Odraz interkulturnich vztahü v srbske a rumunske frazeologii
Barbara Kruckä
This research examines the reflection af intercultural relations af Serbian and Romanian speech community members in their phraseology. It also focuses at the auto-stereotypes and hetero-stereotypes present in phraseology. As a shared collective experience imposed in the language, phraseology also entails the summary of judgments about the world of a particular speech community, and thus its relationship to its own culture, as well as to different cultures. Proverbs and phrases from the collections of proverbs form a corpus, which is quantitatively analysed. This results in a view of perception of their own nation and ethnical, national and religious groups members in prolonged contact with Serbian and Romanian speech community.
Keywords: Phraseology, Serbian, Romanian, intercultural, language contact
1. Üvod: Proč, co a jak
1.1 Proč
Prislovi jsou stručne a jadrne stylizovane soudy obsahujici zasady nebo zevšeobec-nene zkušenosti kolektivu (Vlašin, 1984, str. 256). Obsahuji všeobecne uznavanou pravdu; funkci prislovi v kulturne autentickych situacich je poskytnout radu ne jako osobni nazor uživatele, což by bylo možno považovat za uražlive či trapne jednäni, ale jako hlas tradični autority a kolektivni moudrosti určite společnosti. Jinymi slovy, nepromlouvä tu uživatel prislovi, ale zkušenost mnoha predchäzejicich generaci (Salzmann, 1997, str. 198). Prislovi reprezentuji jen malou čast sdilene kolektivni zkušenosti, kterä je uložena v jazyce. Každy jazyk podävä specifickou, danym jazykovym společenstvim sdilenou interpretaci sveta (Vankovä, 2005, str. 27). Mluvime o jazykovem obrazu sveta (Vankovä, 2005, str. 27), ktery mä sve hranice prostoru společne konceptualizace, jazyk zde funguje jako kulturni a antropologicky fenomen.
Na otäzku, co je jazykovy obraz sveta, existuje mnoho odpovedi, ktere se liši z hle-diska rüznych pristupü k jazyku a textu. Shoduji se však v tom, že jde o interpretaci sku-tečnosti uloženou v jazyce, kterou je možno chäpat jako souhrn soudü o svete. Tyto soudy mohou byt ustälene v jazyce samem, v jeho gramatickych formäch, ve slovniku, ve fixo-vanych textech - napr. v prislovich, nebo mohou byt jazykovymi formami a texty pouze implikovane (Vankovä, 2005, str. 65). Zäkladem je sfera každodenniho proživäni, ktere je prirozene antropocentricke a etnocentricke - z toho düvodu jsou často zäkladem pro
Studium jazykovych obrazu sveta prave folklorni texty. Frazeologie pak zasadne svedči o charakteru jazykoveho obrazu sveta (Vankova, 2005, str. 66). Frazeologismy maji stabilni strukturu i vyznam, jsou to ustalena slovni spojeni, expresivni jednotky, ktere se v jazyce reprodukuji. (Mrševič-Radovič, 2008, str. 13)
S etnocentrismem souvisi i pojem jazykoveho společenstvi. Tento pojem je v mnoha pripadech zamenitelny s pojmem »narod«, ale neni tomu tak vždy. I prislušnici jednoho naroda mohou byt členy ruznych jazykovych společenstvi a naopak jedno jazy-kove společenstvi muže mit členy z ruznych narodu. Tento častečny prekryv ma na svedo-mi narodni obrozeni, ktere kladlo duraz prave na jazyk coby definični znak naroda. Tento pohled ma z hlediska kognitivni lingvistiky sve opodstatneni: jazykove společenstvi, tedy zaklad novodobeho naroda, sdili jeden jazykovy obraz sveta, podle jine metafory (Vankova, 2005, str. 14) nosi jeho členove stejne jazykove bryle, což usnadnuje jejich integraci. Jinak rečeno, všichni ti, kteri sdileji specificka pravidla mluveni a interpretace reči a pri-nejmenšim jednu rečovou varietu, patri k rečovemu (jazykovemu) společenstvi (speech community) (Salzmann, 1997, str. 202).
Prislovi jako utvar ustni lidove slovesnosti zridka respektuje hranice naroda vy-značene na mape, proto nemužeme mluvit striktne o »srbskych« nebo »rumunskych« prislovich. Jedna se spiše o prislovi, ktera funguji v srbskem či rumunskem jazykovem společenstvi. V tomto vyzkumu jsou tedy zahrnuta i prislovi napr. z Černe Hory nebo dnešni Moldavske republiky. I tyto oblasti patri do srbskeho, resp. rumunskeho jazykove-ho obrazu sveta.
Jednou ze zakladnich opozic v jazykovem obrazu sveta je antropocentricka opozice vlastni versus cizi, ktera se projevuje mimo jine i v jazykovych prostredcich, potažmo v prislovich. Jejim extremnim projevem muže byt xenofobie a neduvera k jinakosti, jelikož cizost byva vnimana negativne. V tomto vyzkumu se zamerime i na otazku, jaky vztah k cizimu, konkretne k cizim kulturam, se odraži v srbskych a rumunskych prislovich, stejne jako na vztah ke kulture vlastni.
