami piliřu na vysokou loď hlavni a dvě nízké lodi postranní; k ní pojí se vynikající loď příčná původně dvěma věžemi zakřídlená. Kostel ve válkách husitských spustošený, byl v min. věku (1712—1726) v podivné gotici', ač ovšem nádherné obnoven; tehdáž vystavěn nynější presbytář, a nad křížením zbudována kopule. Stavba kláštera Kladrubského začala se za knížete Svatopluka r. 1108., avšak založení a osazení jeho stalo se teprve za Vladislava I. Když Žižka r. 1431. do Plzeňska přitáhl, utekli mniši do Bavor, načež klášter Tábory dobyt a Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína k hájení odevzdán. Císař Zikmund marně naň útočil, přece však z moci husitské brzy vybaven, tak íc r. 1435. za nového opata Bušek z Vrtby zvolen být mohl. On i jeho nástupcové pracovali o navrácení statků Zikmundem zastavených. R. 1785. byl klášter Kladrubský zrušen, a veliké jeho jmění k náboženskému ťondu zabráno. Panství prodáno r. 1825. knížatům z Windischgrátzu, jemuž podnes náleží. Kostel stal se farním, klášter přeměněn v zámek. Městečko Kladruby, poblíž bývalého kláštera ležící, čítá as 1400 obyv., nyní poněmčených. Fi. RliRNAU. KOT. Č. UMU K ¥ 1'I.ZNI. 49-- HOSTÝN NA MORAVĚ. Nejpamátnějším a nejpopulárnějším vrchem ni Moravě naši jest mimo Radhošť Hostýn, vypínající se 730 m nad městem Bystřicí na sev.-záp. výběžku Mor. Karpat, kde hory tyto shlížejí sc v úrodnou rovinu hanáckou. S něho skýtá se jak zbožnému poutníkovi tak neúnavnému turistovi překrásný výhled na žírné lány, města a dědiny hanácké (od Holešova až k Olomouci, od bystříce až k Prostějovu). R. 1897. zřízena nahoře i rozhledna (vlevo na obr.), čímž rozhled znamenitě získal. Hostýn zasvěcen byl v dobách pohanských snad bohu Radhosti, odtud i jméno jeho. Za dob sv. bratří Soluňských ustoupil kult pohanský křesťanskému. Hostýn ozdoben záhy kapli a stal se poutním místem lidu mor., který dosud houfně putuje na posvátný vrchol k Matce boží divotvorné. Frant. Ant. Kotul, majetník Holešova a Bystřice, zbudoval pak v 1. 1744—48. na hoře krásný, prostranný chrám v římském slohu. R. 1787. byl HIT. OT. SKUTEK VK VAL. MEZlÍJ£f, však za cis. [osela II zrušen a barbarsky zpustošen, až zase r. 1845. povznesl se z rumu. Poslední opravy a výzdoby dostalo se kostelu a kaplím lamějšim r. 1887 — 1891. péci členi) Tovar. Ježíšova, kterým i du hovní správa svěřena. Chrám je kupolovitý o dvou věžích. Vedle něho vystavěna íara a slušný hostinec. — Skoro celé témě hory obehnáno je mohutnými, posud zachovanými náspy z hlíny a kamení (přes 2 kin. db), z části i vnějším příkopem, tvoříc takto rozsáhlé hradiště, jež mohlo v čas nebezpečí několika tisícům lidí jisté poskylnouti ochrany, jak se to na př. stalo r. 1241. za strašného vpádu tatarského. Hradiště bylo i v pozdějších dobách dle potřeby obnovováno a opevřiováno. Obraz náš podává pohled na Hostýn od sev., od vesnici; Lhvalíovy Lhoty, jež i s výše položeným ( hvalčovem vyplňuje krásné údolí Rudolfovo protékané Říkou. Mat. VAclavbk, 493. 