Patristické texty v sanktorálu chorvatskohlaholskych breviárú vzniklych do 15. století
Petra Stankovska
Cobiss: 1.01
o
m
Članek obravnava homilije cerkvenih očetov v sanktoralu hrvaškoglagolskih brevirjev. Na osnovi strukture Propria sanctorum in tekstoloških razlik med patristističnimi besedili skušamo ugotoviti razlike med posameznimi primerki hrvaškoglagolskih brevirjev v njihovem sanktoralnem delu in obenem obraz ■
Z
ložiti njihov možni nastanek in povezanost z latinskimi predlogami.
Ključne besede: Proprium sanctorum, brevir, hrvaškoglagolski, homilije, koledar
m
Patristic Texts in the Proprium Sanctorum of Croatian Glagolitic Breviaries up to the Fifteenth Century
The article deals with homilies of the Church Fathers in the Proprium Sanctorum of Croatian Glagolitic breviaries. Based on structural characteristics of the Proprium Sanctorum and textological variants in patristic texts, differences are sought in particular codices of Croatian Glagolitic breviaries. An explanation is sought for the possible origin of these differences and their relation to the Latin originals.
Keywords: Proprium Sanctorum, breviary, Croatian Glagolitic, homily, calendar
0	Uvod
Dochovane chorvatskohlaholske (= chhlah.) breviare vznikle do 15. stol. mužeme podle vysledkü textologickych studii rüznych druhü textü v nich obsaženych, bib-lickych i nebiblickych, rozdelit do dvou hlavnich skupin textove tradice - severni: krčsko-istrijske a jižni: zadarsko-krbavske.1
Strukturou a složenim textü jsou chhlah. breviare pomerne jednotne, až na nektere pripady vyberu starozakonnich (Vajs 1910: 35-38; Tandaric 1993: 188), evangelnich a jinych novozakonnich lekci, popripade s nimi souvisejicich homi-letickych textü (Pantelic 1993: 74; Tandaric 1993: 184) v Propriu de tempore.
1	Na zaklade zkoumani breviarü bylo toto rozdeleni stanoveno pro starozakonni lekce již J. Vajsem (Vajs 1910: 9-11) a potvrzeno i dalšimi konkretnimi vyzkumy biblickych textü (napr. Ribarova 1987: 123-159; Bauerova 1989: 353-364; Taseva 1997: 12-30; Juric-Kap-pel 2004: 183-190; Badurina-Stipčevic 2006: 5-126 aj.). Toto textologicke rozdeleni bylo v podstate potvrzeno i u homiletickych textü (Stankovska 2001).
^	Zvlaštnosti ve vyberu textu oproti ostatnim chorvatskohlaholskym breviarum se
W	vztahuji na kodexy prislušejici severni textologicke skupine a dosvedčuji vetši litur-
N	gickou starobylost respektive jej i znaky v breviarich teto skupiny, pričemž svedči o
1	nutne existenci liturgicky staršiho typu breviare v chorvatskohlaholske verzi, jehož
^	stopy nalezame ve starobylych zlomcich a v nekterych kodexech »severni« textolo-
O	gicke skupiny (Vajs 1910; Pantelic 1993: 71-74).
S
L
0	1 Jednotlive časti chorvatskohlaholskeho breviare V
Texty mnoha lekci nachazejicich se v Propriu de tempore, tedy časti breviare uva-
1	dejici služby o pohyblivych svatcich roku v tzv. vanočnim a velikonočnim cyklu, byly z obsahoveho a textologickeho hlediska pomerne hojne zkoumany. To však
Z plati v mnohem menši mire o lekcich nachazejicich se v časti breviare obsahujici A liturgii na pevne svatky liturgickeho roku, v Propriu sanctorum - sanktoralu (služil by o svatcich vyznamnejšich svetcu) i v Commune sanctorum - komunalu (predpis i služeb na svatky mene vyznamnych svetcu, kteri nemaji vlastni oficium a pro než S se uživa společnych oficii podle typu svetce, napr. »panna mučednice«, »skupili na mučedniku« apod.). Krome nekterych studii o jednotlivych, zejmena hagiogra-1 fickych textech (noveji napr. Badurina-Stipčevic 2008, 2010; Petrovič 2008), či 9 obecnejšich syntetickych studii (Pantelic - Nazor 1977; Grabar - Nazor - Pantelic
•	1973; Pantelic 2000), nebyly dalši texty z teto časti breviare prakticky zkoumany.