1.2	Co
Pokusime se odpovedet na ruzne otazky, ktere v souvislosti s prislovimi a inter-kulturnimi vazbami vyvstavaji: Jake narodni, etnicke, jazykove či naboženske skupiny se v prislovich objevuji? Jak často se tyto skupiny v prislovich objevuji? Existuji shody mezi tim, jake skupiny se objevuji v rumunskych a srbskych prislovich? Jaka prislovi se vysky-tuji u obou jazykovych společenstvi? Jak reflektuji tyto kultury samy sebe v prislovich? V jake forme se tyto skupiny v prislovich vyskytuji? Jak je vnimana opozice cizi versus vlastni?
1.3	Jak
Prislovi jako žanr ustni lidove slovesnosti jsou současti »živeho organismu jazyka«. To znamena, že spolu s nim se neustale promenuji: zastaravaji, vychazeji z mody i z uzu, zaroven vznikaji nova a nektera starši jsou aktualizovana. Jazykove promeny tesne souvisi s promenami historickych okolnosti, mimo jine i interkulturnich vazeb - takže je prav-depodobne, že v dnešnich frazeologismech bychom našli jina etnika i jine kontexty než v prislovich zachycenych na konci 18. stoleti. Prislovi zachycena ve sbirkach, z nichž pro
tento članek čerpame, jsou pochopitelne jakousi ozvenou jazyka sve doby, proto i vysledky analyzy budou retrospektivn^m popisem jazykove situace.
Zdrojem pro analyzu jsou tedy sb^rky srbskych a rumunskych pf^slov^, jež se ov-šem nutne liš^ kvalitou zpracovän^ - od odbornych pfehledü pfes vykladove a pfekladove slovn^ky po sb^rku citätü a vzletnych slov. Z toho düvodu se zamef^me pouze na znen^ konkretn^ch pf^slov^, bez rozlišen^, z jake oblasti pochäzeji, nebot' to nen^ vždy uvedeno.
Tento vyzkum se nevenuje obsahu a vyznamu pf^slov^, proto jsou ponechäna v pü-vodn^m znen^. Krome toho se s pfekladem pf^slov^ poj^ nutnost postihnout jak jejich formäln^ stränku, tak pfeneseny, metaforicky vyznam, na nemž je vetšina pf^slov^ založena, což by vyžadovalo doslovny pfeklad s vysvetlen^m nebo pfibl^žen^ pomoc^ českeho pf^slov^. K tomu sahäme pouze v pf^pade, že je vyznam pf^slov^ podstatny pro konkretn^ analyzu.
2. Zdroje, material a analyza
2.1	Zdroje
Srbskä pf^slov^ již v 19. stolet^ sebral a uspofädal velky srbsky duch Vuk Karadžic. Na jeho odkaz naväzali i dalš^ srbšt^ badatele, proto je näm dnes k dispozici vedecky uspo-fädanä a okomentovanä sb^rka närodn^ch pf^slov^, z n^ž jsme čerpali i pro tento vyzkum: Srpske narodne poslovice (Karadžic, 1965).
V pf^pade rumunskych pf^slov^ jsou dostupne zdroje velmi rüznorode, žädny z nich nedosahuje rozsahu a urovne Karadžičovy sb^rky, nicmene i zde se podafilo nasb^rat srov-natelne množstv^ materiälu k analyze. Rumunskä pf^slov^ pochäzej^ ze tf^ sb^rek (Bälan, 1974), (Muntean, 1967), (Zanne, 1959) a dvou v^cejazyčnych slovn^kü (Gruber, 1973), (Lefter, 1978).
2.2	Material
Z uvedenych sb^rek se k tematu vztahuje 76 pf^slov^ rumunskych a 105 srbskych, kterä je možno nalezt v pf^loze; rumunskä jsou pfepsäna podle novych pravidel rumun-skeho pravopisu, srbskä jsou transkriboväna do latinky.
2.3	Analyza
2.3.1 Jake narodni, etnicke, jazykove či naboženske skupiny se v pfislovich obje-
vuji?
Souhrnne müžeme f^ci, že se v srbskych a rumunskych pf^slov^ch setkäme s Rumu-ny, Srby, Cikäny, Turky, Sväby, Vlachy, Nemci, Rusy, Moldavany, Reky a Albänci. Krome techto skupin jsou zm^neny ješte dalš^ zeme: Anglie, Hercegovina, Chorvatsko, Bosna, Kransko (Slovinsko), Ardeal (Sedmihradsko); v jednom rumunskem pf^slov^ se objevuje i Evropa.
Tyto pojmy je potfeba vysvetlit; jak bylo zm^neno vyše, dnešn^ pojet^ näroda a nä-rodnosti se nekryje s jejich näzvy pfed närodn^m obrozen^m. Proto tež pojmy zm^nene v pf^slov^ch maj^ jine semanticke pole než jejich dnešn^ homonyma.
Celkem bez komplikaci je vymezeni pojmu Rumun (roman) v rumunskych prislo-vich a Srb (Srbin) v srbskych: jedna se o označeni prislušniku vlastniho jazykoveho a kul-turniho společenstvi (Oprea, 2005, str. 34); (Simic, str. 13).