1'KÍKol'Y v PkA/.E. Parádní třída pra/ská, ncjelegantnější a nejživější, která zároveň se stejnosměrným svým pokračováním, < H-ocnou ulicí a Ferdinandovou třídou, slouží pražské společnosti za denní korso, zvláště v ; důkladněji však v pracích postupováno pomocí podpory městské, zemské a říšské teprv od r. 1884. ("hrám jest o jedno pole rozšířen a novou zdí a portálem zakončen, jalová ceď vyhozena a veškeré opěrací pilíře obnovenv. Celá restaurace bude vyžadovali nákladu okrouhle asi 400.000 zl. ._ , _ r<»T. KD FUXA NA HORÁCH KUTNÝCH 4<> milionů metr. centů kamenného uhlí nejlepśi jakosti vyrábí. l'ůvo7 , /iih'iiiI.1 1.1/ svii| od loku 1H'.">, kily .iniknížc Kudoll tehdejší arcibiskup olomoucký, založil zde železárnu, pracující lehdv ovšem sdfevénvm uhlím / ro/.sáhlýcli bli/.kých lesů ■rdblskupských. Veliká odm tato přes Školské- -/.ikony nemá dosud obecné školy' OTSem m.i v lil é německé školy závodní a od loňského roku též ('eskou zavodni školu. /. lYhož nejlépe zjevno, jak zde obec a závod v jedno srostly. Později železárny zdcjfti přešly v ruce vídenského domu Rothschildova, a od nedlouhé doby náleží vítko- vickému těžífstvu, jehož společníky jsou jmenovaný bankéřský dům a bratří Gutmanové Obrovský vzrůst této osady znázorňuje nejlépe počet obyvatelstva dříve a dnes. R. 1860 počítáno L632 obyvatelů, roku 1880. bylo 2591, roku 1890. již 10.294, a roku 1895. počítáno c. k. policejním komisařstvím v Mor. Ostravě 15.637. Dnes je nejméně 18.000 obyvatel. Závod, dnes V Kakousku největší, má přes 10.ono dělníků. Nejvábnější pohled poskytují vítkovické závody zs večera, kdy jejich ohně nejrůznějších barev a podob nad krajinou tvoíi n dmou ohnivou záplavu a magicky osvětlují v dál i šíř > stokomínovou Ostravu*, Obrátek náš malá to část Vítkovic — pravdivost tohoto názvu jasně dokazuje. Inž. Balca*. ► >r. j haviii v iakOi.' MOST, Pod Krušnými horami, ve Středu veliké pánve hnědouhelné, rozkládá se na severových, úpatí Zámeckého vrchu, na němž posud znatelný jsou některé zbytky hradu královského, starobylé- mésto Most, mezi svými 15.000 obyvateli celou šestinu Cechů čítající. Z budov městských vyniká od té doby, co vandalismu městské rady za oběť padla krásná renaissanční radime, nejznamenitější stavba svého způsobu 1 « • lé zemi, již jen děkanský chrám, mistrovské to dílo pozdní gotiky z r. 1517—1532, jenž r. 1882. v původním slohu byl opraven. V museu městském, r. L893. založeném, viděti četné a vzácné- nálezy z doby předhistorické z okolí Mostu, jež dle všeho již v pradávné době bylo zalidněno. Již v Xl. věku stál na temeni Zámecké hory hrad I inévin, pud nímž za Přemysla II. jako podhradí povstalo mésto královské s obyvatelstvem ii' im ekým. Husité r. 1121. marné o Most se pokoušeli, byvše pomocnym Českosaským vojskem s pole šelmám; r. l-báfi. zmocnil se města osazeného dotud Sasy v zástav- jej držícími Jiří z Poděbrad. Od r. 1339. stihlo Most 19 velkých požárů, z nichž poslední r. 1820. přes 300 budov zničil. Hrad Mostecký, za Přemysla II. nazvaný l.ande iwart, prodám cis. Rudolfem II. r. 1595, obci, poněvadž pak v třicetileté- válce osadivší jej Švédovi' cely kraj odtud sužovali, byl r. 1651, pobořen. V Mostě, kde křižuji' se několik drah, jsou mnohé' úřady a značný obchod i průmysl, ('eska menšina má zde veřejnou 5ti třídní školu obecnou ve farnosti sv.-Václavské, kterou řád Křížovníku v Praze osa zuje; mimo to je zde opatrovna a trojtřídni obecná škola u, M. š. vydržovaná, v nej novější době utrpěl Most velikou škodu propadáním se štol uheluýeh, čím/, vzaly /.i své celé' ulice. II. HllHNAU. FOT. N. Kl.AlU V MOSTÍ. 