0	Pričinou menši pozornosti venovane teto časti breviare byl zrejme jednak fakt, že se
•	v ni nenachazeji biblicke texty v tak hojne mire jako v časti temporalni,2 jednak asi
1	to, že je sama skladba Propria sanctorum do jiste miry zavisla na miste použivani breviare, popripade na osobe jeho objednavatele či aktualniho vladce uzemi, kde se kodex použival. Proto se muže jeho obsah pozmenovat nejen v souvislosti se starim a typem breviare, ale i v souvislosti s dalšimi okolnostmi, ktere se často odražeji i v Propriu sanctorum chorvatskohlaholskych breviaru (Pantelic 2000: 349-352; Pantelic - Nazor 1977: 25).
2 Vetšina praci venovanych starozakonnim breviarnim textûm byla inspirovana myšlen-kou vyslovenou J. Vajsem o velké starobylosti nekterych starozakonnich textû vyskytu-jicich se predevšim ve vrbnickych breviarich a o jejich mož^ spojitosti s tzv. Metodejo-vym prekladem celé Bible krome Knih Makabejskych, o nemž se hovori v Metodéjové živote. Pokud by breviarni texty v chorvatskohlaholskych breviarich skutečne predsta-vovaly nejstarši slovanskou verzi biblického textu, staly by se dokladem Metodejova pre-kladu Bible do slovanského jazyka. Takovato možnost byla jiste silnou inspiraci prave pro dûkladnou filologickou praci se starozakonimi breviarnimi texty, ačkoliv sam Vajs vyjadril jistou, velmi konkrétni skepsi ohledne možnosti rekonstrukce Metodejova prekladu Bible na zaklade chorvatskohlaholskych liturgickych knih (Vajs 1910: CVII-CVIII). A i podle nejnovejšich vyzkumû biblické texty v chorvatskohlaholskych brevia-rich nesou spiše stopy tzv. preslavské, tedy bulharské, redakce (pro evangelni text: Alek-sejev 2008; Stankovska 2012; pro nekteré starozakonni lekce Petkov - Dimitrova 2004 a podle ûstniho sdeleni M. Mihaljevice to plati i pro mnohé dalši starozakonni lekce ve vrbnickych kodexech).
2 Proprium sanctorum v chorvatskohlaholskych breviárích
m
o.
Podobne jako u Propria de tempore je do urcité míry možné u hagiografickych ^ textü vysledovat dve textologické (a cástecne i typologické3) skupiny i v sanktorální ^ cásti breviáre (Pantelic 2000: 353-354; Badurina-Stipcevic 2010: 47), ačkoliv stárí ^ dochovanych památek není tak velké jako u temporální cásti, kde máme doloženy 1—1 i kodexy severní skupiny z pocátku 14. stol. a snad i z konce 13. stol. (zejm. první ^ Vrbnicky breviár a nekolik zlomkü). Z dodnes kompletne dochovanych 27 ruko-pisnych a dvou tistenych chorvatskohlaholskych breviárü vzniklych do konce 15. stol. (Pantelic 2000: 349) jich má sanktorální cást dochovanou v rüzném rozsahu devatenáct; pet z druhé poloviny 14. stol.: Vrbnicky 4 (VB4), Lublañsky C161a/2 (LUB) chovany v Národní a univerzitní knihovne v Lublani, Illirico6 (Vat6) z pol. N 14. stol. chovany v Rimé ve Vatikánské knihove (Biblioteca Apostolica Vaticana) pod signaturou Borg. Illir. 6, Oxfordsky (Oxf) chovany v Bodleyove knihovne v Oxfordu a Pasmansky breviár (PM) z 14.-15. stol. chovany v Záhrebu v Arhivu HAZU pod signaturou IIIb10; ostatní byly porízeny v 15. století.
O
2.1 Typ a obsah Propria sanctorum chorvatskohlaholskych breviárü 13.-15.
století
Proprium sanctorum chorvatskohlaholskych breviárü odpovídá obecne principem O své struktury latinskym sanktorálüm dané doby užwanym vetšinou reholních rádü. ^ Sanktorály se vyvinuly z püvodního soupisu služeb na svátky nekolika nejvyznam- hh nejsích svetcü (Jana Krtitele, prvomucedníka sv. Stepána aj.). Postupem casu se k S nim pridávaly dalsí, pricemž se práve vyznamné svátky vánocního cyklu zacaly pro W vetsí pohodlí zarazovat do temporální cásti breviáre (pouze cisterciácky a domini- ^ kánsky rád dával prednost püvodnímu razení všech svátkü svetcü do sanktorálu) (Hughes 1982: 9), takže i v chorvatskohlaholskych breviárích nacházíme svátky sv. Stepána (26. 12.), Jana Krtitele (27. 12.), sv. Neviñátek (28. 12.), sv. Tomáse (29. 12.) ci sv. Silvestra (31. 12.) v Propriu de tempore, a tudíž nebudou ani texty urcené ke službe na tyto dny predmetem tohoto vykladu.