Podobne nemenny je i vyraz Cikan (tigan, Ciganin): jedna se o prislušnika etnika, puvodem z Indie, rozšireneho temer po celem svete, ktere žije v nekterych oblastech semi-nomadskym životem (Oprea, 2005, str. 42).
Pojem Turek, zejmena v srbske kulturni oblasti, označoval i muslima, jak je videt napr. v prislovi Turcipolje, a Latini morje, a Hriščani drvlje i kamenje, kde jsou Turci posta-veni na roven latinum, tj. katoliküm, a krestanum (v tomto kontextu pravoslavnym), nebo Tako Tursku vjeru ne vjerovao, kde je konkretne uvedena »turecka vira«; v rumunskem jazyce toto slovo označuje pouze prislušnika tureckeho naroda (Oprea, 2005, str. 45).
Švabi a Nemci, kteri vystupuji v srbskych prislovich, shodne mluvi nemecky; Švab (Švaba nebo Švabo) je pak nazev vztahujici se k rakousko-uherske monarchii, zatimco Nemec (Nemac, Njemac) pochäzi z Nemecka (Simic, str. 15).
O poznani zamotanejši je situace s Vlachy (Vlah) v srbskych prislovich. Reč muže byt o obyvateli Rumunska, pripadne o človeku, ktery z Rumunska pochazi, stejne jako o prislušniku rumunske menšiny v Srbsku. V prislovich se však časteji setkame s ostatni-mi vyznamy. Vlach jako označeni (často pejorativni) prislušnika jine viry nebo človeka z jineho kraje se vyskytuje v techto variantach: jako označeni prislušnika pravoslavneho vyznani, obvykle Srba, ktereho takto tituluji katolici a muslimove na uzemi byvaleho Ra-kouska-Uherska; pro muslimy obecne je Vlach nazev pro krestany; muslimove z Travniku takto označuji katoliky; v jine oblasti se jedna o katoliky, kteri hovori novoštokavsky (tedy jako Srbove); v Dubrovniku je Vlachem obyvatel Hercegoviny; konečne pro dalmatske mešt'any a ostrovany znamena Vlach sedlaka s pozemky. A aby toho nebylo malo, stejne slovo muže označovat take Istrorumuna, tedy obyvatele jihozapadni Istrie romanskeho puvodu (Simic, str. 14).
Naštesti i v tomto zmatku lze najit společneho jmenovatele - z hlediska mluvčiho je Vlach nekdo, kdo se od nej liši virou nebo mistem puvodu, tedy v každem pripade »ne-našinec«.
Rus (rus) je pak človek puvodem z Ruska nebo obyvatel Ruska (Oprea, 2005, str. 42), stejne jako Moldavan (moldovean) je obyvatelem Moldavska (Oprea, 2005, str. 42). V tomto pripade se však jedna spiše o historicke uzemi Moldavskeho knižectvi, ktere je dnes současti Rumunska.
Rekove (Grk, grec) mohou byt jednak obyvateli Recka nebo odtamtud pochazet, jed-nak takto katolici v nekterych oblastech Srbska označovali pravoslavne krestany (Simic, str. 14), (Oprea, 2005, str. 43).
Albanec (Arbanas) je prislušnikem albanske narodnosti, z Albanie pochazi nebo tam žije (Simic, str. 15).
Timto jsme se seznamili s narody, etnickymi a naboženskymi skupinami i cizimi zememi, ktere se v srbskych a rumunskych prislovich objevuji.
2.3.2 Jak často se tyto skupiny v prislovich objevuji?
Zde je potreba rozdelit si prislovi na rumunska a srbska. V rumunskych prislovich se nejčasteji objevuje Cikan (tigan) - v 19 prislovich ze 76, nasleduje Rumun (roman) se 16 vyskyty a Turek (turc) s 15 vyskyty. S velkym odstupem nasleduje Rus (rus) - 3krat,
Moldavan (moldovean) 2krät, jeden Rek (grec) a jeden Nemec (nemt), jedenkrat pak An-glie (Anglia) a jednou Evropa (Europa).
Sto peti srbskym prislovim vevodi Turci (Turčin), kteri se objevuji 37krät, v tesnem zävesu jsou Cikäni (Ciganin) s 34 vyskyty. 12krät se setkäme s Vlachem (Vlah), po čtyfech vyskytech mä Srb (Srbin), Sväb (Švaba) a Nemec (Nemac). V jednom pfislovi se objevuje Albänec (Arbanas) a v jednom Rek (Grk). Dvakrät je zminena Hercegovina (Hercegovina), jednou Chorvatsko (Hrvatska), jednou Bosna (Bosna), jednou Slovinsko (Kranj) a jednou Sedmihradsko (Erdelj).
2.3.3	Existuji shody mezi ttm, jake skupiny se objevuji v rumunskych a srbskych pfislovich?
V	pfislovich obou jazykovych společenstvi se objevuje, a velmi zhusta, postava Turka a Cikäna. Stejne tak nalezneme u obou Reka a Nemce. Spornä je otäzka vyskytu Rumu-na v srbskych pfislovich - slovo Vlah, jak je uvedeno vyše, muže znamenat i Rumun (at' již z Rumunska, nebo ze srbske menšiny), nicmene je zde take mnoho dalšich variant vy-znamu. Proto je zäver nejednoznačny - Rumun se v srbskych pfislovich vyskytovat muže, ale nelze to prokäzat.