4V7• lil1 NA MoKAVb. Vyobrazení pod čís. ,'ioi podávalo částečný pohled na zhytkv starého hra/.eiií tnčsta Telče; tentokráte mánie před sebou náméstí vnitřního nu .ta od výehodni strany, jehož střed zdobí soeha I' Marie z r. 1720., a jež vroubeno jest úplné zachovalým loubím. Na straně zapadni, nejužši, vidíme v pozadí novější část zámku, jehož stavbu podnikl ve slohu renessančnim Zachariáš z Hradce r. láfét. Nalevo od zámku spatřujeme mezi věžemi bývalého jesuitského kostela mohutnou věž farního chrámu sv. Jakuba a poněkud ku předu městskou radnici s vysokým ozubeným štítem a vížkou; postavena byla na miste staré gotické asi r. 1531. Loubí domů a jich zděný přízemek jest vesměs z konce XIV. a z počátku XV. věku, kdy po velikém požáru dřevené domy nahrazovány byly zdčnými. Fatra a štíty domů jsou z dob pozdějších, většinou z minulého století. Starožitný ráz náměstí telčského činí na cizince dojem velmi příznivý, I iře k vapujíeí. J Beringer. VI>T. i J MIKIICII V 1KHHÍČI 49Nerudova ulice v Praze na Malé Stranu. Dávno zašlé jsou slavné časy tohoto výjezdu ke královskému hradu, a málo kdo z Pražanů ví teď, že ulice tato, před nedávnem ještě zvaná Ostruhovou, původně Strahovskou a pak Krokevní, bývala nejživějši ulicí pražskou, protože spojovala město s královským hradem. Ulice je neširoká a valně příkrá, ale přes to bývaly tu krámy s nejskvělejším zbožím domácím i cizím, hostince prostorné vítaly tu vzácné hosty, rušný život proudil tudv neustále nahoru i dolů, páni i paní ubírali se tudy v povozech i koňmo s hradu a na hrad, a králové češti slavívali tudy nádherné vjezdy do hradčanského zámku. 1 průvodu smutečních vídala ulice dosti, od té doby, kdy tudy volv tažena byla mrtvo'a bratrem zavraždi něho krále Václava svatého k poslednímu odpočinku do chrámu jím zbudovaného, až do času nedávného, kdy odváželi tudy posledního korunovaného krále českého. Ferdinanda Dobrotivého, a brzy za ním spanilomyslnou jeho choť, císařovnu a královnu Marii Annu. Teď jen nepatrné krámky a malé hospůdky jsou ve starých domech ulice, která pojmenována byla po jednom z prvních bohatvrů moderní české literaturv, Janu Nerudovi. Týž strávil prvá léta své mladosti v domě řečeném *u sluncí* (na našem obraze třetí dům se stranv pravé), kde bvla mu zasazena velká pamětní deska. Red. 499- Husitská MOHYLA NA HoŘELlDĚ U Hořic. V úterý po sv. Jiří (20. dubna) roku i ij:í. svedena na vršku, blíž. kostelíka sv. Goltharda nad Hořicemi, památná bitva, v nii poprvé střetli se páni čeští pod vrtkavým Letákem z Yarteuherka s Janem Žižkou z Iroemoa, na obr oči slepým. Páni tu na hlavu poraženi, a nade vsí ("hvalinou, ležící v kotlině mezi vrškem sv. I lotthardským a lloíehledem, bitva dozuťila, a z nakupených tu mrtvol povstal vrak I loíehhd či I lořehd. I >h-jiné verse bylo -hoře li