S bourlivym rozsirováním Propria sanctorum v 13.-14. století došlo k jeho základnímu rozrüznení ve smyslu vyberu svátkü svetcü a stupne jejich dü^itosti. Pri této diferenciaci hrálo roli zejména místo vzniku a ^ívání breviáre, nebot' vy-znam nekterych svetcü (prakticky všech, kterí nepožívali nejvyssí úcty na celém území papežské obedience jako napr. Panna Marie, sv. Petr a Pavel, evangelisté, archandel Michael aj.) se místne mohl lišit a svetec, ktery byl uctíván napr. v Ne-mecku velkym svátkem (treba sv. Anna ci sv. Markéta), nemusel mít v sanktorálu
Typ breviare vyvojove staršiho či mladšiho, jak jej identifikujeme na zaklade obsahu Propria de tempore, je na zaklade Propria sanctorum možne jen steži určit. Je to dano predevšim tim, že se sanktoralni čast vyvijela jinak než čast temporalni. Nejdrive byly totiž až do 11.-12. stol. do breviarü zarazovany zvlaštni služby pouze na svatky nekolika nejvyznačnejšfch svetcü, teprve 13.-14. stol. prinaši velke množstvi svatkü svetcü do breviare respektive do Propria sanctorum (Ušeničnik 1945: 402) a jejich vyber se lišil hlavne podle toho, kde knihy vznikly a byly uživany. Takže spiše než časove hledisko je u sanktoralni časti breviare v popredi hledisko uzemni.
^ z jine časti Evropy ani komemoraci, natož službu (napr. v akvilejskych, a tedy i v W chorvatskohlaholskych breviarich). Svatky byly mnohdy dodavany podle patronu Z mista, mesta či kostela, popripade na počest rodu svetskeho vladare, krale či cisare 1 (srov. napr. Waddell 2007: 72). Krome techto vlivu pusobily na obsah sanktoralu i ^ dalši vlivy, ktere lze bez znalosti primych pisemnych predloh jen težko určit.
Skladbu sanktoralni časti chorvatskohlaholskych breviaru (a tim i misalu) je s tedy možne spolu s M. Pantelic charakterizovat jako rimskou s dodatky mnohych L svatku svetcu z nejruznejšich tradic: »Kalendar predstavlja vječni rimski kalendar ° uz veliko šarenilo samostanskih, regionalnih i domačih svetkovina. U njemu se mi-ješaju benediktinske, franjevačke i pavlinske svetkovine, svetački datumi madarske krune i domači svetački praznici.« Novljansky II. breviar uvadi svatek svetcu skoro i na každy den a pouze 33 dnu v roce nema liturgii k ucteni žadneho svetce (Pantelic
-	Nazor 1977: 25). Podobne, vychazeje ze sanktoralu prvotisku chorvatskohlahol-Z skeho breviare, charakterizuje jeho obsah Tandarič: »[S]anktoral prvotiska brevija-A ra iz 1491. uzet u cjelini slaže se s rimskim (vatikanskim i lateranskim) sanktoralom p kakav je oblikovan krajem 13. st. Takvo je stanje i u drugim hrvatskoglagoljskim i brevijarima, uz jedan ili drugi dodatak.« (Tandarič 1993: 188).4 Tato situace v chorS vatskohlaholskych breviarich zcela odpovida i obecne evropskemu vyvoji sankto-FJ ralni časti breviaru uživanych i v jinych častech Evropy (Hughes 1982: XXXVIII). 1 Presneji lze obsah chorvatskohlaholskeho sanktoralu spojit zvlašte se severoital-9 skymi liturgickymi priručkami: »[S]anktoral je sinteza najstarijih blagdanara rim-
•	sko-mediteranske provenijencije sa benediktinsko-franjevačkim svetkovinama; za
0	glagoljske sanktorale karakteristična je infiltracija patrona grada Ankone: sv. Kiri-
•	jaka biskupa (4. 5.) i sv. Liberija benediktinca (26. 5.).« (Grabar - Nazor - Pantelic
1	1973: 492). Takže i chorvatskohlaholska Propria sanctorum jsou typem sanktoralu bežne uživaneho na uzemi akvilejskeho patriarchatu, nektere chorvatskohlaholske kodexy jsou pak doplneny o služby na svatky slovanskych, vychodnich i mistnich dalmatskych svetcu, i když mnohe z nich nalezame i v latinskych breviarich uživa-nych na danem uzemi.