Krome vyše zminenych skupin se v rumunskych pfislovich objevuje Rumun, Rus, Moldavan, Anglie a Evropa. V srbskych pak Srb, Sväb, Albänec, Vlach, Chorvatsko, Bosna, Hercegovina, Slovinsko a Sedmihradsko.
2.3.4	Jaka pfislovi se vyskytuji u obou jazykovych společenstvi?
Nekolik rumunskych a srbskych pfislovi se shoduje jak obsahem, tak formou. Jak v rumunskem, tak v srbskem jazykovem společenstvi se objevuje pfislovi, volne pfeloži-telne jako »Turek te bije, Turek te soudi«, v obou pfipadech dokonce ve dvou variantäch: Ko te pre? Turčin. A ko te sudi? Turčin./Turčina preš, a Turčin te sudi; Turcul te bate, turcul te judecä./Turcul te taie, turcul te jupoaie.
Turci objevuji shodne ješte jednou: Turci zeca na kolima hvataju; Turcii gonesc ie-purele cu carul.
V	dalšim shodnem pfislovi vystupuje Cikän: Zapanulo Ciganinu carstvo, pa objesio svog oca; Tiganul cand s-a väzut impärat intai pe tatä-säu l-a spanzurat.
2.3.5	Jak reflektuji tyto kultury samy sebe v pfislovich?
I zde je nutne podivat se na rumunskä a srbskä pfislovi zvläšt'. Zatimco postava Srba (Srbin) se v pfislovich objevuje pouze čtyfikrät, Rumuni (roman) jsou zastoupeni hned v patnäcti pfislovich.
Srbove jsou v pfislovich srovnäväni s pfislušniky jinych närodnostnich nebo näbo-ženskych skupin a v tomto kontrastu jsou charakterizoväni: Ako češ da se osvetiš Turčinu, moli Boga da počne piti rakiju; ako češ da se osvetiš Srbinu, moli Boga da ode u hajduke. Srbin kosi, Švaba nosi, Srbin bere, Švaba ždere. Čuvaj se stara Turčina a mlada Srbina.
Postava Rumuna v pfislovich pfeväžne vystupuje samostatne, jsou ji pfimo pfipiso-väny určite kvality: Romanul nu piere; Romanul tine minte; Romanul cat träieste, tot creste; Romanul tace si face. I zde se objevuje srovnäni s jinymi skupinami, je však zastoupeno mene: Tiganul manancä cand are, romanul cand ü e foame si boierul cand vrea bucätärul.
2.3.6 V jake forme se tyto skupiny vpfislovich vyskytuji?
Jak v srbskych, tak v rumunskych pfislovich prevažuje forma substantiv - pojmeno-vani dane narodni, etnicke či naboženske skupiny: Romanu! nu piere; A fi milä ca tiganul de pilä; Ne zna pijan Vlah, što je gladan Turčin. V rumunštine se setkame jak s formou se členem určitym (Turculpläteste), tak bez členu (Tata rus, mama tigan, numai eu de moldo-van). Tato substantiva se pochopitelne objevuji v rüznych tvarech.
Zaroven, zejmena v rumunskych pfislovich, jsou substantiva v naproste vetšine v maskulinnim tvaru. Femininum se v rumunskych pfislovich objevuje pouze jednou (Tata rus, mama rusä, numai Ivan moldovan); v srbskych pfislovich o neco časteji (šestkrat), avšak pouze u postavy Cikana, resp. Cikanky (Traži u Ciganke kisela mlijeka), jednou je pomoci adjektiva uvedena albanska žena: Kranjsko zvono, i Arbanaska žena, i gradsko magare, to su nejveči mučenici na ovome svetu. Jednou take najdeme formu neutra, konkretne pojmenoväni ditete: Udri Ciganče dokle nije tikvu razbilo, a kad razbije, po nehari.
V	substantivni forme jsou krome narodnostnich, etnickych a naboženskych skupin uvedeny i nazvy zemi (v jednom pfipade kontinentu): Haine de Anglie, petece o mie; Nu te juca cu Europa-n bumbi; Hercegovina sve zemlje naseli, a sebe ne raseli.
Dale se objevuje tvar adjektivni, opet v rüznych padech, čislech i rodech (Dobandä turceascä; A fi cald nemtesc; Tako Tursku vjeru ne vjerovao; Tako me Ciganska torbica ne hranila; Hrvatski most, Šokački post i Njemački gost).
V	adjektivni forme se vyskytuje i pojmenovani zemi: Kranjsko zvono, i Arbanaska žena, i gradsko magare, to su nejveči mučenici na ovome svetu; Hrvatski most, Šokački post i Njemački gost; Kao Erdeljski tanjir.
Celkove velmi vyrazne pfevlada pojmenovani pfislušnikü jednotlivych skupin, a to v substantivni forme a v mužskem rode. Pojmenovani zemi se objevuje mene často.