  • Kdo jste boží bojovníci* a různá hesla. Kol mohyly upraven jest malý sad, a v něm umístěn balvan s kalichem, a na balvanu tom významná báseň, budovatelem pomníku napsaná, Frant, Pokorný. KUT. 1'ICTR lllfltlft V Mnfticfot. 5oo. Strojovna knihtiskárny Jos. K. Vilímka v Praze. Končíme dílo ►Letem českým světem* pohledem do místnosti, kde se dílo toto rodilo pod válei tiskacích strojil, jichž technická práce a přesnost, zde tak dokonale projevená, slouží všeobecně ke cti českého knihtisku. Knihtiskárna Vilímkova založena r. 1872. hlavně pro tisk ^Humoristických Listů*, ale již r. 188t> , kdy původně najaté místnosti »U slovanské lípy* objevily se příliš těsnými stále víc a více zkvétajíciniu závodu, přenesena byla do vlastni rozsáhlé budovy, zvlášť k éičelům tiskárny vystavěné na pozemcích bývalé velké- zahrady prelátské- ve Spálené- ulici, kdež se dosud nalézá. Patři k tiejvčtlfm závodům pražským zaměstnávajíc přea 100 pracovních sil i a úřednictvem, Má 18 rychloliaů, z těch velký dvojbarevný stroj rotační, jenž dává za hodinu až 4000 výtisku dvojí barvou lištěnýeh, disponuje vlastní galvanoplastikou i stereotypii, rozsáhlým knihařstvim a v poslední době rozšířena o zvláštní oddělení na výrobu •( eských hraček*. Rázovitá lihlcdnost i úprav nost prací Vrilimkovy tiskárny všeobecni' oceněna a i síře je známa Kl k FOT, J VÍLÍM V PRAZK. Obsah. Tešete clo ćtdla tohoto napsali: F. Hnrcs. _ T.r.-.ir. jTos. Barnál. — J. Bartůněk. — Fr. Bayer. — J. Behringer. — B. Bcrnau. — Jaromír Horečky. — J. Bránil. — V. Čapek. — Vlad. Cech. — Kain. Čermák. — Václ. Dlouhý. — L. Domečku. — Max DulTck. — Fr. Faktor. — Fr. Fryč. — AI. Gallat. — Hynek Gross. — Dr. Jiří Guth. — Fd. Hakl. — Jos. Havlík. — Fr. Ilerites. — \. Heyduk. 1 Hladík. J. K. Hrale. - Dr. !■ L. Hrdina. Em. Hnilička. — Kar. Hůlka. — Svet. Hurbati Vajanský. — Jar. Janoušek. — Tli. Jarchovskv. — V. K. Jeřábek. — Ant. KláStcrský. — K. Klostcrmann. — Jos. Klvaňa. Frant. Kncidl. — R. KopičMctujský. — Josef Kořcnský. — Dr. Jar. Kosina. — Dr. Kropáček. — Rud Ktitma. far. Kvapil. Jan |. Langer. — Karel Legcr. — Ant. Matcrka. — M. Mayer. — Jan Nečas. — Aug. M. Nesňal. — J. Neuman. — Dr. V. Parík. — K. Pešek. — Dr K. Pippich. — Žofie Podlipská. - Dr. J. V. Prášek. — Fr. S. Procházka. — J. Prousck. — K. V. Rais. -- Dr. Bohuš Rieger. — AI. RohUk. — AI. Rublič. — Fug. Mir. Ruttc. Dr. V. Řezníček. — Rud. Sadil. Karol Salva. — Dr. Fr. Sláma. — Jos. Sloupsky. J. Stránský. — Dr. A. Snajdauf. — Václ. Stech. — Dr. Jos. Štolba. — Fr. A. Šubert. — Ferd. Tomek. — Ant. Václavek — Ivan Ad. Wagner. — Dr. Jind. Vácha. — Drv Zikmund Winter. — Vavř. Wintera. — Lad. Vltavský. — 1. Vodseddlek. — Jos. Vyskočil. — Ant. V. Zavadil. — Karel Židlický. ČECHY. Abrśpach......176 • »Jezuitská uhci ■ 326 » ►Purkmistr* . . .244 BeČOV.......437 Bechyní......24 Benátky, chalupa . . 76 Bezděz.......45 Bělá, zámek.....167 Bělohrad......34» Bílina........41 Blaník.......114 Blatná, zámek . . . .141 Boleslav Mladá . . 433 Boleslav Stará, kostel 115 Borotín....... Lil Borová, rodný dům Karla Havlíčka IKu Brandýs nad Labem . 33 Brandýs nad Orlici 471 Brod Německý . . , 347 Brod Vyšší.....264 Brod Železný . . .106 Broumov......37(1 Brftdek.......103 Budeč...... . 323 Budějovice <"'oské . 57 Bydžov Nový . . . .413 Čáslav.......312 » Žižkův pomnik . 134 1 'ervená, rnosl . . . ,468 Dar Bož!......377 Děčín .......29 I Dobronice.....390 Dokezský rybník . . 282 I íoksany......441 Domažlice .....71 I íoubrava, údolí . . . 387 Dvůr Král. n. Labem 346 Dvůr Král. u Berouna 427 Eisenstein.....424 Františkovy Lázně . 46 » Kolmarská třída . 