2.1.1 Patristicke, zvlašte homileticke texty v Propriu sanctorum chorvatskohlaholskych breviaru
Obsah Propria sanctorum je tesne svazan s kalendarem zachycujicim rozdeleni ne-pohyblivych svatku behem roku a uvadi služby na svatky vyznamnejšich svetcu, jejichž kult byl cten v miste uživani breviare. Podle vyznamu daneho svetce se liši i struktura a obsah služby k ucteni jeho pamatky. Liturgie o svatku prvniho radu tak obsahovala krome delšiho (9 či 6 lekci) hagiografickeho čteni i vlastni oficium
-	hymny, slovo vetšinou cirkevniho otce, evangelni čteni a prislušnou homilii ne-ktereho z cirkevnich otcu. U mene vyznamnych svetcu se uvadi kratši hagiograficke čteni (o rozsahu 3 lekci až 1 lekce), s doprovodnym patristickym textem a hymnem
4 Zcela paralelne je stejna situace i v chorvatskohlaholskych misalech: »Hrvojev misal ima veliko šarenilo svetkovina različita podrijetla i od francuskih, južnoitalijanskih, afričkih, carigradskih do dalmatinskih, madarskih pa i čeških svetaca.« (Grabar - Nazor - Pantelic 1973: 492).
či bez techto dalšich liturgickych textu, ktere se v takovem pripade berou z Com- ^ mune sanctorum - komunalu (Pantelic - Nazor 1977: 28). Stredem naši pozornosti w budou tedy vyznamnejši svatky, ktere maji v liturgii predepsanu vlastni homilii, popripade jiny patristicky text. U niže uvedenych svatku jsou patristicke texty vet- ^ šinou ve všech zkoumanych breviarich, pokud tomu tak neni, je datum opatreno po- ^ znamkou. Nektere svatky s jakkoli zvlaštni službou jsou uvedeny na konci seznamu 1—1 a samostatne rozebrany:
m
sv. Ondrej - 30. 11. (hom. Rehore Velikeho na čteni začinajici Mt 4,18);5 Neposkvrnene početi Panny Marie - 8. 12. (hom. sv. Jeronyma na Mt 1,1, ve Vat6 ^ uvedena jako homilie Origenova);
sv. apoštol Tomaš - 21. 12. (hom. sv. Rehore Velikeho na J 20,24);
Obraceni sv. Pavla - 25. 1. (slovo sv. Augustina, hom. sv. Jeronyma na Mt 19,2);
Očišteni Panny Marie - 2. 2. (slovo sv. Augustina, hom. sv. Ambrože, Vat6 chybne hh
uvadi hom. sv. Augustina na L 2,22);
sv. Cyrila a Metodeje - 14. 2. - komentar uveden zvlašt;
Stolec sv. Petra - 22. 2. (slovo sv. Augustina, hom. sv. Jeronyma na Mt 16,13 - od-kazuje na Commune .sanctorum);
sv. Benedikt z Nursie - 21. 3. (hom. Rehore Vel. na Mk 10,15);
Zvestovani Panny Marie - 25. 3. (slovo sv. Augustina, nema vlastni homilii a odka- m zuje na homilii z temporalu na stredu posledniho adventniho tydne); sv. Marek evangelista - 25. 4. (odkaz na homilii Rehore Velikeho); sv. Filip a Jakub - 1. 5. (hom. sv. Augustina na J 14,1);
Nalezeni sv. Križe - 3. 5. (hom. bisk. Jana na J 3,1, N26 ovhlašuje homilii sv. Augustina);
*
h«
SI
Jan evangelista pred Latinskou branou - 6. 5. (hom. sv. Jeronyma na Mt 20,20); Archandel Michael - 8. 5. (hom. sv. Jeronyma na Mt 18,1, LUB Vat6 maji jen odkaz ^ na homilii jineho dne);
sv. Vita, Modesta a Krescencie - 15. 6. - komentar uveden zvlašt
Vigilie sv. Jana - 23. 6. (slovo sv. Augustina, hom. sv. Ambrože na L 1,57, N2 chyb-
ne ohlašuje Augustinovu homilii);
Vigilie sv. Petra a Pavla - 29. 6. (slovo sv. Lva, hom. sv. Jeronyma na Mt 16,13); Pripominka sv. Pavla - 30. 6. (slovo sv. Augustina);
Oktav apostolu Petra a Pavla (slovo sv. Augustina, slovo Maksima, hom. bisk. Jana);
sv. Sedm bratri a Rufina - 10. 7. (slovo sv. Augustina, pouze v nekterych brev.: Vat6, LJ, LUB);
sv. Eliaš - 19. 7. - komentar uveden zvlašt;
Vigilie sv. Marie Magdaleny - 22. 7. (slovo sv. Augustina, čte se homilie z obdobi velkeho pustu);
sv. Jakub, apoštol - 25. 7. (slovo Jana Zlatousteho);
sv. Petr v okovech - 1. 8. (slovo sv. Ambrože, odkaz na homilii sv. Jeronyma); Vigilie Panny Marie snežne - 5. 8. (homilie sv. Augustina na L 11,27, KOS7 označuje jako hom. Ivana Presbytera),
Vigilie sv. Vavrince - 9. 8. (slovo sv. Augustina, hom. sv. Augustina na J 12,14);