2.3.7. Jak je vntmana opozice cizt versus vlastni?
Krome pfislovi, v nichž se jmenovite objevuji narodnostni, etnicke či naboženske skupiny, se ješte setkavame s pfislovimi, ktera se tykaji vlastni zeme a naroda, zpravidla v opozici k cizine.
Tento typ pfislovi je hojne zastoupen zejmena v rumunske slovesnosti, kde najdeme jedenact pfislovi o zemi (ve smyslu vlasti), šest o cizine a dokonce dve o cizich jazycich. V srbskych pfislovich aspekt cizi nebo vlastni domoviny neni, zato zde nalezneme tfi pfislovi o cizincich.
Rumunska pfislovi maji jednoznačny postoj k cizi a vlastni zemi, jenž by se dal shrnout českym Všude dobre, doma nejlepe: Pretitundeni e bine, dar acasä e mai bine; Fie painea cat de bunä nu-i bunä in tara sträinä; Fie painea cat de proastä tot se cheamä tara noasträ; Fie painea cat de rea tot mai bunä in tara mea. Tento motiv se objevuje u vetšiny pfislovi. Düležitost vlasti podtrhuje pfislovi Pe vräjmasii tärii tale ai täi vräjmasii sä-i so-cotesti, tedy nepfatele tve zeme at' jsou i tvymi nepfateli, podobne jako Cine umblä din tarä in tarä nu e om - kdo bloudi ze zeme do zeme, neni človek. Najdeme i ekvivalent českeho Jaky kraj, takovy mrav: Cum e tara asa si obiceiurile. Pfislovi tykajici se jazykü však püsobi opačnym dojmem: Din limbi sträine sä inveti si in limba ta sä scrii, ca neamul täu sä-ti luminezi - tedy z cizich jazykü se uč a svym jazykem piš, abys učil svüj lid. Krome toho pfislovi pfiznava, že ani společny jazyk neznamena, že se najde společna feč: Una vorbim, basca ne-ntelegem.
I v srbskych pfislovich je postoj k cizincüm ponekud rezervovany: Tudemu se pohvali, a svojemu se požali; Tudinu se hvali a svojemu pravo kaži, což by se dalo pfeložit jako »cizimu se pochlub, svemu fekni pravdu« (pfipadne svemu si postežuj). Nadto i v srbskych pfislovich plati, že cizinec neni našinec: Tud nikad neka ne bude koji svoj biti može.
Obecne tedy plati, že v pfislovich ma cizina a cizinci spiše negativni konotace, na-opak vlastni zeme nebo lide jsou vnimäni pozitivneji.
3. Zaver
Našli jsme odpovedi na otäzky, ktere jsme si položili na začatku tohoto bädäni? Po-kusime se shrnout si je: Jake närodni, etnicke, jazykove či naboženske skupiny se v pfislovich objevuji a v jake forme? Jsou to pfislušnici rumunskeho a srbskeho jazykoveho spo-lečenstvi, tedy Rumuni a Srbove, a däle členove etnickych, närodnostnich a näboženskych skupin, s nimiž Rumuni a Srbove pfichäzeli dlouhodobe do styku: Cikäni, Turci (at' ve smyslu närodnim, resp. etnickem, nebo ve vyznamu muslimove), Sväbove a Nemci, Vlaši (ve všech vyše zminenych vyznamech), Rusove, Moldavani, Rekove a Albänci. Nejčasteji jsou v pfislovich zminoväni pfislušnici techto skupin ve forme substantiva v mužskem rode, mene často ve forme adjektivni. Zmineny jsou i dalši zeme: Anglie, Hercegovina, Chorvatsko, Bosna, Kransko (Slovinsko), Ardeal (Sedmihradsko); v jednom rumunskem pfislovi se objevuje i Evropa. Näzvy zemi se objevuji podstatne mene často než pojmeno-väni danych skupin, at' již jako substantiva, nebo v adjektivnim tvaru.
Jak často se tyto skupiny v pfislovich objevuji a jake najdeme v srbskych i rumun-skych pfislovich? Nejčasteji zastoupenymi skupinami v srbskych i rumunskych pfislovich jsou jednoznačne Cikäni a Turci, ktere se zäroven shodne objevuji v pfislovich obou ja-zykovych společenstvi, stejne jako Rekove a Nemci. V rumunskych pfislovich se velmi zhusta setkäme i s postavou Rumuna, jeji vyskyt v srbskych pfislovich nelze jednoznačne prokäzat, ani vyvrätit (muže, ale nemusi to byt vyznam slova Vlah).
Jakä pfislovi se vyskytuji u obou jazykovych společenstvi? Ve tfech shodnych pfislovich se setkäme s postavou Turka, v jednom pak vystupuje Cikän.
Jak reflektuji tyto kultury samy sebe v pfislovich? Postava Rumuna je v rumunskych pfislovich, jak již bylo fečeno, zastoupena dosti silne. Pfislovi, v nichž se objevuje, se často tykaji konkretne postavy Rumuna a jeho charakteristik. V srbskych pfislovich se postava Srba objevuje zfidka a vetšinou ve spojeni s jinymi skupinami.