173 brýdlant......125 Frydštcjn......453 Grunt, sv. Kryštofa . 457 < irunt Horní . . . .129 I lajda.......241 Hasištejn.....365 Heilingovy .kály . . 85 Helleni, u rk.....320 Helíitýn......83 Hluboká......93 I lora Bílá......159 I lora Černá . . . 344 Hora Doubravská . .116 Hora Kunětická . . . 200 I lora Kutná.....231 » Havlíčkův pomník 26 » dva chrám v . • • 303 » chrám sv. Barborv 494 > Kamenný důra . . i(>4 » Vlašský dvůr . . 47'> Hora Svatá.....266 Horažďovice .... 247 Hořice.......490 » lom ......113 v husitská mohyla . 499 Hradec Jindř.....150 » » nádvoří zámku 13 Hradec Králové . . . 220 » » hl. chrám . 456 I hadec Levý , . . .218 1 Irádek Červený . . . 276 Hrádek u Ouštěku . 472 I Irádek Vítkův . 410 Hrady Nové . ... 478 I Iřensko......138 Hudlice, rodný domek Jos. Jungmanna . . 6 Husinec, Husův r. dům 4b3 Clhb městský dům . 04 » zříceniny llohen štaufské Falce . . 166 Chlumce, rus. pomník 302 Chlumec Vyaoký . . 400 Choceň.......366 Chomutov, radnice . 335 ( 'hrudím......380 > dům Mydliřovský 97 Ivan sv. jiod Skalou 151 Jáchymov ..... 299 [cnitýn....... 142 Jestíebi....... 342 Ještěd....... 103 Jetřichovice..... 196 Jičín........80 |ilemnice...... 44 4 Kačerov, nádvoří . .120 Kalich.......464 Kámen DÍVČÍ . . .152 Kamenice ("eska . . . 442 Kamenická Lípa . . 65 Karlin.......447 » farni chrám . . 254 Karlovy Vary .... 8 » Jelení skok . . .184 » Mlýnská kolonáda 72 » pravoslav. chrám 229 » rozhledna .... 482 » Vřídlo.....136 Karlštejn......351 » kaple sv. Kříže . 187 Kašperk......96 Keilberk, rozhledna . 425 Kladno.......74 Kladruby......491 Klapý .......446 Klatovy ......22 Klokoty......161 Kočí u < hrudími . .210 Kokořin......206 Kokořínský důl . . . 232 Kolín........290 » náméstí.....401 Konopištč .....14 Koruna Zlatá .... 130 » mausoleum krále Otakara II. . . .110 Kost........35 Kostelec n. Č. Lesy . 420 Kouřím, zbytky hradeb 146 Krakovec......286 Krasikov......414 Krašov.......160 Krkonoše: Červená Bystřice . 132 Dívčí Kameny . .140 Kozí Hřbet ... 21 Labský vodopád . . 92 Mumlava, vodopád . 39 Obří důl.....56 Partie ......475 Petrova bouda . . 486 Snčžka......77 Krumlov......51 » redutni sat . . . 259 » nádvoří hradu . . 403 Křivoklát......223 Kysibl.......68 Landštejn.....63 Ledeč.......90 Lhota Červená . . .104 Liberec.......149 Liběchov, Klácelka . 203 Lipany, mohyla Prokopova ......34 Lipnice, kaple . . . . \ 72 Litice .......261 Litoměřice.....392 » velké náměstí . . 3o Litomyšl, zámek . . 55 » rodný dům Smetanův ......185 Lobkovice, hrobka Fr, Palackého.....88 Loket.......58 Louny.......202 > cukrovar .... 487 Maděr.......399 Mariánské Lázně . . 82 » kolonáda .... 28 Médčnec......31b Mělník.......195 Město Nové nad Met. 252 Michalovice.....107 Milešovka......190 Most........495 Mýto Vysoké ... 273 Náchod......271 Nelahozeves .... 81 Nepomukv a Zelená Hora .'......350 Nymburk......242 Obříství, domek Svatopluka Čecha . . 357 Okoř........300 Orlice Divoká, partie . 60 Orlík........246 Osek, síň kapitulní . 268 Paka Nová.....296 Pardubice, zámek . .473 Pecka .......352 Pekelské údolí . . . .337 Písek........458 Ploskovice, zámek . .319 Plzeň........415 » náméstí.....207 > pivovar měšťan. . 182 » sokolovna . . .170 Poděbrady.....31 Polní .......332 Polš:ýn.......226 Praha: Belvedere.....285 Černínské kasárny . 