5	Dale se uvadeji pouze incipitni verše jednotlivych novozakonnich perikop.
6	Druhy novljansky breviar z r. 1495 z Noveho Vinodolskeho.
7	Zkratkou KOS označujeme prvotisk chhlah. breviare z r. 1491.
Vigilie Nanebevzetí Panny Marie - 14. 8. (slovo sv. Jeronyma, hom. sv. Augustina na L 10,38);
Z	sv. Augustin - 28. 8. (slovo sv. Augustina);
Vigilie Stetí Jana Krtitele - 29. 8. (slovo Jana Zlatoústého, hom. sv. Augustina na Mk 6,17);
sv. Sabina - 29. 8. (hom. sv. Augustina je pouze ve Vat6, ostatní breviáre mají jen vzpomínku bez homilie);
Vigilie narození Panny Marie - 7. 9. (slovo sv. Augustina, hom. sv. Jeronyma na Mt 1,1-2);
sv. Kornelia a Cypriána - 16. 9. (hom. sv. Augustina na J 12,31); sv. Matouš, apoštol - 21. 9. (hom. sv. Ambrože na Mt 9,9);
sv. Archandela Michaela - 29. 9. (slovo Rehore Velikého, hom. sv. Jeronyma na Mt
18,1, jen v nékterych breviárích, chybí napr. v N2);
sv. Jeronym - 30. 9. (slovo sv. Jeronyma pouze v LJ8);
Vzpomínka na sv. Cesara - 2. 11. (hom. Rehore Velikého jen ve Vat6).
o
2.1.2 Zajímavá oficia Propria sanctorum chhlah. breviárü z hlcdiska distribuce patristickych textü
Skladba Propria sanctorum je tedy ve zkoumanych breviárích málo variabilni jak co do vybéru svátkü svétcü, tak i co do jejich dfiležitosti, a proto se zrídka projevují mezi breviári rozdíly v množstvi či vybéru homiletickych čteni. Nej-castéji nacházíme rozdíly v rubrikách, kde je uvedeno chybné jméno autora textu 0 (napr. o svátku Očišteni Panny Marie) či misto vlastního textu je pouze odkaz na lekci z Commune sanctorum či Propria de tempore (Stolec sv. Petra, Zvéstování Panny Marie). Struktura chorvatskohlaholského sanktorálu zcela jisté vychází z latinskych priruček uživanych na tomto území, nebot' velmi podobnou základní strukturu nalézáme napr. v latinském breviári z 15. stol. chovaném v Národní a univerzitní knihovné v Lublani pod signaturou Ms 37, ktery pripomíná napr. do-konce i památku sv. Václava, která je v jihoevropském prostredí hlaholitü pričM-na pouze vlivu ze severu, snad z Čech, pričemž byl tento závér utvoren na základé srovnání s misálem, ktery byl na chorvatské území privezen rodinou Zrinskych ze severu (Pantelic 1965: 113). Oproti tomu u breviáre Ms 37 nic nenasvédčuje jeho prímému severnéj^ímu püvodu. Kromé tohoto latinského breviáre bylo nalezeno i nékolik latinskych liturgickych priruček ze záhrebské provincie, v sanktorál-ní části podobnych zkoumanym chorvatskohlaholskym knihám (Pantelic 2000: 127-128). V nékterych chorvatskohlaholskych sanktorálech se však nacházejí i služby svétcüm, které jsou svym püvodem i skladbou zajímavéj^í než ostatní. Jde napr. o svátek sv. Cyrila a Metodéje (14. 2.), sv. Vita, Modesta a Krescencie (15. 6.) a sv. EMše (20. 7., resp. vigilie 19. 7.).