Jak je vnimäna opozice cizi versus vlastni? Reflexe teto opozice v pfislovich odpovi-dä jejimu zobrazeni v jazykovem obrazu sveta - vlastni, at' jde o zemi nebo lidi, je vnimäno pozitivneji než cizi zeme nebo lide.
Priloha
Rumunskä pfislovi (celkem 76) a. roman
1.	Da-mi, Doamne, mintea/gandul romanului cea de pe urmä.
2.	Zece romani pot sedea intr-o casä, cä se-mpacä, dar douä femei ba.
3.	Romanul nu piere.
4.	Romanului poti sä-i iei cu de-a sila, dar sä-i dai nu.
5.	Acest nume de roman insemneazä cäi stapan.
6.	La plug se cunoaste romanul.
7.	Romanu' in tara sträinä duce dorul si suspinä.
8.	Romanul tine minte.
9.	Romanul stie multe suferi, dar nu uitä.
10.	Romanul tace si face.
11.	Romanul e täcut, dar e de temut.
12.	A fi roman nu glumä.
13.	Romanul cat ridicä un sac de paie ii al dracului.
14.	Romanul cat träieste, tot creste.
15.	Tiganul manancä cand are, romanul cand ii e foame si boierul cand vrea bucätärul.
16.	Eu voios as fi catänä, dac-ar fi oaste romanä.
b.	tigan
1.	Cum e tiganul asa si ciocanul.
2.	Tiganu' niciodatä nu-si are topor bun la casä desi-i mestesugan
3.	Tiganul manancä cand are, romanul cand ii e foame si boierul cand vrea bucätärul.
4.	Tiganului nu-i e frig, numai ar frige clisä.
5.	Tiganul nu stie ce e sofranul, dar nici boierul mesnita.
6.	Tiganul dupä ce si-a dat cäciula pe apä, a zis: sä fie de sufletul tatii.
7.	Tiganul da cu ciocanul si capata banul.
8.	Tiganul cantä de foame.
9.	Tiganul cand s-a väzut impärat intai pe tatä-säu l-a spanzurat.
10.	Tiganul cand a ajuns la mal atunci s-a inecat.
11.	Tiganul a cerut si el la popä un sfant ca sä-l poatä praznui.
12.	Tot tiganu' isi laudä ciocanu'.
13.	Tot tiganu' isi laudä ciocanu'; dar eu barosu' meu cä e mai greu.
14.	Te duce unde a dus mutul iapa si tiganul carlanul.
15.	Crapä pietrele de frig si tiganii in ilic.
16.	De-a valma ca tiganii toamna.
17.	A fi milä ca tiganul de pilä.
18.	A nimerit/brodit ca tiganul miercurea la stanä.
19.	Tata rus, mama tigan, numai eu de moldovan.
c.	turc
1.	Dreptate a luat-o turcul.
2.	Turcul te bate, turcul te judecä.
3.	Turcul te taie, turcul te jupoaie.
4.	Cum e turcul, si pistolul.
5.	Turcul pläteste.
6.	Ho! Stai, cä nu dau turcii.
7.	Nu e mai timpul turcului.
8.	Se lasä in nädejde ca turcul in sabie.
9.	Se bat turcii la gura lui.
10.	Dreptate turceascä.
11.	Dobandä turceascä.
12.	Turcii gonesc iepurele cu carul.
13.	Turcu, de e turc, si tot te lasä intäi sä mai mananci si apoi te omoarä.
14.	Turcul nu cautä a prinde calul cu sacul desert.
15.	Turcului sä-i dai bani si sä-i scoti ochii. d. ostatni närody
g.
1. 2.
3.
4.
5.
6. 7.
tara 1. 2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10. 11.
sträin 1.
2.
3.
4.
5.
6.
limba 1. 2.
Haine de Anglie, petece o mie.
Tata rus, mama rusä, numai Ivan moldovan.
Tata rus, mama tigan, numai eu de moldovan.
Parcä-i pasa din Rusciuc.
Nu te juca cu Europa-n bumbi.
Sä poftesc ca grecii la puscarie.
A fi cald nemtesc.
Fie päinea cät de bunä nu-i bunä in tara sträinä. Fie päinea cät de proastä tot se cheamä tara noasträ. Fie päinea cät de rea tot mai bunä in tara mea. Cum e tara asa si obiceiurile. Pe vräjmasii tärii tale ai täi vräjmasii sä-i socotesti. Cine umblä din tarä in tarä nu e om.
Decät in tara sträinä cu pitä si cu släninä, mai bine in satul täu cu ma-laiul cät de räu.
D-ar fi päinea cät de bunä, tot se face clei in gurä dača e-n tara sträinä. La Dumnezeu si in Tara Romäneascä, toate sunt cu putintä. Mai bine päinea mai proastä, sä se zicä-n tara noasträ. Nici o poamä nu-i amarä ca sträinatatea-n tarä.
Decät päine si miere pe drumuri sträine, mai bine o uscäturä-n colibä la tine.
Pretitundeni e bine, dar acasä e mai bine. Muntii nostri cu aur plini si noi slugi pe la sträini. Averea sträinä nu tine de cald.
Sträinul, sä-l tii toatä ziua-n poalä, seara cicä nu mai poate de oase. Sträinul totdeauna te loveste si te chinuieste.