228 Certovka.....253 Faustův uíím . . .461 Fontána v královské zahradě.....361 Helmový mlýny . . 391 I Iradćany..... 1 I Iradní přikop . . 193 Hybernská ulice k Prašné věži . . 43 Chrám sv. Mikuláše 9 (hrám na Slovanech 243 Kamenný mostačást Starého Města . . 52 Kancelář královská na hradě Pražskem 14."> Kaple sv. Kříže . . 301 Kaple sv. Václava . 171 Karlov......86 » vnitřek . . .481 Karlovo náméstí . . 67 Karlův most . . . 233 Klementinum ... 62 Koste! sv. Karla Bo- romejského . . . 205 Kostel sv. Salvátora 411 Loreta......158 Loretánský poklad. 230 Malostr. most. věže 353 Malostranské nám. . 467 Malý ryneček . . . 297 Mausoleum usv. Víta 163 Museum král. Česk. 211 » schodiště ... 75 Národní divadlo . . 89 » hlediště . . .443 Nerudova ulice . . 497 Obora Král., partie 343 » letohrad . . 108 Orloj staroměstský 183 Palackého most . .419 Pohled ze zahrady Schónbornovské . 423 Příkopy .....493 Rudolfinum . . . . 112 Ruský kostel sv. Mikuláše .....325 Sala Terrina ve Vald- štýnském paláci . 49 Sněmovna . . . .128 Staré Mésto ... 19 Staromést. radnice, velká zasedací síří 197 » stará siří ... 281 Staromést. most. věž 255 Staroměstské nám. . 38 Strahov, menší sál knihovny 36S » velký sál knihovny 369 Strakovská akadem. 186 Španělský sál . . . 94 Švarcenberský palác 333 Týnský dvůr . . . 321 Univers, knihovna, velký sál . . . .178 Václavské náměstí . 327 Valdštýnské nám. . 439 Vilímkova tiskárna, strojovna .... 500 Vjezd do král. hradu 477 Vladislavský sál . .147 Volšanské hřbitovy 449 Výstavní palác . .310 Vyšehrad.....181 » hřbitov .... 483 Zbrojnice..... 429 Zemská banka . . 143 Zemská jizba . . . 123 Židovská radnice 265 Zidov. hřbitov starý 379 Prachatice, brána 3(.7 » chrám sv. Jakuba 133 Prachovské skály . . 215 Praskovice, údoli labské 405 Průhonice...... 236 Přibyslav, pomnik Žižkův . . 177 Rabí........ Rabštejn...... 469 Radyné ....... 409 Rakovník, náméstí 384 » Vysoká brána . . 293 Ralsko....... 406 Rataje Hrazené . . . 245 Ratibořice, Staré » Bě- lidlo. 407 RohozeC Hrubý . . . 465 Rotštejn...... 23 Roudnice, zámek . . 389 Rožmberk..... 277 » rybník o rybolovu 313 Rychmburk..... 421 393 37 Ríp ........ 289 Sázava, klášter . . . 238 Sedlec....... 109 385 Semily....... 189 Skála Hrubá . . . . 445 Skalka....... 208 Slaný........ 225 Sloup ....... 99 Smíchov, basilika . . 339 422 Strakonice, zámek . . 434 Střekov.......4S Stříbro.......404 Sušice.......418 Svojanov......175 Sychrov.....50 Šárka u Prahy . . . 455 Šejnov.......311 Šternberk Český . . 198 Šumava: Bitá strž..... 2 Čerchov.....248 Černé jezero ... 70 Čertovo jezero . . 16 ledle Velká .... 53 Kamenné- moře . . 30 Plekcnštýnskéjezero 340 Prales......329 Švihov .......488 Švýcarsko České', Přc-bíčská brána ... 73 Tábor.......139 » náměstí .... 17 Teplá .......356 Teplice, amphitheatr . 305 » Martinská stěna . 39b Teplice, německé reál gymnasium .... 165 Tisá........87 Tismická basilika . . 84 Tolštejn......213 Trocnov ...... 364 Troja, s< lu Klíště . . . 303 Trosky.......54 Trutnov......257 » Svatojanský vršek 179 Tuchoraz......156 Turnov....... ► skála 'Hlavaticé" 12 Třebenh e..... *60 Újezd n l >omažlic, po mink |ana Sladkého 306 Lsti, Labské přístavy 10 Václav sv. (Schnuclu 3 Valdstejn......111 Valečov......ir»4 Vamberk ...... 