Sv. Cyril a Metodej (v chhlah. breviári: Kurila i Mctodija, prípadné Cu-rila i Valentina) - pripomínka respektive služba na počest Cyrila a Metodéje se vyskytuje pouze v nékolika chorvatskohlaholskych kodexech (celkem 9), pričemž jsou i mezi nimi rozdíly. V nékterych kodexech (napr. LUB) je dodáno i čteni z
8 Zkratkou LJ označujeme Lublansky breviár z 15. stol. chovany v Národní a univerzitní knihovné v Lublani pod signaturou Ms 163.
m
o.
homilie sv. Jeronyma na evangelni perikopu Mt 10,34-40, ktere je v nekterych ^ latinskych breviarich spojovano se svatkem sv. Valentina a zrejme tak došlo k w mechanickemu prevzeti teto evangelni perikopy s homilii i na sv. Cyrila, ktery ^ umrel 14. 2. - tedy ve stejny den, na nejž pripada svatek sv. Valentina. O jakemsi ^ polomechanickem prejimani svedči i označeni v Novljanskem II. breviari, ktery ^ primo uvadi »svatek sv. Curila i Valentina«, zatimco LUB označuje »Kurila i 1—1 Metodija« a podobne i Vat6, ačkoliv ten tento svatek uvadi až v doplnku za vlast- ^ nim sanktoralem. Otazkou je, jak si vysvetlit určeni stejne evangelni perikopy (Mt 10,34-40) na svatek solunskych bratri v Remešskem evangeliari (Pantelic 1965: 112) - bylo by snad možne, že je toto označeni v Remešskem evangeliari vysledkem drivejšiho spojeni svatku sv. Valentina a solunskych bratri v chorvat-skohlaholskych sanktoralech?
Sv. Vit, Modest a Krescencie (v chhlah. breviari: Vid, Mendost i Krstenci-ja) - dochovane chorvatskohlaholske breviare nemaji na svatek techto mučedniku (15. 6.) zvlaštni službu, nachazi se zde pouze tri až šest lekci textu o mučeni sva-tych, označovaneho jako druha cirkevneslovanska legenda, a zvlaštni orace. Hagi-ograficke lekce maji svuj zaklad v legende o sv. Vitovi, ktera je hojne doložena i v latinskych breviarich a pasionalech rozširenych na uzemi severni Italie i širšiho dal-matskeho uzemi (Zahreb,9 vychodni časti dnešniho Slovinska10 a zrejme i jinde.). m V teto souvislosti je zajimavy tzv. Svatotomašsky zlomek (Vajs 1901), ktery uvadi O jinou legendu o sv. Vitovi, tzv. prvni cirkevneslovanskou svatovitskou legendu (jeji ^ plna verze je doložena v ruskocirkevneslovanskem Uspenskem sborniku), spolu s oraci, zvlaštni evangelni perikopou a homilii. Je velmi pravdepodobne, že jde o vy- Z sledek upravy služby podle zvyklosti na českem uzemi, ktera je i pričinou zameny tzv. druhe csl. svatovitske legendy legendou prvni (Matejka 1973: 86) i doplneni ^ zvlaštnim evangelnim čtenim s homilii Rehore Velikeho, ktera provazeji služby na vyznamne svatky, jakym v Čechach svatek sv. Vita nepochybne byl.
Sv. Eliaš (v chhlah. breviari: Ilija) - v sanktoralu breviare MR 161 ze zahrebske Narodni a univerzitni knihovny (Metropolitana), breviare JAZU IIIc 21 a na konci Propria sanctorum breviare popa Mavra z r. 1460 se jako doplneni psane pisarem tohoto kodexu nachazi na 19. 7. určena služba na svatek sv. Eliaše s vlast-nimi liturgickymi texty, evangelni perikopou i homilii pripsanou Bedovi Ctihod-nemu (hom. Bedy Ct. na L 4,24), jejimž skutečnym autorem byl Heric z Auxerre. Cela služba je sestavena podle latinske predlohy, již lze nalezt napr. v breviarich vychodofranskeho puvodu (Pantelic 1965: 124-126) a s velkou pravdepodobnosti pronikla do chorvatskohlaholskych breviaru až v 15. stol., i když nelze vyloučit ani starši tradici.
9	Doložena je v nejstaršim dochovanem latinskem breviari zahrebske dieceze z r. 1290 chovanem v zahrebske Narodni a univerzitni knihovne Metropolitana pod signaturou MR 67 i v mladšim zahrebskem breviari z 14.-15. stol. MR 104 (Matejka 1973: 91).