Una vorbim, basca ne-ntelegem.
Din limbi sträine sä inveti si in limba ta sä scrii, ca neamul täu sä-ti luminezi.
Srbskä prislovi (celkem 105) a. Srbin
1.	Ako češ da se osvetiš Turčinu, moli Boga da počne piti rakiju; ako češ da se osvetiš Srbinu, moli Boga da ode u hajduke.
2.	Srbin kosi, Švaba nosi, Srbin bere, Švaba ždere.
3.	Čuvaj se stara Turčina a mlada Srbina.
4.	Dok je u cara murtata, i u Srbalja dukata, ni češ ni u Carigrad otiči, ni od raje oke masle uzeti.
b.	Turčin
1.	Ako buli Turčin nestane, drugi joj nastane.
2.	Ako Turčin pogine, buli drugi ne gine.
3.	Ako češ da se osvetiš Turčinu, moli Boga da počne piti rakiju; ako češ da se osvetiš Srbinu, moli Boga da ode u hajduke.
4.	Ako u selu, Turci, ako u polju, vuci.
5.	Bolje ti je da te čera Turčin sa sabljom nego Švaba s perom.
6.	Gori je ženski jezik no Turska sablja.
7.	Gori je od Turčina.
8.	Da nije Turčin pod kapom?
9.	Jaoh zlotvoru i caru Turskome!
10.	Kad ustane kuka i motika, biče Turkom po Mediji muka.
11.	Kad hočeš o Turčinu da progovoriš, maši se za kapu.
12.	Kisli su se Turci na pogaču, da ne idu nikad na Mogaču.
13.	Ko te pre? Turčin. A ko te sudi? Turčin./Turčina preš, a Turčin te sudi.
14.	Navadio se kao Turčin na krmetinu.
15.	Natrkuje kao zima na gola Turčina.
16.	Naša Tara ne boji se Turskoga cara.
17.	Ne zna pijan Vlah, što je gladan Turčin.
18.	Nema zime bez vetra, ni zla gosta bez Turčina.
19.	Nema Turčina bez poturčenjaka.
20.	Nešto Turčin silom, nešto pop s knjigom, le siromahu ne osta ništa.
21.	Ni u gori o Turčinu zlo ne govori.
22.	Nude se kao Turci u arište.
23.	Nudi se kao Turčin vjerom.
24.	O Turčine, za nevolju kume - a ti, Vlaše, silom pobratime!
25.	Prolazi kao mimo Tursko groblje.
26.	Tako ne klanjao de Turci klanjaju!
27.	Tako Tursku vjeru ne vjerovao!
28.	Turski ne znam, a kobile ne dam!
29.	Turci vele: »Tarana je hrana,« a kauri: »Kupus i slanina!«
30.	Turci zeca na kolima hvataju.
31.	Turci misle da je raja mala, al' je raja gradovima glava.
32.	Turci polje, a Latini morje, a Hriščani drvlje i kamenje.
33.	Turci silom a kaluderi knjigom počeraše nas u siromaštvo.
34.	Urši, burši, ka' i Turci.
35.	U Turčina i u zmije ljute, u njih nikad tvrde vjere nema.
36.	Čuvaj se stara Turčina a mlada Srbina.
37.	Turski aferimi i kaluderski blagoslovi.
c.	Ciganin
1.	Ako je i car, nije Ciganin haračmija.
2.	Ako sam i crn, nijesam Ciganin.
3.	Bijeli se ka' i Ciganska majka.
4.	Darni i Ciganku, da te naruži.
5.	De Cigani piju onde je dobro vino.
6.	Zabunio se kao Ciganin u luku.
7.	Zapanulo Ciganinu carstvo, pa objesio svog oca.
	8.
	9.
	10.
	11.
	12.
	13.
	14.
	15.
	16.
	17.
	18.
	19.
	20.
	21.
	22.
	23.
	24.
	25.
	26.
	27.
	28.
	29.
	30.
	31.
	32.
	33.
	34.
d.	Švaba
	1.
	2.
	3. 4.
e.	Vlah
	1.
	2. O
	3. 4.
	5.
	6.
	7.
	8.
	9.
	10.
	11.
	12.
Zgodno kao Ciganini u kladama.
Izmamio bi u Ciganke dijete.
Kao da je iz Ciganke decu vadio.
Kao pijan Ciganin.
Kod popa pio, kod Cigana večerao.
Mijenja kao Ciganin konje.
Osušio se kao Ciganski svetac u odžaku.
Podaj ti Ciganinu torbu, a ne kazuj mu puta.
Svaki Ciganin svog konja hvali.
Tako me Ciganska sablja ne posjekla!
Tako me Ciganska torbica ne hranila!
Tako Ciganin na mene krv ne ličio!
Traži u Ciganke kisela mlijeka.
Udri Ciganče dokle nije tikvu razbilo, a kad razbije, po nehari.
Uzdiše kao Ciganin za dačom.
U Ciganke je crn obraz, al' je puna torba.
Ciganine, ti u nedelju kuješ? - Pa kako ti dobro vidiš!
Ciganin izbio sina, da mu tikvu ne slomi.
Ciganin se mrči da mu je bolje.
Cigani se psuju.