119 Velhartice.....7<> Vimperk......3ě0 Vinohrady Kr, chrám 98 Vltava, pramen . 391 » pod Čert. stěnou .317 , Svatojan. proudy 47 Volary.......3™ Volíce.......:I*H Vrablnec......1t,y Vydra.......221 Vysoké n. Ii/.crou . . 454 Zámek Nový .... 250 Zbraslav......168 Zlenice nad Sázavou . 339 Zruč........267 Zvíkov nádvoří . . . 42 > zříceniny . . . .214 Zvířetice......188 Zatec ...... Žebrák a Točník . Zeli v....... Zernoseky . . . . Žirovnický zámek . Žleby .f...... » nádvoří . . MORAVA. Bítov.......378 Bozkovice.....240 » hradní brana . lis Brno........ 3S3 » Besední dům . 124 » museum .... 14 » Staré.....283 ► Spilberk ... 4 » Zelný trh . . . 278 > Zemský dům . . 95 Brod l horský .... 328 brtnice, zámek . . . 234 Břeclava, zámek . . . 191 buéovii k\ /.miek . 32 Buehlov......239 Buchlovice ..... 294 Bzenec, lípa.....272 Corštýn......280 I )évice1 hrad .... 3 19 Frenštát......308 » náměstí . . . .470 Fulnek ....... 354 Hodslavice, rodný dům Fr. Palackého 426 Hostýn.......492 Hrádek Sirotéí . . . 430 Hradisko u Olomouce 69 Hradiště Uherské . .314 Hukvaldy......323 Ivančice ... 431 » železniční most . 122 Jevišovice, zámek . 358 Jihlava.......189 Karlovice, lojtství . . 371 Kopeček Svatý . . . 251 Koiinice, zřícenina . . 338 Kroměříž......91 » kolonáda .... 15 Kroměříž velký sál v arcib. zámku 157 > zámek..... 224 Krumlov Moravský . 216 Kunštát....... 476 1 74 > partie z parku . 235 Letovice...... 1 55 Lipník, náměstí . . . 1 1 i 222 462 Luhačovice..... 258 Macocha...... ■r, 4 38 Meziříčí Vel..... 395 » zámek..... 212 Mikulov ...... 279 i hrad...... 375 Mikulov, průčelí byv. kostela sv. Anny 459 Mírov ....... 295 Náměšť nad < >sla\ i u 201 Olomouc, kapitulní děkanství . . . . » Horní náměstí 105 » chrám sv. Václava 135 Oslavany...... 204 Pernitýn ...... 2 1 9 18 Plumlov...... 4bb Prostějov...... 450 Přerov, pomnik Ko menského . . . . 410 260 Slavíkoviee, pomník císaře |o!ca II. . . Ol 40 Sloup ....... 209 Sloupské- jeskyně . . 287 284 Svétlov Nový . . . 274 Štramberk..... 101 Telč........ 304 » náměstí . . . . 498 Templstýn..... 27 0 Tišnov, Předkláiteři . 66 Tovačov ...... 362 Třebíč....... 78 43b Uherěice...... 408 394 Veveří....... L21 Velehrad, pout . . . 2o2 Vítkovice......496 Vlárský průsmyk . .318 Vranov.......416 Vsetín.......451 Zámek Žďár . . . ,474 Znojmo......448 SLEZSK(). bílovec.......397 Frýdek.......321 Fryštát.......373 (irafenberk......| 1 7 I lora Lysá.....452 I hadec U ( )pavy , . II Kamenice u Bilska, kostelík .......307 Krnov....., .jso Lipová a Praděd . »3r, ()pava, městská věž . 127 chrám sv. |ifí . ,-,<> Ráj, zámek.....298 Těšín .......209 • zámek.....33b SL( MiNSKO. Bardlov.......263 beekov.......393 Blatnica ......lni Čaehtice......372 < terlach.......227 Hrad Starý.....137 Hryčov.......33i Kolba, velký vodopád 275 Kriváň ... 217 Kremnice.....374 1 ednice . . 815 Lietava .... 309 Lomnický štít 237 Moáovce......432 Muráň..... 412 Nina......484 ■ hrad.....485 Orava ... 117 Skalka ... 311 Slavkovský atit . . 199 Strčeno...... I2n Súlovské skály . 38b Štrbské- Pleso ... 100 Tatry........249 1 epllCe Ticneanské . 355 'Tisovec..... ,159 'Trenčín . 288 Vratná...... 345 Vi latec.......402 Zborov...... 293 359 382 381 331 1 ís 20 192