10	Doložena napr. v latinskem rukopisnem breviari Ms 37 chovanem v Narodni a univerzitni knihovne v Lublani.
^ 3 Zaver M
N Samotne texty homilii byly do chorvatskohlaholskeho sanktoralu preloženy primo 1 z latinskeho breviare (podobne jako je tomu u homiletickych textu v Propriu de ^ tempore (Stankovska 2003: 153), vykazuji však mnohem mene ruznočtem než paO tristicke texty v temporalu, což muže byt dano jednak jejich relativne pozdnimi a s dobou vzniku blizkymi doklady, jednak malou variabilitou jejich skladby. Pokud L je v nich patrna nejaka uprava, pak to byla spiše spontanni redakce jazykova bez Q zrejme zavislosti na neslovanske predloze. Pouze v pripadech dodavanych služeb mužeme uvažovat o rozdilnych latinskych predlohach, v takovem pripade však byly zrejme pouze izolovane dopreloženy jednotlive služby, ostatni text však revidovan i nebyl. Pres pritomnost nekterych lokalnich vlivu ve skladbe jednotlivych sanktoralu (mame na mysli drobne rozdily typu dodane služby napr. na svatek sv. Eliaše Z apod.), neshledavame u homiletickych textu v sanktoralu žadnou vyraznejši revizi. A
P
i Literatura
S
FJ Aleksejev 2008 = Anatolij A. Aleksejev, O vzaimosvjazi pravoslavnoj i katoličes-koj tradicii novogo zaveta v rukopisnuju epochu, Slovo 56-57 (2008), 57-65. 9 Badurina-Stipčevic 2006 = Vesna Badurina-Stipčevic, Knjige o Makabejcima u hrvatskoglagoljskoj književnosti: Prva knjiga o Makabejcima u hrvatskogla-goljskim brevijarima, Slovo 54-55 (2006), 5-126. • Badurina-Stipčevic 2008 = Vesna Badurina-Stipčevic, Translacija sv. Pavla Pusti-njaka u hrvatskoglagoljskom II. Novljanskom brevijaru iz 1495. godine, Slovo 58 (2008), 285-312. Badurina-Stipčevic, 2010 = Vesna Badurina-Stipčevic, Hrvatskoglagoljska Muka
svetoga Andrije apostola, Slovo 60 (2010), 41-71. Bauerova 1989 = Helena Bauerova, K problematice predloh textu proroka Jonaše v
charvatskohlaholskych breviarich, Slavia 58, 1989, 353-364. Grabar - Nazor - Pantelic 1973 = Biserka Grabar - Anica Nazor - Marija Pantelic, Hrvatskoglagoljski misal Hrvoja Vukčica Hrvatinica: transkripcija i komentar, ur. Vjekoslav Štefanic, Ljubljana: Mladinska knjiga - Zagreb: Starosla-venski institut - Graz: Akademische Druck- und Verlagsanstalt, 1973. Hughes 1982 = Andrew Hughes, Medieval Manuscripts for Mass and Office: a Guide to their Organization and Terminology, Toronto: University of Toronto Press, 1982 ('1937). Juric-Kappel 2004 = Jagoda Juric-Kappel, Hrvatskoglagoljske apokalipse, v: Gla-goljica i hrvatski glagolizam: zbornik radova s medunarodnoga znanstvenog skupa povodom 100. obljetnice Staroslavenske akademije i 50. obljetnice Sta-roslavenskog instituta (Zagreb - Krk, 2.-6. listopada 2002.), ur. Marija-Ana Durrigl - Milan Mihaljevic - Franjo Velčic, Zagreb: Staroslavenski institut - Krk: Krčka biskupija, 2004, 183-190. Matejka 1973 = Ladislav Matejka, Dvije crkvenoslavenske legende o svetom Vidu, Slovo 23 (1973), 73-96.
m
CL
Pantelic 1965 = Marija Pantelic, Glagoljski brevijar popa Mavra iz godine 1460., ^ Slovo 15-16 (1965), 94-149.
Pantelic 1993 = Marija Pantelic, Fragmenti hrvatskoglagoljskoga brevijara starije ^ redakcije iz 13. stoljeca, Slovo 41-43 (1993), 61-146.
Pantelic 2000 = Marija Agnezija Pantelic, Sastav sanktorala i kalendara hrvatskogla- ^ goljskih misala i brevijara (s kulturološkog i liturgijskopovijesnog motrišta), v: 1—1 Hrvatska i Europa: kultura, znanost i umjetnost II: srednji vijek i renesansa (XIII- ^ XVI. stoljece), ur. Eduard Hercigonja, Zagreb: Školska knjiga, 2000, 349-366.
Pantelic - Nazor 1977 = Marija Pantelic - Anica Nazor, II. Novljanski brevijar: hrvat-skoglagoljski rukopis iz 1495. godine: župni arhiv Novi Vinodolski: fototipsko izdanje, Zagreb: Staroslavenski institut »Svetozar Ritig« - Turistkomerc, 1977.