Ciganska dena od varnica se ne plaše. Ciganska krv nikada se platiti ne može. Ciganska torba prijekorna večera a poredni ručak. Ciganski se valja pogadati, a gospodarski plačati. Crn kao Ciganin
Boža mi je vjera, ako bih i krao, pošteniji bih bio čovjek nego Ciganin. Ne diraj Ciganku, da te ne sramoti.
Bolje ti je da te čera Turčin sa sabljom nego Švaba s perom.
Nateže kao Švaba s gačama.
Srbin kosi, Švaba nosi, Srbin bere, Švaba ždere.
Kao Švaba tralala!
Ne zna pijan Vlah, što je gladan Turčin. Ne ujedini, Bože, Vlaha! Ni u tikvi suda, ni u Vlahu druga. Od gola Vlaha gola para.
O Turčine, za nevolju kume - a ti, Vlaše, silom pobratime! Ofukao kao Vlah pitu. S Vlahom do po zdile, a od po njom u glavu.
S jednim Vlahom jedi i pij za astalom, a drugoga veži u vreču pod as-talom: što ti god misli onaj pod astalom, to ti misli i onaj za astalom. U bogata Vlaha i goveda su pametna. U bogata Vlaha skupa šenica. Šokci ubokci, Vlasi siromasi. Vlasi kao orasi.
f.	Njemac
1.	Nemac svetac.
2.	Nemac se ne boji da če gace izgubiti.
3.	Njemački Božič našemu melje.
4.	Hrvatski most, Šokarčki post i Njemački gost.
g.	ostatni zeme
1.	Živi kao beg na Hercegovini.
2.	Hercegovina sve zemlje naseli, a sebe ne raseli.
3.	Hrvatski most, Šokački post i Njemački gost.
4.	Kao Erdeljski tanjir.
5.	Prevuci branu, čak hajde u Bosni na hranu.
6.	Kranjsko zvono, i Arbanaska žena, i gradsko magare, to su nejveči mu-čenici na ovome svetu.
7.	Jede g^a kao Grk hajvar.
h.	tudi
1.	Tu demu se pohvali, a svojemu se požali.
2.	Tudinu se hvali a svojemu pravo kaži.
3.	Tu d nikad neka ne bude koji svoj biti može.
Bibliografie
Bälan, I. D. (1974). Cartea intelepciunii populäre: proverbe. Bucuresti : Editura Minerva.
Gruber, J. (1973). 750 rumänische Sprichwörter, 750 proverbe romanesti. Bucuresti: Krite-rion Verlag.
Karadžič, V. S. (1965). Srpske narodneposlovice. Beograd: Prosveta.
Lefter, V. (1978). Dictionar de proverbe roman-englez. Bucuresti: Editura stiintificä si en-ciclopedicä.
Mrševič-radovič, D. (2008). Frazeologija i nacionalna kultura. Beograd: Društvo za srpski jezik i književnost Srbije.
Muntean, G. (1967). Proverbe romanesti. Bucuresti : Editura pentru literaturä.
Oprea, I. (2005). Noul dictionar explicativ al limbii romane. [CD-ROM]. Bucuresti, Romania: Editura Litera.
Salzmann, Z. (1997). Jazyk, kultura a společnost: uvod do lingvisticke antropologie. Praha: Üstav pro etnologii a folkloristiku.
Simič, M. (nedatovano). Srpska digitalna biblioteka. Ziskano 16. Zari 2013, z www.srpski-j ezik.com: http://www.srpskij ezik.com
Vankova, I. (2005). Co na srdci, to na jazyku: kapitoly z kognitivni lingvistiky. Praha: Ka-rolinum.
Vlašin, Š. (1984). Slovnik literarni teorie. Praha: Ceskoslovensky spisovatel.
Zanne, I. A. (1959). Proverbele romanilor: proverbe, zicätori, povätuiri, cuvinte adevärate, asemänäri, idiotisme si cimilituri. Bucuresti: Editura Tineretului.
Reflection of Intercultural Relations in Serbian and Romanian Phraseology
Barbora Kruckä
This research examines the reflection of intercultural relations of Serbian and Romanian speech community members in their phraseology. It also focuses at the autostereotypes and hetero-stereotypes present in phraseology. As a shared collective experience imposed in the language, phraseology also entails a summary of judgments about the world of the particular speech community, and thus its relationship to its own culture, as well as to different cultures.
This research concentrates at the national, ethnical, language and religious groups that appear in Romanian and Serbian proverbs and phrasal sentences and exclamations, and at the context, in which these groups take part. In addition, it also focuses on perception of one's own community, reflected in proverbs. Thus, language-based stereotypes about foreigners and own group members can be discovered; this leads to a comparison of the perceptions of the concept of "own" vs. "foreign", which is also part of the language-based view of the world.
Proverbs and phrases from the collections of proverbs form a corpus, which is quantitatively analysed. This results in a view of perception of their own nation and ethnical, national and religious groups members in prolonged contact with Serbian and Romanian speech community. Most represented groups are those of Roma (Gypsies) and Turks, which corresponds to the historical and geographical circumstances of proverb formation. As expected, in the opposition "own" vs. "foreign", what is labelled as "own" is viewed positively.