Petkov - Dimitrova 2004 = Petko Petkov - Margaret Dimitrova, Perikopi ot Kniga- N ta na prorok Daniil v harvatskata glagoličeska knižnina, Glagoljica i hrvatski glagolizam: zbornik radova s meäunarodnoga znanstvenog skupa povodom 100. obljetnice Staroslavenske akademije i 50. obljetnice Staroslavenskog instituta (Zagreb - Krk, 2.-6. listopada 2002.), ur. Marija-Ana Dürrigl - Milan Mihaljevic - Franjo Velčic, Zagreb - Krk: Staroslavenski institut - Krčka biskupija, 2004, 167-182.
Petrovič 2008 = Ivanka Petrovič, Latinska i glagoljska tradicija sv. Krizogona (Krše-
vana) i sv. Anastazije u hrvatskoj hagiografiji, Slovo 56-57 (2008), 451-475. O
Ribarova 1987 = Zdenka Ribarova, Knjiga proroka Jone, Slovo 37 (1987), 123-159. ^
Stankovska 2001 = Petra Stankovska, Homilie v Propriu de tempore charvatsko- hh hlaholskych breviarü, v: Drugi hrvatski slavistički kongres: zbornik radova Z 1, ur. Dubravka Sesar, Zagreb: Hrvatsko filološko društvo, 2001, 269-274.
Stankovska 2003 = Petra Stankovska, O kolika revizich svedči homileticke texty ^s v chorvatskohlaholskych breviarich?, v: Ceskä slavistika: česke prednäsky pro XIII. mezinärodni kongres slavistu, Ljubljana, 15.-21. 8. 2003, ur. Ivo Pospišil, Praha: Academia, 2003, 147-154.
Stankovska 2012 = Petra Stankovska, Odkaz preslavske školy v chorvatskocirkev-neslovanskych liturgickych pamatkach, v: Preslavska knižovna škola 12, Šu-men: Šumenski universitet, 2012, 76-89.
Tandaric 1993 = Josip Leonard Tandaric, Hrvatsko-glagoljska liturgijska književnost: rasprave i prinosi, Zagreb: Kršcanska sadašnjost, 1993.
Taseva 1997 = Lora Taseva, Knigata na prorok Iezekiil v srednovekovnata bälgar-ska i chärvatska knižnina, Palaeobulgarica 21 (1997), N° 3, 12-30.
Ušeničnik 1945 = Franc Ušeničnik, Katoliška liturgika, Ljubljana: Škofijski ordinariat, 1945.
Vajs 1901 = Josef Vajs, Hlaholsky zlomek nalezeny v Augustinianskem klaštere v Praze, Časopis českeho muzea 75 (1901), 21-35.
Vajs 1910 = Josef Vajs, Nejstaršibreviär chrvatsko-hlaholsky (Prvy breviär Vrbnic-ky), Praha: Kralovska česka společnost nauk, 1910.
Waddell 2007 = Chrysogonus Waddell, The Primitive Cistercian Breviary (Staatsbibliothek zu Berlin, Preußischer Kulturbesitz, Ms. Lat. Oct. 402): with Variants from The »Bernardine« Cistercian Breviary, Fribourg: Academic Press Fribourg, 2007 (Spicilegium Friburgense 44).
Patristična besedila v Proprium sanctorum hrvaškoglagolskih brevirjev, nastalih do 15. stoletja
Z
Povzetek
K
0	Vsebina in struktura hrvaškoglagolskega brevirja je v do danes ohranjenih kodes ksih, nastalih do 15. stoletja, v veliki meri enotna. Brevirji kažejo drobne vsebinske L in tekstološke razlike, katerih preučevanje prispeva k spoznavanju tekstološke tra-° dicije te liturgične knjige. Pri tem zavzemajo posebej pomembno mesto patristična
besedila, ker niso bibličnega izvora in zato v njih ne nahajamo plasti prevzetega starocerkvenoslovanskega prevoda tako, kot ga nahajamo v bibličnih lekcijah; po-
1	sledično je iz patrističnih besedil jasneje razvidna tekstološka linija. Hrvaškoglagol-ski brevir je bil sestavljen po vzoru in kot prevod latinskega brevirja (razen delov
N bibličnega besedila), ki pa kot liturgični priročnik kaže nekatere vsebinske razlike A predvsem v sanktoralnem delu, ki vsebuje predpise molitev na dneve, povezane s p čaščenjem posameznih svetnikov ali skupin svetnikov, tako da je na njegovo vse-i bino vplivalo npr. čaščenje lokalnih svetnikov, zaščitnikov cerkve ipd. To sicer S razmeroma majhno nihanje v hrvaškoglagolskih brevirjih se odraža tudi v naboru FJ patrističnih besedil. Besedila iz ohranjenih brevirjev bomo primerjali tudi s fra-
1	gmentarno ohranjenimi patrističnimi besedili iz hrvaškoglagolskih brevirjev. i
2